Premier League - souhrn 7. kola

Góly: 42. Claudio Yacob - 63. Jack Wilshere

West Bromwich po skalpování Manchesteru United registruje další slušný úspěch a už potřetí v řadě nenachází v lize přemožitele. Podobně přitom bude na remízu 1:1 nahlížet také mírně favorizovaný Arsenal, který předvedl patrně nejhorší výkon od úvodního debaklu s Aston Villou, a za bod tedy může být ještě rád...

Fanoušci na The Hawthorns si na první šanci nějaký čas počkali (zhruba čtvrthodinu), hned v prvním možném okamžiku šlo však o řádně bodavou ránu. Mimořádně nepříjemná Flaminiho teč Berahinovy střely každopádně sice nachytala Szczesného na nesprávné noze, přesto se ještě polský brankář stihl vymrštit po své pravé ruce a nevyzpytatelný projektil zlikvidovat.

Co se herního projevu týče, West Bromwich si po většinu času s věhlasnějším sokem v ničem nezadal, co se sebevědomí na balonu týče - ovšem to ještě atraktivní průběh zápasu nezaručovalo. Spíš naopak, šlo docela dobře hlavně o handrkování ve středu pole: Arsenalu chyběl náběh za obranu a možná ho sráželo dolů příliš "kohoutů" (středových ofenzivních záložníků) na jednom smetišti. West Bromwichi se pak neujal pár zajímavých centrů z levé strany ani Sessegnonův pád na hraně pokutového území ve snaze vybojovat penaltu/přímý kop.

Vysoká tolerance rozhodčího Lee Masona obecně polykala až příliš velkou část pozornosti veškerých aktérů na hrací ploše; a na nějakou střelbu se dočista zapomnělo. Po delší době se opět odhodlal ve 39. minutě Ramsey, jehož jedovatý přízemní míč vytěsnil Myhill. Na druhé straně pak proti Sessegnonovu voleji vystoupil pozorný Mertesacker, aby Baggies předznamenali svůj náhlý úder. Tomu dal vzniknout perfektní centr Amalfitana, jenž přistál akorát mezi Girouda s Jenkinsonem a posadil se na hlavu skórujícího Yacoba...

...a WBA mohlo hned po přestávce favorita rovnou popravit. Bohužel pro Throstles ovšem Anelka nepočítal s tím, že k němu přes skluzujícího Koscielného proputuje Berahinův pas, a tak jej záhy akorát patou zpracoval pro soupeře. Arsenal s odpovědí rovněž nevyčkával; v jeho případě Wilshere z nadějné pozice netrefil vymezený prostor. A strhující vstup do druhé části posvětila ještě jedna gólovka Anelky; tentokrát spojená se spáčem Jenkinsonem, výběhem z levé strany a nedokroucenou střelou na zadní.

Nicméně jakkoliv Arsenal dál tápal, vyrovnání se dočkal ještě poměrně brzy. A zasloužil se o něj paradoxně jeden z nejhorších hráčů na hřišti. Jack Wilshere byl po první půli zralý na vystřídání/vyloučení - po 62 minutách a "námazu" Rosického ovšem za vydatné pomoci Olssonovy levé holeně vypálil všem kritikům rybník a svým prvním ligovým gólem po třech letech srovnal na 1:1.

Baggies si změnu skóre přirozeně nenechali líbit a na favorita se opětovně vrhli bez nejmenšího respektu. Ke střele se každopádně propracoval až Jones v 73. minutě. Konkrétnější tedy byl Arsenal, za který znovu promluvil probuzený Wilshere, když kolmicí vyzval Girouda. Tomu už ale záměr oběhnout Myhilla a zakončit do prázdné nevyšel. Zbytek zápasu potom charakterizovala hlavně nervózní snaha individualit brát to na sebe a ve výsledku řada nepřesností.

Góly: 67. Winston Reid, 73. Ricardo Vaz Tê, 80. Ravel Morrison

West Ham dnes přepsal datum u svého posledního vítězství na White Hart Lane, učinil tak poprvé od roku 1999. Svému soupeři dnes uštědřil lekci z produktivity a manažer Allardyce musí být spokojen i s prací defenzivy.

