Premier League - preview 30. kola

Rok 2014 byl perspektivou prestižní bitvy o anglický severozápad něčím mimořádně bizarním. Přesně před rokem se na Old Trafford i díky dvěma penaltám Stevena Gerrarda radoval suverénní Liverpool. V prosinci potom jednoznačnou výhru 3:0 slavil pro změnu Manchester United. Teď se velká scéna stěhuje poprvé od září 2013 na Anfield...

Minulá tři střetnutí obou nesmiřitelných rivalů na Anfield Road vyústila ve všechny tři varianty výsledku, a tak těžko předpovídat, na jakou stranu se skóre přikloní tentokrát. Faktem nicméně je, že ta nejčerstvější vzpomínka ze všech je zvláště sladká pro Liverpool. Reds tehdy brzkou brankou Sturridge přemohli své konkurenty těsně 1:0 a Davidu Moyesovi tak připravili první porážku v nové funkci.

Tam se nakonec bývalý lodivod Evertonu příliš neohřál, v čele ManUtd ani nedokončil sezonu - a i když Louis Van Gaal momentálně jen těžko může přijít o práci tak jako Moyes loni v březnu, faktem zůstává, že ani jemu se nedýchá úplné snadno.

Nizozemský manažer s ambiciózním týmem vypadl již z obou domácích pohárů, a kdyby náhodou prohrál i před slavným The Kop, spadne ligovou tabulku až na pátou příčku - tedy mimo pozice zajišťující Ligu mistrů.

Hezkým povzbuzením bylo pro Red Devils poslední kolo, v němž United jakoby bez varování rozstříleli Tottenham 3:0. Mužstvo se tehdy muselo obejít bez Ángela Di Maríi, a ten by tak nyní mohl zůstat na lavičce i po vypršení jednozápasového trestu. Suspendovaný je naopak stále Jonny Evans a příliš brzy bude s největší pravděpodobností také na dva pomalu se uzdravující zadáky, Shawa s Rojem.

Jak už bylo řečeno výše, Liverpool naposledy tváří v tvář svému úhlavnímu nepříteli ošklivě vybuchl. Od onoho osudového 14. prosince nicméně Rodgersova eskadra v žádném ze 13 ligových kol nepoznala přemožitele a napříč tímto intervalem dokonce posbírala o osm bodů více než vedoucí Chelsea. Defenzíva Reds aktuálně nebyla přelstěna už 335 soutěžních minut v řadě.

Co se absencí na straně Liverpoolu týče, počítat mezi ně zřejmě ještě stále musíme Lucase. Brazilský středopolař už sice po pětitýdenním laborování s třísly naplno trénuje, do takhle divokých vod však bude okamžitě vhozen jen těžko. Lehčí nemoci se naopak stihl včas zbavit Balotelli.

Začíná jít do tuhého. V sobotu a neděli se většině týmů Premier League překlopí sezóna do závěrečné části, je tu třicáté kolo a čas na první opravdu vážné bilancování. QPR i Everton zatím prožívají, nebojme se říct, příšerné sezóny. Rangers ztrácí na udržení čtyři body, protože venku zapomínají hrát fotbal. No a Everton, ten je marný jak doma, tak na hřištích soupeře...

Tým okolo reprezentantů Jagielky, Bainese, Barkleyho či belgického obra Lukakua má kádr na to, aby bojoval o pohárovou Evropu. Při letošní vyrovnané soutěži klidně i o Ligu mistrů. Letošní vystoupení Toffees v nejvyšší soutěži je však takřka parodií na Everton, který tímto atakuje svůj nejnižší bodový zisk v historii Premier League (39 bodů).

K zamezení této ostudě a vlastně i všeobecné jistotě udržení potřebují svěřenci Roberta Martíneze ještě 9 bodů. To by nemusel být takový problém, avšak u letošního Evertonu nikdy nevíte. V průběhu pěti ligových zápasů, kdy nasbírali jen dva body, si vždy Blues odskočili do Evropy, kde zvítězili. Minulý týden naopak Everton zničil Newcastle, aby následně v Kyjevě dostal potupného "bůra".

