Anglická Premier League - preview 15. kola

Až na sklonku 15. kola se fanoušci anglické Premier League dočkají očekávaného šlágru mezi londýnskou Chelsea a nejlepším celkem letošní sezony Manchesterem City. Karty jsou rozdány jasně, Blues nutně potřebují svého soka porazit, aby stáhli ztrátu na čelo na sedm bodů. V opačném případě by André Villas-Boas před Vánoci doháněl náskok klubu Eastlands jen velmi těžko.

Chelsea se konečně dostává do formy, kterou od ní její fanoušci očekávají. 3:0 doma s Wolverhamptonem, 3:0 na půdě překvapení sezony Newcastlu a 3:0 v rozhodujícím klání Ligy mistrů proti Valencii. Jen v Carling Cupu, kde ovšem ani zdaleka nenastoupila ideální jedenáctka, hráči v modrém nestačili na Liverpool a s ligovým pohárem se rozloučili.

Krize je tak s největší pravděpodobností zažehnána a hlubší defenzivní blok by měl přinést úspěch i proti Citizens. Stejně jako útočné trio Sturridge - Drogba - Mata, které své ideální složení dostalo právě až k zápasu s Wolves. Především nasazení probuzeného Didiera Drogby, jenž dokáže využívat fantastické formy obou křídel, je klíčem k současnému zlepšení Chelsea.

Manchester City v anglických soutěžích, Manchester City v Lize mistrů. Nesrovnatelně hůře se Manciniho tým prezentuje v pohárové Evropě. Ani přesvědčivý výhra 2:0 proti Bayernu Mnichov nezajistila anglickému klubu postup do osmifinále milionářské soutěže v jeho historicky první účasti. Prohra v Bavorsku, Neapoli a především domácí remíza při vůbec prvním utkání na půdě Ligy mistrů s Neapolí, zavřela Man City vrátka v nejprestižnější soutěži a poslala jej pouze do Evropské ligy.

V domácích soutěžích, především tedy v Premier League, jsou ovšem blankytně modří k nezastavení. Jen dvě remízy v dosavadním průběhu sezony, jinak samá vítězství. 38 bodů měl v této fázi soutěže naposledy Liverpool v sezoně 1990/91, jestliže dokonce Citizens zvítězí i proti Chelsea, napodobí počin United dokonce z let 1985/86. K tomu společně s Liverpoolem nejlepší defenziva, přesto je třeba poukázat na to, že už sedmkrát v řadě nedokázali udržet čisté konto. Nade všemi statistikami ční neskutečný průměr vstřelených branek - 3,4. Více než osmačtyřicet branek vstřelil naposledy Tottenham před téměř 50 lety (1962/63).

V sezonách 2005/06 až 2008/09 si Chelsea pokaždé připsala proti současnému lídrovi ligy takzvaný "double", tedy vítězství v obou duelech ročníku. V posledních dvou letech se nicméně daří více Manchesteru City, který opanoval obě klání sezony 2009/10; v minulém ligovém turnusu si pak celky rozdělili po jedné výhře na domácí půdě - na tehdejším City of Manchester Stadium gólem Téveze 1:0, v posledním vzájemném střetnutí pak v západním Londýně díky pozdním brankám brazilských posil Davida Luize a Ramirese v poměru 2:0.

Právě stoper s nepřehlédnutelnou kudrnatou hřívou se v pondělí na trávník nepodívá, pyká za pátou žlutou kartu, jíž dostal minulý týden proti Newcastlu. Na jeho post se tak posune Branislav Ivanović a na uvolněné místo pravého obránce bude dosazen uzdravený José Bosingwa. Manchester City postrádá jednoho z nejlepších krajních beků letošní sezony Micaha Richardse, který s největší pravděpodobností, stejně jako proti Bayernu v týdnu, nebude připraven ani na zápas s Chelsea. Místo něj zřejmě naskočí do základní sestavy Zabaleta, který je konečně fit. Hrát nejspíš nebude ani Aleksandar Kolarov.

