Anglická Premier League - preview 17. kola

Jako poslední "předštědrovečerní" zápas jsme si zřejmě nemohli přát o moc lepší klání - londýnské derby mezi Tottenhamem a Chelsea slibuje skvělou podívanou! Spurs s Blues na White Hart Lane zakončí 17. kolo a půjde o hodně.

Dávno jsou pryč ty časy, kdy si Chelsea jezdila ke svému sousedovi pro tři body. Uplynulo už šest let, kdy Blues White Hart Lane naposledy vyplenili, ale moc rádi by si na výbornou sérii před rokem 2006 vzpomněli.

Tři body jsou totiž ze čtvrtečního zápasu pro mužstva Andrého Villase-Boase klíčové. Nejen, že má Tottenham v tabulce dvoubodový náskok, ale ještě k tomu zápas k dobru. Za vše může poslední zbytečná ztráta Chelsea, která nedokázala potvrdit vítězství nad Manchesterem City a po trapném výkonu jen remizovala ve Wiganu.

Ačkoliv naděje na titul je s největší pravděpodobností ztracena už nyní, případná prohra na Tottenhamu by šance Chelsea pohřbila definitivně. A výrazně by komplikovala i boj o příčky o kousek nižší.

To Spurs si zatím nemohou stěžovat. Prožívají druhý nejlepší start do sezony ve své 129leté historii, hrají ve velké formě a do zápasu půjdou jako favorit. Když Tottenham před 14 dny padl na Britannia Stadium a skončila jeho šňůra šesti vyhraných zápasů, začalo se štěbetat, jestli to náhodou nebude mít na jeho formu výraznější vliv.

Svěřenci Harryho Redknappa pak ovšem odpověděli výhrou nad Sunderlandem, ačkoliv nehráli v ideální sestavě. Mimo hru byli zranění Bale a Defoe a když se k nim ještě během zápasu přidal další křídelník Lennon, nevypadalo to se Spurs dobře. Redknapp pak ovšem sáhl po změně rozestavení, na hřiště poslal Pavljučenka a ten zařídil vítězný gól.

Ani proti Chelsea to nebude nejsilnější Tottenham. Klíčoví křídelníci Bale s Lennonem chybí a zranění trápí i útočníky Defoeho s Adebayorem, ovšem u nich není absence jistá. Hosté na White Hart Lane přijedou i se svým kapitánem Johnem Terry, který překonal zranění achillovky, vrací se také Ramires. Mimo hru je vedle Essiena jen stoper David Luiz.

Minulost nám našeptává něco o totální dominanci Arsenalu na Villa Parku po dobu minulých 13 let. O zdejší neprohře od roku 1998, o pouhých dvou prohrách v posledních 25 vzájemných bitvách - tentokrát na kterémkoliv stadionu. A aktuální rozpoložení obou kohoutů popravdě nenapovídá, že by se něco mělo měnit.

McLeish na předzápasové tiskové konferenci pronesl tři zásadní věty. V první řadě se poklonil "rozhodně strach nahánějícímu" Arsenalu, který se ostatně v zápase s ManCity dočkal přemožitele po dlouhých osmi kolech čekání. V druhé řadě vyzdvihl "fantastického" Van Persieho, jemuž schází v tomto kalendářním roce zaznamenat jediný střelecký úspěch a dotáhne klubový rekord Henryho z roku 2004 (případně tři, aby dosáhl na Shearerův rekord v rámci Premier League z roku 1995). A nakonec nastínil, co by měla změnit sama Aston Villa: prezentovat se sebevědomě, nebát se tak jako proti Liverpoolu, kdy byla bez dua Bent-Agbonlahor v ofenzívě úplně ztracená. Obecně zatím letos Villans převážně brání, a když mají přidat něco navíc vepředu, nezvykle tápou. To je určitě potřeba změnit, protože vyjít čtyřikrát z pěti minulých pokusů střelecky naprázdno - to je strašná bilance.

