Anglická Premier League - preview 18. kola

27. prosince už naštěstí pracovníci metra nestávkují, zápas na Emirates Stadium se tak může bez problémů odehrát. Zaměstnanci i fanoušci Arsenalu se v pohodě dostanou na místo určení a duel mezi Gunners a Wolverhamptonem se uskuteční. Není to sice tradiční Boxing Day, den jako malovaný pro sváteční návštěvu utkání oblíbeného fotbalového klubu, ale možná je to tak dobře. Zápasy, které tento den letos nabídl, totiž nepředstavovaly zas tak velkou atrakci.

Příslibem může být minulý zápas Wolves, kteří v rámci 17. kola doma hostili Norwich. Utkání mělo parametry nejvyšší jakosti, strhující závěr, čtyři góly a nakonec i kontroverzní názor sudího v nastaveném čase. Výsledek 2:2 byl však nakonec zřejmě zasloužený a Vlci díky němu poodskočili trojici týmů namočených v sestupových vodách.

To Arsenal má zcela rozdílné starosti. Díky mizérii sousedů ze západu, kteří už potřetí za sebou remizovali 1:1, mají nyní jedinečnou šanci dostat se na čtvrtou příčku, zajišťující účast v Lize mistrů. V pohodě určitě jsou, minulý zápas přijeli na stadion houževnaté Aston Villy a v utkání, kde dokonce padl 20 000. gól v historii Premier League, vyhráli 2:1 brankou Benayouna v samém závěru.

Pro Gunners hovoří i historické statistiky - a to poměrně drtivě. Předchozích šest střetnutí v Premier League vyhráli a při hloubání ještě dál a do všech soutěží, jde dokonce o číslo devět. Wolves navíc dokázal proti Arsenalu skórovat naposled v listopadu 2009 na Emirates Stadium. A tři body nejčerstvěji vezl v roce 1979 ještě z Highbury.

Velký mezník má před sebou Robin van Persie. Nizozemec, jenž bez jakýchkoli pochyb ovládl v Anglii celý rok 2011, může zaútočit na velký rekord Alana Shearera. Útočná legenda dokázala v průběhu jednoho kalendářního roku nasázet 36 ligových gólů, Van Persie jim má doposud 34, plus samozřejmě dvě utkání k dobru. To při pohledu na los není vůbec nepřekonatelný počin - Arsenal hraje doma právě s Wolves a na Silvestra opět doma v malém londýnském derby s QPR.

Ani jeden zápas už letos nestihne Kieran Gibbs, který podstoupil operaci třísel a minimálně měsíc bude mimo hru. Zpátky ve stavu zdravých naopak nalézáme Johana Djouroua, jehož už možná Arsene Wenger využije po zranění stejných partií, jež vyřadila Gibbse. Song je po odykání trestu opět k dispozici. Wolverhampton věří v návrat Craddocka a Edwardse, žádné nové šrámy před výjezdem do hlavního města McCarthy nehlásí.

Do roka a do dne. Přesně toto pořekadlo platí v případě Swansea a Queens Park Rangers. Na Boxing Day se loni v Championship týmy sešly a pozdější vítěz ročníku QPR roznesl velšský klub 4:0. Není bez zajímavosti, že dvě branky za Londýňany vstřelil Adel Taarabt, někdejší nejlepší fotbalista druhé anglické ligy, jenž nyní vysedává na lavičce.

Dochází ovšem k naprosté výměně rolí. Ani jeden z celků podle očekávání nehraje na špici tabulky s touhou po umístění na samém vrcholu tabulky. Naopak zuby nehty drží nesestupové pozice, od nichž je ovšem dělí pouhé dva (QPR) či čtyři (Swansea) body. Dalším rozdílem je i role favorita. Loni byli Rangers vládcem Championship, letos do duelu v pozici favorita vstupují svěřence Brendana Rodgerse.

Swans totiž oplývají úchvatnou domácí formou. Ze všech osmi zápasů před domácím publikem prohráli jedno jediné a co je vůbec největší terno u velšského trpaslíka - obdrželi v nich jen dvě branky. Fantastická práce defenzivy v čele se skvělým gólmanem Vormem postavila Labutě v této disciplíně na druhé místo v celé Evropě pouze za suverénní Barcelonu, která doma v Primere Division ještě neinkasovala ani jednou.