Zatímco se Kladiváři marně snažili o úspěšné přímočaré akce do vápna, Tottenham ztroskotával se svou rozvážnou hrou plnou přílišného množství přihrávek před šestnáctkou. To se rozhodl změnit Sigurdsson po čtvrhodince hry, když ukradl míč spoluhráči Townsendovi a pohotovou ranou prověřil připravenost Jääskeläinena, který rozladil domácí diváky o pár chvil později kuriózním zdržením hry na několik desítek vteřin s potřebou výměny kopačky.

Postupem času si Kohouti tvořili výraznější převahu nad držením balónu, kterou mohl ve 24. minutě využít Townsend, nicméně prudký pokus z pětadvaceti metrů vyletěl pár decimetrů nad břevno. Ve 32. minutě se pro změnu ukázal líbivým průnikem do pozice pro centr, který se i přes znatelnou teč snesl k nohám Paulinha, jenž po zpracování pálil nepřesně.

Agilní křídlo se znovu předvedlo tři minuty poté, když vystihlo směr přihrávky soupeře na polovině hřiště a uniklo až k vápnu, kde se za hlavu chytal o půl kroku pomalejší Defoe. V závěru poločasu tak nechybělo mnoho a blíže k vítězství mohli mít hosté. Přímý kop z dvaadvaceti metrů řešil Noble lehoučkým lobem přes zeď na Nolana, který v pádu z voleje těsně minul vzdálenější tyč.

Diváci se ani nestačili usadit k druhému dějství a Paulinho už našel uličku do vápna, kde se proti Jääskeläinenovi ocitl osamocený Defoe, který neuspěl s touhou procedit balón mezi nohama brankáře. V 50. minutě mohl slavit Dawson, když k němu propadl Eriksenův centr z příméh kopu, před odkrytou brankou ale v akrobatické pozici usměrňoval nepovedeně.

Po necelých sto dvaceti vteřinách musel Jääskeläinen být znovu ve střehu, tentokrát bravurně zasáhl proti tvrdé ráně Defoea zpoza vápna. Deset minut po změně stran centroval Downing na zadní tyč, kde hodlal spustit ledovou sprchu pro favorita Tomkins, ale jeho hlavičku opřenou o zem vyrazil parádním reflexivním zákrokem Lloris.

Nakonec to však opravdu byli Kladiváři, kteří po více jak hodině hry otevřeli skóre. Při rohovém kopu se Reid hravě odpoutal od Vertonghena a hlavičkoval přesně k tyči bezmocného brankáře. V tu chvíli se ovšem houpalo štěstí ze strany na stranu. Nolan totiž nechtěně za Llorise na brankové čáře zaskočil, odražený balón si ale opět našel cestu k Reidovi, který bez okolků propálil vše před ním.

A štěstěna se rozhodla ještě chvíli zůstat na straně podceňovaného celku. Dembele podklouzl při rozehrávce, Noble pak kvapně posílal pas za obránce, kam si sbíhal Vaz Tê, který tváří v tvář brankáři neuspěl a následně spadl na zem. Ke smůle Llorisově však vyražený míč zamířil přímo do padajícího útočníka a od něj do nehlídané branky.

Dramatickému závěru pak dal svůj jednoznačný nesouhlas Morrison. Po odvráceném centru do vápna West Hamu přebral přihrávku ještě na vlastní polovině, utekl Vertonghenovi, lehce obehrál Dawsona a svůj výtečný průnik zakončil přehozením položeného Llorise.

Zbylé minuty už nabídly jen zoufalou snahu o čestný gól, ani ten dnes Tottenhamu přán nebyl. West Ham tak slaví své první ligové vítězství při výjezdu mimo svůj stadion od března letošního roku, favorit si stejný měsíc škrtá z kolonky "Poslední domácí prohra v lize".