Duel, jež může Manchester City postavit do opravdu příjemné pozice, stejně jako může Chelsea takřka vyřadit z boje o titul. Duel, který však naopak může Blues posunout na třetí příčku a na dostřel k prvním dvěma. Šlágr mezi dvěma "ropnými velikány" na Stamford Bridge odstartuje netradičně v pondělí ve 21:00 středoevropského času Marc Clattenburg.

Paradoxně právě tento zápas otevíral letošní kalendářní rok, jasnou výhrou Sunderlandu; a tím předznamenal děsivý rok pro něj. Na jeho samotném konci zafinišovala Bruceova neúspěšná éra, aby mohla odstartovat ta O’Neillova. Skotský manažer započne své další angažmá právě v neděli, v duelu s předposledním týmem tabulky.

Za celou svou kariéru Martin O’Neill vyhrál více než půlku zápasů, s Aston Villou bylo to jeho vítězné procento charakterizováno numerem 42. Steve Bruce skončil v Sunderlandu na čísle 29 - takhle smutně nebilancoval po ukončení žádné ze svých štací. Ellis Short proto nyní musí jedině doufat, že konečně ukázal na toho pravého. Brzy po jeho příchodu klubu roku 2008 se sám vzdal funkce Roy Keane, pak mužstvo chvíli trénovalo pod nemastným neslaným Sbragiou a nakonec, leč vydatně finančně podporované, soustavně zklamávalo v rukou Bruce. Jmenování O’Neilla teď může představovat menší risk: bez práce byl od srpna minulého roku. Je tedy otázkou, jak rychle se dokáže v novém prostředí zorientovat.

Je však nad slunce jasné, že to bude ohromně potřeba. Od výše zmíněného vzájemného souboje na Nový rok odehrály Black Cats doma 16 zápasů v rámci různých soutěží - a na svou stranu strhly jen dva z nich. V rozkladu je navíc ofenzivní složka mužstva; vzpomínkou na inkriminovanou výhru 3:0 provázejí střelci Welbeck, Bent a Gyan, přičemž ani jeden z nich už v mužstvu nepůsobí. A O’Neill se navrch bude muset vypořádat ještě s jedním frustrujícím faktem: Rovers může podlehnout už potřetí v řadě. Právě za jejich asistence si přitom v sezoně 2009/10 odbyl svou dočasnou domácí derniéru - byla z toho prohra 0:1.

Samotný Sunderland má nicméně s Blackburnem spíše dobré zkušenosti. Na Stadium of Light Rovers netriumfovali od září 2007, celkově pak Sunderland ani na svém hřišti nepřemohli už šestkrát po sobě. Letos to přitom zrovna nevypadá, že by si svou bilanci měli výrazně zlepšit. Poslední výhra poměrem 4:2 nad Swansea určitě všem vyrazila dech, zejména byla ale odrazem skvělé formy čtyřgólového Yakubua. Jinak to Keanovým svěřencům dvakrát nejde, i dnes by sestupovali a popravdě dle mínění veřejnosti i samotných fanoušků Blackburnu měl být Blackburn spolu se Sunderlandem dalším klubem s novým manažerem.

Martin O’Neill musí hned na úvod angažmá řešit absenci kapitána; Lee Cattermole je suspendován, povolán ale místo něj bude moci být uzdravený Craig Gardner. Otázkou je způsobilost Bendtnera, jenž v týdnu kvůli problémům s třísly netrénoval, přičemž Bardsley nenastoupí zřejmě na sto procent.

Na druhé straně barikády Olssona s Rochinou čekají pozdní zátěžové testy, které prověří jejich hamstringy. Poslední zápas se v neděli nebude týkat distancovaného N’Zonziho a v ústraní zůstává i neustále marodící veterán Nelsen.

Už při pohledu na obě mužstva se dá očekávat, že se bude na co dívat. Stoke, tým s jedním z nejrychlejších přechodů do útoku a houževnatou defenzivou především na domácí půdě, proti celku s nejlepší formou z celé Premier League - Tottenhamu.

