Anglická Premier League - souhrn 12. kola

Góly: 14. Emmanuel Adebayor, 40. Emmanuel Adebayor

Naposledy před dlouhými 80 lety Aston Villa 21. listopadu oslavila vítězství. A letos, na devátý pokus, byla od prolomení této černé série na hony vzdálena. Po mdlém výkonu na White Hart Lane podlehla domácímu Tottenhamu, jenž utkání kontroloval od začátku do konce a nakonec zásluhou dvou tref Adebayora zvítězil 2:0.

Na pravém kraji dva beci, Hutton v záloze a pod ním Cuellar, na levém křídle Heskey, Agbonlahor tam, kde se mu zrovna zachtělo. Bent zkrátka někde před nimi. Aston Villa nastoupila "od pasu nahoru" ve velmi neuspořádaném něčem, což bylo znát jak směrem dozadu, tak dopředu. Výsledkem Heskeyho dosazení na kraj se stala zbraň pro Tottenham v podobě neustálého přečíslování Warnocka; na druhé straně ani dva defenzivní hráči nezvládali eliminovat sílu Garetha Balea. V ofenzívě zase Villans těžili maximálně z chyb soupeře, a ani to se jim příliš nedařilo. Jenom po rychlém Agbonlahorově vysunutí Heskeyho se k útočníkovu centru málem dostal Bent. To bylo do poločasu a vlastně i celého utkání všechno.

Zato Spurs hýřili sebevědomím. Vycházely jim snad všechny balony na delší vzdálenost, jejich neustálé protáčení pozic fungovalo a pomohlo i Modrićovo držení se zpátky. Chorvatský šikula se hlavně soustředil na precizní startování křídel, odkud se také Tottenham prosazoval nejčastěji. Po jednom centru Lennona Adebayor z dobré pozice netrefil, a tak se hlavního slova ujal rohový praporek a u něj přilepený Van der Vaart. Po jeho prvním centru zajímavě pálil Kaboul, jeho volej ale ještě odklonil pryč jeden z protivníků. Následná standardka už nicméně dopadla: Bale se netrefil ideálně, Adebayor ale pohotově zareagoval jakýmsi hybridem nůžek a otevřel skóre.

Svůj druhý gól už potom exkanonýr skutečně vstřelil po centru ze strany, a ze hry. Zleva posílal míč do vápna Bale, Collins před Givenem minul, což irský brankář logicky nečekal, a po jeho takřka nijakém zákroku mohl zblízka tožský forvard hladce doklepávat balon do sítě. Ještě před tím přitom zajímavě pálil Van der Vaart. Byl to zkrátka poločas beze sporu patřící domácímu mužstvu.

Od listopadu 2009, kdy Defoe pěti góly sestřelil Wigan, se žádnému Kohoutovi nepovedlo docílit hattricku. A dnes se toto prokletí jenom potvrzovalo. Dvougólový Adebayor šel v jednu chvíli po vysunutí Modrićem dokonce sám na Givena, kvůli vidině hattricku ke všemu ignoroval Balea, který by dával do prázdné - a přesto vypálil vedle. Příště jej pro změnu Bale po svém úžasném průniku vyzval k zakroucení míče na zadní tyč; ani tehdy ale balon nedoputoval do kýženého prostoru. A do třetice Adebayor nedokázal propasírovat mičudu do sítě, když se zorientoval v závaru uvnitř pokutového území a z pár decimetrů napálil hbité rukavice Shaye Givena.

Mezitím se Aston Villa čím dál víc uzavírala do sebe; místo aby stupňovala tlak, byla čím dál víc bezzubá. Prakticky celou závěrečnou půl hodinu si jen Spurs podávali balon mezi zoufale běhajícími soky, hladce kontrolovali průběh zápasu a McLeish ještě mohl děkovat bohu, že si Ekottovu přihrávku nesrazil do vlastní brány Dunne.

Góly: 55. Daniel Sturridge - 33. Maxi Rodríguez, 87. Glen Johnson

Vypadalo, že dnešní šlágr kola nebude mít vítěze, ale pak Stamford Bridge šest minut před koncem utkání rozesmutněl Glen Johnson, který zařídil tři body pro Liverpool. Chelsea se tak dostává do velice svízelné situace, André Villas-Boas nedokázal po Manchesteru United a Arsenalu bodovat ani proti Reds.

