Anglická Premier League - souhrn 9. kola

Góly: 10. Heidar Helguson (pen.)

Po bitvě o Manchester, kterou opanovali Citizens, zažili hodně nečekaný průběh menšího derby také v Londýně. Na Loftus Road přijela Chelsea a Queen's Park Rangers se mohl obávat nejhoršího. Jenže zápas ovlivnila penalta a hned dvě červené karty v neprospěch Blues, což nakonec vyústilo v těsnou výhru QPR. Nijak zvlášť zasloužená ale není...

Utkání začalo mít spád hned v úvodu. V deváté minutě hloupě vrazil ve vápně do Heidara Helgusona David Luiz a umožnit tak sudímu Chrisu Foyovi odpískat pokutový kop. Ten chtěl zahrávat Adel Taarabt, jenže toto privilegium si nárokoval i Helguson a Taarabta musel uklidňovat kapitán Barton. Na Helgusonovu střelu si sice Petr Čech sáhl, ale vytěsnit ji nedokázal.

Rangers tak šli v desáté minutě do vedení. Chelsea se příliš nedařilo, navíc ji soupeř narušoval rozehrávku aktivním napadáním. Vše vyvrcholilo ve 33. minutě, kdy unikal Wright-Phillips a stíhal ho José Bosingwa. Bývalý křídelník Chelsea nakonec před šestnáctkou upadl a nejen, že ho sudí odměnil slibnou standardní situaci, ale především se vůbec nerozpakoval s udělením červené karty pro Bosingwu.

Taarabtovi se sice podařilo míč z trestného kopu solidně umístit, ale Čech byl na zadní tyči připraven zasáhnout. Chelsea sice prohrávala a hrála v desíti, nicméně stále měla dostatek času se zápasem něco udělat. V závěrečné pětiminutovce ovšem zkratoval Didier Drogba, který po ztrátě míče zcela nesmyslně zajel oběma nohama do Taarabta a Foy opět tasil červený kartónek. Drogba mohl nadávat jen sám sobě.

Blues rázem měli na hřišti jen devět mužů, navíc museli být obětováni Daniel Sturridge, který uvolnil místo ještě před druhou červenou Ivanovičovi, a Juan Mata, místo kterého ještě před přestávkou naskočil Anelka. Mata měl navíc nějaký zdravotní problém.

Hosté se nechtěli vzdát, do druhého poločasu vstoupili jako kdyby nehráli v dvojnásobném oslabení a po dvou minutách vybídl dobrým centrem z pravé strany Meireles Lamparda, ale ten vybojoval jen roh. Poté ale mohli zvýšit vedení Rangers, Young ale v dobré pozici branku minul.

Chelsea se pak u hlavního rozhodčího dvakrát dožadovala penalty. Jednou ve vápně spadl Lampard, pak Luiz, ale Foy dával jasně najevo, že na druhou bránu se dnes penalta kopat nebude.

Pojistku mohl domácím přidat po Bartonově pasu Helguson, ale z voleje minul a vzápětí málem litoval. Ivanovič deset minut před koncem našel centrem Anelku, který ve velké šanci hlavičkoval přímo do Kennyho. Umístit Anelka míč kamkoliv jinam, byl by domácí gólman bezmocný. Srovnat mohl také Luiz, který to zkoušel akrobaticky přes hlavu, jenže jeho střela se od Lamparda odrazila nad bránu.

Až do posledních minut to Chelsea zkoušela, ale kýženou branku už nedala. Přesto patří jejím hráčům absolutorium, protože i v devíti lidech většinu druhého poločasu soupeře dokázali přehrávat.

Góly: 27. Mauro Fórmica - 15. Rafael van der Vaart, 53. Rafael van der Vaart

Dle statistického centra SkySports vyhrál Blackburn 11:4 na střely, výsledné skóre však hovoří ve prospěch Tottenhamu. Ten se místy bránil i regulérnímu tlaku posledního týmu tabulky, nakonec ale Keanovým svěřencům neodlehčil. Spíš naopak: neoblíbený manažer bude patrně dál nedotknutelný, přičemž Rovers se jistějším příčkám nepřiblížili ani o krok.

