Anglická Premier League - preview 12. kola

Zpátky na cesty vítězství by se rádi vrátili Villans tento víkend. V cestě jim bude stát tradičně nevyzpytatelný Bolton, který na birminghamský celek vyzrál jen jednou z minulých 13 vzájemných ligových střetnutí.

Aston Villa to v poslední době neměla vůbec jednoduché. Vždyť na vlastním hřišti teď tři týdny jenom trénovala, k zápasům pak pokaždé cestovala ven. Stavět na skvělém domácím výkonu proti Chelsea tak nešlo zrovna lehce. A birminghamští také nakonec byli rádi za pouhé dvě remízy 1:1, přičemž nejčerstvěji dokonce podlehli West Hamu v dohrávce druhého kola. Hammers tak umožnili získat první tři body od zahajovacího zápasu, zatímco sami zmeškali možnost nabourat top čtyřku. Snahu přiblížit se Arsenalu by teď měli podpořit zapracováním na defenzivě, která nulu neudržela od zářijového klání s Pompey, a sám Heskey by se pak měl zamyslet nad svou gólovou produkcí, když vyšel na prázdno v každém z posledních 12 utkáních ve všech soutěžích.

Ach, ta obrana! Gary Megson před sezonou vytruboval do světa, že letos chce se svými svěřenci hrát atraktivnější fotbal, ale neuvědomil si, že na takové inovace potřebuje kvalitnější zadáky. Ti teď poněkud nestíhají. Čistý štítem se zatím chlubit vůbec nemohou, což je prvoligový unikát, a deset inkasovaných branek za tři nedávná kola, toť rovněž tristní vizitka. Oba stopeři Boltonu, Cahill s Knightem, teď ovšem budou mít zvláštní motivaci, když stojí proti svému bývalému zaměstnavateli. Hlavně prvně jmenovaný má co dokazovat, neboť Birmingham opouštěl s vidinou větší šance proniknout do reprezentace. Co se týče posledních výsledků, jen těžko můžou být Trotters nevyrovnanější (šest minulých duelů - po dvou výhrách, remízách i prohrách).

V Aston Ville se mění stráže na pravém beku, kde jeden vyléčený hříšník střídá druhého, čerstvého. Habib Beye kvůli vyloučení v duelu s West Hamem opět přepouští místo v základní sestavě Cuellarovi. Dalším trestancem je Stilian Petrov, jemuž FA napočítala již pět žlutých karet. V nejistotě žije O’Neill ohledně Heskeyho, Milnera a Gardnera.

Také jeden boltonský hráč nemůže nastoupit kvůli karetnímu trestu - jeden zápas si postojí Samuel. Očekává se, že ho zastoupí Paul Robinson. Na marodce dále zůstávají Davis s Joeym O’Brienem, otazník se vznáší nad starty Rigy a Shittua.

Fotbalový Portsmouth neustále rozptylují ne úplně fotbalové machinace, které s ním přitom úzce souvisí, přesto minulý víkend notně rozvířil situaci u dna ligové tabulky. Debaklem Wiganu si teď dodal potřebné sebevědomí před klíčovým výletem do Blackburnu, prozatím rovněž sestupujícího.

Jakmile se vše okolo Portsmouthu začalo v dobré otáčet, další katastrofa na sebe nenechala dlouho čekat. Daňový únik byl odhalen u výkonného šéfa Pompey Petera Storrieho a ten okamžitě putoval do vězení. Tahle nemilá událost navíc na povrch vyplula krátce poté, co bylo na hampshireský tým uvaleno přestupové embargo, a v neutuchajícím šepotu ohledně chystané změny majitele. Alespoň na hřišti se však blýská na lepší časy. I když má Portsmouth na svém kontě stále nejvíce proher z celé soutěže, za poslední čtyři kola nebodoval pouze jedinkrát. Minulý víkend se navíc lámaly zbylé ledy v opravdu velkém stylu. Poprvé od 18. dubna se za Pompey trefili útočníci (!) a hned zařídili všechny čtyři branky svého mužstva. Blues navíc podruhé za sebou neinkasovali, takže dosud obdrželi dokonce méně gólů než věhlasný Liverpool.

