Africký pohár národů - druhý čtvrtfinálový den

Přesně po deseti letech tu máme čistě subsaharské semifinále Afrického poháru národů, žádná arabská reprezentace se do takto pokročilé fáze neprobojovala. Dnes totiž v napínavém prodlužovaném utkání s Ghanou padlo i Tunisko. Gabonská pohádka potom skončila dokonce až po penaltách...

Gabonci se nemohou koukat. Pierre-Emerick Aubameyang s vyholenou hvězdou na levém spánku žmoulá v puse límec dresu. Už ví, že dosud jako jediný nedal a Malijci teď mohou mít poslední slovo. Balon si staví symbolicky kapitán a tahoun Mali Seydou Keita. Těsně před exekucí si ještě šeptá modlitby, jak kdyby šel na exekuci ve smyslu opravdové popravy. Volí rozvážný rozběh a...stejně tak rozvážně uklízí míč přesně k pravé tyči, kam Ovono opět, již potřetí za celý rozstřel nedoskočil.

Aubameyang se kompletně hroutí, snad kompletní jedenáctka ho musí intenzivně utěšovat a hladit po hlavě. Nikdo mu už titul gabonského hrdiny asi neodpáře, i dnes byl k nezastavení; ovšem stejně tak bude v análech navždy zapsán jako jediný neúspěšný střelec v penaltovém rozstřelu. Smutný to gabonský příběh; nakonec...

Přitom to původně i včera vypadalo s Gabonci snově, růžově. Těsně po přestávce šli do vedení, přičemž do té doby nedovolili soupeři ani vystřelit, to dopustili až po hodině hry, aby hned záhy podruhé rozezvučeli tyč za zády Diakitého...zkrátka nic moc nenasvědčovalo tomu, že by Gabon ještě měl tento zápas prohrát. Jenže na hřiště se dostavil Diabaté, s nímž vedle šikovnějšího a rychlejšího Maïgy přibyla i síla do vápna, do vzdušných soubojů - a to hned byla přítěž, s jakou se už Gabonci jen horko těžko vypořádávali. Právě tohle duo zařídilo vyrovnání, hrozilo i v prodloužení, jež se odehrávalo spíše pod malijskou taktovkou, a nakonec také střelec klíčové branky na 1:1 proměnil i jednu z penalt. Všechno špatně, všechno naruby.

Tak jako tak - a to už jsem ostatně uvedl - se jeden ze spolupořadatelů nemá za co stydět. Dokonce toho na turnaji předvedl o poznání více než kolegové-hostitelé z Rovníkové Guineje. Jeho stoperská dvojice například i dnes fungovala jako komplet (leč si oba nakonec jedno zaváhání dovolili), ne v důsledku heroických výkonů jednoho ze dvou členů. Jeho pojetí útočení možná bylo dosti podobné - také se využívaly především křídelní prostory, zatímco střed byl držen hlavně pracovitými fotbalisty, a vynikalo se po individuální trase -, pořád ale o dost kvalitnější. Rovněž živočišnost bránění zejména uprostřed pole vyjádřenou i ztrojováním statického nepřítele obě pořadatelské země sdílely; jenže Rovníkové Guineji se zase nikdy nepovedlo soupeře (navíc spoléhajícího právě na tyto prostory) paralyzovat tak jako nyní Gabonu. Jednoduše vyspělejší projev, po všech stránkách.

