Africký pohár národů - dvanáctý hrací den

Dnes naposledy se všemi 16 týmy, pro příště už jenom s osmi. Šampionát v Gabonu a Rovníkové Guineji se dělí na spokojenou a naopak zklamanou polovinu. Ta úspěšná pokračuje do čtvrtfinále, které začíná až v sobotu. Teď si tedy dejte od Afrického poháru zasloužený odpočinek, a hned v pátek nástup ke shrnutí skupinové fáze a tradičnímu "Co čekat od zítřka?"...

Na Mali čekala před kýženým postupem do čtvrtfinále na první pohled relativně snadná překážka, jednoduchý úkol: Botswana, která po mimořádně povedené kvalifikaci a stejně tak sympatickém výkonu v zahajovacím souboji s Ghanou, nestačila na Guineu a svým, místy až odevzdaným výkonem se postarala o první opravdový debakl na letošním africkém poháru národů, za nic jiného se totiž ani výsledek 1:6 považovat nemůže. Zebry ostatně do turnaje vstupovaly, jako outsider skupiny D, ale jak už se letos mnohokrát ukázalo, nemusí tohle "dělení" v konečném rozložení sil ještě nic znamenat, příkladem budiž domácí Gabon nebo ještě lépe Súdán. Botswaňané mohli stále pomýšlet na postup, avšak spíše už jen z té teoretické roviny, ale pěkně popořádku.

Stanley Tshosane udělal oproti utkání s Guineou hned čtyři změny v základní sestavě a zpočátku to na projevu jeho oveček bylo znát. Mimořádně aktivní, běhavý, důrazný fotbal, který nepřipravené Malijce evidentně zaskočil. Výsledkem toho byly přihrávky na jistotu, na krátkou vzdálenost, a často až několikeré vrácení zpátky stoperům, než aby přišla zbytečná chyba. Těch se ostatně Orli nakonec také nevyvarovali, ale mimořádně aktivní, leč po technické stránce ne tak obdaření hráči Botswany z nich nedokázali nic kloudného vytěžit.

Postupem času se začala logicky projevovat vyšší kvalita západoafrického celku a zejména v pohybu s míčem, i bez míče měli Giresseho svěřenci značný náskok. Tento handicap pak museli Botswaňané častokrát řešit, jak jinak, než za pomoci nedovolených zákroků, což byla jen voda na mlýn Mali, které má ve svém středu hned několik zdatných exekutorů standardních situací. To se však, i přesto, že se na této úloze vystřídalo hned několik hráčů (B. Traoré, Tamboura, Keita) ne a ne projevit, přičemž jen za první dějství měli Malijci těchto situací, především díky Maïgovi (jenž by si mohl naprosto po právu odnést cenu pro nejvíce faulovaného hráče) bezpočet, ale nejnebezpečnějším pokusem se ukázala rána Bakaye Traorého, která by možná vyhovovaly parametry ragbyového háčka, ne už ale fotbalové branky.

A tím plynule můžeme přejít k dalšímu problému Orlů, a to nedostatečné variabilitě při ofenzivních manévrech, na které měla družina okolo Seydoua Keity dostatek volnosti, prostoru a hlavně času, ale zřídkakdy to dokázala zužitkovat v opravdu nebezpečnou akci. Hlavním problémem v tomto ohledu bylo až přílišné tahání útoků středem pole, který byl pochopitelně vyjma hráčů Mali (B. Traoré, Keita, Sow, případně vysunující se Kanté, jenž častokrát působil spíše jako defenzivní záložník, než kovaný stoper) dobře obsazen i soupeřem a prostorů k postupu vpřed se tu tak našlo skutečně pomálu. Na stranách, jakoby malijská hra neexistovala a přitom se, při těch několika málo pokusech (přes levou stranu, kde se alespoň v úvodu výborně doplňovala dvojice Tamboura - Maïga) ukázalo, že právě to by mohla být cesta k úspěchu.

