Africký pohár národů - první čtvrtfinálový den

V Africe si mohou odškrtnout první utkání klasického pavouka; a hlavně také týmy Rovníkové Guineje a Súdanu. Ty se totiž s turnajem loučí, což ostatně není žádné překvapení. Dále pokračují výběry Pobřeží Slonoviny a Zambie. Dnes se přesouváme do Gabonu k dalším dvěma zajímavých čtvrtfinálovým kláním...

Postupová pohádka Súdánu byla sice (logicky) ve stínu té domácí, ale nakonec skončily obě stejně: rozdupány kopačkami silnějšího týmu v poměru 3:0. Zambie si svoji jedinečnou příležitost prosmýknout se do bojů o medaile utéct nenechala, ale utkání samotné bylo mnohem dramatičtější, než by jednoznačný výsledek napovídal: Súdán sice byl slabší a zaslouženě vypadl, ale rozhodně se nedá říct, že by snad vyhořel.

Kdo sledoval utkání Sokolů v základní skupině, nebyl příliš překvapen obrazem, který včerejší střetnutí nabídlo v úvodních minutách. Zambijci na svého soupeře doslova vlétli, kontrolovali míč, obléhali vápno a vypadalo ta jasnou záležitost. Podobným způsobem Súdán začínal i duely s Angolou a Burkinou Faso, ze kterých později vydoloval 4 body: nechat soupeře vycukat, pečlivě hlídat a vykrývat prostory, plnit defenzivní povinnosti, a ve správný čas zaútočit. Jenže jakkoliv dokázal trenér Abdalla naočkovat svým ovečkám trpělivost a taktickou zodpovědnost, nemohl jednoduše přes noc vyřešit fakt, že drtivá většina hráčů je mezinárodně naprosto nezkušená a v klání, které je pro řadu z nich prozatím největší v kariéře, logicky může nastoupit nervozita.

A tak Súdánci sice pochopitelně nezapomněli svoje herní návyky a svěřené prostory na hřišti vykrývali spolehlivě, ale zároveň jako by měli na nohách závaží: oproti agilním Zambijcům byli u každé situace o něco později, a notně ochabla i jejich pověstná zarputilost a ochota bránit i za cenu hokejového padání do střel. Výsledek? Elementární prvek této taktiky, tzn. unavit soupeře a poté zaútočit, selhal, protože zambijský útok prakticky nebyl vystavován patřičnému tlaku. Hráčům Chipolopolo nedělalo přílišný problém střílet - sice většinou přes obránce, pravda, ale přesto ohrožovat bránu jednou šancí vedle druhé.

Zambijci vsadili na hru po stranách, a zejména pravá část súdánské defenzivy jim to notně ulehčovala. Bek Khalifa, nejslabší hráč na hřišti, sice měl pár pěkných obranných zákroků, ale většinu doby jako by na trávníku vůbec nebyl, a pokud ano, tak ve formě statické šmouhy někde za zády Musondy nebo Kalaby; zejména druhý jmenovaný si totiž ze súdánské obranné třetiny udělal regulérní promenádu a soupeř si s ním vůbec nevěděl rady. A pokud bylo v nervózních defenzivních požárech třeba trochy jistoty a uklidnění odzadu, nedocházelo ani na to: Akram Al-Hadi Salim sice utkání vyloženě neprohrál, ale spolehlivý brankářský výkon? Tak ten tedy vypadá úplně, ale úplně jinak...

...nejenom vypadávání lehkých míčů z rukou a chyby ve čtení a organizaci hry však znejistily defenzivu Sokolů. Svůj podíl má i Ali Saif Eldin, jeden z nejlepších hráčů celého turnaje v základních skupinách; pamatujete Emira Spahiće z Montpellieru? Tak dlouho hasil minely svých spoluhráčů, až to zkrátka začal přehánět, sám kumuloval lehké chyby a nakonec pravidelně překračoval hranici mezi nasazením a agresivitou. Penaltový zákrok na unikajícího Kalabu sice nebyl jeho systémovou chybou (Kalaba zaútočil z prostoru, který měl - pokolikáté už? - hlídat nespolehlivý Khalifa), ale nezpochybnitelným a dost ošklivým faulem už ano. Smutným faktem zůstává, že bez svého vyloučeného lídra se súdánská obrana sesypala úplně, prakticky přestala existovat a v posledních 25 minutách si už Zambijci dělali na hřišti co chtěli...