Bylo to utkání dvou rozdílných poločasů. V tom prvním hru ovládal Liverpool, domácím se naopak vůbec nedařilo. Nepřesnosti v rozehrávce a mezery v obraně dávaly hostům naději, jenže ani Reds nebyli zpočátku příliš nebezpeční.

Navíc příliš nechybělo a ve 22. minutě je mohl dokonale zaskočit Drogba. Po jeho střele z trestného kopu nejeden fanoušek slavil gól, jenže vzápětí se ukázalo, že domácí útočník parádní ranou rozvlnil jen boční síť. Chybělo pár decimetrů.

Ve 33. minutě vymyslel obrovskou hrubku John Obi Mikel, kterému nakrátko přihrál Čech. Nigerijec pod tlakem kapituloval, o míč ho obral Adam, přihrál Bellamymu, ten si narazil se Suárezem a ještě výtečně našel Maxiho Rodrigueze, pro kterého již bylo snadné zakončovat. Liverpool byl ve vedení.

Během přestávky měl André Villas-Boas svým svěřencům určitě co říci. Navíc okamžitě stáhl Mikela a do ringu vyslal Daniela Sturridgeho. Do druhého dějství vlétli borci v modrém jako vyměnění, obraz hry se zcela změnil. Chelsea útočila a Liverpool hrál hodně zezadu.

Tah se Sturridgem se vyplatil, protože už po deseti minutách na hřišti se tento anglický štírek zapsal do střelecké listiny. Malouda poslal před skvělý přízemní centr a Sturridge překonal bezmocného Reinu. V tu chvíli byli domácí na konci a už po dvou minutách mohli skóre zcela otočit. Jenže Luizovi hlavičku po standardní situace výborně vytáhl Reina.

Hra se poté trochu zklidnila, Chelsea nicméně nadále prahla po další brance, což se o Liverpoolu příliš říci nedalo. V 70. minutě to zkoušel akrobaticky Florent Malouda a je pravdou, že jeho zakončení příliš nechybělo, aby bylo úspěšné. Malouda byl v dobré příležitosti ještě jednou o pár minut později, ale volej mu vůbec nevyšel.

Jenže co se nestalo, závěr Chelsea absolutně nevyšel. Nejprve po výpadku obrany zahrozil Kuyt, který naštěstí pro domácí ve slibné pozici netrefil branku, ale v 88. minutě už trest přišel. Na pravé straně nechal Ashley Cole úplně volného Glena Johnsona, jehož našel výstavním pasem Adam, a bývalý obránce Blues se pak zachoval jako ostřílený křídelník, prošel až do vápna a přesnou ranou rozjásal fanoušky v červeném.

Na tuto branku už Chelsea, s Torresem a Meirelesem na hřišti, zareagovat nedokázala a připisuje si další porážku. André Villas-Boas má o čem přemýšlet. Kenny Dalglish naopak může být spokojen, i dnes potvrdil, že na Chelsea to jako manažer umí. Během své kariéry s ní prohrál jen jedinkrát.

Góly: 11. Javier Hernández

To bylo trápení! Třikrát 1:0; na takové výsledky jsme z letoška u United doopravdy nebyli zvyklí. Nicméně udály se. Tentokrát obhájci titulu těsně podlehlo statečné Swansea, které tím pádem na Liberty Stadium inkasovalo "již" dvakrát. Ďáblové se udrželi v doteď platném kontaktu s ManCity.

Manchester United by možná leckdy mohl fotbal vyučovat, k takové profesuře jako dnes by se přesto uchylovat neměl. Bez Cleverleyho živosti a naopak s dodanými zkušenostmi Giggse se na Liberty Stadium hrálo převážně vestoje, na půl plynu, lehkovážně v přihrávkách. United zkrátka hráli jenom to, co zrovna museli, nic víc. A že to od počátku měli ulehčené; Rangel totiž v 10. minutě až příliš otálel s rozehrávkou, pak jen trefil nohu Giggse a jeho přihrávku už jen pod tlakem Hernandéz usměrnil do sítě. Tím se Red Devils dostali do vedení a dál už do přestávky prakticky nic nepředvedli.

