Anglická Premier League - souhrn 9. kola

Góly: 32. Richard Dunne, 52. James Collins - 15. Didier Drogba

Chelsea ani brzký gól nepomohl k alespoň dočasnému navýšení náskoku na čele tabulky. Aston Ville pomohly skvěle zvládnuté standardky, z nich pramenící dvě branky a konečný stav 1:2 k prozatímnímu proniknutí do top5.

Chelsea, která se dnes mohla od svých pronásledovatelů odpoutat na vzdálenost pěti bodů, vrazila do nadcházející devadesátiminutovky skutečně cílevědomě. Už v 15. minutě se totiž Drogba zbavil Sidwella a z dálky senzačně nachytal na švestkách nepříliš pozorného Friedela tak, že rovnou otevřel skóre. Náskok nabuzených Londýňanů navíc brzy mohl navýšit Cole, po své individuální akci však pálil těsně nad břevno. Jakkoliv ovšem nešlo Blues odepsat ve hře směrem dopředu, bránění jim šlo daleko hůře. Celý zápas nepůsobili úplně jistě a takovou skutečnost pak ve 32. minutě podtrhl přesnou hlavičkou po rohu Richard Dunne.

Za vyrovnaného stavu útočili opět spíše domácí. Deco to na Friedela lišácky zkoušel s ranou do brankářova protipohybu, americký golman se ale stihl včas vrátit do ideálního postavení. Na veteránovi v brance Villans si potom perfektní zákrok vynutil i Drogba. V nastaveném rytmu modré střelnice se pokračovalo i po přestávce, akorát s tím rozdílem, že hned v 52. minutě znovu hlavou po rohovém kopu udeřil jiný obránce Collins. Chelsea tak najednou dokonce prohrávala, takže tlak bylo záhodno ještě vystupňovat.

A povedlo se. Z brilantních přihrávek svých spoluhráčů krátce po sobě těžili Deco a Malouda, vynikající příležitosti však oba zahodili stejným způsobem - střelou přímo do pozorného Friedela. Villans nadále hrozili vlastně jen ze standardek, kupříkladu Dunne po rohu mířil nepřesně, jinak se soustředili hlavně na hlídání svého pokutového území. Přesto se před nimi čas od času otevřel rovněž prostor pro dravý ofenzivní výlet, a to pak většinou Birminghamští nezaháleli. Jako třeba v 73. minutě, kdy Young na zadní tyči přesně našel kopačku Milnera, který ještě duchapřítomně sklepával na malé vápno pro Carewa, jemuž k pořádnému trefení balonu scházel pouhý krok.

Vše se v těchto chvílích točilo hlavně kolem domácích. Ti v jednom okamžiku zase parádně rozebrali obranu soupeře, takže k dokonalosti téhle akci scházela snad jen zdařilejší koncovka Anelky. Friedel si prostor mezi nohami s obtížemi pohlídal. Avšak postupem času jako by se pres Blues stával čím dál méně souvislým, Villa svůj hubený náskok i v poslední desetiminutovce strážila víceméně v klidu.

Góly: 16. Robin van Persie, 18. Abou Diaby, 84. Andrej Aršavin - 38. Lee Bowyer

Drtivý vstup do utkání nakonec rozhodl o vítězství Arsenalu. Ten jednu chvíli slabšího soupeře mlel, podruhé se od něj nechával pomalu přehrávat. Definitivní amen se šancemi Brums přišel tedy až těsně před koncem, kdy se trefil Aršavin. Asistenci na vítěznou branku si připsal Tomáš Rosický.

Kanonýři nastoupili na hřiště s očividnou snahou co nejdříve zlomit odpor Birminghamu a v hlavní roli takového snažení byl zprvu Čech Tomáš Rosický. Tomu však hned dvakrát vůbec nesedla koncovka, takže birminghamští zatím mohli být v relativním klidu. Zatím, opravdu jen zatím. Co nevidět totiž Gunners otevřeli skóre a potom už to jelo. Po čtvrthodině hry obdržel pěkný kolmý pas od Songa Van Persie a excelentní křižnou ranou poslal svůj tým do vedení. Pak navíc Kanonýři bleskově rozebrali defenzivu hostí, Rosického přihrávka napříč šestnáctkou se štěstím proklouzla až na zadní tyč k volnému Diabymu, jenž hladce zamířil do protější šibenice - 2:0.

