Anglická Premier League - souhrn 7. kola

Góly: 40. Rafael van der Vaart, 73. Kyle Walker - 51. Aaron Ramsey

Stejně jako vloni v dubnu Tottenham vítězí v severolondýnském derby poměrem 2:1. Shodou okolností tehdy po dlouhých deseti letech a na 21. pokus konečně svého rivala porazil. Dnes naproti tomu potvrzoval svou vlastní dominanci v posledních soubojích s Arsenalem, který po dalším mizerném výkonu padá na 15. příčku.

Tentokrát žádný divoký úvod, spíš na poměry severolondýnského derby nevídaně rezervovaná hra obou mužstev. Především tedy Arsenalu, jehož hra se vrátila ke své absolutní degradaci zkraje sezony. Střed pole tu znovu byl jen od toho, aby popostrkoval míče do stran, případně je poslušně odevzdával. V tom vynikalo především duo Ramsey-Song (dnes kvůli jednostranně zatížené marodce netradičně na stoperu), z jejichž hrubek také pramenily na dlouho jediné šance zápasu. Nejprve Song nepřesně nahrával z hranice šestnáctky a Spurs okamžitě zareagovali kolmicí pro rozeběhnutého Parkera, kterého v překážkovém sedu vychytal Szczesny. Také podruhé Kohouti bleskurychle přešli do protiútoku a málem slavili úspěch. Tentokrát u středového kruhu pochybil Ramsey, Bale nakopl svou motorku a pak servíroval míč Van der Vaartovi. Ten však byl o krok napřed, takže balon lovil zpoza sebe a rozpačitě přestřelil.

Tottenham nicméně působil daleko flexibilněji a jistěji v kramflecích, přestože třeba svou levou stranu díky nezodpovědnosti Balea dosti odkrýval a takový Modrić se po celý zápas marně dostával do varu. Ale ten první fakt bílým moc neškodil, protože Sagna centroval nadmíru naivně a jinudy se Arsenal dopředu nedostával. Až když se Van Persie u levé postranní čáry skvěle zbavil Kaboula, měl rozhodně skórovat z druhé vlny nabíhající Gervinho. Jeho rána do protipohybu ale mezi tři tyče nemířila. Další solidní, nicméně o chlup nepřesné pokusy měl na svědomí Walcott, jediný gól poločasu každopádně zaslouženě zaznamenali domácí. Dvě rychlá přenesení hry ze strany na stranu vyústily ve Van der Vaartovo kontroverzní zpracování bicepsem (či ramenem) a následnou přesnou koncovku v obležení dvou protivníků. Tehdy to už přitom mohlo být 2:0, kdyby Szczesny opět brilantně nezasáhl proti Nizozemcovu sklepnutí Defoeova přízemního centru na přední tyč.

Jen proto nakonec mohl Arsenal hned po přestávce vyrovnat a dostat se do hry, v níž prakticky celý poločas pořádně nebyl. V 51. minutě Song nabral odvrácený balon na kopačky, zaběhl s ním až za ve vápně poslušně nahuštěnou obrannou linii Tottenhamu a pak si mohl vybírat, komu ze spoluhráčů předloží pas do prázdné klece. Nakonec se mohl radovat po první půli všemožně kritizovaný Ramsey. Gunners hned ožili, dokonce záhy po vstřelené brance rivala zamkli na vlastní půlce a po prvních deseti minutách se jen 15 procent času hrálo v té třetině hřiště, kde stála Szczesného svatyně.

Ta byla přesto brzy ve velkém ohrožení. To když Song nepochopitelně vystartoval po Baleovi, jemuž se takto otevřela možnost vyzvat ke skórování rázem nehlídaného Adebayora. Někdejší útočník Arsenalu ale tváří v tvář polskému golmanovi selhal, Szczesny jej parádně vychytal pravým předloktím - včas přiloženým k zemi. V tu chvíli už Gunners opět pomalu ztráceli nadvládu, dokud o ni úplně nepřišli a po více než hodině hry neinkasovali podruhé. Dosud bezchybného Szczesného tehdy zaskočila stoupající a zase klesající dalekonosná pumelice Kylea Walkera. Pravý bek se takto trefil v Premier League poprvé od doby, kdy rovněž skóroval za Aston Villu v 73. minutě a i tehdy dával na 2:1.