Horší je to se Swansea na hřištích soupeře, kde nasbírala jen tři body a právem je nejhorším venkovním týmem Premier League. Ani minulé kolo to nebylo lepší, prohra 1:0 s Evertonem přesto dává příslib alespoň o chloupek lepších zítřků. To QPR klesají stále níž a níž. Jeden bod z předchozích šesti klání je zatraceně málo a minimálně v nejčerstvějším střetnutí doma se Sunderlandem (2:3) měli Jezdci brát body. Tedy pokud chtějí udržet ligovou příslušnost i pro příští sezonu...

Na marodce, či na rozmezí mezi herní způsobilostí a nezpůsobilosti, mají oba kluby po dvou hráčích. Swansea doufá, že se jí levý bek Neil Taylor dá včas dohromady po zápase s Evertonem, v němž musel kvůli zranění kolene ještě před poločasovou přestávkou střídat. Taktéž nad startem Nathana Dyera visí otazník, z důvodu zranění chodidla propásl právě porážku s Toffees.

Neil Warnock na lavičce Queens Park Rangers pak nemůže počítat se stoperem - mladším z bratrů Ferdinandů - Antonem. Trápí jej totiž stehno. Naopak Shaun Wright-Phillips by i přes lehké poranění kolene měl být připraven.

Třešničkou na dortu tohoto prvního povánočního kola by mělo být klání Norwiche s Tottenhamem. Oba týmy jsou zvyklé diváky bavit; a není moc důvodů myslet si, že by se dnes měly starat o nějaké výjimky. Canaries si potřebují spravit chuť po dvou ztracených výhrách, Spurs mohou významně utéct váhavé Chelsea.

Tu mimochodem právě v posledním kole obrali o body, což by se mohlo ukázat být klíčovým momentem téhle fáze sezony. Momentálně jsou Kohouti bod před Blues, přičemž mají dva zápasy k dobru a dá se očekávat, že Arsenal v tomto kole Chelsea předskočí. Teoreticky by tak Tottenham mohl reálně živit tříbodový náskok na třetí pozici, což je skvělé výchozí postavení pro novoroční boje. Jenže Norwich, ačkoliv od počátku nebojuje ani o poháry ani o záchranu, má vždy o motivaci proti silnějším sokům postaráno. Zatím potrápil až na ManCity úplně každého: konkrétně doma se potom střetl akorát s Arsenalem, který tu vyhrál těsně 2:1.

Pouhá jediná prohra v minulých 14 kolech značí solidní formu Tottenhamu. Po odvážné bitvě s jiným londýnským celkem ze Stamford Bridge by si teď Spurs asi rádi odpočali proti zatím ne úplně přesvědčivé defenzívě Norwiche, která stále čeká na první čisté konto. Není to totiž tak dávno, co si Spurs vylámali zuby na houževnatém Stoku a nepříjemně jim zavařil i chvíli poté Sunderland. Ve finále teď v rámci posledních tří kol živí Tottenham chabý průměr jedné vstřelené branky na zápas; zatímco Norwich skóroval za tu dobu hned sedmkrát.

Zároveň ale pětkrát inkasoval, což mimo jiné trošičku odkrývá možnou paralelu s loňským nováčkem z Blackpoolu. Ten v této fázi seděl na skvělé osmé příčce s 25 body (Canaries mají aktuálně o čtyři méně), nakonec však hlavně kvůli nevyváženému hernímu projevu a zanedbávání obranné složky sestoupil. Něco takového si nicméně nikdo v Anglii momentálně nepřipouští; Lambertova skvadra zatím nepochybně představuje nejpříjemnější překvapení mezi nováčky.

Pořádnou zkouškou si teď procházejí na White Hart Lane. Pokud se totiž dosud mohli těšit z jakž takž prázdné marodky (i když to ani dříve terno nebylo), dnes už tomu tak opravdu není. Bez Lennona, Huddlestone a Dawsona; s otazníky nad Defoem, Van der Vaartem i Kaboulem; a s možnou potřebou šetřit ke zraněním náchylného Kinga - to vskutku není přívětivý stav.