Ani tyhle dvě branky však nikterak zvlášť nezměnily obraz hry. Arsenal nadále vymýšlel, tvořil a překvapoval, zatímco Birmingham neustále trčel uvězněný na vlastní půlce v permanentní nejistotě. Jen z přímého kopu mohl zkusit štěstí Larsson a Mannoneho přinutil alespoň k nějakému zákroku. Kdoví, možná právě Italova mizivá vytíženost pak částečně mohla za jeho kiks v 38. minutě, kdy se rozhodl McFaddenův těžký centr neboxovat, nýbrž lapit do rukavic, a jelikož se mu nepovedlo takový záměr uskutečnit, mohl Bowyer pohotově pálit do odkryté klece. V těchto chvílích už to na Emirates Stadium nebyla tak jednostranná záležitost, uspokojení Kanonýři již Brums nesvírali natolik pevně jako kdysi. Po poločase tak vedli o pouhý jeden gól, neboť Aršavinovu střelu vytěsnil Hart a k žádnému dalšímu ohrožení soupeřovi branky už se domácí nedostali.

Modří po přestávce do svého soupeře naskočili s nečekanou silou. Ihned ho zchladili pár povedenými kombinacemi, nakonec se však spíše oni třásli před ataky Arsenalu. Hlavně individuální zaváhání Harta, který nablízko přihrál přímo na kopačku Fabregasovi, způsobilo šok všem přítomným příznivcům Brums. Naštěstí pro ně, i španělského středopolaře nastalá situace notně zaskočila, takže na Harta nevyzrál. Podobná minela, do rukou chycená malá domů (tahle situace však byla posouzena dosti přísně), pak stála u zrodu další mimořádné příležitosti Gunners. Van Persie ovšem zacílil pouze do břevna.

Nic nenasvědčovalo tomu, že by Arsenal měl ještě přijít o svůj náskok, v 80. minutě však k takové události nebylo daleko. Tehdy Ridgewellův pas na zadní tyč totiž až v posledním okamžiku zachytil Mannone, jinak by O’Connor s Phillipsem mohli trefovat zcela odkrytou klec. Ale nakonec nemohli, a tak zahřmělo na druhé straně. Přečíslení protivníkovy defenzivy vedl Fabregas, předal balon nalevo Aršavinovi, který dokázal svou střelu umně skrýt za Carrem a ještě ji navíc skvěle nasměrovat k vzdálenější tyčce. Ani to ještě nemuselo být ze strany Arsenalu vše, jenže proti Diabyho pohotové střele ze tří metrů se s prvotřídním zákrokem vytasil Joe Hart.

Góly: 88. Dinijar Biljaletdinov - 76. Kevin Doyle

Utkání v Goodison Parku dlouho směřovalo k bezbrankové remíze. Čtvrthodiny před koncem to ale odmítl Kevin Doyle, když poslal Wolves do vedení. Cenné tři body ze hřiště soupeře ale nakonec Wanderers nevezou, dvě minuty před koncem totiž vyrovnal Dinijar Bilijaletdinov.

Everton do zápasu nastupoval se šesti neprohranými utkáními v zádech, avšak proti Wolves se mu příliš nedařilo. Vepředu si nedokázal vytvořit příliš šancí, tu největší po čtvrthodině hry zahodil Tim Cahill a naopak se musel bránit nebezpečnému duu Doyle, Ebanks-Blake. Oba útočníci soupeřově obraně neustále zatápěli. Nejprve střílel Doyle, ale jeho vynikající falšovanou ránu vyrazil Tim Howard. Největší šanci na otevření skóre měl těsně před přestávkou Ebanks-Blake, ale z dobré střelecké pozice gól nevytěžil, jeho střela jen těsně minula branku.

Do druhého poločasu už vstoupil Everton jinak, na hřiště manažer David Moyes vyslal za obránce Hibberta útočníka Yakubua a bylo to znát. K prvnímu velkému zákroku donutil gólmana Hennessyho Saha, jehož hlavička sice měla gólové parametry, ale zároveň ji v cestě stál 22letý rodák z waleského Bangoru, který předvedl výborný zákrok. Další zásah musel provést při střele Bilijaletdinova. Šance Toffees však nekončily, jenže stejně tak skvělé Hennessyho zákroky. Ty zastavily jak Sahův další pokus, tak i Yakubuovu dělovku.

