Anglická Premier League - souhrn 18. kola

Góly: 72. Phil Jagielka (vl.) - 4. Tim Cahill, 19. Leighton Baines

Everton se konečně začíná pořádně vzdalovat sestupové propasti. Dnes dokonce vyloupil City of Manchester Stadium, kde sídlí mužstvo, jež usilovalo o titul "vánočního mistra Anglie". A to i přesto, že celou závěrečnou půlhodinu Everton odehrál bez vyloučeného Anichebeho - rozhodly totiž dvě celkem brzké branky Cahilla a Bainese.

Toffees se na to opravdu vrhli pěkně zhurta. Už ve čtvrté minutě Cahill promptně reagoval na centr Bainese, doskočil si pro míč a na City of Manchester Stadium skóroval potřetí ve stejném počtu sezon. Hned po patnácti minutách byl pak Cahill zapleten do další gólové situace, při níž spolu s Anichebem využil ošetřování Zabalety, sklepl spoluhráčův centr pro Bainese a ten už v klidu rozvlnil síť podruhé. Citizens ovšem ani po druhém zásahu nijak nezkoprněli, ba naopak Howarda okamžitě zasypali množstvím nebezpečných ran. Zabaleta se ihned revanšoval centrem na Téveze, který minul, Kolarovův přímý kop byl sražen jen těsně vedle branky a pokusy Silvy, Kompanyho i Balotelliho už posbíral sám Howard.

Pro druhý poločas už Mancini sáhl po Adamu Johnsonovi, ale byl to stejně opět Kolarov, kdo svou ranou pořádně poděsil amerického brankáře ve službách Evertonu. Stejný hráč pak ze třiceti metrů ještě slušně vypálil, když ho pobídl zatím docela nevýrazný Tevéz. Vše se mělo naruby obrátit po hodině hry, kdy Anichebe nepříjemně dojel Zabaletu a po druhé inkasované žluté kartě musel předčasně opustit jeviště. Od té doby už to skutečně bylo jen a jen o Citizens. Barry ještě sice propálil, jen aby pohladil horní tyč jeho branky, ale jakmile konečně City podpořila i paní štěstěna, přeci jen se jim v 71. minutě zelenilo. Tourého ránu totiž nešťastně ztečoval Jagielka a opravdová stíhací jízda domácích mohla začít.

Blízko gólu pak byli hráči Manchesteru hned několikrát, ať už to byl ale skvělý Howard, nebo zkrátka nepřízeň osudu, vždy se Everton nějak ubránil. V 77. minutě jsme přihlíželi jakémusi mixu obou činitelů - Balotelliho oblouček se za Howardovými zády odrazil od tyče a Tévez už vypadal, že bude jistě skórovat. Jenže americký golman se bleskurychle stihl zorientovat a soupeři bůhvíjak znemožnil vyrovnat. V závěru už jenom Howardovi stačilo podruhé odmítnout dotěrného Téveze, aby se záhy akorát vykartoval nervózní Kolo Touré.

Góly: 51. Ryan Nelsen - 78. Junior Stanislas

West Ham si nepomohl a manažer Grant se zároveň nikterak nepřiblížil k naplnění údajně existujícího ultimáta, které mu zadává do konce kalendářního roku minimálně jednou vyhrát. Hammers by si tak možná s trochou nadsázky i přáli, aby také jejich utkání dnes bylo odloženo jako plno jiných, protože takto po remíze 1:1 nadále zůstávají poslední.

Jestliže ukrutná zima poznamenala drtivou většinu okolních zápasů natolik, že musely být odloženy, tady si vybírala podstatně krutější daň. K nečekaně absentujícímu Greenovi, jenž se nestihl zotavit po menší operaci a prvně po třech letech tak vynechal ligový zápas, se totiž při předzápasovém rozehřívání přidal i Behrami a v průběhu utkání pak musel pro svalové problémy odstoupit i Roberts na druhé straně.

Navíc popravdě hráčům nedělal dobrotu ani promrzlý terén, na němž si míč poskakoval, jak se mu zrovna zachtělo, takže z postupných útoků zpravidla vůbec nic nebylo. Hrozbu znamenaly akorát přímé kopy Mortena Pedersena, ten jednou při zemi těsně minul bližší tyč, podruhé se po jeho projektilu bezchybně vrhl debutant Boffin. West Ham se pro změnu osmělil až ve 41. minutě, kdy Piquionne slibnou šanci po skvělém pasu Dyera proměnil akorát ve střelu do boční sítě. A ještě zajímavěji pak vypadala příležitost Boa Morteho, kterého Robinson vychytal takovým prapodivným poskokem na místě.