To Canaries se s podobou vlastní marodky už dávno mohli srovnat. Vaughan, Ward i de Laet jim scházejí takřka od začátku ročníku, přičemž posledně jmenovaný by už dokonce měl usednout alespoň mezi náhradníky. Kyle Naughton se nachází v trestu, mrzet ho to ovšem nemůže, protože je v Norwichi stejně na hostování právě z Tottenhamu.

Boxing Day v Anglii tradičně ozdobí zápasy Premier League a fanoušci se mimo jiné mohou těšit na malé londýnské derby mezi Chelsea a Fulhamem. Oba soupeři to k sobě mají doslova pár kroků, 26. prosince budou muset přicupitat na Stamford Bridge Cottagers.

Vánoce by měly být svátkem pohody a míru, ovšem taková atmosféra rozhodně nepanuje v táboře Fulhamu. Sváteční program nejprve Cottagers připravil nepříjemný předčasný dárek v podobě těžké domácí prohry s Manchesterem United (0:5) a ani ten po Štědrém dnu nebude zřejmě přívětivější.

Cokoliv než prohra Fulhamu by totiž byla v pondělí velkým překvapením. Cottagers nedokázali na Stamford Bridge v lize vyhrát od roku 1964, Chelsea porazili jen jednou ve 30 případech a letos nedal na hřišti soupeřů nikdo méně gólů než právě Fulham. Ostatně vůbec venkovní bilance tohoto mužstva z Craven Cottage je tristní - čtyři vyhrané zápasy z posledních 44.

To vše tedy favorizuje Chelsea, která již nechce opakovat zkrat, který přišel po výhře nad Manchesterem City. Důležité tři body totiž Blues nedokázali potvrdit ve Wiganu, kde jen remizovali a veškerou získanou výhodu ztratili. Nyní jdou svěřenci Andrého Villase-Boase do zápasu po dalším dobrém výsledku, remízu z Tottenhamu už hodlají stvrdit vítězstvím.

Klíčem k úspěchu by měl být letos již tradičně Daniel Sturridge, který hraje ve velké formě a jsou to právě jeho góly, které Chelsea většinou drží nad vodou. Vždyť mladý anglický křídelník dal letos více než dvojitou porci gólů co Torres a Drogba dohromady. Právě Fernando Torres by se měl co nejrychleji probrat, protože jeho výkony v dresu Chelsea jsou v posledních měsících spíše smutnou parodií.

Nabízelo by se, aby proti Fulhamu naskočil v základní sestavě právě on a snažil se chytit nějakým tím vstřeleným gólem, jenže Villas-Boas ho už dobré dva měsíce ignoruje a nedá se čekat, že by v pondělí nechal sedět Drogbu. Torres si tak musí počkat, až bijec z Pobřeží slonoviny odjede na Africký pohár národů. Pak asi bude mít poslední šanci přesvědčit svého manažera o tom, že ještě má týmu co dát.

Zatímco o útoku už má beztak Villas-Boas zřejmě jasno, problémy mohou nastat v obraně. Utkání s Tottenhamem totiž kvůli svalovému zranění nedohrál Branislav Ivanovič a jelikož na lavici nebyl zraněný David Luiz, ani k odchodu připravený Alex, musel na stoperu suplovat Bosingwa. Zatím není jasné, zda se na Fulham alespoň jeden z dvojice Luiz, Ivanovič dá do pořádku, pokud ne, bude muset být ve středu obranné řady použita nějaká záplata. Nabízí se právě Bosingwa, či Oriol Romeu. Alexe prý Villas-Boas zpět do týmu nepovolá.

Duel s Tottenhamem nedohrál ani John Obi Mikel, jehož účinkování v pondělí je rovněž otazníkem a za karty stojí Ramires. Fulham žádné novinky co se marodky týče nemá, po operaci kýly se vrací Steve Sidwell.

Prohra s Man United byla pro Cottagers nejtěžší domácí porážkou od roku 1968 a Martin Jol by byl určitě rád, kdyby se něco podobného již neopakovalo. Mnohem pravděpodobnější ovšem je, že si dodatečný dárek pod stromeček dá jeho protějšek André Villas-Boas.

