Africký pohár národů - semifinálový den

Dvě prokletí po včerejšku neznají konce. Malijci opětovně vybouchli těsně před branami finálového zápasu a jedinou útěchu pro ně může představovat skutečnost, že se o bronz utkají právě s Ghanou, kterou posledně u této příležitosti navzdory minulosti udolali. O nejcennější kov se utkají výběry Nigérie a Burkiny Faso...

Mali v semifinále? S čestnou výjimkou v loňském ročníku záruka debaklu. Však si vezměte prohru 0:4 se Zambií (1994), dva po sobě jdoucí výbuchy s Kamerunem (0:3, 2002) a Marokem (0:4, 2004)...a letošek. Přitom jde o vskutku příhodné nepokračování v Giresseho těsném semifinálovém neúspěchu se silně favorizovaným Pobřeží Slonoviny.

Zatímco tehdy Malijci zvládli svou slabinu (nekreativní střed pole, absenci spolehlivého střelce, alias Kanoutého, potažmo poměrně statickou zadní linii) docela dobře přetavit v silnou stránku, respektive ji zaobalit alespoň do perfektní týmové práce, tentokrát - a vyniklo to zejména včera - už nic takového zkonstatovat nemůžeme.

Byl to vlastně totální rozklad celého malijského souboru v přímém přenosu. Pokud se doteď Orli mohli o něco opřít, byly to dvě složky - ta defenzivní a samostatný Keita. Jenže první zbraň se odbourala již v kabině, či jindy před výkopem, když Carteron namísto Moussy Sowa ukázal na ofenzivněji laděného Mahamane Traorého a zjevně své svěřence nabádal k větší otevřenosti, nespoutanosti. Že na něco takového Malijci takříkajíc nemají buňky, to jsme mohli tušit už před zahajovacím hvizdem, a víme to i po tom závěrečném; čtyři inkasované branky budiž dostačujícím důkazem (kór když jen jedna vzešla ze standardky a další tři přišly po akcích do nezformované obrany).

Tou druhou esencí potenciálního úspěchu potom měl být přirozeně Seydou Keita. S přehledem nejzvučnější jméno Carteronova výběru ovšem bylo komentátory Eurosportu vysloveno stěží pětkrát; a ne, nebyl to znak výkonu chvályhodně ukryté šedé eminence. Exbarcelonský záložník zkrátka jako by na hřišti nebyl, jeho opětovně neukotvená pozice rovnala se absolutnímu minimu práce pro silnou středovou trojici v zeleném. Ostatně s kolegou jsme se po konci utkání shodli, že se na Keitu ani nemusela hrát nějaká osobka; on se prostě vytratil po svém. Za celé střetnutí se potom dostal k jediné ucházející hlavičce, jinak byl nejnebezpečnějším "žluťákem" - zcela bez nadsázky - levý bek Tamboura...

...potažmo stopeři, neboť jediné, co Mali pravidelně vycházelo přinejmenším zčásti, byly standardky. Alespoň tam si tedy Keita ponechal určitý vliv, ačkoliv se ve finále Nigerijci železně potkávaným centrům na přední tyč přeci jen ubránili. Dále už neměli čemu. Třebaže Orli mohli zejména v úvodu - při pár zmatených činech a pohybech mladých, nervózních Super Eagles - vycházet z několika zajímavých pozic, ani zdaleka tak nečinili s adekvátní grácií. Mizerně kombinovali či spíše sólovali; jakkoliv k tomu ze všech semifinalistů mají s přehledem nejhorší dispozice. A tak soupeřovy nezralé tahy kompenzovali ztrátami vlastními, aby za ně oni - na rozdíl od Nigérie - mnohokrát pykali.

Toto utkání dozajista bude pamatováno jako jedno z těch atraktivnějších na letošním APN. A řekněme, že právem. Přesto jsem se nemohl ubránit dojmu, že ta prvopoločasová demolice vycházela tak nějak z ničeho - buď se zrovna odvíjela gólová akce, nebo jsme přihlíželi šedavé bitvě plné skopičin, která k nervózním tahům nutila dokonce i obvykle ledově klidného Mikela. Pořád každopádně bylo znát, že se po place pohybuje všehovšudy jediný tým znalý fungujících útočných vzorců a schopný podržet balon na interval delší než pětisekundový (opět ale hlavně díky Mikelovi, muži s nejvíce zkompletovanými pasy ze všech účastníků).