A také ofenzivní osobnosti (včetně těch "méně podstatných" defenzivních) zaválely důkladněji. Pierre-Emerick Aubameyang včera akorát potvrdil, že jsme jej dříve s kolegou k nejvýraznějším postavám šampionátu neřadili žádným omylem. Znovu představil obdivuhodnou technickou vyspělost, navíc adekvátně využívanou; znovu předběhl kohokoliv, kdo se mu zrovna postavil do cesty; znovu se podepsal pod gól svého mužstva (asistencí) plus si řekl o pozornost nastřelenou tyčkou. Opět zkrátka celé mužstvo strhával svou neúnavností, kterou po něm teď například ukázkově "zdědil" Mouloungui, jenž na rozdíl od Aubameyanga pravidelněji zaměstnával pravou malijskou stranu. Také jeho přešlapovačky fungovaly a právě centry z jeho dílny byly povětšinou přesné i velmi štiplavé. Potom jedině škoda, že už se tolik nezapojil Cousin, který na mě působil poněkud unaveným a mnohdy i znechuceným dojmem (ostatně podstoupil zdaleka největší množství fyzických soubojů, ať už vzdušných, nebo pozemních, takže ani není divu). I tak se mu něco povedlo a oběma jmenovaným šikulům rozhodně nijak nepřekážel.

Vzhledem k tomuto inventáři byla tvář Gabonu dopředu známá. Bude se hrát v rychlosti, po stranách, technicky, nápaditě. To se všechno dělo. Od Mali se pro změnu očekávala naprostá kontrola středu pole či zkušenost na balonu. A to už se dělo jen zpola. Keita a spol. určitě oplývali viditelnou kombinační zdatností, dovedli se vymotat i z těch nejhorších šlamastyk - to vše ovšem platilo jen pro jednu určitou zónu, a sice tu kolem středového kruhu. Dále, na půli soupeře, to už byla jen jakási parodie na útočení. Vskutku škoda mluvit o nějaké finální fázi, neboť v první půli ještě Maïga pracoval akorát na posilování profilu nesympatického simulanta, ve druhé se těžilo zejména z individuálních pochybení protivníka a v prodloužení se už vše akorát ze stran pálilo do vápna (protože Diabaté). Žádný systém, nic. Ten možná selhal už v počátečních fázích hry, když se Mali omezovalo na dlouhé balony, jež už z obranné třetiny měly hledat poměrně hbitý trojlístek Traoré-Maïga-Sow; inu, ani jednou z nějakých šesti, sedmi pokusů nenašly, a tak se s tím prostě seklo.

Navíc tu máme obrannou linii a jejich spolupráci buď vzájemnou, nebo "meziřadovou" se záložníky. K té první mám tohle: chápu, že Senegal musí být pro celou západní Afriku vzor například tím, jak si vedl na desetiletým prášením zašlém MS, ovšem z jeho aktuálního "já" by si vážně nikdo nic brát neměl. A přece si Mali vzalo; trapně nepropracovaný ofsajd systém. Ten dnes stihnul jenom během prvního poločasu nezafungovat hned dvakrát v krátkém časovém sledu; a jednou Giresseho partu zachránila tyčka, podruhé jen Cousinovo stáří. Navíc v rámci tohohle bodu by se dala jmenovat i katastrofální nesoudržnost uvnitř pokutového území - tím totiž všemi směry hlavně na začátku druhé půle putovaly balony, jako by se nechumelilo, zatímco tři Malijci se po nich jen marně natahovali. Chaos, totální chaos.

A k druhému bodu: opravdu není možné, aby krajní vstupy do pokutového území byly takto dokořán otevřené, jako byly u Mali zejména po přestávce - kór, panebože, při tak nastavené koncentraci síly jako u Gabonu. Tady jednoduše skřípala koheze obranné a záložní řady, přičemž dokonce nebyla znát ani základní komunikace mezi zástupci obou linií. Takto si vybavím hned dvě zcela zbytečné ztráty v hořlavých prostorech, kterým přitom vždy šlo zamezit prostým zařváním "záda!". Ačkoliv potom tyto nepřesnosti jen těžko půjde připíchnout jednomu jedinci, přišlo mi zásadní, že se včera evidentně nevyspal dobře kapitán Kanté. Ten se na stoperu až příliš často nestíhal otáčet (zabíraly na něj i jen dva rychlé kroky), dvakrát navíc zcela konkrétně propadl při ochraňování zadní, levé tyče - z toho jednou při přípravě Moulounguiho gólu, když odtamtud lacině dovolil přihrát do druhé vlny Aubameyangovi.