Defenziva Botswaňanů ovšem jinak působila o poznání klidnějším a především jistějším dojmem, než v utkání s Guineou. To se ukazovalo hlavně při centrovaných balónech, které stoperská dvojice, sice postavami na střední obránce spíše průměrná, zvládala odvracet, vyjma vyrovnávací branky (kde jen potvrdil svou vzdušnou nadvládu Maïga) suverénně. O to horší to už potom bylo při kombinační hře po zemi, kde prostě Zebry na svého protivníka nestačili po technické stránce, a tak pokud už se Mali do podobné situace dostalo, vždy to před Marumem pořádně smrdělo, jako třeba při individuálním průniku střídajícího Ousmane Coulibalyho, po jehož ráně za strážce botswanské branky zaskočilo ke smůle mladého beka břevno.

Pouze jedinkrát (!!) za celý zápas měli hráči Mali příležitost zaútočit do otevřené obrany, což bylo na botswanské poměry z utkání proti Guineji až něco neuvěřitelného. Celou nadějně se vyhlížející akci ovšem zastavila chyba v závěrečné fázi, a tak nakonec ze slibně rozjetého protiútoku nic nebylo, když tedy nepočítáme zablokované zakončení Abdou Traorého. Vícero podobných situací se před brankou Botswany neodehrálo, jinak to byla vlastně výhrada Zeber, kdo byl z těchto akcí (a kromě standardek vlastně v ničem jiném) nebezpečný. Zejména Ngele byl pro malijskou obranu neustálou hrozbou, co víc, tak po této situaci padla vedoucí branka a po změně stran měl aktivní Ngele navíc ještě možnost za patové situace zvrhnout vedení na stranu svého týmu.

Malijcům nakonec paradoxně asi nejvíce pomohl krátce po změně stran inkasovaný gól, od té chvíle se totiž jejich hra výrazně zpřesnila (těsně před přestávkou byla statistika ztracených míčů 11:5 ve prospěch Mali) a hlavně ještě více zklidnila, čemuž dozajista pomohlo i brzké vyrovnání. Poté už měli Malijci utkání zcela ve své režii, což jen korunovala Keitova rozhodující branka. Giresse si tak může jen pochvalovat, že se mu nakonec podařilo přemluvit jediného "přeživšího" z té tolik hvězdami nabité generace okolo Kanoutého nebo Mahamadou Diarry.

Závěrem by se ale slušelo dodat, že botswanští hráči na turnaji rozhodně, i přes nepodařené utkání s Guineou neudělali ostudu, nepropadli, zejména proti Ghaně a Mali ukázali, že by se s nimi mělo do budoucna skutečně počítat. Kdoví, třeba už na témže turnaji v příštím roce? Orli naopak mohou snad po zásluze slavit zasloužený postup do vyřazovacích bojů, kde je ovšem nečeká nic snadného, což se v případě Gabonu vyplatí minimálně dvakrát zopakovat. Panteři totiž s výraznou podporou domácího publika dokázali postoupit ze silné skupiny s Tuniskem a Marokem a nebudou tak pro nezkušené a nově se budující mužstvo Malijců zrovna jednoduchým soustem.

Botswana - Mali 1:2

6. minuta - Mogakolodi Ngele napřáhl z dvaceti metrů, jeho rána ovšem nemohla znamenat pro Sissoka byť jen sebemenší nebezpečí.

7. minuta - První šance Mali! Maïga ustál souboj s Motlhabankwem, balón následně prostrčil k Abdou Traorému, který ještě celou akci vyšperkoval centrem na Dembélého, kanonýr bundesligového Freiburgu ovšem z těžké pozice hlavičkoval vysoko nad branku.

21. minuta - Poprvé zahrozili Botswaňané a hned to stálo zato! Po neúspěšné standardní situaci zůstali Zebry na polovině soupeře, Motlhabankwe efektně, ale především efektivně patičkou prostrčil míč na Tshireletsa, ten však z mírného úhlu napálil jen boční síť malijské svatyně.

32. - Malijci měli jen v prvním dějství možnost rozehrávat nespočet volných přímých kopů, ale naložili s nimi povětšinou podobně, jako Bakaye Traoré, jenž pálil doslova Pánu Bohu do oken.