Nedávná historie se opakuje. Před tímto zápasem se u Ewood Parku opět protestovalo, a hle - severolondýnský celek se tu opět trápil až hanba. Rovers obzvlášť v první půli předvedli velmi nebojácný výkon, na útoky Spurs odpovídali i svými ataky a o přestávce také koneckonců hovořila statistika střel na bránu jasně ve prospěch domácích. Ale pěkně popořádku...

Neslušelo by se totiž opomenout hosty dobře podchycený začátek. Už ve čtrnácté minutě se Spurs povedl protiútok s rychlíkem Walkerem na levé straně a znamenitě zakončujícím Van der Vaartem. Brzy to navíc mohlo být 2:0, kdyby si nakonec Olsson skutečně srazil Baleův centr do vlastní sítě. Místo toho se proto mohli začít chytat domácí. Hned ve 27. minutě vyrovnával Formica, když se Tottenham nedokázal vypořádat s odkopnutím balonu do bezpečí, a stejný fotbalista vzápětí rozvlnil alespoň boční síť. Domácí ožití mimo to symbolizoval i Hoillett, který ještě do přestávky Friedela z úhlu prověřil štiplavou ranou.

Do druhého dějství museli Spurs vcházet ostražitější, což se jim také zprvu dařilo. Navíc opět odstartovali gólem. Tentokrát se k Vaartovi od Ekotta míč odrazil s velkým štěstím, nizozemský středopolař ho nicméně znovu kontroloval zcela bezpečně a zakroutil jej k pravé tyči. Jenže Blackburn se dnes zkrátka nehodlal vzdát v žádné fázi utkání. Okamžitě si vyžádal několik zajímavých závarů v pokutovém území Tottenhamu a v 63. minutě se kupříkladu Friedel musel až těsně pod břevno natáhnout pro Sambovu hlavičku po Pedersenově dalekonosném autu. Situace se pak už dokonce dostala do takové fáze, že to byl paradoxně Tottenham, kdo byl odkázán jenom na rychlé brejky.

A ačkoliv se tento nepoměr zase brzy vyrovnal, dál byli nebezpečnější spíše domácí. Na Robinsonem vyraženou přízemní střelu Modriće totiž navázal Yakubu hlavičkou z jediného metru, kterou pomohl odklonit nad bránu nenápadným zásahem Bale. A nigerijský forvard pak ještě těžil rovněž z práce Hoilletta, to pro změnu z voleje v těžké pozici minul sám, bez cizí pomoci. Vrchol jeho představení pak měl přijít v 81. minutě, tehdy však Olssonův centr mezi stopery trestuhodně nasměroval o několik stop vedle pravé tyče. I díky jeho rozhazovačnosti nakonec Blackburn svůj nejlepší výkon v sezoně neproměnil v ani jediný bod.

Góly: 27. Gervinho, 73. Robin van Persie, 82. Robin van Persie - 34. Peter Crouch

Jestli někde platí, že jeden hráč aktuálně dělá celý tým, musí být řeč o Arsenalu. Podruhé za sebou Robin Van Persie v lize zajistil bezradnému londýnskému celku tři body. Přitom skóroval už po 29. ve 34 posledních soutěžních zápasech. Stoke naproti tomu jenom potvrdil, že je v nedávné době na cizích hřištích přinejlepším poloviční.

Arsene Wenger se před utkáním rozhodl pro rapidní řez sestavou. Spočinout nechal Van Persieho i Rosického, dva klíčové hráče utkání se Sunderlandem, a ve středu zálohy opět vsadil na dohromady obvykle zkostnatělé duo Ramsey-Arteta. Přesto Kanonýrům vstup do zápasu vyšel: působili živým dojmem, ze standardek navzdory očekávání příliš nehořeli a ve 27. minutě dokonce slavili gól. Tehdy Ramsey vykouzlil skvostný oblouček za obranu, můžeme tomu snad říkat "Cescovka", a pro Gervinha už bylo radostí po takovém pasu překonat Begoviće.