Střetnutí mezi bývalými kolegy z roku 1991, kdy oba působili v Bournemouthu, Tony Pulis tehdy dělal své první manažerské krůčky coby asistent Harryho Redknappa. Teď proti stojí jako víceméně rovnocenní soupeři. Favoritem bude zcela jistě tým ze severu Londýna, Spurs vyhráli už šestkrát v řadě, a jedenáctkrát po sobě nepoznali hořkost porážky.

Stoke si však na špatnou bilanci posledních týdnů rozhodně také nemohou stěžovat, poslední dvě ligová utkání vyhráli, především vítězství z minulého kola na půdě Evertonu má velkou hodnotu. Proti Spurs to však budou mít obtížné, zvláště když se Tottenhamu na jejich hřišti v posledním období daří - dva minulé zápasy = dvě výhry 2:1.

Velkou ztrátou pro Redknappův tým by mohla být absence Garetha Balea, jehož start je na vážkách. Velšan v posledních pěti zápasech vstřelil čtyři branky a na další čtyři přihrál. Dále je ohrožena trojice Jermain Defoe, Sandro a kapitán Ledley King. Zcela jistě pak nenastoupí trojice dlouhodobě zraněných Michael Dawson, Tom Huddlestone, Niko Kranjćar.

Domácí žádné nové zranění nepostihla, vrátit se po kratší době strávené na marodce mohou Rory Delap a Jermaine Pennant, otřes mozku z utkání s Evertonem už "vyléčil" i Thomas Sorensen. Jedinou možnou novou absencí tak může být Andy Wilkinson, který si v tréninku poranil záda a bude čelit kondičním testům. Dost možná tak nepomůže Stoke vylepšit bilanci ze vzájemných zápasů s Tottenhamem, které doposud vyznívají jednoznačně pro Spurs: 40 - 18 - 22.

Slavnostní páteční ceremoniál u příležitosti 125. výročí založení klubu spojený s odhalením tří soch velkých legend Henryho, Adamse a Chapmana; bylo by snad myslitelné ve světle těchto událostí nezvládnout domácí klání s týmem, který v éře další ikony - Arsena Wengera - hřiště Gunners jakživ nedobyl?

Kdekdo si možná vybaví debakl 7:0 z května 2005, jehož gólový účet mimochodem otevíral jediný přeživší člen kádru Arsenalu, Robin Van Persie. Mikel Arteta tenkrát stál na druhé straně barikády. Nechyběl tedy u nejtěžší porážky Toffees ve vlastní kapitole dějin Premier League - a naopak dělené nejvyšší výhře Arsenalu. Ten s Karamelkami sehrál více nerovných bitev - na úvod předloňské sezony viděl Goodison Park ostudu vyjádřenou poměrem 1:6, dva roky předtím prohru 1:4. Poslední vzájemná střetnutí ale bývají maximálně vyrovnaná. Ačkoliv Everton na Emirates Stadium dosud naplno nebodoval, vloni tu prohrál o jediný gól a další sezonu zpátky zde dokonce urval bod za remízu 2:2.

Není asi třeba připomínat, že oslavy významného jubilea londýnského celku přišly v pravou chvíli. V době, kdy se nedávno krizí zmítaný celek probouzí k životu, či už se spíš probral. Jako první anglický účastník Ligy mistrů si zajistil postup do další fáze, díky čemuž o víkendu Wenger využije až na dva hráče zcela odpočatý ansámbl, přičemž v lize nenašel přemožitele už sedmkrát v řadě (a jen jednou za tu dobu tratil).

Everton tak půjde vstříc hned několika větrným mlýnům. Historii, formě Gunners a rozpoložení vlastnímu. Z klasické počáteční euforie se Toffees pro změnu dostaly do stavu, kdy patří k nejnevyzpytatelnějším mužstvům. Jisté se v jejich případě zdají být jen dvě věci: že neremizují (stalo se tak zatím jen jednou - ve třetím kole), a že stěží budou hledat střelce.

