Anglická Premier League - preview 36. kola

Stejně jako o pár kilometrů severovýchodně, i na Stamford Bridge se bude bojovat jak o Ligu mistrů, tak o udržení. V pozdní odpoledne se rozhoří bitva mezi Tottenhamem a Blackburnem, to už ale bude mít Chelsea a Queens Park Rangers svou šichtu za sebou. V lokálním derby se kromě sportovního hlediska bude jiskřit, i co se morálního či snad etického týče...

K tomu ale později. Chelsea má v posledních týdnech formu jako hrom a už se to nedá považovat pouze za dílo jakéhosi "nadšení" po změně kouče, jako tomu bylo například po příchodu Martina O’Neilla do Sunderlandu. Pod Robertem Di Matteem Blues z patnácti zápasů jen jednou prohráli a z vítězství se radovali hned desetkrát. Má to však jedno velké ale.

Ital se švýcarskými kořeny udělal s týmem divy, především co se pohárů týče. V FA Cupu udržel ega rozhozených hvězd v mezích únosnosti, přešel přes houževnatý Birmingham i přes Leicester a nakonec deklasoval ve Wembley Tottenham. Heroicky pak vybojoval finále v Lize mistrů, kde už z takřka bezvýchodné situace udělal postup přes Neapol, vyřadil Benfiku a o neskutečném defenzivním představení s Barcelonou, kterou korunoval dokonalý výkon v deseti mužích na Nou Campu, se není třeba příliš zmiňovat. Horší je to však v lize, kde se ze starých kolejí nevyjelo, bilance 3-3-1 není právě znamenitá a bude třeba začít sbírat body ve velkém, aby čtvrté místo zůstalo v dosahu.

Ačkoli je pro Blues prioritou finále Champions League, skrz nějž se mohou do příští sezony milionářské soutěže rovněž kvalifikovat, jistota je jistota. A když se včera semlela porážka rozjetého Newcastlu, remíza Arsenalu, a když je Tottenham v takové krizi, mohlo by klidně kápnout i to třetí místo. Ale to už by se na západě Londýna muselo opravdu začít vyhrávat.

Ideální možnost k nastartování mají modří dnes proti Queens Park Rangers, k nimž je kromě místa "bydliště" a alespoň platonické rivality pojí ještě jedna věc. John Terry a Anton Ferdinand. Napsalo se o tom hodně, namluvilo ještě víc, ale nevyřešilo se prakticky nic. Ferdinand reprezentačního stopera nemůže vystát, k nevraživosti se připojilo ještě několik dalších spoluhráčů Rangers, a tak se na Loftus Road usnesli, že kapitánu Chelsea se ruka podávat nebude. Tradiční "handshaking" před zápasem se tak stejně jako v FA Cupu ruší.

Aby toho nebylo málo, na podzim se v aréně QPR sehrálo podivné divadlo, v jehož hlavní roli byl sudí Chris Foy. Výhře domácích 1:0 pomohl vyloučením Josého Bosingwy, kterému se upřímně divil i "poškozený" Shaun Wright-Phillips. Ještě předtím pak posoudil hraniční zákrok Luize jako penaltový. Celkem jedenáct karet a výhra QPR, dnes tak před Chelsea stojí dílo pomsty.

Hosté se budou všemi silami snažit o zopakování říjnového počinu. Body potřebují jako sůl, ale že by se jim na Stamford Bridge dalo příliš věřit, to tedy opravdu ne. Statistiky nicméně o jasné převaze Blues nehovoří. Už jen bilance v londýnských derby je výmluvná: Chelsea nevyhrála doposud ani jediné, QPR už tři. Jenže všechny doma a s tím je spojená i největší překážka hostů v dnešním zápase. Svěřenci Marka Hughese jsou vůbec nejhorší klubem na hřištích soupeře, prohráli posledních pět zápasů a v minulých deseti uhráli jediný bod.

Dnes navíc budou muset hrát bez Adela Taarabta, který sice v posledních týdnech konečně naladil svůj střelecký apetit, jenže červenou kartou se z utkání suspendoval. Nejspíš nenastoupí ani Diakité, který byl v týdnu nemocný, s Djibrilem Cissém. Francouz sice už nestojí kvůli jedné z červených karet, zato ho momentálně trápí koleno.