Celých pět let Rovers neodstartovali do nového ročníku tak bledě jako letos. Mají průměr bodu na zápas, přičemž loni měli v této fázi sezony pod kritizovaným Incem na svém kontě o dva bodíky víc. Trošku ironicky pak vyznívá statistika pravdivě tvrdící, že Allardyceovi svěřenci na Ewood Parku padli pouze jedinkrát z posledních 11 ligových zápasů. Veškerá vítězství v tomto ročníků - všehovšudy tři - tak Rovers posbírali výhradně před vlastním publikem, ba co víc také jenom tady bodovali, nikde jinde.

V Portsmouthu neklesají na mysli, odboj proti poraženeckým myšlenkám vede hlavně příkladný kapitán Mokoena. "Jsme moc dobří na to, abychom spadli," míní. V sobotu ovšem nebude mít po ruce jak elitního levého, tak pravého beka. Hreidarsson je mimo hru už nějaký ten pátek, Finnan si po dlouhé pauze ani pořádně nekopl a už laboruje s porouchaným odtahovačem. Piquionne by se snad mohl včas zbavit problémů s krkem, které si přivodil minulý víkend.

Sam Allardyce může vybírat z takřka kompletní eskadry borců. Moc dobře se ukázalo, že prasečí chřipka není až takovým potížistou. I McCarthy už je v pořádku a jen stehno Vince Grelly by mohlo být problematické.

Před sobotním zápasem sice takřka vše hraje proti Burnley, ale neznamená to, že Clarets v souboji s Manchesterem City rázně odsoudíme. Nicméně statistika mluví za vše a pokud se vyplní dosavadní letošní výsledky, Citizens po čtyřech zápasech konečně vyhrají.

Ano, slyšíte dobře. Manchester City proplouvá už čtyři týdny bez jediné ligové výhry, čtyři remízky určitě nejsou dobrou vizitkou pro Hughesův tým, který chce dobývat ty nejvyšší příčky. Nicméně nyní má proti Burnley vynikající příležitost, jak se vrátit zpět do vítězných kolejí.

Je to jednoduché, pro Clarets nehraje snad žádný fakt, jenže můžeme před zápasem předvést. Začneme výhodou domácího prostředí. Protože nejen, že Citizens na Eastlands ještě neprohráli, ale Burnley navíc na hřišti soupeře ještě nebodovalo, přičemž inkasovalo v pěti zápasech 17 branek. Clarets navíc na svého sobotního soupeře nevzpomínají v dobrém, když v posledních pěti vzájemných zápasech dostali pořádnou nakládačku, výsledky 6-0, 5-0, 1-0, 4-2 a 5-1 hovoří za své. A nakonec můžeme zmínit také skutečnost, že Burnley dodržuje jakési pravidlo, že po vyhraném zápase přijdou automaticky dva prohrané a jelikož minulý zápas svěřenci trenéra Owena Coylea vyhráli, na pořadu je prohra.

V Manchesteru se momentálně nejvíce mluví o čtyřech po sobě jdoucích remízách, které zrovna nepotvrzují sílu Hughesova kádru, avšak manažer na kritiku odpovídá: "Lidé sice neustále mluví o čtyřech remízách, jenže oni tři z nich jsou z venku. Navíc když se podíváte na ostatní, každý ztrácí." Hughes už bude moci opět použít Kola Tourého a Emmanuela Adebayora, kteří citelně chyběli v posledním zápase s Birminghamem, tedy zejména druhý jmenovaný. Naopak otázky se vznáší nad starty Santa Cruze a Bridge. Mimo hru je stále zraněný Robinho.

Tottenhamu ani Sunderlandu se v poslední době zrovna nedaří, avšak obě mužstva se stále pohybují vysoko, což budou chtít potvrdit v sobotním duelu na White Hart Lane.

Zatímco Tottenham dva poslední zápasy ztratil úplně, Černým Kočkám se z nich podařilo vydolovat alespoň bod. Kohouti nejprve doma překvapivě podlehli Stoke City a následně si přijeli pro výprask na Emirates Stadium, kde svěřenci manažera Harryho Redknappa dychtili po úspěchu. Jenže ani tentokrát to proti Arsenalu nevyšlo a Tottenham musel přiznat, že bez útočných es Defoa, Lennona a Modriče to prostě není ono. Vždyť jen Modričova absence zanechala pořádné stopy, když se Tottenhamu po jeho 'odchodu' podařilo z možných 21 bodů pouhých sedm. Kouhotům zkrátka chyběl někdo, kdo by tyto borce nahradil. Crouchovi se vystoupení příliš nepovedlo a nerozehraný Pavljučenko prostě není v současné chvíli adekvátní náhradou.