Soupeř veskrze stejně tak, maximálně pár pozičních chyb, které United nedokázali nijak využít. Jedna velká šance na vyrovnání by se přesto našla, a jaká! Chvíli po změně skóre se ve vápně dostal náhodou míč k Sinclairovi, na něhož už zívala kompletně odkrytá svatyně; jemu se však balon zamotal mezi nohami, takže nakonec vystřelil tak akorát za sebe.

Slavný Fergusonův fén, který v šatně dle mého názoru určitě nezůstal na ocet, v druhém dějství fungoval jenom krátce. United do něj vstoupili uvědoměleji, jenže to zúročili akorát akcí Rooneyho s Hernandézem, kterou zhatil mizerný první dotyk s balonem druhého jmenovaného. Jinak to bylo Swansea, kdo většinu této části tahal za delší konec provazu. Leckdy dokonce Velšané měli United pod zámkem a bombardovali je ostrými centry. Přesto mnoha příležitostmi Swans nezaujali; proti Sinclairovi de Gea musel tahat z rukávu jen průměrný zákrok a při závaru v 73. minutě mu zase svými bloky pomohli spoluhráči.

Z pohledu MU se alespoň věci daly do pořádku k úplnému konci zápasu. Tehdy Jonesův projektil lízal tyč a Nani z levé strany divže nedokroutil míč ke vzdálenější tyči. Co ale bylo pro United ze všeho nejdůležitější: neinkasovalo se, už potřetí v řadě, a to mimo jiné znamená i další cenné, leč vydřené vítězství.

Góly: 44. Phil Jagielka, 83. Leighton Baines (pen.) - 37. Stephen Hunt (pen.)

Trápení Evertonu je u konce. Karamelky dokázaly po delší době znovu naplno bodovat a výhrou nad Wolverhamptonem se posunují do klidnějších vod. Důležité tři body pro Toffees vybojovaly jako se již stává tradicí obránci, konkrétně Jagielka s Bainesem.

Toffees začali hodně aktivně, již v páté minutě centroval do pokutového území Hibbert, odražený míč se poté vrátil na hranici vápna k Drenthemu, ten z velkého úhlu vypálil, na pozorného Hennesseyho si ovšem nepřišel. To však bylo z obou stran na dlouhou dobu všechno. I nadále sice pokračoval tlak domácího celku, tomu se ale dařilo prorazit obranný val Wolves spíše jen výjimečně. A když se k tomu přidala téměř neškodná ofenziva Vlků, tak utkání upadlo do šedého průměru.

To se začalo měnit až po půlhodině hry. Otevřít skóre mohl Osman, jeho dělovku si ale Hennessey pohlídal, stejně dopadl na opačné straně pokus Milijaše. Jedinečnou možnost pak hosté dostali ve 36. minutě. Fellaini ve vápně srazil k zemi Edwardse a sudí Moos nařídil pokutový kop. K němu se postavil Hunt a parádní dělovkou pod břevno poslal svůj tým do vedení - 0:1. Radost Wolves ovšem neměla dlouhého trvání. Těsně před odchodem do šaten rozehrál zdánlivě nevinnou standardku Baines, na centr si naběhl jeho obranný kolega Jagielka a přesnou hlavičkou srovnal krok - 1:1.

Kdo si myslel, že zajímavý fotbal z konce prvního dějství bude pokračovat i po přestávce, tak se hluboce mýlil. K vidění byl opět spíše boj než fotbal, a tak není divu, že nejzajímavější situací byl pro diváky na dlouhou dobu střet Cahilla se Stearmanem, po kterém byl hostující bek nejprve ošetřován, aby pak o chvíli později své místo přepustil Elokobimu. A byl to právě kamerunský obránce, kdo se nechal v 69. minutě obelstít Colemanem, ten následně našel Sahu, jenž balón ještě posunul lépe postavenému Cahillovi, australskému šikulovi se ovšem vrhli do rány Hennessey s Berrou, a tak z celé akce nic nebylo.

A hned vzápětí téměř totožná situace. Do pokutového území pronikl Drenthe, z úhlu okamžitě pálil, Hennessey jeho pokus vyrazil pouze k Osmanovi, ten ale napálil pouze jednoho z obránců. A když už to vypadalo, že se oba celky rozejdou bezbrankovou remízou, tak Velliose ve vápně fauloval Ward a sudí Moss bez váhání nařídil penaltu i na druhé straně. Odpovědnost na sebe vzal Baines a střelou do protipohybu překonal Hennesseyho - 2:1. V nastaveném čase mohl připravit Karamelky o cenné tři body O'Hara, jeho střele z volného přímého kopu ale přece jen něco scházelo, a tak se již na výhře EFC nic nezměnilo.