V tomto případě však už soupeř odpovědět nestihl. A ani k tomu nebyl nijak blízko. Arsenal se již nikdy nedostal na vlnu z počátku druhého poločasu, ke konci působil nervózně, rozháraně a v neposlední řadě neškodně. Naopak Bale ještě mohl využít hrubého nedorozumění obou stoperů Gunners, svůj projektil ale namířil těsně vedle vzdálenější tyče. Vedení nicméně pojistku nepotřebovalo. Arsenal jako by byl se stanovením venkovního historického minima (osmkrát v řadě na cestách bez vítězství nikdy předtím nevydržel) tak nějak smířený...

Góly: 2. Andrew Johnson, 20. Danny Murphy (pen.), 38. Andrew Johnson, 59. Andrew Johnson, 65. Clint Dempsey, 74. Bobby Zamora

Západolondýnské derby jednoznačně ovládl Fulham, který nováčkovi, jen o čtyři kilometry dále sídlícímu Queens Park Rangers, nasázel pět branek. Vítěznou trefu si připsal už po 89 vteřinách Andrew Johnson, jenž do závěrečného hvizdu stihl zkompletovat hattrick. Druhou branku si připsal z penalty po faulu právě na Johnsona Danny Murphy. Na 6:0 pak upravovali Clint Dempsey a Bobby Zamora. Cottagers tak díky první výhře v ligové sezoně konečně opustili sestupové příčky.

Po bleskové trefě Sturridge z utkání Bolton - Chelsea zareagoval další ze západolondýnských klubů ještě rychlejším gólem. Střelu Bobbyho Zamory ještě Paddy Kenny vyrazil, ale na dorážku Andyho Johnsona byl již krátký - 1:0. Za další dvě minutky to Johnson zkoušel znovu, tentokrát neúspěšně. Velkou šanci měl v 11.minutě Dempsey, Orr ji však stačil včas odvrátit.

Druhý gól přesto přišel. Aktivní Andy Johnson přepadl ve vápně přes Kennyho a rozhodčí odpískal penaltu. S tou si poradil tradiční exekutor Danny Murphy a po dvaceti minutách to bylo 2:0. Hosté se snažili s výsledkem něco udělat, ale ani Bothroydova hlavička, ani Taarabtova střela příliš Schwarzera neohrozily. Naopak sedm minut před koncem poločasu udeřilo znovu na druhé straně. Zblokovanou střelu vrátil Zamora zpět na Johnsona, který zblízka neměl problém uklidit do branky - 3:0.

Úvod druhého poločasu zastihl v lepší pohodě QPR, po pěti minutách nebezpečně střílel Faurlin. Poté už ale opět úřadovali domácí, dalekonosná rána Hangelanda z 58.minuty ještě bránu těsně minula, za další minutku už se však síť rozvlnila. Chytře rozehraný přímý kop se dostal k nohám Andyho Johnsona, jenž tváří v tvář Kennymu nezaváhal a završil hattrick - 4:0. A aby toho nebylo málo, za dalších pět minut na 5:0 dával Clint Dempsey.

Queens Park Rangers poté již úplně vypadli ze hry, americký záložník v 71.minutě nicméně v solidní šanci šestý gól nepřidal. Lépe si počínal Zamora, jenž čtvrt hodiny před koncem přízemní střelou z pravé strany ke vzdálenější tyči překonal zoufalého Kennyho - 6:0. Zmírnit debakl mohl zakrátko střídající D.J. Campbell, avšak hlavou v dobré pozici minul.

Šance Campbella hosty trošku nakopla, o střely se pokoušeli Barton a Wright-Phillips - bez potřebné přesnosti. V závěru utkání ještě ve snaze alespoň kosmeticky upravit skóre ve vápně pálil MacKie, ale tísněný nasměroval svoji střelu téměř na rohový praporek. Na druhé straně ještě těsně vedle mířil Bryan Ruiz, ale ani on už s šestkou na kontě vstřelených branek nepohnul a tak bitva o západní Londýn skončila jasným debaklem 6:0.