To Chelsea má ještě větší starosti s obrannou fází. Ivanović kroutí poslední část trestu a Luiz s Cahillem jsou zranění. Na stopera se tak vedle Terryho s největší pravděpodobností postaví někdo z dvojice pravých beků Bosingwa-Ferreira.

Obrovská jiskra naděje pro notně pelichající Kohouty. Ještě na konci února to s Tottenhamem vypadalo přímo famfárově. Na Arsenal měli tehdy těsně před derby náskok sedmi bodů, drželi s přehledem třetí místo a hovořilo se jen o tom, zda to zbývající milionářské seberou Gunners nebo Chelsea. Po výprasku v severolondýnském derby ale přišla nevídaná krize, z devíti zápasů získali Spurs žalostných šest bodů, čímž pod sebe v tabulce formy pustili jen "druholigové" Wolves. V sobotu se ovšem naskytla naděje...

Arsenal potřetí za sebou nevyhrál, na Britannia Stadium jen remizoval 1:1 a hlavní rival v boji o Ligu mistrů, Newcastle, dokonce prohrál. A to navíc ostudně, když se ve Wiganu sesypal a odjel s porážkou 0:4. Když tedy svěřenci Harryho Redknappa porazí předposlední Blackburn na domácí půdě (kde jinde by chtěli získat body...), poskočí o skóre na místo čtvrté. S výhodou zápasu k dobru a skrz eventuelní výhru v Boltonu pak mohou dotáhnout třetí Arsenal na jediný bod. Vyhlídky solidní, zda se uskuteční, to jest věcí druhou.

Forma Tottenhamu je totiž, jak jsem již zmínil výše, vskutku špatná. Po zdánlivém vymanění z krize v podobě výhry nad Swansea přišel opět pád. Nudná remíza v Sunderlandu byla jen předzvěstí domácí tragédie s Norwichem, poté Spurs prohráli i v miniderby na hřišti Queens Park Rangers. Připočteme-li k tomu debakl 5:1 s rozjetou Chelsea v semifinále FA Cupu, vypadá to, že se budou Londýňané muset hezky rychle sebrat, aby měli naději na vysněnou milionářskou soutěž.

A to ještě nemusí stačit ani čtvrté místo - v případě triumfu jediného anglického zástupce v letošní Lize mistrů, zbude na "bramborového" jen Evropská liga. Ale dost už Tottenhamu. Taky Blackburn má v poslední době velké starosti. A má je prakticky od začátku sezony. V posledních duelech opět zabředl do hutné a mazlavé bídy, až po pěti prohrách v řadě konečně přišlo vítězství nad Norwichem. Naděje pak svitla v sobotu, když Bolton jen remizoval v Sunderlandu. I tak se to pro Rovers rýsuje zle nedobře, na záchranu ztrácí tři body a na White Hart Lane se budou body sbírat ukrutně těžko.

Navíc pro klub z Lancashire nehovoří ani statistika vzájemných zápasů. Vždyť posledních pět utkání vyhrál Tottenham, v neděli tak míří za třetím "doublem" proti Blackburnu v řadě. Z minulých osmi zájezdů do bílé části severního Londýna pak vezl tři body jen jedenkrát.

Nadějí by mohl být špatný stav obrany Spurs. Levý obránce Benoit Assou-Ekotto má zraněné rameno a do konce sezony už zřejmě nenastoupí. Jistý není ani start Younese Kaboula, který poslední dvě utkání laboroval s kolenem. Naopak Adebayor by se mohl vrátit do akce. Blackburnu se rovněž zranil jeden z beků a ani on už si na jaře nekopne. Grant Hanley si pochroumal vazy v kotníku.

Óda na Everton. Prohrávat na Old Trafford sedm minut před koncem o dva góly, kdejaký tým už by se pomalu balil. Toffees ještě ovšem při vzrušujícím odpoledni srovnali s favoritem krok a krom vyostření manchesterského derby se postarali i o vlastní benefit: již pětkrát v řadě s nikým neprohráli. Prodloužit tuto sérii domácím střetnutím s Fulhamem by potom nemusel být takový problém.

