Premier League - preview 17. kola

Repete 12gólového thrilleru? Asi ne. Opakování remízového stavu po 90 minutách? Rozhodně ne. Zhruba tak se může fanoušek Arsenalu stavět k nadcházejícímu ligovému klání na Madejski Stadium, co se osobních přání týče. Kanonýři tu už letos jednou hráli, umazali čtyřgólové manko a právě onen postup v Ligovém poháru stále patří k tomu pozitivnějšímu v této sezoně...

...paradoxem potom musí být, že zrovna další zkušenost Arsenalu v rámci Capital One Cupu nyní předchází tomuto opakovanému duelu v Readingu. Zkušenost mimořádně neslavná. Ačkoliv Arsene Wenger trvá na tom, že prohrát s bojovným týmem ze čtvrté ligy není žádná ostuda, faktem je, že prakticky vůbec nikoho nešetřil - a to potom takové blamáže v historii anglických pohárů sotva nacházíme. Sečteno podtrženo přitom Arsenal slavil všehovšudy po třech soutěžních kláních z posledních jedenácti. Jeho krize je tedy jednoznačně komplexní.

Londýňané mají patrně jediné štěstí, že proti nim rovněž nestojí nějaká skvěle fungující firma. Ačkoliv Reading spadá do kategorie těch přinejhorším průměrných nováčků, jaké Premier League pamatuje, tabulkově a bodově je na tom zatím hodně mizerně. Po premiérové výhře QPR koneckonců spadl na úplné dno tabulky, navíc už pět kol po sobě akorát prohrává a se samotným Arsenalem má špatnou bilanci - nezvládlo všech 10 vzájemných bitev ve všech soutěžích.

Jako jeden z mála členů obvyklého základu nenastoupil Olivier Giroud proti Bradfordu - a měl k tomu své "zádové" opodstatnění. Tentokrát by však měl být v pořádku, což může platit i o Walcottovi. Na Koscielného nejspíš bude ještě brzy.

Reading by mohl před složitým duelem přivítat zpátky duo útočníků Roberts-Pogrebňak, na druhou stranu se už s předstihem musel smířit s absencemi Kebeho, Morrisona a Karacana. Prvně i posledně jmenovaný už alespoň trénují.

Swans se musejí cítit jako Alenky v říši divů. Před 14 dny vrátili Arsenalu na jeho půdě loňskou porážku v rámci Premier League, aby potom ve své obvyklé pevnosti neuvěřitelně "rupli" s Norwichem 3:4. Teď se mají vrátit na místo činu, do severní části hlavního města Albionu - pokvete jim tu pšenka i podruhé během krátké chvíle?

Z historického hlediska je to velmi nepravděpodobné. Labutě na půdě Tottenhamu neuspěly ani jednou ze 14 pokusů, loni tu po hattricku Adebayora prohrály dokonce velmi jasným rozdílem. Jenže Laudrup letos v lecčems vylepšuje Rodgersovo skóre; a do této škatulky zapadají i povýšené venkovní výkony. Oproti svému předchůdci například Dán vezl tři body od QPR, Newcastlu a v neposlední řadě tedy i z Emirates Stadium. Navíc Michuovi je celkem jedno, kde zrovna dává góly - mimo Liberty Stadium jich nasázel již pět.

Ovšem také Tottenham má svého výsostního střelce. Jestliže Michu zavěsil šestkrát v minulých šesti kolech, pro Defoea platí ten samý průměr - jen s numerem pět. I díky Defoeovi až do týden staré porážky na Evertonu vypadali Spurs jako nejžhavější kandidáti na obsazení třetího fleku hned za oběma Manchestery. Jenže jako obvykle v jejich případě, také tentokrát šlo o velmi předčasné prognózy.

Kohouti hlavně potřebují utužit koncentraci, aby jim vydržela až do úplných finišů (kdyby všechny ligová klání končila po 80 minutách, Spurs by vévodili tabulce), a mimoto by se šiklo alespoň remizovat, když ne vyhrávat. Šest výher po tolika utkáních je zkrátka moc. Co naopak funguje lépe a lépe, je defenzíva, jež v minulých šesti střetnutích dopustila pouze pět oslav soupeře.

Jednu z klíčových rolí by v neděli mohla sehrát únava. Swansea podstoupilo v týdnu náročný pohárový souboj s Middlesbrough (1:0), přičemž Laudrup se rozhodl šetřit jen obránce Rangela (Williams potom nehrál kvůli trestu); naproti tomu v Londýně se mohli celou dobu soustředit jen a pouze na tento duel, který bude mimochodem jubilejním 350. Defoeovým v Premier League.