Naopak jiný velezkušený člen malijské výpravy, Seydou Keita, opět vůbec nezklamal. Obsadil se do role stěží viditelné šedé eminence středu pole, odkud z neobvykle zatažené pozice rozděloval jeden přesný balon za druhým. Ve finále snad ani jednou nezkazil, což ostatně platí i o jeho rozhodující penaltě. Zpětně tedy záložník Barcelony potvrdil své pochybné členství v zúžené trojčlenné nominaci na afrického hráče roku a konečné druhé místo v této anketě.

Závěrem ještě tři krátké odstavečky jakoby vytržené z kontextu, nijak nepropojené a vzájemně nesouvisející. V první řadě prodloužení - jaké bylo premiérové prodloužení tohoto šampionátu? Inu, samozřejmě nervózní, rozhárané. Tuze se bojovalo o každý balon, přičemž všichni aktéři - už vážně unavení - neměli nikterak daleko na zem. Míče se tahaly hlavně po stranách a všemi silami se "rvaly" do vápen. To ostatně urgentně vyžadovala i Rohrova gesta u postranní čáry. Z toho potom vzešel kopec zajímavých centrů do obou pokutových území, přičemž drtivá většina z těch, které putovaly k Diakitému, byla odvracena vpravdě heroickými prostředky. Samotná penaltová loterie pak byla pozoruhodně vyrovnaná a na góly bohatá. Manga si troufl na "zploštělého Panenku", i když v tu chvíli musel proměnit; Bakaye Traoré zametl míč do pravé šibenice tak drsným způsobem, až si na to Ovono musel stěžovat; Mouloungui sebevědomě přišel a o něco málo jistěji proměnil...navíc Ovono představil světu velmi interesantní způsob znervózňování soupeřových střelců. Exekutora snad gesty prosil, aby penaltu zahodil - jenže proti Diabatému mu to nevyšlo a repete téhle "modlitby" mi už buďto uniklo, nebo se ani nekonalo.

Druhá nahodilá pasáž bude patřit rozhodčímu Haimoudimu z Alžírska. Ten podal trošku jekyll-hydeovský výkon. Zatímco na začátku první půle jsem ho v duchu chválil za několik vzorně vyřešených sporných okamžiků v obou pokutových územích, po kterých se ten či onen tým dožadoval odpískání penalty, vzápětí si renomé zkazil hned dvěma podivnými momenty. Jednak udělením žluté karty Drissovi Diakitému (neboť potrestaný obránce očividně sám zakopl a údajně faulovaný soupeř nakonec spíš jemným postrčením nedovoleně atakoval jeho, než že by byl on sám obětí), jednak odpískáním konce normální hrací doby s 30vteřinovým předstihem a ještě akorát před gabonskou exekucí rohového kopu.

A do třetice si neodpustím vskutku malé statistické okénko: Mali šlo do prodloužení v historii APN jednou jedinkrát, a to roku 1972, když pak uhrálo nejlepší výsledek v dějinách své reprezentace. Do těsně prohraného finále tenkrát postoupilo gólem z 92. minuty přes Zair. A ani pro Gabon to včera nebyla premiéra: ironicky roku 1996, kdy naposledy a také premiérově pronikl do vyřazovacích bojů, rovněž končil po čtvrtfinále, a rovněž po penaltách, když skóre po normální hrací době hrálo dvěma jedničkami. V rozstřelu ale tehdy uspěl jen jediný Gabonec, zatímco nyní právě ten jeden selhal.

Gabon - Mali 1:1 (4:5 po penaltách)

29. minuta - To měl být gól ovšem! Za trest Malijcům, kteří v domnění, že jejich ofsajdová past sklapla (a to nesklapla asi o metr!), úplně přestali hrát a nechali nebezpečného Aubameyanga zakončovat tváří v tvář Diakitému - aspoň sedm metrů okolo nikdo. Kromě včas vyběhnuvšího brankáře, jenž takto Gabonci, stále ještě čekajícímu na putující balon, pozici hodně ztížil; Aubameyang si nicméně stejně poradil snad nejlépe, jak mohl, Diakitého obstřelil a v gólové radosti mu zabránila jen hulákající tyč!