Je totiž nasnadě uvážit, že ještě žádná podoba evertonské jedenáctky na domácím stadionu nepřipustila ztrátu s tímto londýnským soupeřem! Od roku 1959 tu dokonce zůstávají Cottagers úplně na suchu; přitom pochopitelně šňůra 18 prohraných zápasů na jednom konkrétním hřišti nemá v lize aktuálně konkurenci. A i kdybychom ostatně chtěli být co nejvíc aktuální, nenacházíme příliš indicií, které by ukazovaly na pravděpodobnou zkázu jedné dlouhé série. Moyesova parta, dnes navíc úžasně nastartovaná, si na Fulhamu smlsla i na podzim, když byla ve svém klasickém srabu (3:1); a stejně tak vyšla vítězně rovněž z pohárového klání v rámci FA Cupu.

Problém by teď tedy nejspíš mohla představovat leda opět zlepšená forma Londýňanů. Ti jsou pro změnu neporaženi ve čtyřech kolech po sobě, přičemž hned tři z nich opanovali. Pořád nicméně platí, že coby cestovatelé nestojí za nic. Jakkoliv zrovna severozápad Fulhamu svědčí (triumfoval tu již v Boltonu i na Wiganu), pouze najisto sestupující Wolverhampton a podobně tápající Blackburn venku vítězí sporadičtěji (dvakrát). Už jen proto by Toffees měli pokračovat za osmým umístěním v elitní osmičce pod současným manažerem; a prvním předčením městského rivala od roku 2005 (aktuálně je mezi oběma liverpoolskými týmy dvoubodový rozestup).

Dempsey i Pavel Pogrebňak v poslední době představují patrně největší střeleckou sílu Cottagers; a je na ně vyvíjen větší tlak vzhledem ke ztrátě Kostaričana Ruize do konce sezony. Vedle někdejší opory Twente jsou ještě na delší dobu mimo i Grygera se Sidwellem. Kellyho zápěstí se již umoudřilo.

Leighton Baines byl o víkendu oceněn jako nejlepší levý bek soutěže, proti londýnskému mužstvu ale Evertonu nepomůže už podruhé v řadě. Obvykle odolná stálice marodí s hamstringem. Stejné problémy mimochodem sužují rovněž talentovaného Rodwella, který toho naproti tomu letos příliš neodehrál.

Poměrně zásadní zprávy přineslo dění uprostřed týdne. Ačkoliv se neodvíjelo pod hlavičkou Premier League, může totiž zásadně ovlivnit budoucnost některých týmů. Pokud totiž Chelsea zvládne finále Ligy mistrů a zároveň se neumístí na předních čtyřech příčkách, třetí příčka zajistí poslední vstupenku mezi evropskou smetánku. V "pole position" se momentálně nachází Arsenal, jenž zajíždí na neoblíbený Britannia Stadium...

Čtyřikrát zatím Wengerovy ovečky vyjely do této části kraje Midlands; a hned třikrát se odtamtud vracely s nepořízenou, lépe řečeno přímo bez bodu. Něco takového si už teď přitom rozhodně nemohou dovolit. Prohra s Wiganem a následná nezáživná remíza s Chelsea musí být pro Arsenal dostatečným mementem, že to, co si nahrál ve slavných kolech předtím, nemusí v součtu stačit. Momentálně na něj Newcastle se zápasem k dobru ztrácí právě ty hladce smazatelné tři body, takže Gunners podle všeho budou pod enormním tlakem.

A pokud vám nejlepší střelec už sedm kol mlčí (co se zásahů ze hry týče) a vyjíždíte na stánek mužstva, jehož styl vám z dlouhodobého hlediska vůbec nesvědčí, dá se čekat, že právě zde se bude lámat pomyslný chléb. Tím spíš pokud Potters nejsou o nic příjemnějším sokem než kdy dřív. Britannia Stadium je kupříkladu poslední dobou pozoruhodně nedobytný.