Pořád však mohou v klidu skončit sezónu někde poblíž středu tabulky - na záchranu mají šestibodový padák a z 9 utkání jim stačí víceméně dvakrát zvítězit. To QPR nutně potřebuje výher aspoň pět. A vzhledem k tomu, jak se od začátku roku 2015 projevují, zdá se to prakticky jako nemožný úkol. Jedenáct soutěžních zápasů - 1 výhra, 1 remíza a 9 proher.

Přesto se fanoušci Hoops mohou těšit alespoň z nějaké radost. Gól Matta Phillipse ze 40 metrů, jenž zmírnil porážku 1:3 na půdě Crystal Palace, se bude zřejmě pouštět v upoutávkách na Premier League ještě nějaký ten pátek.

Po Phillipsův bok se konečně může znovu postavit Joey Barton, kapitán QPR si odpykal třízápasový trest za červenou kartu. Fit by mohl být Mauricio Isla, zatímco nad mladým Furlongem visí otazník. Everton se musí obejít bez vykartovaného Garetha Barryho; Oviedo, Hibbert a Pienaar pak na zápas nemají dostatečnou kondici.

Zápasy dvou celků - jednoho bojujícího o titul či poháry a druhého bojujícího o udržení - jsou v posledních kolech Premier League příjemným koloritem. O hodně půjde oběma mužstvům i v neděli odpoledne, kdy do Hullu přijede vedoucí Chelsea. Ta má sice na druhý Manchester City dva duely k dobru, ale bez výher se z aktuálního tříbodového náskoku vyšší odstup nestane...

Chelsea sice od Nového roku neprohrála, ale poslední kola ztrácí body nečekaně a zbytečně. Nezvládla ani jeden ze dvou minulých zápasů na Stamford Bridge, kde s Burnley a Southamptonem remizovala shodně 1:1. Dominantní půda Blues letos nepřináší tolik radosti - vždyť remízou skončil i zápas s Man City a div že ne i s Evertonem (Willian rozhodl až v poslední minutě).

Venku naopak Chelsea válí. Od zmíněné porážky s Tottenhamem dokázala zničit Swansea, vyhrát na hřišti Aston Villy a nakonec udolat i nebezpečný West Ham. Na hřištích soupeře tak spolu s Man City (o zápas víc) nasbírala nejvíce bodů - 28.

Jak je dobrým zvykem Londýňanů, ani tentokrát se nemusí vypořádat s nikterak velkým počtem absentujících fotbalistů. Zraněný je pouze John Obi Mikel. José Mourinho tím pádem může přemýšlet jen o tom, koho z disponibilních fotbalistů pošle na trávník. O slovo se hlásí Kurt Zouma i Ramires, kteří v základní sestavě proti Saints chyběli.

Šéf Hullu Steve Bruce se v utkání bude muset obejít bez suspendovaného Toma Huddlestona, další ranou je ztráta Nikicy Jelavić, jenž po operaci kolene zřejmě v této sezóně skončil. Návrat do sestavy by tímto měl oslavit Uruguayec Abel Hernández, jenž se postaví po bok nové hvězdy Tigers Dame N’Doyeho.

Senegalec po svém příchodu do klubu pomohl Hullu k totálnímu obratu v ději. V šesti zápasech, do nichž N’Doye nastoupil, prohráli Tigers jen jednou a dostali z pásma sestupu. Sám N’Doye zařídil čtyři z pěti posledních branek, když tři vsítil a jednu připravil Jelavićovi.

Jenže ani to nemusí provinčnímu celku k záchraně stačit. Celky z nižších pater tabulky totiž nebezpečně sbírají body, a tak Hull drží na první sestupující Burnley už pouze tříbodový náskok. Žlutočerní se momentálně nachází na patnácté příčce.