Góly: 9. Scott Sinclair (pen.), 85. Danny Graham

Branka z pokutového kopu v úvodu utkání rozhodla o vítězství Swansea. Nováček z Walesu udeřil už v 9. minutě, kdy se z penalty prosadil Scott Sinclair. Po minele v rozehrávce a následném samostatném nájezdu na konečných 2:0 zvyšoval Graham. Svěřenci Brendana Rodgerse tak zaslouženě zvítězili a vzdálili se od sestupových vod.

Domácí měli od začátku navrch, ale v prvních minutách se jim nedařilo ohrozit branku. Pak v osmé minutě dostal míč do vápna Routledge, jenž byl nedovoleně zastaven Shawcrossem a rozhodčí ukázal na značku pokutového kopu. Toho se chopil Scott Sinclair a přestože Begović vystihl směr, natahoval se marně - 1:0. Za pět minut byli Swans blízko druhé brance, nicméně Graham na zadní tyčce na centr Routledge nedosáhl.

Hra se poté vyrovnala, ale ani Stoke ani Swansea se do větších šancí již neprobojovali. Pennant namířil z dobré pozice přímý kop jen do zdi, Delap z vápna bránu úplně minul. Na druhé straně se snažil zvýšit Rangel, ale hlavou netrefil prostor mezi třemi tyčemi a tak se odcházelo do kabin za stavu 1:0 pro domácí.

Chvíli po začátku druhé pětačtyřicetiminutovky dostal šanci podobnou té Pennantově z první půlu domácí Gower, ale počínal si úplně stejně a trefil jen zeď. Po hodině hry z dalšího přímáku už Glenn Whelan mířil lépe, jeho pokus však přeci jen ještě zastavila tyč Vormovy branky. Stoke získali po změně stran převahu, skóre se však mohlo měnit na opačné straně, když Dyerovu střelu zblokovala obrana.

V 69.minutě už se musel činit i Begović, jenž parádně vyrazil krásnou Sinclairovu střelu na roh. Poté se ofenzivní snaha přelila zpět na kopačky Swansea, ale srbského gólmana v bráně hostí se jim podruhé překonat nedařilo. To se změnilo pět minut před koncem po hrubé chybě v rozehrávce Stoke. Whelanovu přihrávku na Woodgatea vystihl Danny Graham, jenž postupoval sám na bránu a nemýlil se - 2:0.

V nastaveném čase ještě došlo k velkým šancím na obou stranách, nejprve Gower využil špatného ofsajd systému Stoke, ale jeho střela postrádala gólové parametry. V úplném závěru pak z bezprostřední blízkosti hlavičkoval střídající Cameron Jerome, nicméně Vorm se rozhodl, že za svá záda dnes nic nepustí a zázračně míč vyrazil. Swansea tak porazili Stoke 2:0.

Góly: 46. Dedryck Boyata - 2. Daniel Sturridge, 15. Frank Lampard, 26. Daniel Sturridge, 27. Frank Lampard, 59. Frank Lampard

Chelsea potvrdila, jak moc se jí na Reebok Stadium daří a také dnes utkání zcela opanovala. Když po necelé půlhodině vedla už 4:0, nikdo nemohl mít o její výhře pochyby. Hattrickem se blýskl Frank Lampard, dva góly přidal Daniel Sturridge, jenž ještě před pár měsíci za Bolton kopal. Zápas nakonec skončil výsledkem 1:5 z pohledu Trotters.

André Villas-Boas nasadil prakticky to nejsilnější, co měl k dispozici. To jeho protějšek Owen Coyle udělal v sestavě několik změn ve víře, že povedou ke zlepšení. Jenže už po 92 vteřinách ho z omylu vyvedl Daniel Sturridge. Anglický mladík využil špatného bránění rohového kopu a hlavou otevřel skóre.

Brankář Bogdan, který v domácí kleci zaskakoval za Jaaskelainena, si nemohl představit horší začátek. Blues hře dominovali, procento držení míče v jednu chvíli svítilo na necelých 80 procentech. V 16. minutě vše vyvrcholilo úžasnou akcí hostů. Načal ji Ramires, míč pak pokračoval přes Matu až ke Sturridgovi, který na penaltě našel Lamparda a ten přízemní ranou zvýšil na 2:0.