Jestliže do nového kalendářního roku vstoupil Stoke dvěma domácími porážkami, následně tu jednou remizoval a hned třikrát vyhrál. Ačkoliv tedy na cestách Potters neposbírali všechny tři body, ani nepamatují, doma se na nich únava po přenáročné sezoně takřka nepodepisuje. Takto má za sebou Pulisova parta už 52 soutěžních střetnutí, včetně výletů do Kyjeva, Istanbulu či Tel Avivu, a přitom je jen čtyři body vzdálena od svého loňského celosezonního výkazu. Pořád ke všemu Stoke může atakovat své nejlepší prvoligové umístění od roku 1975, kdy skončil jedenáctý.

V sobotu se Tony Pulis bude muset čerstvě obejít bez beka Wilkinsona, jehož zadní stehenní sval nevydržel zátěž duelu s Newcastlem. Úplně dobře to zatím nevypadá ani s Pennantem, který zřejmě úplně dokonale nestihne vyhnat vir z těla, takže se Potters opět budou muset obejít bez osvědčeného exekutora standardních situací.

Na druhé straně je přitom situace ještě dramatičtější. Především ligová sezona skončila pro Thea Walcotta, jednu z ústředních postav letošního Arsenalu. Dále je těsně po nemoci Rosický a dobře se necítí ani Diaby, takže i jeho start je nejistý. Zároveň pochopitelně schází Arteta a jen "malé pokroky" dělá slovy Arsena Wengera Jack Wilshere. Jediným významným povzbuzením tak podle všeho bude Benayounův návrat do sestavy.

Jestliže Velká Británie zažívá období vydatných srážek, minimálně na jednom místě je nepříjemné sucho. V Sunderlandu se už dvakrát po sobě neradovali ze vstřelené branky, k tomu navíc i nedávné dva výlety dopadly střeleckým fiaskem. Právě Stadium of Light tedy v sobotu, u příležitosti klání s Boltonem, bude po nějakém tom metaforickém dešti doslova prahnout...

O’Neillův tým tedy zažívá pozoruhodně rozpačitou pasáž sezony, když hned tři bezbrankové remízy vtěsnal do čtyř minulých kol. Tím dalším výsledkem, který provázela nemohoucnost útočníků, byl už obyčejný debakl na půdě Evertonu. Na všech zmíněných plichtách se celých 90 minut podílelo třeba i duo Bendtner-Sessegnon, o které by se Black Cats rády opíraly i v této pasáži sezony. Prozatím to ale spíše vypadá, že druhému jmenovanému patřil podzim a pak se poněkud vytratil. Což nicméně SAFC tabulkově až tak neuškodilo: jediná prohra v šesti kláních mimo jiné znamená akorát dvoubodovou ztrátu na osmý Liverpool (ačkoliv ten má utkání k dobru). Minimálně horní polovina tabulky tedy pro Mackems představuje velmi reálný cíl.

Bolton si přirozeně o něčem takovém může nechat jedině zdát. Na top 10 to není ani teoreticky, natož prakticky. Trotters totiž mají stále plné ruce práce zachraňování se, ačkoliv relativně nedávno zaznamenali vítězný hattrick. Následně se jim totiž pro změnu třikrát v řadě naplno bodovat nepovedlo, což pozoruhodným obratem spravili minule na Villa Parku. Tím utržili celkem senzační korálky, které se při konečném sčítání mohou velmi hodit.

Wanderers mají totiž stále zápas k dobru, a situace by tedy byla již notně příznivá, pokud se jim povede zvítězit i na Stadium of Light. Přitom jejich venkovní forma není špatná a šestkrát (či vícekrát) na cestách dosud v historii Premier League vyhrál jen jediný sestoupivší tým - Crystal Palace ze sezony 1997/98.

Pokud v úvodu byla řeč o mizerné potenci Sunderlandu, vězte, že ofenzivní potenciál mužstva bude leda oslaben předčasným koncem sezony pro duo Larsson-Richardson. Oba borci podstoupí operaci kýly a na plac se již vrátit nestihnou. K tomu teď navíc Black Cats postrádají i jiného středopolaře, poměrně gólového Gardnera pro karetní trest.