Druhý poločas už byl o poznání zábavnější a celkově koukatelnější. K jeho zvýšené atraktivitě rozhodně přispěl i brzy vstřelený gól, který se však docela těžko popisuje. Celé to nicméně odstartovala hrubice Boffina, který se jen tak naprázdno proletěl vzduchem, a i když záhy následky jakž takž napravil pěkným zákrokem, nakonec přeci jen známe prvního střelce gólu - je jím Nelsenovo koleno. Pozitivním výtažkem z této situace, pozitivním pro inkasující mužstvo, je nicméně s ním spojené nakopnutí a o dost zlepšený výkon. Dyer totiž okamžitě přesprintoval Giveta a divže nenašel Colea a posléze byl gólu ještě blíže Upson, který odrazil Stanislasovu ztečovanou ránu do tyče.

Kladiváři se nakonec zaslouženého vyrovnání dočkali až v 78. minutě, kdy na heroický, ale relativně včas zastavený průnik Parkera ideálně prudkou ranou navázal Junior Stanislas. Od té doby se oba celky srdnatě rvaly o klíčové dva body navrch. Jenže Dunnův gól stěží pochopitelně neuznal rozhodčí pro údajný faul Nelsena na Gabbidona, zatímco na druhé straně se opět blýskl Parker, jehož skvostnou přihrávku pak ovšem ideálně nezpracoval McCarthy. Zahrozit tedy ještě v nastavení mohl Blackburn skrze třetí nebezpečný přímák Pedersena. Boffin ale pro jeho štěstí nemusela zasahovat.

Góly: 32. Danny Welbeck

Ve víru hromadného odkládání všemožných zápasů se odehrálo jedno nesmírně napínavé klání na Stadium of Light. Tam nakonec s vypjetím všech sil Sunderland uhájil domácí neporazitelnost, ba co víc - jiné příjemné překvapení z Boltonu dokonce těsně přehrál.

První poločas utkání dvou letošních senzací přinesl vyrovnanou podívanou prakticky ve všech ohledech. Na branku vystřelily oba celky třikrát, statistika držení míče rovněž těžko mohla být vyjádřena rovnovážněji. Ovšem přesto musel mít ze svého soupeře větší respekt spíše Bolton, protože Sunderland působil dravějším a odhodlanějším dojmem, co se obzvlášť prostoru ve vápně protivníka týče. I když tak třeba Gyan ve 13. minutě úplně nepůsobil, když v rozhodující chvíli poněkud ztratil koncentraci a z dobré palebné pozice trestuhodně přestřelil. O něco lépe si později vedl Gyan, jehož střelu sice na pohled nešťastně ztečoval Cahill, avšak ve finále míč přece jen trefil Jaaskelainena někam do ramena. Tedy do stejné části jeho těla, která se později ve 32. minutě podílela také na první trefě Black Cats.

Hendersonův míč si totiž na zadní tyči krkolomně zpracoval Bent, pohotově napálil Jaaskelainenovo levé rameno a Welbeck pak zblízka už dokázal propasírovat míč za brankovou čáru. Radost očividně nabuzenějším Mackems potom trochu překvapivě nezkazila ani poslední minuta prvního dějství. Když se totiž balon odrazil ke Knightovi, zhruba metr a půl před čáru, kdejaký fanoušek Sunderlandu se už smiřoval s vyrovnáním, jenže ejhle. Gordon se rozhodl šokovat - v cukuletu se vymrštil a předvedl zákrok sezony, když si jako tygr levačkou doskočil pro projektil, jenž byl doslova předurčený k tomu být gólovým.

Druhý poločas odstartovalo delší bučení hostujících fanoušků na rozhodčího, potažmo Cattermolea, jenž zcela očividně prošlápl nárt Elmanderovi a měl tak vidět druhou žlutou kartu v zápase. Nicméně nestalo se a celkově lze říct, že se pak i v následujících pasážích aktéři soustředili především na to, aby sudímu co nejvíc znepříjemnili řízení zápasu. Což pochopitelně nelze označit za zcela košer přístup. Bolton tedy začal na vrata bušit až někdy v 65. minutě, místo nějaké své šance se ale po chvíli spíše sám třásl. Bent si sice ještě v ideálním postavení nechal mičudu proplout pod nohou, ale následná Gyanova přihrávka pod sebe a Welbeckova koncovka už vyústila alespoň v nastřelenou tyčku.

Trotters mezitím neustále potvrzovali, že dnes opravdu nemají svůj den. Elmander například při střetu s Ferdinandem jako by zapomněl spadnout, takže sudí pomalu ani nemohl zapískat penaltu, třebaže opravdu visela ve vzduchu. Cahillova a později i Klasničova střela pak byly pro změnu ztlumené a ztečované do bezpečí. V závěru se už jen při křečovitém mačkání Black Cats ve slušné pozici ukopl chorvatský žolík.