Jenže jak už to u Arsenalu bývá, vše krásné netrvá věčně - ba ani dlouho. Jenom za sedm minut se Stoke po vymyšleném faulu Koscielného prosadil po hlavičkované ze standardní situace, kterou zakončil z brankové čáry Crouch, a Gunners znovu upadli do svého smutného stereotypu. Míč se nepodržel, o šancích ani nemluvě. Brzy se navíc mohli opět zlobit na rozhodčího, který neodpískal stažení Chamakha v pokutovém území. Právě marocký útočník si pak alespoň mohl spravit chuť, když se natáhl pro Artetův centr. Ztečovat ho mezi tři tyče, to však nezvládl.

Do druhého dějství vstoupily úplně stejné, nezměněné strany. Jmenovitě i projevem. Potters dál zůstávali vyrovnaní na hraně šestnáctky a čekali na standardní situace, z nichž byli neustále nebezpeční, a Gunners si pořád užívali sterilního tlaku. Jejich dlouhotrvající nemohoucnost měla utnout až osobnost Van Persieho. Ten přišel na hrací plochu v 66. minutě a hned neúspěšně čechral míč na hlavu Koscielného.

Větší horko však hostujícím příznivcům bylo, když se vžil do role zakončovatele, která mu je přeci jen vlastnější. A strach to byl stoprocentně opodstatněný. Po sedmi minutách pobytu na hřišti totiž nizozemský forvard protlačil míč za brankovou čáru doopravdy miniaturní skulinkou na přední tyči, aby si zanedlouho spolupráci s Gervinhem (dnes hráčem zápasu) ještě jednou zopakoval a potvrdil tak svou specializaci na Stoke. Tomu vstřelil už šestý gól v pěti zápasech.

Góly: 68. Bryan Ruiz - 3. Royston Drenthe, 90. Louis Saha, 90+3. Jack Rodwell

Everton díky dvěma gólům v nastaveném čase porazil Fulham 3:1 a unikl z prostor nebezpečně zavánějících sestupem. Tam naopak zůstali domácí Cottagers. Skóre otevřel už ve třetí minutě Drenthe, ve druhém poločase vyrovnal Bryan Ruiz. Rozhodlo se až po vypršení základní hrací doby, v nastavení se nejprve trefil Saha, po něm uzavřel na konečný výsledek Jack Rodwell.

Toffees do zápasu vlétli s velkou vervou a brzy se dostal do vedení. Ve druhé minutě ještě Rodwell Schwarzera nepřekonal, za další minutu už ale Roysten Drethe po příhrávce právě anglického záložníka síť rozvlnil - 0:1. Čtvrt hodiny byli domácí úplně mimo hru, Everton kvalitně kombinoval a nepustil soupeře vůbec do hry.

Pak už se Fulham přeci jen osmělil, Riiseho střela byla zblokována na roh. V období mezi 20. a 25. minutou byly k vidění šance na obou stranách. Nejprve Vellios trestuhodně zahodil tutovku, když sám před gólmanem hlavou přestřelil, poté domácí kapitán Murphy pořádně protáhl Howarda v bráně liverpoolských, jemuž dost možná pomohla i tyč. Po půl hodině dokonce hlavičkující Hangeland trefil břevno.

Druhá půle nabídla pěknou ofenzivní podívanou a v 68. minutě se diváci na Craven Cottage mohli radovat. Bryan Ruiz krátce po vystřídání nádherně přeloboval Howarda a vyrovnal - 1:1. Everton měl po srovnání menší převahu, deset minut před koncem měl na noze gól Saha, ale jeho střelu dokázal Schwarzer vyrazit.

Nic pro citlivé povahy. Tak by se dala charakterizovat závěrečná pětiminutovka zápasu. Dvě minuty před koncem základní hrací doby zachraňoval Everton na brankové čáře Howard, zakrátko pak v obrovské šanci fatálně selhal Zamora, který přestřelil bránu, v niž stál jen jeden z obránců. V nastaveném čase přišel trest, který byl možná až příliš krutý.

Protiútoku se totiž chopil Louis Saha, přetlačil obránce a jeho střelu z levé strany zastavila až síť - 1:2. Definitivně pak rozhodl ve třetí minutě nastavení Jack Rodwell, jenž v gól proměnil centr z levé strany a stanovil konečný výsledek na 1:3.