Góly: 19. Adam Lallana, 83. Jay Rodriguez

Ve fantastických výkonech pokračuje Southampton, který porazil na vlastním stadionu Swansea 2:0, dostal se v tabulce zpět před Manchester City a minimálně na pár hodin se bude hřát na příčkách zaručujících postup do Ligy mistrů. Rozhodující branku vstřelil už v devatenácté minutě Lallana, vítězství Saints pak v závěru pojistil střídající Jay Rodríguez.

Vyrovnaný duel začal oboustranně opatrně, oba týmy vystupovaly z dobře zformovaného obranného bloku jen zřídka. První střelu utkání si v páté minutě připsal hostující záložník Shelvey, jeho pokus však neměl šanci na úspěch. Soton odpověděl spoluprací ofenzivní dvojice Lambert - Osvaldo, kdy první jmenovaný vymyslel krásnou kolmici, Osvalda ale dokázal ubránit dobře pracující Chico.

Devatenáctá minuta už přinesla úvodní gólový úspěch zápasu, a k radosti domácích příznivců to byli Saints, kdo otevřel střelecký účet. Lallanův první centr byl ještě obranou Swans odvrácen, ovšem Schneiderlin vyhrál souboj pro Davise, ten posunul míč zpět ke kopačkám domácího kapitána a Lallana pravačkou propálil Vorma. Domácí středopolař mohl brzy přidat i druhý zásah, tentokrát ale nedokázal zamířit přesně.

Po pětadvaceti minutách hry se Swansea výrazně vzpamatovala a i ona si vypracovala dvě velmi dobré příležitosti ke vstřelení gólu. Nejprve se po centru Rangela a zakončení Michua blýskl fantastickým zákrokem Boruc, jen o minutu později pak navíc polský brankář zlikvidoval i nebezpečnou ránu Shelveyho. Lambert na druhé straně umístil svůj volný přímý kop téměř ideálně, Vorm se však vymrštil ke své tyči a balón dokázal srazit na roh. Jinak byla ovšem Swansea lepším týmem, Wilfriedův pokud z otočky zlikvidoval připravený Boruc, a když už hosté konečně strážce svatyně Saints pokořili, zastavila Dyera od gólové radosti tyč.

V samém závěru úvodního dějství měl pak ještě jeden gól na hlavě Wilfried, Boruc ale ani v tomto případě nekapituloval. Po pauze si musel gólman Southamptonu poradit i s pokusem Shelveyho, Bony s Michuem pro změnu pálili nepřesně. A když domácí přečkali všechny gólové možnosti soupeře, udeřili v závěru podruhé a pojistili si tak tříbodový zisk. Nejprve sice ještě Wanyamovi vzala gólovou radost píšťalka sudího, jenž posoudil předešlý souboj Lovrena s Chicem jako faul prvního jmenovaného, ve třiaosmdesáté minutě už se však Soton dočkal.

Po dlouhém nákopu přečkal střídající Jay Rodríguez souboje s Chicem i Amatem, stoperská dvojice Swansea ho svými zmatky nakonec pustila až do zakončení a domácí útočník se levačkou nemýlil. A když pak střely Bonyho a Caňase brankou neskončily, bylo jasné, že si Southampton připíše po vydřeném vítězství nad Swansea tři body.

Góly: 68. Anthony Pilkington - 4. Oscar, 85. Eden Hazard, 86. Willian

Více štěstí než rozumu měla dnes na Carrow Road favorizovaná Chelsea. Poté, co nerozhodla již v úvodní dvacetiminutovce, se v příštích pasážích několikrát nechala od Norwiche regulérně přehrávat, přišla o vedení a zpátky jej získala jen díky Tetteyově donebevolajícímu lapsu.

José Mourinho si po závěrečném hvizdu jistě napočítal několik nových vrásek, ovšem alespoň na úvodní výkop a minuty k němu přilehlé svůj tým připravil bezchybně. Ostatně Blues šli do vedení již po čtyřech minutách, když Demba Ba podržel míč pro Oscara a ten jej bez přípravy napálil z levé strany šestnáctky do sítě.