Právě proto bylo do přestávky rozhodnuto. Ten, kdo se snažil mít na paměti tři roky starý comeback shodou okolností Keshiho Mali proti domácí Angole (z 0:4 na 4:4 během závěrečné jedenáctiminutovky), jednoduše sám musel vědět, že tihle Orli nějaké napodobeniny rozhodně nebudou schopni. Však bylo k popukání i jen sledovat, kterak se Malijci snažili za rozhodnutého, zoufalého stavu vrhat do útoku: v praxi veškerá snaha končila u toho, že se dopředu narvaly tři až čtyři statické figurky, které mohly tak akorát vestoje prosit neschopné středopolaře alespoň o nějakou tu míčovou dodávku.

Ta k nim - celkem logicky - začala proudit teprve ve chvíli, kdy se samotným Nigerijcům ubohého soka jakoby zželelo. Známe to koneckonců všichni moc dobře: s čím dál větším náskokem úměrně roste touha jej dále navyšovat. A na to přesně Enyeama s celým svým obranným šikem "dojel", ačkoliv by při bazální zodpovědnosti svých strážců čisté konto dozajista udržel.

Pokud bych měl závěrem osvětlit příčiny dalšího malijského semifinálového kolapsu, troufnul bych si na menší polemiku. Podle mě totiž Carteron z větší části narazil pro urputnou snahu šíleně zaskočit kolegu Keshiho, který minimálně po personální stránce Mali velmi dobře zná. Představil tedy ofenzivnější variantu své defenzivní mašiny, která ale přinesla zhruba jediný nicotný klad - frekventovanější střelbu. Tudíž pokud jsem doteď Mali nepokrytě pranýřoval za nejhůře koukatelný fotbal ze všech čtvrtfinalistů, musím doložit, že včera byl orlí problém právě v tom, že se Carteron projev svého mužstva snažil jaksi zatraktivnit.

Zejména Tambourova strana se evidentně rozevírala, celý tým vypadal být nastaven pro ofenzivnější kopanou...jenže jedna věc je nastavení a druhá využití - toho už Orli "překvapivě" nebyli vůbec schopni (holt když s jedním stylem postupuješ, nebudeš postupovat i s dalším, to bys musel mít pod rukama ultrakomplexní tým). Tím spíš, když si například hroťáci dál jeli tu samou písničku: Samassa se rval pro nic za nic; Maïga se pro nic za nic nerval - a výsledkem pak bylo jedno velké nic, pochopitelně.

Nigérie, sečteno podtrženo, před finále nevídaně pošetřila síly, přesto bychom za nejhorší možné konstelace hvězd mohli její vítězství prohlásit za lehce "pyrrhovské". Pro zranění totiž museli střídat hned dva ofenzivní tahouni, bez nichž by byli Super Eagles v neděli přinejlepším poloviční. Moses snad ještě včas podchytil pnutí v kotníku, s Emenikem to už ale vypadalo podstatně hůře. Tak...snad...

Mali - Nigérie 1:4

15. minuta - John Obi Mikel se poprvé projevil jako odvážný distributor balonů z hloubky pole - teď za obranou fantasticky našel Ideyeho, s nímž si poradil Samassa, a dorážející Emenike už akorát v krkolomné pozici promáchl.

22. minuta - Pozoruhodná rána Mikela ze střední vzdálenosti, které mohlo k senzačnímu úspěchu scházet maximálně pár decimetrů.

26. minuta - GÓL! Tamboura byl do této doby poněkud neohroženým nejlepším levým bekem turnaje. Pokud ale mohl mít v někom konkurenci, byl to právě jeho včerejší protějšek Echiejile, který jednu klíčovou "vzájemnou" bitvu zvládl o mnoho lépe. Tamboura byl nejprve na své straně zesměšněn Mosesem; a Echiejile si na té vlastní poradil s nelehkou koncovkou po přízemním centru, když si místo nohy vybral hlavu.