...dokonce do takové míry, že se ani nesnažili skórovat. Byl to opravdu až komický pohled: Tři hráči v oranžovo-zeleném v pohodě procházejí něčím, co by asi měla být obrana, brankář první slabou střelu vyráží kamsi vedle sebe, ale nakonec se míč odrazí šestkrát od různých nohou a končí v zázemí. Súdánu přitom až do penalty jeho plán vlastně vycházel: jistě, bylo to s chybami, a případný úspěch by se rodil hodně těžko, jenže faktem zůstává, že od nějaké 35. minuty zařadili Sokolové vyšší obrátky, začali hrát mnohem rychleji, agresivněji (ve skutečnosti to s agresivitou dost přeháněli), extrémně namotivovaně a fyzicky náročně (už v první půli přišel Abdalla o hned dva zraněné hráče!), a do druhého poločasu vstoupili jako lepší mužstvo. V ten okamžik to zkrátka vypadalo přesně jako ty zápasy Súdánu, které nakonec skončily úspěchem.

Abdalla svoje hráče vysunul víc dopředu, ti převzali kontrolu nad zálohou, zatlačili Zambii do brejkové pozice a vše se schylovalo k napínavému finále za průběžného stavu 1:0. Jenže, člověk míní, fotbalový bůh (nebo spíš fotbalisté sami) mění - penalta, červená, 2:0, konec. Kdyby utkání nakonec skončilo výsledkem 5:0, nebylo by se vlastně čemu divit. A tak súdánský sen o medailovém vzepření se osudu ukončil - jak už to ve fotbale bývá - jediný okamžik.

Zambie - Súdán 3:0

7. minuta - První náznak vážnější šance na straně Zambie. Kalaba se ve vápně uvolňuje a spěchá směrem k vybíhajícímu Akramovi a pokouší se vystřelit, ale súdánský brankář vyráží; Kalaba se snaží ještě dorážet, ale Akram, který se mezitím dostává mimo vlastní vápno, stíhá před dotírajícím záložníkem odkopnout.

15. minuta - GÓL! Tak pravá strana obrany Súdánu zatím nevypadá vůbec jistě! Ze stejného prostoru jako předtím Kalaba se do šance dostává Mayuka, a Akram pro jeho tvrdou střelu musí na zem. Jenže okamžitě následující přímý kop už Zambijci proměňují - na přesný centr si naskakuje Sunzu, který přehlavičkovává súdánského gólmana u bližší tyče.

20. minuta - Sice méně elegantně, ale přesto se ke střele na bránu poprvé propracoval i Súdán. Míč se vcelku náhodně dostal až k Ahmedu Bashirovi, který se příliš nerozpakoval a přízemním pokusem z první prověřil Mweeneho pozornost.

34. minuta - A opět akce z levé útočné strany, standardní situace a nebezpečná střela na bránu - tentokrát ale Akram situaci zvládá a Katongovu ránu vyráží. Hned o několik vteřin později však zambijský kapitán hrozí podruhé, a tentokrát už je strážce branky Sokolů méně jistý - míč však nakonec zneškodňuje i napodruhé.

65. minuta - GÓL! Hodně krutě končí šance Súdánu v tomto utkání. Ve druhé půli poměrně ojedinělý brejk Zambie totiž táhne Kalaba, který se vyhýbá statickému Khalifovi a dostává se do skvělé střelecké pozice; do cesty mu sice včas vkračuje, jak je jeho zvykem, Saif Eldin, jenže tentokrát to vůbec poprvé přehání s důrazem, je po právu oceněn druhou žlutou kartou, vyloučen a Chipolopolo mohou kopat penaltu. K té se staví Katongo a jeho první pokus likviduje dobrým zákrokem brankář Akram; naneštěstí pro Súdán však naděje trvala jen asi vteřinu, neboť míč se odrazil zpátky na Katongovu kopačku a od ní pohodlně do odkryté brány.