V tomto si nicméně Sunderland s Boltonem v ničem nezadá. Owen Coyle se nechal slyšet, že hned šestice fotbalistů si z úterní bitvy odnesla bolavé šrámy. Mark Davies, Eagles a Miyaichi pak dokonce všichni vynechali čtvrteční trénink. Bez nich by byla krutě oslabena také druhá útočná vozba, takže by skoro až bylo nasnadě tipnout další remízu 0:0, jež se na Stadium of Light mezi oběma kohouty posledně narodila po Vánocích 2005.

Bůhvíjak hluboký smysl tento zápas nemá. O vlčí definitivě sestupu se moc dobře ví; zhruba podobně jako o úspěšném nováčkovském tažení Swansea, které je pro změnu stoprocentně zachráněno. Přesto by nicméně obě mužstva jistě ráda finišovala důstojně; Labutím ještě může jít o elitní desítku, jinými slovy vyšší prémie, Connorovi o manažerskou budoucnost.

Swansea bezpochyby překoná očekávání - ať už se umístí jakkoliv. Nicméně aktuálně sedí na 12. příčce, jen tři body za osmým Liverpoolem (který má tedy zápas k dobru) a minimálně vidina umístění v první půlce tabulky bude ještě velšský celek v závěrečných kolech motivovat. Stejně jako třeba odplata za koncovku podzimního měření sil; tehdy Wolves v posledních šesti minutách dvakrát udeřili, aby na vlastní půdě duel s nováčkem alespoň zremizovali.

Ovšem nyní - když je jasné, že po 38. kole poputují opačným směrem než loni Swans - už ale něčeho takového opravdu nejsou schopni. Z 33 možných bodů v nedávné době Wolverhampton vydoloval pouhé dva - z toho jeden byl, pravda, dílem chvályhodného návratu do zápasu s Newcastlem. Jinak ale pod Connorem Vlci působí spíše jako neškodní býložravci; během osudové porážky s ManCity si také ostatně před zraky vlastního publika vystačili s pouhými 17 procenty držení míče.

I proto, že někdejší asistent Micka McCarthyho tradiční klub nikam neposunul, nedá se napevno počítat s tím, že dostane důvěru vedení i pro nadcházející sezonu. O tom se koneckonců především bude rozhodovat i v dalších kolech - tedy jestli se vůbec o takovém východisku uvažuje, když dosud Connor nevyhrál jediný souboj a v 10 kolech pod ním Wolves zamířili do černého všehovšudy šestkrát.

Naopak Rodgersova pozice nemůže být šéfy velšského celku zpochybňována; paradoxně ji ale může ohrožovat skvělost labutího ročníku. Mladý manažer, který v průběhu sezony na Liberty Stadium podepsal novou smlouvu, je totiž už teď spojován s postem lodivoda Tottenhamu. Ten se nejspíš uvolní s Redknappovým odchodem k reprezentaci.

Co se těch opravdu bezprostředních starostí obou kormidelníků týče, jsou rozprostřeny tak nějak příhodně. Má je totiž hlavně Connor. Jeho například ošklivě zasáhl úraz Bassonga, který zároveň stál u zrodu druhé, stvrzující branky ManCity. Dále jsou pak Wolves až do konce sezony bez brankářské jedničky (Hennessey) či mozku zálohy (O’Hara). Na druhé straně barikády běžné nachlazení překonali Caulker s Dyerem, takže Rodgers žádným čerstvým problémům nečelí.

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. V případě Aston Villy možná ještě úplně neupadlo, metaforická nádoba však v případě McLeishova ansámblu rozhodně alespoň praská. Po senzační domácí prohře s Boltonem se Aston Villa ocitla zcela na pokraji sestupu: pokud by 18. Wanderers zvládli triumfovat v zápase, který jim schází odehrát, budou na tom oba minulí soupeři nastejno. Proto dnešní malé středozemské derby budí zvláštní pozornost...

