Anglická Premier League - preview 36. kola

Zápas sezóny, alespoň pro fanoušky z Midlands, přijde společně s nedělním obědem. Aston Villa na svém trávníku přivítá nenáviděného městského rivala. I přes to, že má Birmingham City letos splněno, berou fanoušci pouze tři body.

Zatímco McLeish se svými svěřenci překvapil nejednoho znalce anglického fotbalu a ligu může dohrávat v klidu, Aston Villa bojuje v samém závěru o Ligu mistrů. Teoretické šance přiživí pouze tři body, ty zároveň definitivně zajistí alespoň Evropskou ligu, jejich ztráta však pohřbí naděje na nejprestižnější soutěž Evropy a navíc znepříjemní veškeré vzpomínky Villans na tuto sezónu.

Birmingham poprvé postoupil do Premier league v roce 2002 a od té doby odehrál se svým úhlavním nepřítelem jedenáct duelů. Začal sice skvěle, v prvních šesti zápasech si připsal čtyři výhry a dvě remízy, ale v posledních utkáních pouze prohrával a mezi pěti prohrami se například objevil i devastující výsledek 5:1, který se zrodil při posledním střetnutí týmů ve Villa Parku.

Blues se navíc potýkají se zlou formou na hřištích soupeřů, když si z posledních sedmi ligových výjezdů připsal pouhé tři body za vítězství v posledním Portsmouthu. Jenže ani Aston Villa nepředvádí před svými fanoušky valné výkony a po Vánocích si z osmi pokusů připsala jediné vítězství nad trápícím se Burnley, šest remíz a prohru s pohárovým rivalem z Liverpoolu, která celou nelichotivou bilanci započala.

Diametrálně odlišná je pak celková forma obou celků. Zatímco o Evropu bojující Villans v roce 2005 prohráli pouze jediný z patnácti ligových zápasů a právě po debaklu s Chelsea získali deset z dvanácti možných bodů, City neznají příchuť vítězství už sedm zápasů v řadě. Čtyři body získali za domácí remízy, ve třech zápasech před soupeřovými fanoušky pak inkasovali nepříliš dobře reprezentujících deset branek.

Další souboj je zaměřen na muže u laviček. Oba manažeři jsou stará známá firma, doslova. Hned dvacetkrát se totiž střetli v jiném obrovsky napjatém derby na Ostrovech. Úspěšnější O’Neill, který McLeishe celkově porazil už dvanáctkrát, si ale ze skotských duelů tolik sebedůvěry brát nemůže. Hned sedmnáctkrát z kvanta vzájemných bojů rozhodl pouze jediný gól navíc na té či oné straně.

Ani hledisko historické nezůstává pozadu. Martin O’Neill se může zvěčnit rekordní šestou výhrou nad svěřenci McLeishe v řadě a zároveň získat nejvyšší počet bodů od roku 1993. Naopak jeho protějšek není daleko od nejlepšího umístění Birminghamu za dlouhých jednačtyřicet let.

Ještě o něco zajímavějším se derby stává pro trojici hráčů. Domácí barvy hájící Heskey zůstává i po šesti letech nejdražší posilou Birminghamu. Na druhé straně se může objevit Liam Ridgwell a Craig Gardner, kteří dohromady odehráli za svého nynějšího soupeře 172 zápasů. Druhý jmenovaný vůbec poprvé vstoupí na Villa Park jako host. Na zápas s městským rivalem se těší i Gabriel Agbonlahor, který skóroval v posledních třech vzájemných zápasech, pokaždé v poslední čtvrthodince.

V těchto důležitých zápasech je vždy podstatné, jak moc silný tým mají manažeři k dispozici. V nedělním utkání si na marodku nebudou moci stěžovat ani na jedné straně. Kromě Delpha s Harewoodem se do hry nejspíše dostane Warnock, Petrov i Dunne, kteří byli zraněni v předešlém zápase. Za hosty si nezahraje Murphy s O’Connorem, k dispozici navíc bude další ex-hráč Villy Kevin Phillips.