Také Arsenal ovšem má v nedávné době s ofenzivním vyjádřením nevídané problémy. Netrefil se proti ManCity, jediným gólem sestřelil předtím Everton a v Lize mistrů stejně tak jedním zásahem akorát krotil porážku od Olympiakosu. Na druhou stranu střelecky naprázdno před minulým kolem Gunners naposledy vyšli 20. srpna - teď navíc čelili vedoucímu týmu tabulky -, takže asi není potřeba ztrácet hlavu. Tím spíš, pokud se Londýňané na Villa Parku posledně uvedli hned čtyřmi brankami a výhrou v poměru 4:2.

Bez Agbonlahora s Bentem to vůbec nešlo; teď je otázkou, jestli to půjde alespoň s jedním z nich, letos vlivnějším "Gabbym", jenž se vrací z trestu. Bent dál marodí s nataženým stehenním svalem. Mimo hru je zároveň další útočník Heskey, takže vepředu nejspíš opět dostane šanci Delfouneso. Chybí rovněž Collins s Herdem.

Arsena Wengera čeká klíčová volba záskoku na postu defenzivního záložníka, který výjimečně neobsadí Alex Song, neboť nashromáždil pět žlutých karet. Zároveň samozřejmě bude řešit situaci kolem beků. Na měsíc čerstvě vypadl Djourou, nakonec se ani nekoná plánovaný návrat Gibbse, který v úterý opět musel za specialistou. Momentálně je tedy Arsenal bez pěti různých alternativ na oba kraje obrany, takže se už začíná hovořit o možnosti půročního hostování Waynea Bridge.

Manchester City zvládl veledůležitý šlágr 16. kola s Arsenalem, který porazil 1:0. Po první porážce v sezoně, již Manciniho výběru uštědřila Chelsea, to byl takřka povinný počin. Vrátili se tak na první příčku, odkud na několik hodin odpadli a uvolnili výsostné postavení městským rivalům United.

O jediný gól se postaral jeden z dosud nejlépe hrajících fotbalistů v Premier League - Španěl David Silva - který rozhodl dorážkou na zadní tyči ve druhém poločase. Jeho branka bylo mimochodem už padesátá v sezoně, čímž se blankytně modří stali prvním týmem po 49 letech, jež tuto metu dovršil už po šestnácti kolech. Ve středu nicméně nečeká Citizens o moc lehčí zápas, na Stoke City totiž narážejí právě v době, kdy mají vůbec nejlepší výsledkovou fazonu ve své prvoligové historii.

Potters vyhráli už čtyřikrát v řadě, což je na klub jejich formátu něco nevídaného a není ani divu, že tím hráči v červenobílém utvořili klubový rekord. Důvod je pak možná nasnadě - hráči Stoke mají v probíhající sezoně na svém kontě již 799 obranných odebrání míče, což je více, než u kteréhokoli klubu v Premier League.

Těžšího soupeře si však nemohli přát. Zvláště, když vedoucí celek tabulky hraje před domácími fandy famózně, doposud zvítězil ve všech zápasech se skvělým skóre 25:4. Že se tak Pulisovým svěřencům podaří napodobit výsledek 1:2, jímž zdolali minulé kolo Wolverhampton, můžeme spíše jen doufat.

V pohárové Evropě jsou na tom nicméně obě mužstva totožně, jelikož Stoke City se podařilo postoupit do vyřazovací fáze Evropské ligy, zatímco Man City do ní z Ligy mistrů vypadli. Těsně před vánoci se nestačili dát do pořádku Whelan s Wilkinsonem, kteří tak pravděpodobně hrát nebudou. Stejně tak kapitán Shawcross, jenž uviděl proti Wolves pátou žlutou kartu. Domácí naopak očekávají návrat Gaela Clichyho po jednom odseděném utkání za červenou kartu proti Chelsea. Stále mimo je druhý levý bek Kolarov.

