Africký pohár národů - šestnáctý hrací den

Loňský scénář se opakuje. Mali pokračuje v boření mýtu o vlastní neschopnosti vyhrávat bitvy poražených semifinalistů. Stejně jako loni tedy Orli po zásluze přetlačili Ghanu a berou bronzové medaile. O ty zlaté se dnes, připomínáme, utkají celky Nigérie a Burkiny Faso...

Svým způsobem ukázkové déja-vu. Uvolněný, vesměs zbytečný zápas o bronz, jehož subjekty jsou mančafty Ghany a Mali. Prvně jmenovaný soubor je nevyhnutelně tlačen do křeče, jelikož zkrátka potřebuje nějak potěšit svého tradičně náročného fanouška; naopak Orli se pod vrchol šampionátu znovu protrmáceli poněkud nenápadně, v permanentním nezájmu či nevoli diváka, který se chce v první řadě uvolnit a bavit.

A znovu: Mali se vyšvihlo k nejlepšímu výkonu na turnaji, aby věhlasnějšího soka viditelně přehrálo rozdílem dvou branek. A ještě jednou - hlavní roli nemohl ztvárnit nikdo jiný než Seydou Keita.

Byl vůdčí postavou malijské reprezentace na svém prvním APN (2002, rovněž bronz); a byl jí také na svém dost možná posledním kontinentálním mistrovství. Před 11 lety rozhodl úvodní klání, letos stejně tak. Loni se trefou do sítě Botswany zpříma postaral o orlí proniknutí mezi vyvolenou osmičku; tentokrát se stal autorem "bronzového" gólu. Seydou Keita je nepochybně jednou z nejvýznamnějších stálic afrického fotbalu, jejíž výkonnost léty prakticky neslábne.

A tento Pohár skutečně nebude výjimkou, jakkoliv si matný kapitán po minulých dvou duelech vyřazovací fáze vysloužil moji kritiku. V rozhodujícím okamžiku totiž Keita znovu zabral; opět byl ve správný čas na správném místě; zase de facto nekazil, byl tím pravým metronomem, na němž závisela defenzivní i ofenzivní tvář celého týmu...a pro to všechno byl zvolen oficiálním mužem utkání.

Přesto si dovolím tvrdit, že ani tentokrát na sebe Keita nepoutal bůhvíjakou pozornost; na rozdíl od čtvrtfinále ovšem nejde o nekonkrétní výtku. Spíš si takto připravuji ornou půdu pro další pochvalu, již směřující na adresu celého pobronzovaného kolektivu.

Carteronova skvadra totiž dosud publiku adresovala jasný a stručný vzkaz: nepřijeli jsme vám dělat radost, jdeme sem hlavně bránit a od všeho ostatního hlavu ani patu nečekejte. Keita se proto musel spokojit s dosti nevýraznou úlohou, kterou většinou naplňoval zhruba stylem "budu všude a zároveň nikde" (nebyla to nicméně jeho chyba); za ním operovali tři posunovači neznalí ničeho vyššího než stupně dva na pomyslné převodovce; a před Keitou se potom zmateně (ne)doplňovali Samassa s Maïgou, přičemž zejména přednosti druhého jmenovaného byste bez jiných znalostí po tomto turnaji jednoduše nedali dohromady.

Tentokrát to bylo odlišné, diametrálně. Samozřejmě, nejvíc se o to zřejmě přičinila až nesoutěživá atmosféra zápasu útěchy, potažmo vlhký, pěkně kluzký a rychlý terén, ale to je teď vedlejší. Důležitý je hlavně závěr: že se Mali z velké části přičinilo o plynulou hru, nebálo se narážeček, snažilo se fungovat v pohybu, nevyčkávalo - přesně toho přitom dříve takřka vůbec nebylo schopno. Od Diabatého se Samassou rázem jako by záložníci přesně věděli co čekat (to úmyslů tuláka Maïgy se zaboha nedopídili), kdysi statickou přechodovou fázi příjemně opepřil jeden ze tří Coulibalyů (Ousmane), víc se střílelo. Jinak řečeno: ano, taktizovalo se, nebyl to žádný hurá fotbal, ale konečně se vše činilo jaksi ve jménu diváka. A tak to má být.