Utkání proti Chelsea pak nějaký příslib posunu vzhůru nenabízí. A nejen proto, že jsou Blues momentálně nejlepším týmem v Anglii. Hullu se proti nim totiž vůbec nedaří - poslední tři zápasy skončily shodně 2:0. Naposledy Tigers vyhráli tento souboj před více než 36 lety. Od té doby uhráli z 11 utkání jen dvě remízy a vstřelili pouhopouhé čtyři branky.

Po vypadnutí z Ligy mistrů zbývá Manchesteru City už jen Premier League. Tam si ale svěřenci Manuela Pellegriniho pořádně zavařili minulý týden, když prohráli na hřišti tehdy předposledního Burnley. Místo boje o titul se tak Citizens musí otáčet, aby vůbec vybojovali účast v příštím ročníku Champions League.

Na čtvrté místo je obrovský nával. Když ke kandidátům přičteme i lehce uvadající Southampton a Tottenham, tedy kluby, které ztrácí na čtvrté místo už šest bodů, zapojuje se do bitvy o Ligu mistrů šestice mužstev. Vedoucí Chelsea je už v tak výsostné pozici, že má s velkou pravděpodobností zajištěnou pozici v Top Four už nyní.

No a jak to souvisí s Manchesterem City? Tým okolo Yayi Tourého a Sergia Agüera se celou sezónu tlačil právě na Chelsea, jenže děsivá forma posledních týdnů donutila tým spíše se otáčet za sebe. Posuďte sami - Man City z posledních pěti soutěžních zápasů čtyřikrát prohrál! Jistě, v tomto výčtu jsou i dva neúspěchy s Barcelonou, ale ani v lize to není vůbec dobré. Z 27 bodů v posledních 9 utkáních jich City získalo jen 12.

Velkou nepříjemností je navíc zranění Yayi Tourého, bez něhož je střed zálohy Citizens zoufale nekreativní. Chybí i Aleksandar Kolarov a James Milner. Jak se s těmito absencemi obhájce titulu vypořádá proti houževnatému West Bromwichi Albionu?

Svěřenci Tonyho Pulise jsou v pohodové pozici. Na sestup mají náskok osmi bodů a k magické hranici 40, která v Premier League znamená takřka jistotu udržení, už jich zbývá jen 7. WBA je pod Pulisem velkou stabilní značkou. Šest čistých kont z devíti ligových zápasů hovoří za vše - skutečnost, že v nich Baggies získali více bodů než City (15) také.

Co by mohlo West Brom trápit je bilance vzájemných zápasů. Manchester City vyhrál všech šest posledních - na Etihad Stadium navíc WBA nikdy nevyhrálo. Alespoň bod získalo naposled před téměř deseti lety na City of Manchester Stadium.

Bolí také ztráta brankářské jedničky Bena Fostera, jenž kvůli bolavému kolenu nebude asi měsíc chytat. Záda mu tak bude krýt stabilní Boaz Myhill. Kvůli karetním trestům nenastoupí v Manchesteru Chris Brunt a Claudio Yacob.

Když před dvěma lety Arsenal vypadl v osmifinále Ligy mistrů navzdory vynikajícímu výkonu v odvetném utkání, zpátky v domácí soutěži okamžitě navázal pokořením houževnatého Swansea a sérií neporazitelnosti udrženou až do konce sezony. Povede se Wengerově partě něco podobného i letos?

Kanonýři letos na první větší překážce v rámci milionářské soutěže ztroskotali už popáté v řadě, to však neznamená, že by se jinak na jaře trápili. Naopak, i loni se jim druhá polovina ročníku vydařila. Tehdy po jiném osmifinálovém neúspěchu v Mnichově Arsenal ihned odpověděl vyhraným derby s Tottenhamem a ve zbytku sezony mimo jiné urval kýženou trofej pro vítěze FA Cupu.

Také tentokrát by nebylo od věci vsadit si na uspokojivou ligovou reakci v podání Wengerových svěřenců, spíše než na nějakou pohárovou kocovinu. Newcastle ostatně na Arsenal v domácím prostředí nevyzrál od prosince 2005 a z posledních čtyř kol hned tři nezvládl, aniž by přitom jakkoliv zatížil soupeřovo konto. Pro Gunners zkrátka tohle utkání představuje povinnost získat tři body.

