Anglická Premier League - souhrn 8. kola

Góly: 3. Ricardo Gardner, 69. Kevin Davies - 34. Niko Kranjčar, 73. Vedran Ćorluka

Zajímavá přestřelka byla k vidění na Reebok stadium, kde si rozdělil body domácí Bolton s Tottenhamem. Kohouti v zápase pokaždé dotahovali náskok soupeře a nakonec si odvážejí bod za remízu 2:2. Čtvrthodiny před koncem o tom rozhodla vyrovnávací branka Vedrana Čorluky.

Již ve třetí minutě utkání zužitkoval Bolton svůj úvodní tlak, ránu Leeho brankář hostí vyrazil přesně před Gardnera, jenž nekompromisním zakončím poslal domácí celek do vedení. Bolton hrál velice dobrý fotbal a Tamir Cohen mohl záhy vstřelit druhý gól. Izraelský fotbalista se dobře zorientoval v pokutovém území, jenomže branku nevstřelil. Ve 34. minutě odvedl skvělou práci Peter Crouch, která se mimochodem od něj obzvláště očekává, vytáhlý útočník sklepl v pokutovém území míč na Kranjcara, a ten povedenou ranou vyrovnal na 1:1. Pochvalu si při této brance zaslouží rovněž Wilson Palacios, který poslal přesný pas na Petera Crouche. Domácí Bolton ale neotálel a snažil se dostat vedení zpět na svojí stranu, hrozbou pro branku Totenhamu byl i přímý kop Taylora ze 38.minuty, ovšem mnohem více práce měl Cudicini s Taylorem o chvíli později, když se hráč Boltonu vyhnul ofsajdové pasti a Carlo Cudicini musel prokazovat své kvality.

Po změně stran pokračovala aktivita domácích. Davies se vyhnul Huddlestonovi, jen následné zakončení Leeho byla jediná vada na kráse celé akce. Také Tottenham dokázal být pro branku Boltonu nebezpečný. Aaron Lennon nebezpečně vypálil a Jussi Jaaskelainen míč vyrazil opět do míst, kde stál Palacios, nicméně ten nedokázal míč usměrnit do branky a celá akce skončila rohovým kopem. V 69. minutě udeřil opět Bolton, Cohen poslal přesný míč na Daviese, který hlavou poslal domácí znovu do vedení - 2:1. Hrál se fotbal nahoru-dolů a Tottenham začal domácím hodně zatápět. V 72. minutě po šanci Crouche ještě branka nepadla, nicméně o minutu později poslal Kranjcar přesný centr na hlavu Čorluky a bylo vyrovnáno 2:2.

Skóre se mohlo ještě několikrát přelít ze strany na strany, Kohouti spálili šanci, která se naskytla Kranjcarovi a Bolton zase pohrdl vítězstvím v 85. minutě, když promeškal dobrou šanci Crouch. Bolton nakonec v domácím prostředí remizoval s Tottenhamem 2:2.

Góly: 53. Steven Fletcher, 62. André Bikey-Amougou - 90. Sebastian Larsson

Burnley je doma i nadále neporazitelné. Stoprocentní bilanci si udrželo i proti Birminghamu, který během necelých deseti minut sestřelilo dvěma góly a pak už si jen luxusní náskok v poklidu hlídalo. Jedinou šmouhou na tomto vítězství tak zůstává Larssonova branka z poslední minuty zápasu.

Jen z pár záblesků a nadějných náznaků se v první půlhodině žilo na Turf Moor. Burnley nebezpečně hrozilo zejména prostřednictvím svých krajních hráčů, centry a vůbec koncovky všech ataků ovšem stály za jedno velké nic. Záložníci Birminghamu zase hráli, jak kdyby je někdo očaroval. McFadden byl od svých spoluhráčů úspěšně odříznut, takže si Brums vůbec nevěděli rady, kterak vyzrát na soupeřovu obrannou linii.

Jakýž taký vzruch se dostavil až ve 34. minutě, kdy Elliott našel na hraně šestnáctky nebezpečně pálícího Nugenta. Za pár okamžiků pro změnu na opačném konci hřiště Bowyer nenastavil nohu ideálně do trajektorie Johsonova pokusu, a tak se balon za Jensenova záda smolně nedostal. Burnley teď mělo víc štěstí než rozumu. A podobně na tom bylo i zhruba šedesát vteřin před koncem poločasu. Tehdy se Garry O’Connor vydal na odvážný výlet skrze několik protihráčů a na Jensenovi si vynutil skvělý reflexní zákrok.

