Anglická Premier League - preview 30. kola

Manchester United má vynikající možnost odskočit rivalovi City na rozdíl tří bodů. V pondělní dohrávce třicátého kola anglické ligy totiž na domácím stánku přivítá Fulham, který sice nezažívá až tak špatnou sezónu, na Old Trafford ale prohrál všech osm posledních vzájemných měření sil.

Rudí ďáblové tak nemůžou mít ani dnes za cíl nic jiného než zvítězit, což by jim vzhledem k remíze Manchesteru City na hřišti Stoke vyneslo tříbodový náskok na čele tabulky. Pro Fergusonovy svěřence by to znamenalo logické vyústění skvělých jarních výsledků v lize, z posledních devíti zápasů totiž hned osm vyhráli a jedinou ztrátou bodů byla remíza na půdě Chelsea.

To Fulham je jako na houpačce, naposledy doma dostal za vyučenou od nováčka Swansea a předtím odjel bez bodu z Villa Parku, předcházející tři zápasy ale vyhrál a může tak v pohodě vegetovat v klidném středu tabulky. Pohárové pozice jsou totiž na hony vzdálené a na sestupovou zónu mají Cottagers jedenáctibodový náskok.

Jejich manažer Martin Jol, který před devíti lety málem naskočil do Fergusonova trenérského týmu, nehlásí před výjezdem do Manchesteru žádná čerstvá zranění. Na marodce tak nizozemskému stratégovi zůstává trojice Orlando Sá, Steve Sidwell a Zdeněk Grygera.

Na druhé straně budou stále mimo hru Nani a Michael Owen, byť by se oba měli v nejbližší době zapojit zpět do tréninku. Už pro tento zápas jsou fit Tom Cleverly a Phil Jones, kteří ve čtvrtek nastoupili za rezervní tým.

Neděle nabízí v rámci Premier League jen jeden zápas, ale zato by se mělo jednat o atraktivní podívanou. Nejenže na sebe narazí týmy se slušnou formou, gólovým hodům otevírá dveře i statistika vzájemných zápasů. West Bromwich Albion se s Newcastlem za poslední dva roky setkal pětkrát a pokaždé se síť rozvlnila minimálně čtyřikrát. Tři dny před loňskými Vánocemi pak West Brom svého dnešního soupeře porazil na jeho půdě 3:2.

Když jsem se výše zmínil o dobré formě obou soupeřů, je třeba tuto myšlenku dovést do konce. Newcastle sice z posledních pěti klání vyhrál jen jedno, nicméně o špatné hře se nedá mluvit ani v nejmenším. Na Emirates Stadium podlehly Straky gólem v nastavení, remízy se Sunderlandem a Wolverhamptonem pak přišly vinou neproměněné penalty, respektive nezvládnuté dvacetiminutovky druhého poločasu. Výjimkou tak jest debakl 0:5 na hřišti Tottenhamu.

Naopak WBA předvedlo parádní výkony na přelomu února a března - "vyhodilo od koryta" Wolves McCarthyho výhrou 5:1 na Molineux, rozprášilo 4:0 Sunderland a pak si počíhalo dokonce na Chelsea, jíž rovněž odloudilo nepřesvědčujícího manažera Boase. Cenné vítězství 1:0 pak ale znehodnotila remíza 1:1 na hřišti Wiganu po velmi matném výkon v minulém kole. Proti kandidátovi na poháry Newcastlu budou doma muset ukázat rozhodně lepší hru.

K tomu Hodgsonovým svěřencům pomůže i stoper Jonas Olsson, který se vrací po jednozápasové stopce, očekává se tak přesun Liama Ridgewella na místo levého obránce. Všemi možnými způsoby se také na Hawthorns snaží uspíšit návrat kanonýra Petera Odewingieho, který laboruje se stehnem. Jeho start ale vyloučen není. 50 na 50 je také zdraví záložníka Magpies Cheika Tiotého - i on laboruje se stehenním svalem.

Snad jen kdyby se bojovalo o titul, mělo by londýnské derby mezi Chelsea a Tottenhamem lepší náboj než nyní. Na Stamford Bridge půjde v sobotu po poledni o všechno, respektive o Ligu mistrů. Je klidně možné, že právě u tohoto utkání se může nakonec ukázat, že jeho vítěz bere vše. To bychom ale příliš předbíhali...