Své k dalšímu boji o Birmingham měli i oba manažeři. "Chcete-li vyhrát derby, musíte být mimořádně disciplinovaní. Rozhodčí velmi rychle ukazují hráčům hranice zákona a brzká žlutá karta nadělá problémy až do konce zápasu.

Vyhráli jsme pět zápasů v řadě a určitě můžeme Birmingham porazit. Ale rozhodně jsou schopni přijet sem a extrémně nám to ztížit. Budeme muset být velmi silní psychicky a vydat z nás veškerou energii. V této fázi, kdy je všude kolem trocha napětí, je možné cokoliv, ale nejdůležitější věcí je zkusit vyhrát.

Sedm zápasů bez výhry nebude mít pro derby žádný efekt. Jejich výborné počínání po celý rok překvapilo mnoho lidí. To doplnili několika úžasnými výsledky, kterých dosáhli přes tvrdou práci, disciplínu a kontroly hry," poznamenal domácí lodivod.

"Naším cílem je samozřejmě Villu porazit, ale můžu to zaručit? Samozřejmě, že ne. Ale jednu věc garantovat mohu, a to je náš výkon. Bookmakeři vám řeknou, že bychom z pohledu kupní síly a kvality neměli vyhrát, ale my víme, že se hraje jedenáct na jedenáct a v neděli můžeme narušit jejich šance.

V ten den (poslední střetnutí ve Villa Parku, kde domácí zvítězili 5-1) jsem to hrál příliš otevřeně. Šel jsem do toho odvážně, někteří lidi řeknou, že jsem byl naivní, ale já pracuji jako manažer dlouhou dobu a věděl jsem přesně, co dělám i se všemi riziky. Nyní si více rozumíme jako tým, jsme více odolní, zocelení a organizovaní," věří v lepší výsledek McLeish.

Už dva měsíce okupujíc Clarets sestupové příčky a jen stěží se z nich zvládnou do konce sezony vyhrabat. Potřebovali by k tomu zázrak, ne jeden, a pokud možno už teď - proti silnému Liverpoolu. Při nepříznivé konstelaci hvězd si dokonce Burnley může být degradací jisto už po tomto hracím víkendu. Podobně jsou na tom i Reds, ti pro změnu už po dnešku můžou klidně zapomenout na Ligu mistrů.

Prakticky lze říct, že Burnley nemá už co ztratit. V podobném duchu hovoří i Brian Laws, když poněkud kousavě tvrdí: "Lidé nás odepisují už měsíce, ale koho zajímá, co říkají oni?" Kritizovaný manažer tak stále ještě doufá v záchranu, která je však z pohledu Moorites opravdu v nedohlednu. Znamenalo by to, že by ze závěrečných tří zápasů museli vytěžit o pět bodů více než Hammers, zkrátka by nestačilo, aby krize potkala jen Hull, ale i West Ham, což je navýsost nepravděpodobné. Jakkoliv tedy nedělní výhra Burnley není tak nemožná - vždyť Clarets letos skalpovali hned několik velkých týmů jako třeba Chelsea, Tottenham či MU - vyhrát i zbývající dvě utkání se pro ně jeví jako nadlidský úkol. Nejenže Turfites už dávno zapomněli na svou domácí suverenitu, ale právě pod Lawsem zatím prohráli hned 13 z 16 střetnutí.

Liverpool je teď v lize sice čtyřikrát v řadě neporažen, ovšem v letošním kalendářním roce ještě ani jednou netriumfoval venku, na což měl přitom hned sedm pokusů. Asi není třeba připomínat, že s takovou může ještě klidně přijít i o flek v Evropské lize. Klíčem ke zlepšení by rozhodně mohlo být neustálé soustředění se na obranu, které momentálně Liverpoolu pořádně prospívá. Za bezmála 400 minut teď inkasoval pouze jedinkrát od Ridgewella. Bez zajímavosti není ani fakt, že teď Liverpool bude znovu usilovat o teprve čtvrté zdvojené vítězství v sezoně.

Útočník Burnley David Nugent by v neděli mohl nastoupit i přes natažený hamstring, který si odnesl z minulé porážky od Sunderlandu. Tuto překvapivě dobrou zprávu ovšem vyvažuje Caldwellův vyvrknutý kotník, který svého majitele dneska na trávník ještě rozhodně nepustí.