Ačkoliv měl být duel s Olympiakosem jen takovým poklidným dohráním již vyhrané skupiny Champions League, ve finále tomu tak rozhodně nebylo. Arsenal jednak prohrál, jednak přišel jen o tři hráče. Kromě zdravotních problémů obou náhradních brankářů bude Wengera hlavně mrzet zhruba třítýdenní absence Santose, kvůli níž teď nejspíš bude muset na kraj obrany přesunout etablovaného stopera Vermaelena.

Jack Rodwell se zase jednou stylizuje do role smolaře: po konečném uzdravení si ve čtvrtek během tréninku opět přivodil problémy s hamstringem, a tak se ho tento hrací víkend pro jednou zase nebude týkat. V nejistotě potom žije trio Saha-Osman-Drenthe, z něhož má největší šanci nastoupit v základu první jmenovaný.

Poslední vzájemný souboj těchto dvou kohoutů na Reebok Stadium nabídl strhující podívanou, dvojí úspěšné dotahování v podání Boltonu a konečnou výhru domácích v poměru 3:2. Něco takového ale nyní nečekejte. Villans se dopředu zpravidla ženou v co možná nejopatrnějším duchu, Bolton je pro změnu ve srabu komplexním a zhoubném.

Jestliže dříve se s Trotters jakožto s kandidátem na sestup zacházelo jemně, s určitou rezervou, letos už jím jsou natuty. Zezačátku se ještě výsledková mizérie dala svádět na mimořádně těžký los, to ostatně i chvíli poté, dnes už ale o žádné době hájení hovořit nemůžeme. Bolton totiž ani náznakem nejde kupředu; poté, co deklasoval Stoke, se například vrátil ke střelecké impotenci a jednomu gólu na tři utkání. Pokaždé přitom alespoň dvakrát inkasoval. Owen Coyle jednoduše po svém příchodu Wanderers viditelně povzbudil, na Holdenovo, potažmo Lee Chung-Youngovo zranění však nedokázal reagovat ani v nejmenším.

Naštěstí pro Bolton, Aston Villa se potýká s podobnými problémy. Pokud Trotters v minulých třech kolech skrze Klasniće alespoň jednou z penalty síť rozvlnili, bojácný a v ofenzívě rozháraný birminghamský klub se nemůže pochlubit ani tímto málem. Proto tedy už třikrát nevyhrál, a jakkoliv zůstává na pěkné deváté pozici, od sestupových příček jej dělí zanedbatelných šest bodů. Zanedbatelných i vzhledem k tomu, že Villans v prosinci čekají soupeři jako Chelsea nebo Arsenal; nebo jednoduše proto, že má aktuální remízový král ligy ke sžití s novým manažerem McLeishem stál hodně daleko.

Gary Cahill a celý Bolton v týdnu dosáhl nevídaného úspěchu: jeho odvolání proti podivné červené kartě ze zápasu s Tottenhamem bylo shledáno oprávněným, takže toto kolo nevynechá. Jiný stoper Wheater se ale ocitne teprve v půlce svého 4zápasového trestu a proti svému někdejšímu zaměstnavateli se možná nepostaví Reo-Coker, jenž přitom dosud v Coyleově základu ani jednou nechyběl.

Když to zkrátím: samé špatné zprávy v týdnu bombardovaly sídlo Aston Villy. Nejprve vyšlo najevo, že Givena pochroumaný zadní stehenní sval vyřadí ze hry asi na měsíc, čímž bude Guzanovi konečně umožněn první plnohodnotný start v Premier League. Poté se McLeish dozvěděl, že víceméně do konce sezony nemůže počítat s Jenasem, který si nešťastně utrhl achillovku.

Velká výzva stojí před hráči Liverpoolu. V lize tápou a především před vlastními fanoušky na Anfield Road jsou v posledních kolech naprosto bezzubí. Nutno podotknout, že do Liverpoolu přijeli oba kluby z Manchesteru, proti nimž se remíza určitě nedá brát jako neúspěch, přesto jsou však čtyři dělby bodů v řadě na domácím hřišti statistikou v zamyšlení.