51. minuta - GÓL! A je to tady! Z ničeho nic zcela nečekaně udeřila Botswana, která tak staví svěřence Alaina Giresse do hodně svízelné situace. Moatlhaping využil rozhozené obrany Orlů, jež se nestačili v dostatečném počtu vrátit za míčem a přesným centrem pod sebe oslovil Ngeleho, který si poradil, jako starý mazák - 1:0.

57. minuta - GÓL! Rychlá odpověď je záhy na světě. Abdou Traoré nacentroval do pokutového území, kde se na zadní tyči na balón parádním způsobem vyšrouboval Maïga, proti jeho hlavičce sice Sissoko ještě dokázal zasáhnout, na dorážku Dembélého už byl ale krátký - 1:1.

68. minuta - Střídající Ousmane Coulibaly si vyměnil míč s Dembélém, po pravé straně se přes dva bránící hráče prosmýkl až před Maruma, křižnou střelou bodlem ale trefil jen břevno botswanské branky, přičemž Abdou Traoré následně propásl možnost k dorážce.

71. minuta - Po delší době opět zahrozili nevýrazní Botswaňané. Konkrétně to byl aktivní Ngele, kdo se šikovně obtočil kolem Kantého a okamžitě vypálil, přízemní střelou ovšem Sissokovu branku nenašel.

75. minuta - GÓL! Malijci nakonec přece jen otáčí kormidlo utkání na svou stranu. A kdo jiný by se měl takovéto role chopit, než nejzkušenější muž Giresseho družiny Seydou Keita. Zkušený dirigent si narazil o střídajícího Diabatého, ten ustál těžký souboj, balón mu vrátil a středopolař Barcelony poté mičudu nasměroval placírkou k levé tyči - 1:2.

90. minuta - Zebry v zoufalém pokusu vrhly všechny své síly do útoku, Mali je doslova přikováno ve vlastním pokutovém území, Orli se ovšem nakonec z velkého závaru osvobozují a mohou začít slavit.

Botswana (4-1-4-1): Marumo - Motlhabankwe, Letsholathebe, Thuma, Ohilwe - Gabonamong - Tshireletso (82. Mongala), Mafoko, Ngele (86. Selolwane), Moatlhaping - Ramatlhakwane (86. Thekiso)

Mali (4-3-2-1): Sissoko - D. Diakité (59. O. Coulibaly), Berthé, Kanté, Tamboura - Sow, Keita, B. Traoré - A. Traoré (85. M. Yatabaré), Maïga - Dembélé (74. Diabaté)

Nejlepší hráči zápasu: Mogakolodi Ngele (Botswana), Maïga, Keita (oba Mali)

Nedůstojný konec. Předpokládám, že jsem asi nebyl jediný, kdo si během druhého poločasu říkal, že se ani nemusel hrát. A on se vlastně nehrál. Hráče samozřejmě všechno bolelo dvakrát více (a co je nejpřekvapivější, výjimkou nebyli ani Guinejci, v jejichž zájmu by něco takového být rozhodně nemělo), jejich pohyb nebyl unavený, ba přímo líny, jejich fotbal vyslovenou holomajznou. Potom vskutku nebylo divu, že se kouč Guineje mohl zejména po přestávce u postranní čáry zbláznit a dokonce se i dostával do křížku s hráči...přitom se mu, předpokládám, v první řadě jenom nelíbilo, že mu na to jeho ovečky docela obyčejně kašlou.

O moc lepší, nebo spíš vůbec, to přitom nebylo ani v úvodním dějství. Ghana nastoupila v dosti podivném rozestavení, které zprvu mimo jiné Ayewa přikovalo k levé postranní čáře, Inkooma nikde neukotvilo a Gyana na hrotu odřízlo (tedy pokud ho tam nezačal doplňovat právě zmatený Inkoom, u něhož jsem za celých 90 minut nebyl schopný identifikovat přesný post). Zkrátka jak kdyby si hráči sestavu skládali docela dobře sami. Přitom zabít se pochopitelně povedlo jak Ayewa, jenž se ke všemu co chvíli chytal za patrně vypadávající rameno, tak Kwadwa Asamoaha, který zaprvé neměl moc pro koho tvořit a zadruhé ani jak, když pořádně neměl balon.