Daniel Sturridge byl na levé straně hodně aktivní a domácí borci si s ním nevěděli rady. Ve 26. minutě ovšem zklamal také gólman Bogdan, jemuž trestuhodně vypadl Sturridgova střela zpoza šestnáctky a míč následně zapadl do sítě. A aby toho nebylo málo, krátce po rozehrávce se Chelsea opět zmocnila míče a rozvinula další gólovou akci. Před Luizem se otevřel obrovský prostor, takže mohl ze své poloviny v klidu dojít až před vápno, odkud také vystřelil. Bogdan jeho ránu dokázal jen vyrazit před sebe, kde již stál připravený Frank Lampard a zvýšil na 4:0. Owen Coyle asi na lavičce nevěřil svým očím.

Do poločasu si ještě mohl dát po rohu Lamparda vlastní gól Davies, ale naštěstí pro Bolton se šlo do šaten za stavu 4:0. I když ono slovo "naštěstí" asi není příliš na místě. Coyle o přestávce reagoval stažením Steinssona a nasazením Knighta.

Druhé dějství začalo úplně stejně jako to první, jen s tím rozdílem, že udeřil Bolton. Chelsea znovu nedokázala ubránit standardní situaci a Boyata trestal. Byl ještě rychlejší než Sturridge, gól dal ani ne minutu po startu poločasu.

Chelsea sice už ve druhé půli nebyla tolik dominantní, ale nadále s přehledem kontrolovala průběh zápasu. I díky tomu, že se na hřiště podívali místo Ramirese a Bosingwy Ivanovič s Mikelem. Krátce na to dovršil hattrick Frank Lampard. Spolupráci s Drogbou zakončil další přesnou koncovkou.

V poslední desetiminutovce mohl ještě Bolton nepříznivé skóre korigovat, ani jednou se mu to ale nepovedlo. Nejprve Petrov přihrával před bránu Daviesovi a ten mířil do prázdné, ale skvělým zákrokem míč z čáry vykopl Ivanovič. Opakovaný záběr nicméně prokázal, že míč zřejmě celým svým objemem čáru překročil. V 89. minutě neuspěl ani Eagles, když jeho dělovku Čech vytěsnil na tyč, a tak zápas skončil jasným vítězstvím Chelsea.

Góly: 36. Gabriel Agbonlahor, 62. Darren Bent

Aston Villa jenom tak zlehka překračuje další překážku v podobě Wiganu a dál zůstává nepřemožena. Po úchvatné sérii čtyř remíz teď tedy konečně vyhrála, což jí může akorát pomoci. Naopak Latics již počtvrté v řadě nebodovali a od sestupové zóny je momentálně dělí jediný krůček.

Atleti na posledních šesti výjezdech do Villa Parku ani jednou neprohráli, dnes však podali neskutečně sterilní výkon. Shay Given si déle než hodinu mohl na brankové čáře cvrnkat kuličky, jak málo byl zaměstnaný. Tedy spíš nijak. Po představení záložníka McArthura už se Wigan ve finální fázi o několik tříd zlepšil a irský brankář dokonce v samotném nastavení musel dvakrát čarovat, aby udržel své třetí čisté konto v sezoně. Zasahovat musel postupně proti Mosesově nepříjemně tečované střele i Di Santově pokusu. To bylo z pohledu celého utkání asi tak celé. Krom ještě jednoho závaru v samotné koncovce utkání, po němž odvracel žhavý balon z brankové čáry Barry Bannan.

Skotský mladík vůbec podal další skvostný výkon a jenom potvrdil, že se letos směle pasuje do pozice tahouna záložní linie Aston Villy. Dnes navíc krom obvyklé podpory Agbonlahora mohl počítat i s abnormální aktivitou Darrena Benta, což se pro birminghamský celek ukázalo být vůbec klíčovým. Byl to koneckonců právě Bannan, kdo pěkným dalekonosným krouceným míčem vyzval ke sprintu přes Caldwella Agbonlahora a minimálně z jedné třetiny tak zařídil vítěznou branku.

Zahanbit se ale nenechal ani Bent. Ten nejprve hlavou minul po centru Bannana, posléze se díky šňůře technických fines dostal i k přesnější ráně, kterou bravurně zlikvidoval Al-Habsi. Ománský brankář celkově zažil hodně krušné odpoledne. Likvidovat musel i následné pokusy Bannana a Petrova, aby už byl doopravdy krátký na utěšený Bentův volej ze 62. minuty po přesném centru Agbonlahora. Pak už posvátný birminghamský trojlístek nechal asijského golmana vydechnout.