30. minuta - GÓL! Moses má očividně tajný klíč od tuhé malijské defenzívy; a nebojí se ho použít! Tentokrát ji odemkl perfektně skrytou kolmicí pro Emenikeho, kterému za obrannou linií akorát stačilo nějakým způsobem darovat mičudu tandemu Ideye-N‘Diaye. Odtud se už balon nemohl odrazit nikam jinam než za záda bezmocného Samassy.

44. minuta - GÓL! Rozhodnuto ještě do přestávky? Malijci tentokrát doplatili na nedisciplinovanost zdi, která takto Emenikeho překvapivý projektil z přímého kopu ukázkově tečovala do Samassova protipohybu.

60. minuta - GÓL! Ještě před pár vteřinami se Musa vztekal, že mu to Ideye nedával před prázdnou, tentokrát on opomenul jeho a Samassovi hladce vystřihl jesličky. Nutno podotknout, že šlo o situaci 2 na nikoho, neboť zadní linie Mali opět zcela zaspala.

68. minuta - Enyeama se alespoň trochu zahřeje. Diabaté na pravé straně šestnáctky krátce zatancoval nad balonem a pak se zkušeného brankáře neúspěšně snažil přízemní ranou zaskočit na přední tyči.

72. minuta - Nigerijci už to mají v kapse, a tak přeci jenom ve své obraně vytvářejí pár okének. Což si mohou dovolit i z toho důvodu, že Mali prostě a jednoduše nemá sebevědomého, spolehlivého střelce. To nyní dokázal Samassa, když ve stoprocentní pozici balon spíš jen lehce pohladil, aby Enyeama neměl nejmenší problém zasáhnout.

75. minuta - GÓL! Asi se to dalo čekat; Super Eagles už zkrátka dohrávají ve velké pohodě. Proto nechali až k brankové čáře proskákat Diabatého, stejně jako na ose hřiště zakončovat ignorovaného Diarru.

87. minuta - Emenike se svou střelou zpoza velkého vápna nebyl úplně daleko pátému zářezu na turnaji, to teď ale nebude to nejpodstatnější sdělení. Důležitější se zdá být, že forvard Spartaku po úderu nešťastně dosedl na pravou nohu a takřka okamžitě se chytl za vnější stranu příslušného stehna. Poté sice odkulhal po svých, ovšem vskutku ne že by to s ním vypadalo růžově...

Mali (4-3-1-2): Samassa I - Diawara, N‘Diaye, Wague, Tamboura - Sissoko (56. Diabaté), M. Traoré (66. Sow), K. Traoré - Keita - Maïga (46. Diarra), Samassa II

Nigeria (4-3-3): Enyeama - Ambrose (81. Yobo), Omeruo, Oboabona, Echiejile - Mba, Onazi, Mikel - Ideye (72. Uzoenyi), Emenike, Moses (53. Musa)

Nejlepší hráči zápasu: Ideye, Emenike, Moses (všichni Nigérie)

Palec dolů: Keita (Mali)


Burkina to dokázala! Ani na druhý pokus se Ghana nedokázala propracovat až do finále, a stopku jí opět vystavil - jak si všimnul už kolega Daníček - ze začátku podceňovaný tým, který slavil největší úspěch v letech devadesátých. Na rozdíl od Zambie však burkinští Hřebci už nyní dosáhli historického maxima, kterým bylo až dosud čtvrté místo...

Ještě než se pustím do rozebrání hry obou týmů (z nichž byla právě Burkina poměrně jednoznačně tím lepším, a její postup je tedy plně zasloužený), odbočím na chvíli ke dvěma faktorům, které obraz zápasu ovlivnily více, než by bylo bývalo zdrávo. V první řadě je to trávník - o písčitém povrchu nelspruitského Mbombela Stadium už toho bylo napsáno ažaž, ale pro semifinálovou bitvu se pořadatelé ještě "vytáhli" a vypadalo to, že obarvili písek na zeleno.

Nu, zdálky to skutečně o trochu více připomínalo normální trávu, ale hráče tak včera kromě plážového prostředí obtěžoval navíc ještě všude poletující hmyz, díky němuž to na kamerách vypadalo, že v Jižní Africe sněží. Burkina si navíc na stěží regulérní povrch stačila zvyknout už dříve, jelikož právě v Nelspruitu odehrála doposud všechny své zápasy, zatímco Ghaňané se až do čtvrtfinále probili na upraveném pažitu v Port Elizabeth; bylo by nefér tímto faktem nějak shazovat heroický výkon Hřebců, ale je třeba podotknout, že svoji roli to určitě sehrálo.