Pro začátek bude důležitý pohled na tabulku: Tottenham je čtvrtý s 54 body, Chelsea pátá se 49 body. Právě čtvrté místo, které aktuálně okupují Spurs, bude v závěrečných kolech žhavým artiklem, o které se s největší pravděpodobností poperou právě Chelsea, Tottenham a také Arsenal. Jeden z této trojice by pak měl skončit ještě o něco lépe, třetí, na jednoho pak zbude černý petr v podobě pátého místa.

Ještě před měsícem si mohli na White Hart Lane libovat, když byli poměrně s přehledem třetí. Jenže pak pak přišla krize a Tottenham je rázem v problémech. V lize nedokázal zvítězit už ve čtyřech zápasech, spadl na čtvrtou příčku a akutně volá o pomoc. Potřebuje se co nejrychleji nakopnout zpátky do vítězných kolejí, protože Chelsea mu nepříjemně funí na záda.

Znovuzrození pod Robertem Di Matteem sice v týdnu poněkud zbrzdila prohra s Manchesterem City, ovšem s Chelsea se v sobotu jednoznačně musí počítat. Na Stamford Bridge moc dobře vědí, že je nemyslitelné, aby se tu příští rok nehrála prestižní milionářská soutěž. Pro čtvrté místo jsou Blues ochotní udělat cokoliv.

Proti Tottenhamu jim hraje do karet výtečná domácí bilance. Je jen málo stadionů, kde hrají Spurs tak neradi. Naposledy totiž Tottenham vyhrál na Stamford Bridge v roce 1990, od té doby v 16 z 22 případů odcházel poražený. V roce 2012 navíc ještě nedokázal v lize venku zvítězit a poslední výsledky příliš optimismu do žil fanoušků nepřilévají.

Pravdou nicméně zůstává, že kvalitu mají Spurs nadále obrovskou a je jen otázkou času, než opět začnou vyhrávat. Pro Chelsea by bylo dobré, kdyby to minimálně ještě tenhle týden nebylo. Jak říkal na tiskové konferenci Roberto Di Matteo, bude klíčové ubránit především Garetha Balea. Toho si však nejspíše nevezme na starost Branislav Ivanovič, jenž nedohrál už utkání se Citizens a zraněný sval ho dost možná do hry nepustí ani v sobotu. Vrací se ale lídr obrany a kapitán John Terry, k dispozici již bude rovněž Oriol Romeu.

Manažer hostů Harry Redknapp nemůže pro klíčové utkání počítat s Aaronem Lennonem, který se už sice zapojil do tréninku, ale po zranění zadního stehenního svalu ještě hrát nebude. Stejné zranění trápí i Emmanuela Adebayora, u něhož visí velký otazník. O startu Ledleyho Kinga se rozhodne až před zápasem.

Ligová forma Arsenalu alespoň čistě statisticky bere dech. Po sobotě to může být už sedm výher v řadě, což tu v podání Kanonýrů nebylo od podzimu 2007. Pro to bude muset Wengerova parta i potřetí v sezoně vyzrát na Aston Villu, s níž měla problémy jak dříve v Premier League, tak ve 4. kole FA Cupu.

V druhém případě Gunners otáčeli velmi nepříznivý vývoj skóre, když ještě v normální hrací době stáhli dvoubrankové manko i rozhodli o svém postupu. V prosincovém ligovém klání zase Londýňany v pozdních minutách zachraňoval Benayoun, aby byla Villans splacena stejná venkovní porážka 1:2 z května loňského roku. Tyhle mančafty si zkrátka nejsou zvyklé mnoho darovat a nejinak by tomu mělo být i dnes. Arsenal samozřejmě dál musí dokazovat okolí, že má na udržení třetí příčky, přičemž Aston Villa může už být prakticky zachráněna, to ale stále ani omylem nebyl její letošní cíl. Dosavadní průběžná patnáctá příčka je tedy velkým zklamáním.