73. minuta - A Zambie může nadále navyšovat náskok, v čemž jí vydatně vypomáhá i Akram Al-Hadi, jenž vypadá, že už na zápas úplně rezignoval. Nejprve nereaguje na Katongovu střelu, která následuje po krásné kombinaci na jeden dotek s Kalabou, a poté nedosahuje na lehoučký míč, který prolétává jeho pokutovým územím až k dvojici borců v oranžovém. Naštěstí pro zbytky súdánských nadějí však nakonec obě akce končí neúspěchem útočícího celku.

86. minuta - GÓL! Definitivní hřebíček do súdánské rakve zaráží střídající James Chamanga, když prochází po levé straně neexistující obranou Sokolů a nádherným angličanem o vzdálenější tyč protahuje Akrama; súdánský gólman na střelu dobře vidí, natahuje se pro ni, ale Chamanga je natolik precizní, že nemá nárok.

90.(+3) minuta - A jeden z nejprohranějších mužů na hřišti, Akram Al-Hadi Salim, ještě na závěr vytahuje pěkný zákrok proti nepříjemné střele Kalaby z místa, kde by asi měla stát pozorná obrana.

Zambie (4-4-2): Mweene - Nkausu, Sunzu, Himoonde, Musonda - Lungu (56. Kasonde), Chansa, Sinkala, Kalaba - Katongo, Mayuka (64. Chamanga)

Súdán (4-2-3-1): Akram - Khalifa, Saif Eldin, Muawia, Musab - Ala Eldin (30. Amer), Nazar (42. Alagab) - Ahmed, Haitham (68. Alrahman), Tahir - El-Tahir

Nejlepší hráči: Kalaba, Musonda, Sunzu (všichni Zambie)

Zase v ospalém tempu a zase naprosto bez problémů. Pobřeží Slonoviny se holt na tomto turnaji asi opět musejí nudit. Proti žádnému soupeři doteď nebyly nuceny řádně zapnout; a to oni když nemusí, tak ani nezapnou. Dnes to bylo krásně vidět na vesměs všech borcích s výjimkou Gossa nebo Gradela: líný Drogba se vytratil z mezihry, Zokora pro jistotu rozehrával někde u stoperů, aby se nemusel hnout do žhavějších prostor, Touré zapnul, jen když viděl příležitost předčít soupeře, Barry byl absolutně vyklidněný na všechny tři první pohledy. Ze Slonů šla jakási otrávenost snadno cítit, což snad byl i záměr; jakmile totiž opravdu chtěli (viz Zokorův "životní" sprint pro penaltu), přidali, udělali, co potřebovali, a pak zase polevili...

Nevím, jak jste na tom vy, ale mně zkrátka koukání na takhle fungující stroj úplně nevyhovuje. Podle mě vážně není možné, abyste se nudili při pohledu na hráče působící v těch nejlepších klubech planety. A třeba u Ghany to platí (s výjimkou z nutnosti odehraného duelu s Guineou, pravda). Jenže reprezentanti Pobřeží Slonoviny jako Gervinho, Yaya Touré nebo Barry holt tento šampionát pokládají za takovou pěknou dovolenou nebo co. Kupříkladu brankářská jednička kontinentu (nebo tak je alespoň brána) včera dělala vyslovené kraviny - zbytečně teatrálně skákala po centrovaných balonech, i když v případě běžného přečtení situace, které si tu osvojil třeba i golman Nigeru, bohatě stačilo popojít pár kroků a pak se rutinně odrazit na špičkách; s rozehrávkou šíleně váhala, riskovala, jako by si snad outsidera chtěla vychutnat, zesměšnit ho.

Ve finále šlo tedy ze hry Slonů docela klidně vyčíst i ty "neandrtálské" prvky, jaké jsou coby přijatelné chápany u týmu typu Rovníkové Guineji. Hlavně po přestávce se tedy oranžoví uchylovali přesně k tomu samému, k čemu jejich včerejší soupeř zejména v úvodním dějství: lajny bránili v duchu systému "pasivního napadání" (tenhle termín bych regulérně zavedl pro typicky africké obléhání protihráče - ve třech, čtyřech a s minimálním tlakem na balon), čímž otevírali děsivé prostory uprostřed pole. Těch by samozřejmě kvalitnější protivník využil, Guinejci si s nimi ovšem nevěděli rady - a proto přeci vše bylo v naprostém pořádku.