Právě v tuto chvíli by se Tottenhamu hodil Darren Bent, který v létě odešel hledat štěstí právě do Sunderlandu, kde se mu nyní výtečně daří. Bent měl pocit, že mu v Londýně příliš nevěří a ani fanoušci mu na jméno nijak nepřišli. Proto odešel do Sunderlandu a asi si nemohl vybrat lépe. U Černých Koček se stal okamžitě tahounem týmu a sítě soupeřových branek zatěžuje jedním gólem za druhým. V současné chvíli jich má na kontě osm. A právě na něj bude na White Hart Lane manažer Steve Bruce sázet. "Ať se dělo u Spurs cokoliv, je skvělé, že to Darrena Benta zavedlo zrovna k nám. Velice mě to potěšilo, protože si u nás vede na výbornou," pochválil svého svěřence Bruce.

Proti Bentovi navíc nejspíše nebude stát nejsilnější obrana, kterou dokáží v Londýně sestavit. Mimo je Sebastien Bassong a obavy panují kolem startu Vedrana Corluky, který se zrani při tréninku. Zatím také není jasné, zda nastoupí Aaron Lennon.

Wolverhamptonu se v sobotu nebude z dosahu sestupové saně utíkat zrovna lehce. Arsenal je ve formě a Vlci na něj navíc nevyzráli dlouhých třicet let. Remízový král posledních kol by tak byl s dalším bodem asi nadmíru spokojen.

Na výhru zřejmě Wolves skutečně pomýšlet nemohou, statistika o pěti po sobě jdoucích zápasech bez vítězství nikterak nadějně nezní. Na druhou stranu plichty s Aston Villou či Evertonem nejsou výsledky úplně nepovzbudivými. Většina outsiderů se pak ráda opírá o domácí prostředí, to však u Wolverhamptonu zrovna nehrozí. Na Molineux se dosud domácí hráči radovali pouze jedinkrát ze šesti pokusů, stalo se tak navíc už v září.

Kanonýři i navzdory jedné z nejnapěchovanějších marodek v první lize letos, a zvláště v nedávné době pálí ostrými. Vezmeme-li v úvahu sedm posledních mistrovských duelů, pyšní se průměrem tří vstřelených branek na zápas. Není tedy divu, že si Wenger nynější projev svého mužstva nemůže vynachválit. Rozplývat se může především nad formou Robina Van Persieho, autora sedmi ligových branek (prostřednictvím pěti z nich otevíral skóre). A v okolí Emirates Stadium se neútočí jen na zeleném pažitu, také Stan Kroenke je dost aktivní v ofenzivě a výrazně se přiblížil k definitivnímu převzetí Arsenalu - k tomu mu schází pouhá jedna desetina procenta akcií.

Chris Iwelumo si nešťastně obnovil zranění nártu, které prvně utrpěl během letní přípravy, a je mimo na dalších několik týdnů. Nahradit by ho měl Ebanks-Blake, přičemž se očekává, že do základní sestavy nakoukne i Milijas, jenž coby náhradník připravil oba góly svého týmu v utkání se Stoke.

O rozsáhlé listině lazarů na straně Arsenalu už byla řeč. Na té se momentálně skví hned deset jmen bez jakékoliv šance na včasný návrat do hry. Mezi nimi nechybí ani český internacionál Tomáš Rosický, který pro změnu marodí s kolenem. Pomalu se chystá návrat Walcotta s Denilsonem, oba by měli začít trénovat již během reprezentační pauzy.

Souboj dvou loňských nováčků může mít zajímavou dohru, a sice první manažerskou rošádu letošního ročníku. Trenérskému křeslu v klubovém sídle Hullu se už nepozdává pozadí Phila Browna a taky mu to dává pořádně najevo - kýve se a kýve. Jen tři výhry v tomto kalendářním roce, toť hlavní důvod.