K uzoufání nudnou první půli následovalo sympatické druhé dějství. Do něj vstoupili o něco lépe hosté, Larsson však přestřelil. Úřadovat tedy mohli Clarets. Zdařilý brejk rozjel pravý bek Mears, našel rozeběhnutého Fletchera, který s trochou štěstí na Harta ranou levou nohou vyzrál. Pak skotský forvard pro změnu dvakrát zaváhal, když nejprve nastřelil tyčku, aby záhy nechal vyniknout soupeřova golmana. A třetí úsek první půlky druhé části - další balon za Hartovými zády. Tentokráte si Bikey vyměnil míč s Nugentem a udělal z nadějného brankáře jen bezmocnou figurku.

Závěr střetnutí patřil spíše Birminghamu, i když Mears se ještě v 78. minutě přihlásil o slovo štiplavou hlavičkou, kterou musel Hart vyrážet nad břevno. Avšak tečku za tímto zápasem napsal Sebastian Larsson a dal si sakramentsky záležet na tom, aby utkání nedělala ostudu. V poslední minutě uzmul Jensenovi čisté konto výstavní střelou ze standardní situace.

Góly: 60. Jan Vennegoor of Hesselink, 68. Geovanni - 87. Scott Sinclair

Od sestupových vod se alespoň na chvíli odrazil Hull, jenž porazil v domácím prostředí Wigan 2:1. Domácí otevřeli skóre až ve druhém poločase zásluhou Vennegoora Of Hesselinka, o chvíli později přidal druhý gól Geovanni a z pohledu hostí již pouze korigoval výsledek Sinclair.

Pro fotbalovou Anglii, potažmo celý svět se jednalo o překvapivý výsledek, zvláště po té, co Hull podlehl Liverpoolu 1:6 a Wigan senzačně porazil Chelsea 3:1. Zápas začal lépe domácí Hull, jenž si už dvě minuty od úvodního hvizdu vypracoval velkou gólovou příležitost. Brankář Kirkland měl co dělat aby vyškrábl centr, který směřoval do jeho branky, následně se míče zmocnil Dawson a po jeho střele reklamovali domácí ruku jednoho z obránců Wiganu. O chvíli později vyslal krásným a přesným pasem Stephen Hunt Barmbyho, jenž v pádu netrefil přesně branku hostí. Wigan z počátku nebyl nebezpečný, mezi jeho velké příležitosti patřila nepřesná střela Rodallega.

Hull uděřil ve druhém poločase ze vzduchu, na rohový kop si naskočil Jan Vennegoor Of Hesselink a hlavou poslal domácí tygry do vedení 1:0. Hosté ani nestačili vstřebat první branku v jejich síti a už prohrávali 2:0. V 68. minutě totiž Kamil Zayatte proběhl obranou Wigan a lehkým oblouček našel Geovanniho, který do prázdné branky zvýšil na 2:0. Wigan se ale nepoložil a ještě zabojoval, střelu Goméze brankář Myhill vyrazil a obloučkem Sinclair hlavou překonal Myhilla - 2:1. Do konce utkání si už Tygři výsledek pohlídali a vyhráli 2:1.

Góly: 19. Hassan Yebda

V Portsmouthu se konečně dočkali. V první půli svého soupeře dokonale přehráli, a i když druhé dějství pro změnu patřilo Vlkům, oni svou převahu na rozdíl od nich zvládli přenést i na ukazatel skóre. Hrdinou Pompey se stal paradoxně hráč pouze zapůjčený z Benfiky, Hassan Yebda.