Rafaelu Benitezovi se určitě musí přestávat líbit nouze, jakou má o pořádné útočníky. Nejenže totiž do konce ročníku nemůže počítat s Fernandem Torresem, ale ke všemu teď možná nebude moci počítat ani s N’ Gogem, jenž si udělal něco se zády během neúspěšného utkání v Madridu.

Sen Evertonu o Evropské lize stále ještě přežívá. Doslova z minuty na minutu se ho povedlo zachránit minulý víkend - kdy těsně před koncem sestřelil Blackburn Tim Cahill. Proti Fulhamu, který veškeré své síly vrhá už jen do soubojů na mezinárodních kolbištích, tak Toffees neberou nic než tři body a budou vyhlížet zaváhání Liverpoolu.

Jakýkoliv jinačí výsledek než ten vítězný opravdu Karamelky v neděli neberou. Na Fulham to umí, navíc motivaci mají několikanásobně větší. Cíl prodloužit 21zápasovou sérii neporazitelnosti na vlastním hřišti právě proti tomuto soupeři je tedy zřejmý a nezpochybnitelný. A v lize momentálně osmkrát v řadě neporažení Toffees také rozhodně budou označeni za favority. Fulham totiž naproti tomu venku nevyhrál od úvodního kola sezony, přičemž na posledních sedmi výjezdech dokonce totálně propadl i střelecky. Také všeobecně Cottagers závěr ligového ročníku poněkud vypouštějí, soustředit se chtějí hlavně na semifinálovou odvetu, do které startují de facto ze stejné pozice jako Hamburk (venku uhráli bezbrankovou remízu).

Evertonu hraje do karet rovněž neustále se tenčící listina marodů. Na ní zůstávají už jen jména Heitingy, Goslinga a Fellainiho. Návrat už dříve ohlásili klíčoví borci jako třeba Arteta či Jagielka. Ti tvoří kostru mužstva ještě spolu s Timem Cahillem, historicky druhým nejlepším střelcem Toffees v Premier League, který si v neděli odbude již svůj dvoustý start v dresu merseysideského celku.

Zatímco Evertonu se dýchá čím dál snáze, Fulham to má spíše naopak - na seznam lazarů teď totiž čerstvě přibyl jeho nejlepší střelec Bobby Zamora a přidal se tak ke svému parťákovi z útoku Andymu Johnsonovi. Na pravý kraj obrany se však alespoň po čtyřech měsících vrací Pantsil.

Na nic jiného než tři body nemůže myslet družina Carla Ancelottiho před nedělním zápasem se Stoke City. Chelsea musí reagovat na včerejší vítězství Manchesteru United a pokud se chce vrátit zpět do čela Premier League, nesmí zaváhat.

Cestu za titulem si Blues zkomplikovali v minulém kole, kdy vyhořeli na půdě Tottenhamu a dovolili Rudým Ďáblům se dotáhnout na rozdíl jediného bodu. A situace je ještě horší. Svěřenci Sira Alexe Fergusona totiž včera právě Spurs porazit dokázali a pokud se Chelsea nechce spoléhat na nepravděpodobné zaváhání United v posledních dvou kolech, musí již všechno vyhrát, včetně zápasu na Anfield Road.

Souboj o ligový primát tak bude otevřený až do posledního kola, čeká se, kdo zaváhá jako první. Chelsea před duelem s Potters trápí několik zranění a Ancelotti si uvědomuje, že není čas na odpočinek. Největší ránou je absence Johna Terryho, jenž pyká za červenou kartu, ale i bez svého kapitána by neměli mít Blues problém. Ačkoliv vzpomeňme, že Stoke dokáže Chelsea pořádně pozlobit. V posledních dvou ligových střetnutí vždy dokázali Londýňané rozhodnout až v nastavení.

Vedle již zmiňovaného Terryho jim bude chybět také John Obi Mikel, který se zraněným kotníkem vypadl na zbytek sezóny, zastoupit ho bude muset jeden z dvojice Deco, Ballack. Mimo hru zůstávají i Bosingwa, Essien a Carvalho.