Góly: 57. Adam Johnson, 59. Mario Balotelli, 73. Samir Nasri, 87. Stefan Savić

Manchester City zapomněl na bídný úterní výkon z Ligy mistrů proti Bayernu a spravil si chuť na Blackburnu. Rovers nestačili hlavně na střídajícího Samira Nasriho, jenž měl po svém příchodu prsty ve třech brankách. Góly za Citizens přišly všechny až ve druhé půli a nasázeli je Adam Johnson, Mario Balotelli, Samir Nasri a další ze střídajících hráčů Stefan Savić.

Hosté utkání opanovali od samého začátku, už po deseti minutách mohli jít do vedení. Střelu z úhlu od Davida Silvy vyrazil Robinson jen k nohám Balotelliho, který mohl dorazit míč do sítě, jenže pálil vysoko nad. Za dalších sedm minutek se do veliké šance dostávali i domácí. Samba využil ztráty míče Manchesteru City na útočné půli, prošel přes několik soupeřových hráčů a předložil míč do běhu Hoilettovi. Toho ovšem výborně zablokoval Zabaleta, takže k ohrožení brány vůbec nedošlo.

Ve 28.minutě musel být ke zklamání fanoušků zraněný Sergio Agüero, místo něhož přišel na hrací plochu Samir Nasri, což se v průběhu zápasu ukázalo být klíčové. Do konce první půle mohli svěřenci Roberta Martineze, ještě několikráte jít do vedení, nejprve těsně minul Balotelli, poté stejný hráč parádními nůžkami rovněž netrefil branku a nakonec "Super Mario" do třetice střílel vedle ve výborné pozici po centru Zabalety.

Také druhý poločas začal šancí italského "Enfant terrible". Ve dvaapadesáté minutě si míč perfektně hrudí sklepl na pravačku a napálil balon do tyčky Robinsonovy branky. Za další čtyři minuty už se ale skóre měnilo. Adam Johnson se po rohu dostal k míči a nádherně jej poslal do levé šibenice - 0:1. Za nedlouho už to bylo o dva góly. Nasri na levé straně přešel přes Danna a jeho centr na bližší tyč uklidil do sítě konečně Mario Balotelli - 0:2.

Čtvrt hodinu před koncem definitivně utnul naděje Rovers Samir Nasri. Francouzský záložník ve vápně společně se Silvou přehrál dvojici obránců, načež díky teči jich obou propasíroval míč za Robinsonova záda - 0:3. Až v závěru duelu se do šance dostali i domácí. Z dálky střílel Yakubu a jen těsně minul Hartovu svatyni. Minutu po tomto pokusu však opět udeřil klub z Manchesteru. Další Nasriho roh tentokrát do branky nasměroval Savić, čímž dodal utkání konečný stav - 0:4.

Góly: 68. Anderson, 87. Danny Welbeck

Manchester United stanovil další rekord! Už podevatenácté v řadě doma neztratil body, což se mu v nejvyšší soutěži nikdy nepovedlo. Poslední maximum navíc stanovil již v sezoně 1904/05. Na onen poslední korálek se ovšem Red Devils nepříjemně natrápili. Norwich by za dnešní bojovný výkon zasloužil absolutorium i čestný gól.

Sir Alex Ferguson udělal před utkáním jednu poměrně nečekanou změnu na levém kraji hrací plochy, kde místo Younga, který dostal od manažera volno, poletoval Park. A popravdě většinou zbůhdarma. Jako mozek, leč nepříliš efektivní, v prvním dějství rozhodně fungoval Nani, jehož zezadu aktivně podporoval Valencia, na což obvykle zadní linie pružně reagovala stažením Fletchera na stopera a posunutím Jonese k čáře. Ani tahle strategie nicméně United ovoce nenesla. Ti se vůbec nebyli schopni dostávat do palebných postavení, jejich klasické narážečky vycházely jen ve zlomku případů. Zkrátka přestože s Rooneym projev MU opět nabyl jakési hlavy a paty, pořád to s ním bylo dosti profesorské, upajdané a nezvykle šablonovité.