Góly: 81. Darren Fletcher - 22. Mario Balotelli, 60. Mario Balotelli, 69. Sergio Agüero, 90. Edin Džeko, 90. David Silva, 90. Edin Džeko

Na tuhle hru "Divadlo snů" dlouho nezapomene. Manchester City neskutečným způsobem roznesl svého městského rivala rekordním výsledkem, který z největší části utvořil až nastavený čas. V něm totiž Citizens nastříleli neuvěřitelné tři branky. Skóre otevřel Balotelli, který se po hodině hry trefil ještě jednou. Dvakrát dával i Džeko, jednou pak Agüero se Silvou. Manchester se zahalil do blankytně modré...

V úvodu utkání jasně dominovali zástupci jihozápadu, "Rudí ďáblové" v první čtvrthodině diktovali tempo, ale ani přes držení míče téměř 70% si nedokázali vytvořit ani náznak žádné větší šance. City se k balonu dostávali sporadicky, výjimkou budiž individuální akce Davida Silvy, který ve vápně zamotal hlavy hned několika soupeřů, ale ke střele se nepropracoval.

Pak jako rachejtle s čistého nebe přilétla dvaadvacátá minuta. Silva před vápnem předal míč do běhu Milnerovi, který jej vracel zpět na hranici šestnáctky. Španělský špílmachr pustil balon za sebe, kde stal osamocený Mario Balotelli a z první ho precizně uklidil na zadní tyč - 0:1. Ani po otevření skóre se obraz hry příliš nezměnil, domácí měli nadále převahu a dokonce už došlo i k ohrožení branky.

Ve 34. minutě jedno takové způsobil Brazilec Anderson, který se po rohovém kopu dostal k odraženému míči a vyprášil Hartovi rukavice. Za dvě minuty opět na hranici pokutového území střílel Rooney, jenže i on trefil jen místo, kde stála jednička Albionu. Záhy se asi v největší šance United v první pětačtyřicetiminutovce ocitl Evans. Rooney mu sklepl míč proti noze na rohu malého vápna, avšak stoper pouze promáchl.

Druhý poločas zřejmě nezačal způsobem, jaký si v poločasové přestávce Alex Ferguson vysnil. Balotelli před šestnáctkou narazil se Silvou a mohl postupovat sám na brankáře, nebýt držení Johny Evanse. Italský "enfant terrible" se skácel k zemi a rozhodčímu Clattenburgovi nezbylo nic jiného než severoirského obránce poslat s červenou kartou pod sprchy. A zanedlouho mohlo být ještě mnohem hůře, Richards totiž pronikl kolem Younga do vápna, kde ho zřejmě nedovoleným způsobem zastavil Anderson. Tentokrát byl sudí k obhájci titulu milosrdný.

I v deseti se hráči v červeném snažili o vyrovnání. Young ve výborné pozici pálil do obránce soupeře, nicméně míč se do něj obratem odrazil zpět a následně mimo bránu. Za chvíli měl dobrou šanci i Rooney, ani jeho projektil však jistého Harta nepřekvapil. Síť se vlnila až za dvě minuty na druhé straně. Po hodině hry fantastický David Silva v pokutovém území povodil dva hráče United, posunul míč Milnerovi do náběhu a anglický záložník opět našel Maria Balotelliho, který na zadní tyči uklízel do prázdné branky - 0:2.

Definitivní hřebíček do rakve přibili Manciniho svěřenci v 69. minutě. Citizens poklidně kombinovali na půlící čáře, když Yaya Touré zareagoval na náběh Balotelliho a předal mu pěknou kolmicí míč. Střelec dvou branek patičkou posunul na Milnera, jenž do náběhu do vápna vyslal Richardse. Pravý bek učinil přesně tak, jako před deseti minutami Milner, a na zadní tyč před prázdnou branku luxusně předložil Agüerovi, který ten se nemohl mýlit - nádherná akce a 0:3.