Vzor dresů domácího Newcastlu United jako kdyby korespondoval s právě probíhající sezonou Magpies. Zářivě bílá - výjimečná forma celku postaveném na perfektní obraně v čele se stoperskou dvojící Steven Taylor - Fabricio Coloccini a skvělém brankáři Krulovi. Temně černá - zranění klíčových středních beků, pět utkání bez výhry, včetně poslední remízy s vůbec nejhorším venkovním týmem soutěže Swansea.

Alan Pardew tak má důvod k zamyšlení. Vázne především zakončení, ve zmíněných pěti duelech vyšel Newcastle dvakrát na prázdno a jen jednou dal více než jednu branku. Proti nim stojí West Bromwich Albion, který si v posledních týdnem počíná jako na houpačce. Před deseti dny prohra doma s Wiganem, o týden později naopak vítězství na půdě Blackburnu.

Aby však uspěli, musí prorazit dlouholetou sérii - na St. James Parku už nevyhráli 34 let, kterých skýtá deset utkání. Ani doma se WBA proti současně sedmému týmu Premier League nedaří, celkově z posledních 19 duelů vyhráli jediný. Klíčový bude nejspíš vstup do zápasu, Newcastle totiž vyhrál pokaždé, když otevřel skóre.

"Straky" konečně vyléčily alespoň jednoho ze stoperů, Coloccini je fit, v kritickém stavu se ovšem nachází jiný životně důležitý post. Ze středních záložníků totiž kvůli kartám nebude hrát Yohan Cabaye, Dan Gosling si po přímé červené kartě odsedí druhý zápas ze tří a Danny Guthrie stále laboruje s tříslem. Zůstává tak jen uzdravený Tiote, který však ještě nenabral dostatečnou formu. Vedle něj se pravděpodobně postaví 19letý Haris Vukčić.

Pardew nadále nemůže počítat s Marveauxem a zřejmě ani s druhým z Taylorů, Ryanem. Ten ještě před utkáním podstoupí zdravotní testy a uvidí se, zda jeho kotník vydrží. Paradoxně také WBA trápí zranění středopolaři. Stehno trápí Jamese Morrisona, koleno Youssoufa Mulumbua a stoprocentně fit není ani Paul Scharner. Roy Hodgson si tak stáhl tři hráče z hostování - Thorna, Jaru a Fortunea.

Jedno vítězství v sedmi zápasech - přesně to má společného Sunderland s QPR. Vskutku nic, na čem by se rádo stavělo. Nicméně takové Black Cats se za tak dávnou minulostí ohlížejí z principu nerady, neboť pod novým manažerem O’Neillem se vlastně okamžitě zvedly a na půdě Rangers teď určitě půjdou za výhrou.

Nejprve heroický obrat utkání s Rovers, posléze velmi sympatický výkon proti Tottenhamu, který nakonec s velkým štěstím zvítězil těsně 1:0. Takhle se zatím stihl Sunderland odprezentovat pod exmanažerem Aston Villy Martinem O’Neillem. Na tom už se určitě stavět dá; a Mackems nedoufají v nic jiného. Aktuálně jsou po úterní remíze Wolverhamptonu sedmnáctí, pouhý bod před "sestupujícím" Wiganem. Co se QPR týče, to je pouhé dva kroky před svým příštím sokem, takže se teď rozhodně musí mít na pozoru. Případná prohra by pro něj mohla mít fatální následky.

Během zápasu se můžete zaměřit na mnoho zajímavých věcí. Třeba na dva z nejživějších manažerů v lize, kteří určitě i nyní budou u postranní čáry skákat jak čertíci z krabičky, nebo ve výsledku srovnat dvě skutečnosti: že je QPR slabé doma (7 bodů z osmi zápasů) a naopak Sunderland mizerný venku (5 bodů z osmi výletů) - oba kluby by v těchto jednotlivých tabulkách seděly na sedmnácté příčce. Vůbec nejzajímavější ale bude sledovat, jak se aktéři vypořádají s vlastní střeleckou nemohoucností.