Prohra 0:2 s Burnley minulý víkend zanechala Hull v sestupové zóně s pouhými osmi body po jedenácti kolech. Jaký kontrast oproti situaci v loňské sezoně, kdy se v téže fázi Tygři nacházeli na šesté příčce se šesti výhrami na kontě. Teď se pyšní tak akorát dvěma. A zatímco na jednu stranu obě pochází z KC Stadium, kde se odehraje i nadcházející duel se Stoke, na stranu druhou jej Hull na svém hřišti neporazil dlouhých 17 let. Jediné, o co se Phil Brown může opřít, je jakáž taká podpora ředitele mužstva Adama Pearsona. Ten ho zatím podporuje, i když opatrně dodává, že nic netrvá věčně. Nedávno navíc decentně zkritizoval manažerovu přestupovou politiku, když ji charakterizoval slovy "mnoho povyku pro nic". Prý se Brown nemusel tolik vázat na velikost jména posily.

To Stoke si na rozdíl od Hullu drží svůj standard. Nebýt devíti promrhaných bodů z vedoucích pozic, dokonce by se v tuto chvílí dělil s Manchesterem o druhé místo. Takhle je devátý s druhým největším počtem remíz v celé lize na svém kontě. K lepšímu umístění by Potters mohla jenom pomoci lepší koncovka zápasů, neboť jakmile odbije hodina hry, moc často už neskórují, přesně řečeno dosud jen dvakrát. Nevadí, čtyři utkání v řadě bez porážky i tak vypadají krásně.

Matt Duke je spolehlivou dvojkou a zraněného Myhilla určitě bez výrazných problémů nahradí. Co však bude horší, je vypořádat se se ztrátou suspendovaného Geovanniho. Tony Pulis naproti tomu váhá, komu dát přednost na pravém beku. Zda sáhnout po Wilkinsonovi či vzít na milost hříšníka Hutha. Salif Diao zatím jen podstupuje rehabilitaci bolavého lýtka, takže v neděli bude chybět.

Přesně 81 dní uplynulo od poslední výhry Kladivářů v Premier League, až West Ham konečně opět vyhrál. Nepravděpodobné proměnil v reálné na poslední chvíli mladík Hines. "Všechno je to o tom využít šance, když se naskytne..." uvedl po zápase. A tato slova zůstávají aktuálními i před nedělním kláním s marodícími Karamelkami.

Jestli totiž Hammers v poslední době brzdil nějaký psychický blok, čemuž by se ani nešlo moc dobře divit, pak totiž rozhodně zmizel. Teď by se mělo teprve naplno ukázat, zda Londýňané mají na to hrát alespoň ve středu tabulky nebo jestli je čeká tak akorát boj o záchranu. Měli by, tedy kdyby doteď nepoztráceli hned sedm bodů z vedoucích postavení. Nicméně Kladiváři teď pěkně ohraničili pasáž desíti nevítězných duelů výhrami. Ta nehezká výplň čítá šest porážek a čtyři remízy - ty by samy o sobě daly dohromady poslední flek a ještě celkem přívětivé skóre 11:17. Přívětivé je i proto, že Hammers navzdory herní mizérii nestřílí jen slepými náboji. Vždyť ve všech třech minulých střetnutích nastříleli alespoň dva góly.

Everton má za sebou jeden z nejtragičtějších říjnu za celou dobu své existence. V ligových zápasech posbírali všehovšudy tři body, opustili Carling Cup a v Evropské lize si nechali uštědřit hned dvě lekce od portugalské Benfiky. To všechno zažili. Ba co víc - do listopadu si přinesli také nevídaně rozsáhlou marodku. Remízového krále tohoto kalendářního roku navíc úplně srazila do kolen zpráva o zhoršení situace kolem Artety i Jagielky. Oba klíčoví borci Evertonu museli nedávno podstoupit další operace, aby předešli dalším komplikacím, jejich léčba se tak ještě protáhne. Ve španělském záložníkovi tak na dlouho ztrácí mozek většiny ofenzivních akcí, a kdo ví, jak si bez něj nadále povedou Cahill, Fellaini, Jo či Yakubu. Vždyť doteď se všichni dohromady postarali o pouhé dva góly.