Manchester City v té době hru naprosto ovládl. Hned za dvě minuty o sobě dal vědět čerstvý Edin Džeko, levačkou ze zhruba 18 metrů mířil na zadní tyč, kterou těsně minul. V 74. minutě se pak sám před brankou pálil Silva ze vzduchu nad. Za chvíli po další ze Silvových pasů střílel do De Gey Džeko. United se dočkali branky deset minut před koncem. Fletcher si skvěle narazil s Chicharitem a nechytatelnou parádou vymetl šibenici - 1:3.

Výsledek už tak hrozivě nevypadal a chvíli po snížení se zdálo, že by se Fergusonovi svěřenci mohli nadechnout k poslednímu náporu. Devadesátá minuta ale patřila týmu, který momentálně vládně Anglii. Nejprve totiž po rohu a sklepnutí Lescotta na 4:1 zvýšil Džeko, za další minutu rozložený domácí tým zostudil pátou brankou po rychlém útoku trefou David Silva.

Aby toho nebylo málo, v poslední minutě nastaveného času Silva, který, a budu se opakovat, dnes předvedl dokonalý fotbalový výkon, ze vzduchu zpracoval odražený míč na půli hřiště, z druhého doteku jej nádherně poslal do samostatného nájezdu Džekovi a ten překonal zoufalého De Geu pošesté - 1:6.

Manchesterské derby tak nabídlo podívanou, která se na hodně dlouho zaryje do pamění fanoušků obou celků a zcela jistě i ostatních nezaujatých diváků. Citizens předvedli fantastický ofenzivní koncert pod taktovkou Davida Silvy a naprosto zaslouženě svého městského rivala porazili. Náskok na čele tak minimálně do večerního derby, tentokrát "jen" o západ Londýna, vedou Premier League o pět bodů

Góly: 45. Craig Bellamy - 61. Grant Holt

Liverpool vkročil do obou poločasů raketovým způsobem, v úvodních deseti minutách vždy svého soupeře výrazně zatlačil a dohromady v nich třikrát nastřelil konstrukci branky. Góly však padaly jindy, skóre otevřel v nastavení první půle Bellamy, ale na výhru to nestačilo. Norwich vyrovnal po hodině hry Holtem a po dobrém výkonu i ve zbytku duelu vybojoval na Anfield Road cennou remízu 1:1.

Gól měl Liverpool nadosah už ve druhé minutě. To si na Adamův roh skvěle naskočil Slovák Martin Škrtel a orazítkoval břevno Ruddyho brány. Za tři minuty se do další šance probil přes dva hráče Suarez, ale vzápětí zevnitř vápna netrefil prostor mezi třemi tyčemi. Lépe si Uruguayský ostrostřelec počínal v minutě jedenácté, kdy se opět v šestnáctce dostal k míči a stejně jako Škrtel, nastřelil konstrukci branky - tentokrát tyč. Následná Bellamyho dorážka šla vedle.

Reds měli jasně navrch celý poločas, ale šance ke skórování kromě úvodní smrště stále nepřicházely. Až v první minutě nastavení. José Enrique poslal dlouhý míč na útočné duo Suarez - Bellamy, slavnější z dvojice jej nezpracoval, což napravil temperamentní Velšan. Ten si to nasměroval přímo do vápna a se štěstím střelu propasíroval přes obránce do sítě - 1:0.

Druhá pětačtyřicetiminutovka začala stejným způsobem, jako skončila ta první. Hned po třech minutách se po Downingově centru dostal k hlavičce Kyut, ale mířil mimo. Za další dvě minuty po rychlé rozehrávce pelášil na bránu Suarez a tváří v tvář Ruddymu opět trefil tyč. Pak Liverpool trochu polevil a po hodině hry se mu to stalo osudným. Špatná rozehrávka domácích, centr Pilkingtona a hlavička Granta Holta v součtu s nepříliš důrazným počínáním Reiny znamenalo vyrovnání - 1:1.

Reds se snažili strhnout vedení zpět na svou stranu a činili nováčkovi problémy. Suarezova rána Ruddymu vypadla a měl štěstí, že se odkutálela na roh. Jinak ovšem Norwich navázal na nadprůměrné výkony z předchozích kol a do své šestnáctky už favorita příliš nepouštěli. Postupem času se Dalglishovi svěřenci svou snahou dostávali do stále větší křeče a spíše než ohrožením branky diváky "bavily" především Suarezovy reakce na kontroverzní rozhodnutí sudího.