Hned zkraje zápasu Pompey udivovali publikum svou aktivní hrou, nápaditými kombinacemi a především nebývalou jistotou na balonu. Také hýřivý pohyb pak hostům brzy vynesl první šanci - Finnan v šesté minutě obloučkem našel již v pokutovém území Boatenga, který přetlačil Mancienneho a ze značného úhlu poškádlil Hennesseyovy rukavice. Směrem dozadu se však Portsmouth svých rezerv jen tak nezbaví, ve 12. minutě proto Jarvis okamžitě vyškolil Kaboula a jen lépe umístěná střela by více slušela jeho průniku. Na druhé straně Boatengově neohrožené pumelici scházely jen decimetry a zanedlouho se pro změnu Hennessey zapotil při snaze trojice fotbalistů v modrém využít zmatku v pokutovém území Wolves.

Pompey hráli oproti minulým představením vskutku jako vyměnění, gólovou výslužku si zasloužili spíš než kdy jindy. A nedočkali se jí zrovna pozdě. Hned ve 20. minutě navázal na odvrácený rohový kop Boateng parádním centrem, ke kterému si mezi Edwardsem a Manciennem našel cestičku Yebda, aby přesnou hlavičkou nedal Hennesseymu žádnou šanci.

Založení útoku Wolverhamptonu bylo na rozdíl od toho portsmouthského neproměnlivé jako podnebí na Sahaře, pročež se Pompey bránili docela v klidu. Hodně času a energie tak připadalo na nepříjemné protiútoky. Jeden takový vedl po půlhodině hry Tommy Smith, dravě se vedral do vápna, odkud směroval míč na osu hřiště k Dindanemu, na jeho koncovce vnějším nártem si však s chutí smlsl skvělý Hennessey. Napravit spoluhráčovo zaváhání mohl posléze ještě sám Smith, ale jeho projektil se ani mezi tři tyče nevtěsnal. Tentýž fotbalista pak vedl jinou akci tentokráte po pravé straně, odkud našel hlavu Yebdy mířícího vedle. Ještě před přestávkou se však také hosté zapotili, to když na penaltovém puntíku skočil Doyleovi do střely obětavý Ben Haim a zabránil tak jistém gólu.

Jakmile naběhli opět na trávník, aktéři utkání se vůbec nezastavili. Tempo po přestávce ještě vygradovalo a hlavně Vlci se chovali, jako by je McCarthy v kabině pokropil živou vodou. Za Wolves kupříkladu po individuální akci Doylea z dálky pálil Jarvis či nepřesně hlavičkoval Berra, Hennesseyho zase krátce po změně stran postrašil Dindane. Za pozornost rovněž stojí situace z 62. minuty, kdy se po Kightlyho centru ve vápně levou rukou vrhl Wilson, šikovně to zakamufloval tak, aby to vypadalo, že vlastně zahrál hrudníkem (na který si také pro jistotu poklepal), a sudí Webb mu takovou parádu snědl i s navijákem. Kontroverzní rozhodčí byl vůbec dneska chladný vůči kterémukoliv spornému momentu, nejlépe v pokutovém území. Když Boateng ve spolupráci s Ben Haimem povalil k zemi Doylea, taky ho to zrovna nevzrušovalo.

Pompey jako by v těchto chvílích docházely síly. Na nic než úpěnlivé bránění nemysleli a snad ani nemohli. Jen sporadicky Boateng a jeho spoluhráči vyrazili na zteč sokovy svatyně. Vlkům se však dlouhou dobu nedařilo využít své enormní převahy. Jen dva Halfordovy přímé kopy stojí za zmínku. Prvně James zasahovat nemusel, podruhé se proti jeho bizarní exekuci vyznamenal. Na úplný závěr ještě pokoušel štěstí Kightly, ani on však neuspěl.

Góly: 51. Dimitar Berbatov, 90+2. Anton Ferdinand (vl.) - 7. Darren Bent, 58. Kenwyne Jones

Manchesterské kouzlo nastavení trvá. Tentokrát to byla Andersonova šťastně tečovaná střela, která pro United zachránila alespoň to kýžené minimum v podobě remízy. Sunderland si nicméně za nebojácný výkon zaslouží absolutorium.