Koneckonců Sloni mají pořád mimořádně zkušený kádr - s mezinárodní evropskou či světovou scénou vůbec nejzkušenější na turnaji. Což se právě projevilo i při řešení těchto "krizových" situací. Guinejci byli vysloveně nešťastná z toho, když se tedy dostali na velké vápno (což se jim dařilo vpravdě nezřídka) a pak měli proniknout ještě dále: to se jim najednou soupeři stavěli přesně tak, aby nemohli vystřelit a mohli mít jenom alibisticky posunout po házenkářském půlkruhu. A to pak samozřejmě brzy následovala ztráta; buď z vlastní technické nevyzrálosti, nebo opětovného fungování sloní "domobrany" - tedy vracejících se záložníků z druhé vlny, kteří také balony od protivníkových kopaček odebírají v 80 procentech případů (žádní stopeři, zapomeňte, na nich holt stála akorát poziční hra víceméně).

Zkrátka Rovníková Guinea má ve svém středu řadu šikovných borců. Randy, Edjogo, Ekanga, Balboa i Ekedo si s balonem mnohdy porozumí, byli i schopni udělat veteránům Bokovi nebo Zokorovi úspěšnou kličku, uvolnit se...jenže co dál? Počítat s nějakým naučeným vzorcem by u takového výběru bylo vážně naivní, což se také potvrdilo a rozhodlo. Možná jediná zažitá varianta rovnala se přenesení hry na Kilyho, který na Boku aplikoval tu svou jedinou nacvičenou kličku a občas i odcentroval. Právě jeho aktivita na pravém křídle, která byla zase enormní a v rámci možností i efektivní, dělala z ofenzívy Rovníkové Guineje ofenzívu s jakouž takou hlavou a patou. Respektive tyhle atributy pravého beka španělského Langrea (čtvrtá liga) určovaly stupeň nebezpečí, na jaký se měli Sloni - samozřejmě po svém, pěkně ležérně - připravit.

Ačkoliv osobnosti Pobřeží Slonoviny hrály naprosto běžně na půl plynu a šlo to odečíst pomalu z každého jejich kroku, je potřeba ocenit jejich schopnost přeřadit na vyšší rychlostní stupeň právě včas. V této disciplíně vynikal například Yaya Touré: ten se zkoncentroval na dvě standardky (= dva góly) a na pár dalekonosných, přízemních přihrávek s myšlenkou, které Guinejci soustavně nezachytávali...a je celkem s přehledem v mém výběru tří nejlepších hráčů zápasu. Tam se potom vešel i jeho bratr Kolo, jenž možná sice neměl příliš práce, spolu s Bambou se ale znovu perfektně zastupovali (když bylo výjimečně potřeba) a jistě působili i v rozehrávce. Vzhledem k tomu, že Gervinhovi včera nevyšla jediná klička, zkusil jedinou přihrávku (až v nastavení) a celý zápas si akorát říkal o pár facek; Gradelovi pro změnu nevyšla jediná standardka a měl sklony být i v delších pasážích absolutně neviditelný; Drogba dal akorát góly, jinak nijak blahodárně hře Slonů neprospíval; a na Coulibalyho pozici jsem nepřišel za celých 87 minut jeho pobytu na hřišti (tu byl vpravo, tu vlevo, tu se bezduše motal uprostřed); vzhledem k tomu všemu jednoduše nebylo jiné varianty než sáhnout právě po jednom ze středních obránců.