33. minuta - A další malijské selhání při snaze vystavit soupeře ofsajdu; i tentokrát si přitom Gabonci vystačili jen ve dvou, a to už na půlce. Tehdy Aubameyang vyslal dopředu Cousina, který díky své logicky nevelké rychlosti brzy ztratil z náskoku a nakonec ani jeho přihrávka sprintujícímu kolegovi "do prázdné" zrovna nevyšla; gabonský express už zakončoval vysloveně z nulového úhlu.

42. minuta - Mouloungui možná překvapil svých během k exekuci přímého kopu, když u balonu stáli i dva lépe "pasující" praváci, ovšem samotný kop nemohl Diakitého nijak nachytat. Nakonec stačilo poskočit jenom o jeden malý krůček a udělat rutinní "koš".

54. minuta - GÓL! Nadpozemský Aubameyang? Už to tak bude. Tentokrát si na zadní tyči počíhal na propadnuvší centr ze standardní situace a následně procedil míč mezi dvěma obránci někam těsně za malé vápno, kam si seběhl Mouloungui po zásluze zařídil pro hostitelskou zemi vedení.

58. minuta - Konečně i něco z fotbalového soudku útočníka Maïgy. Ten se na hraně šestnáctky velmi šikovně obtočil kolem svého strážce a pak levačkou vnějším nártem vyprodukoval premiérový projektil, který dnes donutil Ovona k nějakému těžšímu skoku.

59. minuta - Ta samá levá tyčka za Diakitého zády zvoní zas a znovu. Stoper Berthé ve vápně nepochopitelně zůstal sám na dva soupeře, přičemž kdyby Cousinovi po centru Moulounguiho volej lépe sedl, nejspíš bychom už o Gabonu mluvili jako o téměř jistém semifinalistovi.

71. minuta - Apanga si zahrával s ohněm, když patrně nevěděl o Maïgovi na zádech a přehazoval si míč přes hlavu...přesně to útočník Sochaux čekal, vystihl a jen díky dobrému vrácení Moueleho pořádně nezakončil, respektive nezahrozil.

84. minuta - GÓL! A Gabon lituje dvou tyček, jak jen nejvíc může. Nikým nehlídaný Maïga sklepl míč pro Diabatého na penaltový puntík a pak už stačil jen jeden Mangův krok špatným směrem, vytáhlý útočník získal rozhodující "náskok" a z otočky pod neobratně zasahujícím Ovonem procedil míč do sítě.

93. minuta - Maïga mohl využít zpola odvráceného dlouhého balonu, po protažení míče středem hřiště ale namířil svůj projektil dobré dva metry vedle pravé tyče.

110. minuta - Keitův centr z přímého kopu si našel hlavu Diabatého, jeho pokus byl ale opět velmi, velmi nepřesný. Prodloužení minima nemastných, neslaných šancí - asi tak by se to dalo shrnout.

120. minuta - Oh! Ve 120. minutě mohl Gabon úplně klidně inkasovat, což by byl teda přesný opak k postupovému příběhu do čtvrtfinále. Nicméně poté, co Diabaté vyhrál hlavičkový souboj prakticky s oběma stopery soupeře, mohl Keita ve skluzu z pár kroků zakončovat, ovšem bohužel pro celé Mali až příliš vysoko. Chválu zaslouží opět Mouele, jenž se dokázal s protivníkem dobře navázat a nejspíš i on výraznou měrou přispěl k finálnímu přestřelení.