Že chce Sunderland vedený ex-ďáblem Stevem Brucem vzít Old Trafford útokem, to se všeobecně čekalo. Ale že až takovým způsobem, to zase ne. Už v osmé minutě totiž Bent obdržel přihrávku od Cattermolea, odpoutal se od svého strážce a lodivoda reprezentace Albionu Fabia Capella, přítomného v hledišti, parádní přízemní ranou přesně k tyči snad přesvědčil o své nominaci. Manchester reagoval tak, že alespoň opticky a jen v některých chvílích přeskupil rozestavení a hrál na pouhé tři beky. United se takový krok vyplatil jen částečně. Sic si balonu užívali spíš než jejich soupeř, stále to bylo z jejich strany takové nemastné neslané. Bylo nad slunce jasné, že se toho do druhé půle bude muset hodně změnit. Vždyť Red Devils za celý poločas ani jednou nevystřelili! Black Cats bohatě stačilo stát na svých pozicích, čekat na víceméně předplacené zaváhání protivníka a pak vyrazit na občas nebezpečně vypadající brejk. Není tedy divu, že hráče United do kabin doprovázel nespokojený povyk fanoušků.

V Manchesteru si však naštěstí už věky hýčkají jednu skrytou zbraň - Fergusonův poločasový fén. A ta zabírá takřka vždycky a dnes dokonce i okamžitě. Nejprve dosud plápolající Nani přetlačil Richardsona, to je první paradox, aby Rooneymu předložil lukrativní nabídku ke skórování. A třebaže domácí střelec ve skluzu trefil pouze padajícího Gordona, hned nato se dostáváme i k dalšímu pozitivnímu paradoxu - doteď mizernému Berbatovovi skórujícímu v akrobatické poloze po centru O’Shey. Ani taková série povedených záležitostí však nevytrhla United z letargie nastálo. Hned v 58. minutě sehráli Mackems další ze svých brilantních protiútoků, na jehož konci Reid posadil balon na hlavu Jonese, kterému pozici usnadnil zmatečně vyběhnuvší Foster, a Sunderland se znovu vyhoupl do sedla pomyslného oře.

Ačkoliv se Black Cats znovu dařilo rozbíjet přinejmenším každý druhý útok soupeř, Manchester se na rozdíl od první půle zvládal alespoň sporadicky prosadit ke střele. Třeba Rooneyho pokus ze 65. minuty byl vskutku výživný, leč ani na branku nemířil. Stejný hráč se pak na hranici šestnáctky dlouho nemohl prosadit ke střele, až svůj prudký projektil ke Gordonovu štěstí otřel o Ferdinandova záda. Na opačném konci hřiště zase Carrickův skluz na poslední chvíli odvrátil neštěstí v podobě jistého Jonesova gólu.

Posledních patnáct minut bylo ze strany Manchesteru jedno velké trápení. Klíčovým okamžikem se však ukázalo být vyloučení Richardsona, který po inkasování žluté karty zakopl balon a rovnou si vykoledoval i druhou. V nastavení zápasu si Red Devils vytvořili přímo drtivý tlak, přesto Černé kočky namačkané ve vlastním pokutovém území docela dlouho odolávaly. Až přišla Evrova prudká střela do chumlu před Gordonem, kde o Ferdinanda razantně změnila svůj směr a zaplula k levé tyči branky hostí. Manchester ještě i zbývající vteřiny využil k vynucení si závaru před Gordonem, avšak sunderlandští se tentokrát s vypjetím všech sil ubránili.

Góly: 17. Thomas Vermaelen, 33. Robin van Persie, 37. Andrej Aršavin, 57. Cesc Fàbregas, 75. Theo Walcott, 88. Nicklas Bendtner - 4. Steven Nzonzi, 30. David Dunn

Rozpačitý vstup do utkání vystřídala neomalená dominance Arsenalu a Blackburn si tak z Emirates Stadium odváží pořádný nášup. Čerstvě 29letý Tomáš Rosický sice mezi jmény střelců schází, ale do zápisu o utkání se zapsal alespoň jednou gólovou asistencí.