Arsene Wenger se s Arsenalem hůře než na čtvrté pozici neumístil dlouhých 14 let po sobě a letos to dlouho vypadalo na neslavné přerušení série. Nicméně jakmile se do akce vrátili klasičtí krajní beci Gibbs se Sagnou, kteří ve čtveřici spolu se stopery Vermaelenem a Koscielny dosud nestáli na poražené straně, pookřál i celý mančaft. Ten dokonce nyní čtyřikrát v řadě prokázal velkou mentální sílu, když vždy dokráčel za vítězstvím i za počátečního nepříznivého stavu. Naproti tomu Villans se možná zvenčí vraceli poraženi jedinkrát z posledních osmi výjezdů, pořád ale z nedávno dostupných 27 bodů vytěžili pouhé desatero.

Interval mezi středou a sobotou v Colney přežili bez újmy na zdraví, takže nejspíš Wenger vsadí na osvědčenou jedenáctku z utkání s Evertonem. Riskován zároveň zřejmě nebude Abou Diaby, i když už po dalších problémech stihl nastoupit i skórovat za rezervu.

Charles N’Zogbia si naproti tomu stihl v tréninku pokroutit kolenní vazy a sobotní výzvu tedy přeskočí. Proto by se mohlo místo uvolnit pro mladíka Weimanna, jenž pozdní trefou rozhodl minulé klání s Fulhamem.

První zápas "od Muamby". Počítám, že se nenajde člověk, který by nebyl zvědavý na sobotní reakci Trotters na srdeční kolaps, který mladého záložníka postihl ve víkendovém pohárovém klání. Ta má totiž navíc přijít v souboji všestranně existenčním - s Blackburnem, který je po několika vitálních výsledcích sice z nejhoršího venku, do záchranářských bojů je nicméně dál namočen tak jako tak.

Pro kabinu Boltonu by možná paradoxně mohla být sobotní tragédie spíše povzbuzením než další fackou. Muambův stav se totiž zázračně lepší, hráč už dokonce komunikuje a kompletně vnímá okolní svět. Ačkoliv tedy Wanderers vedle Holdena přišli o další stálici srdce pole, nemusejí je alespoň tížit myšlenky na ztrátu kamaráda a mohou se o něco lépe soustředit na vlastní výkon. To v nedávné době Trotters i tak příliš nešlo; po čtyřech prohrách se souhrnným skóre 1:9 ovšem 10. března přišla klíčová výhry nad QPR a chvilkové vybřednutí ze sestupové zóny. Tam se záhy Bolton vrátil jen kvůli odkladu dalšího zápasu s Villou. Nakonec tedy je k čemu pozitivnímu se vracet.

To ale tedy platí i o Rovers, kteří se paradoxně chvíli po odchodu kapitána a držáka defenzívy Christophera Samby nevídaně zvedli. Zpočátku to tedy byla rovnou povýšená mizérie, ovšem jak si vše sedlo a defenzívu přestala terorizovat zranění, rázem to klape takřka na všech frontách. Poprvé pod Stevem Keanem se posledně vyhrály dokonce dva po sobě jdoucí zápasy. Zároveň Blackburn vlastní nejlepší ofenzívu vně top5 a letní posila Yakubu se dělí o pěknou pátou příčku tabulky střelců, se 14 góly. Nakonec tedy, jakkoliv to vypadalo na děsivý ročník, Rovers celkem sebevědomě míří za udržením prvoligového statusu, o který by nepřišli už rovných deset let.

Co se ještě zákulisí tohoto lokálního derby týče, není na škodu zmínit, že se v poslední době tak trochu přehodnocují priority. Přesněji řečeno v loňském korespondujícím utkání Trotters po deseti zápasech půstu konečně na Reebok Stadium regionálního rivala přemohli, což stvrdili i nyní na podzim, opět výhrou v poměru 2:1.

Blackburnu v cestě za opětovnou záchranou napomáhá i obdivuhodně štíhlá marodka. Ta vlastně obsahuje jedině jméno Gäela Giveta, takže by Kean měl zůstat věren stejné jedenáctce, která mu vyhrála minulé dvě střetnutí. Coyle bude vedle Muamby postrádat ještě Mearse a Gardnera. Takřka celou sezonu se musí obejít bez služeb obvyklých tahounů, Holdena a Leeho.