Uruguayec nakonec mohl přeci jen rozhodnout. V páté minutě nastaveného času centroval Gerrard do vápna a Luis Suarez hlavičkoval na bránu. Ruddy ale potvrdil, že přes něj se dnes už Liverpool více neprosadí a perfektním zákrokem vyrazil na roh. Z něj už si domácí nic nevypracovali a tak zápas skončil remízou 1:1.

Góly: 23. Darren Bent (pen.) - 45. Jonas Olsson, 57. Paul Scharner

Zmar, zoufalství a frustrace na straně jedné, radost nad výhrou v derby na té druhé. West Bromwich Albion překvapivě zvítězil na půdě Aston Villy 2:1 a navázal na zlepšené výkony oproti úvodu sezony. Nutno však říci, že jednu z hlavních rolí sehrál sudí Dowd, jenž ve prospěch WBA "vykouzlil" penaltu a následnou červenou kartu pro domácího Herda. Tu sice Brunt nevyužil, avšak v deseti hrající Villans vedení po Bentově pokutovém kopu neudrželi, a po dvou rozích, které v gól proměnili Olsson s Scharnerem, opouštěli trávník se svěšenými hlavami.

Utkání se přitom vyvíjelo přesně podle plánů Alexe McLeishe. V sedmé minutě sice ještě Bannan nasměroval míč těsně vedle brány, za patnáct minut však přišla situace, kterou se nepohrdá. Agbonlahor využil nedorozumění mezi Reidem a Fosterem, vypíchl před brankářem hostí míč a byl faulován. S penaltou si pak s klidem sobě vlastním poradil Darren Bent a bylo to 1:0.

Zlomový okamžik zápasu se odehrál v minutě pětatřicáté. Nevinně vyhlížející souboj v pokutovém území mezi Herdem a Olssonem nepochopitelně ohodnotil rozhodčí Phil Dowd červenou kartou pro domácího záložníka a zákonitě pak i pokutovým kopem. Jakoby však cítil svědomí, tradiční penaltový exekutor Chris Brunt poslal nabídnutou příležitost mimo tři tyče. Gól ale přeci jen přišel ještě do poločasu.

Tři minuty před jeho koncem ještě proti Tchoyiovi dobře zakročil Given, proti hlavičce Olssona už byl bezmocný. Stoper hostí vyskočil na Bruntův roh výše než jeho strážce Collins a hlavou poslal míč do horního rohu - 1:1. Gól do šatny, při pomyšlení na druhou půli v deseti lidech, byl to poslední, co si Aston Villa přála.

A vymalováno bylo už za deset minut. Hosté si vytvořili tlak, z něhož vyústila razantní střela Mulumbua, kterou Given vyrazil jen na roh. Z něj našel Brunt opět hlavu Olssona, který tentokrát jen lízl břevno. Za další dvě minuty se ovšem už skóre měnilo a byl u toho opět Brunt z od rohového praporku. Jeho centr propadl přes trojici hráčů až k Scharnerovi , jenž si míč částečně stehny, částečně hrudí sklepl do vzduchu a akrobaticky zakončil pod břevno - 1:2.

WBA se dostali na koně a chtěli toho využít. V 64. minutě mohl zvýšit Jerome Thomas, jehož střelu naštěstí pro domácí zblokovala pozorná obrana. Poté přeci jen polevili z tempa a spokojili se s poklidným držením vedení se zajištěnou obranou. Villans k ničemu nepouštěli a v nastaveném čase byli dokonce blízko třetí branky. Odemwingie ale obrovské šance po nahrávce Tchoyie nevyužil a utkání tak skončilo 2:1 pro West Bromwich.

Góly: 83. Stéphane Sessegnon, 90. Nicklas Bendtner

Proti jednomu slabému celku to dejme tomu šlo, proti druhému nikoliv. Vepředu impotentní a vzadu zmatečný Bolton se vrací na poraženeckou vlnu. Tentokrát před domácím publikem nestačil na Sunderland, kterému se výjimečně povedl závěr utkání.