Už druhý víkend po sobě by mohl promeškat hvězdný Gareth Bale, který marodí s nataženým zadním stehenním svalem. Naopak Scott Parker i Benoit Assou-Ekotto by mohli figurovat alespoň mezi náhradníky po mimořádně dlouhých týdnech absentování.

Také Swans budou postrádat jednoho důležitého křídelníka, a rovněž kvůli problematickému hamstringu - mimo hru zůstává Pablo Hernandéz. Chytat samozřejmě nebude Michel Vorm, stejně jako asi nemusím připomínat předlouhou a stále běžící pauzu pro Neila Taylora.

Oblíbený "novinářský" souboj. Jeden tým z kraje Midlands (tedy z anglického středozemí), druhý z hlavního města na východní straně ostrova; a přece jsou oba kluby technicky západního střihu. West Bromwich se střetne s West Bromwichem v unikátní bitvě mančaftů o dvouslovném názvu na "W"; ale zároveň i mančaftů letos jenom příjemně překvapujících.

I když tedy...nutno poznamenat, že oběma stranám poněkud dochází dech oproti dřívějším kolům. Vždyť WBA na čtyři výhry v řadě navázalo třemi po sobě jdoucími prohrami; West Ham zase z posledních čtyř utkání hned ve třech vůbec nebodoval. Více nahráno měl jinak Albion, proto je před nedělí stále na bodové i zápasové úrovni s pátým Tottenhamem; naopak Hammers už dokonce vypadli z elitní desítky.

Nicméně když uvážíte, že právě před rokem se West Bromwich potácel na 15. příčce a West Ham, ten pro jistotu brázdil druholigové vody, musí vám dojít, že v obou táborech vládne spíše radost než smutek. Přesto nicméně pro Baggies budou následující dvě představení před domácím publikem (příště na The Hawthorns zajíždí Norwich), v kombinaci s vánočním programem, zcela určující. Ukážou totiž, zda Throstles skutečně mají na opravdový boj o poháry nebo se nakonec spokojí s "Hodgsonovým standardem".

Před výkopem duelu W-W připustil manažer Albionu Steve Clarke, že až o šesti jeho svěřencích se rozhodne teprve chvíli před startem zápasu. Tři takoví borci jsou známí - Foster, Ridgewell a Yacob -, o zbylém trojlístku se můžeme jedině dohadovat. Vklínit by se do něj ale teoreticky mohl i zadák Craig Dawson, jenž od počátku listopadu a tréninkového nástřelu špatně vidí.

Na Boleyn Ground se naproti tomu obávají, že bez Diamého budou muset vydržet až 12 měsíců - což je tedy ta horší neoficiální verze záložníkovy diagnózy. Buď, jak buď, Senegalec dnes stane pouze na tribuně po boku Benayouna, Carrolla, Diarry, Collisona či Vaz Teho. Malinkou šanci na včasné zotavení dávají lékaři McCartneymu.

Za normálních okolností by šlo patrně o šlágr kola; ostatně vedení SkySports zřejmě s tím samým statusem rovněž operovalo, když duel Newcastlu s ManCity předstrčilo na 13:45 našeho času. Jenže jakkoliv je spojení "normální okolnosti" dosti ošemetné, kvůli nedávným výsledkům Pardew novou osmiletou smlouvu rozhodně nedostával - favoritem proto musejí být obhájci...

S blížícím se koncem kalendářního roku a s ním spojeným bilancováním registrují v Newcastlu zvýšení počet vyrážek. Čemuž se nelze dost dobře divit - vždyť čtvrtého ledna Straky na vlastní půdě deklasovaly Manchester United 3:0 a byly na vrcholu, kde se ostatně udržely až do konce sezony. Teď mají 15. prosince hostit druhý mančaft z průmyslového města, koneckonců znovu úřadujícího mistra, avšak tentokrát před výkopem obsazují roli naprostého outsidera.

Důvody jsou nasnadě. Magpies zvítězili jednou jedinkrát v posledních deseti kolech, sedí jen dva body nad sestupovou propastí, jsou charakterističtí svou závislostí na Dembovi Ba a neschopností obejít se ve středu pole bez zraněného Cabayeho. Navíc Pardew stále neodboural klasický problém "válí jeden Demba, druhý mlčí" a vice versa; potažmo si své určitě řekla i účast v pohárové Evropě. Po jedenácti zápasech se Citizens bez vítězství by teď Strakám musel k přerušení temné série dopomoci jedině zásah shůry, zdá se.