Jestliže QPR je statisticky vůbec nejméně produktivním týmem Premier League (spolu s Wiganem) a dokonce ani neživí průměr jedné vstřelené branky na utkání, Sunderland v minulých šesti kolech vyšel střelecky naprázdno hned třikrát. Ve vzájemných soubojích ovšem na druhou stranu Black Cats od roku 2004 nešly pod dvě trefy. Naopak Rangers třeba v rámci minulých dvou předvánočních klání strádali obdobně jako dosud v celé letošní sezoně: vloni 0:2 s Leedsem, o sezonu dříve 1:1 se Sheffieldem United.

Radek Černý se z pozice trojky vyhrabal na výsluní - už v minulém utkání dostal přednost před uzdraveným Kennym a opět se vyznamenal. Manažer Warnock by jej tak mezi třemi tyčemi mohl ponechat i pro středeční klání. Otazník zároveň visí i nad starty Ferdinanda, Bothroyda či Gabbidona, který má na noze zaděláno na pořádnou jizvu.

Ofenzivní vozba Sunderlandu zřejmě opět zažije revoluci. O’Neill od svého příchodu na lavičku nesahal do Bruceova rozestavení s jediným hrotem, jímž byl zatím pokaždé Connor Wickham; nyní však musí řešit zapeklitou situaci kolem zraněného mladíka a nedávno zadrženého hříšníka Bendtnera. Šanci by tedy možná mohl dostat Korejec Ji Dong-Won. Bardsley i Brown by v defenzivní linii scházet neměli, přestože si od víkendu prošli ozdravným procesem.

Druhého ledna 2008 se Bramble se svým gólem do sítě Liverpoolu významně podepsal pod jeden zlom. Do té doby Wigan ani na 20 pokusů nebyl schopen sebrat body některému ze členů Big Four. Tohoto dne, zhruba čtyři roky zpátky, se něco zlomilo. Latics zároveň po pěti nulách konečně skórovali proti Reds, ke všemu na jejich stadionu - a od té doby často trápí jak Chelsea, tak právě Liverpool, s nímž loni dvakrát remizovali 1:1.

Reds skutečně mohou jít do utkání na DW Stadium s divnými bolestmi hlavy. V loňské sezoně se pokaždé ujali vedení, pokaždé ho zbytečně ztratili. Venku se Wigan prosadil ze vzduchu jako opravdový blesk z čistého nebe, doma Liverpool nezvládl vstup do druhého dějství. Na DW Stadium navíc celkově Reds čekají na výhru od onoho osudného okamžiku; v březnu 2010 tu dokonce prohráli 0:1 gólem tradičního liverpoolského kata Rodallegy, jenž skóroval i v loňském domácím utkání. Na druhou stranu letos se atleti nedobytným stánkem pochlubit rozhodně nemohou: na druhou zdejší výhru čekají od srpna, přičemž se zatím před vlastním publikem radovali z gólu pouze šestkrát.

Naopak Liverpool patří na cestách k silným soupeřům. Ostatně kdybychom brali v úvahu jen venkovní zápasy, byl by součástí elitní čtyřky. Ve skutečnosti momentálně sedí mimo pohárové příčky na šesté pozici, za což hlavně může až zlepšená forma v minulých dvou kolech. Během nichž Reds neinkasovali, když vyhráli 1:0 a 2:0, a právě o pevnou obranu by se klidně ve středu mohli chtít opírat. Jak už jsem totiž naznačil, Wigan je vepředu až zoufalý. Ačkoliv výsledkově neustál jen jediné kolo z posledních pěti, stále vlastní dělenou nejslabší ofenzívu v lize.

Hodně nepříjemné zprávy se neustále snáší na hlavu Roberta Martineze, který poslední dobu prakticky nestaví menšího specialistu na Liverpool Huga Rodallegu (v posledních pěti kolech si odkroutil dohromady 41 minut). Ten v jednom kuse není připravený a ani teď nejspíš nebude - čekají ho v den zápasu zátěžové testy, které rozhodnou, zda vůbec usedne mezi náhradníky. V pořádku každopádně nebude ani Boyce, který se sotva vrátil na trávník.