Ve prospěch Newcastlu přitom nehovoří ani dlouhý list nedostupných hráčů, ze kterých by John Carver mohl v klidu složit celou jedenáctku. Sám dočasný manažer Magpies si koneckonců v týdnu posteskl, že má k dispozici pouze 13 hráčů do pole, a například suspendovaného Colocciniho bude muset ve středu obrany zastoupit pravý bek Janmaat.

Napěchovaná marodka je obyčejně výsadou Arsenalu, tam se však v tuto chvíli takovou překážkou zabývat nemusí. Rosický se už naopak zbavil horeček, a tak Wengera mohou trápit maximálně dlouhodobé problémy Debuchyho s Artetou a čerstvý úraz Oxlade-Chamberlaina.

Poslední šance pro Southampton chytit se vzdalujícího se stébla? Svěřenci Ronalda Koemana se nacházejí ve velké střelecké krizi, která je prakticky vyřadila z boje i Ligu mistrů. Na Burnley, momentálně sestupujícím celku, se Saints musí chytit - jinak už nebude moc prostoru na zlepšení. Clarets naopak po výhře nad obhájcem titulu cítí šanci na postup vzhůru.

Minulý týden slavilo v Burnley snad celé město. Nováček soutěže, teprve ve druhé sezóně v Premier League, sedm zápasů čekal na výhru marně. Až přišla v ten nejméně očekávaný okamžik. Nádherný gól George Boyda zajistil Clarets tři body nad Manchesterem City. Kromě toho, že zvýšili své akcie na přežití v nejvyšší soutěži, také potvrdili, že pokud inkasují gól, nezvítězí.

Obzvlášť venku se Burnley letos nedaří - vždyť méně bodů získali na hřištích soupeře jen spektakulárně špatní Queens Park Rangers. A v souvislosti s předchozím precedentem, Burnley už dvanáct venkovních zápasů v řadě neudrželo čisté konto.

Naopak Fraser Forster, jeden z nejlepších gólmanů letošní sezóny, udržel čisté konto už třináctkrát v probíhajícím ročníku - nejvíce ze všech brankářů. Soton se ovšem obrovsky trápí v zakončení a jenom defenziva jej stále drží v kontaktu se špičkou. Z posledních sedmi zápasů vstřelili hráči z jihu Anglie pouhopouhé tři branky a získali jen osm bodů.

Hlavním ofenzivním hrdinou Southamptonu posledních týdnů je Sadio Mané, který obě výhry ve zmíněném období zařídil gólem a při remíze minulý týden na Chelsea zařídil pádem po faulu Matiće pokutový kop. I teď na něm bude ofenziva domácích stát, po boku mu může pobíhat uzdravený Eljero Elia, který se dostal ze zranění kotníku.

V prosinci, kdy se kluby střetly naposledy, se radovalo z jedné z hubených výher domácí Burnley, které tehdy měsíce v kuse nastupovalo v totožné sestavě. Ta v posledních týdnech ztrácela dech a Sean Dyche se rozhodl pro dobré tahy. I "novicové" v sestavě Michael Duff a Sam Vokes pomohli Clarets ke třem bodům.

Zdá se to být skoro až nemožné, ale Stoke City se skutečně pořád zlepšuje. Pět výher z posledních osmi kol Hughesovu eskadru postavilo do pozice, kdy by cokoliv mimo stanovení nového maxima, co se umístění v tabulce Premier League týče, představovalo mírné zklamání. Jako další na Britannia Stadium zavítá Crystal Palace...

Také Eagles si v nedávné době prošli hezkým procesem zlepšení. Pod vedením Alana Pardewa se zatím londýnský klub pohybuje na hranici průměru dvou bodů na zápas, což je pro dříve sestupem zpříma ohrožený celek jistě dobrá vizitka. Crystal Palace nyní možná stále není matematicky v bezpečí, z 12. pozice a s rezervou v osmi bodech se mu však dýchá poměrně snadno.