V penaltovém rozstřelu uspěli: Poko, Zita, Mouloungui, Manga - Diabaté, Yatabaré, Kanté, B. Traoré, Keita

V penaltovém rozstřelu neuspěl: Aubameyang

Gabon (4-4-2): Ovono - Mouele, Apanga, Manga, Moussono - Mouloungui, Poko, Moubamba (93. Palun), Madinda (103. Zita) - Aubameyang, Cousin (69. Do Marcolino)

Mali (4-2-3-1): So. Diakité - D. Diakité, Berthé, Kanté, Tamboura - B. Traoré, Sa. Diakité - Sow (75. Diabaté), Keita, A. Traoré (63. Yatabaré) - Maïga

Nejlepší hráči zápasu: Aubameyang, Mouloungui (oba Gabon), Maïga (Mali)

Opatrný, vyrovnaný, nervózní zápas, jehož favoritem je Ghana. Zápas, ve kterém se bude čekat na chybu, která rozhodne. Takhle nějak mělo vypadat večerní čtvrtfinálové utkání mezi Ghanou a Tuniskem - a předpověď se vyplnila do puntíku. Černé hvězdy nakonec po velkém boji postupují, frustrovaní Tunisané jedou domů s nepořízenou.

Zápas samotný by se dal rozdělit mezi dvě poměrně rovnoměrné části - prvních přibližně 60 minut toho mnoho nenabídlo, bojovalo se o střed hřiště, gólových šancí bylo pomálu a nikdo nechtěl udělat chybu. Jenže s blížícím se koncem zápasu, a ještě mnohonásobně v prodloužení, jako by někdo otevřel stavidla: opatrnost v herním projevu byla nahrazena živočišnou snahou útočit, skvělé momenty střídaly děsivé minely, hrálo se při obrovském nasazení a v samém závěru vyměřených 120 minut došlo i na místy dost nechutná extempore zejména ze strany Tunisanů, kteří neunesli prohru a proměnili na posledních pár minut hřiště stadionu ve Franceville v gladiátorskou arénu.

První poločas ukázal hned několik věcí: zaprvé, Ghaňané se dobře připravili na Msakniho a dokázali ho po většinu času eliminovat. Mladičký záložník se sice i přesto dostával do náznaků nebezpečných situací, párkrát "vykoupal" obránce dobrými kličkami a představoval permanentní skrytou hrozbu, ale dobře fungující ghanská defenziva jako by si z něj vlastně nic nedělala; borci v bílém soupeřova klíčového hráče ukázkově pokryli. To na druhou stranu otevřelo prostor Zouheirovi Dhaouadimu; tento křídelník, přežívající celý šampionát trochu nespravedlivě v Msakniho stínu, opět ukázal to, co se o něm už delší dobu vědělo, a sice perfektní cit pro míč. Byl to právě Dhaouadi, kdo byl nejvýraznějším a nejnebezpečnějším hráčem v červeném, i přesto, že mu v závěru utkání už viditelně docházel dech.

Zadruhé: Ghaňané umí skvěle zahrávat rohové kopy a vůbec standardní situace, a Tunisané je oproti tomu neumí pořádně bránit. Bylo až s podivem, jaké nebezpečí a chaos vznikaly v tuniském pokutovém území pokaždé, když si některý ze soupeřů postavil míč k rohovému praporku; nesourodé bránění, přebírání hráčů a pohyb po rozehrání připomínaly spíše nějakou bizarní variaci na dětské "škatulata, hejbejte se" než systémové bránění v podání profesionálních fotbalistů. Koneckonců, po rohu padl i první gól.

Zatřetí: Zatímco André Dede Ayew je zkrátka nejlepším hráčem šampionátu a dokáže prakticky v jakékoliv fázi zápasu zahrozit, ať už uvolněním, přenesením hry, skvělým míčem nebo individuální akcí, Masahudu Alhassan ještě potřebuje hodně dozrávat. Ghana byla totiž v první půli jasně lepším a aktivnějším týmem, kontrolovala hru (a náskok) a nedávala statickému a odevzdaně hrajícímu soupeři příliš "čuchnout" k vlastnímu vápnu; výjimkou byly dva krátké, jen asi tříminutové úseky, kdy Tunisané zatlačili na pravé straně, bez problémů "demontovali" Alhassanovo naivní bránění a dostali se tak do slušného tlaku, který nakonec vyústil ve vyrovnávací gól.