Liverpool se potácí, prohrává zápas za zápasem a jiskra naděje pro Ligu mistrů hasne čím dál tím více. Na čtvrtý Tottenham ztrácí Reds už propastných dvanáct bodů a při současné formě je utopické, aby jej mohli dotáhnout. Vždyť takhle špatně se Liverpoolu nevedlo už sakra dlouho. V tabulce posledních pěti zápasů zaujímají až 18. pozici - s jedinou výhrou a čtyřmi (!) porážkami.

Ta vůbec nejvíce šokující pochází ze středy. Liverpool vyjel na hřiště podobně špatného Queens Park Rangers a zdálo se, že mají utkání ve svých rukou. Vedli 2:0 a třináct minut do konce se zdálo, že je rozhodnuto. Jenže pak přišel ostudný výpadek, defenziva se sesypala a Dalghlishovi svěřenci dovolili nováčkovi soutěže otočit skóre na konečných 3:2. Zvláště vítězné trefě Mackieho předcházela až školácká chyba v obraně.

Toho se nyní musí Liverpool vyvarovat, ačkoli doma má problém spíše góly dávat. Naposledy sice na Anfieldu porazili v derby Everton 3:0, avšak předchozí tři zápasy nevsítili před vlastními fanoušky ani gól. Ten si totiž do vlastní brány srazil stoper Arsenalu Koscielny. Proti Wiganu jsou nicméně jasnými favority.

Latics jsou už dlouho v namočení v sestupových vodách a patří k hlavním kandidátům na návrat do Championship. Na první záchrannou příčku momentálně ztrácí už tři body a je proto důležité, aby co nejdříve začali sbírat body - pokud tedy pomýšlí na setrvání v Premier League. Wigan totiž z posledních čtrnácti zápasů vyhrál pouze jeden.

Dnes navíc bude Martinezovi scházet útočník Hugo Rodallega, který stále nevyřešil problémy s kolenem. Mimo hru zůstávají taktéž záložník David Jones a náhradní gólman Mike Pollitt. Liverpool se bude muset obejít bez tria Bellamy, Agger, Johnson, naopak Martin Kelly by měl být, i přes zranění v duelu s QPR, fit. Otazník visí nad startem Charlieho Adama.

S jedinou výhrou v 15 zápasech jsou na tom Wolves mimořádně špatně. Od McCarthyho vyhazovu uhráli dokonce jediný bod, třikrát v řadě neskórovali a utržili dvě lekce na vlastní půdě. Také Norwich se má domácímu publiku co revanšovat, proto se dá na Carrow Road očekávat vyrovnaná a tuhá bitva.

Přitom by mohlo jít fakticky o oboustrannou bitvu o setrvání v nejvyšší soutěži. Případ Canaries je nicméně, logicky, dosti odlišný. Z jejich pozice by totiž výhra neznamenala důležitou výhodu do dalších bojů, nýbrž již praktickou jistotu záchrany. Norwich by se takto ocitl na 39 bodech, už nyní je navíc 13 kroků vzdálen od prvního sestupujícího z Boltonu (ten má zápas k dobru) - a to by mělo pohodlně stačit k neočekávanému udržení se mezi smetánkou. Naopak Wolves posledně klesli na samé dno, dál posouvají klubový rekord v nepřetržité absenci čistého konta (již 26 kol) a ostatně Connorova vizitka 2:14 hovoří za vše.

Steve Morgan, majitel Wolverhamptonu, vskutku vypadá na to, že nad svým týmem podepsal ortel, když vyhodil McCarthyho, aniž by měl rozjednanou náhradu. Dosavadní asistent prozatím nic nezměnil, do kabiny ani nevnesl svěží vánek, ani ji nedokáže bazálně namotivovat. Ve finále jsme byli pod jeho vedením svědky jednoho povedeného comebacku a dvou docela dobře odevzdaných výkonů. Ten poslední s Manchesterem United hrubě ovlivnila pro změnu nedisciplinovanost Zubara. Na druhou stranu Canaries jsou poslední dobou rozhodně k poražení; na výhru čekají už čtyři kola, navíc před zraky svých příznivců posledně ztratili s jinými záchranáři z Wiganu (1:1).