Góly: 41. Mario Balotelli (pen.), 44. Micah Richards, 72. Sergio Agüero (pen.) - 89. Dan Gosling

V anglické Premier League už působí jen jediný neporazitelný klub. Manchester City s přehledem sobě vlastním vyprovodil z Etihad Stadium i jiný doposud nepokořitelný celek z Newcastlu. Pardewova parta inkasovala hned dvakrát z penalty, korekce výsledku se dočkala až v samotném závěru.

Tak dlouhý interval oťukávání plného "bezpečných" či nenápaditých akcí se asi čekat mohl; přesto zklamal. Manchester City nastoupil bez Davida Silvy, který po několika hodinách strávených v letadle cestou do Kostariky dostal od Manciniho 70minutové volno, a jeho absence byla možná až příliš znát. Milner s Nasrim se sice snažili, ale nešlo to. Zejména Agüero, jenž měl Španělovu roli zastávat asi ze všeho nejčastěji, byl dosti nevýrazný. Výsledkem domácího snažení proto byly tak akorát dvě šance vtěsnané do první půlhodiny. Nejprve se obratně otočil Agüero a z hranice šestnáctky těsně přestřelil, pak se Krul vytáhl s reflexivním zákrokem proti Balotelliho dominantní hlavičce po Milnerově centru.

Jestliže ofenzivní výpady ManCity nedávaly zpravidla příliš smyslu, ty Newcastlu nesnesly měřítka už vůbec. Straky se za půlku dostávaly vskutku sporadicky; celých 45 minut si koneckonců vystačily s jedinou chytrou kombinací a nadějnou koncovkou Demby Ba po přenechání od Ben Arfy. Hart byl nicméně na zemi včas.

A tak ve finále dvoubrankové poločasové vedení Citizens nebylo zcela nezasloužené, vzhledem k neaktivitě soupeře, leč šlo o údery nahodilé a vždy z půlky zaviněné váháním jednoho nešťastníka - Ryana Taylora. Jinak skvělý levý bek nejprve zahrál v pokutovém území rukou nejviditelněji, jak to jen šlo, takže sudího Foye donutil k zapískání penalty a Balotellimu dovolil s přehledem otevřít skóre. Vzápětí pro změnu Nasriho nepřesný pas tak maximálně zastavil a zpracoval pro přibíhajícího Richardse, jenž levačkou z pozice obránce zdvojnásobil vedení domácích.

Do druhého dějství vstoupil přeci jen smělejší Newcastle. Vypracoval si pár rohů (po jednom z nich zajímavě pálil Coloccini), Ben Arfa využil hrubky Kompanyho k nastřelení paty pravé tyče a v neposlední řadě se také eliminovat útočnou sílu protivníka dařilo Magpies lépe než před přestávkou. Sen o nějakém bodování se však stejně zhroutil docela slušnou dobu před závěrečným hvizdem. V 71. minutě si totiž při stíhání Richardse počínal poněkud neobratně Ben Arfa, škobrtl soupeři o nohy a z následné penalty se tentokrát nemýlil Agüero, když zacílil do stejného místa jako dříve Balotelli.

V tu chvíli už po place pobíhal místo italského bouřliváka Silva, brzy přišel Johnson za Agüera, a tak bylo jasné, na co se budou chtít Citizens v samotném závěru soustředit. Bez klasického hrotového útočníka hlavně držet míč na kopačkách a nepřipustit nějaké drama. To se Manciniho svěřencům také dařilo. Až na jednu rozpačitou gólovou akci Strak, kterou dorážkou do prázdné klece zakončil Gosling, se už hosté na nic nezmohli. City tak bez větších problémů připravilo Newcastle o ligovou neporazitelnost. V téhle disciplíně už závodí zcela samo.

Góly: 8. Jonathan Walters, 64. Ryan Shawcross - 22. Heidar Helguson, 44. Luke Young, 54. Heidar Helguson

Tradičně se nedaří po evropském intermezzu, a teď ani to reprezentační Pulisovým svěřencům očividně dvakrát neprospělo. Potters na debakl od Boltonu navázali další porážkou, tentokrát padli na domácí půdě se sousedem v tabulce. QPR takto skáče do první poloviny tabulky, odkud ho večer může dostat leda Swansea.

