Premier League - preview 18. kola

Jakkoliv to může znít u nováčka podivně, ojedinělý velký test na KC Stadium de facto čeká Hull na Boxing Day. S ohledem Tigers je totiž potřeba tradiční rétoriku přizpůsobit, vždyť jen 10. Stoke a elitní pětice posbíraly na domácí půdě více bodů než právě Hull...

Zároveň je ale faktem, že hned sedm z osmi týmů, které se letos stihly na do Kingstonu upon Hull podívat, nyní dřepí ve spodní polovině tabulky. Manchester United tedy teoreticky představuje unikátní test a potažmo i předzvěst horších časů. Ostatně třebaže domácí forma tygrů budí na nováčka solidní respekt, pořád nevyvrací skutečnost, že Bruceova parta zvítězila všehovšudy jednou jedinkrát z posledních sedmi pokusů. A to shodou okolností začátkem měsíce doma nad Liverpoolem (3:1), prvním z top mančaftů, který se KC Stadium opovážil vstoupit.

Bude tedy Manchester United tím dalším nečekaným povzbuzením? V tomto okamžiku to tak úplně nevypadá. Zatímco Liverpool do Yorkshireu odjížděl s jedinou výhrou ze tří kol v zádech, Red Devils tam jedou stíhat již pátý po sobě jdoucí triumf ve všech soutěžích. ManUtd si pomalu začíná zvykat na styl Davida Moyese a také se víceméně začíná škrábat tabulkou nahoru. Pozoruhodné je, že tak začalo činit ve chvílích, kdy marodí Van Persie a jeho hvězdný parťák Rooney se střelecky trápí.

Evertonský odchovanec právě v těch předešlých čtyřech kláních neskóroval, na Hull má ovšem slušné vzpomínky. Při posledním setkání obou celků, jež se uskutečnilo s jednodenní odchylkou přesně před čtyřmi lety, koneckonců při výhře 3:1 na KC Stadium skóroval plus dvakrát asistoval. A když si za měsíc obě mužstva role hostitele a výletníka vyměnila, blýskl se rovnou čtyřmi zásahy!

Populární "Wazza" na Boxing Day naposledy slavil branku před šesti lety, když se trefil do sítě Sunderlandu. U posledních dvou příležitostí v základu nebyl; tentokrát už ho takové (povinné) privilegium na sto procent nemine. Stane se tedy konečně teprve druhým hráčem po Thierrym Henrym, který kdy v Premier League dosáhne 150 gólů v dresu jediného klubu?

K tomu Rooneymu dopomáhej bůh, potažmo Danny Welbeck, jenž o víkendu utrpěl menší zranění kolene a nakonec by nemusel být připraven podpořit snahu pihovatého forvarda. Takovou nepříjemnou jistotu už přitom mají jak jmenovaný Van Persie, tak záložník Michael Carrick.

Steve Bruce patrně počtvrté za sebou jmenuje stejnou zahajovací jedenáctku - nebo má alespoň k dispozici ta samá jména jako o víkendu a v předcházejících případech. U Robbieho Bradyho, obvyklé součásti základu, se pak neočekává, že by stihl dát do pořádku svá pochroumaná třísla. Protagonisty případné rotace by mohli být Koren, Boyd či Rosenior - spíše se ale odpočinek některých opor až na sobotu, kdy Hull hostí stravitelnější Fulham.

Chelsea a Vánoce? Loni pohádka. Západolondýňané v minulé sezóně byli okolo svátků nejlepším týmem celé Premier League - 8:0 porazili Aston Villu, 1:0 Norwich a 2:1 Everton. Swansea na tom o moc hůře nebyla - vyhrála sice jen s Fulhamem, ale remízy s Manchesterem United a v Readingu nebyly žádnou ostudou ani omylem.

Podobně jsou na tom celky i v posledních týdnech. Velšané vyhráli z posledních pěti ligových zápasech jen jednou, před pár dny doma prohráli s Evertonem. Chelsea zvládla prohrát se Stoke, vypadnout se Sunderlandem v ligovém poháru a v pondělí ztratili i na Emirates. Ačkoli bezgólová remíza s Arsenalem je spíše pozitivem, díky němuž je čelo ligy neskutečně vyrovnané. Mezi prvními pěti týmy je jen dvoubodový rozdíl.