Paul Lambert zase jednou bude moci využít služeb Anthonyho Pilkingtona, který se po skvělém vstupu do sezony pomalu vytratil ze sestavy a minule vynechával kvůli nataženému zadnímu stehennímu svalu. Dlouhodobě zranění Ayala s Tierney už trénují, na zápas to ale ještě v žádném případě není.

Již zmíněný hříšník Zubar samozřejmě nebude moci brousit pravou lajnu, takže možná dá prostor k návratu na trávník Rogeru Johnsonovi. Kapitán ze sestavy vypadl po prohřešku s alkoholem. Dále se Wolverhamptonu hlavně rozpadá střed zálohy, kde chybí mozek O’Hara i brusič a zástupce kapitána Karl Henry.

Určitě jeden ze zajímavějších zápasů třicátého kola Premier League, které v sobotu pojímá hned osm duelů, se odehraje v Sunderlandu na Stadium of Light. Na sever Anglie totiž přijede o záchranu bojující Queens Park Rangers. Západolondýňané s nevídanou středeční výhrou v zádech rozhodně nehodlají nechat svou kůži lacino, zvláště pak, když Mackems ztratili svůj drajv, s nímž po příchodu Martina O’Neilla válcovali celou Premier League.

Skutečně, stačí se podívat na statistiku posledních deseti zápasů Black Cats a sestupná tendence je jasně zřetelná. Prvních pět duelů z minulé dekády = čtyři výhry, skóre 10:2, jediná porážka na hřišti Chelsea. Druhých pět duelů = tři prohry, remíza v derby s Newcastlem, skóre 3:9 a jediné vítězství nad tápajícím Liverpoolem. Sobota nicméně nabízí poměrně dobrou šanci na návrat do starých kolejí. Queens Park Rangers se chytil stébla, následný šplh se pokusí Sunderland udusit v samotném zárodku.

Mark Hughes přišel ke QPR s velkými cíly, dostal množství prostředků, přivedl si do kádru "svoje koně"... jenže výsledek nepřišel, pod jeho vedením vyhráli z devíti klání jen dva - ten druhý pak přišel v minulém kole a stálo to za to. Stačilo třináct minut a Rangers ze stavu 0:2 udělali 3:2. Loftus Road div neexplodoval a celý klub žije v euforii. Podaří se ji udržet i po zápase v Sunderlandu?

Favoritem jsou určitě červenobílí, nejen postavením v tabulce (9. - 17.), ale také vzájemnými zápasy. I ten z podzimní části letošní sezony zvládli hráči Sunderlandu na jedničky, když soupeře na jeho půdě porazili 3:2. A nyní budou dokonce doma. Proti QPR se O’Neillovým svěřencům vůbec daří. Ještě v Championship se mezi dubnem 2005 a 2007 setkali třikrát a pokaždé vzešli ze zápasu vítězně hráči Sunderlandu.

Dnes se ovšem Mackems budou muset obejít bez služeb Lee Cattermola, který je stále suspendován. Třízápasový trest si naopak odkroutil Sessegnon. John O’Shea pak po zranění v tréninku není zcela fit a jeho start je s otazníkem. Zcela určitě nebude hrát na druhé straně Armand Traore, jenž se zranil v utkání s Liverpoolem, Clint Hill je na tom stejně jako jeho protějšek O’Shea - bolavá záda a nejistý start.

V srpnu byli největší kandidáti na sestup do Championship z Walesu. Dnes je historicky první mimoanglický klub v Premier League na fantastickém osmém místě, ke svému optimistickému předsezónnímu cílu, jež činil 40 bodů, jim devět kol před koncem chybí jediný a bylo by velkým překvapením, kdyby se tomu tak nestalo už nyní proti Evertonu. Swansea má totiž výjimečnou formu.

Klíčem k úspěchu Labutí se zdá být jedno jediné jméno: Gylfi Sigurdsson. Islandský 22letý zázrak, který je v klubu na půlročním hostování z Hoffenheimu, se v posledních třech zápasech rozehrál k úžasným výkonům, ke třem výhrám v řadě se skóre 6:0 pomohl čtyřmi zásahy a patří k největším příslibům Velšanů v letošní sezoně.