Tunisko bylo lepší v úvodu a závěru druhé půle a taky prakticky celé prodloužení; to byly také ty fáze zápasu, které stály za větší pozornost, protože zbytek základní hrací doby proběhl v únavném stylu "hlavně nic nezkazit" a kromě několika střel nazdařbůh zdálky a několika zajímavých poznatků (například že Agyemang-Badu s Annanem dokážou v rekordně krátkém čase předvést něco výborného a následně to "zazdít" hloupým řešením situace) nepřinesl prakticky nic zajímavého.

Ghana udělala důležitý krok stažením naprosto neviditelného Muntariho a vysláním Jordana Ayewa; mladší z marseilleských bratrů byl velmi výraznou postavou zbytku utkání, dělal svým pohybem tuniské obraně obrovské problémy a ve vyhecovaném závěru se navíc slušně "požďuchal" přibližně s půlkou hráčů v červeném, v čele s vyloučeným Abdennourem (který jej po celou dobu hlídal). Oproti tomu tuniský tah s nasazením Issama Jemaa vyšel daleko hůře: nejenže Jemaa až na jednu příležitost nebyl na hřišti moc platný, ale navíc stažený Saihi místy hodně chyběl v záloze, kde tak měli Ghaňané najednou "zadarmo" početní převahu.

A to už jsme v prodloužení - Tunisané jej odehráli o něco lépe, ale nakonec je potopil vlastní gólman Mathlouthi. Je k tomu vůbec potřeba něco dodávat? V souboji sice talentovaného a schopného, ale nekonečně labilního týmu, v němž se lze spolehnout prakticky na pravděpodobnost nějakého zkratu, a disciplinovaného, leč také (občas příliš) chybujícího favorita, zvítězil ten, který k tomu byl předurčen.

Ghana - Tunisko 2:1 po prodloužení

10. minuta - GÓL! Hned první standardní situace utkání končí úspěchem. K rohovému kopu se staví Agyemang Badu a nízkým centrem na první tyč nachází Annana, který hlavičkou v pádu prodlužuje za sebe, a tam už číhá fantom pokutového území John Mensah. Mathlouthi je na místě pozdě.

17. minuta - A Ghana může navýšit náskok, a opět z rohového kopu! Tunisanů je sice ve vápně dost, ale působí poměrně zmateným dojmem, a míč (tentokrát z levé strany) tak může bez problémů prolétnout Mathlouthimu před nosem. Naštěstí pro Tunisko to však tentokrát na zadní tyč žádný útočící hráč nestihl.

30. minuta - Penalta? Tak nakonec ne. Tohle ale byla hodně zvláštní situace; Agyemang-Badu odbíhá od míče stojícího uprostřed pokutového území, čehož využívá Saihi k okamžité rozehrávce na volného Dhaouadiho, a ten ve vápně padá po střetu s bránícím hráčem. Neprůkazné, nečekané, nejisté - neodpískané.

42. minuta - GÓL! Tunisané zničehonic vyrovnávají! Po nenápadné akci se k míči v rohu pokutového území dostává Zouheir Dhaouadi, který načechrává centr přesně na hlavu Khelify a útočník Évianu předvádí ukázkové uklizení míče do brány.

62. minuta - Ospalý druhý poločas rozčísla šance Ghany. Kwadwo Asamoah si na pravé straně zastavuje míč a výtečně centruje do pokutového území, kde nejvýše vyskakuje Anthony Annan; jeho hlavička však míří pouze do náruče gólmana Mathlouthiho.

65. minuta - A nedůrazná tuniská obrana si koleduje o druhý gól! Tentokrát dostal Asamoah Gyan příliš mnoho prostoru, takže se, ač těsně hlídaný, zvládl obtočit kolem své osy a vyslat v pádu dobře zakroucenou střelu, která jen těsně minula Mathlouthiho bránu.

70. minuta - V obrovské příležitosti se ocitá Yousef Msakni, který jen pár metrů před Kwaraseym přebírá díky Annanově laxnosti dobře sklepnutý balon a jeho tečovanému pokusu chybějí decimetry!