Dvojice Carlton Cole-Héctor Ilunga musela z minulého utkání předčasně odstoupit kvůli shodnému problému - poraněné podkolenní šlaše. Namísto pravidelného střelce Hammers se tak posune hrdina Hines. Do akce se po odpykání krátkého trestu vrací český legionář Radek Kováč.

Jmenovat kompletní seznam evertonských marodů by vyšlo na pěkných pár minut. Tak alespoň s potěšením oznamuji, že ten seznam se postupem času přeci jen kratší. Mezi absentujícími borci se načas objevil hříšník Biljaletdinov, zato Saha by se mohl dát včas do kupy. Oproti klání s Benfikou už mohou nastoupit i Neill s Heitingou, jejichž jména schází na pohárové soupisce.

Nedávný výbuch s Portsmouthem (0:4) jenom podtrhl podivnou sezonu Latics. Ti zatím šokují veliké a podporují ty menší, skoro ne jinak. Teď je čeká Fulham, který je takovým vrstevníkem Wiganu. Uvidíme, jak se bude Athletic chovat v takovém případě.

Wigan s londýnským celkem dokonce sousedí a oproti němu zaostává o pouhý bod, třebaže posbíral o dvě porážky více. Stejně jako je pak vyrovnaná startovní pozice obou soupeřů, je vyvážená i bilance minulých tří zápasů Latics. Z nich si hoši z kraje Greater Manchester udělali hotovou trikolóru, když okusili jakoukoliv možnou formu konečného výsledku. Jelikož však oba příští protivníci okupují spodní část tabulky, musejí být atleti na pozoru před zdvojenou porážkou. S celky z druhé desítky totiž mají dosud vůbec nejhorší bilanci ze všech účastníků Premier League. Na druhou stranu na Fulham před vlastním publikem umí. Od svého postupu mezi elitu s ním neprohráli, přesněji řečeno se třikrát body dělily a jen jednou všechny ukořistil Wigan, a celkově jím na JJB Stadium (dnes DW Stadium) nebyli přemoženi od září 1992.

Specialista na druhé poločasy a pravidelný střelecký stroj, to je mimo jiné Fulham. Hned deset ze svých 13 branek nasázeli Cottagers po přestávce, přičemž naprázdno vyšli pouze v jediném z posledních dvanácti duelů ve všech soutěžích. Na celek s pověstí spíše defenzivního kolosu velmi slušná vizitka. Nicméně ani dozadu to není vůbec špatné, vezmeme-li v úvahu, že i druhý Arsenal či Liverpool s Tottenham inkasovali víckrát než svěřenci Roye Hodgsona. Ten vůbec nemůže být spokojen s nedávným vystoupením svých oveček na evropské scéně. Nezlobí ho však ani tak nespravedlivá prohra s AS Řím, jako spíš potíže Johnsona, Murphyho a Kamary, které si všichni tři odnesli právě z tohoto souboje. Posledně jmenovaný je podle všeho v pořádku, kdežto jeho dva kolegy ještě čekají pozdní fyzické testy.

Fulhamu schází i hvězdný Damien Duff, jehož stejně jako Fina Kallia trápí neposlušná achillovka. To Wigan si hoví ve vatě, alespoň co se zranění týče. Na listině marodů zbylo už jen jméno Maynora Figueroy, jehož do hry nějaký ten čas nepustí bolavé koleno. I díky Edmanově návratu pak Robert Martínez údajně chystá razantní zásah do sestavy, která před týdnem vysoko podlehla Pompey.

Stamford Bridge hostí další z prestižních bojů Velké čtyřky, která letos bude muset odolávat silným nájezdům. Rudí ďáblové ztrácí na Chelsea dva body, v neděli tak přijedou prolomit více jak sedmileté čekání na plný zisk ze západního Londýna.

I když Ancelotti přinesl do řad fanoušků před sezónou značnou nejistotu, momentálně se zdá, že Chelsea navrátil sílu, která byla tak evidentní za doby Josého Mourinha. Podle mnohých se tak Chelsea stává jediným reálným soupeřem pro Manchester, který vydrží až do konce sezóny. Nedělní výhra by navíc znamenala rozdíl pěti bodů. Ztráty v nejbližší době se očekávat nedají ani na jedné straně, koncentrace totiž může být zaměřena jen a pouze na ligu. Po remízách během týdne si oba aspiranti na titul zajistili postup do dalších bojů Ligy mistrů.