Druhým faktorem byl pan rozhodčí Jedidi z Tuniska - a tady už se naplno projevila vleklá bolest letošního ACN. Pan Jedidi totiž utkání absolutně nezvládl, a hrubě tím ovlivnil obraz hry - tak třeba hned úvodní penalta, po níž se Ghana dostala do vedení, byla pískatelná jen s opravdu notnou dávkou fantazie; dále tu máme 117. minutu a vyloučení burkinského tahouna Pitroipy po druhé žluté kartě za simulaci, což byla situace, která by se s klidem dala posoudit jako penaltová (a i kdyby ne, tak Pitroipa rozhodně nesimuloval, ač šel na zem jistě ochotně), dvě burkinská volání po gólu (první situace byla posouzena jednoznačně správně, u té druhé je to už mnohem horší), a na druhé straně třeba Koulibalyho "návštěvu" Gyanových genitálií, která volala buď po milosrdném pomlčení, nebo rovnou červené - rozhodně to však nebyl zákrok na žlutý kartonek, jak usoudil pan Jedidi. Burkina nakonec postoupila i tak, což je pro sudího zřejmě to nejlepší možné vyústění - jinak by dost možná byl oheň na střeše...

Ale zpět k zápasu. Jestliže bylo Burkiňanům v minulých letech něco (právem) vytýkáno, je to přílišný důraz na individualitu - a semifinálový zápas byl tím nejlepším stvrzením toho, jak obrovskou práci v tomto ohledu odvedl trenér Paul Put. Hřebci už mezi poslední čtyřku došli bez Alaina Traorého, a včera na hřišti "chyběl" i druhý jasný tahoun Jonathan Pitroipa - i přes brzké zranění svého strážce Paintsila se renneský klenot prakticky vůbec neprosazoval (náhradní pravý bek Harrison Afful zde odvedl vynikající práci), jeho trademarkové geniální pasy létaly všelijak (nejčastěji na nohy ghanských obránců), míč mu nepříjemně odskakoval od nohy, a vůbec by se dalo říci, že mnoho slabších hráčů v zeleném na hřišti nebylo. Burkina přesto fungovala jako bezchybně se doplňující tým a mnohem silnějšího soupeře přehrála zbraněmi, o nichž až donedávna jako by nevěděla, že vůbec existují...

Sem musíme zařadit především jednoduše větší hlad po úspěchu, jasnější herní plán (Ghana skutečně v první půli působila dojmem, že nemá ponětí, co chce vlastně hrát), lepší a klidnější zvládání krizových situací - a to všechno platilo i ve vypjatých okamžicích po Jedidiho kiksech. Očekávali jste, poměrně logicky, že se Hřebci nechají pohltit frustrací a poskytnou tak soupeři velkou výhodu? Stal se přesný opak - Putův tým jako by se naopak ještě více semkl, zabral a Ghanu zase o něco více přitlačil. Vskutku nevídaná podívaná!

Dále tu máme lepší fyzickou připravenost a odolnost - a to je obzvlášť šokující, uvědomíme-li si, že Burkina měla na přípravu o den méně (a na rozdíl od svého soka hrála už ve čtvrtfinále až do prodloužení). Že se borci v bílých dresech v první půli místy doslova odráželi od mohutnějších a fyzicky lépe vybavených soupeřů by ještě až tak překvapivé nebylo, ale že Kaboré a spol. přejeli Black Stars v tomto ohledu i v nastavovaném čase, to už je na pováženou. Burkiňané ke konci regulérní hrací doby vypadali, že už toho mají plné zuby, a evidentně se snažili utkání nějak dovést do devadesáté minuty za remízového stavu; snad každý (včetně mě) čekal, že to bude pokračovat dějstvím "snažíme se přežít až do penalt", ale chyba lávky - zelení chytli druhou mízu a zničehonic vypadali jako napuštění adrenalinovými injekcemi. Ghaňané vůbec nevěděli, kde jim hlava stojí. (A takový Aristide Bancé v prodloužení vytáhl ne druhé, ale rovnou čtvrté nebo páté plíce - vážně, onu půlhodinu na hřišti nebyl vidět prakticky nikdo jiný. Bancé se co pár minut vydával na procházku ghanskou obranou, přičemž se snad pokaždé ubránil výrazné přesile a probil se až k zakončení.)