73. minuta - Tak tohle byla frajeřinka! Druhý poločas začíná nabírat grády. Tentokrát se o to postaral André Ayew, který se pokouší zakroutit míč do brány přímo z rohu, a nutno říct, že se mu to daří - Mathlouthi musí vytáhnout parádní zákrok.

75. minuta - Fantastický zákrok Aymena Mathlouthiho proti Gyanovi! Ghanský útočník přebírá v běhu dlouhý míč těsně před brankářem a z první ho ideálně posílá do jeho protipohybu, ale ležící Mathlouthi stíhá skvěle reflexivně vymrštit ruku a odrazit jej do bezpečí.

87. minuta - Poprvé o sobě dává vědět i Issam Jemaa, který protahuje Kwaraseyho hodně nepříjemnou ránou z 20 metrů, ale ghanský brankář na situaci dobře vidí a míč vyráží.

91. minuta - Issam Jemaa sice uklízí míč po Msakniho centru do brány, ale rozhodčí správně posuzují situaci jako ofsajdovou.

102. minuta - GÓL! Aymen Mathlouthi se z hrdiny stává psancem: takhle příšernou minelu jste nejspíš už hodně dlouho neviděli. Agyemang-Badu posílá do vápna hodně nepovedený centr, který Mathlouthi zdánlivě v poklidu sbírá za zadní tyčí, ale potom mu bůhvíproč neuvěřitelným způsobem vypadává z rukavic a číhající André Ayew doráží do prázdné brány.

108. minuta - A Tunisko může vyrovnat! Zaváhání Johna Boyeho málem využil Youssif Msakni, kterému se padající míč snesl přímo na nohu, a stačilo lehké přiťuknutí a Kwaraseyho síť se mohla třepotat. Nakonec chyběly centimetry.

109. minuta - A máme tu i červenou kartu. Loket Aymena Abdennoura v obličeji Andrého Ayewa je sudím posouzen (podle mého po právu) jako záminka k vyloučení, a na hřišti to začíná pěkně jiskřit.

118. minuta - Prakticky ukončit zápas může André Ayew, ale jeho prokličkování se přes hned trojici obránců v červeném končí nepřesnou střelu mimo Mathlouthiho tyče.

120.(+2) minuta - Tunisko ale ještě tlačí, a hrdinou se může stát Youssif Msakni! Po nakrátko rozehraném rohu se prokličkovává do vápna, obehrává dva obránce, ale potom naprosto zbytečně pálí do boční sítě, místo aby vrátil míč pod sebe...

Ghana (4-3-2-1): Kwarasey - Inkoom, Boye, Mensah (53. Vorsah), Alhassan - Annan, Agyemang-Badu, Asamoah - A. Ayew, Muntari (64. J. Ayew) - Gyan (100. Tagoe)

Tunisko (4-3-2-1): Mathlouthi - Ifa (82. Boussaidi), Haggui, Abdennour, Chemmam - Traoui, Ragued, Saihi (69. Jemaa) - Msakni, Dhaouadi (106. Darragi) - Khelifa

Nejlepší hráči zápasu: A. Ayew, Asamoah (oba Ghana), Dhaouadi (Tunisko)