Nicméně pomocnou ruku může nabídnout i soupeř, ačkoliv v lize až do posledního manchesterského derby neprohrál a pořád hájí druhý flek. Citizens si totiž s sebou nesou dvě těžká břemena. Jednak svou už tradiční nezpůsobilost pravidelně přesvědčovat na cizích hřištích - Manciniho parta s ucházejícím přehledem porazila snad jen Wigan, mimoto třeba ztratila na West Hamu či Stoku a jen pozdní zásahy Džeka jí uchránily od ztrát ve West Bromwichi a na Craven Cottage. Jednak je tu faktor letošního prosince: City v tomto měsíci čeká již čtvrté klání (a to jsme ani nedorazili k náročnému vánočnímu programu), přičemž výhra z toho stále ne a ne kápnout.

Hatem Ben Arfa před týdnem parádně oslavil návrat na trávníky trefou do sítě Fulhamu, avšak na druhou stranu si ze zápasu odnesl lehce obnovené potíže se zadním stehenním svalem. Zpříma by ho teoreticky mohl nahradit již uzdravený Obertan, jenž na marodce strávil více než měsíc se zaníceným palcem u nohy.

Manchester City by na trávník St. James Parku mohl vést někdo jiný než Vincent Kompany. Kapitána bleděmodrých od městského derby provázejí menší potíže s třísly. Gareth Barry vynechá právě tento jeden zápas pro verbální urážky rozhodčího právě po klíčové prohře 2:3, která Citizens zanechala se ztrátou šesti bodů na vedoucího rivala.

Nejsou to ani dva roky, co proti sobě Brendan Rodgers s Paulem Lambertem stáli v Championshipu. Není to ani rok, co se ti samí manažeři navzájem prali o titul největšího manažerského překvapení, stejně jako klubového. Teď už ale žádný Norwich či Swansea; oba se před sezonou vydali za odlišnými dobrodružstvími a zatím se nedá říct, že by se jim dařilo dle představ...

Ačkoliv asi jen sotva svých voleb litují, k nějakému naříkání bude mít patrně blíže Paul Lambert z Aston Villy. Ten nejenže na svůj dřívější tým kouká z většího odstupu než Rodgers (sedm bodů ku jednomu), on navíc s birminghamskými rovnou bojuje o záchranu. Progres je ovšem na hře Villans stoprocentně znát, Benteke si říká o neoficiální medaili za senzaci roku a navrch si v týdnu Lambertovci zrovna na úkor Canaries zajistili postup do semifinále (!) Ligového poháru.

Vše tedy není tak černé, jak se na první pohled může zdát (Villa nesedí uvnitř sestupové zóny jen díky lepšímu skóre); navíc Lambert posledně s Norwichem v Liverpoolu uhrál vitální remízu 1:1 a umí to i na Rodgerse, jehož přechytračil jak venku, tak doma. Jenže Brendan Rodgers má teď po ruce docela jinačí mančaft a lepší prostředky - což se rovná především osobě Luise Suáreze, který se před sobotou vymanil z trestu. Uruguayec má na kontě již deset ligových zářezů a má tak dobře nakročeno k tomu stát se teprve druhým střelcem Liverpoolu, který se za posledních 16 let dostane na hranici 20 branek.

Liverpool mimochodem i bez zubatého forvarda urval veledůležitou výhru na Upton Parku, která jej dramaticky přiblížila pohárovým příčkám - na pátý flek teď Reds ztrácejí jen čtyři kroky. Mimoto je potřeba brát vážně skutečnost, že ačkoliv se i letos snáší na liverpoolské hlavy přehršel kritiky, mužstvo v domácí soutěži prakticky neprohrává (stalo se tak jednou v 11 posledních kolech) a kromě střelecké (ne)produktivity mu už obyčejně nic moc dalšího k ideálnímu projevu neschází.

Po návratu hříšníka Suáreze už zbývá jediná vada na kráse, co se podoby liverpoolské soupisky týče. Tu představuje levý bek José Enrique, který si právě z onoho duelu s WHU odnesl lehčí šrámy a jeho start je v tuto chvíli nejistý. To samé lze říct na druhé straně barikády o Agbonlahorovi, v pořádku by již nicméně měli být zadáci Bennett se Stevensem. Darren Bent pokračuje v mizerné sezoně poměrně vážným zraněním zadního stehenního svalu a na marodce zůstává i kapitán Vlaar.