Everton své šance v útoku nevyužil, načež reagovali Wolves vedoucí brankou. Hennessyho výkop podběhl Joseph Yobo, jenž se ho snažil odhlavičkovat, čímž do šance vyslal Doyla, který se proti Howardovi nemýlil. Když už to vypadalo, že Doylova branka ukončí šestizápasovou sérii evertonské neporazitelnosti, udeřila letní posila Toffees. Jo se uvolnil na levé straně a přesným pasem připravil vyrovnávací gól pro Bilijaletdinova, pro něhož to byla premiérová trefa v Premier League. Vzápětí ještě stihl inkasovat druhou žlutou kartu a následnou červenou Maierhofer a pouze na obrazovce v šatnách mohl sledovat, jak v nastaveném čase zahodili šance na rozhodující branku na jedné straně Doyle a na druh Baines.

Góly: 5. Zat Knight (vl.), 33. Antonio Valencia - 75. Matthew Taylor

Manchester United využil zaváhání Chelsea a na dobu neurčitou se posouvá do čela tabulky. Co však kalí jeho nadšení, je další rozpačitý výkon. Bolton se totiž může směle považovat za další mužstvo, které místy zvládlo Rudé Ďábly přehrát i na jejich panství.

Trotters by dost možná dokázali na Old Trafford bodovat, kdyby trochu lépe podchytili začátek utkání. Už po čtyřech minutách totiž nechali Owena navázat na Giggsův precizní centr, a aby se neřeklo, jeho patrně nepřesnou hlavičku ještě nešťastně usměrnil za Jaaskelainenova záda Knight. Michael Owen, jedna z osmi změn v základní sestavě United, dostal šanci hlavně díky zranění Rooneyho a Fergusonovi jeho důvěru splácel do posledního pětníku. Byl ústřední postavou počátečního tlaku Red Devils, tedy ještě spolu s nestárnoucím mozkem Ryana Giggse. Ten hned v sedmé minutě vyprodukoval další geniální myšlenku, kterou trestuhodně pohrdl Evans. Z pár kroků hlavou nastřelil Jaaskelainena, od něhož se balon odrazil do tyče a ven.

Pětičlenná záložní linie Boltonu zatím fungovala tak, že dozadu přílišnou podporu neposkytovala, zatímco osamoceného forvarda Daviese zásobovala nápaditými přihrávkami, jak jen to šlo. Jednu takovou od Rickettse vysoký útočník nezužitkoval, když se odpoutal od Ferdinanda a hlavičkoval těsně vedle. Vzápětí za sebe bostonští nechali mluvit svou největší zbraň jménem standardní situace, Taylor však po Daviesově sklepnutí nemířil přesně. Aktivita Wanderers dlouhou dobu nepomíjela a domácím se ji podařilo eliminovat až druhou brankou. Ta přišla ve 33. minutě s pohlednou kombinací Nevilla s Valenciou na jeden dotyk a nekompromisní koncovkou druhého jmenovaného.

Druhý poločas načal Bolton svou další neproměněnou šancí, když Knight po centru Taylora hlavičkoval přímo do Van der Sara. Pak se do hlavní role hned několika akcí United obsadil dosud ne moc výrazný Berbatov. Hned dvě příležitosti vypracoval pro Owena, který obě přetavil v nepřesné střely, a jednu pro Valenciu, jehož na poslední chvíli odzbrojil Samuel. Utkání se pomalu měnilo v tréninkovou jednotku United, když Bulharův akrobatický pokus skvěle vyrazil Jaaskelainen a Valencia pro změnu finského brankáře poděsil přízemní ranou.

Překvapení zkonejšené defenzivy Manchesteru přineslo až střídání Marka Daviese. Ten okamžitě rozeběhl gólovou akci, při níž Davies zleva našel hlavu Matta Taylora. A také další dvě nové akvizice na hřišti v bílém dresu, Basham s Klasničem, působily soupeři značné problémy. Druhý jmenovaný dokonce skóroval, faul Gardnera však nedovolil rozhodčímu tuto branku uznat. Chorvatský útočník poté ještě jednou zkoušel zaskočit Van der Sara, tentokráte nepochodil, a v posledních okamžicích nastavení to byl ještě Cahill, kdo donutil holandského brankáře k zákroku.