Podobně jako Pobřeží Slonoviny, také Rovníková Guinea napříč celým turnajem spoléhá krom občasných záblesků soudržného, týmového pojetí hry zejména na individuality. A zrovna včera byl problém v tom, že ty nejchválenější v nejhorších možných okamžicích většinou selhávaly. Pracovitý dělník pole Konaté takto zavinil pokutový kop - což tedy nakonec nevadilo - a minela stopera Ruie vedla k prvnímu, vítěznému gólu soupeře - což už tedy vadilo. Naštěstí alespoň brankář Danilo i včera působil uvolněně a sebejistě, což potvrdil třeba i překrásným reflexním zákrokem "mimo hru" proti Gervinhově hlavičce z ofsajdu.

Spolupořadatel se každopádně nemá za co stydět. Leč v některých chvílích působil možná odevzdaně nebo hrubě nezkušeně a kvalitou prostě očividně nestíhal ("nečekaně"), celé jeho představení na šampionátu se dá nanejvýš kvitovat. A u toho bychom měli zůstat i pro dnešek...

Rovníková Guinea - Pobřeží Slonoviny 0:3

9. minuta - Gradel se prohnal středem hřiště, ustál i jeden faul soupeře a pak při zemi vystřelil několik decimetrů vedle pravé tyčky. Danilo by to nicméně stejně měl, jakákoliv panika předčasná.

23. minuta - Gervinhova hbitá klička uvnitř pokutového území Rovníkové Guineje překvapila snad kompletně všechny přítomné, přesto nevedla k zakončení samotného křídelníka Arsenalu. Akorát si záhy Sloni otevřeli střelnici, kterou se jen hodně zmatečně snažili narušovat hráči v bílém. Jeden se vrhl po střele Yayi Tourého; další už jen sledovali, kterak Gradel pálí vysoko nad bránu.

28. minuta - A máme tu první propadák zápasu. Guinejci jednou zůstali vzadu pouze ve dvou, otevřeným středem si pro přihrávku Gervinha naběhl dokonce štítový záložník Zokora, kterého holt v rámci nouzového řešení musel podrazit Konaté. Penalta, není o čem.

29. minuta - A gól to není! Didier Drogba kopl penaltu solidně - prudce, akorát k pravé tyči; Danilo se ale vymrštil neskutečným způsobem, takže tento hvězdný projektil i díky skoku se značným předstihem zlikvidoval.

36. minuta - GÓL! Ruiova první chyba na šampionátu a hned je z toho pohroma! Jednomu z nejlepších stoperů turnaje nevyšla riskantní přihrávka ze vzduchu, bez přípravy, vnějším nártem, čehož okamžitě využil Drogba, nasprintoval do vápna, tam Ruiovi udělal zasekávačku, využil podklouznutí Doeho a následně zaskočil Danila na přední tyči. Prvotřídní akce sloní legendy.

69. minuta - GÓL! Očividně nacvičený signál ze standardní situace definitivně stojí Rovníkovou Guineu postup do semifinále. Yaya Touré mrkl, nacentroval na hranu šestnáctky pro nejbližší dvojici, Drogba hladce předčil Doého a hlavičkovanou pumelicí nedal Danilovi žádnou šanci.

82. minuta - GÓL! Famózně kopnutý přímý kop z dobrých 30 metrů. Yaya Touré, který se v klubu k takovým situacím stěží nachomýtne, nejprve odcentroval pro Drogbu, teď sám střílel - a daroval balonu takovou faleš, že nešlo jinak než na takový projektil obyčejně valit oči. Nakonec se míč samozřejmě stočil do brány a odrazem od tyče s určitostí srazil Nzalang Nacional na kolena.

90+2. minuta - Stoper Rui se ještě pokoušel odčinit své zaváhání, když z nějakých 25 metrů narýsoval velice zajímavou pumelici, která pozoruhodně zanesla a nakonec prosvištěla jenom pár čísel nad Barryho břevnem.

90+3. minuta - Jedno z mnoha přečíslení guinejské obrany takhle při konci druhého dnešního čtvrtfinále. Exsparťan Bony přitom neprokázal střelecké buňky, když ojedinělý pas Gervinha i ve vyložené pozici uprostřed vápna dokázal zužitkovat tak akorát k prachbídnému přestřelení z voleje.