Před rokem byli diváci na Reebok Stadium svědky skvělé podívané, v níž domácí Wanderers deklasovali Newcastle 5:1. Tehdy se nacházeli na šestém místě tabulky. Dnes se, bez útočných es Johana Elmandera a Daniela Sturridge - a se zraněnými Holdenem či Lee Chung-Youngem-, krčí se v pásmu sestupu a pod nimi je jen zoufalý Blackburn.

Právě Rovers se v minulém kole stali trofejí Boltonu, který tak ukončil trýznivou sérii pěti prohraných utkání v řadě. Ne nadarmo se pod Owenem Coylem židle povážlivě kýve. Triumfální vítězství 4:0 v úvodním duelu s nováčkem QPR navnadila fanoušky Trotters na solidní sezonu, pak ovšem následovalo neskutečných 13 porážek z 15 klání a pád na samé dno Premier League. Až poslední předvánoční kolo Bolton vysvobodilo.

Také Newcastle přitom prožívá v současné době hotovou noční můru. Či spíše probuzení do kruté reality. Začátek sezony vypadal pro Magpies úchvatně, neprohráli úvodních jedenáct zápasů, z nichž vytěžili skvostných 25 bodů a dostali se tak dokonce na třetí místo tabulky. Od utkání s Manchesterem City se ovšem svěřenci Alana Pardewa topí v krizi, z níž se budou velmi těžko hrabat zpátky na výsluní. Jen dvě remízy z šesti nejčerstvějších střetnutí, zbytek porážky. Korunu všemu nasadil zápas kola minulého, v němž Newcastle senzačně podlehl West Bromwichi Albion na domácí půdě 2:3.

Psychická pohoda tak bude určitě na straně domácích, stejně jako historická bilance. Sedm z osmi posledních duelů mezi Boltonem a Newcastlem ve svatostánku Trotters vyhrál právě klub z Greater Manchester. Ze Strak už zdaleka nejde takový strach jako na začátku sezony. Jedinou hrozbou zůstává kanonýr Demba Ba, jenž je jediných střelcem týmu v posledních pěti utkáních. Stále také platí pravidlo, že pokud Newcastle otevře skóre, vyhraje. To se mu nicméně nepodařilo už 50 dní.

Svůj první Boxing Day si užije klíčový záložník Magpies Yohan Cabaye, který si odkroutil jednozápasovou stopku, naopak Dan Gosling bude pykat v posledním ze tří zápasů za přímou červenou kartu. Kvůli zranění nenastoupí Lovenkrands, Guthrie, Marveaux a mladší z dua Taylorů Steven.

V Boltonu příliš nového není. Velice samozřejmě schází středopolaři Holden s Leem, ale bez nich se musí v klubu obejít od začátku sezony. David Wheater už má úspěšně za sebou čtyřzápasový distanc a je konečně k dispozici. Čerstvé zranění postihlo Marcose Alonso, jenž stráví zhruba šest týdnů mimo hrací plochu se zraněným chodidlem.

Je to nesmírně paradoxní, nicméně je to tak: právě v tento den nepochybně musejí sílit vzpomínky fanoušků Rovers na den, kdy jejich miláčkové v květnu 1995 sice podlehli Liverpoolu, avšak přesto hned poté zvedli nad hlavu pohár pro vítěze Premier League. Tehdy mistry - dnes vyvrhely. Blackburn je beznadějně ukotven v sestupové zóně; a s těmito reminiscencemi půjde proti Reds za zázrakem...

Aby ta paralela byla úplně dokonalá, je nasnadě si ještě říci, že Rovers v onen slavný den z lavičky koučoval Kenny Dalglish - jinak legenda Liverpoolu a také jeho aktuální manažer. Mimochodem proto, že Kean v jednom ze vzájemných soubojů vyzrál na Roye Hodgsona a přibil do jeho rakve pomyslný definitivní hřebík. Nynější lodivod WBA byl vyhozen jenom tři dny poté, co jeho Reds odjížděli z Ewood Parku s potupným výpraskem 1:3. To však bylo pro holohlavého manažera jedno z pouhých sedmi vítězství za ten jeden rok ve funkci, což je zoufale málo a fanoušci to všem okolo dávají hlasitě najevo. Nedávno se dokonce protestovalo i před sídlem Venky’s - to vůbec poprvé -, takže se možná už opravdu začíná zdát, že by Kean mohl být ještě na sklonku roku 2011 odvolán.

