Premier League - souhrn 17. kola

Góly: 66. Adam Le Fondre, 71. Jimmy Kébé - 14. Lukas Podolski, 32. Santi Cazorla, 35. Santi Cazorla, 60. Santi Cazorla, 80. Theo Walcott

Další gólový koncert na Madejski Stadium, a opět pro Arsenal. Reading si 12 inkasovaných gólů ve dvou zápasech s Kanonýry za rámeček rozhodně nedá; a už vůbec si nebude chtít pamatovat ďábla Cazorlu. Španělský záložník, který zpříma zařídil čtyři branky svého týmu, by si zasloužil přejmenovat na "Santa Cazorla", neboť naděloval přesně ve stylu amerického symbolu blížících se Vánoc.

Jakýsi tempomat měli samozřejmě od počátku pod palcem hosté, což také brzy stvrdila nadějná rána Oxlade-Chamberlaina, nicméně o co sporadičtěji Royals útočili, o to větší nebezpečí s sebou potom nesli. Situace z osmé minuty, kdy si Pogrebňak narazil s Kebem a divže nevyzval McAnuffa ke skórování (míč netrefil ideálně), budiž zářným důkazem přítomnosti tohoto jevu. A podobně málem zahřmělo také o dvacet minut později, kdy byl hlavním aktérem domácího snažení opět vytáhlý Rus. V tu chvíli se dozadu heroicky vrátil Vermaelen.

Nicméně také Gunners si před dnešním zápasem řádně přečetli příručku o efektivitě útočení - hned ze své druhé šance udeřili. Podolski předal míč Gibbsovi a běžel do vápna, kde jej levý bek našel naprosto dokonale. Podolskému stačilo si jen ze vzduchu stáhnout míč pro pohotovou levačku.

Ovšem nebyl by to Arsenal, kdyby proměnil úplně všechno. A tak ve 20. minutě Walcott sice parádně načasoval běh za obrannou linii Readingu, jenže svou akci degradoval neúspěšnou snahou o jesličky Federicimu. Jinak ale za sebou měli Gunners ryze pozitivní poločas plný přímočarého fotbalu a "cpaní" se do koncovky - viz odhodlané pokusy Cazorly či Wilsherea.

A koneckonců rovněž gólová produkce dále kvetla. Druhý gól se Londýňanům povedlo přidat po 31 minutách, když Podolski vnesl do vápna jemný oblouček, pro který si krkolomně, avšak kontrolovaně doskočil netradiční hlavičkář Cazorla. A ten samý Španěl velmi záhy zvyšoval už na 3:0 poté, co šel míč od jedné tyčky (Walcott) k druhé (Gibbs) a na střed (Cazorla).

Ještě do pauzy to sice mohlo být 4:0 (Federici se krásně vrhnul po hlavičkovaném projektilu Chamberlaina), nicméně Kanonýři museli být spokojeni i se stávajícím náskokem. Royals totiž překypovali takovou naivitou, že po obrátce mělo být jen otázkou času, kdy se bude měnit skóre zas a znovu.

Tak se nejspíš mělo stát hned v 51. minutě, Walcottovo zakončení do protipohybu Federiciho však na čáře zastavil skluzující Mariappa. A tak se další radost odkládala na dobu těsně před uplynutím dvou třetin utkání. Tehdy Wilshere na levé straně uvolnil Podolského a ten ještě chladnokrevně připravil míč před odkrytou klec pro hrdinu večera Santiho Cazorlu.

Jednou z hvězd duelu byl zároveň také Kieran Gibbs se dvěma asistencemi na štítě; k nim se nicméně v 66. minutě přidal také jeden zkrat, který ústil ve Wilshereův bolestivý rozštěp, Tabbovu kolmici a Le Fondreho solidní kličku Szczesnému. Na to ihned vzápětí navázal McAnuff "vymotáním" Vermaelena s Artetou a hosté jako by se měli strachovat o výsledek. Kebe totiž vzápětí hladce využil netaktického postavení Podolského a snížil na 2:4.