Čím kontrovala Guinea? Podobným chaosem. Při snaze rozlišit její systém jsem už rezignoval úplně; každopádně vězte, že v útoku obvykle číhal akorát Bangoura a záložní řada obsahovala i prosté krajní běžce - čili lze mluvit o jakémsi hybridovi 4-5-1. Pro nás teď ale bude důležitější představit si obrázek prvopoločasový hry, který zároveň - když vše dvakrát vynásobíme, chcete-li přeženeme - dostaneme i po přestávce. Jelikož nelze ze hry obou aktérů odečíst žádné předkreslené vzorce, nebylo divu, že se zkrátka všechno vařilo z vody, narychlo a zákonitě se proto tvořila kopa nepřesností. Ghaňané patrně zpočátku chtěli soupeře deptat okamžitě rýsovanými kolmicemi, jakkoliv dlouhými, jenže těch jim pět hrubě nevyšlo a zabalili to. Po přestávce si pak tedy přidejte samé dohady, samé válení, tentokrát už opravdu nulový systém a máte hotovo. Šeď a nuda.

Protože nemá cenu to moc natahovat, přejdu již k individuálnímu hodnocení - a ani tady se moc dlouho nezdržím. Byl jsem totiž poněkud nešťastný z výběru tří nejlepších hráčů zápasu, neboť jasno jsem měl od nějaké 30. minuty o jediném. Jeho jméno zní Boye, právě on se postaral o faktický reprezentační konec legendárního Johna Mensaha - a právě na něm dnes končil každý centrovaný balon štiplavých guinejských křidélek Traorého s Camarou. Stoper francouzského Rennes, jenž byl oceněn hráčem zápasu už na samotný úvod turnaje, také dnes beze sporu vládl vlastnímu pokutovému území, z čehož Ghana vycházela (pokud z něčeho) a což se jí mohlo vyplácet.

Dále se z ghanského týmu sluší vyzdvihnout asi ještě defenzivního záložníka Annana, jenž si s Baduem asi jako jediný fotbalista "od obrany nahoru" ideálně uvědomoval svůj post, držel se na něm a plnil veškeré náležitosti, které se k němu pojí. Proto se také Guinea prosazovala zejména skrz křídelní prostory - střed se jevil být neprůchozím. Právě neúnavní Ibrahima Traoré s Abdoulem Camarou mimochodem budou mnou jmenováni za guinejské mužstvo, jelikož tam je ta konkurence ještě menší: Zayatte byl kupříkladu znovu tím slonem v porcelánu, za jakého jej lze mít napříč celým turnajem, a Feindouno stejně tak zklamal i napotřetí. Sice se choval jako správný táta a rozdával rady na každém kroku; sám že by ale pořádně hrál? To opravdu ne.

Ghana - Guinea 1:1

28. minuta - GÓL! Je mi velkou ctí hned u příležitosti první šance zápasu referovat o jednom z nejhezčích gólů turnaje. Badu si možná omylem nadzvedl přihrávku na hranici šestnáctky, ve finále mu to ale ani trochu nejde vyčítat, neboť se potom do levitující mičudy opřel s takovou šikovností a silou, že jen překrásně vymetl křižnou šibenici Yattarovy klece.

41. minuta - Zmatené bránění Guinejců, kteří si ve třech ani nadvakrát nedokázali poradit s duem Gyan-Inkoom; to nakonec soupeřovy neobratnosti využilo alespoň k jedné povedené, leč neuspořádané spolupráci, kterou jen o chlup nepřesným zakončením z těžké pozice uzavřel druhý jmenovaný.

45+1. minuta - Gyan ještě čaroval za levou tyčí a po perfektně provedené "přehazovačce" málem nachytal Yattaru na oné bližší tyčce. Guinejský brankář se tam nicméně stihl natáhnout.

45+2. minuta - GÓL! Camara dnes rozdal z levé strany několik povedených centrů, tenhle mezi ně nepatřil - a přesto z něj zapršelo. Kwarasey totiž akorát potvrdil kritiku, jež se na něj z mé strany snášela po minulém zápase, když pozdě couval, pozdě skákal a nakonec si snad i bez sáhnutí nechal propadnout centrovaný míč do sítě.