Góly: 59. Kevin-Prince Boateng - 29. Ledley King, 45. Jermain Defoe

Harry Redknapp přijel s Tottenham do Fratton Parku, kde na něj čekalo mužstvo, jež relativně nedávno vedl. Letos slaboučký Portsmouth ale příliš problémů nedělal a nakonec prohrál 1:2. Černou kaňkou na výhře Spurs je červená karta Jermaina Defoeho za ošklivý zákrok na Aarona Mokoenu.

Střetnutí mělo pikantní příchuť pro trojici hráčů na obou stranách, protože zatímco Defoe, Kranjcar a Crouch dříve hráli za Portsmouth; Brown, Boateng a Kaboul oblékali dres Tottenhamu. Nicméně ty časy jsou již pryč a dnes každý bojoval na druhé straně.

Jasně nejaktivnějším hráčem úvodních minut byl Jermaine Defoe, který však musel být krátce po prvotním hvizdu sudího Phila Dowda ihned napomínán poté, co si něco vyříkával s Brownem. Poté se již však soustředil výhradně na fotbalové povinnosti, když se udělal prostor ke střele, ale Jamese nijak zvlášť neohrozil. V další šanci, kterou pro reprezentačního útočníka Albionu vymyslel Tom Huddlestone, si již počínal lépe, dokonce překonal brankáře, ale míč v cestě za brankovou čáru zastavila tyč. Portsmouth, který má letos zatím na kontě jen jediné vítězství, hrozil především skrze Boatenga, jenž byl jakýmsi mozkem všech útočných akcí domácích. Největší šanci měl z trestného kopu, kdy jeho střela byla tečována a Heurelho Gomes musel předvést hbitý zákrok.

Do vedení se ale nakonec dostali Spurs, první branku zařídil věčně zraněný Ledley King, jenž i dnes hrál poprvé po zranění. Tottenham vyslal do vápna z pravé strany a jeden se nakonec ujal, ve 29. minutě ten Kranjcara a následná přesná hlavička Kinga. Těsně před přestávkou si elegantně vyměnili míč Jenas s Huddlestone, z čehož těžil Defoe a připsal si šestou ligovou branku. Do kabin se tak šlo za stavu 0:2 z pohledu Pompey.

Situace se pro Kouhoty začala komplikovat ve druhém dějství. Během dvou minut totiž inkasovali a navíc přišli o Defoeho. Jako první na řadu přišla gólová střela Boatenga, jenž byl odměněn za dobrý výkon brankou na 1:2. Vzápětí zkratoval Defoe, když zbytečně fauloval Mokoenu a okamžitě obdržel červenou kartu. Portsmouth se tlačil k vyrovnání, ale v brance čaroval Gomes. Ten nejprve zlikvidoval Yebdův tvrdý volej a následně měl štěstí, že Piquionne ve velké šanci hlavičkou minul. Místo vyrovnávací branky ale nakonec domácí inkasovali červenou kartu, respektive jejich hráč Brown a Portsmouth tak opět odešel poražen.

Góly: 11. James Beattie (pen.), 69. James Beattie - 34. Matthew Upson

West Ham ani po sedmé v řadě nevyhrál, ba co hůř - dnes ani nebodoval. Může za to řádění Jamese Beattieho, jehož dvojitou radost nikdo z Kladivářů nezvládl dokonale pokrátit. Jen Upsonův zásah mírní euforii Potters.

Nemastný neslaný první poločas se odvíjel na Britannia Stadium. Na obou týmech byl znát momentální herní útlum. Nicméně s tíživou dekou se dnes lépe vypořádával West Ham, který při kombinacích vykazoval větší známky trpělivosti. Přesto však už po jedenácti minutách oproti svému soupeři zaostával. Faubert totiž ve vlastním pokutovém území srazil k zemi Etheringtona a nechal Beattieho z penaltového puntíku bezproblémově skórovat. Jediným, kdo pak jevil zájem na vyrovnání, byl Carlton Cole. Podpora jeho spoluhráčů byla ovšem velmi mizivá, takže jeho maximem byla průměrná hlavička z 16. minuty, se kterou si Sorensen poradil celkem hladce. Přesto Hammers ještě do poločasu udeřili a pomohla jim k tomu dobře zvládnutá, respektive soupeřem tragicky odbráněná standardní situace. Po rohu se prosadil laxně strážený Matthew Upson.