Přesto vyrovnání alá Newcastle (či Arsenal v pohárovém utkání s tím samým soupeřem) asi sotva bylo možné. Což se hnedka ukázalo, jakmile Royals nebojácně rozevřeli obranu. V 80. minutě do ní podnikli nájezd Cazorla s Walcottem a druhý jmenovaný po bezchybné zasekávačce levačkou uklidnil sektor londýnských příznivců. Následovaly bouřlivé ovace střídajícímu Cazorlovi a zcela bezproblémové dohrávání ze strany Arsenalu.

Góly: -

Také sedmnácté kolo Premier League nabídlo bezbrankovou remízu, která se tentokráte udála na The Hawthorns, kde si WBA podělilo body s West Hamem United. Oba celky se tak před náročným programem naladily na pozitivnější vlnu.

Baggies se mohli před utkáním pochlubit třetí nejlepší bilancí na domácím trávníku (za oběma celky z Manchesteru), přičemž hned od první minuty se tato statistika potvrzovala a hrálo se podle domácích not. Hodně práce s odvracením útočných výpadů měla zejména stoperská dvojice James Collins - Winston Reis, avšak Jääskeläinen zasahovat nemusel, i když zejména Longova rána nepostrádala potřebnou dávku jedu.

Nastoupený trend ovšem Albion neudržel a s přicházejícím koncem prvního dějství se začalo blýskat také před opačnou brankou. Po půlhodině hry vrátil Collins hlavou kulatý nesmysl před branku, kde se do zakončení dostal Reis, ale z malého vápna nedokázal zacílit do prostoru ohraničeného třemi tyčemi! Dobrou střeleckou parketu si vypracoval i Cole, tomu však pokazil radost skvělým zákrokem Myhill.

Ve stejném duchu se pokračovali i po změně stran. Do zajímavé střelecké pozice se dostal O'Neill, ale vymezený prostor se mu o fous najít nepodařilo. Pořádně rušno však bylo zejména před opačnou brankou. Velkou možnost měl na kontě Gera, ovšem na hostujícího brankáře úspěšný recept nenašel! Největší šanci druhého dějství měl po Gerově zpětném pasu Morrison, avšak z malého vápna hlavou rozezvučel pouze břevno Jääskeläinenovy branky! Zbytek utkání již příliš vzruchu nenabídl.

Góly: 75. Jan Vertonghen

Minulý týden hubené vítězství v Goodison Parku Tottenham neudržel, dnes doma proti Swansea už byl úspěšnější. Na jedinou branku zápasu z kopačky Jana Vertoghena nedokázali hosté z Walesu zareagovat a Spurs jdou po výhře 1:0 na čtvrté místo, o skóre za třetí Chelsea.

Tottenham od úvodních minut potvrzoval roli favorita, ačkoli do přímé konfrontace s brankářem Tremmelem se vlastně v začátku nedostal. Dvakrát byli Spurs blízko branky, jenže skvělý blok jednoho z bránících hráčů vždy naději zmařil. Nejprve Defoeovu střelu v obrovské šanci báječným skluzem zastavil Michu, za pár minut Adebayorův pokus nepustil k Tremmelovi stoper Chico.

Střední pasáž úvodního dějství nenabídla prakticky žádnou větší příležitost, až v jeho závěru rozsvítily White Hart Lane dvě situace - po jedné na každé straně. Nejprve Kyle Walker málem rozdrtil Tremmelovi rameno nevídanou dělovkou zpoza vápna, chvíli nato těsně přestřelil Llorisovu branko po rychlém brejku De Guzman.

Krátce po změně stran se v nezvyklé pozici ocitl Nathan Dyer, když po pěkném průniku a centru Routledge hlavičkoval na malém vápně, jenže na míč téměř nedosáhl a jen jej hlavou líznul mimo bránu. Na to odpověděl Emmanuel Adebayor, který po samostatné akci střílel zpoza vápna a Tremmel musel na zem a konečky prstů vyrážet na roh.

Tottenham získával stále více ze hry, slušnou šanci měl po přihrávce Defoea Kyle Walker, ale z první ve vápně výrazně minul bránu. Až čtvrt hodiny před koncem základní hrací doby se konečně svěřenci André Villas-Boase dočkali gólu. Walkerův centr z přímého kopu byl tečován jedním z obránců Swansea a Jan Vertoghen pohotově uklidil míč ke vzdálenější tyči - 1:0.