Naopak Norwich si počínal šikovně a zkušeně. Ačkoliv blok tří středových hráčů coby neprostupná hráz nefungoval a Canaries povětšinou vzadu zachraňovaly hlavně různé nepřesnosti a nedorozumění soupeře, opačným směrem hráli hosté nanejvýš účelně. Rychle, tu po zemi, tu vzduchem. Na hrotu se ke všemu nadmíru srdnatě rval osamocený Morison, jenž ustál nespočet fyzických soubojů, a jen štěstí dvakrát Jonesovi s Evansem pomohlo v utnutí jeho nadějného útoku.

Gólové příležitosti nicméně dlouho scházely na obou koncích hrací plochy. Až v 35. minutě prolomil bariéry Rooneyho zátylek, či snad rameno, který po rohu v hlavičkovém souboji odrážel Naniho centr do prostoru těsně sousedícího s levou spojnicí. A pihovatý forvard, jehož v posledních dnech trápila bolest v tříslech, byl i u další zpočátku nadějně vypadající akce. Jednou jedinou chytrou, skrytou přihrávkou zvládl konečně doopravdy přelstít pevný blok hostí, jenže Anderson ho za to odměnil jen slabou ranou hodně mimo.

Ještě větší šanci si nicméně v 53. minutě vypracovali Canaries. Ti v jednu chvíli prakticky přečíslili dva zadáky United, Phil Jones ale nakonec heroickým blokem Pilkingtonovy střely výrazně pomohl Lindegaardovi k udržení čistého štítu. To se ovšem mělo měnit v 65. minutě, kdy ten samý hráč dostal šanci na reparát od milostivého Valencii. Tomu nikdo nezařval "záda", on sám nepochopitelně přestal s balonem sprintovat a všudybyl Pilkington se rázem mírně ze strany řítil sám na Lindegaarda. Jakkoliv si ale mohl dlouho vybírat, trestuhodně minul.

Jestliže ManUtd začínal být čím dál bezradnější v dobývání soupeřovy pevnosti, mohl si v 68. minutě lebedit, že tu stále je ono rezavé pravidlo "nedáš-dostaneš". A také Rooney. Ten opět sehrál v gólové akci podstatnou roli - tentokrát navázal na Jonesovu hlavičku svým precizním výskokem a posunul míč na čelo Andersona, jenž už prostřelil víceméně bezmocného Ruddyho.

Ani poté však nebojácný nováček neskládal zbraně. Hned v 75. minutě Jones odhlavičkoval míč pouze na hranu šestnáctky k Pilkingtonovi, který po bleskurychlém zpracování ani do třetice nerozvlnil síť napnutou za Lindegaardovými zády. Tentokrát už dánského golmana sice za vydatné teče Andersona překonal, jenže proti vyrovnání stále ještě byla dobře postavená pravá tyč. Poslední možnost potom spálil Morison, když hrozivě zaváhal po situaci dva na jednoho.

Místo toho tedy ještě potvrdili vedení domácí. Nejdříve Rooney nepochodil s křižnou střelou, pak ale norwichskému duu ukázal tandem Welbeck-Park, jak se ve dvou rozebírá hned čtveřice fotbalistů v odlišných trikotech - Welbeck uličkou rozeběhl korejského záložníka a ten mu už vracel před prázdnou bránu.

Góly: 24. Nicklas Bendtner, 27. Ahmed Elmohamady - 4. James Morrison, 5. Shane Long

Vše podstatné se v utkání Sunderlandu s West Bromwichem událo ještě před přestávkou. Padly čtyři branky, hrál se svižný fotbal plný střeleckých pokusů. Jenže z toho vzešla remíza 2:2, s kterou se postupem času obě strany dokonale spokojily a už se na Stadium of Light nebylo moc na co koukat.