Stranou pozornosti

- Že se v Port Saídu ve středu odehrála katastrofa, jež odňala vzduch z plic 74 fanouškům, to už dnes ví patrně každý fotbalový příznivec; ovšem že se v tom samém místě obvykle připravuje i egyptský národní výběr, to už, troufám si tvrdit, bude leckomu utajeno. Každopádně vězte, že v návaznosti na nedávné tragické události se věci nezačaly dít jen kolem egyptské nejvyšší soutěže (jež je zatím na neurčito pozastavena a Al Ahly aktuálně hodlá nepokračovat v žádné ze soutěží), ale i samotné reprezentace. Ta zaprvé přesouvá své sídlo do hlavního města Káhiry. Zadruhé z iniciativy trenéra Boba Bradleyho žádá o přesunutí prvního kvalifikačního klání o příští APN se Středoafrickou republikou, které je v plánu už na poslední únorový den. A to z důvodu zatřetí: protože otřes celým klubem Al Ahly samozřejmě těžko dovolí reprezentovat hned několika pilířům sedminásobného mistra Afriky. Mohammed Nagy Gedo (střelec s repre bilancí 18/11), Ahmed Fathi (80 startů na kontě), Hossam Ghaly (znám z Tottenhamu, 43 zápasů), Sayed Moawad (stálý levý bek reprezentace, 37 utkání) či Wael Gomaa (36letá stálice a hrající legenda, 106 startů z něj dělá osmého nejvytíženějšího Egypťana historie) - absence těchto hráčů by národní tým nepochybně významně poznamenala. A to ještě uvažte, že kariéru čerstvě ukončil legendární brankář El Hadry se 125 odchytanými duely za reprezentaci i Emad Moteab, patrně nejdůležitější útočník současného výběru.

- Další z řádky trenérů, jejichž budoucnost u afrického národního týmu přišla na přetřes po předčasném konci na letošním šampionátu, je Michel Dussuyer, který neuspěl s Guineou. Její poslední tři vzpomínky na Africký pohár národů byly čtvrtfinálové, už předloňská absence na závěrečném turnaji ale dávala tušit, že se teď tradiční účastník odebírá do ústraní. Což se letos akorát potvrdilo; a možná i proto jedna z hvězd současného výběru, Ibrahima Traoré, žádá vedení svazu o podržení současného kouče a pokus o nastolení nějaké koncepce. "Není tu nic, co by se mělo v týmu měnit. Jen trocha nezkušenosti nás stála místo na tomhle šampionátu, neboť někteří jej absolvovali poprvé," uvedl fotbalista Stuttgartu, jenž sám v reprezentaci debutoval až v srpnu 2010, tedy půlroku po uzavření minulého APN. "Když přišel, nebyl v téhle zemi ani jeden tým a my stáli proti Nigérii jako outsideři; on nás ale stejně dostal na Pohár národů," předkládá Traoré dále argumenty pro setrvání francouzského lodivoda. Ten sám dle svých slov s autoritama ještě nemluvil, takže zatím nemá o svých dalších krocích ponětí.

- Katastrofické události z Port Saídu zanechaly na egyptském fotbalovém prostředí ještě jedny šrámy, ty z vůbec nejvážnějších možných. Totiž poté, co premiér země Kamal El Ganzouri prohlášením donutil vedení svazu, aby se pakovalo, stalo se tak i oficiálně. Prezident Samir Zaher spolu s několika dalšími předáky fotbalové asociace totiž na nátlak politika skutečně rezignoval; což je věc ve fotbale nevídaná a hlavně nechtěná. To si naštěstí uvědomuje i sám prezident FIFA Sepp Blatter, jenž proto z Paraguaye (kde je na zvláštním kongresu týkajícím se jihoamerických rozhodčích) rázně promluvil. "Budeme usilovat o obnovení egyptské federace a přirozeně se budeme chtít zaručit, aby se něco takového nikde neopakovalo," pronesl Blatter s tím, že jde z jeho pohledu o "přímé vměšování se do věcí fotbalové organizace". Bohužel ač zní tato slova velmi líbivě - že nevpustíme politiku do fotbalového světa, to je přece krásné -, tak nejsou na jiných místech konkrétně FIFA příliš vymáhána. Například Čínská fotbalová asociace naprosto nerušeně běží při Státním úřadu pro sport, což je obyčejný vládní orgán; jedním z členů výkonného výboru FIFA není nikdo jiný než sám ruský ministr sportu Vitalij Mutko; a Rustam Emomali, syn tádžického prezidenta, byl nedávno dosazen do výboru pro kontrolu vývoje fotbalu - světe div se, fungujícím také při FIFA.

PS: Nelekejte se, o rozsáhlé preview obou semifinálových duelů nepřijdete. Vyjde samostatně někdy během noci z úterý na středu, aby bylo co možná nejaktuálnější. Děkujeme za pochopení.