Druhé dějství už bylo na šance poměrně bohaté. Přehlídku pozoruhodných příležitostí zahajuje Diamanti se svým krouceným projektilem z přímého kopu, na němž si smlsl Sorensen. Pokračuje Shawcross se svou dvojitou snahou dopravit míč za Greenova záda - nejprve hlavou, pak ve skluzu. A na něj navazuje opět Diamanti, jenž se ve vzdálenosti 25 metrů od branky uvolnil po vzoru Cruyffa a vypustil zajímavou pumelici. Sorensen znovu připraven. Až v 70. minutě se diváci ve Stoke-on-Trent dočkali dalšího gólu a k jejich radosti přibyl na konto domácích. Na Fullerovu zbytečně vyraženou střelu pohotově navázal Beattie a nebylo co řešit. Zvlášť když úplný konec utkání patřil vedoucímu celku. Whelan však minul a Fuller po zesměšnění Tomkinse křižnou přihrávkou jen marně hledal některého ze spoluhráčů.

Góly: 5. Darren Bent

Sunderland se nenechal na domácí půdě zaskočit ani věhlasným Liverpoolem, kterému hned zezačátku zasadil smrtící ránu v podobě šťastného Bentova gólu. Také po celý zápas Black Cats rozhodně nebyly slabší stranou, spíše naopak.

Poněkud šokující úvod pojal za svůj tento duel. Hlavně Pepe Reina, brankář Liverpoolu, již v páté minutě nemohl uvěřit svým očím. Reidův centr napříč pokutovým územím, ještě nepatrně tečovaný Malbranquem, trefil Bent z voleje ne úplně ideálně, jenže míči mířícímu přímo na Reinu stál v cestě zákeřný nafukovací balonek, jenž způsobil nepříjemnou změnu trajektorie střely a brzký gól Sunderlandu. Reds nicméně časně inkasovaná branka zrovna nepotopila. Babel okamžitě způsobil zmatek v pokutovém území domácích a Johnson jen taktak že nepropasíroval balon skrze Gordona do sítě. Právě holandský křídelník pak spolu s Aureliem neúspěšně zkoušeli štěstí ranami z dálky. Brazilský bek zanedlouho dostal možnost skórovat z přímého kopu, ani tehdy však protivníkovu svatyni netrefil.

Každopádně, i když to tak nemusí na první pohled vypadat, na Stadium of Light se hrálo na obě strany a v neutuchajícím tempu, kdy ze sebe všichni aktéři utkání ždímali maximum. Vyrovnanost zápasu jednoduše dokumentují další dvě šance, přičemž se vyskytla každá na jedné straně. Nejprve to byl kanonýr Bent, kdo hlavičkoval těsně mimo, posléze troufale, ale nepřesně střílel Spearing.

Do druhého dějství mohly Black Cats odstartovat podobně jako do toho prvního, kdyby Bent po brilantní přihrávce Jonese lépe vyřešil sólový únik na Pepeho Reinu. Osmigólový střelec se rozhodl udělat španělskému brankáři kličku, ta mu však zrovna nevyšla, a tak se navýšení náskoku nekonalo. Jinak se na Stadium of Light především bojovalo, alfou a omegou dnešního duelu byla buldočí zarputilost. Jestliže však někdo měl možnost skórovat, byl to výhradně domácí celek. Po hodině hry už Bent úspěšně oběhl Reinu, aby svůj projektil nasměroval pouze do tyče, o deset minut později pro změnu marně čekal na Malbranqueův pas, když s ním šel sám na ojedinělého zadáka Liverpoolu. Francouzský křídelník se rozhodl pro zakončení a Carragher zvládl jeho pokus zablokovat.

Taktovku závěru zápasu už přeci jen konečně zvládli vzít napevno do svých rukou liverpoolští a v sedmi minutách, které čítalo nastavení (!), dokázali svého soupeře pořádně zmáčknout. Avšak místo vyrovnávacího gólu se spíše konala Gordonova exhibice. Ten se s úchvatným zákrokem vytasil proti přízemní střele Kuyta, abych hned poté ještě zblízka likvidoval N’Gogovu dorážku.