Nebýt dlouhodobého problémů s hrotovým útočníkem - Bancé je nenahraditelný bojovník, ale ne střelec, což včera koneckonců ukázal - zápas by k penaltám ani nedošel; je však nutné konstatovat, že Burkina má na této pozici skutečně vážné potíže, což se odráží i ve statistikách střelby (hodně pokusů zdálky, jenže k jejich úspěchu je zapotřebí Pitroipy či Traorého v dobré formě). Jinak nelze Hřebcům, až na drobné počáteční problémy na krajích obrany, vytknout prakticky nic - metronomicky přesný Kaboré suverénně opanoval střed hřiště, Nakoulma s Bancém způsobovali obrovské problémy v zadních řadách Black Stars (žel bez oné přidané hodnoty, kterou je správná muška)...

Tím hlavním důvodem burkinského vítězství, pravým klíčem k tomu, proč byli právě Hřebci lepším týmem, však bylo sebevědomí. Ghaňané jako by už před penaltovým rozstřelem dobře věděli, že jedou domů - tak drtivým dojmem působila sebedůvěra mužů v zeleném, semknutá bojem s nepřízní osudu. Komentátor Gary Al-Smith správně podotkl, že včera by Ghaně nepomohli ani bratři Ayewové - Burkiňané prostě víc chtěli, věděli, že mají na vítězství, a místo alibistického spoléhání na penaltovou loterii mu šli tvrdě a zpříma vstříc. Black Stars vůbec netušili, co si s takto odhodlaným, za jeden provaz táhnoucím, o vlastní superioritě přesvědčeným týmem vlastně počít.

Právě tento rozdíl v mentálním přístupu vytvořil největší propast mezi oběma jinak poměrně vyrovnanými týmy. Pokud bychom si však měli posvítit na to, co konkrétně udělal špatně kouč Appiah, musíme se (kromě prapodivného střídání penaltového specialisty Wakasa chvíli před rozstřelem) opět zastavit u složení zálohy - jakkoliv je snaha nesahat do vítězné sestavy sympatická, permanentně přemotivovaný Rabiu je zkrátka letos velkou slabinou, a co hůř, stahuje s sebou i stále děsivěji chybujícího kolegu Badua (jak jsem podotýkal již v analýze čtvrtfinálového utkání s Kapverdami). Přidejte k tomu Kwadwo Asamoaha, zcela nelogicky utopeného na levém beku (odkud jednak nemůže podporovat útok tak, jak to umí nejlépe, a jednak mu to vzadu prostě nejde), a máte instantní recept na to, jak se nechat přehrát ve strategicky naprosto klíčovém středu hřiště.

Ghana vlastně vyhrát ani nemohla - vždyť to velice často vypadalo, jako by se Black Stars k míči dostávali jen tehdy, když jim ho Hřebci milostivě půjčí. V kontextu situace bylo zatažení do obrany a spoléhání na brejky zřejmě správným krokem (Burkina měla v 70. minutě celých 64% držení míče), jenže to by museli Appiahovi koně ukázat více vůle dotáhnout věci do konce - takhle se většina snah systematicky rozbíjela o pohyblivou a pružnou obranu zelených.

A ještě jedna poznámka - Black Stars letos celý turnaj odehráli na nějakých 40% svého potenciálu; výjimkou je utkání s Nigerem - jediný zápas, v němž soupeř dostatečně nepokryl Asamoaha Gyana a dovolil mu tak rozehrát svoje smrtící útočné tango. Klíč k odstavení Ghany se nakonec ukázal být mnohem jednodušším, než by se bývalo čekalo...

Burkina Faso - Ghana 1:1 (3:2 na penalty)

12. minuta - Penalta a GÓL! Tak to byl nečekaný začátek! Mady Panandétiguiri svedl v pokutovém území pochybný souboj s Atsuem a tuniský sudí poprvé zaúřadoval, když posoudil poměrně "normální" souboj jako penaltový. Míč si na puntík postavil Wakaso, zkušeně jej poslal k levé tyči a skóroval tak (stejným způsobem) už potřetí na turnaji...