"Jsme svědky unikátní situace. Současná sezóna je neuvěřitelná, jelikož všechny top celky jsou ve hře o titul. Manchester United a Tottenham se navíc také mohou zapojit. Nejdeme sice do Vánoc jako lídr tabulky, ale oproti minulé sezoně je to pořád pokrok. Loni jsme v tuto dobu byli už mimo hru," přemítal před utkání manažer Chelsea José Mourinho.

Jeho protějšek, dánský kouč Michael Laudrup, by rád na Stamford Bridge napravil domácí porážku v utkání s Evertonem, kterému Velšané podlehli po dvou krásných gólech soupeře podlehli 1:2. "Když hrajete proti Chelsea, víte, že to bude těžký zápas. Není to tak dávno, co vyhrála Ligu mistrů, loni navíc triumfovala v Evropské lize," vypočítává Laudrup, jehož tým nebude mít na půdě Blues na růžích ustláno.

Swansea tam totiž vyhrála v lize ve své historii jen jednou - v úplně prvním vzájemném zápase v září roku 1925. Zhruba před rokem nicméně zvítězila Swansea na Stamford Bridge v semifinále Capital One Cupu 2:0 a prakticky tak rozhodla o tom, že o pár týdnů později zdvihla cenný pohár nad hlavu.

Na Boxing Day se bude muset obejít bez střelce Michua, který podstoupil operaci kotníku a bude mimo minimálně šest týdnů. Mimo hru jsou dále Nathan Dyer, Garry Monk a Michel Vorm. Naopak Leon Britton je po léčbě zlomeného palce opět fit.

José Mourinho nemá příliš zdravotních trablů k řešení. Zranění zůstávají jen dlouhodobý marod Marco van Ginkel a nevyužívaný levý bek Ryan Bertrand. Portugalec bude spíše přemýšlet nad příjemnými starostmi - proti Arsenalu nehráli v základní sestavě Mata, Oscar ani Schürrle, kteří jsou tak proti Swansea nažhaveni na start. Sestava, v níž Chelsea do duelu nastoupí, tak zůstává zahalena tajemstvím.

Nejistá situace ovívá jak tábor Cardiffu, tak Southamptonu. Velšané výsledkově strádají, navíc si jejich manažer Malky Mackay znepřátelil majitele klubu Tana. Celek z jihu Anglie pak po parádním vstupu do sezony už šestkrát za sebou nevyhrál a velmi prudce propadl ze špičky tabulky až do jejího středu na deváté místo.

Proti svěřencům Mauricia Pochettina se spiklo nejedno prokletí. S přelomem listopadu a prosince naplánoval los Southamptonu nepříjemné soupeře. Ve zmíněných šesti kláních se ambiciózní celek utkal s pěti zástupci TOP 7 a mělo jít o jakousi zkoušku z vyzrálosti jinak velmi sympaticky hrajícího týmu.

Jenže zápas od zápasu na tom byli Jižané hůř. S každým prohraným zápasem klesalo nejen jejich sebevědomí, ale také počet zdravých klíčových hráčů. Zdravotní strasti postihli gólmana Boruće, stopera Fonteho i jeho obranného kolegu Clyna. Zranil se také držák středové řady Wanyama, no a kapitán Rickie Lambert ztratil formu.

Z posledních šesti klání tak Soton získal jen dva body a zaslouženě propadl na deváté místo s dvanáctibodovým odstupem od prvního Liverpoolu. Pro porovnání: Před šesti koly držel tým okolo anglických reprezentantů Lallany s Rodriguezem bronzovou pozici se pouhou tříbodovou ztrátou na vůdce pelotonu. Měli také nejmenší počet obdržených branek - třinácti obdrženými góly v půltuctu duelů přišli i o tento primát.

Cardiff je na tom nicméně podobně, leč u něj to není takový sešup. Přesto; jediné vítězství ze sedmi zápasů, k tomu navíc hned čtyři porážky; žádná sláva pro nováčka soutěže, který tuze potřebuje každý bod pro posílení svých záchranářských akcií. Naposledy Bluebirds podlehli 1:3 vedoucímu Liverpoolu.