To samozřejmě někomu, jako je Kenny Dalglish, nehrozí. Ačkoliv situace v Liverpoolu není úplně růžová. Třebaže Reds skutečně nezvládli jenom jediné kolo z posledních 12, jejich dosavadní bilance 20 vstřelených branek je, mírně řečeno, prostě nuzná. Na druhou stranu stejně tak chudá je i nadílka od soupeřů, na což už lze nahlížet leda pozitivně. Třináct inkasovaných gólů, to je vůbec nejlepší ligová statistika; a aktuálně tři minulá kola vždy s čistým štítem, i to zní moc hezky.

Zajímavý rozpor najdeme ve vzájemné bilanci obou celků. Liverpool se o ní v souhrnu může opřít - vyhrál čtyři z posledních pěti klání na Anfieldu. Jenže minule, když se tato mužstva potkala právě na Boxing Day, bylo z toho roku 2006 senzační vítězství Blackburnu 1:0. Sice na Ewood Parku, ale přece.

Problémy Steva Keana se skládáním defenzivní řady jsou už dost dobře známé. K Givetovi, Dannovi, Olssonovi a Nelsenovi se teď přitom tak napůl přidává i brankář Paul Robinson, který přes Vánoce kurýroval bolavé lýtko. I přes bolest ale podle všeho nakonec chytat bude chtít.

Jay Spearing se Dalglishovi vrací pod ruku z trestu a stále by mohl být potřeba. Gerrard totiž už sice trénuje, do tohoto zápasu ale těžko naskočí, a dál mimo je pochopitelně i Lucas. Spearing by tak teoreticky mohl naskočit do středu pole, který se nedávno s příchodem Shelveyho razantně obměňoval.

Boxing Day, anglický "svátek fotbalu", zavítá v roce 2011 i do Manchesteru. Místní United v jeho rámci dostali losem asi vůbec nejoblíbenějšího soupeře - Wigan Athletic. Světe div se, obhájce titulu se s Latics setkal v celé své bohaté historii v pouhopouhých třinácti případech. Překvapením o trošku menším budiž fakt, že všechna tato utkání vyhráli právě Red Devils...

Drtivě vypadá i skóre, jež hovoří ve prospěch Fergusonova týmu v poměru 41 ku 4. Na Old Trafford pak Wigan skóroval jen jednou jedinkrát a shodou okolností to bylo přesně před pěti lety na Boxing Day, kdy United porazili Latics 3:1. Poslední vzájemné střetnutí vyhráli Rudí ďáblové jasně 4:0, nejčerstvější měření sil na domácí půdě pak "jen" 2:0.

Do zápasu půjdou obě mužstva ve skvělé pohodě. Manchester United se před klíčovou vánoční fází naladil do úchvatné formy, za což nejlépe hovoří poslední výsledky - 5:0, 2:0, 4:1. Rovněž Wigan se může chlubit pěknými bodovými zisky, přestože do takových dimenzí jako Reds se dostanou jen těžko. Výhra na stadionu WBA, remíza s Chelsea a nakonec i s Liverpoolem je ovšem výborný počin, na který by chtěli Martinezovi hráči navázat.

Vánočním dárkem pro manchesterské je určitě zdravotní stav Phila Jonese, u něhož se nepotvrdila zlomená lícní kost, takže může tak proti Wiganu nastoupit. A při absenci stoperské dvojice Vidić - Ferdinand a tria středních záložníků Andersona, Fletchera a Cleverleyho se bude mladý defenzivní univerzál určitě hodit. Vyloučený je však start Ashleyho Younga, který si pár týdnů poléčí své pochroumané koleno.

Wigan se bude pro sváteční duel muset nejspíš obejít bez Huga Rodallegy, jehož - ač v týdnu proti Liverpoolu hrál - s největší pravděpodobností vyřadí ze hry zranění z utkání s Chelsea. Podobně nejistý je také start Steva Gohouriho, kterého zchvátila chřipka.