30. minuta - Christian Atsu perfektním pasem vyslal do samostatného nájezdu Gyana; ten byl sice ve velkém úhlu, ale přesto donutil vyběhnuvšího Diakitého k pohotovému zákroku.

31. minuta - Obrovská šance Burkiny! Tak teď ve vzduchu viselo vyrovnání - skvělý Kaborého míč za obranu převzal velmi aktivní Préjuce Nakoulma a vyslal na Daudu možná až příliš razantní volej, který prolétl nad jeho břevnem.

38. minuta - Střídající Salomon Asanté strávil na hřišti o 10 minut méně než ostatní, a přesto měl o půli naběháno nejvíce ze všech Ghaňanů - a jeho aktivita málem dostala i gólovou tečku. Na levém křídle se kolem svého strážce výborně obtočil Asamoah a přihrával do vápna, kde se míč od nešťastně tečujícího Koného dostal až k Asantému, který z výborné pozice pálil mimo!

53. minuta - Chvíle zmatení - a není to gól! Bancé se hlavou opřel do Kaborého rohu a Dauda jeho jedovatý pokus zastavil ve vzduchu doslova na brankové čáře - opakované záběry ukázaly, že přestože šlo o situaci hraniční, branka nebyla uznána zcela správně.

58. minuta - Ghana už hraje regulérně na brejky, a díky skvělým finálkám Christiana Atsua umí i pořádně zahrozit! Mládežník z Porta vybídl po rychlé akci "taťuldu" Gyana, který si vše správně změřil, dobře vypálil - a smolně trefil pouze tyč!

60. minuta - GÓL! Aristide Bancé vyrovnává po hrůzostrašné hrubce brankáře Daudy! Badu hloupě přišel o míč ve středu pole, Kaboré přihrál zleva do vápna Bancému, a protože ghanský gólman naprosto nepochopitelně "kempoval" u bližší tyče a nechal celou bránu odkrytou, stačilo střapatému forvardovi v poklidu zakončit!

76. minuta - Po skvělém pasu Wakasa se do další ze slibných situací dostává Gyan, ale ten včera zkrátka opět nechal střelecké kopačky odpočívat doma...

103. minuta - Máme tu prodloužení, a Bancé začíná naplno úřadovat! Tentokrát po krátkém ghanském tlaku málem zužitkoval rychlý brejk, když obehrál obránce a vypálil těsně nad Daudovo břevno.

105. minuta - Góóóól... neplatí! Tohle byla ale pořádně kontroverzní situace - Nakoulma sice uklidil míč za (opět hrubě chybujícího) Daudu, ale sudí nakonec branku neuznal. Úspěšnému střelci byl totiž prapodivně odpískán útočný faul na Johna Boyeho, který se snažil (neúspěšně) udržet burkinského křídelníka na uzdě, aby mohl brankář sebrat míč. To jsou věci..

112. minuta - Aristide Bancé měl dvě tisíciprocentní šance na vítězný gól! Nejprve zblízka nechal pouze vyniknout brankáře Daudu, a jen několik vteřin poté pálil už do odkryté brány, kde nakonec doslova v poslední vteřince musel na čáře zasahovat obětavý Harrison Afful!

120+1. minuta - Ne, Bancé se hrdinou tentokrát ještě nestane - musí si holt počkat na proměnění vítězné penalty. V posledních vteřinách prodloužení se sice po bleskovém přenesení hry dostal k pasu z hloubi pole, ale pálil jen těsně nad.