Rovníková Guinea (4-4-1-1): Danilo - Kily, Doé, Rui, Kamissoki (84. Fabiani) - Randy, Konaté, Edjogo, Ekedo (46. Fidjeu) - Ekanga (71. Bolado) - Balboa

Pobřeží Slonoviny (4-3-3): Barry - Gosso, Bamba, K. Touré, Boka - Coulibaly (87. Eboué), Zokora (77. Bony), Y. Touré - Gradel (85. Kalou), Drogba, Gervinho

Nejlepší hráči zápasu: Kily (Rovníková Guinea), K. Touré, Y. Touré (oba Pobřeží Slonoviny)

Co čekat ode dneška?

První čtvrtfinálový den je za námi a dopadl podle očekávání: favorité ze Zambie a Pobřeží Slonoviny si zajistili vstupenky do bojů o medaile, outsideři ze Súdánu a Rovníkové Guineje opouštějí turnaj hrdě a se vztyčenou hlavou. Druhá, gabonská část vyřazovacích bojů však slibuje o něco větší drama: nejenže dva největší předpokládaní "otloukánci" už jsou venku, ale navíc se nám, vedle jasného kandidáta na titul z Ghany, představí hned tři velmi zajímavé týmy: silnější z pořadatelských celků, nevyzpytatelný a nadšený Gabon; kvalitní, ale rozháraný tým Tuniska v čele s malým géniem Msaknim; nenápadné, ale nebezpečné a kompaktní Mali.

Je zřejmé, že v utkání ghanských Černých hvězd a Kartaginských orlů z Tuniska je favoritem celek kolem zatím možná nejlepšího hráče turnaje, Andrého Dedé Ayewa; jeden z velkých čekatelů na trofej, Sloni, už svůj úkol splnili, takže teď je pověstná rukavice na Stevanovićově hřišti. Tradiční velmoc z Tuniska by podcenil jen blázen, avšak nezapomínejme, že veškeré indicie se zdají ukazovat na pohodlný postup favorita.

Tunisané jsou vůbec ve zvláštní situaci: samotný fakt, že si po dva roky starém fiasku v Angole vybojovali postup ze "skupiny smrti", navíc s předstihem už po dvou zápasech, je samozřejmě mimořádně pozitivní a logicky by měl znamenat dobrou náladu, entuziasmus a víru ve vlastní schopnosti v kabině Trabelsiho výběru. Je-li tomu tak, toť otázka. Tunisko se pochopitelně nevzdává předem, ví o svých kvalitách a je si dobře vědomo, že může svého soka jak notně potrápit, tak s trochou štěstí i vyřadit; a je naprosto přirozené, že tomu hráči i trenér věří - jinak by neměli ve čtvrtfinále co dělat; reálně to ale vypadá spíše černě. Jakkoliv Orlové přesvědčili o své síle a soudržnosti v nervózním zápase se spíše trapným Marokem, proti Nigeru už to byla vyloženě utrpěná výhra, a proti Gabonu si severoafrický tým vlastně ani moc neškrtl.

I Ghana ovšem není úplně bez ztráty kytičky: v posledním utkání pouze remizovala s nepostoupivší Guineou, a otazník visí zejména nad brankářem Kwaraseyem, který z hypotetického porovnání se Slonem Barrym vychází jako poražený - nebo, lépe řečeno, kdyby byl tenista, dostal by kanára.

Jestliže o Ghaně a Tunisku nemůžeme dělat předčasné závěry, o zápasu Gabon - Mali to platí dvojnásob. Oba celky jsou přibližně stejně silné, avšak pro ten Rohrův mluví entuziasmus domácího prostředí, tři výhry v extrémně těžké skupině v zádech a parádní forma útočných hráčů a krajních beků. Giresseho Mali má na své straně zase ono obligátní "není co ztratit", lépe obsazenou, a co více, lépe zformovanou zálohu (řízenou skvělým Keitou), jasnější herní řád a moment překvapení.