Góly: 9. David Dunn, 21. Franco Di Santo, 43. Pascal Chimbonda - 5. Robbie Blake, 90. Chris Eagles

Venkovní mizérie Clarets nezná konce. Ani bezkonkurenční start Burnley nepomohl, Blackburn totiž zvládl otočit, na dlouhou dobu svého rivala rozhodit a podruhé inkasovat až v nastavení. V pořadí 83. derby o východní teritorium lancashireského regionu tak strhli na svou stranu domácí Rovers.

Burnley se na svého soupeře moc těšilo, dokonce tak moc, že mu hned zkraje poslalo do sítě jeden povedený dáreček. Robbie Blake svou střelu z dobrých 20 metrů zabalil natolik pečlivě, že si Robinson nevěděl rady s jejím rozbalením, a tak se už v páté minutě domácí Rovers dívali svému rivalovi na záda. Ovšem ne dlouho. Jediný skutečný rodák z kraje Lancashire v řadách Blackburnu, David Dunn, si totiž hned vzápětí počíhal na šikovné sklepnutí Di Santa a z ideální pozice strefil balon přesně k levé tyči Jensenovy svatyně. Na Ewood Parku pak bylo dobře znát, že se oba soupeři na prvoligové scéně neutkali déle jak 40 let, že se jim po sobě vážně stýskalo. Nedávali si nic zadarmo, z osobních soubojů zpravidla ujížděli vsedě. Nicméně nervózních chvilek bychom stejně napočítali hodně a jedna taková stála u zrodu vedoucí branky Rovers. Ve 21. minutě při cestě pro míč letící napříč pokutovým územím ztratil rovnováhu Jensen, sudí faul neodpískal, neboť mu v cestě daleko spíš než soupeř stál hostující Jordan, a bylo zle. Balon se sice dostal k Alexanderovi, ten ho však zvládl odhlavičkovat tak akorát k Di Santovi, který už měl velmi snadnou pozici ke skórování. Jensen nemohl uvěřit svým očím.

Clarets teď po skvostném vstupu do utkání trošku tápali a okamžitě se hned dvakrát potili při ošemetných situacích poblíž Jensenovy klece. Nejprve si Dunn zopakoval spolupráci s Di Santem, aby si tentokráte na dánského golmana nepřišel, posléze hlavičkoval Samba z dobré pozice nad. Na opačném konci hřiště pro změnu nezacílil přesně Caldwell. Jinak ale projev Burnley tak nějak postrádal hlavu a patu, takže nebezpečnější byli nadále domácí. Ve 43. minutě se dokonce na výlet k protivníkově brance vydal Chimbonda, míč mu do běhu bravurně sklepl Pedersen, on si na levé straně pokutového území jakoby nic obhodil Fletchera a s trochou štěstí dopravil míč za Jensenova záda. Clarets tak začali pomalu, ale jistě dostávat pověsti venkovního rozdavače bodů.

Druhé dějství už mnoho vzruchu před oběma brankami nepřineslo. Burnley se zase po půlhodině strádání dostalo do zápasu, hlavně po příchodu Eaglese začalo soupeře přehrávat zejména ve středu hřiště, avšak obrana Blackburnu stále nevykazovala známky dramatického zhoršení, nepozornosti. Vrcholem druhé půle byl tak dlouho dobu kuriózní výkop Robinsona, který málem i vinou kolize Jensena se Sambou zapadl pod břevno. To nakonec jen taktak přeskočil. Až ve druhé minutě nastavení přihrával z levé strany pod sebe Jordan, na ose hřiště tak našel neobsazeného Eaglese, jenž ve skluzu hladce snížil. Tento úder však pro Burnley přišel až příliš pozdě, ani kvantum nakopávaných míčů pak ke kýženému vyrovnání nevedlo.

Góly: 45. Charles N'Zogbia - 47. Martin Petrov

Na hřišti Wiganu byl k vidění napínavý zápas, který nakonec skončil remízou 1:1. Domácí se vedení ujali v nastavení prvního poločasu, kdy se trefil N'Zogbia, krátce po přestávce však za Citizens srovnal Petrov.

Hodně sledovaný byl v utkání hlavně rozhodčí Alan Wiley, kterého nedávno osočil manažer Manchesteru United, Sir Alex Ferguson z nedostatečné fyzičky. Manchester City byl zpočátku utkání aktivnější, ale střelu Adebayora vyrazil Kirkland a Carlos Tévez nereagoval dost rychle na nepovedenou hlavičku Maynora Figueroy. Poté se hosté zatáhli a příležitost tak dostal aktivní Wigan.