Vadná koncentrace na začátek utkání mohla za to, že hned od čtvrté minuty museli Kanonýři dotahovat. Robinsonův dlouhý nákop až do šestnáctky Arsenalu totiž našel hlavu N’Zonziho, který takovým obloučkem překonal až příliš nerozhodného Mannoneho. Jeho počin hned za šest minut kopíroval Fabregas, jen s tím rozdílem, že k němu letěl centr z kraje a že jeho nevyzpytatelný projektil skončil pouze na břevně. Jinak byl ovšem tlak Gunners pouze relativní. Větší procento držení míče, to ano, ale jejich herní projev byl takový utahaný a rovněž snaha být za každou cenu efektní šla hrubě na úkor efektivity. Jenže Arsenal si pod svými křídly hýčká jeden neviditelný talisman jménem Thomas Vermaelen. Ten své zaváhání - prohraný hlavičkový souboj při inkasované brance - v 17. minutě odčinil takovým způsobem, že čestný návštěvník Thierry Henry jednoduše nemohl skrýt své nadšení z takové trefy. Belgickému zadákovi totiž na hraně šestnáctky narazil Fabregas, on si jen posunul balon a levačkou se do něj opřel takovou silou, div neudělal u levé tyče Robinsonovy klece v síti díru.

Arsenal ani poté nemohl přijít na jiný recept, jak překonat soupeřovu obranu, než střelami z dálky. O dvě takové se postaral Fabregas a pokaždé mu sedly ideálně, takže si Robinson pěkně zachytal. To se o Mannonem říct rozhodně nedá. Aniž by si doteď pořádně sáhl na balon, lovil ho znovu po půlhodině hry zpoza brankové čáry. Na vině byla především nešťastná Gallasova teč, která udělala z Dunnovi nebezpečné střely střelu naprosto nechytatelnou - 1:2. Gunners však ani tentokrát s odezvou neotáleli dvakrát dlouho. Mozek týmu Cesc Fabregas totiž konečně zapnul a rej mohl začít. Z takřka stejné pozice po jeho geniálních pasech krátce po sobě skórovali Van Persie a Aršavin. Vždy z levé strany levačkou na vzdálenější tyč - proč měnit fungující systém. Nicméně do poločasu to mohlo být už 4:2 za využití zcela jiného schématu. Rosický z rohu velkého vápna šajtlí jedinečně nacentroval na Fabregasovu hlavu, Robinson se však tak akorát včas stihl přemístit ke své pravé tyči a úspěšně zakročit.

Střízlivému vstupu Blackburnu do druhého dějství zprvu přihlíželi diváci na Emirates Stadium. Nejdříve se klidně po pádu Dunna mohla pískat penalta, posléze se z dálky povedl volej Olssonovi a proletět vzduchem se tak musel Mannone. Ani Arsenal se nenechal zahanbit. Fabregasův jemný oblouček našel Van Persieho ve zdánlivě vyložené gólové pozici, jenže holandský snajpr už byl po zpracování tak blízko Robinsonovi, že se mu protlačit míč za jeho záda nepovedlo. A tak se Fabregas v 57. minutě pro dobro Arsenalu obsadil do role střelce a po citlivém zpracování příhry oslavence Rosického vyslal na protivníkovu svatyni precizní technický projektil, po kterém přišlo Robinsonovi zbytečné se vůbec vrhat - 4:2.

Zápas byl v tuto chvíli prakticky rozhodnut, přesto Rovers ještě úplně nesložili zbraně. David Dunn těsně předtím, než vystřídal, pronikl rozestoupenou obranou domácích a z dobré pozice vypálil přímo do Mannoneho. Na opačném konci hrací plochy byly k vidění dva nadějné pokusy Rosického, ani jeden z nich se ovšem mezi tři tyče nevešel. Když už na to ale přišlo, nebezpečnější byl Blackburn. Jako v 75. minutě, kdy Hoilletův nevyzpytatelný volej ještě Vermaelen odrazil do tyče. Přesto hřmělo opět na druhé straně. Nejprve ještě Diaby zazdil vynikající příležitost ke skórování, poté už však po ose uniknuvší Aršavin-duchapřítomný Fabregas-do Robinsonova protipohybu pálící Walcott míč do sítě zdárně doputoval. Nutno podotknout, že jde o Walcottův premiérový start v letošní sezoně.

Poslední desetiminutovka už se dohrávala v klidu, převážně před hostující brankou a stále se bylo na co koukat. Persieho technické lahůdky nezužitkoval Bendtner, jehož sólový únik vystihl skvělý Robinson. Walcottova koncovka jiné tutovky byla pro změnu až příliš slabá na to, aby znamenala gól. Přesto ještě Bendtner zvládl upravit skóre na konečných 6:2. Zleva si naběhl do středu hřiště, odkud vypustil nechytatelnou bombu k levé tyči Robinsonovy klece, a bylo hotovo. I když nemuselo, brankář Blackburnu si totiž ještě v nastavení doskočil pro Walcottovu ránu.