Ačkoliv jde tedy o souboj dvou mužstev ze středu tabulky, na Britannia Stadium se očekává solidní bitva dvou relativně rozjetých celků. Ty se uprostřed prosince po dlouhé době (přesně po 11 vzájemných střetnutích) zase jednou rozešly smírně, když obě branky padly ještě během úvodní čtvrthodiny zápasu.

Mark Hughes už delší dobu nemá k dispozici novou oporu mančaftu Bojana Krkiće, alespoň jiný šikovný ofenzivní hráč Victor Moses by však po trablích s kyčlí mohl být pro toto utkání připraven. Jon Walters se pak pravděpodobně stihne oklepat z nedávné zlomeniny čelisti, zatímco nejisté jsou starty obránců Wollscheida s Pietersem.

V táboře londýnského soupeře budou až do poslední chvíle čekat na vývoj situace u zraněných Puncheona se Zahou. Svůj debut za Eagles mezitím nadále odkládá Lee Chung-yong, kterému na marodce dělají společnost Chamakh s Campbellem, a v trestu se ocitá klíčový středopolař Mile Jedinak.

Poslední šance na vzepětí? Kohouti i Lišky jen marně vyhlíží své předsezónní cíle a nyní stojí proti sobě v touze za ještě jednou možností ke zvratu v ději. Tottenham ztrácí na Ligu mistrů šest bodů, Leicester na udržení dokonce sedm a každý bod se zdá být v jejich honbách klíčovým.

Sedm zápasů, dva body. Leicester je na tom přímo hrozně a zmíněné manko na záchranu se zdá být s každým zápasem nedosažitelným. Aby Foxes reálně mohli pomýšlet na účast v další sezóně nejvyšší anglické soutěže, musely by z deseti zbylých klání (mají zápas k dobru) vyhrát minimálně šest. Naděje se skýtá v příznivém losu - kromě Tottenhamu a Chelsea už svěřencům Nigela Pearsona stojí z první osmičky v cestě jen Southampton.

Ani Tottenham nemá zrovna pekelný los (ze špičky jen Southampton a Man City), jenže nevyrovnanost Spurs je pověstná. Třeba letos už Kohouti dokázali prohrát čtyři z pěti po sobě jdoucích domácích utkání, v klíčovém zápase se štěstím uhrát jen bod s West Hamem a nakonec v minulém klání předvést absolutní nulu proti Manchesteru United.

K úspěchu by Tottenham zatraceně potřeboval definitivní probuzení lehce usínajícího kanonýra Harryho Kanea. Třetí nejlepší střelec Premier League a zřejmě největší kometa aktuálního ročníku sice nastřílela ve všech soutěžích už 26 gólů, ale v posledních pěti střetnutích se "Hurricane" prosadil jen proti Queens Park Rangers. I proto Spurs selhali ve finále ligového poháru s Chelsea a vypadli z Evropské ligy.

Jelikož se Ryan Mason dostal ze zranění, které utrpěl ve zmíněném klání s Man Utd, jedinou potvrzenou absencí Tottenhamu je Roberto Soldado. Ani Leicester nemá žádná čerstvá jména na marodce, mimo hru zůstává Dean Hammnd a Anthony Knockaert.

Tottenham na Boxing Day v Leicesteru vyhrál 2:1, ale o měsíc později naopak doma vypadl s nováčkem Premier League z FA Cupu po stejném výsledku. Další utkání už jsou přes deset roků stará.

Situace, kdy manažer převezme tým v rozkladu a doslova za pět minut dvanáct ho zachrání, není v Premier League ani kdekoliv jinde na světě tak výjimečná. Ovšem co se během chvíle podařilo Timu Sherwoodovi v Aston Ville, to už poměrně unikátní je. A jako další má nečekaná birminghamská vlna euforie smést Swansea...