Svatostánek Blues se stal pro svěřence Alexe Fergusona nedobytnou tvrzí. Na vítězství v jakékoliv soutěži zde čekají již osm zápasů. Poslední úspěch přišel v dubnu 2002, kdy o výhře rozdílem třídy rozhodli Scholes, Ruud van Nistelrooy a Solskjaer. Nicméně celková bilance vzájemných zápasů v Premier League je naprosto vyrovnaná. Ve čtyřiatřiceti utkáních se oba týmy radovaly desetkrát, čtrnáctkrát se pak rozešly smírně.

Stamford Bridge se pod novým manažerem stal opět výběrčím všech bodů, což neúspěšnému Manchesteru nikterak neprospívá. Ancelotti zde slavil ve všech devíti utkání, případná nedělní výhra bude v řadě již jedenáctou, čímž se může vyrovnat klubový rekord z roku 2006. Posledním, kdo si odvezl ze stadionu Chelsea všechny body, byl Arsenal téměř před rokem.

Lídr tabulky se může pochlubit skvělou bilancí, ve které během pěti ligových zápasů nastřílel doma patnáct branek, z toho deset v posledních třech duelech. A nezaostává ani defenzíva, která jediný inkasovaný gól dovolila hráči Hullu Huntovi hned v úvodním dni nové sezóny. Vše by pak mohl dokonat Drogba, jenž se dostal do famózní formy, ve které nasázel za posledních pět zápasů šest branek.

To Manchester si může jen stýskat po časech, kdy na Chelsea jezdil pro všechny body prakticky při každém výjezdu. Jenže Fergusonovi se nepodařilo vyhrát už pětkrát v řadě na hřišti jakéhokoliv nejžhavějšího konkurenta. Hned dvakrát prohrál v Liverpoolu, jednu prohru si připsal na Arsenalu a na Chelsea, kde alespoň jedinkrát uhrál remízu.

I marodka hovoří spíše ve prospěch domácích. Uzdravení Obi Mikel a Žirkov totiž nechali mimo hru jediného Bosingwu. Owen Hargreaves, Park a Wellbeck si nezahrají v dresech hostů kvůli problémům s kolenem. Ferdinand je stále vyřazen kvůli lýtku. Suspendovaného Garryho Nevillea s největší pravděpodobností nahradí O’Shea, návrat pak hlásí Vidić a Evra. V případě, že se předpovědi naplní, vymění se od úterního duelu proti CSKA hned trojice bránících hráčů.

Ashley Cole touží s Chelsea vyhrát titul, ví však, že cesta k němu není lehká. "V sezóně narazíte na týmy, jako jsou Arsenal, Man United, Liverpool, Tottenham a Man City. Není vůbec lehké je porazit a já bych se cítil líp, kdyby se nám to podařilo." O poznání větší sebedůvěře se těší Deco, který spoléhá především na útočníka z Pobřeží Slonoviny. "Velký rozdíl mezi námi a Manchesterem je v útoku. Drogba si užívá velkolepý moment ve své kariéře a je lepší než útok United. Didier bude klíčovým hráčem - určitě hvězdou utkání."

Z druhého stánku se ozývá především hlas uzdraveného Dimitara Berbatova, který už od úvodu věří, že první místo je otázkou pouze Manchesteru nebo Chelsea. "Oni jsou našimi úhlavními rivaly v boji o titul. Mají skvělé hráče a mají skvělého manažera. I když jsme pořád na začátku, myslím, že o titul se porveme my dva."

Manažer domácích Carlo Ancelotti si vzal ponaučení ze hry Liverpoolu, jinak však z nedělního zápasu nedělá žádné drama. "Liverpool hrál fantasticky a vytvářel velký tlak na soupeře. To je důvod, proč vyhráli. Byla to dobrá lekce, jak Manchester trpí při tlaku na své záložníky. Musíme hrát proti silnému týmu. Budeme hrát proti druhému celku Premier League, ale já myslím, že je to jen zápas o tři body jako každý jiný."