Swansea si dokonce políčili i na do té doby vedoucí tým ligy Manchester City, jemuž doma uštědřili porážku 1:0. V minulém kole pak potupili Fulham na Craven Cottage 3:0. A teď v cestě stojí Everton, který má tradičně lepší jaro než podzim, a i přes přetěžký los v minulých sedmi zápasech neztrácí na poháry příliš mnoho. Nicméně mluvit o Evropě se v současné pozici Toffees příliš přece jenom nehodí.

Jak jsem zmínil, Everton narazil v minulých sedmi kláních hned na pět celků z TOP sedmičky a dopadlo to poměrně dobře. Porazili Tottenham, Chelsea i Manchester City, jen poslední dvě klání, ty s Liverpoolem a Arsenalem, nedopadla dle představ. Třetí porážce v řadě se tak budou chtít za každou cenu vyhnout.

Zvláště pak když se v rámci historického už čtrnáctkrát po sobě nemuseli proti Swansea smířit s prohrou. Z nejčerstvějších pěti navíc hned čtyři vyhráli. Nutno ovšem dodat, že jestli byl někdy klub z Walesu blízko k prolomení této série, je to právě teď.

Taky proto, že Ashley Williams je konečně k dispozici poté, co proti Fulhamu nemohl kvůli nemoci nastoupit. Místo suspendovaného Dyera pak zřejmě opět zaujme místo Wayne Routledge. Everton postrádá dvojici mladíků, Coleman i Rodwell mají problémy se stehnem, naopak Darron Gibson je zpět po zranění kolene.

Byl to jeden z nejdůležitějších zápasů sezony. Manchesteru City se naděje na titul pomalu vzdalovala, ztráta vyrostla na první Manchester United vzrostla na čtyři body a vstříc Etihad Stadium vyjela nabuzená Chelsea. Ta se také ujala vedení, jenže v závěrečných minutách nejprve z penalty vyrovnal Agüero, aby pak Samir Nasri rozhodl o tom, že jeho Citizens zůstanou nejen na dostřel ke špičce tabulky, ale také stoprocentní na domácím stadionu. Patnáctá domácí výhra letos, celkově dvacátá v řadě.

Fanoušci Citizens momentálně prožívají příjemné chvíle, které se pojí s příchodem nové zvučné posily. I za ni se dá totiž považovat Carlos Tévez, jenž po půl roce opět vyběhl na trávník v dresu blankytné modrých. Argentinec sice odehrál jen něco přes čtvrt hodiny, jenže až po jeho příchodu se začal vývoj obracet - nehledě na to, že u vítězného gólu Nasriho měl výrazný podíl asistence.

Stoke City letos platí za kata favoritů - minimálně tedy na domácím Britannia Stadium. Porazil zde Tottenham, uhrál bezgólovou remízu s Chelsea a plichtil i s Manchesterem United. Nyní si právem brousí zuby i na druhý klub z průmyslového města. Ten navíc na Stoke-on-Trent nedokázal vyhrát ani v jednom ze zápasů od doby, kdy jsou společně v Premier League, ba co víc, nikdy nevstřelili více než gól.

Potters se po bídné sérii čtyř porážek po sobě, z nichž dvě byly nezvykle před domácími fanoušky (WBA a Sunderland), konečně dostali alespoň částečně do sedla. Udolali na svém stadionu, který platí za jedno z nejnepříjemnějších míst v celé Premier League (pro hráče soupeře, samozřejmě), Swansea i Norwich a ve středu uhráli cennou remízu na hřišti Tottenhamu. A i zde dokonce sahali po vítězství.

K utkání s Manchesterem City jim ovšem nebude k dispozici Salif Diao, kterého zřejmě ve středu zálohy zastoupí Glenn Whelan. Mimo hru je i suspendovaný Ricardo Fuller. Citizens mají trable v zadních řadách, stabilní stoperská dvojice Kompany - Lescott společně nastoupila naposledy před třemi týdny a ani v sobotu se hráči ne hrací ploše nesejdou. Kompanyho možná už z marodky pustí, jenže druhý jmenovaný stále laboruje s tříslem.