Vloni na Vánoce šestý, dnes patnáctý. Jaký to propad zaznamenal Sunderland za jediný kalendářní rok. Do střetnutí na populární Boxing Day ovšem kráčí v dobré náladě; pod novým manažerem O’Neillem totiž dva ze tří zápasů vyhrál a na chvostu tabulky se mu dýchá přeci jen lépe. To Everton dělá progres hůře znatelný...

A přesto v minulá dvě kola může po bodové stránce hodnotit kladně. Po remíze s Norwichem přišel i domácí skalp Swansea, takže jsou aktuálně Toffees jenom bod od první desítky. Tím Everton začal pracovat na zkrášlování domácího výkazu, který doteď vskutku nebyl vábný. Jiná stará rána se ale dál otvírá: Karamelky pořád nemají nějakého výsadního střelce. Už čtyři kola se jim nepovedlo vstřelit více než jednu branku, dvakrát i vyšly naprázdno - na druhou stranu jak do sítě Norwiche, tak proti Swans se trefil jediný borec, ofenzivní záložník Osman. Od něj se ale pravidelný přísun branek přeci jen čekat nedá; a z útočníků zvládá Vellios vyčnívat i s pouhými třemi ligovými zářezy na pažbě.

Martin O’Neill je pověstný svým nadšeným přístupem k trénování, třeba i od postranní čáry, a schopností vyždímat z hráčů maximum: přesně něčeho takového se Sunderlandu v poslední době nedostávalo a možná proto se O’Neill jenom za ty tři kola stihl postarat o rovnou polovinu všech výher Black Cats v tomto ročníku. Ano, pod Brucem od jeho odvolání Mackems krutě strádali; severoirský manažer okamžitě vlil svým novým svěřencům entuziasmus do žil. Mimo jiné potom i vůli po vítězství - o obou nedávných triumfech Black Cats rozhodly v poslední dvouminutovce.

Mimořádně pozitivní bilance si užívají Toffees se Sunderlandem. Červenobílí naposledy na tohoto soka vyzráli v roce 2001 - vlastně přesně před deseti lety, protože se tak dělo 22. prosince. Od té doby mezi sebou oba kluby jenom v rámci ligové soutěže odehrály 13 klání, přičemž hned deset jich Everton strhl na svou stranu.

V Sunderlandu se v nedávné době hrabaly dobré zprávy na hromádku jako na podzim spadané listí. Zaprvé se zázračně lepší stav Connora Wickhama, takže by možná hned pro příští kolo mohl být fit. A zadruhé už své dlouhodobé problémy s koleny překonalo duo Gordon-Campbell. Takže ačkoliv oba ještě zdaleka nejsou v zápasové kondici, jejich očekávané návraty se rovněž blíží.

Naopak v modré části Liverpoolu Ježíšek takové dárky nerozdával. Colemanovi čerstvě nadělil bolavé stehno a až dva týdny na marodce; Rodwellovi s McAlenym stále nedovolil vypořádat se s problémovým hamstringem.

I přes významnou výhru West Bromwiche na hřišti Newcastlu bude v utkání při tradičním Boxing Day favoritem Manchester City. A nejen kvůli výjimečné formě a bilanci, kterou vedoucí celek letos má, ale také proto, že Baggies v probíhající sezoně dokázali ve vítězství proměnit pouhá dvě domácí střetnutí.

Samozřejmě, ManCity bude dnes nažhavené přidat další tři korálky na šňůrku s názvem "Premier League 2011/12", nicméně svěřenci Roye Hodgsona budou v nebývalé pohodě po fantastickém představení ve Sports Direct Areně. Jak výsledek, tak výkon, který k němu WBA dovedl, rozhodně nebyl tím z řady předpokládaných.

Velký optimismus navíc na The Hawthorns musí panovat po definitivním vyléčení útočného dua Long-Odemwingie, které má zcela jistě kvalitu překonat jakoukoli defenzivu v Premier League. Doufá se tu také v uzdravení záložníka Jamese Morrisona, jenž si proti Newcastlu přivodil menší zranění stehna. Nejistota panuje rovněž nad starty Mulumbua a Jeroma Thomase; zcela určitě nenastoupí Steven Reid, který je po operaci kolene.