Tony Pulis si může se svým mužstvem libovat v klidném středu tabulky, který Stoke zajišťuje účast mezi elitou i pro příští rok. Ve zbývajících třech zápasech navíc ještě mohou Potters zabojovat o první polovinu tabulky, což by byl nesmírný úspěch. Nicméně los jim není příliš nakloněn. Po dvou měsících může Pulis počítat se stoperem Ryanem Shawcrossem a také Matthew Etheringtonem.

Senzační hattrick může v sobotu zkompletovat Tottenham, který letos obrazně řečeno skalpuje jeden velký tým za druhým. A to je při pohledu do historických statistik skutečnost vskutku nevídaná. K dokonalosti může vše dovést výhra nad Manchesterem United.

Spurs mají s Chelsea, Manchesterem United a Arsenalem tristní bilanci. Ze 63 ligových zápasů dokázali vyhrát pouhých pět představení. Přitom dvě z nich se zrodily v posledních deseti dnech, kdy Tottenham nejprve porazil nenáviděného rivala Arsenal a poté si smlsl i na dalším londýnském klubu Chelsea. Vše chtějí nyní Spurs zakončit slastnou výhrou nad Manchesterem United. Po třech bodech touží po těžko uvěřitelných 66 zápasech, v nichž nedokázali venku na hřištích týmů z Big Four vyhrát.

Poslední výhra na Old Trafford se datuje do doby před 21 lety, ale letos určitě není možný tříbodový zisk nereálný. Tottenham je dnes mnohem silnější než loni, kdy sice na Theatre of Dreams vedl už 2:0, ale nakonec pětkrát inkasoval a musel se před velkým soupeřem znovu sklonit. V sobotu ale nechce něco podobného opakovat.

"Jedeme tam beze strachu. Ze zápasů s Arsenalem a Chelsea jsme získali plný počet bodů a na Old Trafford jedeme plni sebevědomí, nemáme co ztratit," hlásí před zápasem kapitán Tottenhamu Michael Dawson, jenž v obou duelech předvedl výtečný výkony. V obraně však bude postrádat zraněné Woodgata a Čorluku, v záloze nenastoupí Niko Kranjčar. Naopak se do sestavy po dlouhých měsících konečně vrací Aaron Lennon. Po jeho boku po trestu i Wilson Palacios a po zranění nejspíš také Jermaine Jenas a Ledley King.

Manažer Manchesteru United Sir Alex Ferguson pro změnu doufá, že jeho týmu pomůže trefa Paula Scholese z 93. minuty, která zajistila Rudým Ďáblům výhru v manchesterském derby a vrátila do boje o titul. Pokud by navíc vyhráli, mohou alespoň na několik hodin poskočit na první místo v tabulce a vyvinout velký tlak na v neděli hrající Chelsea.

Pro Tottenham je situace jednoduchá, ať už prohraje nebo vyhraje, bude se spoléhat na mužstvo, které k smrti nenávidí. Právě Arsenal totiž hraje s Manchesterem City a kdyby vyhrál, výrazně Tottenham přiblíží vysněné Lize mistrů.

Už jen zázrak by způsobil pád Boltonu, zatímco naopak ani ten zázrak již nepomůže Pompey k záchraně. Karty jsou tedy rozdány jasně, ledabyle - není moc o co hrát. Trotters hrají snad jen o co nejvyšší prémie za umístění, Portsmouth snad už ani o tu čest hrát nemůže.

Pro teoretickou jistotu setrvání mezi elitou musejí Wanderers ve zbývajících třech kolech alespoň jednou naplno bodovat, potažmo pokaždé vybojovat remízu. Jinak mohou mít ještě problémy, ale ani taková varianta už podle všeho nehrozí. Bolton se tak na vlastní schopnosti spoléhat patrně nebude muset, a to je pro něj asi jediné štěstí. V poslední době se totiž zachraňuje vlastně jen díky nemohoucnosti soupeřů, sám toho příliš neuhrál. Doma se teď bude všemožně snažit vyhnout třetí po sobě jdoucí porážce, celkově pak může prohrát pátý zápas z minulých šesti. Bez zajímavosti není ani fakt, že pakliže bychom brali v úvahu pouze domácí utkání všech týmů Premier League, hovořili bychom o Trotters jako o jednom z nejžhavějších adeptů na sestup (byli by třetí od konce).