Velký návrat kapitána. V domácím utkání Manchesteru United proti Sunderlandu se podle slov Sira Alexe Fergusona objeví na trávníku i stoper Nemanja Vidić. Srbský fotbalista tři měsíce laboroval s kolenem a nyní je konečně k dispozici, aby pomohl Red Devils k desátému vítězství v jedenácti posledních zápasech.

Forma Manchesteru United je vynikající, což naposledy hráči potvrdili ve velkém městském derby proti Manchesteru City. Zřejmě největší šlágr podzimní části Premier League nabídl krásnou podívanou s pěti góly a víc jich dalo rudí. Dvougólové vedení, které zařídil Rooney, sice Citizens vymazali, ale Robin van Persie v nastaveném čase brankou z přímého kopu strhl vítězství na stranu United.

Pro Rudé ďábly už to byla čtvrtá výhra v řadě a na kulatou pětku by to měli dotáhnout už v sobotu. Na Old Trafford totiž se Sunderlandem neprohráli čtyřiačtyřicet let. Ta poslední porážka ale velice bolela. 11. května roku 1968 šlo o ligový titul. United si měli snadnou výhrou trofej zajistit, jenže góly Colina Suggetta a George Mulhalla zlomili favoritovi vaz. Toho využil Manchester City, který vyhrál v Newcastlu a titul tím získal pro sebe.

Velká výzva přichází pro Sunderland v dobrém období, svěřenci Martina O’Neilla po čtyřech mizerných zápasech. Dvě domácí prohry, další v Norwichi a jen remíza z domácího utkání se zoufale posledními Queen’s Park Rangers. V dohrávce druhého kola však v úterý porazili 3:0 Reading a jsou psychicky nahoře.

Pozitivně může Black Cats ovlivnit i návrat Stevena Fletchera, skotský útočník by měl být týmu k dispozici i přesto, že má problém s kotníkem. Nejisté jsou starty dalších dvou opor, Adam Johnson si odnesl právě z dohrávky koňara a Dannyho Rose trápí stejně jako Fletchera kotník.

Manchester United se těší na návrat Vidiće, čímž se také jako nedůležitá zdá absence Jonnyho Evanse, jehož z utkání vyřadí problém se zadním stehenním svalem. K dispozici je naopak brankář Anders Lindegaard, jenž nemohl nastoupit k derby z důvodu narození syna.

Moc příležitostí k takovému prohlášení v Norwichi nedostanou - nicméně tohle skutečně bude utkání, jehož výdobytkem musejí být tři body. Na Carrow Road totiž zavítá Wigan, prožívající svůj klasicky mizerný podzim. Posledně tu sice Latics velkolepým představením v druhém poločase započali jízdu za senzační záchranou, tentokrát by však kouzlo okamžiku nemělo být nikde v dohlednu...

Latics totiž prohráli čtyřikrát z posledních šesti pokusů, navíc je terorizuje poměrně široká marodka už tak úzkého kádru (který mimochodem nečítá jména hrdinů onoho korespondujícího klání, Diamého s Mosesem) a dokonce i poslední domácí střetnutí se slabým QPR zachraňoval až v posledních vteřinách James McCarthy.

Naproti tomu Kanárci si užívají vůbec nejlepší formy, jakou kdy v Premier League měli - alespoň na papíře. Vždyť už devět kol nenacházejí přemožitele, doma navrch nepřetržitě vyhrávají od 20. října - a to se jim tam postavili i takoví velikáni jako ManUtd nebo Arsenal. Aby bylo všemu pozitivnímu učiněno zadost, před týdnem Canaries dokonce vyloupili Liberty Stadium, takže si na své konto připsali také první venkovní skalp sezony. Jedinou kaňkou na vzestupu Kanárků tedy zůstává úterní výbuch v Ligovém poháru.

Toho se zpříma neúčastnili obvyklí členové základní sestavy, Tettey (stehno) a Hoolahan (třísla), ti však poctivě kurýrovali, už jsou zpět v tréninku a dá se počítat s jejich starty. Zvážen bude také stav Whittakera, zatímco Ryan Bennett zůstává odstaven mimo hru zraněním. Grant Holt potom za normálních okolností oslaví jubilejní 150. start ve žlutozeleném trikotu.

Naopak modrobílý dres v sobotu nejspíš nepřetáhne přes hlavu duo obránců Ramis-Caldwell, ačkoliv druhý jmenovaný se po posledním víkendu mohl radovat z vypršeného trestu. Naopak Figueroa se vrací coby napravený hříšník.