Na Southampton se jim nicméně velmi daří. Alespoň tedy na domácím hřišti. Tam totiž vyhráli všech sedm posledních zápasů, byť o jedinou branku. Naposledy Southampton triumfoval v Cardiffu před 48 lety.

Mackayho tým se patrně bude muset obejít bez legendy britského fotbalu Craiga Bellamyho, jenž má problémy s kolenem. Southampton stále postrádá opory Boruće a Wanyamu. Naproti tomu Fonte by už měl být k dispozici, stejně jako Clyne.

Aston Villa načíná sváteční program s jedním relativně příjemným pocitem: horší Vánoce než ty poslední už zřejmě nezažije. Koncovka kalendářního roku loni v Birminghamu obnášela celkem 15 obdržených branek v horizontu tří utkání, včetně maximálně ostudného výprask od Chelsea (0:8). To se teď určitě nesmí opakovat, protože fanouškům Villy pomalu začíná s manažerem Lambertem docházet trpělivost...

Randy Lerner svému podřízenému bezesporu dál věří, nicméně faktem je, že Aston Villa pod vedením exnorwichského kormidelníka zřejmě nikdy nebude úplně v pohodě; respektive doteď nebyla. Pořád musí něco řešit - nejčerstvěji problém s ofenzivní vozbou, která neustále postrádá něčí služby. Ať už to byl Benteke kvůli dvěma zraněním (jenž vynechá i tento duel), Weimann pro menší zdravotní trable nebo nedávno Agbonlahor kvůli karetnímu trestu. To všechno se podepsalo na tom, že birminghamští do kritického období vstupují na pozadí tří proher a jediného vstřeleného gólu.

Na druhou stranu pokud loni v rámci svátečního programu narazili na Chelsea a Tottenham (0:4), přičemž pak vše podtrhli tragédií s Wiganem (0:3), letos se mohou upokojovat absencí doopravdy věhlasného soupeře. Zejména domácí souboje s Crystal Palace a Swansea je teď záhodno zvládnout; a také výjezd do Sunderlandu na Nový rok nebudí až takové obavy.

Pokud tedy odhlédneme například od historie účinkování Aston Villy na Boxing Day, která pamatuje jednu jedinou výhru z 12 pokusů. V podobném ohledu ale jednu překážku registrují rovněž Eagles. Od září 1991 totiž při vzájemném měření sil těchto kohoutů naplno nikdy nebodoval host; a to už přitom stihl pohořet hned 13krát (včetně pohárových klání). Na druhou stranu Crystal Palace naposledy v elitní soutěži působilo v sezoně 2004/05.

Tehdy logicky sestoupilo a ničemu jinému než pádu dolů nečelí také ihned po svém triumfálním návratu na prvoligovou scénu. Londýnský klub se sice od vyhazovu Iana Hollowaye výsledkově i herně zvedl a dokonce při všech čtyřech "obodovaných" příležitostech udržel čisté konto (z toho dvakrát pod Pulisem), ovšem z minulých dvou kol káply opět akorát dvě další porážky, a tak Eagles sestupové pásmo dál ne a ne opustit.

Pořád k tomu nicméně CP schází ujít jediný krok, který ztrácejí na West Ham, a přinejmenším o ten se nyní bude pokoušet i bez svého nejlepšího útočníka Marouanea Chamakha, který po zkompletování pětice žlutých karet jeden zápas nemůže nastoupit. To samé platí na opačném konci barikády pro záložníka Westwooda; již zmíněný Benteke se odletěl s poraněným kolenem léčit do rodné Belgie a prakticky vyloučený je rovněž start kapitána Rona Vlaara.

Jako se zataženou ruční brzdou si zatím počínají fotbalisté Norwiche. V jejich kádru se skví talentovaná jména jako van Wolfswinkel, Hooper, Redmond, Hoolahan, Snodgrass či Pilkington - a přece si dosud v průměru vystačují s jednou trefou na zápas. Odšpuntuje Kanárky vánoční atmosféra a návštěva až předposledního Fulhamu?