Strhující začátek, fascinující střed a pořád ještě zábavný konec. První poločas by se dal rozdělit zhruba na takové, pro nestranného diváka rozhodně uspokojivé pasáže. Krátce po úvodním hvizdu přišla divoká 69sekundovka, během níž si nejprve Morison našel cestičku za Bruntovým centrem z přímého kopu a pak Long proměnil po ztrátě protivníka uprostřed hřiště samostatný nájezd. Jenže Sunderland se nesložil, a přestože ještě zprvu Sessegnon s Turnerem nezakončovali s potřebnou precizností, po 26 minutách již bylo srovnáno. Tentokrát oba góly dělily rovněž nicotné dvě minuty. Bendtnerovi umožnila skórovat delikátní patička Larssona a následná jemná teč, Elmohammadymu naopak právě Dánův ideální centr z levé strany.

Okolo 15minutové pauzy se už nehrálo v tak nervy drásajícím tempu, pořád se každopádně bylo na co dívat. Těsně před odchodem do kabin znovu zakombinovalo duo seveřanů Bendtner-Larsson a druhý jmenovaný tentokrát z pravého okraje šestnáctky přiměl Fostera k pohotovému zákroku. Naopak po opětovném vstupu na trávník se po zmařené šanci drbal na hlavě obránce Wes Brown, kterého očividně na zadní tyči Larssonův dokonalý centr zaskočil.

Bohužel se ale jinak druhé dějství tvářilo jako hodně malý a nekonkurenceschopný bráška toho prvního. O vítězství se usilovněji pokoušeli domácí - pokud tedy vůbec nějaká strana -, ale také jejich pokusy stejně jakou soupeřovy zpravidla nestály ani za zmínku. Snad akorát průnik skvěle hrajícího Sessegnona a následná koncovka Elmohammadyho přímo do Fosterovy náruče může být vypíchnuta. Jinak nic.

Góly: 88. Steven Fletcher - 17. Demba Ba, 38. Jonás Gutiérrez

Newcastle se dál veze na vítězné vlně, tentokrát na jeho skvělou formu doplatili Vlci z Wolverhamptonu. Především efektivita v prvním poločase a fantastické zákroky brankáře Tima Krula rozhodly o výhře Magpies 2:1. O branky hostí se postarali Demba Ba a Jonas Guttierez, za domácí v závěru utkání korigoval Steven Fletcher.

Gólman Newcastlu se poprvé vyznamenal již po třech minutách utkání, kdy si poradil s nevyzpytatelným přímým kopem Jamieho O’Hary. Za dalších pět minut mohl skórovat Fletcher, trefil však jen tyčku. Poté zchladil fanoušky domácích Demba Ba. Cabaye v 17.minutě nacentroval míč z rohového kopu do malého vápna, kam se jako buldozer vřítil senegalský reprezentant a otevřel skóre - 0:1.

O dvacet minut později střílel těsně vedle domácí Doyle, za necelou minutu ovšem udeřilo opět na druhé straně. Jonas Guttierez si udělal z hráčů Wolverhamptonu cvičné kužely a po úžasné individuální akci uklidil míč na zadní tyč - fotbalová nádhera a 0:2. Do poločasu ještě trefil břevno O’Hara, ale do přestávku již zůstal stav nezměněn.

Druhá půle přinesla pořádný vzruch až po dvaceti minutách, tehdy zazářil ve velkém stylu brankář Krul. Nizozemský gólman postupně čelil hned trojici střílejících hráčů Wolves, přesto za svá záda nepustil ani jeden pokus. Domácí se dočkali až v samotném závěru zápasu. Dvě minuty před koncem základní hrací doby nacentroval do vápna Hammil a Steven Fletcher hlavičkou prolomil střeleckou smůlu Vlků - 1:2.

Domácí fanoušci hnali své borce za vyrovnáním, čemuž pomohl i rozhodčí, nastavující pět minut nad rámec řádného času. A nakonec se málem dočkali, Jarvis však podle asistenta na pomezí hlavičkoval Jarvis před branku už mimo hřiště. Newcastle poté již udržel ofenzivní choutky Wolverhamptonu na uzdě a po závěrečném hvizdu se mohli radovat z vítězství 2:1.

Góly: 71. Andrew Carroll, 82. Luis Suárez

Premier League si na své fanoušky přichystala v rámci sedmého kola hned tři derby, z toho dvě dlouho očekávaná. To mezi Evertonem a Liverpoolem, známé též jako Merseyside derby, celý víkendový program otevřelo a podle očekávání se bylo na co koukat. Liverpool nakonec zužitkoval početní převahy a díky brankám Andyho Carrolla a Luise Suareze zvítězil 2:0.