Góly: 55. Leon Osman - 50. Robert Huth

Everton se pouze protrápil k jednobrankové remíze se Stokem. K ničemu mu byla enormní územní převaha, ani počet vyslaných střel, který se zastavil na slušném čísle 17. Povětšinou šlo totiž jen o propagační střely, Sorensen zas tolik práce neměl.

Na Goodison Parku si rozhodně uměli před zápasem představit záživnější první půli. Sic Everton jasně dominoval, k přímému ohrožení Sorensenovi branky se dostal všehovšudy dvakrát. Poprvé to byl Cahill v 16. minutě, kdy centr Fellainiho odhlavičkoval přímo do Sorensena, podruhé Osman, který si na pětníku vypracoval solidní palebnou pozici a dánského golmana donutil k perfektnímu zákroku. Stoke naproti tomu stoprocentně nezahrozil ani jednou, jen poměrně slabá hlavička Fullera stojí za zmínku. V Liverpoolu se tak všeobecně v druhém dějství očekávalo notné zlepšení hry obou týmů.

A změna se skutečně dostavila, i když se domácím fandům pranic nepozdávala. Robert Huth si v 50. minutě naskočil na centr Etheringtona z rohového kopu a přesnou hlavičkou k tyči poslal Stoke do vedení. To byl docela šok, fotbal ovšem není tak nespravedlivý a Evertonu brzy dovolil vyrovnat. O první branku svého týmu se postaral Osman, jehož další výstavní trefa už se tentokráte v 55. minutě ujala. Od té doby se prakticky všechno opět točilo okolo Karamelek, v sedmdesáté minutě byl dokonce poměr držení míče 67 ku 33 procentům v jejich prospěch. Ale jediné, na co se v této době zmohly, byla další Cahillova hlavička přímo do Sorensenovy náruče.

Toffees postupně přeskupili rozestavení ze 4-5-1 na klasickou hru na tři útočníky, jejich tlak gradoval. Přesto se Stoke v poslední desetiminutovce bránil vcelku v poklidu, domácí postupem času nervózněli.

Góly: 16. Carlton Cole, 90. Junior Stanislas - 47. Danny Murphy (pen.), 57. Zoltán Gera

Stanislasův šťastný zásah v posledním možném okamžiku zařídil, že Fulham opět nenašel recept na Kladiváře. Přesto si za dnešní výkon zaslouží pochvalu, vždyť i o desíti zvládl otočit skóre utkání z 1:0 na 1:2.

Neslavně začal pro Cottagers tento zápas. Už po čtvrthodině hry faul Hangelanda potrestal pěkným centrem Diamanti a přesnou hlavičkou Carlton Cole. Vedení Kladivářů za chvíli málem zdvojnásobil Tomkins, když se opřel do dalšího milimetrového centru Diamantiho a jen těsně minul. Fulham se v první půli zrovna nečinil, avšak jednu vyloženou šanci si pro své fanoušky rovněž připravil. Murphy vyslal dopředu Johnsona, jehož střele scházela větší přesnost. Klíčový okamžik úvodní části pak nadešel v minutě čtyřicáté první. Tehdy prvoligový debutant, jihoafrický středopolař Dikgacoi, zvedl v souboji s Parkerem ruce až příliš vysoko, za což byl nejprve odměněn žlutou kartou, po sudího konzultaci s čárovým pak rovnou vyloučen.

Paradoxně, přestože navíc Hodgson obětoval útočníka Johnsona za účelem posílení defenzivy, jako by takové skutečnosti Fulhamu dodaly v útoku na síle. Totiž sotva znovu vyběhli na hřiště, udeřili. Kamaru v pokutovém území podrazil Upson a Murphy poslal Greena na opačnou stranu, aby se radoval už ze čtvrtého gólu v sezoně. V nadcházejících okamžicích měl vždy rozhodující slovo brankář West Hamu, jednou to bylo slovo sebevědomé, jisté, podruhé naopak velmi rozpačité. Nejprve totiž bleskově reagoval na Koncheskyho tečovanou pumelici z přímého kopu, hned záhy, při nadcházejícím rohu, však podskočil centrovaný balon a dovolil Gerovi pohotovým volejem skórovat.