Pompey určitě budou veškerou svou pozornost upírat na finále FA Cupu, které sehrají příští týden. A to i navzdory tomu, že hlavní motivaci - účast v Evropské lize - mu před chvílí celkem logicky upřela anglická FA. Portsmouth totiž nestihl včas nahlásit UEFA, že má zájem o poháry, a snahu o získání dodatečné výjimky pak rázně utnula sama domácí asociace. Pompey si tak hrůzostrašnou sezonu mohou vylepšit "pouhou" trofejí do výkladní skříně. I to je ale slušná motivace, uvážíme-li, že v první lize už se s nimi nepočítá nějaký ten pátek a že vyhlídky na budoucnost nejsou v jejich případě zrovna světlé.

Jestliže v Boltonu není nálada na tom úplně nejvyšším stupni, přikrášluje ji alespoň možný návrat hned trojice fotbalistů. O‘ Brien, Gardner a Basham se sice v poslední době potýkali s různými problémy, ovšem návrat hlásí prakticky naráz. Zároveň se očekává, že Owen Coyle dá poprvé možnost Weissovi předvést svůj potenciál od samého počátku.

Portsmouth se zase jednou bude muset obejít bez klíčového středopolaře O’ Hary, který laboruje s bolavými zády. Grant se tak může radovat alespoň z dohody s Racingem Lens, který za menší příplatek kývl na prodloužení Dindaneho hostování na jihu Anglie.

Hull City bojuje vedle sestupu už také s časem, který mu může tři kola před koncem vypršet. Tigers hostí na domácím stánku Sunderland a pokud nevyhrají, budou muset v posledních dvou zápasech doufat v zázrak.

Pravda, na West Ham sice ztrácí tři body, a vedle zápasu se Sunderlandem je čeká ještě Wigan, ale pak Liverpool a ani West Ham nemá los tolik těžký a dá se čekat, že bude bodovat. Hotovo může být v případě, že Hull prohraje s Black Cats a Hammers porazí Wigan.

Tigers však nechtějí zůstat v první lize jen z fotbalového hlediska, ale zejména kvůli financím. V případě sestupu by totiž byla situace značně nejistá. V případě pádu do League Championship by se totiž Hullu nejspíše nevyhnulo rozsáhlé zemětřesení napříč celým klubem. "Samozřejmě, že je budoucnost hodně nejistá. Klub potřebuje zoufale zůstat v Premier League," potvrdil předseda Adam Pearson.

Manažer Iain Dowie nemůže počítat s útočníkem Janem Vennegoorem of Hesselinkem. Poprvé od února by chtěl nastoupit Anthony Gardner, fit jsou i Folan s Mendym. Mimo zůstávají Ashbee, Garcia, Zayatte, Hunt a jistota startu není ani u Marneyho s Mouyokolem.

Sunderland přijíždí na KC Stadium se skromnými cíli, respektive v závěrečných zápasech již nemá o co hrát. Snad jen o první polovinu tabulky, která není daleko. Manažer Steve Bruce bude mít přes léto za úkol zejména zlepšit venkovní bilanci. Ta je totiž žalostná. Od loňského vítězství nad Hullem totiž Black Cats vyhráli venku ze 27 zápasů jen jednou.

Fanoušci by nejspíš mohli na hřišti znovu spatřit kapitána Lorika Canu, opačným směrem na marodku putuje Lee Cattermole. Otazník visí u Johna Mensaha, za kterého je případně připraven naskočit Anton Ferdinand.

Po 36. kole může být jasno ve West Hamu. Pokud totiž Hammers porazí Wigan, udělají zásadní a možná rozhodující krok vstříc záchraně, v případě prohry se budou bát až do posledního kola, remíza nejspíše nic nevyřeší, ačkoliv je třeba se ohlížet na výsledek z Hullu.