Dvě minuty před koncem mohl vítězství pojistit Jermain Defoe, který po výborné kolmici ze středu pole postupoval sám na bránu, ale jeho gólovou šanci výborně vychytal Tremmel. Závěrečný tlak Swansea přinesl jen nervozitu fanouškům Londýňanů, knockout Michua po souboji s Llorisem a další famózní zákrok Tremmela po rychlém brejku Townsenda.

Góly: 87. Steven Gerrard - 29. Christian Benteke, 40. Andreas Weimann, 51. Christian Benteke

Historie se opakuje, a to hned ve více dimenzích. Paul Lambert jednak navázal na svůj loňský "double" proti Brendanu Rodgersovi; jednak Aston Villa na Anfieldu opětovně vítězí 3:1 stejně jako v srpnu 2009. V inkriminovaném mezidobí mimochodem v liverpoolském svatostánku nikdo tři zářezy neslavil.

Reds před výkopem překypovali sebevědomím. Manažer Rodgers dokonce prohlásil, že by rád mířil ještě výše než na čtvrtou příčku. Jenže i jen ta se nyní Liverpoolu notně vzdaluje. Naopak Villa skrze pětizápasovou neporazitelnost zdá se pomalu, ale jistě opouští nejkritičtější zónu tabulky.

Utkání načala minuta aplausu pro nedávno zesnulého Phila Taylora, bývalého kapitána a manažera Liverpoolu. Jenže samotný úvod zápasu potom ke cti legendě v žádném případě nesloužil. Reds měli zpozornit, když Benteke časně odhlavičkoval Bannanův centr ze standardky přímo do Reiny; tak se nicméně alespoň vzadu nestalo, pročež se ve 29. minutě prvně měnilo skóre. Postaral se o to spolehlivý Benteke, když měl po převzetí Holmanova balonu přespříliš volného času a prostoru.

Reds do té doby vskutku nijak nepřesvědčovali, ačkoliv vypadali být jistými kontrolory průběhu zápasu. V mezihře to klapalo, avšak finální fáze tradičně pokulhávala. Suárez hrubě nezvládl přečíslení, a když už jednou přesně přihrál, Shelveyho na poslední chvíli odzbrojil Baker. Po úvodní trefě Villans navíc dokonce i tyto náznaky vymizely - aby fantastická patičkovaná přihrávka Bentekeho a precizní Weimannovo zakončení stanovily poločasové skóre 0:2.

Brendan Rodgers pro druhé dějství přichystal jedno střídání, když na pažit vypustil natěšeného Joea Colea, ovšem ani ten ofenzivní projev Reds nikterak dramaticky nevylepšil, respektive nezefektivnil. Liverpool byl nejblíže branky snad při zřejmě oprávněném volání po penaltě, zatímco Aston Villa opět namísto spekulací rovnou úřadovala. Benteke v 51. minutě protancoval děravou obranou soupeře a bylo hotovo. Gerrardova teč Johnsonova nástřelu už na Anfieldu nikoho pořádně rozveselila.

Góly: 16. Robin van Persie, 19. Tom Cleverley, 59. Wayne Rooney - 72. Fraizer Campbell

Snad nikdo nemohl předpokládat, že tento zápas skončí jinak. Z posledních deseti zápasů urhál Sunderland s Manchesterem United remízu dvakrát, tentokrát se misky vah tradičně přelily na stranu Red Devils. Rozhodl už úvod utkání, trefil se Van Persie a Cleverley. V závěru zápasu Mackems mocně toužili po vyrovnání, ale zmohli se jen na gól Campbella.

Skóre se poprvé změnilo už po čtvrthodině. Vynikající práci při první brance odvedl Ashley Young, který nezvykle ustál tvrdý souboj v pokutovém území, poradil si s obráncem a odcentroval před bránu. Míč se šťastně odrazil k volnému Robinovi van Persiemu a nizozemský kanonýr se ranou do horní poloviny branky nemýlil - 1:0.