V případě Sherwoodovy Aston Villy totiž nejde ani tak o ligové výsledky. Lambertův nástupce ostatně své první dva zápasy ve funkci prohrál a vínoví stále živí akorát tříbodový náskok na první sestupovou příčku, což je relativní nic. Co fanouškům birminghamských musí znít jako rajská hudba, je ovšem vesměs všechno ostatní.

Mužstvo rázem chce produkovat útočný fotbal, tlačí se do střelby a jakýmsi bonusem je blížící se cesta do Wembley u příležitosti semifinále FA Cupu. Villans jsou takto v podstatě jen kousek od pohárové Evropy, kam se tak zoufale snaží vrátit poprvé od éry Ashleyho Younga, Garetha Barryho a dalších.

Swansea naproti tomu bude dohrávat v klidu. Po vynikajícím podzimu a odchodu Bonyho sice labutě trochu povadly, nahráno však mají víc než dost a stále ani neklesly do druhé poloviny tabulky. Minule se Swansea do poslední chvíle přetahovalo o body s Liverpoolem, nakonec ale padlo i s druhým těžkým soupeřem v řadě.

Teď nicméně velšský celek čekají čtyři kluby ze spodku tabulky, takže určitě bude prostor si to vynahradit. Navíc oproti pondělní dohrávce bude mít Garry Monk opět k dispozici stopera Federica Fernándeze, který se tak znovu spáruje se svým obvyklým parťákem Ashleym Williamsem.

Také Tim Sherwood si dnes bude moci vybírat z většího množství hráčů než minule, když jednozápasový distanc vypršel dvojici Grealish-Hutton. Obránci Vlaar, Cissoko, Senderos, Baker i Richardson ovšem zůstávají na marodce.

Už toho bylo dost. Gus Poyet dlouhodobě držel Sunderland nad sestupovým pásmem, ale nebezpečně v jeho blízkosti. Když pak vypadl z FA Cupu s třetiligovým Bradfordem a začínal se topit v krizi, vedení ztratilo trpělivost. Z krize se Mackems pokusí vytáhnout velezkušený trenér Dick Advocaat, jehož první štace bude na hřiště West Hamu.

Poyet je už sunerlandská historie, pojďme si však shrnout několik jeho statistik. A jde o ty negativní. Ze všech 60 zápasů totiž Uruguayec nevyhrál ani čtvrtinu (14). Tápal i v ofenzivě s průměrem méně než gólu na zápas (59). A vše vygradovalo v posledních měsících. Z dvanácti zápasů od Boxing Day vyhrál jediný a svoji nepříliš úspěšnou kariéru ukončil potupným debaklem 0:4 od Aston Villy!

Dick Advocaat, vítěz Poháru UEFA se Zenitem Petrohrad a bývalý trenér hned šesti reprezentačních celků, tak nepřichází do klubu v ten nejlepší moment. Anebo právě naopak - protože hůře, co se fory týče, už být skutečně nemůže.

Jenže v totální krizi se kácí i West Ham. Před Vánocemi byl čtvrtý; ještě na konci ledna pak na Ligu mistrů ztráceli Kladiváři pouhé čtyři bodíky a drželi pohárové pozice. A teď? Se sedmi zápasy bez vítězství, v nichž vstřelili jen čtyři góly a získali tři body, spadli na průměrnou desátou příčku a možnosti kvalifikace do Evropské ligy jsou rovny nule.

Po absenci v utkání s Arsenalem se tak Samu Allardycovi alespoň vrací pravý obránce Carl Jenkinson, jenž v klubu hostuje právě od Kanonýrů. Mimo hru zůstávají naopak James Tomkins a Enner Valencia.

Ani Sunderland nemá k dispozici úplně všechny opory. Lee Cattermole stojí za žluté karty, zatímco Adam Johnson se z obvinění ze sexu s nezletilou osobou ještě úplně nevymanil.

Oba dva jsou tak pravděpodobně mimo hru z utkání, které se v minulých letech Black Cats dobře dařilo. V Upton Parku neprohráli už pět let, z posledních tří zápasů navíc jednou dokázali i vyhrát 3:0.