ManCity se z první porážky sezony, kterou mu po 14 utkáních uštědřila Chelsea, rychle oklepalo, udolalo 1:0 Arsenal a potom také Stoke City 3:0. Poprvé od roku 1929 tak bylo na Štědrý den v tabulce první. Poprvé po devětačtyřiceti letech také překonalo hranici 50 gólů už po šestnácti utkáních - jen jednou ve všech soutěžích pak letos nedalo ani branku.

Citizens mají k dispozici prakticky kompletní kádr, pouze levý bek Aleksandar Kolarov je na sto procent zraněn. Dále pak pravděpodobně nenastoupí Edin Džeko, jemuž nedá klid poraněný kotník. Otazník visí také nad Micahem Richardsem. Ten si v utkání se Stoke přivodil problém s lýtkem, pro nějž musel po necelé hodině hry střídat.

Bohatý program "nejfotbalovějšího dne" v každé sezoně Premier League uzavře paradoxně duel, který by nám onoho pravého, zábavného fotbalu nemusel nabídnout tolik. Potkají se totiž Potters, jejichž každá zhruba třetí přihrávka směřuje do obranné třetiny soupeře a kteří v průměru drží míč na svých kopačkách necelých 40%, s Villans, jež se pod manažerem McLeishem proměnili v jednoho z nejdefenzivnějších a nejnudnějších účastníků soutěže.

Přesto to bude v mnoha ohledech speciální zápas, který se snad vyplatí sledovat. V první řadě jde samozřejmě o menší lokální derby o kraj Midlands, což by samo o sobě mohlo jenom více nabudit už tak nejhlučnější fanoušky v lize (ti ze Stoke-on-Trent jsou prý schopni vyprodukovat rámus o 102 decibelech, což je hluk srovnatelný s tím, který doprovází vzlétávání letadla). V řadě druhé se pak Peter Crouch snad už konečně bude pokoušet o svou jubilejní stou ligovou trefu. Naposledy nestartoval kvůli nachlazení, na Boxing Day už ale bude rozhodně připraven pokořit tento milník zrovna tváří v tvář svému někdejšímu zaměstnavateli.

I na druhé straně barikády se mimo jiné půjde zaměřit na jednu konkrétní osobu. Po dvou vynechaných kolech z důvodu poranění stehenního svalu se vrací do akce Darren Bent. O jeho schopnosti se McLeish před startem sezony určitě chtěl opírat, 21milionová lednová posila ale už čtyři utkání v řadě vychází střelecky naprázdno a o víkendu dokonce sebekriticky vystoupila v médiích. Bude tedy zajímavé sledovat, jak se s vlastní mizernou formou Bent popere, neboť samotný klub nezatížil konto čtyř z posledních šesti soupeřů.

Stoke je aktuálně pět bodů před Aston Villou, na osmé příčce a o Vánocích si tedy stojí nejlépe za posledních 37 let. Navíc postoupil do další fáze Evropské ligy, takže Pulisovi svěřenci dost možná mohou propadat euforii. Na druhou stranu je minule zchladil Agüero a také předešlé zkušenosti s kombinací Boxing Day-Aston Villa nevěstí nic dobrého. Na konci 19. století Potters tomuto soupeři podlehli dokonce 0:6, před 31 lety 0:1. Na Britannia Stadium ale dosud rukami Villans nepadli - jednou remizovali, dvakrát vyhráli.

O Bentově návratu už byla řeč, on však nebude jediným vitálním posílením řad birminghamského celku. Zdrávi jsou rovněž Collins s Heskeym a slušnou pravděpodobnost brzkého zotavení má také Ireland. Alan Hutton ovšem rozhodně nenastoupí pro karetní trest.

Rovněž na opačném konci barikády to není o slavení v jednotném čísle: kromě návratu Petera Crouche je tu také vypršelý distanc klíčového stopera Shawcrosse. Glenna Whelana ale pro změnu lýtko nepřestává trápit, takže by ani nyní nemusel soupeřovy zadáky ohrozit.