Další góly pak v úvodních pasážích klidně mohl přidat sám senegalský forvard, který byl svou pracovitostí pro fanoušky Chelsea balzámem na duši oproti Eto’ovi či Torresovi. Jenže jednou ho vychytal Ruddy a podruhé zase záskok chybujícího brankáře jménem Bassong. Ruddy obecně nepůsobil jistě a "sluníčko" jej zřejmě opětovně zradilo ve 29. minutě, kdy jeho i Turnerovo váhání klidně mohlo vyústit v branku Ba či "alespoň" penaltu.

První jakž takž utěšená akce Norwiche nadešla ve 22. minutě, kdy se Čech vrhal po Howsonově střele, a pak až těsně před obrátkou. To už Howson zády k brance nevystřelil, zároveň ale aspoň připravil zablokovanou ránu Pilkingtonovi - a Olsson pak ze střední vzdálenosti bez přípravy minul. Canaries celkově poločas zakončili na nejpozitivnější notě: po standardce se slabším projektilem uvedl ještě Bassong.

Po změně stran domácí publikum ihned poděsila drzá patička Demby Ba, jenže to žádný dominantní poločas Chelsea ani omylem nepředznamenalo. Ba naopak - Pilkington brzy možná oprávněně volal po penaltě, jakmile mu na záda došlápl Ramires; a Kanárci obecně druhý poločas nezačali vůbec špatně. Chelsea se uchylovala k hloupým faulům, v defenzívě měla mezery jako nikdy v tomto utkání. A taky si vykoledovala jen málo kruté srovnání. To v 70. minutě zařídilo duo Van Wolfswinkel-Pilkington, které si ideálně rozumělo vzdušnou drahou po dodávce Olssona. Čech byl bezmocný.

Chelsea nejprve usilovala o návrat do vedení skrze přízemní ránu Ivanoviće a nepovedenou střelu z otočky v podání střídajícího Hazarda. Naproti tomu Norwich zklamala striktní "jednonohost" Snodgrasse s Olssonem a v průběhu nesmírně hektické koncovky se neujaly ani dva průběhy Redmonda.

Jejím smutným hrdinou se nakonec stal Alex Tettey, který dlouhý nákop sice stihl před Hazardem, pak mu ale míč omylem tak akorát zpracoval do stoprocentní šance a Ruddy už tuto hrubku neodčinil. Aby toho záhy nebylo málo, s parádní tečkou přispěchal ligový debutant Willian, jenž za asistence někdejšího spoluhráče z Anži Eto'a překrásně vymetl pravou šibenici domácí klece.

Góly: 5. Craig Gardner - 55. Adnan Januzaj, 61. Adnan Januzaj

Dnes to byl zápas jednoho muže. Ač předvedl poslední tým tabulky Sunderland v první půli výborný výkon a mohl vést o přestávce klidně o tři branky, nakonec se radovali Rudí ďáblové. Zachránil je belgický mladík Adnan Januzaj, který dvěma góly ve druhé části zareagoval na úvodní trefu Gardnera. United po vítězství 2:1 poskočili za Hull na deváté místo.

Začátek však vyšel dokonale Sunderlandu, který šel do vedení už v páté minutě. Giaccherini přešel přes Evru, jeho centr odvrátil Jones k Vidićovi a ten neomylně namazal Craigu Garnderovi mezi penaltu a malé vápno.

Nani odpověděl pěknou ránou z dálky, která však těsně minula cíl. Záhy měl ale Gardner na noze další gól - obral o míč váhajícího Jonese a Sunderland mířil do protiútoku 3 na 1. Záložník Black Cats však příliš váhal a Phil Jones dokázal svoji minelu zažehnat skvělým skluzem.

Manchester United působil tak, jak by asi běžný divák očekával. Nejistým dojmem, kupili plno chyb a v defenzivě to byla jedna velká komedie. Sunderland byl také bojovnější a zdánlivě více chtěl bojovat o vítězství. Přesto se projevovala kvalita obhájce titulu a Devils tak měli lehce více ze hry. Stále tomu však chyběla lehkost a drajv.

Střely Januzaje, Naniho a znovu Januzaje postrádaly buď přesnost nebo potřebnou razanci. Gólovky měl v první půli pod palcem pouze Sunderland. Skvělým zákrokem se prezentoval David De Gea, když zasahoval proti přesné hlavičce Giaccheriniho. Italský reprezentant měl krátce před přestávkou možnost zvýšit znovu, ale po akci Johnsona z malého vápna přestřelil.