Sunderland, Swansea i Norwich to dokázali, proč by nemohli Queens Park Rangers? Londýnský nováček působí v Premier League svěžím dojmem, jeho zápasy nepostrádají velké množství branek i pěkných situací na obou stranách. Krom TOP 5 padalo v průběhu sezony víc branek jen v utkáních Norwiche, Blackburnu a Boltonu.

Historie ale mluví proti. Dvacetkrát zajížděli "Jezdci" na Anfield a jen jednou jedinkrát si odváželi vítězství - v březnu 1991. Liverpool navíc doma ještě neprohrál, díky pěti remízám je v této disciplíně na vlastním hřišti ligovým králem. Už jen suverénnímu Manchesteru City se povedl stejný počin, vedoucí klub Premier League jej však ještě vyšperkoval tím, že pokaždé zvítězil.

Reds řeší velké trable se středními záložníky. Gerrard je zraněn, Lucas díky zdravotnímu stavu dokonce nestihne celý zbytek sezony. V nešťastném zápase proti Fulhamu navíc přišli na 3 utkání o Jaye Spearinga, který byl vyloučen. Očekává se tak, že na střed zálohy postaví manažer Kenny Dalglish v minulém kole krajního halva Jordana Hendersona.

Queens Park Rangers stále postrádají brankářskou jedničku Paddy Kennyho. Nastoupit nemůže ani dvojka Brian Murphy, a tak se můžeme těšit na českou stopu - mezi třemi tyčemi se takřka jistě objeví Radek Černý. Mezi zápasuschopné se vrací i Matt Conolly, jenž odehrál v úterý za rezervu poločas a nyní už by měl být stoprocentně fit.

Rudí ďáblové prožívají těžké časy. V lize se svěřencům Alexe Fergusona přestává dařit, už sedmkrát v řadě nedokázali vstřelit více než jeden gól a i díky tomu ztrácí na vedoucí Manchester City už pět bodů. Ještě větší bída to je v Carling Cupu, kde United ostudně vypadli na Old Trafford proti druholigovému Crystal Palace po porážce 1:2 v prodloužení.

Nade všemi problémy hrdého klubu ze severu Anglie ční propadák evropský. Prohra 2:1 na hřišti Basileje zpečetila osud vítěze Ligy mistrů z roku 2008 a poslala jej z třetího místa ve skupině jen do Evropské ligy. Korunu všemu nasadil ještě los FA Cupu, který Fergusonovým hochům přisoudil vůbec nejtěžší možný duel - proti městským rivalům na Eastlands.

Vítězství proti Wolverhamptonu se tak jeví jako naprosto povinný počin, k němuž ale nepomůže kapitán mužstva Nemanja Vidić. Aby nebylo utrpení United málo, srbský stoper podstoupil ve středu souboj se Strellerem tak nešťastně, že jej museli s přetrženými vazy v koleni odnášet na nosítkách. A verdikt? Pro Vidiće skončila sezona...

Vrací se alespoň po suspendaci Michael Carrick, kotník už by měl mít v pořádku Dimitar Berbatov. Útočník by se tak teoreticky mohl postavit po bok Wayna Rooneyho a pomoci mu odvrátit nejhorší bilanci v dresu Manchesteru United. Angličan už osmkrát v řadě vyšel gólově naprázdno a jelikož ještě nikdy v rudém dresu nenatáhl tuto sérii na číslo devět, schyluje se k přepisování historických análů.

To Mick McCarthy má k dispozici kompletní kádr, nejistota startu trápí pouze Jodyho Craddocka, do základní sestavy by se už měl vrátit kapitán Roger Johnson a po jednozápasové suspendaci i Karl Henry. Vlci díky dvěma brankám Stevena Fletchera zvládli po dvou porážkách v řadě uspět proti Sunderlandu, s nímž otočili skóre a zvítězili 2:1. Navázali tak poslední domácí zápas s Wiganem a díky klíčovým třem bodům v utkání, kde se jednoznačně hrálo o šest, poutekli z vod, které zapáchají sestupem.