Neuplynuly ani čtyři minuty a vedení United bylo dvojnásobné. Tentokrát se o to postarala dvojice středních záložníků, Carrick krásně oslovil Cleverleyho a Mignolet na jeho technickou střelu na zadní tyč nedosáhl - 2:0. Prakticky rozhodnout mohl hned vzápětí Wayne Rooney, jenž měl v rozmezí dvou minut dvě gólové šance. Ani jednou ovšem nedokázal zamířit mezi tři tyče.

Krátce nato se do příležitosti dostal i do té doby němý Sunderland, po minele v obraně postupoval na bránu McClean, avšak ani jeho snažení neskončilo gólem, De Gea mu ránu z úhlu dobrým vyběhnutím vychytal. První dějství již další větší šanci nenabídlo a diváci si tak na vzrušení museli počkat do druhého dějství.

A nemuseli čekat dlouho, už po třech minutách museli mít tep na dvojnásobku obvyklé frekvence. Velký závar před brankou Mignoleta vyústil až v další stoprocentní šanci Wayna Rooneyho a anglický forvard i s pomocí teče belgického gólmana rozezvučil břevno. Do permanence se dostal i De Gea hned vzápětí, když nadvakrát zneškodnil šanci Gardnera.

Gól se oslavoval až krátce před hodinou odehraného času. Po kombinaci Young - Van Persie se nejlepší střelec loňské Premier League nevídaně prosmýkl mezi stoperi soupeře a dostal míč až k Rooneymu, jemuž nedělalo sebemenší problém přetavit krásnou příhru Holanďana ve třetí gól - 3:0. Black Cats ke konci utkání bojovali o snížení a dočkali se. Po silnějším tlaku a sérii nebezpečných centrů a střel se k hlavičce po vysokém míči Sessegnona dostal střídající Fraizer Campbell a bylo to 3:1.

Utkání mělo v závěru slušné tempo, šance se střídaly na obou stranách. David De Gea musel rychle na zem, když zhruba deset minut před koncem mohl vstřelit kontaktní gól Connor Wickham. Stejně jako o chvíli později Van Persie hlavičkou ovšem mladý střelec neskóroval.

Góly: 15. Anthony Pilkington, 64. Wes Hoolahan - 51. Shaun Maloney

Kulatá desítka je na světě. Právě tolik kol Norwich čeká na přemožitele, což dnes potvrdil sice ne úplně pohodovým, ale přesto nesmírně cenným domácím vítězstvím nad Wiganem. Canaries tím pádem dočasně šplhají až na sedmou příčku, což jim před nájezdy Chelsea a Manchesteru City v rámci vánočního programu jedině bodne.

Na Carrow Road se skóre měnilo poměrně brzy, ačkoliv úvodní 15minutovka příliš akce nenabídla. Právě akorát na jejím konci ovšem Hoolahan podnikl první odvážnější výlet vstříc šestnáctce, tam vyhrál těsný souboj o balon s Boycem a Pilkington následně z jeho dobré práce vytěžil třetí gól v rozmezí zhruba jednoho měsíce.

Wigan posléze usiloval o bleskovou odpověď, jeho snažení ovšem naporcoval svým nepěkným zákrokem Johnson. McCarthy byl pak dlouhou chvíli ošetřován, aby Latics lepší pasáž vynesla pouze McArthurův pokus z těžkého úhlu. Na druhé straně se zase neprávem žlutilo před obličejem Pilkingtona, jenž dle sudího Proberta filmoval, a co do střelby stojí za zmínku snad akorát Whittakerův průnik či Snodgrassova hlavička, po níž se vyznamenal Al Habsi.

Do druhého dějství vkročily v dresech Wiganu rovnou dvě nové tváře a jedna z nich, Shaun Maloney, okamžitě vykázala ohromný přínos. Koné v 51. minutě zanesl míč na levý okraj šestnáctky a odtamtud jej vrátil na hranu vápna, aby se právě Maloney nekompromisně prosadil. Teprve tento gól kompletně změnil dynamiku a směr zápasu - domácí si rázem nebyli jisti v kramflecích, jednoduše přicházeli o balon a nebyli schopni cokoliv vymyslet.