Druhý poločas už se vyvíjel podle očekávaných notiček. Že se ale do role spasitele převtělí teprve osmnáctiletý talent Adnan Januzaj, to čekal patrně málokdo. Přesto to byl on, kdo dvěma góly zastoupil Rooneyho, Van Persieho a další ostrostřelce, a zajistil obhájci titulu tuze kýžené tři body.

Už deset minut po obrátce bylo díky Belgičanovi vyrovnáno. Januzaj založil akci do křídla na Evru a sám ji zakončil, když Francouzův centr uklidil z prvního doteku na přední tyč. Jen šest minut poté už zvedal ruce nad hlavu znovu. Naniho centr odvrátil O’Shea přímo k němu a výborně mířená volej k tyči věnovala United vedení.

Svěřenci Davida Moyese se tak konečně vyhrabali z krize, ale výkon příliš uspokojivý nebyl. Ostatně v závěrečné půlhodině to nebyl žádný válec, závěr zápasu mohl přinést branku spíše domácím. Posledních deset minut se nesl v rytmu tlaku Mackems a brejků United. Největší šanci spálil při samostatném úniku Robin van Persie. Přesto jeho celek vybojoval výhru.

Góly: -

Nováček z Hullu si udržel domácí neporazitelnost a činil tak v nepříliš zajímavém souboji s Aston Villou, která navzdory pověsti manažera Paula Lamberta udržela již druhé letošní čisté konto. Oba celky evidentně trpěly na absenci elitních střelců Bentekeho a Bradyho.

Měření sil dvou týmů, které stíhaly třetí po sobě jdoucí ligové vítězství, bylo na šance doopravdy skoupé - jako málokterý mač. De facto jediná opravdu gólová příležitost spadla do klína Agbonlahorovi v 19. minutě; o to víc mohla hostující modla litovat, že po uhnutí dvěma atakům soupeřů akorát levačkou vyprášila McGregorovy rukavice.

Také další zajímavou příležitost měli birminghamští, kteří (nejen) dnes povětšinou sázeli na protiútoky. V 53. minutě takto jednu z hbitých akcí po pravé straně rozeběhl Bacuna, Weimann navázal a Agbonlahor jen těsně minul.

Tigers přitom byli vepředu ještě bezradnější; agilní křídelník Brady jim scházel možná více, než se očekávalo. A ve finále šlo zpozorovat snad jen jedinou nadějnou střelu z řad domácího celku, jejímž autorem byl muž s palicí v pravačce Tom Huddlestone.

Góly: 83. Darren Bent

Fulham sváděl se Stoke City dlouhé minuty těžký a vyrovnaný boj a každý metr hřiště, přesto diváci jeden kýžený gól viděli. Postaral se o něj Darren Bent, který osm minut před koncem zápasu rozhodl o nejtěsnějším vítězství Cottagers.

Zachránil tak nejen čest svého zaměstnavatele, ale dost možná i křeslo manažera Fulhamu Martina Jola. Pod holandským trenérem se v posledních dnech značně pohupovala židle, tříbodový zisk v důležitém boji s Potters mu však jeho nestabilní pozici zase o trošku vylepšilo.

Whites mohli být po závěrečném hvizdu spokojeni po všech stránkách. Pomohl jim i rozhodčí, který přehlédl faul Senderose na Irelanda v pokutovém území. Deset minut nato pak Amorebieta v souboji poslal k zemi pro změnu Walterse - tento zákrok byl zase vytažen mimo vápno.

Kromě Sidwellovy neúspěšné střely se Fulham příliš neprojevil, v závěru poločasu nicméně taktéž reklamoval penaltu. Tu sudí tentokrát odmítl Bryanu Ruizovi, jenž si stěžoval po kontaktu s Marcem Wilsonem.