Co Ghana? Nedá se říct, že by zklamala; ba také ona oproti minulým výkonům leccos "upgradeovala". Na to se také ostatně zaměřila (patrně), vždyť Kwesi Appiah učinil jedinou nevynucenou změnu (Paintsil na marodce, Rabiu vykartován, jen zklamávající Badu si prostě sednul). Nemíchal tedy žádný guláš v bezhlavém, leč nikterak nepopulárním stylu "jen ať si všichni kopnou". A výsledkem byl vskutku po všech stránkách klidnější, neřkuli kvalitnější výkon, jehož solidní hodnoty v kolonce preciznost/pozornost srážela pouze nezodpovědná stoperská dvojka (proto také Boye ani nenačal druhé dějství).

Jinak Ghana v první řadě zpřesnila rozehrávku, aniž by zapomínala na své klasicky zrychlené tempo. Navíc jí parádně fungoval jeden vzorec, konkrétně s touto osou: po pravé straně kolmo dopředu na křídlo, sklepnout přichystanému bekovi a ten okamžitě centruje. Jediné, čeho pak Black Stars pravidelně mohli litovat, byla jejich neschopnost prosazovat se k hlavičkám (jakkoliv nejde říct, že by tam vždy minimálně dva borci v bílém nebyli!). Každopádně základ to byl věru slušný.

A lze se domnívat, že jeho konstrukce byla položena již v kabině, zcela vědomě. Přeci jen Tamboura sice může být elitním levým bekem černého kontinentu, stále však milerád zapomíná na zadní vrátka - a tak Ghaňané vlastně kompletně ignorovali levou stranu, aby utvářeli hybridy jako AM-AM-RW, případně po nástupu Adomaha na místo levonohého Atsua dokonce AM-RM-RW. Což byly zajímavé, čitelné a přece stěží bránitelné formáty, které zezadu zejména před pauzou ideálně doplňovalo postupně se vytrácející duo Awal-Asamoah. Snad právě sestupná tendence performancí takřka všech Ghaňanů ve finále stála za nemastným neslaným finišem mladých Black Stars, příhodně korunovaným třetím malijským zásahem...

Mali - Ghana 3:1

10. minuta - Zajímavá, na Mali do včerejška nezvykle přímočará akce nutí Daudu poprvé na zmoklý trávník. Střelcem, jehož projektil se neujal na přední tyči, byl Samassa.

15. minuta - Asante se přeci jen prodral přes váhajícího Tambouru k přízemnímu centru a Atsuova střela stylem "zakopl jsem o balon" poprvé řádně poděsila připraveného Diakitého.

21. minuta - GÓL! Chtělo by se říct "klasický Tamboura!"...nezadržitelný levý bek Mali dostal na své straně značný prostor a využil ho ideálně. Samassa si totiž chytře počkal v závětří, oba neustále ustupující stopery Ghany tak zcela vyřadil z provozu a pak přesnou hlavičkou z penaltového puntíku otevřel skóre.

23. minuta - Parádní Wakasova donáška z přímého kopu, Kwadwovi stačilo akorát ve stylu "hop nebo trop" ideálně trefit volej - to se bohužel pro Black Stars nestalo, a fotbalistu Juventusu pak levačka zklamala i za chvíli; tentokrát u levé tyče a po rohovém kopu.

43. minuta - Pozdě, pozdě tam byl Dauda! Samassa z rohu šestnáctky tím pádem mohl prostrčit mičudu mezi Vorsahem a vyběhnuvším ghanským brankářem, aby z prázdné klece bohužel pro Orly trefil pouze bližší tyčku.

45. minuta - A také Keita si řekl o pozornost! Diabatého sklepnutí si bleskurychle zpracoval na stehnu a pak bez rozpaků potěšil divákovo oko svou lehce nepřesnou pumelicí.

48. minuta - GÓL! Ghaně zase nedoklepla obranná past, když Coulibalyho přihrávka z pravé strany putovala těsně za záda stoperské dvojice, kde zároveň ještě nestihli být příslušní záložníci, a Keita tudíž bez větších problémů zvýšil na 2:0.

57. minuta - Další penalta pro Ghanu a opět zadarmo, chtělo by se říct. Sudí si zjevně popletl Malijcovo rameno s paží a čistou hru tak posoudil jako ruku ve vápně.