Těžko říct, neboť pádné argumenty podporují tu i onu stranu mince. V neprospěch Canaries hovoří například skutečnost, že na vlastním hřišti o Boxing Day ještě nikdy neskórovali; přičemž pokračování takové černé série by zřejmě v kontextu předcházejících řádků málokoho překvapilo. Tím spíš, když Chris Hughton nemůže počítat s Pilkingtonem, van Wolfswinkela má k dispozici po protahované rekonvalescenci a Howsonův start je přinejmenším nejistý.

Na stranu druhou Fulham, ať už ho (zdá se) trénuje kdokoliv, představuje solidního fackovacího panáka. Sice naposledy dvakrát dojížděl na těžký los (a pokaždé inkasoval potupnou čtyřku), předtím si proti němu ovšem s chutí zastřílel i takový West Ham bez jediného hrotového útočníka - a to už je, myslím, co říct. Teď jsou navíc Cottagers bez stoperů Hangelanda a Senderose, takže se zformuje krajně nesehraná stoperská dvojice Hughes-Amorebieta.

Norwich svého čtvrtečního soka pozoruhodně neporazil od roku 1986 a nyní se bude pokoušet toto prokletí zlomit i s obráncem Russellem Martinem v sestavě. Ten překonal menší potíže s kotníkem a spolu s van Wolfswinkelem usiluje o místo v zahajovací jedenáctce.

Na druhém konci barikády má solidní šanci být včas připraven prozatím jen třígólový Dimitar Berbatov, jehož nepřestávají sužovat bolavá třísla.

Co se Boxing Day týče, neexistuje moc pravidel: jedno takové nicméně pravívalo, že Newcastle stůj co stůj cestuje. Za posledních 12 sezon se Straky v tento speciální den představit před vlastním publikem teprve podruhé, pročež také patří k výkonnostně nejhorším týmům dějin 26. prosince. Tentokrát ale leccos nasvědčuje napravení bilance...

Zaprvé je to samotná alokace NUFC do domácích prostor. Tam Newcastle na Boxing Day vystoupí po třech letech, kdy nestačil na Manchester City. Tentokrát už ale bude proti Stoku stoprocentním favoritem, což (zadruhé) určuje jeho aktuální forma. Magpies od začátku listopadu našli přemožitele akorát ve Swansea, navíc o body je pak obral pouze Soton - zbytku byla hlava s úspěchem sťata. Newcastle tudíž momentálně, ačkoliv by to krátce po rozjezdu těžko někdo uhodl, utváří širší špičku a v tabulce se tetelí jak před Tottenhamem, tak před ManUtd.

Stoke na tom taky není úplně zle, když aktuálně uzavírá první desítku, nicméně jako tradičně je také pod Markem Hughesem na cestách přinejlepším poloviční. V tomto směru pak Potters čtyřikrát v řadě neporažené Potters čeká dosti krušná koncovka kalendářního roku; po výjezdu na St. James Park (kde od roku 1976 triumfovali jen jednou, před třemi lety) totiž přijde ještě návštěva nejbytelnějšího stánku v soutěži, londýnského White Hart Lane.

Naopak Newcastle o neděli přivítá Arsenal, tudíž má docela jasno o lehčím sokovi z dvojice bezprostředně povánočních soupeření. Přesto nelze očekávat žádnou zběsilou rotaci: Jonás není úplně v pořádku, a tak se dá počítat akorát s nutným nahrazením suspendovaného Tiotého. Šanci dostane Anita.

Mark Hughes na druhé straně může využít služeb Stephena Irelanda, jenž kvůli gentlemanské dohodě neprověřil Aston Villu. Fotbalový sváteční program se pak kompletně netýká Roberta Hutha, který rehabilituje po operaci kolene.

Tottenham leckoho překvapil, když v pondělí večer nabídl Timu Sherwoodovi plnohodnotný úvazek hlavního trenéra, a to rovnou nejen do konce sezony, nýbrž až do léta 2015. Mandát takto dostal dlouholetý juniorský kouč a bývalý vítěz Premier League s Blackburnem, jenž dosud překypoval sebevědomím a hned při svém debutu také o víkendu uhrál pěkný výsledek v Southamptonu. Jak asi bude pokračovat prozatím strmě stoupající trenérský talent?