Branky se na Craven Cottage dočkali až v samém závěru. Huthova hlavička skončila nad, Irelandův volej zase vedle, Huth podruhé pak narazil na Riethera na brankové čáře. Otěží se tak musel chopit střídající Darren Bent, který si počíhal na zblokovanou střelu Kasamiho a s instinktem zabijáka rozhodl zápas.

Góly: 13. Luis Suárez, 17. Daniel Sturridge, 38. Steven Gerrard (pen.) - 76. Dwight Gayle

Povinná mise úspěšně splněna. Liverpool pokračuje v krasojízdě a po vítězství 3:1 nad Crystal Palace se vrací alespoň do neděle na špičku tabulky. O hladké výhře rozhodli Reds už v prvním poločase, kdy se o výsledek postarali Suárez, Sturridge a z penalty kapitán Steven Gerrard. Ve druhé půli korigoval Gayle.

O vítězi bylo prakticky rozhodnuto už po sedmnácti minutách. Nejprve Suárez si narazil se zabíhajícím Enriquem a jeho zpětný pas i přes uklouznutí (či snad díky němu) dostal míč do branky. Krátce nato mě velkou šanci Sturridge, ale neproměnil. Prosadil se až o minutu později, když zakončil samostatnou akci několika zaseknutími před zmatenými obránci a dělovkou z takřka nulového úhlu nachytal Speroniho v nedbalkách.

Nováček soutěže se ke slovu dostal až zhruba v polovině úvodního dějství, ale gólově mlčel. Kébé nevyřešil ideálně nájezd na Mignoleta; Jerome otřel o neúspěšného křídelníka ránu, kterou nakonec belgický gólman vyrazil a nakonec následnou dorážku poslal Puncheon vysoko nad. Nejblíže gólu byli Eagles paradoxně po nešikovném počínání Sahka, jenž si při pokusu o odkop málem srazil míč do sítě.

Když se zdálo, že by se dějiny zápasu mohly začít psát jinak, přišel definitivní direkt. Moxey sáhl ve vápně po Sterlingovi, jenž se ochotně svalil k zemi, a nařízený pokutový kop s přehledem proměnil Gerrard. Chvíli nato navíc mohlo být s nováčkem ještě hůře, Suárez prošel šikovně do vápna, avšak jeho střílený centr se od Mosese odrazil do jen břevna. V závěru ještě Sterling střílel z úhlu do Speroniho, nepropálil jej ani z lepší pozice Suárez.

Druhá polovina zápasu nepokračovala v nastoleném tempu, naopak se diváci na Anfield Road dlouhých třicet minut nedočkali větší příležitosti. Liverpool hru kontroloval a hosté se přes jejich blok nemohli dostat. Až teprve standardní situace čtvrt hodiny před koncem přinesla díky Gaylove sotva znatelné teči snížení. Pět minut před koncem pak Sturridge nastřelil tyčku, výsledek se ovšem již neměnil.

Góly: 58. Peter Odemwingie - 30. Loïc Rémy, 38. Loïc Rémy

Oba poločasy o jednom muži; a to je opravdu jen lehce nadnesené. Tomu prvnímu dominovalo umění dvougólového Loïca Rémyho, které nakonec minimálně na ukazateli skóre zastínilo druhopoločasové představení žolíka Jordona Mutche. Newcastle si připisuje třetí výhru v sezoně, kterou lze před nadcházejícím losem chápat jako zvláště vitální.

David Marshall se už letos jednou pořádně vyznamenal, když prakticky sám na Cardiff City Stadium ničil Tottenham. Dnes proti Newcastlu odstartoval v hodně podobném stylu. Nejprve v 17. minutě jeho reflex bravurně odmítl na hraně ofsajdu postaveného a z velké blízkosti zakončujícího Rémyho; posléze se Marshall pro změnu mrštně vrhl po Sissokově pumelici z okraje šestnáctky.

Další moře práce měl Marshall registrovat ve 27. minutě, tehdy ale výbornou vizi Cabayeho s Débuchym zklamal výstup v podání Rémyho. Jeho koncovka byla až nečekaně slabá. Chuť i reputaci si nicméně kmenový hráč QPR spravil hned záhy, když po půlhodině hry zleva vyběhl na střed a nachytal Marshalla střelou na bližší tyč. Brankář Cardiffu byl doteď bezvadný, nyní si ale sám vyčítal, že se mu balon nepodařilo vyrazit s větší rozhodností.