Už jenom samotná forma obou mužstev neslibovala žádnou atraktivní podívanou, že ale v prvních deseti minutách bude balon častěji ve vzduchu než na pevné zemi, to bylo přeci jen nepříjemné překvapení. I na Reebok Stadium se nicméně brzy bylo alespoň na co koukat. Domácí totiž v první půli zvládali celkem efektivně využívat velké síly vepředu, jíž demonstrovala věž jménem Davies a na balonu extrémně silný N’Gog, takže ve 13. minutě klidně mohli jít do vedení, kdyby Francouzovu nepovedenou střelu (ze které se vyklubala skvostná přihrávka) zvládl zvnitřku pokutového území dopravit do sítě Pratley. Později ještě z nadějné, a přesto složité pozice střílel mimo Eagles.

Sunderland naproti tomu pohlednosti utkání prospíval ještě o něco méně, ačkoliv to ani v podání Boltonu nebyla žádná sláva - první ušmudlanou šanci si vytvořil až ve 38. minutě, kdy Sessegnon v pádu a vleže na boku nezacílil přesně po rohu Larssona. Po přestávce už to bylo ze strany Mackems o poznání lepší. Vlastně jen heroické protivníkovy bloky, dohromady rovnou čtyři, neustále bránily Sunderlandu v nakročení do vedení. První situace z 52. minuty si vyžádala dokonce dvojitý zásah - nejprve proti Richardsonovi zakročil Boyata a pak se vedle něj do dorážky stejného borce pohotově stavěl Wheater.

Dál se pak zase v 74. minutě zády k brance vinou skvělému bránění neprosadil O’Shea a následný pokus Vaughana do relativně odkryté svatyně vyhlavičkoval Robinson. Tím bychom měli shrnuté útočné trable Sunderlandu, ty Boltonu naproti tomu příliš vzruchu nevzbuzovaly. Petrovova pozice přitom ve 46. minutě měla velký potenciál, Bulhar z ní ovšem vytěžil jen slabou střelu přímo do Mignoleta. To samé platilo i pro Pratleyho pokus.

Black Cats byly nebezpečnější i s neustále se blížícím koncem, z čehož také nakonec pramenil úvodní gól zápasu. Ten vzešel - jak jinak - z nepřehledného závaru, v němž se najednou po balonu vrhnul Sessegnon a z otočky jej napálil k levé tyči. Právě u ní ho dříve ve druhém dějství parádně vychytal Jaaskelainen, teď už byl ale zcela bezmocný.

A stejně tak si musel připadat v samotném závěru. Nejprve přihlížel, jak Klasnić v souboji tváří v tvář troskotá na Mignoletovi a Pratley se nedostává k jasné hlavičce přes O’Sheu, aby potom Sessegnon ve třetí minutě nastavení posunul v přečíslení 3 na 2 míč doleva k Bendtnerovi a Jaaskelainen byl víceméně bez šance podruhé v utkání. Přesunout se nestihl, takže kmenový hráč Arsenalu mohl slavit svůj druhý gól v sezoně.

Góly: 81. Yohan Cabaye

Newcastle si proti Wiganu splnil povinnost, vystačil si však jen s jediným gólem - tím premiérovým ostrovním z dílny Yohana Cabayeho. Wigan si tak připisuje už šestou porážku v řadě, zatímco Newcastle bude i po tomto víkendu čtvrtý před Liverpoolem.

Pro wiganisty každopádně něco takového představuje docela dobře krutý výsledek. Do utkání totiž odstartovali daleko svěžeji než soupeř. Po pádu Diamého se možná právem dožadovali penalty a navrch si vytvořili i pár slibných šancí. Mosesovu ránu ovšem kolem levé tyčky vytěsnil Krul a Rodallega vzápětí po Jonesově kolmé výzvě vypálil mimo. Právě kolumbijský forvard, který se v základní sestavě objevil prvně od poloviny září, se pak po Cabayeho úderu do nedávno uzdraveného kolene nadlouho vytratil ze hřiště.