Přístup Daniela Levyho se dá celkem snadno chápat: jmenovat někoho ze zahraničí zrovna v této fázi sezony by bylo přinejmenším riskantní, Sherwood naproti tomu klubovou strukturu důvěrně zná a vyhovuje také jeho takticky profil. Bývalý kapitán Rovers i Tottenhamu vyznává ofenzivní styl, což ukázal hned na St. Mary’s. Jeho nejdefenzivnějším záložníkem byl (s přehledem) Dembélé, na hrotu se poprvé spárovali Adebayor se Soldadem - a výsledkem byly tři vstřelené branky (takového množství gólů letos v lize Kohouti jakživ nedosáhli!) i senzační one-man show zapomenutého Tožana.

Zatímco každopádně Tottenham již ukončil hledání náhrady za vyhozeného Andrého Villase-Boase, West Bromwich na opačném konci barikády ještě nástupce Stevea Clarkea nenašel. Keith Downing už potom ani nemá takové ambice jako jeho povýšený protějšek a změně v uvažování vedení nenasvědčuje ani (nezměněný) vývoj pod jeho vedením. Fatálním se dál ukazuje být kontroverzní ztráta vedení na Chelsea začátkem listopadu - od té doby Baggies nevyhráli a posledně akorát nedostatečnou plichtou s Hullem (1:1) utínali dokonce čtyřzápasovou sérii bez bodu.

Spurs potom už sedmkrát po sobě s WBA veškeré korálky nepoztráceli a na tom se nic měnit nemá ani tentokrát. Stejně jako by se nemuselo tolik čachrovat ani se zahajovací jedenáctkou favorita. Maximálně kdyby se Dembélého bolavý kotník nestihl včas umoudřit, případně pokud by Sherwood chtěl vidět v akci také Holtbyho s Chadlim. Jinak ale ani moc manévrovacího prostoru nemá: schází mu Lennon, Kaboul, Paulinho, Townsend i Vertonghen.

Naproti tomu ošklivě tápající Albion má na zraněné docela štěstí. Na marodce se oficiálně hlásí akorát Victor Anichebe, jehož trápí třísla - jinak by nikdo chybět nemusel, dokonce i Ben Foster se po dlouhé době vrátil proti Hullu mezi tři tyče.

Pokud se Arsene Wenger na prahu svátků pokoje a míru rozčiloval, že o pondělním večeru chtěl jen jeden tým doopravdy hrát fotbal za účelem vítězství, zatímco ten druhý (Chelsea) se spokojil s nerozhodným výsledkem...o Boxing Day ho zřejmě čeká podobná robota. Arsenal se chystá na dalšího městského souseda, tentokrát čistě defenzivně orientovaného.

Abychom byli fér, je nutno uznat, že West Hamu v těchto chvílích prakticky ani nic jiného než dobře bránit nezbývá. List absentérů se sice v posledních dnech pomalu začíná vyprazdňovat (třízápasový distanc si konečně odpykal Nolan, vrátil se Ravel Morrison), ovšem konkrétně ofenzivní trojlístek dál zůstává fatálně oslaben o zraněné Carrolla, Vaz Têho a Downinga. Zejména první dva jmenovaní by za normálních okolností (zřejmě spolu s Ravelem) představovali nejproduktivnější články sestavy londýnských vínových.

Nicméně taková je holt současná situace a Sam Allardyce si s ní vpravdě neví vůbec rady. Jeho tým sice v posledních deseti kolech udržel čtyři čistá konta, zároveň ale jen jednou zvítězil. Od suverénního triumfu nad ještě hůře tápajícím Fulhamem potom jednou remizoval a třikrát prohrál. Z toho dvakrát výrazně a shodou okolností se dvěma členy bývalé Big Four (Liverpoolem a ManUtd). Prosincový los tedy West Hamu vskutku moc nepřál.

Jakkoliv Gunners mohou v poslední době - opět hlavně kvůli losu - zdánlivě polevovat, proti West Hamu by stále měli mít výrazně navrch. A to nehledě na to, že se bude hrát na Upton Parku. Kladiváři totiž Arsenalu v soutěžních zápasech podlehli už šestkrát v řadě a nevyzráli na něj od slavného ročníku 2006/07, kdy nad ním uhráli historický "double" (vzpomínáte ještě na debutovou prohru domácího mužstva na Emirates Stadium?).