To napodruhé když proti němu pálil rozjetý Loïc Rémy, nemohl již Marshall zmoci ani ň. Sotva se postavil na nohy po zákroku proti Cissému, byl tu francouzský reprezentant s neuvěřitelně kontrolovanou dorážkou ke vzdálenější tyčce. Podobně jako proti Hullu, také dnes Rémy při navazování na pálící protihráče zachoval až obdivuhodně chladnou hlavu a pouze demonstroval, v jaké pohodě poslední dobou hraje.

Už teď to na Cardiff City Stadium bylo hotové francouzské odpoledne - a z pohledu domácích mohlo být ještě hůře. Krátce před přestávkou se totiž veledrzým projektilem z přímého kopu uvedl Cabaye a z pozice, odkud 99 % hráčů centruje, trefil levou tyč Marshallovy klece.

Malky Mackay o přestávce musel něco udělat, prostě musel - a rozhodl se pro vysvlečení Jordana Mutche; žolíka, který v nastavení rozhodl předešlé klání s Fulhamem. Právě Mutch potom v 51. minutě spálil první solidní příležitosti Cardiffu v tomto doposud relativně jednostranném utkání, když po Whittinghamově rohu hlavičkoval z výhodného postavení hodně nepřesně.

A v předvádění toho, co si od něj manažer sliboval, Mutch také zvesela pokračoval, jakmile záhy pro změnu chystal šanci pro Whittinghama. Do třetice potom už dokonce zařídil kontaktní branku svého týmu, když pohotovou přihrávkou "z jedničky" vyzval ke skórování chladnokrevného Odemwingieho. Tím zároveň de facto sám nakopl celou domácí jedenáctku. Odemwingie měl okamžitě další stoprocentní příležitost, kterou tentokrát vůbec neustál, a obecně Bluebirds působili, jako by je někdo pokropil živou vodou.

Přesto se Straky ještě včas mohly uklidnit. Stačilo, aby Sissoko z většího úhlu v brejku prostřelil Marshalla; potažmo aby později Jonás nějakým způsobem stlačil svou hlavičku pod břevno. Místo toho se zase jednou přihlásil o slovo Mutch heroickým průběhem středem hřiště a kolmicí pro Bellamyho, která byla jen o chloupek delší, než by bývalo záhodno. Takhle se Krul u tyčky překvapit nenechal.

Ačkoliv Bluebirds po změně stran předváděli o 100 procent lepší fotbal, vzadu se pořád museli mít na pozoru. Marshall takto musel v 80. minutě vyřešit jeden zvláštní zmatek před vlastní brankou a zároveň si později oddechnout, že sudí přehlédl zřetelnou ruku jednoho z jeho strážců. Nicméně co vynikalo, byla pořád snaha Cardiffu vyrovnat. Nejblíže gólu byl kdo jiný než Mutch, který za obranou ideálně přebral Whittinghamův nákop a pak ztroskotal na rozpaženém Krulovi.

Góly: 17. Álvaro Negredo, 45. Sergio Agüero, 69. Tim Howard (vl.) - 16. Romelu Lukaku

Když už nic jiného, Pellegriniho ManCity je alespoň na Etihad Stadium při ligovém programu stále stejný válec a stále stejně stoprocentní. Dnes to odnesl Everton, který dokázal soupeři vzdorovat pouze v první půli. Dojem z jinak zajímavého mače poněkud kazí akorát přespříliš výrazný rukopis sudího Mosse.

Předstrčený sobotní zápas bavil, od začátku do konce. Už v sedmé minutě si ostatně značné procento publika myslelo, že Kolarovův nízký projektil z přímého kopu zapadl přesně k levé tyči - místo toho se ale vlnila akorát boční síť a Howard ve skutečnosti situaci kontroloval. Další vzruch přišel po stejném časovém intervalu, opět díky domácím (ač duel v žádném případě nebyl jednostranným!). Pěkná, dlouhá a přitom nikterak překombinovaná spolupráce několika fotbalistů v bleděmodrém v útočné třetině tehdy vyústila ve zklamání alias Milnerovu zablokovanou střelu.