I přesto jdou ale do utkání v "Divadle snů" jako jasní outsideři, letos, kromě vítězného vstupu do sezony na půdě Blackburnu a následné remízy ve Villa Parku, ještě venku nezískali bod. Na Old Trafford navíc nevyhráli od roku 1980. Rozvzpomenout se tak budou muset na domácí duel s United z letošního února, kdy Red Devils porazili na Molineux 2:1. Utkání, stejně jako ještě šest dalších, začíná v sobotu v 16:00.

Mike Dean možná přiznal, že skutečně měl po pěti minutách vyloučit Davida Luize, to však nemůže pro Pardewa a jeho ovečky představovat ani sebemenší náplast na hořkou porážku od Chelsea. Po ní si teď Straky budou chtít spravit chuť na Norwichi, kterému minule pro jistotu zkazilo náladu a dobrou výsledkovou formu nezastavitelné ManCity.

Oba celky se z historického hlediska znají poměrně dobře. Potkají se přesně po 47., mírně pozitivnější bilanci má Newcastle - v sobotu však půjde o vesměs první měření sil těchto generací. Už šest a půl roku se pendlující kluby ve třech nejvyšších soutěžích záhadně míjely; aby nám teď dohromady slibovaly další úchvatnou podívanou. Naposledy, v prvoligové sezoně 2004-05, se urodila remíza 2:2 na St. James Parku a výhra domácích na Carrow Road v poměru 2:1. O tu se ale především zaručil Ashton až v samotném nastavení, přičemž dříve skóroval Safri z nějakých 40 metrů.

Co je pro nás fanoušky nejdůležitější: fakticky není možné předpokládat, že bychom se tentokrát při sledování vzájemného souboje měli nějak nudit. V minulých pěti zápasech Canaries se nikdy nešlo pod tři viděné branky; Newcastle zase bude po ohromně těžkém trojboji (MU, ManCity, Chelsea) nepochybně hladový po dalších bodech, které by ho vrátily na pohárové příčky, jež od začátku sezony takřka nepřetržitě hájil. Navrch - Norwich, snad zákonitě, musí čekat v půlce ročníku výkonnostní propad. Signalizují to předešlé případy Hullu a Blackpoolu. Proto by nejspíš bylo záhodno sbírat body, dokud ona prokletá kocovina nezaklepe na dveře.

Defenzíva byla doteď zřejmým základem stračích úspěchů. Teď by se ale něco mohlo změnit. Alan Pardew musí poprvé razantně sahat do osvědčeného uskupení, neboť mu na dlouhou dobu vypadl Steven Taylor. K tomu nemá po ruce stopera-náhradníka Williamsona a se stehnem mu napůl marodí i další opora zadních řad, Fabricio Coloccini. Zálohu pro změnu terorizují absence Guthrieho a Tiotého.

To Lambertovy starosti se nemohou těm Pardewovým rovnat ani v nejmenším. O základ tradičně usilující Whitbread je zpět v akci, takže na marodce zůstává jen trio Ward-Vaughan-de Laet, bez něhož si Norwich úspěšně počíná vlastně od samého startu sezony.

Aston Villa-Bolton a...také Swansea-Fulham. V jednom kole budeme moci porovnávat, jak se ze svěrací kazajky jménem "neproduktivita" budou dostávat rovnou čtyři mužstva. Swans sice posledně dvakrát síť rozvlnili, předtím ale vyšli naprázdno třikrát v řadě. Fulham může nabídnout tři góly ve čtyřech minulých utkáních.

Přitom herně to opravdu není špatné. Prvnímu velšskému zástupci v Premier League funguje skvěle vyvážený střed v obvyklém složení Gowern-Allen-Britton, v dresu Fulhamu se zase do skvělé formy rozehrál Danny Murphy, před nímž operuje snad historicky nejtalentovanější útok, jaký kdy v této soutěži Cottagers měli. Dembélé, Ruiz a Dempsey se ovšem dohromady podělili o pouhých pět branek svého mužstva (hlavně prvně jmenovaného produktivita je tristní); Zamora se naposledy trefil v úvodu října, ačkoliv do všech těch následujících sedmi ligových klání naskočil od začátku.