Velice nebezpečný byl pro obranu Citizens Rodallega, jehož nebezpečnou ránu zdálky musel vyrážet Given. Nepříliš záživný první poločas se blížil ke svému konci, přesto ještě v nastavení oslavovali domácí vedoucí branku. Po spolupráci mezi Rodallegou a Scotlandem vyrazil míč Given, k dorážce se ale dostal N'Zogbia a poslal míč do sítě.

Kouč Mark Hughes měl zřejmě v kabině proslov ohledně slabé ofenzivy Manchesteru a hned po startu druhé půle to přineslo ovoce. Diame chyboval, míč dostal od Wrighta-Phillipse Petrov a přesnou střelou do spodního rohu brány nedal Kirklandovi šanci. Citizens mohli brzy vést o dvě branky, když Tévez našel nabíhajícího Adebayora, ten však bránu netrefil. Do konce zápasu už diváci viděli pouze trochu přísnou červenou kartu pro Zabaletu, který si však byl vědom své žluté karty z prvního poločasu a skvělý zákrok Givena, který zneškodnil gólovou střelu Rodallegy.

Góly: 43. Bobby Zamora, 64. Diomansy Kamara

Fulham to měl dneska hodně ulehčené. Na Craven Cottage dorazil již od počátečních minut odevzdaný soupeř. Špatný Hull nakonec domů dle očekávání odjíždí s prázdnou - body ho stálo mimo jiné i skvostné představení Zamory, který jeden gól vstřelil a druhý připravil.

Hodně perné chvilky prožívali zkraje zápasu na Craven Cottage hostující fotbalisté. S balonem se sotva potkali, přičemž zdrcující taktika Fulhamu založená na přesných a zároveň nikterak ustrašených přihrávkách navíc mohla každou chvíli vyústit v gól. Ten byl doslova na spadnutí ve 24. minutě, kdy si na překrásný centr Kamary naběhl za obránce Zamora a ve skluzu trestuhodně přestřelil. Proti další střele Duffa už se dokonce musel činit i Myhill, a ne jen tak ledabyle. Své spoluhráče zachraňoval proti Irově přízemní ráně hbitým skokem ke své levé tyči.

Až tuze pasivní Tygři si přímo koledovali o inkasovanou branku a brzo se k ní také dobránili. Ve 43. minutě Duffovu prudkou střelu Myhill jen vyrazil před sebe a pohotový Zamora hlavou spolehlivě doklepl míč do sítě. Nemá cenu spekulovat, jestli domácí útočník stál nebo nestál v době spoluhráčovy střely v ofsajdu, neboť Cottagers šli v tomto okamžiku do vedení zcela po právu.

Hull působil odevzdaně, důkazem budiž Huntův úsměvný vzkaz oblakům (opravdu zpackaná střela z hranice šestnáctky), který pošimral nejednu hvězdu hledící shora na po přestávce nepříliš záživné klání. Nicméně Cottagers přesto, že nejeli na plné obrátky, co nevidět udeřili podruhé - do dnešní obrany hostí to ani nebylo takové umění. V 64. minutě adresoval Zamorovi za obranu nádherný míč Hughes a střelec první branky už si s ním věděl rady. Nezištně ho ještě předložil do prázdné klece dobíhajícímu Kamarovi a bylo hotovo. Senegalec s francouzskými kořeny pak svůj letošní první ligový gól oslavil, jak se patří - efektním tanečkem s Johnem Pantsilem.

Tigers nepookřáli ani po dalším úderu domácích. Hned v 66. minutě Zamora na osu hřiště servíroval balon Dempseymu, jenž bez přípravy pálil pouze těsně vedle. Čtvrthodinu před koncem si zase sám vynikající palebnou pozici připravil Kamara, aby pak o kousek minul. Za dalších pět minut to byl znovu Dempsey, kdo tentokráte hlavou bezúspěšně pokoušel štěstí. Až pár sekund před závěrečným hvizdem rozhodčího se konečně o slovo přihlásili i hosté. To když se Altidore v pokutovém území s vypjetím všech sil udržel na míči, aby ho vzápětí poslal jen těsně nad břevno.