Favorizovanému Arsenalu se ještě do sestavy nevrací Jack Wilshere, který za vztyčený prostředníček vyfasoval trest na dva zápasy. Větší šance na včasné uzdravení se logicky dávají Koscielnému, ale při čistém kontě není vyloučeno, že Wenger prozatím podrží v základu Vermaelena.

V sestavě West Hamu lze znovu očekávat obránce Jamese Tomkinse, kterého (zejména z důvodu dlouhodobého marodění Winstona Reida) manažer Allardyce nepřestává stavět i navzdory právě prošetřovaným obviněním z napadení policejního úředníka. V brance by měl pokračovat neznámý Španěl Adrián, jenž z prostoru mezi třemi tyčemi vytlačil Jaaskelainena již pro duel s ManUtd (1:3).

Dlouhé roky si Everton nechával o dobrých vstupech do sezony jen zdát. "Dobrým" zvykem svěřenců Davida Moyese bylo fikaně nechat čelo utéct a až v závěru sezony ztrátu marně dohánět. Dnes je liverpoolský celek pouhopouhé dva body za vedoucím týmem a na Boxing Day změří síly se zoufale posledním Sunderlandem, jenž s deseti body vzhlíží na celou tabulku.

Hlavy z oblaků musí rychle pryč. A nohama zpátky na zem. Everton zažívá snovou první polovinu sezony. V sedmnácti utkáních jen jednou poznali jeho hráči hořkost porážky, navíc se tomu tak stalo na hřišti doma nesmrtelného Manchesteru City. Takovou bilanci v Premier League nikdo nemá a mezi členy elitních evropských soutěží jsou na tom lépe jen neporažení AS Řím a Bayern Mnichov.

Deset utkání bez porážky v řadě, to už je počin hodný velkého uznání. Z posledních pěti navíc uhrát třináct bodů i přesto, že v sezónním plánu byly výlety na Old Trafford, Emirates Stadium či hřiště Swansea, rovněž všechna čest. Everton je v obrovském laufu; a že by ho měl zabrzdit zrovna Sunderland?

Klub ze severu Anglie se letos velkolepě trápí. S průměrem 0,59 bodů na zápas mu nemůže patřit jiné než poslední místo; na nesestupové pozice navíc ztrácí už čtyři body. Mackems navíc mají nejhorší skóre z celé Premier League (-18), k tomu druhý nejhorší útok (po Crystal Palace) a druhou nejhorší obranu (po Fulhamu). Přesto se s příchodem Guse Poyeta změnily věci výrazně k lepšímu a z toho Sunderland klidně může těžit i na druhý svátek vánoční.

Zatímco z prvních sedmi klání získal Di Canio jediný bod, někdejší manažer Brighton & Hove Albionu jich z deseti utkání nasbíral devět. Situace se zlepšila hlavně v posledních dnech, kdy Sunderland dvakrát v lize udržel čisté konto a ve čtvrtfinále Capital One Cupu vyřadil Chelsea.

Do karet jim však patrně nehraje herní styl Evertonu. Letos v dubnu přerušili šestnáctizápasovou ligovou sérii bez vítězství, ještě mnohem horší je to navíc v Goodison Parku. Tam už šestkrát v řadě vyhráli právě Toffees a nasázeli při tom soupeři dvacet gólů.

S Boxing Day, a vůbec dny okolo Štědrého dne, mají oba soupeři dobré zkušenosti z loňského ročníku. Na fotbalový svátek Everton navázal na výhru z Upton Parku dalším vítězstvím s Wiganem; Sunderland pak zopakoval nejtěsnější triumf z hřiště Southamptonu i doma s ve formě hrajícím Manchesterem City, čímž mu uštědřili teprve druhou porážku v sezóně. Nepřipomíná vám to něco?

Jasným favoritem zápasu nicméně zůstává tým vedený Roberto Martinezem. Do zápasového rytmu se navíc hlásí měsíc zraněný Leighton Baines. Nebude však mít místo jisté, jelikož na jeho pozici předváděl Bryan Oviedo skvělé výkony. Steven Pienaar a Silvain Distin by měli být i přes lehké šrámy k utkání nachystáni.