Jenže atleti netrestali, a tak byli potrestáni oni sami. Hlavní arbitr, jinak nepřítel domácích fanoušků, perfektně ponechal výhodu po faulu na Snodgrasse, nastartoval tak Pilkingtona a bývalý křídelník Huddersfieldu po obejití Boyce ideálně vyzval ke skórování Wese Hoolahana. Irská spolupráce dnes Norwichi vskutku svědčila; a zejména Pilkington neutichal ani v příštích pasážích, když hned záhy znovu testoval Al Habsiho pozornost. Skóre už se nicméně měnit nemělo.

Góly: 52. Adel Taarabt, 68. Adel Taarabt - 88. Mladen Petrić

Volejte sláva a tři dny se radujte. Série, která se zdála býti téměř nekonečnou, se přeci jen dostala ke svému konci. Queen’s Park Rangers, do dneška jediný celek, u jehož vítězného konta svítila nula, v miniderby západního Londýna udolal díky dvěma gólům Adela Taarabta Fulham 2:1.

Stoprocentní šanci měli domácí už v šesté minutě, za což výrazně vděčí obránci Fulhamu Riisemu. Cissého ekvilibristická patička se stala norskému hráči snadnou kořistí, jenže jeho zpětný pas na Schwarzera uzmul Jamie Mackie a šel sám na bránu. Tyč však minul o pár centimetrů a skóre zůstalo neměnné.

Na každé straně se v první půli urodil ještě jeden náznak příležitosti, jenže ani Taarabtova kolmice na Wrighta-Phillipse, ani lehké zaváhání gólmana QPR Greena, jež mohl potrestat Berbatov, se nedočkaly uspokojení v podobě gólu.

Až ve druhé půli padaly branky. Šest minut po změně stran se o otevření skóre postaral Adel Taarabt, který se chopil míče kousek za půlící čárou, doběhl s ním do vzdálenosti nějakých pětadvaceti metrů od brány Fulhamu a vypálil. Jeho nezcela povedená rána byla tečována Hangelandem, díky čemuž nakonec doputovala do sítě nešťastného Schwarzera - 1:0.

Druhý gól marockého záložníka už byl z o poznání jiné kaše. V jednom se však shodoval, Taarabt se opět chopil míče v okolí půlící čáry a namířil si to k bráně. Tentokrát ovšem při běhu obešel několik protihráčů a sólo zakončil dokonalou skrytou střelou šajtlí na zadní tyč - 2:0.

Fulham se snížení dočkal až v závěru zápasu, když také krásně zpoza vápna napřáhl Mladen Petrič, jeho ránu lehce tečoval blokující Faurlín a i kvůli tomu nakonec míč zapadl za tyč mimo dosah skákajícího Greena - 2:1. Hrdinství Cottagers tím však skončilo a mohli být ještě rádi za prohru o jeden gól. Centr Traorého a výborná hlavička Cissého nerozvlnila síť jen díky skvělému zákroku Schwarzera.

Góly: 52. Kenwyne Jones - 36. Ryan Shawcross (vl.)

Stoke City nevyužil možnost dostat se na pohárové umístění a v domácím utkání s Evertonem jen remizoval 1:1. Natáhl tak sice svou šňůru neporazitelnosti již na sedm utkání, vítězství by ovšem Potters v přímé konfrontaci s Toffees velmi pomohlo. Takto na čtvrtý tým tabulky ztrácí stále tři body.

Do vedení šli hosté v šestatřicáté minutě. Krátce předtím byli blízko branky rovněž, ale Naismithův pokus po neobratné střele Jelaviće dokázal Ryan Shawcross z brankové čáry vykopnout. Jenže kapitán Stoke se vzápětí zapsal do dějin zápasů černým písmem. Pienaarův centr chtěl odhlavičkovat, jenže míč jen prodloužil za svá záda a naneštěstí mimo dosah Begoviće - 0:1.