Jak se dalo čekat, Fulhamu to stačilo, takže se usadili před vlastním pokutovým územím a trpělivě nechávali soupeře okolo kombinovat. Hammers se nedařilo najít cestu ke Schwarzerovi po zemi, nějakou překvapivou přihrávkou, takže celou dobu spoléhali na dalekonosné pokusy. Ale Diamanti netrefil a trojlístek Stanislas-Ilunga-Faubert pro změnu pálili přímo doprostřed branky. Když se však hrstka fanoušků ve vínovém jala opouštět Upton Park, domácí konečně přišli, jak na to. Pomoci si soupeřem - Stanislas totiž svou ránu zpoza šestnáctky otřel o Hughese a dokonale tak vyřadil Schwarzera ze hry. Třebaže se tak stalo již v nastavení, Cottagers ještě měli trochu času uloupit zpátky vedení. Ale střídající Eddie Johnson nevyužil menšího zaváhání Greena a pouze minul.

Góly: 60. Nicolas Anelka, 90. Florent Malouda

Hrdinou očekávaného duelu mezi Chelsea a Liverpoolem se stal Nicolas Anelka, který v 60. minutě poslal Blues do vedení, které vydrželo až do posledních minut. V nich ještě druhý gól přidal Florent Malouda a definitivně rozhodl o výhře Chelsea.

Velká taktická bitva dlouho postrádala jakékoliv ohrožení jedné či druhé branky. To přišlo až ve 24. minutě, kdy do šestnáctky odcentroval Nicolas Anelka a do zakončení se dral Drogba společně s Ballackem. Hlavičkou nakonec zakončil útočník z Pobřeží slonoviny, ale jeho pokus kryl Pepé Reina. O čtyři minuty se Anelka pro změnu proměnil do role zakončovatele, ale ani jeho hlavička po Essienově centru neměla gólové parametry.

Obě mužstva nadále bojovala spíše ve středu hřiště, respektive před oběma šestnáctkami, ale dovnitř se pouštěli jen ojediněle. Na jedné straně bojoval marně se stoperskou dvojicí Terry-Carvalho kanonýr Fernando Torres, na té druhy byl téměř neviditelný Drogba. Přes soupeřovu obrannou dvojici se Torres poprvé dostal pět minut před koncem prvního dějství, kdy si mezi nimi naskočil na Kuytův centr z pravé strany, ale hlavičce nedal dostatečnou razanci, takže Hilário, zaskakující za Petra Čecha, neměl výraznější problémy. Největší šance Reds přišla těsně před přestávkou. To se asi z 30 metrů z trestného kopu napřáhl Riera a míč prošel až k překvapenému Hilárovi, jenž však předvedl hbitý zákrok a míč vyrazil. Vzápětí však svým spoluhráčům rázně vyčinil za to, že míč neodkopli.

Po změně stran se obraz hry příliš nezměnil, ačkoliv utkání mělo spád a běhalo se nahoru dolů, výraznějších šancí se diváci na Stamford Bridge ne a ne dočkat. Vše změnila až 60. Vše změnila až 60. minutě a vynikající akce Londýňanů. Celá akce začala u Javiera Mascherana, který na polovině soupeře ztratil míč a pak již jen sledoval, jak Deco okamžitě vyslal Drogbu, ten míč potáhl k brance a nacentroval na Anelku, který si mazácky poradil se skákavým míčem a poslal Chelsea do vedení. O tři minuty později mohl zvýšit Drogba, když ho centrem našel Lampard, ale domácímu útočníkovi se zakončení hlavou nepovedlo.

V závěrečných minutách si sice snažil Liverpool vynutit tlak, ale i když dokázal soupeře zamknout před vlastní bránou, k žádné šanci to nevedlo. Jeho neschopnosti směrem dopředu naopak využila Chelsea, která v první minutě nastavení rozhodla o své výhře. Lampard nacentroval z trestného kopu na Drogbu, ten elegantně zpracoval, cestou do vápna obešel dva obránce a přihrál Maloudovi, který si již poradil s Reinou a rozhodl o výhře Blues v poměru 2:0.