West Ham dělí od pásma sestupu pouze tři body. To Wigan už může dohrávat relativně v klidu, byť má náskok sedmi bodů a sestup je ještě teoreticky možný. Ale to by se musel stát zázrak, o kterém nemůže být v současné chvíli řeč. Latics si hodně pomohli posledním senzačním vítězstvím nad Arsenalem, který porazili třemi góly v závěrečných deseti minutách, ačkoliv prohrávali už 0:2. A Dave Whelan, předseda klubu, prohlásil, že právě tento zápas je důkazem, že se Wigan ubírá správným směrem. Z manažera Roberta Martineze se prý stává jeden z nejlepších mladých koučů Evropy.

V Upton Parku prožívají docela jiný příběh. Křeslo Gianfranca Zoly se povážlivě komíhá a mluví se o tom, že italský trenér na lavičce skončí, ať už se s klubem zachrání nebo ne. Je totiž otázkou, zda finančně oslabení Hammers dokáží platit Zolův plat, který by měl být kolem 1.8 milionu liber ročně.

Přestože West Ham vyhrál jen jediný zápas z posledních devíti, může si tři kola před koncem zajistit záchranu. A to v případě, že Burnley neporazí Liverpool a Hull prohraje se Sunderlandem a West Ham vyhraje. V tom případě už by jen krajně nereálné skóre mohlo poslat Hammers dolů.

Domácí jsou navíc posílení návratem kapitána Scotta Parkera, jenž dva zápasy pykal za karty, což kvituje Zola. "Budeme mít zpátky Scotta Parkera, což je skvělá zpráva. Všichni víme, co dokáže s naší hrou udělat." Nastoupí nejspíš i Carlton Cole, který minulý zápas s Liverpoolem nedohrál kvůli poraněnému kolenu. Po karetním trestu se vrací i jeden hráč Wiganu, jde o stopera Garyho Caldwella. Chybět by však mohl znovu se zraněním bojující Hendry Thomas.

Wolverhampton se nachází v podobné situaci jako Bolton s Wiganem - přímou hrozbou sestupu už ohrožen není. Na osmnáctý Hull má momentálně luxusní náskok šesti bodů, takže ho ani čtyřzápasová série tížit nemusí. Podobně je na tom Blackburn, a stejně jako Vlci se rovněž potýká se střeleckou krizí. Kdokoliv bažící po gólových hodech by se tak tomuto zápasu měl raději vyhnout velkým obloukem.

Obzvlášť vizitka vlčí ofenzivní vozby bere dech - ovšem tím nesprávným směrem. Celou sezonu můžeme pozorovat, kterak McCarthy marně hledá spolehlivě pálícího útočníka. Střelecká mizérie je však spíše globálním problémem celého Wolverhamptonu. Ten vyšel naprázdno v každém z posledních čtyř utkání a doma letos nastřílel zatím všehovšudy pouhých 10 branek. A není to jen o domácím prostředí, i souhrnná vizitka Wolves dává dohromady nejméně vstřelených branek ze všech účastníků Premier League. Jestli se tedy příští sezonu Vlci nechtějí o prvoligovou příslušnost strachovat až do posledního kola, měli by se v létě pohlédnout po nejednom ostříleném borci do útoku.

Také Blackburn si však se svým protivníkem, co se ofenzivní činnosti týče, v ničem nezadá. U něj jsou to pro změnu hlavně výjezdy, které děsí forvardy v modrobílém. Venku totiž dosud sehráli 16 zápasů a nastříleli tam pouhopouhých jedenáct branek, což je pořád o sedm míň než Wolves. A "výletním" problémem Rovers není jen útok, ale i obrana. Ta, když bereme v úvahu pouze venkovní duely, předčí tak akorát tu Hullu a Burnley (dvou posledních týmů). Koneckonců i co se holého bodového zisku týče, patří Blackburn k nejhorším venkovním celkům ligy. Deset bodů přivezených z cizího prostředí je zatím jeho nejhorším výsledkem od vzniku Premier League - a bude mít co dělat, aby se dostal nad 12 bodů, které vytěžil v sezoně 1998/99.