V penaltovém rozstřelu uspěli: B. Koné, Traoré, Bancé - Atsu, Afful

V penaltovém rozstřelu neuspěli: Paul Koulibaly - Vorsah, Clottey, Agyemang-Badu

Burkina Faso (4-3-3): Diakité - Koffi (90+2. Traoré), B. Koné, Paul Koulibaly, Panandétiguiri - Rouamba, D. Koné, Kaboré - Nakoulma, Bancé, Pitroipa

Ghana (4-2-3-1): Dauda - Pantsil (10. Asanté), Boye, Vorsah, Afful - Rabiu (47. Boateng), Agyemang-Badu - Mubarak (102. Clottey), Asamoah, Atsu - Gyan

Nejlepší hráči zápasu: Kaboré, Bancé (Burkina Faso), Afful (Ghana)

Palec dolů: rozhodčí Jedidi za opravdu příšerný výkon

Stranou pozornosti

- Na adresu jihoafrických pořadatelů se proneslo už mnoho nelichotivých slov, stejně tak se nadává na mizivou atraktivitu střetnutí, tragický nelspruitský trávník, tiché obecenstvo a podobně. Přesto se podle všeho dějiště šampionátu neopouští úplně snadno; alespoň o tom tedy svědčí jednání tožské výpravy, která se správně měla sbalit a opustit svůj hotelový komplex hned nazítra od svého vyřazení, přesně v poledne 4. února. Jenže tak se, jak správně tušíte, nestalo. "Bylo mi řečeno, že Adebayor požádal hráče, aby zůstali, že je vezme domů soukromým tryskáčem. Tím pádem by namísto přestupu v Johannesburgu mohli letět přímo. Jenže tryskáč nedorazil a hráči jsou tu nakonec zaseklí," uvedl na srozuměnou zdroj blízký čtvrtfinálovému kolektivu. Že tožská "základna" mezitím přichází o peníze z peněženek čekajících hostů, to je holt vedlejší; Jestřábi prostě pár hodin navíc v letounu trávit nebudou...

- Sabri Lamouchi to také nedokázal; a ani po něm už nikdo další šanci nedostane. Zlato z APN zkrátka zůstane partě kolem Drogby a Zokory zapovězeno - minimálně tedy těmhle dvěma, od nichž se brzy očekává ohlášení konce reprezentační kariéry (Drogba ovšem například tajuplně prohlásil: "Teď se soustředíme na MS 2014, ať už se mnou, nebo beze mě"). Sám pro sebe nicméně z tohoto neúspěchu nebude mladý francouzský kouč vyvozovat žádné důsledky - tedy alespoň ne takové, které ústí v rezignaci. "Bylo to mé první APN a měl jsem stejný cíl jako hráči (vyhrát turnaj). Ovšem tohle byla má první porážka v deseti zápasech. I prohrávání je součástí téhle práce. Co se odstoupení týče, nikdy jsem na něj nepomyslel," rozprávěl rezolutně Lamouchi, jenž před Slony nikoho nevedl. A spolehnout se podle všeho může i na své svěřence, kteří za ním slovy Sola Bamby stojí jako jeden muž. "Hráči chtějí, aby zůstal, ale jakmile tady v Africe prohrajete zápas, běžně se hned odvolává manažer. Snad tohle nebude ten případ," pronesl zkušený stoper.

- Už do shrnutí skupin se mi podařilo propašovat stručnou zmínku o Ugandě, jakožto vycházející hvězdičce africké kopané; a Cranes se včera, doopravdy zcela stranou pozornosti, povedlo tento status ještě přiživit, minimálně na papíře. A to ani ne tak výsledkem ve Rwandě (2:2, přátelsky), jako spíš vyřešením táhnoucích se sporů ohledně občanství jedné z nejvýraznějších postav keňské elitní soutěže. Dlouho přehlížený forvard Daniel Sserekuma, aktuální držitel ceny pro hráče roku keňské Premier League, si totiž konečně odbyl debut v národním týmu své rodné země; a hned si připsal asistenci. Druhý nejlepší střelec posledního ročníku (se 17 góly) momentálně patří jednomu ze dvou nejslavnějších keňských celků, Gor Mahia, a už v lednu se kolem něj měli ochomýtat zástupci evropských klubů. Stále teprve 22letý kanonýr každopádně prozatím zůstává věren černému kontinentu; uvidíme, na jak dlouho...

...tolik k semifinálovým duelům. Teď nás čeká poslední dvoudenní pauza, my se vám ale opět přihlásíme hned v noci z pátka na sobotu, abychom vás řádně připravili na utkání o bronz. Jeho souhrn potom bude obsahovat rovnou také preview nedělního vyvrcholení 29. edice Afrického poháru národů.