55. minuta - Bangoura se z levé strany užuž řítil do koncovky, když mu zezadu vystavil pozoruhodně čistě zvládnutou stopku Pantsil. Bangoura potom už jen mohl slabě nastřelit na pár centimetrů vzdáleného brankáře Kwaraseye.

69. minuta - Mamadou Bah jde ven! Zrovna když by se asi i dalo udeřit do týlu o málo hrajícího soupeře, vyšlápl si umírněným šlapákem na soupeře, uviděl žlutou kartu a jeden ze členů realizačního týmu jej pak musel raději odvádět za ruku, jak byl štítový záložník rozzuřený.

Ghana (4-4-1-1): Kwarasey - Pantsil, Boye, Vorsah, Alhassan - Inkoom, Badu, Annan (76. Boateng), A. Ayew (87. Takyi) - Asamoah - Gyan (75. Tagoe)

Guinea (4-1-4-1): Yattara - T. Bah, B. Baldé, Zayatte, I. Diallo - M. Bah - Traoré (78. Lass), S. Diallo, Feindouno (76. H. Baldé), Camara - Bangoura (85. Soumah)

Nejlepší hráči zápasu: Boye, Badu (Ghana), Camara (Guinea)

Stranou pozornosti

- Černý fotbalový den prožili včera v egyptském městě Port Said. Po zápase vysoko postavených prvoligových mužstev Al-Masry a Al-Ahly vnikla tisícovka fanoušků na trávník - přičemž většina z nich měla být ozbrojena noži - a byla z toho vřava, v níž zatím mělo tragicky přijít o život nejméně 74 lidí (umírat měli dokonce i pořadatelé). Stínový ministr zahraničí tuhle událost okamžitě označil na nejhorší v dějinách egyptského fotbalu, zděšení vyjádřil rovněž Sepp Blatter. Fanoušci egyptských týmů jsou přitom podobnými násilnostmi relativně proslulí, což dokázal i včerejší incident v průběžně hraném utkání v hlavním městě Káhiře. Také tam, stejně jako v Port Said, dokonce hořely části stadionu. "Kde je bezpečnost? Kde je vláda?" ptal se po utkání portsaidský vyslanec v parlamentu Albadry Farghali; a dal tak trochu tušit, že by tyhle události mohly mít leccos společného s právě probíhajícími volbami do obou komor egyptského parlamentu...

- Klíč k úspěchu? Relaxace, zní jednohlasně z gabonského táboru. Spolupořadatelé předevčírem šokovali i třetí výhrou ve skupině a postupem z prvního místa, díky čemuž se vyhnou favorizované Ghaně. "Dokonce i před úvodním zápasem jsme měli tuhle uvolněnou atmosféru v kabině a žádný nervózní duch," potvrdil trenér Rohr, jenž například hráčům dovolil strávit po druhém utkání nějaký ten čas s rodinou a kamarády - za podmínky, že všichni budou zpátky na hotelu do jedenácté hodiny večerní. Zároveň prý dle zkušeného útočníka Daniela Cousina funguje celá týmová chemie: "Je tu hodně mladých kluků; a já myslím, že zkušenější hráči jako já by měli mluvit s těmi mladšími a pomáhat jim zůstat klidnými."

- Všechny tři země nepostoupily na závěrečný turnaj do Gabonu a Rovníkové Guineje, přesto si však nikdo nedovolí pochybovat o jejich přetrvávající síle a velikosti; ne tak ghanský předseda fotbalové asociace Kwesi Nyantakyi. Ačkoliv si mezi sebou Egypt, Nigérie a Kamerun mohou podělit rovných 12 titulů pro mistry kontinentu, prý je již dnes nelze ani v rámci Afriky považovat za těžké váhy. "Absence těchto takzvaných gigantů turnaj dle mého názoru nepoškodila v žádném ohledu. Země, které se kvalifikovaly, na tom byly lépe než ty, které se sem nedostaly," pronesl Nyantakyi na obhajobu své domněnky, že teď - vzhledem k aktuální formě - už je třeba považovat za těžké váhy někoho jiného. Třeba Ghanu, že ano...