Tady je zkrátka každá rada drahá. Sázkové kanceláře vám poradí vsadit na Gabon, a udělají dobře - domácí jsou skutečně papírovými favority, a ačkoliv už momentálně vyrovnali své nejlepší historické umístění, mělo by jejich vyřazení pro namlsané fanoušky hodně nahořklou příchuť. Jenže Panteři těží hlavně z nadšení, nasazení, bojovnosti a ochotě odevzdat na hřišti vše - faktorech, které poněkud líné a otrávené Araby smetly ze hřiště jako uragán. Teď však před nimi stojí mužstvo, které má všechny předpoklady ovládnout zápas v klíčovém bodě - ve středu pole. A potom?

Nicméně stále platí - první čtvrtfinálový den překvapení nepřinesl, a pokud bude ve stejném duchu pokračovat i ten druhý, vyzve v jednom semifinále Ghana Zambii, a v tom druhém se domácí hrdinové utkají s Pobřežím Slonoviny.

Stranou pozornosti

- Jenom za výkony na zeleném pažitu povýšení. Běžnému úředníkovi, který má kopanou za normální "vedlejšák", se to asi těžko stane; zambijský voják a kapitán fotbalové reprezentace Christopher Katongo je však od včerejška živoucím důkazem toho, že i takové věci se dějí. Za své služby zemi na právě probíhajícím Africkém poháru národů byl republikánským prezidentem Michaelem Satou jmenován praporčíkem první třídy. Dosud přitom držel stejnou funkci, akorát třídy druhé. Ačkoliv oficiální verze zní, že tedy Katongo povýšil z důvodu prokázání mimořádných vůdcovských schopností i jiných dovedností, v zákulisí se šeptá o něčem jiném. Sata tak prý činí proto, že právě na kapitánův popud měli Chipolopolo přijmout za svou ústřední motivační melodii politickou píseň "Don’t Kubeba". Jelikož by však Katongo coby sportovec a voják nikdy neměl byť naznačit směr politické orientace, hájil se v tomto týdnu útočník tím, že tak mužstvo zkrátka jen oslavuje svá vítězství a s podporou prezidenta to nemá nic společného...

- Až pět změn by mohl před čtvrtfinále v ghanské základní sestavě udělat kouč Stevanović. Že se vám to zdá riskantní? Není pořádný důvod; nepůjde totiž o řezy nečekané, respektive vedené premiérově. Například jedním z taktických manévrů by mělo být znovuspojení tandemu Jonathan-Boye do stoperské dvojice; tedy oživení spolupráce z úspěšného, nulou posvěceného klání s Mali. Zpět na lavičku, vedle veterána Johna Mensaha, by se tedy měl opět uklidit rovněž zkušený Isaac Vorsah, jenž se s velkou pompou vracel do sestavy po odpykání trestu platícího pro úvodní dva zápasy. Ani další plánované změny, o nichž referuje "insider web" GhanaSoccerNet, přitom asi nikoho nezaskočí: šanci konečně dostane brankářská dvojka a bývalý úspěšný juniorský reprezentant Daniel Adjei - prý i kvůli menšímu zranění nejistého Kwaraseye; dosud spolehlivý a pevný článek základní sestavy, štítový záložník Annan, vypadne ze sestavy ve prospěch Dereka Boatenga - i tady ale výraz údivu nebude na místě, neboť tradiční opoře v týdnu náhle zemřela maminka; a snad až nakonec jedna senzace...na lavičce by měl začít Kwadwo Asamoah, aby pod Gyanem operovala ryze ofenzivní trojice ve složení (zprava) Opare-Muntari-Ayew.

- Burkina Faso na letošním Africkém mistrovství nenadchla, ba ani nijak příjemně nepřekvapila. A možná i zklamání či frustrace bude stát za rozhodnutím kapitána Mahamadoua Kereho, teprve 30letého obránce tureckého Konyasporu, ukončit reprezentační kariéru. "Chci uvolnit místo příchozí nové generaci," zopakoval klišé muž, jenž se v národním týmu poprvé objevil na přelomu tisíciletí a dosud si v nejušlechtilejším dresu stihl odkroutit 46 utkání. Kapitánskou pásku potom navlékal na rukáv tradičně bílého trikotu od roku 2004. "Nebudeme se ale nikomu omlouvat, to by pak vypadalo, že to byl náš záměr," shrnul ještě závěrem rozhovoru pocit z vypadnutí účastník tří edic APN.