To se vesměs týkalo i celého Wiganu v druhém poločase. Newcastle na svou první šanci sice čekal rovnou půlhodinu, kdy se Al Habsi vytáhl proti Bestově hlavičce, jenže pro druhý poločas Pardew představil Hatema Ben Arfu a tím projevu Strak dodal na životu. Konkrétně třeba Dembovi Ba - před přestávkou neviditelnému, pak značně nebezpečného. Jednou se proti němu ománský golman musel vytáhnout s efektním zákrokem, podruhé už řešil projektil Ben Arfy. I s ním si poradil, což nešlo říct až o Cabayeho pumelici z voleje, která devět minut před vypršením řádné hrací doby určila konečný stav utkání.

Góly: 85. Kevin Doyle, 86. Jamie O'Hara - 24. Danny Graham, 35. Joe Allen

Tak tohle si ve Walesu budou vyčítat ještě hodně dlouho. Místo debaklu Wolverhamptonu, o který si domácí po celý zápas vyjma závěrečné desetiminutovky hlasitě říkali, se v předsunutém sobotním utkání zrodila senzační remíza 2:2. Vlci tak konečně utnuli dlouhou sérii porážek - to však, opakuji, jen díky milosrdnému protivníkovi.

Wolverhampton šel do utkání s neoblíbenou Swansea s pěti porážkami v zádech. A od počátku se dnes zdálo, že jestli si z nich něco odnesl, tak leda to nejhorší. Například bezradnost v útoku a pod McCarthym jenom pokračující chaos v defenzívě. Výsledkem byly akry prostoru pro Sinclaira, Gowerna, Allena a další i minimum práce pro Vorma. Ten se sice v 21. minutě musel postavit do cesty slušnému pokusu O’Hary, to ale bylo asi tak vše. To na druhé straně se Hennessey natahoval po Allenově pumelici a pak nešťastně přihlížel, jak po dvou Gowernových parádních pasech za obranu a následné dokonalé práci Grahama Swansea upevňuje svou pozici v zápase.

Napoprvé se Gowern uvedl jemným obloučkem, nic však nebylo tak hladké, jak mohlo být. Ve skutečnosti Graham po zpracování podklouzl, ovšem ani mdlý Johnson ani váhající Hennessey včas nezakročili, takže to bylo po 23 minutách 0:1. A blíže čtvrté domácí porážce v šesti kolech byli Wolves o nějakých 12 minut později, kdy tentokrát velšský brankář na vině nebyl - Graham servíroval Allenovi míč prakticky před prázdnou bránu. Znovu se spíše "ukázal" Johnson a jeho kolegové v obraně. Ta celkově vůbec nefungovala a někdejší zadák Birminghamu, jenž by jí měl vlastně kapitánovat stejně jako celému týmu, v závěru úvodní části ještě pobavil zmateným nastřelením svého parťáka. Tehdy se nicméně Vlci alespoň ubránili.

A to platilo i pro zbytek utkání, i když rozpaky domácí počínání samozřejmě provázely i nadále. Ať už to byl krásně kroucený centr Rangela, který propadl až na zadní tyč k Sinclairovi, nebo přízemní rána toho samého ex-bluesmana z rohu šestnáctky - vždy musel Wolves zachraňovat jenom přesný Hennessey, v druhém případě dokonce pozdní a efektní reakcí na schovaný projektil. Na druhou stranu domácí celek nijak nevzkřísilo ani stažení obou křídel, Jarvise a Hammilla. Pořád to byla ta samá písnička a vše pomalu směrovalo k poklidnému závěru s výsledkem nadmíru oprávněným...

I přesto se ale ještě marným Vlkům povedlo zápas neskutečným závěrem vyrovnat. V 84. minutě pro ně vykřesal jiskru naděje Doylea, když z velké blízkosti ve skrumáži dorážel Vormem skvěle lapenou Vokesovu ránu. A dílo po malé chvíli dokonal O’Hara, jenž z osy hřiště zakončil pod břevno jednu z mála opravdu pohledných a fotbalových akcí v podání Wolverhamptonu. Swansea, která celých 80 minut kontrolovala tempo i celý průběh duelu, tedy mohla vést klidně o pět branek a místo toho kvůli zpackaným dvěma minutám veze z kraje Midlands pouhý bod.