Zatímco tedy Bolton, Wigan, Blackburn a nakonec i to QPR vykazují určité známky bojovnosti, Villans jen nezadržitelně padají dolů, jako by se jich to netýkalo. Jedna výhra ve 13 kolech, hned čtyři prohry v nedávných sedmi - to je zkrátka děsná vizitka pro svého času úspěšný celek. Ten navíc vede tuze neoblíbený manažer: když v týdnu vedení skrze Birmingham Mail zorganizovalo jakési hlasování o "důvěře vládě", až 76% respondentů požadovalo McLeishovu hlavu. Čemuž se nelze dost dobře divit; vždyť zrzavý kormidelník ke všemu "pochází" z řad městského rivala, se kterým loni shodou okolností sestoupil. A v této fázi sezony měli mimochodem jeho Brum na kontě o tři body více než nyní Villans.

Jestliže McLeish nemá vůbec nic jistého, paradoxně ani Roy Hodgson, který s Baggies prožívá spíše úspěšný ročník, úplně neví, kudy povedou jeho příští kroky. Ve West Bromwichi totiž stále neprodloužil pomalu končící kontrakt. Již na začátku dubna nicméně zkušený manažer očekával, že se o nové smlouvě brzy začne jednat - a od té doby zaznamenal tak akorát pozitivní výsledky. Dvě čistá konta, skalp Liverpoolu, šest bodů. Throstles jsou aktuálně desátí, přičemž v horní polovině tabulky se neumístili od roku 1981. Vskutku poctivou práci odvádí v nenápadném klubu někdejší lodivod Interu Milán či Fulhamu; a bylo by nadmíru podivné, kdyby si další kontrakt nevysloužil.

Do jednoho z kruciálních soubojů se sousedem vyráží pět poněkud zdecimovaná Aston Villa. Po zlomenině klíční kosti je sice zpátky stoper Richard Dunne, nad jeho kondicí se nicméně po dvou a půlměsíční pauze vznáší obří otazník. Nejisté jsou navíc z různých zdravotních důvodů také starty další důležitých borců; jmenovitě jde o Irelanda, Collinse a Heskeyho.

Naproti tomu Hodgson může být spokojený s vývojem událostí kolem Scharnera a Fortuného. Prvně jmenovaný si během bitvy s Liverpoolem zlomil kůstku v zápěstí, ale způsobilý nastoupit by měl být stejně. A dále zmíněný útočník pro změnu tento zápas vynechal, aby byl nyní stoprocentně zdráv.

Jako v pohádce si teď musí připadat Alan Pardew se svými Strakami. Každý si už minimálně jednou během sezony musel říct, že Newcastle jednou dojde dech a sotva se přimotá do boje o druhořadou evropskou soutěž. Dnes je ale realita jiná, konkrétní, nezpochybnitelná a rozhodně vzrušující. Černobílí jsou čtvrtí a na třetí Arsenal ztrácí se zápasem k dobru tři body...

Jenže proti nim stojí soupeř, kterého si možná trochu paradoxně v této fázi sezony nikdo nepřeje potkat. Roberto Martinez totiž se svým Wiganem opět dokazuje nemožné a (téměř) přesvědčivými kroky jej i potřetí zachraňuje. Loni to bylo 11 bodů vytěžených na posledních šest pokusů; letos 12 z 18 nedávno možných. Koneckonců vizitka počítající s 19 body utrženými v tuctu minulých kol je bilancí na úrovni elitní šestky; tak vehementně se opět Latics vyšvihli. Základem jim přitom byla zpevněná defenzíva, která si od začátku února udržuje průměr jednoho inkasovaného gólu na zápas. Jakkoliv tedy střílení branek dál představuje pro atlety solidní potíž, minimálně na jedné klíčové složce se očividně dá stavět.

Vzhledem k tomu, že Wigan ještě do konce sezony čekají velmi hratelní soupeři jako Blackburn či Wolverhampton, dá se tenhle mač označit za jakousi nadstavbu. I jen bod z něj by byl pěkným úspěchem, kór při současné fazóně Magpies. Ti teď už šest kol jenom vyhrávají, z toho z pěti případů dokonce vyvázli s čistým kontem a snad až na Norwich opravdu každý z inkriminovaných soupeřů padl rozdílem alespoň jedné třídy. Pokud by teď tedy Pardewovi svěřenci opět zvítězili, vyrovnali by svůj rekord týkající se počtu po sobě vyhraných klání v rámci Premier League.