Jen o tři minuty později měl druhý gól na noze Leon Osman, když Baines utekl po levé lajně, dával míč pod sebe a záložník Evertonu měl na penaltě spoustu času zamířit. Jeho střela ale bránu těsně minula a celá jedenáctka včetně trenéra Moyese se mohla držet za hlavu.

Ještě větší lítost přepadla Blues krátce po změně stran. Shawcrossův nákop poblíž půlící čáry dolétl ideálně do prostor Kenwyna Jonese, ten přeskočil Jagielku, hlavou zamířil přesně k tyči a vyrovnal na 1:1. Útočník tmavé pleti mohl krátce nato skóre otočit, tentokrát ale opět Shawcrossův pas nevyužil, jelikož proti němu včas vyběhl Howard.

Závěrečná čtvrthodina nabídla dvě jasné gólovky pro obě mužstva. Nejprve byli na tahu domácí, kteří po chybě Gibsona šli Jeromem sami na bránu. Včasný výběh Howarda a následný skvělý zákrok ale naději Stoke zmařil. Neuchytila se ani dorážka Crouche.

No a v nastaveném čase čel vstříc bráně na druhé straně Pienaar, když ovšem měl přihrát do vápna úplně volnému Barkleymu, zvolil střelu a ta navíc postrádal razanci i přesnosti. Celky se tak rozešli zřejmě se zaslouženou remízou 1:1.

Góly: 51. Demba Ba - 10. Sergio Agüero, 39. Javi García, 78. Yaya Touré

Manchester City registruje teprve druhé přesvědčivé venkovní vítězství v sezoně - na St. James Parku neponechal nic náhodě a po výhře 3:1 opět tlačí na lídra ze stejného města. Stejně jako jeden z loňských triumfů nad Strakami (dva góly při výhře 2:0), také tento režíroval Yaya Touré; tentokrát první gólovou akci fantasticky načal a tu poslední sám zakončil.

Předehrávané sobotní utkání bylo rozhodnuto relativně rychle. Už v deváté minutě se zapomněl Coloccini, Nasri se na hraně ofsajdu včas urval, přebral neuvěřitelnou dálkovou kolmici Yayi Tourého a pak už to bylo ohromně snadné - francouzský záložník jen předložil mičudu Agüerovi před prázdnou klec. Do té doby přitom Newcastle letmo odkazoval na své lepší výkony z loňské sezony, ovšem záhy po inkasovaném gólu? Ihned si stračí obranu "vyťukali" Agüero se Silvou a Tévez měl po přihrávce druhého jmenovaného rozhodně mířit lépe.

Dnešní Magpies jednoduše nebyli stavění na odpověď, maximálně na ubránění remízy 0:0. Ostatně se zálohou Perch-Anita-Tioté toho moc nevymyslíte a Jonás na křídle rovněž působí spíše jako z nouze ctnost. Proto také Newcastle nevytrhlo ani zranění dnes vlivného Samira Nasriho, který v 37. minutě musel opustit hrací plochu vinou tažení v tříslech. Ba naopak - City jenom dvě minuty po příchodu Kolarova zvýšilo; a zrovna ze standardky, parádní to disciplíny srbského leváka. Tentokrát však roh kopal jiný levonohý fotbalista, Španěl David Silva, a ve vzduchu se nemýlil Javi García.

Jen nakrátko se Straky probraly po přestávce, a to hlavně prostřednictvím gólové hlavičky koho jiného než Demby Ba. Tu přinesla 51. minuta a s ní na scénu přikvačila i nárazová naděje na nějaké body. Například Papiss Cissé mohl vyrovnávat z takřka identické situace, jíž se správně chopil jeho jmenovec - po sklepnutí od spoluhráče (v tomto případě Anity) ale zaváhal. Mimo pár pěkně rozjetých, avšak nedokončených akcí potom ještě z přetěžkého úhlu pokoušel štěstí Jonás.

V tu chvíli vyrovnanou hru nicméně rozsekla spolupráce Silvy a Zabalety na levé straně, po které druhý jmenovaný parádním centrem vyzval k napsání tečky Yayu Tourého. Krom toho už Citizens jenom kazili, nejraději protiútoky tři na jednoho či dva a podobně...