Sunderland se bude muset třikrát obejít bez klíčového stopera Wese Browna, jenž "zaCattermoloval" nepochopitelně v samém závěru utkání s Norwichem a bez předchozího varování zmizel pod sprchy o pár desítek vteřin dříve než jeho spoluhráči. Nejistý je navíc start dalšího obránce Johna O’Shea.

Atmosféra Boxing Day je už sama o sobě nezaměnitelná, a co teprve když se k tomu přidá punc velkého šlágru? Tím souboj třetího s prvním beze sporu je, a tak jsou celé Ostrovy napjaté až běda. Z "pole position" přitom do tohoto významného klání vyráží (poněkud nečekaně) Liverpool, jehož manažer ovšem za favorita na zisk titulu dál považuje právě soupeře z modré části Manchesteru...

Na každý pád nelze ignorovat fakt, že lídrem tabulky je momentálně náskokem v lepším skóre Liverpool. Takovou situaci jsme tu naposledy měli roku 2008, když osu týmu tvořili Carragher, Torres, Xabi, Reina a momentálně zraněný Gerrard. Samé známé pojmy britské kopané, a přece z toho tehdy titul nebyl. K takovému "doublu" v podání LFC došlo nejčerstvěji roku 1987/88, kdy valná část současné liverpoolské soupisky buď tahala kačera, nebo ani tou dobou nebyla na světě.

Také pro mládí své kabiny dnes zřejmě Brendan Rodgers dle svých slov na titul nemyslí. To ale v tuhle chvíli netřeba řešit, však prvního s pátým rozděluje historicky nejmenší počet dvou bodů - stát se může všechno a Liverpool doopravdy není favoritem. Snad leda kdyby to Suárezovi celou sezonu střílelo tak jako třeba zrovna v prosinci; to by snad i šlo mít Reds za favorita. Koneckonců plodnějšího střelce, co se rozmezí jednoho měsíce týče, Premier League nepamatuje; Uruguaycových 10 přesných tref představuje nikterak přízemní strop. A to ještě Liverpool čekají dva zápasy.

Hned ten první je samozřejmě oříškem z nejtvrdších. O domácí formě ManCity by se jednou mohly psát báje, což ostatně stačí zdokumentovat jenom těmi domácími představeními, která spadají do období posledních 10 kol: Norwich 7:0, Tottenham 6:0, Swansea 3:0, Arsenal 6:3. (A předtím to nebylo jinačí, však jsou Citizens již jako jediní doma stoprocentní, navíc s úhrnným skóre 35:5.) Právě minulá přestřelka s tehdy rovněž vedoucím týmem tabulky by se teď přitom klidně mohla opakovat; potkávají se přeci dva nejproduktivnější celky soutěže.

Liverpool tedy oproti svému dnešnímu sokovi zaostává téměř o deset branek, nicméně pravdou je, že zejména v posledních čtyřech kolech ho mílovými kroky stíhá. Všechny paradoxně zmeškal velmi plodný Daniel Sturridge, který vynechá také tento šlágr na Boxing Day. To samé lze - tradičně - říci o Gerrardovi s Enriquem. S otazníkem je potřeba přistupovat ke startu slušného překvapení letošního ročníku, Jonu Flanaganovi.

Pokud Suárez s 29 ligovými góly bez nejmenších pochyb míří za novým rekordem Premier League (dosud nejlepšími střelci byli Shearer a Ronaldo s 31 zářezy), také Manuel Pellegrini má ve svém kádru jednoho adepta na překonání této hranice. Kuna Agüera ovšem v tuto chvíli zbrzďují zdravotní problémy, které jej vyřadí rovněž z tohoto klání. A to spolu s obránci Nastasićem, Zabaletou a Richardsem; přes nohu tak bude muset na pravém beku fungovat Clichy.

Arbitrem největšího šperku ligového programu na Boxing Day byl jmenován zkušený Phil Dowd. Padesátiletý sudí už přitom letos jeden šlágr s Liverpoolem v hlavní roli rozhodoval, když v listopadu odřídil nejdivočejší Merseyside Derby posledních let (3:3). Mohlo by snad tedy jít - v kombinaci se střeleckou formou obou aktérů - o předzvěst nejparádnějšího gólového festivalu historie Premier League? Tuto hypotézu potvrdí, či vyvrátí vývoj po 18:30 SEČ, kdy je v plánu výkop zápasu...