Stále bez Stevena Gerrarda, ale také bez hříšníka Spearinga, jenž si teď před Vánoci odkroutí poslední část svého karetního trestu, bude ve středu Liverpool. Kenny Dalglish by zároveň mohl šetřit Craiga Bellamyho, přičemž nejspíš opět dá možnost předvést se mladíkovi Shelveymu.

Everton ctí tradice posledních let. Podzim hraje úžasně nevyrovnaně, potácí se ve druhé polovině tabulky a především domácí zápasy proti papírovým outsiderům pravidelně nezvládá. Porážky v Goodison Parku od Queens Park Rangers a Stoke City dávají tušit, že ani letošní podzim nebude ze strany Toffees to pravé karamelové.

Jako příklad za všechny může sloužit i poslední zápas doma proti Norwichi, jež Blues opět nezvládli a jen remizovali 1:1. Nutno však poznamenat, že byli v Evertonu za remízu možná rádi, do té doby totiž zaznamenali dvě porážky za sebou a bezprostředně před vyrovnávací brankou Osmana už celých 273 minut nevsítili gól. Za zmínku určitě stojí i fakt, že v žádném z 11 domácích zápasů ve všech soutěžích neudrželi čisté konto.

Za možnou krizí Evertonu stojí určitě také Tim Cahill. Loňská sezona a spolupráce mezi Bainesem a Cahillem, v níž obvykle levý obránce centroval a Australan hlavou zavěsil, je hudbou dávné minulosti, 31letý záložník už neskóroval dlouhých čtyřiadvacet klání. Kdy jindy než proti Swansea se může jeho nepěkná série ukončit...

Nejhorší venkovní tým soutěže, navíc jako jediný velšský, a vůbec neanglický, zástupce Premier League musí cestovat přes hranice své země. S Evertonem se Swans střetli v historii prozatím třináctkrát a ani jednou se netěšili z výhry. Těšit by Velšany mohla solidní defenziva, vždyť z posledních 4 utkání hned třikrát nedostali gól, včetně poslední bezgólové remízy v Newcastlu.

V něco podobného určitě doufají i tentokrát a pomoci by jim k tomu mohl konečně uzdravený pravý obránce Angel Rangel, jehož před necelým měsícem v utkání s Aston Villou zradil kotník. Nathan Dyer má potíž s chodidlem a určitě nenastoupí, duo evertonských - Coleman s Rodwellem - pak živí naději startu i přes menší svalová zranění.

Minulou sezonu byl Manchester United po šestnácti zápasech na prvním místě tabulky a stále neporažen - což mu vydrželo až do začátku února. Letos na tom tak dobře není. Nebo ano? Letošních 39 bodů je totiž o celých pět více, než měli Red Devils loni touto dobou. Pohled zkresluje jen úžasná jízda Manchesteru City, o čemž přesvědčuje i fakt, že Chelsea měla před utkáním s Wiganem o dva body více než po patnácti kolech při mistrovské sezoně 2009/10.

Fulham si do boje proti obhájcům titulu nese dobrou náladu po víkendové výhře 2:0 nad Boltonem. Vítězství ze zápasu s ManUtd by ovšem pro Cottagers bylo letos něčím nevídaným. Dosud totiž nedokázali na výhru nikdy navázat dalším triumfem, ba ani remízou - po všech třech předchozích úspěších následovala porážka; 0:2 na půdě Stoke, 1:3 s Evertonem a 0:2 se Swansea ve Walesu.

Série, tedy ty nepříjemné, jsou ale hlavně od toho, aby se přerušovaly. A dnes určitě jedna skončí. Buď výše zmíněná teorie, jež zamezuje svěřencům Martina Jola bodovat zápas po výhře, nebo ta manchesterská - Rudí ďáblové na Craven Cottage totiž už třikrát v řadě nevyhráli, dvě ztráty z toho jsou dokonce prohry bez vstřelené branky.