Stoke přitom úvod podchytil přímo ukázkově. Začal velmi aktivně a již v osmé minutě dokonce mohl oslavovat gól. To když Crouch nasměroval míč do cesty Walterse, jenž využil pozičního pochybení Ferdinanda, aby s chirurgickou precizností zavěsil. A brzy to mohlo být klidně i 2:0, kdyby se Kenny nevytáhl s perfektním zákrokem proti střele Crouch. Místo toho se tedy Potters raději kolem 20. minuty dostali pod mírný tlak, z něhož vzešla vyrovnávací trefa. Trpělivá mezihra QPR vyústila v centr Traorého, který odhlavičkoval do sítě v úvodu ošetřovaný Helguson.

Po téhle nešťastné události se Potters za vydatné podpory fanoušků rozeběhli za další brankou, standardky jim však v jejím dosahování tentokrát dlouho nepomáhaly. Naopak těsně před pauzou se balon od Wright-Phillipse stěhoval přes Mackieho až k zadákovi Youngovi, jenž zblízka překonal Sorensena i podruhé. Stoke zkrátka protentokrát nevládl svému pokutovému území, což se mu definitivně vymstilo ještě v 54. minutě. Tehdy opět přiletěl centr z levé strany - tentokrát od Bartona - a Helguson svou druhou, téměř totožnou brankou zajistil QPR pohodlný náskok.

Ten už Londýňané ustrážili; a to i bez pomoci další Helgusonovy trefy, kterou rozhodčí Islanďanovi odepřeli vinou ofsajdového postavení. Místo toho se ještě Rangers mírně klepali, když Stoku v 64. minutě konečně vyšla standardka: po přiťuknutí Crouche snížil Shawcross. Ovšem to bylo ze strany Potters téměř vše. Jedinou další za zmínku stojící situaci v pokutovém území QPR, během níž se pod nátlakem Bartona skácel Huth, totiž rozsoudil rozhodčí ve prospěch hostí.

Góly: -

Sunderland měl před utkáním s Fulhamem naprosto stejnou bilanci, na tom se ani po vzájemném utkání nic nezmění, oba soupeři se rozešli bez branek. Blíže ke třem bodům měli přece jen domácí, ale při těch největších příležitostech se jim do cesty postavila branková konstrukce.

Oba celky potřebují nutně každý bod, byli to ale domácí, kdo měl v úvodu jasnou převahu. První velká šance Mckems přišla v deváté minutě. Rohový kop sice obrana FFC odvrátila, po následném centru se ovšem dostal k hlavičce Richardson, jeho pokus ale zastavilo břevno Schwarzerovi svatyně. Australský brankář musel i vzápětí, při nebezpečném průniku Colbacka. Mladý středopolař byl i nadále při chuti, povedeným dalekonosným pokusem z ničeho nic napálil pravou tyč hostující svatyně.

To se již ukázalo pro Fulham jako dostatečné varování. V dalším průběhu ale domácí z nastoleného trendu poněkud ubrali, výsledkem tak byl delší časový úsek bez nějaké zajímavé akce, oba celky hrály především od vápna k vápnu. To se změnilo až s koncem prvního poločasu, kdy se do tlaku začali dostávat naopak Londýňané. Vše odstartoval rychlý protiútok, při kterém nedosáhl na balón Baird. O pár minutek později však mohl po rohu otevřít skóre Etuhu, jeho hlavičku ale na brankové čáře zastavil jeden z obránců.

Ve stejném duchu se pokračovalo i po změně stran. Cottagers hráli hodně trpělivě a málem se jim tato taktika vyplatila v 51. minutě. Zamora místo střely překvapivě posunul na Bairda, ten neváhal a povedenou ranou Westwooda pořádně prověřil. Poté se hra znovu dostala do té nudnější fáze, kdy ani jeden tým nechtěl diktovat tempo hry. Po hodině hry pak přišla nečekaná možnost domácích, po rohovém kopu Bardsleyho se do souboje se Schwarzerem pustil nebojácně Sessegnon, ten sice míč vybojoval, přesně zacílit se mu již ale nepodařilo.