Střetnutí probíhalo po většinu času v úžasné atmosféře, která strhla i samotné hráče. Hned v té třetí střílel těsně vedle kudrnatý dlouhán v dresu Evertonu Marouane Fellaini, o chvíli později hledal ve vápně Downing volného Suareze, ale přihrávka postrádala potřebnou přesnost. Uruguayský kanonýr se však přeci jen do tutovky dostal, hlavou ale v bezprostřední blízkosti nepřekonal.

Prakticky vzápětí se k téměř gólové šanci dostal také Tim Cahill, jenž si našel krásný Colemanův pas, přeskočil Carraghera a donutil k parádnímu zákroku Pepe Reinu. Po následném rohu se pak nezvykle obratně mezi dvěma obránci Liverpoolu protáhl Distin a střílel ve výborné pozici nad. Do 15. minuty ještě těsně vedle tyče pálil Louis Saha.

Že Merseyside derby nikdy nemůže být jen všedním duelem dokázala 23. minuta. A do nevděčné hlavní role s rudým kartonkem v ruce se vtělil sudí Martin Atkinson. Je sice pravdou, že Jack Rodwell do souboje s Luisem Suarezem vlétl dosti nevybíravě, ještě důležitějším faktem ovšem zůstává, že mladý Angličan forvarda Reds kopačkou vůbec nezasáhl, a například v porovnání se "skokem" Fernanda Torrese z minulého kola šlo o naprosto neškodný zákrok. Bohužel, rozhodčí je v utkání pánem a Everton tak pokračoval jen v deseti lidech, čímž bylo doposud krásné derby velmi negativně ovlivněno.

Liverpool početní převahy využil a získal v utkání lehkou převahu. V 33. minutě ještě trefil Suarez z úhlu boční síť, Charlie Adam zase o pět minut později z přímého kopu jen zeď. Těsně před koncem prvního poločasu opět zaúřadoval sudí Atkinson - tentokrát již zřejmě správně, když posoudil zákrok Jagielky na Suareze jako penaltový. Že boží mlýny melou následně ukázal jindy neomylný exekutor Kuyt, jenž svůj projektil ze značky pokutového kopu poslal přímo do skoku skvělého Howarda. Když pak gólem neskončila ani úchvatná rána Adama do břevno, odcházelo se za bučení domácích fanoušků za stavu 0:0.

Druhá půle začala ve stejném duchu jako skončila ta první. Pár minut po začátku střílel Kelly jen do brankáře, v 54. minutě už Carroll hlavou po centru Adama Howarda překonal, ale u levé tyčky stál naštěstí pro Toffees připravený Saha. Po hodině hry zaúřadoval francouzský útočník i u druhé branky, tentokrát se snažil míč dostat do sítě, ale mířil mimo.

Liverpool si nepočínal tak, jako by si tým hrající proti deseti počínat měl, změnit hru se manažer Reds pokusil dvojím střídáním, po němž se do hry dostal Craig Bellamy a hlavně miláček fanoušků Steven Gerrard. A výsledek se dostavil - v 71. minutě našel José Enrique po pěkném průniku Carrolla a dosud neviditelný střelec se v těchto situacích obvykle nemýlí - 0:1.

Oslabený Everton se snažil převzít iniciativu a s výsledkem něco udělat, kromě několika centrů do vápna však konsolidovanou obranu soupeře překonat nedokázali, naopak udeřilo na druhé straně. Běžela 82. minuta, když zmatků v defenzivě "Karamelek" využil Suarez, jenž zoufalého Howarda překnal podruhé - 0:2.

V tu chvíli už bylo o vítězi prakticky rozhodnuto a napovídal tomu i uvolněnější výkon obou celků. Pět minut před koncem ještě zkoušel zdramatizovat utkání Baines, ale jeho střela levačkou branku neohrozila. Stejně si vedl i v 89. minutě na druhé straně Gerrard. V nastaveném čase razantně pálil do brankáře Drenthe, za několik okamžiků trefil po nakrátko rozehraném rohu Kuyt dokonce tyč. Skóre se nicméně nezměnilo a vládci Liverpoolu se tak minimálně na půl roku stali po vítězství 2:0 Reds.