Tak jako tak, čeká nás velký zápas, ve kterém to papíroví favorité z Manchesteru budou mít těžké přetěžké. Zvláště pak, když se musí obejít bez trojice středních záložníků - Andersona, Cleverleyho a Fletchera -, místo nich si už ale v sestavě vybudovali místo Carrick s Jonesem. Dále zranění nevpustí na trávník ani Rafaela, Owena nebo do konce sezony indisponovaného Nemanju Vidiće.

Fulham může přivítat zpět forvarda Bobbyho Zamoru poté, co propásl vítězné utkání s Boltonem. Fanoušci západolondýňanů ovšem nebudou moci pozorovat v akci gólmanskou jedničku Marka Schwarzera, kterého opět nahradí Stockdale. Mimo hru jsou také záložníci Simon Davies a Steve Sidwell, stejně jako český obránce Zdeněk Grygera.

Úterní dvojitý předkrm vloženého kola anglické Premier League neobstarají věhlasné kluby, o to větší zábavu by ale aspoň jeden, tento konkrétní duel mohl slibovat. Nejprve se totiž provede výkop na Molineux Stadium, kde sídlí tradičně nespoutaný celek Wolverhamptonu a hostem mu tentokrát bude takřka vždy ofenzivně naladěný Norwich.

Ofenzivně, a také oproti domácímu mužstvu spíše dobře naladěný. Vlci totiž jak skvostně odstartovali, tak bledě dnes vypadají jejich vyhlídky i současná situace. Pouhé dvě výhry ve 14 kolech McCarthyho partu sestřelili na 17. příčku jenom bod nad sestupové pásmo. Tam by přitom Wolves docela klidně v blízké budoucnosti mohli zahučet, neboť v rámci příštích čtyř kol náročného vánočního/novoročního programu odehrají složitá klání s Arsenalem, Tottenhamem a Chelsea. Zároveň Canaries momentálně nejde považovat za snadného soupeře, proti němuž by Wolverhampton měl brát jedině výhru. Sic na Molineux Norwich nevyhrál už 11krát v řadě, lepší formou se teď pyšní zcela bezesporu.

V minulých čtyřech kolech Kanárci zaznamenali dvě vítězství, jednu prohru a naposledy demonstrativně remizovali s Evertonem. Demonstrativně proto, že takto poukázali na svou patrně největší slabinu: ztrácení vedení, a tedy i důležitých bodů. Z výsadních pozic jich takto Norwich stihl prošustrovat už deset - posledně nevyloupil Goodison Park vinou Osmanova zásahu devět minut před vypršením řádné hrací doby. I tak ovšem: Canaries by před úvodním hvizdem plichtu brali zcela určitě všemi deseti, takže příliš důvodů ke smutnění nevidím. Tím spíš, pokud se stále nacházejí v bezpečné vzdálenosti od bažiny (sedm bodů) a dokonce už ani neuzavírají desítku, nýbrž se ještě posunuli před Aston Villu.

V úvodním odstavci předpovídám atraktivní střetnutí, proto vám nejspíš dlužím faktické vysvětlení. Prvním argumentem mohou být vše říkající výsledky posledních dvou vzájemných střetnutí obou týmů v sezoně 2008/09. Na Molineux 3:3, na Carrow Road dokonce 5:2. Dalším argumentem je úžasný počet nastřílených branek Canaries; 25 góly se v této fázi ročníku z nováčků naposledy pyšnil Sunderland před více než deseti lety. Dál Norwich jen ve dvou zápasech vyšel střelecky naprázdno, přičemž ani jednou neudržel čisté konto. A nakonec: Wolverhampton letos prozatím na nováčka nevyzrál, což kromě zvýšené motivace mimochodem zmiňuji i pro celkové bohaté skóre předešlých dvou takových klání (2:5).