Sir Ferguson však nepřipouští další výpadek a spěchá s důvodem prohry, který se prý již nebude opakovat. "Na Chelsea je to vždy těžký zápas. Ale budeme hrát lépe, než na Anfieldu, to jsem si jistý. Musíte mít vítěznou mentalitu, která nám předtím chyběla. Hráči jsou jen lidi, může se to stát."

Jakožto správní gentlemani nezapomněli ani na chválu svého souputníka. "On odvedl fantastickou práci v jeho týmu. Zůstat tak dlouho na jednom místě je nesmírně obtížné, nejen v Anglii ale všude. V Itálii by to bylo nemožné," myslí si italský lodivod. "Byl skvělým trenérem v AC Milán a do Chelsea přinesl bohaté zkušenosti. Byl i skvělým hráčem, takže má mnoho znalostí. Hráči si musí uvědomit, že se bude hrát velký zápas a bude záležet na jejich výkonu," skládá poctu skotský legendární manažer.

V neděli se většina Anglie nebude moci dočkat čtvrté hodiny, kdy na Stamford Bridge svým hvizdem začne zápas rozhodčí Martin Atkinson a dá tak povel k jednomu ze stěžejních duelů v šancích na titul. Po veledůležitém zápasu se však hostující manažer může těšit na červené toskánské víno, které si pro něj chystá připravit oponent Ancelotti.

Liverpool se stále nachází ve svízelné situaci. V letošní sezóně mu téměř nic nevychází, což je důvod, proč mu nyní patří až neuspokojivé sedmé místo s pouhými osmnácti body. Další zaváhání je tentokrát už nepřípustné, zvlášť když Reds přivítají nováčka z Briminghamu.

Aby měl Liverpool po odehrání jedenácti kol na svém kontě pět proher, s tím se v táboře Rafy Beníteze rozhodně nepočítalo. Podle ideálního scénáře měla parta okolo kapitána Stevena Gerrarda prohánět celky na čele a pokusit se po několikaletém čekání opět zaútočit na titul. K tomu má však ještě hodně daleko, jelikož zatím jen s velkým odstupem sleduje vedoucí Chelsea.

Za posledních pět ligových zápasů Liverpool hned třikrát odcházel ze zápasu jako poražený celek. Především ztráta všech bodů z minulého týdne byla hodně nepříjemná. Reds nejen prohráli, ale zároveň museli dohrávat pouze o devíti lidech, když viděli červenou kartu Degen s Carragherem. A ani během týdne si Liverpool příliš nespravil náladu, remizoval totiž na půdě Lyonu a zatím vše nasvědčuje tomu, že jeho pouť Ligou mistrů skončí už v základní skupině, což je pro tým z finančního hlediska další nepříjemná rána.

Rafa Benítez, který je jedním z nejžhavějších kandidátů na padáka, zcela jistě nemůže mít klidné spaní. Kromě špatných výsledků postihly Liverpoolu také četné absence. Na seznamu zraněných stále zůstávají Gerrard, Riera a Johnson. K nim se na tribuně přidají také výše zmiňovaní obránce Degen a Carragher. K tomu všemu ale navíc ještě hrozí, že hrát nebude moci ani Aurelio, Dossena a hlavně Torres, který je s deseti brankami nejlepším střelcem soutěže.

I když se hráči Birminghamu snaží hrát ofenzivní fotbal, na hřišti to častokrát není příliš vidět. V jejich zápasech padá suverénně nejméně branek, i přesto se ale City drží na nesestupových příčkách, což je jejich letošní cíl. V posledních kolech navíc šli výrazně nahoru. Nejprve se jim podařilo uhrát vítězství se Sunderlandem, následně obrali o body díky bezgólové remíze také Manchester City.

Strach tudíž nemusejí mít ani nyní, zvlášť když se jim proti Liverpoolu v posledních letech nebývale dařilo. Birmingham neprohrál s Reds už šest utkání v řadě, což je statistika, se kterou se nemůže pochlubit třeba ani Chelsea nebo Manchester United. Nyní navíc bude kouč McLeish postrádat pouze Fergusona, jenž je pod disciplinárním trestem, a zraněného Murphyho.