Závěr utkání se proměnil na dobývání branky Fulhamu, všechny pokusy svěřenců Steva Bruce ovšem končili nezdarem, a tak se ke slovu přihlásili opět Cottagers. Na hranici penalty se k balónu protlačil Dempsey, jeho ráně ovšem něco málo chybělo. Nakonec se mohlo pro domácí ještě vše v dobré obrátit, volný přímý kop rozehrával Sessegnon, jeho zakroucený balón si ale Schwarzer pohlídal a udržel tak pro svůj celek alespoň bod.

Góly: 16. Jerome Thomas, 56. Shane Long - 21. Ivan Klasnić (pen.)

Jedna vlaštovka jaro nedělá, a podzim už vůbec ne. O tom se nyní přesvědčil Bolton, jemuž po demolici Stoku přichystalo na The Hawthorns vystřízlivění domácí WBA. Trotters krom celkově mizerné formy v tomto ročníku potvrdili i vlastní neschopnost dlouhodobě vozit z West Bromwiche body.

Roy Hodgson v pozápasovém rozhovoru uvedl, že šlo o jednostranné utkání. To však rozhodně neznamená, že by Bolton neměl šance. Spíš naopak - živý úvod zpočátku provázely hlavně příležitosti hostujícího týmu. Eaglesův ambiciózní volej si to namířil mimo a Cahillovu hlavičku z čáry odbíjel Mulumbu. Na druhé straně to byl hlavně neustále vířící Thomas, kdo po křídlech pravidelně zaměstnával obranu soupeře, takže nebylo moc velkým překvapením, když právě on otevřel skóre zápasu. Gerova přihrávka protrhla ofsajdovou past a 28letý ofenzivní univerzál si již věděl rady.

Jenže odchovanec Arsenalu hodlal svou práci vyvážit na obě strany, tudíž ve 20. minutě podtrhl ve vlastní šestnáctce jiného exgunnera Muambu a dovolil tak Klasnićovi vyrovnat z penaltového puntíku. Oba týmy záhy měly možnost pro sebe ještě před přestávkou ukořistit vedení; jenže Davies svůj průnik nezakončil a Gera hlavičkoval jen do Jaaskelainena.

Do druhé půle WBA vstoupilo s jasnou vizí: zatlačit soupeře a co nejrychleji vstřelit gól. A tento cíl se mu také povedlo splnit. Na začátku gólové akce stál aktivní Thomas, Shorey centroval a Shane Long potom akorát měsíc od ošklivě vypadajícího zranění kolene znovu poslal Baggies do vedení. Na to už Trotters nezareagovali. Nepomohly mu k tomu ani příchody N’Goga či Petrova, West Brom zbytek zápasu bez potíží kontroloval.

Góly: 7. Jordi Gómez, 31. Gary Caldwell, 88. Albert Crusat - 2. Yakubu Aiyegbeni, 59. Junior Hoilett, 90+8. Yakubu Aiyegbeni (pen.)

V souboji dvou posledních celků byl k vidění nečekaně ofenzivní fotbal. Blíže ke kýženým třem bodům měli přece jen domácí, kteří hráli téměř celý druhý poločas v početní převaze, v nastaveném čase ale o cennou výhru přišli. Latics tak zůstávají o bod za svým dnešním soupeřem na poslední příčce.

Na DW Stadium se začalo pěkně zostra. Hned ve druhé minutě našel N'Zonzi nabíhajícího Yakubua, a ten otevřel skóre - 0:1. Neuběhlo však ani pět minut a začínalo se opět od nuly. Z dálky se do míče opřel Gómez a parádní ranou překonal Robinsona - 1:1. Ofenzivní fotbal z obou stran byl k vidění i nadále. Volný přímý kop rozehrál tradiční exekutor Pedersen, povedenou ránu ale zastavila branková konstrukce domácí svatyně.

Byli to ovšem Latics, kdo začal získávat postupem času navrch. Netrvalo dlouho a domácí se přece jen ujali vedení. Po rohovém kopu Sammona se k míči dostal Caldwell a pohotovou hlavičkou napnul síť za Robinsonem podruhé - 2:1. A pro Wigan mohlo být ještě lépe. Sammon se tlačil do pokutového území, místo střely ještě míč posunul lépe postavenému Mosesovi, ten ovšem v ideální pozici branku přestřelil.