Paul Lambert podle všeho nebude mít důvod sahat do složení poslední základní sestavy; opět tedy vsadí na rozestavení se dvěma útočníky, od něhož po mizerném odstartování kapitána Holta načas upustil. Jinak bych se při vyjmenovávání absencí jenom opakoval: až v novém roce si zahrají Vaughan s Wardem a de Laet se do tréninkového cyklu zapojí teprve během tohoto týdne.

Zase jednou bez O’Hary a Edwardse se budou muset obejít Wolves. Prvně jmenovanému se ozvala třísla, kolegu tahá lýtkový sval. V důsledku těchto zpráv by své místo v zahajovací jedenáctce mělo uhájit duo Milijaš-Hunt.

Jestliže v mírně předsunutém úterním duelu Wolverhamptonu s Norwichem můžeme očekávat nespoutanou ofenzivní smršť, potenciální diváci druhého předehrávaného zápasu by se raději měli připravit na nefalšovanou křeč. V ničem jiném se totiž aktuálně nezmítají oba dotyčné celky, Blackburn a Bolton.

Koneckonců můžeme zvolit i jen tu nejbanálnější cestu argumentace: momentálně přeci není tabulkově horších celků než právě těchto dvou. Bolton celou společnost uzavírá s devíti body na kontě, Blackburn je před ním o jeden slepičí krok. Co se týče formy a její řeči, jsou na tom Rovers zase o něco lépe - poslední dobou ale můžeme hovořit o úplně stejné mizérii jako v případě Trotters. Steve Kean, který navzdory spekulacím údajně po rozhovoru s vedením nedostal ultimátum a dál se těší bezmezné důvěře, totiž nyní nemohl počítat s Hoilettem, což totálně rozhodilo sandál ofenzivní složce mužstva. A to samé nyní může potkat i defenzívu: k Givetovi se přidává nově absentující Dann, takže pro změnu Rovers čeká složité hledání optimální stoperské dvojice.

Je to až podezřelé, ale Coyle se přitom potýká s neskutečně podobnými problémy. V jeho případě jde především o nutnost choulostivé doplnění Cahilla a absenci pořádného, zdravého pravého beka - hlavně tyto faktory a brzké absolvování téměř všech nejobtížnějších testů se také podepsaly pod skutečnost, že teď neexistuje tým s horším skóre a obranným výkazem. V ofenzívě to jsou potom dlouhodobé zdravotní problémy Holdena s Lee Chung-Youngem. Výsledkem je aktuálně pětizápasové čekání na bod a taková bilance po 16 kolech, s níž se dosud žádný klub v historii Premier League nedokázal později vypořádat natolik, aby nesestoupil. Před Wanderers, jinak nedisponujícími ani zdaleka nejslabším kádrem v lize, tedy stojí ohromná výzva.

S tou se dnes budou Coyleovi svěřenci určitě vypořádávat bez středního obránce Wheatera, jemuž ne a ne vypršet karetní trest. To chtěnému Cahillovi byl dříve za přiznaný kontroverzní výrok odpuštěn, takže se opět spáruje s Knightem. Jinak skotský manažer neřeší nic nového a dost možná dá šanci stejné jedenáctce vyvolených jako proti Fulhamu.

Koho k Sambovi? Tu otázku jsem už v úvodu nastínil a pořádně si na ni ani nedovedu odpovědět. Jisté jsou teď tři věci: nebudou to Nelsen (koleno, až v novém roce), Givet (menší operace srdce, neví se) ani Dann (prasklé varle, šest týdnů mimo). Na soupisce už potom Kean nemá k dispozici žádného čistokrevného stopera - proto nejspíš stáhne dozadu N’Zonziho, jenž už s tímto postem menší zkušenosti má. Nově se ale bude přeskupovat i ofenzivní vozba; do té se totiž vrací klíčová ingredience jménem Hoilett, bez níž se teď ve dvou zápasech Rovers prosadili jen dvakrát - jednou po standardce.