Martin Jol přitom stoprocentně má potenciál z takto nadaných borců vykřesat to nejlepší. A fanoušci Fulhamu na ten den, kdy si konečně všechno sedne, musejí čekat jako na smilování. Na druhou stranu třízápasová venkovní neporazitelnost a pětibodová mezera mezi jejich klubem a prvním sestupujícím jim musejí dělat alespoň částečnou radost. A ryze špatná nálada určitě nepanuje rovněž v táboře absolutního nováčka. Swans si hýčkají náskok čtyřbodový, přičemž dál pokračují v obdivuhodných výkonech před domácím publikem; tam dosud jen jednou prohráli a pouze dvakrát inkasovali.

Jestliže jsem v úvodu nezapomněl zmínit jména dvou výsostních tahounů obou mužstev, musím zklamaně dodat, že nelze vyloučit jejich neúčast v tomto souboji. Respektive ta Allenova je z důvodu karetního trestu potvrzená, u Murphyho se ještě čeká, zda se jeho kotník přeci jen neumoudří.

Další novinky jsou už spíše pozitivních rázů. Elitní hrotový útočník Swansea Danny Graham se po vynechání senzačně nezvládnutého duelu s Blackburnem vrací do sestavy, přičemž na druhé straně by se prvních letošních minutek mohl dočkat Simon Davies. Hrát ovšem nebudou jiné tradiční opory, Duff s Bairdem.

Bezgólová remíza. Nic jiného se na pohled nenabízí. Wigan dá spolu s West Bromwichem dokupy 25 vstřelených branek, to je pomalu přesná polovička gólové porce, jakou nadělili svým soupeřům vedoucí Citizens. Samozřejmě se tedy potkávají dvě nejméně obávané ofenzívy ligy; vzchopí se alespoň ve vzájemném duelu?

Baggies prozatím remizovali v poměrech 0:0, 1:1 i 2:2; wiganskou řadu symbolizují čísla 0:0, 1:1 a 3:3. Atmosféru nejfádnějšího možného výsledku si tak už obě mužstva okusila. A vskutku by se těžko někdo mohl divit, kdyby si něco takového společně zopakovala. Přesto je tu mnoho faktorů, které hrají proti tomuto hypotetickému výsledku. Příznivci WBA pamatují jedinou bezgólovou plichtu v minulých 95 zápasech, oba celky se tímto poměrem jakživ nerozešly a celkově jim, obzvláště poslednímu Wiganu, dělá slušné problémy udržet čisté konto. Latics dvě posbírali na začátku sezony, od té doby ani ťuk. Throstles se dočkali třikrát, na nulu nicméně přesto čekají téměř dva měsíce.

Tak jako tak, jakákoliv remíza by každopádně situaci ani jednoho z týmů nikterak zásadním způsobem neřešila. Atleti by se přinejlepším odlepili ode dna ligové tabulky, klidně by už ale mohli živit čtyřbodovou ztrátu na první záchranný kruh. West Bromwich by klidně mohly přeskočit Wolverhampton se Swansea, což by z něj udělalo až 16. nejlepší klub soutěže. To prostě nejsou pozice, v nichž byste jako zasvěcení fandové radostně juchali. Přesto se v obou táborech vzhledem k nedávné minulosti přeci jen blýská na lepší časy. Latics utnuli dlouhou sérii porážek a stejně jako WBA z posledních třech kol vytěžili vitální čtyři body.

S Chelsea, Liverpoolem a Manchesterem United brzy na programu musí Wigan šlápnout do pedálů právě teď; a činit tak bude muset bez jediného hráče, brankáře Chrise Kirklanda. Jinak se z trestu vrací Alcaraz a bolesti opustily jak Boyce, tak Rodallegu.

Roy Hodgson musí složitě vymýšlet kým podpořit duo Long-Odemwingie, které má konečně plně a naráz k dispozici. Zoltán Gera se mu totiž zranil do konce sezony. Na druhou stranu jde o jedinou absenci v současném kádru Baggies; a furt tu jsou borci jako Scharner, Thomas nebo Dorrans.