58. minuta - Wakaso poprvé na turnaji selhává na penaltovém puntíku! Holt není Samassa jako Diakité...zatímco prvně jmenovaného Mubarak z pokutového kopu načapal, jeho zkušenější kolega dosud spolehlivého exekutora natolik rozhodil, že Ghaňan dokonce ani netrefil vymezený prostor. A odmítl tak jedinečnou příležitost osamostatnit se s pěti zásahy na čele tabulky střelců...

64. minuta - Asamoah Gyan velmi povedeně kroutil míč z přímého kopu za pravou tyč, u ní se ale nakonec včas zjevil mrštný Diakité a jednoruč odrazil balon do bezpečí.

71. minuta - Jej, jaká horká brambora teď přistála v Diakitého vápně! Malijský brankář se balon pokoušel lapit - bez legrace - na čtyřikrát, nakonec se však atakům Gyana i Wakasa ubránil.

82. minuta - GÓL! No ne že by si o to neříkal, ale tohle je hororová tečka za komediálním vystoupením malijské dvojky. Diakité skákal daleko, daleko za levou tyčku, ačkoliv Asamoahův pokus z dobrých 30-35 metrů mířil tak akorát k ní...a výsledkem bylo jakési klauní zamávání v letu, potažmo příslib dramatu do posledních sekund.

90+3. minuta - GÓL! Žádné drama, Mali znovu převezme bronzové medaile. Jonathan Mensah totiž nedokázal zachytit vysoký nákop, ten propadl až k Sigamarymu Diarrovi a ten bez přípravy pohodlně propálil bezradného Daudu.

Mali (4-3-1-2): Diakité - Diawara, A. Coulibaly, S. Coulibaly, Tamboura - O. Coulibaly, M. Traoré, K. Traoré - Keita - Diabaté, Samassa II (78. Diarra)

Ghana (4-2-3-1): Dauda - Afful, Vorsah, Boye (46. Mensah), R. Boateng - Awal, K. Asamoah - Asante, Wakaso, Atsu (70. Adomah) - Gyan (75. Clottey)

Nejlepší hráči zápasu: Tamboura, Keita (oba Mali), Afful (Ghana)

Palec dolů: Brankáři Diakitému za tragikomické představení, které Malijcům zbytečně komplikovalo život

Co čekat ode dneška?

Monstrózní FNB Stadium, jinak známý také jako Soccer City, je zpět v akci; a to - jak jsme si už za těch dva a půl roku určitě stihli zvyknout - neomylně zvěstuje velký zápas. V červenci 2010 zde více než 84 tisíc nadšenců sledovalo bitvu Španělů a Nizozemců o titul světových šampionů; před dvaadvaceti dny se tu za přímé účasti výběrů JAR a Kapverd, respektive pod dohledem 50 tisícovek diváků, rozjel 29. ročník Afrického poháru národů. A teď jsme tady znovu - u příležitosti jeho uzavření, o které se postará první finálové západoafrické derby od roku 1992, kdy se v Dakaru strhla fascinující penaltová řežba mezi vítězným Pobřežím Slonoviny a Ghanou.

Před výkopem očekávaného klání se - možná trochu nestandardně - řešila raději Burkina Faso, jakožto "outsider" finále (což je samozřejmě dosti neomalené vyjádření), a nikoliv Nigérie. Důvody jsou nasnadě. O Super Eagles a jejich hledání nové generace, potažmo schopného domácího trenéra po ukvapeném vyhazovu Švéda Lagerbäcka - o tom jste si leccos přečetli nejen od nás. Nigérie se zkrátka "ohrála", její příběh všichni známe; moc dobře víme, že teď s Mikelem, Mosesem, Emenikem a dosluhujícími Yobem či Enyeamou navazuje na zlatou partu (1994) vystavěnou kolem Okochy, Oliseha, Rufaie či právě kormidelníka současného výběru Stephena Keshiho.

Naproti tomu hřebci z Burkiny Faso vábí svou neokoukaností, což je koneckonců také přirozené. Jemnou obdobu jsme přeci zažili i loni. Třebaže tehdy byl zároveň silným tahákem faktor Drogba a jeho "zlatá nezlatá generace", média vedle toho donekonečna propírala leteckou havárii z roku 1994, při níž zahynula nejen celá kostra, ale i veškeré končetiny tehdejší nadějné zambijské reprezentace (přežil jediný člen národního týmu, dnes prezident domácí fotbalové federace). A také Burkiňané, jichž je počítáno jen o milion více než Zambijců, mají svou "story" - jakkoliv ani zdaleka ne tak silnou jako Chipolopolo.