Jeden ze stěžejních článků vlčí ofenzívy, která i s ním nešlape ani zdaleka ideálně, Matt Jarvis možná návštěvu Blackburnu zmešká. To by pak byla pro Wolverhampton asi už úplná smrt. Šikovný záložník si minulý víkend něco udělal se stehnem a bolest v něm prý cítí ještě stále. Trest ještě kompletně nevypršel Henrymu, takže i ten sobotní duel vynechá.

El-Hadjiho Dioufa nedávno zachvátila angína, která ho již donutila vynechat poslední střetnutí s Evertonem. A ani teď v sobotu by ještě nemusel být úplně zdráv. Se stoprocentní jistotou jsou zato mimo hru Samba s Emertonem, kteří před dvěma týdny vyvázli s obtížemi ze zápasu s Manchesterem.

Sobotní podvečer přinese jeden ze dvou šlágrů kola - souboj Arsenalu s ManCity. Tento duel bude zajímavé sledovat hned kvůli několika faktorům. Jednak tu je pětice borců v bleděmodrém, kteří dříve působili na opačné straně barikády. Jednak je v obou táborech stále ještě přítomna motivace. Arsenal se určitě nechce nechat dostihnout svým rivalem z Tottenhamu, kterého zároveň tažen vidinou LM nahání právě Manchester City.

Oba soupeři však nemají společný jen cíl pokořit Spurs. V posledním kole oba shodně utrpěli demoralizující porážku - Arsenal šokoval ztrátou dvougólového vedení a následnou prohrou s Wiganem, zatímco ManCity rovněž v posledních minutách přišel o cenný bod z lokálního derby s United. Pro oba celky měly tyto zaváhání drtivé důsledky. Gunners se musel definitivně vzdát vidiny zisku mistrovského titulu (za předpokladu, že nelze očekávat totální kolaps jak Chelsea, tak MU) a Citizens pro změnu zbytečně přepustili čtvrtou příčku hladovému Tottenhamu.

V případě ManCity ale nejde o tak alarmující situaci, Blues totiž stále ještě mají vše ve vlastních rukou. V příštím kole je čeká přímý souboj se Spurs. Přesto je pro ně nyní přímo žádoucí, aby po jednom zaváhání znovu navázali na fazónu, kterou se pyšnili před derby s Red Devils. Ve třech předchozích kolech totiž pokaždé vyhráli a to vždy nejméně rozdílem tří gólů s celkovým skóre 14:2. Tak úctyhodnou vizitku si teď pošramotili jen hubenou porážkou, takže lze očekávat, že pro ně navázání nebude představovat až takový problém.

Naproti tomu Kanonýři jako by už svou nit pomalu ztráceli. Jejich parádní jízdu bez zaváhání po dlouhé době utnula porážka od Barcelony a od té doby to s nimi jde docela z kopce. Neprobrali se v North London Derby a teď padli i na DW Stadium. Doma se však stále ještě mohou pyšnit šňůrou pěti zápasů bez ztráty kytičky. Nejen proto je potom jejich třetí prohra v řadě takřka nepředstavitelná. Vždyť i z pohledu historického se taková "věc" Arsenalu nepřihodila už dlouhé tři roky.

Micah Richards nezasáhl do čtyř předešlých kol vinou zranění kolene, teď už by ovšem mohl být fit. Takové štěstí však nemá hned trio jeho spoluhráčů - Michael Johnson s Petrovem leží na marodce skolen týmž neduhem, přičemž Lescott se pro změnu trápí s podkolenní šlachou. Nejistý je start Sylvinha, další tři ex-gunneři (Touré, Adebayor a Vieira) by však dokonce mohli naskočit rovnou od první minuty.

Marodka Arsenalu se před ligovým finišem začíná zase pomalu, ale jistě vyprazdňovat. Návrat hlásí jak štítový středopolař Alex Song, tak útočník Eduardo. V brance však vinou zdravotních patálií Almunii bude muset pokračovat Fabianski, jemuž se duel ve Wiganu zrovna nepovedl. Do konce sezony jsou out i Gallas, Vermaelen, Fabregas či Aršavin.