Vánoce za rohem a Queen’s Park Rangers stále čeká na dárek v podobě vítězství v Premier League. Šestnáctkrát už se o to v této sezoně tým ze západu Londýna pokoušel, ale vždy nakonec odcházel s maximálně jedním bodem. Pokus číslo sedmnáct se pojí s lokálním derby proti Fulhamu.

Cottagers si v pondělní dohrávce s Newcastlem konečně spravili chuť a po sedmi zápasech bez vítězství porazili severoanglický celek 2:1. Mimo to také ukončili třízápasovou šňůrku bez vstřelené branky, když předtím neuspěli na hřišti Stoke, Chelsea, ani doma s Tottenhamem.

To QPR už na vítězství čeká zápasů šestnáct. Po třinácti kolech byl odvolán Mark Hughes, ale ani "záchranář z povolání" Harry Redknapp zatím nedovedl ve třech utkáních svůj tým k výhře. Alespoň ovšem získal dohromady tři body za stejný počet remíz. Před týdnem přitom byli Rangers blízko, po Cissého trefě vedli ve Wiganu 2:1, jenže nakonec opět o vedení přišli.

Každý bodík v této situaci Queen’s Park Rangers pomůže, nicméně když se nacházíte na dně tabulky s osmibodovou ztrátou na udržení, alarmy upozorňující na nutnost výhry už houkají i blikají. Fulham však není právě oblíbený soupeř, poslední čtyři vzájemná střetnutí vyhráli právě svěřenci Martina Jola. QPR navíc už šestkrát v řadě proti Cottagers neskóroval.

Kromě toho se bude muset poslední tým Premier League obejít bez Park Ji-Sunga. Vrací se naopak Julio Cesar, čímž pádem bude mít Redknapp příjemnou starost s tím, kterého z brankářů postaví mezi tři tyče. Robert Green se v minulém zápase jevil velmi dobře a rád by nastoupil i tuto sobotu.

Fulham hlásí jeden návrat po dlouhodobé absenci. Simon Davies se konečně vyhrabal ze zdravotních potíží spojených s bokem a začal s tréninkem. Do utkání však ještě připraven nebude. Otazník visí i nad stavem Mahamadoua Diarry.

Swindon Town a Valencia. Asi by vás nikdy nenapadlo tyto dva celky ze zcela odlišných soutěží spárovat, nicméně vězte, že něco je přeci jen spojuje - jsou posledními dvěma loupežníky z Britannia Stadium. Everton se nyní pokusí stát prvním týmem Premier League od únorového triumfu Sunderlandu, který na tradičně přespříliš odolné hradby Stoke-on-Trent vyzraje.

Přespříliš odolné nejen z výsledkového hlediska; Potters totiž na vlastním stánku rovněž neradi inkasují. Dokazuje to skutečnost, že jen Papiss Cissé a Javi García tu letos zvládli překonat skvělého Begoviće. V tomto okamžiku nejvážnější aspirant na zlatou rukavici má na kontě již osm čistých kont, a pokud si Begović vzpomene na svá představení z ledna 2011 či května 2010, bude si moci odškrtnout další mančaft.

Jenže právě Everton by mohl ztělesňovat zádrhel. Pouze jediný celek totiž v této sezoně ubránil muže z modré části Liverpoolu - a to West Bromwich ještě na začátku září. Od té doby například Toffees milerádi pálí přesně všehovšudy jednou, nicméně třeba jen z remíz 1:1 (registrují už čtyři) zkrátka udělali pravidlo, které se neporušuje. A ono se není příliš čemu divit. Když se zrovna netrefí Jelavić (šest ligových branek), pořád je tu Fellaini (osm) a případně Leighton Baines se čtyřmi "kanadskými body". Právě šikovný levý bek mimochodem v sobotu oslaví 250. start v Premier League. To to letí.

Manažer Stoku Tony Pulis se v rámci defenzivní složky nebude moci opřít o výkon Ryana Shottona, který bude nést následky za červenou kartu v utkání s Aston Villou. Naopak Adamův trest je už minulostí; na rozdíl od Owenových zdravotních trablí.

David Moyes si může být jistý absencí pravostranného tandemu Hibbert-Mirallas; oba fotbalisté jsou přitom poněkud smutnými případy. Jak pravý bek, tak ofenzivní univerzál se totiž v nedávné době na trávník s úspěchem vrátili, aby okamžitě znovu upadli na marodku. Hibbert tedy podstoupí operaci lýtkového svalu, Mirallas si opětovně natáhl zadní stehenní sval.