V hřebčím podání jde spíše o takovou mozaiku méně či více výrazných linek. Zaprvé tu bylo téma absence (nadobro zraněný Traoré, jenž nebude přítomen ani v roli diváka, a donedávna suspendovaný Pitroipa), které ale se svými dvěma marodícími útočnými klenoty Nigerijci naplňovali docela dobře stejnou měrou.

Zadruhé faktor místa činu: Johannesburg sice nemůže mít osahaný ani jeden z aktérů, neboť se tu hrálo akorát v otevírací sobotu, nicméně faktem zůstává, že Burkina všech pět dosavadních soubojů odehrála na nelspruitském pískovišti (ale to asi bude ryze příjemné "přezouvání kopaček").

A konečně zatřetí: výprava pod vedením belgického trenéra Paula Puta se při přesunu do největšího jihoafrického města setkala s nepříjemnou prodlevou, takže v dějišti strávila méně času než soupeř.

Můžete to všechno mít za nicotnosti - stejně jako třeba fakt, že Burkina Faso pod tímto názvem na APN poprvé účinkovala teprve roku 1996 -, ale já bych si před finále nedovolil podceňovat zhola nic. Ostatně nezažili bychom žádnou premiéru, kdyby jej nakonec rozhodovaly prosté detaily. A Stephen Keshi, kouč Super Eagles, si to moc dobře uvědomuje. "Naše skvadra z roku 1994 byla neuvěřitelná. Byli jsme jak bratři, pojil nás velký týmový duch. Teď je tu talent, ale my potřebujeme hlavně silnou mentalitu a charakter," opakuje bývalý internacionál poučky, které už snad ani nelze mít za ony detaily; spíše esence úspěchu.

"Je nutné dbát na disciplínu na hřišti i mimo něj. Zároveň se ale také musíme bavit. Ať už děláte cokoliv, tak jakmile se přitom nebudete bavit, neodevzdáte 100 procent," navazuje dále Keshi z pozice kormidelníka eskadry, na níž jednoznačně leží větší množství tlaku. Však si to vezměte: už teď je jisté, že Nigerijci akorát potvrdí status nejčastěji věnčených účastníků APN; jde jen o to, zda si dnes dojdou pro tu třetí (zlatou), nebo pátou (stříbrnou) placku v pořadí. Osmý bronz, jenž by zdokumentoval jeho dominanci na poli zápasů útěchy, je již pro nigerijský výběr passé. A stejně jako by Super Eagles nestáli o něj, nebudou dnes v Johannesburgu stát ani o samostatný rekord v počtu druhých míst. Ten aktuálně drží spolu s Ghaňany, kterým to letos rovněž nevyšlo...

Co se pravděpodobného herního obrázku týče, zřejmě budeme svědky územní převahy Nigérie a pečlivé obranné práce Burkiny Faso. Koneckonců - jak by zhruba konfrontace těchto kohoutů mohla vypadat, to si můžete připomenout třeba tady, neboť dnes budeme svědky repete jednoho z utkání skupiny C. A když už jsme u toho sledování, nemohu nezmínit pozoruhodné komplikace, které s ním budou mít v Nigérii. V domovině jednoho z finálových aktérů totiž nemá na celý turnaj zakoupena vysílací práva žádná z televizních stanic! Alespoň to tedy tvrdí nejmenovaná vlivná postava příslušného průmyslu, zatímco ze samotné Africké fotbalové konfederace zní, že na poslední chvíli došlo k výjimečné dohodě. V nejlidnatější zemi kontinentu se prý přesto začaly hromadně skupovat satelity; ti chudší se potom dozajista v hojných počtech vydají do barů a restaurací, kde disponují kabelovkou...

...a všichni do jednoho budou doufat, že si úvodem přenosu poslechnou komentátora, který jmenuje tu samou nigerijskou jedenáctku jako v semifinále. To by totiž znamenalo jediné - Moses s Emenikem, dva velcí tahouni zelenobílých, jsou v pořádku. A zároveň je velmi pravděpodobné, že se tento verdikt fanoušci skutečně nedozvědí byť jen o pár hodin dříve; alespoň to tedy očekává hráčská legenda anglofonní země, Sunday Oliseh, podle níž se trenér bude snažit fyzický stav klíčového dua co nejdéle tutlat.