Naději pro Reds ještě mohl vzápětí vykřesat střídající Benayoun, když chyboval Ashley Cole, ale izraelský reprezentant nedokázal využít ani bezmocně ležícího Hilária a odkrytou branku netrefil. V posledních sekundách ještě nebezpečně pálil Gerrard, ale ani on na spolehlivě chytajícího Portugalce recept nenašel a spolu se svými spoluhráči po závěrečném hvizdu sudího Atkinsona se sklopenou hlavou opustil hrací plochu Stamford Bridge.

Góly: 15. Richard Dunne - 68. Craig Bellamy

Dlouho se hosté z Manchesteru na Villa Parku hledali. Nakonec se přeci jen našli, i když to pořád nebylo stoprocentní. Klíčové pro ně však je, že si Birminghamské nepustili k tělu, neboť Bellamy po překrásné akci zvládl zhruba dvacet minut před koncem vyrovnat.

Jen po pár vteřinách lze prohrávat - o tom se málem přesvědčili hostující Citizens. Vždyť na konci první minuty si pro nízký centr z rohového kopu na přední tyč doběhl Agbonlahor a patičkou ho elegantně posunul za sebe tak, že měl Given ve spolupráci s Lescottem co dělat, aby odvrátili hrozbu inkasovaného gólu. A City jako by taková událost opařila, dlouho si nevědělo rady, kterak se pořádně dostat do zápasu.

Ashley Young takového soupeřova rozpoložení využil moc rád, v 11. minutě obešel zkoprnělého Zabaletu a na ose hřiště našel volného Petrova, jenž po zemi vystřelil jen těsně vedle. Fakt, že Manchester nevstoupil do utkání tou správnou nohou, pak definitivně podtrhl Richard Dunne, shodou okolností někdejší opora zadních řad Citizens. Za pomoci levého lokte v obličeji svého strážce si v hlavičkovém souboji s jiným přeběhlíkem Garethem Barrym poradil natolik dobře, že rozvlnil síť za Givenovými zády.

Co se týče hostí, situace kolem nich se časem vůbec nelepšila, spíš ještě horšila. Jednu nepřesnost za druhou kupili v rozehrávce, a tak jejich příznivce mohla těšit alespoň střelecká nálada Carlose Tevéze. Ten nejprve dvakrát minul, napotřetí už zamířil alespoň doprostřed branky. Pozici Friedelovi nikterak neulehčila lehká teč Adebayora, která však ku štěstí amerického golmana nezměnila směr střely, nýbrž pouze její výšku. Citizens pak postupem času přeci jen začínali získávat půdu pod nohama, ale Adebayor ve 41. minutě zahodil svou stoprocentní šanci, když se proti jeho hlavičce po Barryho centru vytáhl Friedel.

Manchester vstoupil do druhé části přeci jen lépe, tak nějak svěžeji, ale zkraje jim k vyrovnání scházel vždy ten poslední klíčový krůček. Jednou nedosáhl na Barryho centr Adebayor, podruhé si perfektní Tevézovu kolmici nedokázal řádně zpracovat Wright-Phillips. To Villans dokázali být i konkrétnější. V 59. minutě Barry opět neuhlídal Dunnea, který tentokráte hlavičkoval jen těsně mimo. Třebaže to nebyla vyloženě otázka času, tlak City nebyl nijak neúprosný, tuze zatažený obranný blok Aston Villy si vyloženě říkal o potrestání takové pasivity. A Citizens se dočkali 22 minut před koncem. Tehdy Irelandovi na druhý pokus vyšla kolmice na Adebayora, který ještě nezištně našel Bellamyho a ten neomylně zavěsil takříkajíc "pod víko".

Tato překrásná spolupráce ofenzivního trojlístku City mnoho nezměnila. Z územní převahy hosté nadále dvakrát netěžili a jako první paradoxně zahrozil soupeř. To když se Milner v 76. minutě protlačil k hlavičce nad branku Givena. Závěrečná čtvrthodinka pak byla sama o sobě dosti nevýrazná, držení míče se takřka rovnoměrně rozprostřelo mezi obě strany, ale styl nahoru-dolů přesnosti přihrávek vůbec neprospíval. Zápas tak nakonec dospěl ke spravedlivé dělbě bodů.