Velmi solidní tempo tohoto poobědového střetnutí jistě vytvářelo příslib blížících se gólů, a ty také na scénu dokvačily nejenže brzy, ale rovnou v páru. Nejprve se po 16 minutách Lescott nesoustředil na obrannou past, aby ze sebe Lukakuem ihned nechal udělat hlupáka ještě jednou a bezmocně přihlížel úvodnímu gólu zápasu. Okamžitě vzápětí se nicméně mohlo opět začínat odznova, když Yaya Touré vypustil krásnou kolmici pro Negreda a ten se nemýlil. Howard si v tu chvíli počínal zhruba stejně úspěšně jako před pár sekundami jeho kolega Hart - sáhnul si, ovšem nikoliv dostatečně.

Mauricio Pellegrini v tomto ročníku nepřesvědčuje v několika ohledech, co skvělého a nového ovšem beze sporu dodal hře ManCity, to jsou nápadité signály ze standardních situací. Ve 26. minutě takto diváci přihlíželi definici "nebránitelného signálu"; a k úspěchu tehdy scházelo, už jen aby Agüero nepochybil ve vyložené příležitosti. Argentincovi se to přitom kupodivu povedlo způsobem, že ani netrefil vymezený prostor.

Na hrací ploše se mezitím stále něco dělo, i když to zrovna mělo být tápání zraněného Kompanyho. Domácí kapitán nakonec také odstoupil kvůli dalším potížím s kolenem. A Citizens mrzela i další věc - nerozhodný Agüero, který cuknutím zmátl místo soupeře sám sebe, nechal vyšumět velmi dobrou příležitost Citizens k tomu jít poprvé do vedení. Té se mimochodem mělo okamžitě dostat také Evertonu na druhé straně, Toffees už ale byli odkázáni pouze na rozhodčího Mosse, jenž bohužel pro ně přehlédl evidentní postrčení Lukakua Nastasićem.

A Karamelky měly brzy další důvody k protestům, tentokrát ještě závažnější. Silva totiž krátce před poločasovým hvizdem citlivým kolmým pasem vyzval ke skórování pro změnu precizního Agüera, přičemž se zejména energický Coleman domníval, že Argentinec vybíhal z ofsajdového postavení. Tak jako tak, atraktivní úvodní část dopadla o něco lépe pro domácí.

Do druhého dějství vstoupila defenzíva Evertonu převlečena za ementál a zvolit Touré střelbu namísto předávky Silvovi, mohla taky brzy pykat. Zároveň Toffees docela dobře rezignovali na ofenzívu, respektive se po obrátce ani zdaleka neprosazovali tolik jako před ní, a tak nebylo divu, že se druhá část odvíjela pod taktovkou Manchesteru City.

Ten se přitom musel prát s relativní nepřízní osudu. Brzy byl oslaben o další součástku obranné linie, když tentokrát po střetu se spoluhráčem Nastasićem pro otřesení a tržnou ránu nad obočím odstoupil Kolarov; a krev zanedlouho crčela také ze Zabaletova nosu. Jenže Argentinec už zůstal, ba co víc - onu štěstěnu rázem otočil ve prospěch svého týmu.

Nabytá indispozice mu totiž vůbec nevadila, s novým dresem se ihned vrhnul do šestnáctky soupeře, nechal se okatě odstrčit Colemanem a vybojoval tak pro City klíčovou, leč kontroverzní penaltu. Tu s ohromným štěstím proměnil Agüero - ve skutečnosti se jeho projektil odrazil od tyče do Howardových zad - a domácí mohli poprvé v utkání klidně dýchat.

Již nadobro. Howard si totiž akorát v závěru počíhal na Negredovu i Nasriho ránu z podobného úhlu po náběhu z levé strany a uchránil tak Everton od ještě drsnější porážky. Náskok Citizens se již v ohrožení prakticky nikdy neocitl.