Po obrátce se ani hosté nestačili vzpamatovat a už museli jít do deseti. Dunn předvedl další zbytečný zákrok a po druhé žluté kartě musel hřiště opustit. Místo toho, aby se však domácí do soupeře zakousli a pokusili se utkání rozhodnout, tak nečekaně udeřilo na druhé straně. Yakubu přesně našel ve vápně Hoiletta, a ten hlavou srovnal na 2:2. Inkasovaná branka Wigan evidentně srazila do kolen, další branku mohl přidat sám Yakubu, v tísni ovšem již nedokázal zakončit.

Naději mohl dát fanouškům Rodallega, jenž tečoval ránu Jonese, ovšem ke smůle Latics pouze do místa, kde byl připraven Robinson. Kýžené vedoucí branky ale Wigan nakonec přece jen dosáhl. Psala se 87. minuta, Diamé zpracoval balón pro Crusata, jenž pohotovou střelou k tyči přesně zakončil - 3:2. Radost však domácím dlouho nevydržela. V nastaveném čase vyběhl spoluhráčům pomoct i Robinson, který byl paradoxně faulován Jonesem a sudí Marriner nařídil pokutový kop. K němu se postavil Yakubu a svou druhou brankou srovnal na konečných 3:3.

Góly: 16. Steve Morison - 27. Robin van Persie, 59. Robin van Persie

Wengerův apel na šetření Robina Van Persieho v druhém přátelském zápasu Nizozemska se dnes ukázal být dokonalým krokem. Odpočatý útočník dvěma brankami obrátil vývoj zápasu v Norwichi a teď už jen Henry se Shearerem zvládli v dějinách Premier League za jeden kalendářní rok rozvlnit síť vícekrát...

Jednou asi na Arsenal střelecká nemohoucnost musela dolehnout, že ale v takovém měřítku jako v úvodně půlhodině prvního dějství...Kanonýři v tomto úseku představovali děsivého sedmihlavého draka, který terorizuje soupeřovo království. Nejaktivnější krk měl přitom Theo Walcott, kterému se ale stejně jako kolegům Gervinhovi a Van Persiemu dohromady třikrát postavil do cesty nebojsa Russell Martin, když právě tolikrát odpaloval míč z brankové čáry. Jednou dokonce heroicky, zkroucen v letu, divže se vyhnul vlastnímu gólu. A letos nesmírně spolehlivý stoper musel ofenzivní výpady protivníka utínat ještě několikrát, aby před přestávkou nakonec nepochodil jen jednou.

To už ale Arsenal reagoval na zásah domácího mužstva, jenž přišel doopravdy jako blesk z čistého nebe. Dlouhý míč za obranu si nějaký čas úspěšně kryl tělem Mertesacker, pak se nad něj ovšem divně shrbil, nechal se čistě odstavit Morisonem a dravý útočník vzápětí už zkušeně propálil Szczesného. Naštěstí pro rozhazovačné Gunners se nicméně do deseti minut konečně chytil Van Persie. Ten už předtím stihl zahodit tři slušné příležitosti, Walcottovu pozemní přihrávku napříč pokutovým územím ale patičkou do odkryté sítě zametl. Nizozemský forvard se takto stal teprve pátým fotbalistou, kterému se v historii Premier League povedlo za jeden kalendářní rok nasázet 30 a více branek.

Po 15minutém oddychu se favorit dostával do varu o něco pomaleji, pak to ale stálo za to. Nejprve dodržel tradici Gervinho a po oběhnutí brankáře jen nepochopitelně nastřelil jeho bezmocně natažené ruce. Jenže po hodině hry to už bylo o něčem jiném. Song si po ztrátě dosud bezchybného Martina mohl vybrat, zda nahraje Gervinhovi či Van Persiemu; a nepřebral. Balon předal holandskému snajprovi, jenž i slabší pravačkou vykouzlil jemný oblouček, který přeletěl přes rameno Ruddyho a umožnil Van Persiemu dodržet nedávný průměr dvou branek na jeden zápas (10 gólů v minulých pěti).

Zbylá půlhodina se už vesměs odehrávala pod taktovkou vedoucího mužstva. Canaries se museli spokojit jen s krátkými periodami, kdy měli navrch. V úplném závěru potom dokonce hosté působili, jak kdyby měli balon uvázaný na provázku; jakmile ho ztratili, hned ho zase vybojovali zpět. A soupeř se těžko dostával za půlku.