Což na jednu stranu dává smysl - soupeř se těžko připraví na něco konkrétního -, na stranu druhou však lze bez přehánění už teď prohlásit, že bez tohoto tandemu budou Super Eagles jednoduše poloviční; a tak si protivník při jejich případné absenci zkrátka oddychne bez ohledu na to, kdo je zastoupí. Hůře se každopádně doteď jevil čtyřgólový snajpr Emenike. Ten na pátečním i sobotním tréninku úplně chyběl, kdežto jeho kolega z křídla alespoň vyklusával po boku fyzioterapeuta. A jestliže takový Daily Post Nigeria forvarda moskevského Spartaku už s předstihem definitivně odepsal, Keshi ještě v sobotu mlžil a tvrdil, že jeho klíčový střelec "není stoprocentní, ale dělá pokroky".

A potenciální náhrady? První volbou za oba bude univerzál Musa; a za ním na svou šanci číhá neméně flexibilní, o mnoho zkušenější Uche. Ale tohle, doufejme, nakonec nebudeme muset řešit. Přeci jen - snad každý si musí pro finále přát ty nejsilnější možné výběry, ať už přeje té či oné straně. Proto se nám také všem ulevilo, jakmile jsme se dozvěděli o zpětném zrušení nesmyslné Pitroipově červené; no ne?

Stranou pozornosti

- Později než posledně, ale přece...si letošní Africký pohár národů vyžádal svou premiérovou trenérskou oběť. A nutno dodat, že dobrovolnou; na první související vyhazov tedy stále čekáme. Tak jako tak každopádně vězte, že nového kouče v příštích dnech bude shánět tuniský svaz, neboť 45letý Sami Trabelsi po obsazení třetí příčky v těžké skupině D rezignoval. Bývalý stoper a mnohonásobný internacionál Orly z Kartága vedl již loni, tehdy se mu ale povedlo postoupit alespoň do čtvrtfinále, kde Tunisany vyřadila favorizovaná Ghana. Tentokrát už se výsledek Trabelsimu nepozdával. Tuniská fotbalová federace už přitom má vybrané tři kandidáty, mezi nimiž se prý během nadcházejících pár dnů bude rozhodovat. Nabil Maaloul, aktuálně nezaměstnaný lodivod vítěze africké Ligy mistrů pro rok 2011 (Espérance Tunis), Khaled Ben Yahia i Maher Kenzari už prý byli základně vyzpovídáni.

- Zambie jde do toho! Dokud mají Chipolopolo coby fotbalový národ stále do jisté míry výjimečný zvuk, rozhodli se zambijští pohlaváři jeho potenciál těžit co možná nejintenzivněji; a proto vláda ke spokojenosti prezidenta fotbalového svazu Kalushy Bwalyi oficiálně podala přihlášku do konkurzu na hostitele Afrického poháru národů 2019. Zambijský ministr sportu Chishimba Kambwili toto rozhodnutí odůvodnil mimo jiné aktuální výstavbou několika moderních stánků (za vydatné pomoci Číny). V Ndola City už vyrostl nový 40tisícový chrám, v hlavním městě Lusace se potom ještě staví dům pro 50 tisíc diváků. Zambie již jednou APN měla pořádat, avšak nějakou dobu před oním 16. ročníkem (1988) se tohoto privilegia musela vzdát. Dále se už akorát marně pokoušela o pořadatelství šampionátu zpřed devíti let.

- Závěrem naší tradiční rubriky mám pro vás jednu zvláště "vymazlenou" perličku. Hlavní roli v tomto malém, závěrečném příběhu hraje kluk, kterého jsme v průběhu šampionátu až do včerejška neměli šanci zaregistrovat; 24letý zadák Mohammed Awal na turnaji debutoval teprve v zápase útěchy, a proto se jinak neviditelný Ghaňan už dříve rozhodl zadělat na pozornost médií jiným, dosti svérázným způsobem. Cestou do dějiště semifinálového utkání se mu povedlo vytratit tučný bonus za výhru ve čtvrtfinále. Ten měl dle zdrojů serveru Footy-ghana.com sahat do výše 12 a půl tisíc amerických dolarů, což pro zaměstnance podprůměrného jihoafrického celku Maritzburg patrně nebude úplně zanedbatelná částka. Celkově dosud každý vyslanec anglofonní země obdržel za výkony na mistrovství 50 tisíc; Awalovi se tedy povedlo vytratit přesně čtvrtinu turnajové odměny.