A to by mimochodem rozhodně měli, pokud skutečně chtějí pomýšlet na účast v milionářské soutěži. Totiž los nebyl ke Strakám dvakrát přívětivý, takže končí sezonu výjezdy na půdu Chelsea a Evertonu, přičemž jediný zbývající domácí duel odehrají s Manchesterem City. Pak je zřejmé, že tři body z tohoto střetnutí budou přímo žádoucí. Bude třeba zejména opět využít formy Papisse Cissého. Ten se trefil v každém z předešlých šesti kol a může se tak stát prvním fotbalistou po čtyřech letech (od Adebayora), jenž tuto šňůru natáhl až na sedm utkání.

Co teď Newcastlu mimo jiné hraje do karet, je i vyprázdněná marodka. Tu si pro sebe zarezervovala nešťastná letní akvizice jménem Sylvain Marveaux, která na ní strávila takřka celý ročník. Teď se ještě spolu s krajanem Obertanem vrátila do tréninkového cyklu - na zápasovou zátěž to ale ani u jednoho z Francouzů nebude.

Na druhé straně barikády podle všeho bude vzhledem k Di Santovým trablím opět povolán do zbraně Hugo Rodallega. Ten už měsíc a půl nevyběhl na hrací plochu a vše nasvědčuje jeho letnímu odchodu. Stále by se ale mohl hodit při křísení ofenzivní vozby. Té by už zároveň nemusela chybět Crusatova podpora z lavičky, pravděpodobná je však pro změnu absence Stama.

Velkou facku do tváře dostal Liverpool v posledním kole. West Bromwich přehrál bez větších problémů, přesto nakonec odešel z vlastního stánku poražen. Již potřetí v sezoně a vskutku v klasickém duchu - mimo jiné za zvuku brankové konstrukce. Reds jsou tedy nebezpečně blízko konci až za městským rivalem, proti čemuž budou nyní bojovat na Carrow Road.

Tam se obvykle utváří pro fotbalisty skvělá atmosféra, také ono ale v žádném případě není nedobytné. Norwich patří k těm týmům, které dokážou velké i tuze malé věci jak doma, tak venku. Poslední senzační výsledek kupříkladu Lambertovi svěřenci uhráli na White Hart Lane, aby od té doby nezvládli ve svém panství vzdorovat ManCity a pak ještě hladce prohráli v Blackburnu. Skóre 1:8 z minulých dvou kol zase jednou působí coby budíček pro překvapujícího nováčka, kterému ke konci ročníku zákonitě dochází dech.

Pořád se s ním každopádně musí počítat: Canaries stále na vlastním hřišti nezvládli jen dvě z nedávných osmi představení, navíc Lambert bude Dalglishe alespoň trochu znát z období, kdy pod ním krátce působil v Celtiku. To se ostatně částečně potvrdilo i na podzim; Norwich tehdy na Anfield Road zabodoval jako jeden z 12 týmů letos. Mimochodem i proto, že se dobře vyspal Ruddy - což obnášelo rovněž rozestavění tyčí, které zvonily dvakrát.

Jedna výhra z šesti kol jednoduše dává tušit, že na tuhle ligovou sezonu budou chtít v červené části města Beatles co nejrychleji zapomenout. Je zcela evidentní, že nadcházející dvě utkání - včetně tohoto - budou hlavně přípravou na finále FA Cupu s Chelsea. V lize se Dalglishova eskadra může tak akorát ubíjet rostoucí ztrátou na elitní čtyřku. Loni po konci ročníku činila 10 bodů, dnes je to již 16.

Kanárci mají napříč celou sezonou značné problémy se skládáním defenzivní linie. Ta bude v nepříliš ideálním složení fungovat i nyní. Stoper Zak Whitbread i popáté v řadě nebude k dispozici, když marodí s třísly; a již déle zároveň nejsou Lambertovi po ruce levý bek Tierney a jiný střední obránce Ayala.

Na druhé straně barikády se předně chystá rošáda ve středu pole. Pro letošek už totiž dohrál Charlie Adam, který si poškodil vazy v koleni, a přirozenou náhradou za jeho osobu bude Steven Gerrard. Ten během duelu s WBA odpočíval.