Anglická Premier League - preview 10. kola

Nigel Adkins je momentálně asi pod největším tlakem ze všech manažerů. Poměrně paradoxně, vždyť na rozdíl od Hughese s McDermottem vyhrál alespoň jedno z devíti utkání a je podepsán pod dvěma po sobě jdoucími postupy vzhůru. Důvod je nicméně přesto nasnadě - jeho tým už stihl sedmkrát prohrát a 26krát inkasovat.

"Mám rád výzvy. Jak na ně budete reagovat a jak jim budete čelit, víte teprve v té dané chvíli," prohlašoval před víkendem odhodlaně manažer aktuálně posledního Southamptonu, který se však v případě jakéhokoliv bodového úspěchu na The Hawthorns ode dna odlepí. West Bromwich se přitom v krátkodobém horizontu rovněž nachází v nepříjemné pozici. Má sice nahráno a je se 14 body na uspokojivé deváté příčce, teď však dvakrát v řadě prohrál góly vstřelenými po uplynutí řádné hrací doby, což samozřejmě nikdy nikoho nepotěšilo.

Klíčovým se už teď jeví být souboj poměrně spolehlivé ofenzivní složky mužstva Baggies (aspoň jednu branku vykřesala v každém z devíti utkání s výjimkou jednoho na Craven Cottage) s historicky nejpropustnější defenzívou Premier League, pokud bereme v úvahu prožitý časový úsek (kupříkladu loňský Bolton měl v této fázi na kontě o dva inkasované góly méně). Pokud West Brom potvrdí svůj střelecký apetit, klidně by po prohře s ManCity mohl opět navázat na čtyři domácí výhry v řadě.

Těsně za Birminghamem by teoreticky mohli mít velkou radost. Doufají totiž v návrat hned čtyř borců, z nichž alespoň tři náleží do ideální sestavy. Těmi jsou Yacob, Brunt a Long, který tak nějak průběžně od začátku ročníku marodí se zadním stehenním svalem. Na pomezí základu a lavičky by se pak dal připočítat Billy Jones, také on má šanci vrátit se včas z marodky.

Na druhé straně barikády už takovým optimismem nehýří, Cork s Richardsonem jsou totiž stále mimo. Ovšem platná letní posila, Gaston Ramirez, by mohl být po pětitýdenní pauze konečně zpátky a comeback si odbyl už i dlouhodobě zraněný Lee.

Remízový výsledek tohoto zápasu by se rovnal hořké ironii. Na Loftus Road se totiž po nedělním obědě střetnou dva poslední celky, které stále čekají na první letošní výhru; a takový "kompromis" by jejich čekání akorát prodloužil, což si samozřejmě nepřeje ani jedna strana.

Oba celky se i přes takto brzkou fázi ročníku nepotkávají poprvé, dříve si to rozdaly již v rámci třetího kola Capital One Cupu. Royals tehdy soupeře přestříleli 3:2, aby se vhodně a přesto stále nedostatečně připravili na úterní drama ještě nehoráznějšího kalibru. Reading vedl nad Arsenalem 4:0, nakonec mu nastřílel pět branek, a stejně se nakonec poroučel. Vlastně se stal prvním klubem v dějinách obou národních anglických pohárů, kterému ani pět zářezů nestačilo k triumfu. Asi netřeba dodávat, že taková událost s týmem - kór nováčkem - musí řádně otřást.

Přitom Reading je na tom oproti svému dnešnímu soupeři ještě docela dobře. Odehrát stihl všehovšudy osm utkání, má bod k dobru, posledně heroickým způsobem nedopustil prohru s Fulhamem a od 22. září koneckonců registruje jen jednu porážku v pěti soutěžních duelech. To QPR má za sebou o zápas více, na kontě o bod méně a od zmíněného 22. září naopak vydolovalo jediný bodík. Z pohledu Rangers jde o jejich nejhorší start do sezony od podzimu 1968, kdy nakonec na premiérový triumf čekali 13 kol, aby finišovali na samém dně tabulky. Kde pochopitelně aktuálně sedí...

Reading, který pro jistotu novou sezonu zahájil nejhůře od roku 1959 (a to bereme v úvahu jakékoliv podlaží!), by měl mít pro nedělní klání logicky méně sil, jakkoliv určití hráči širšího kádru dostali šanci předvést se v řádné bitvě. Na marodce potom zůstávají Karacan s Guthriem.

QPR dodržuje jakési pravidlo, že pro každý zápas nemůže využít nějakého hříšníka - pro další tři kola si tohoto povinného černého Petra vybojoval Mbia. Poněkud nepravděpodobný je dále start Park Ji-Sunga a také rekonvalescence dua Zamora-Traoré kráčí kupředu až příliš pomalu.

I v neděli bude na scéně Premier League k vidění dobrý fotbal. Tedy, doufejme. Složení soupeřů minimálně od pěti hodin středoevropského času tomu rozhodně napovídá. Liverpool jde pomalu, ale jistě nahoru. V minulých zápasech předvedl slušné výkony, v derby s Evertonem pak nebral všechny tři body jen kvůli přehmatu sudích.

Magpies pak sice stále nepřipomínají ten tým, který na jaře válcoval celou Anglii, ale kádr rozhodně má na to, aby bojoval o poháry. Letos je zatím až na desátém místě, z posledních čtyř duelů pak vyhrál jediný. Byl to ten poslední s West Bromwich Albionem, který díky gólů střídajícího Cissého skončil 2:1 pro Straky.

Oba týmy svádí boje v Evropské lize a zde si o chlup lépe, stejně jako v Premier League, vede Newcastle. Po remíze s Maritimem porazil jak Bordeaux, tak Bruggy. Liverpool má na svém kontě také dvě výhry, kromě triumfů nad Young Boys Bernem a Anži Machačkalou ovšem doma podlehl Udinese.

Newcastle nevyhrál na Anfield Road už více než 18 let, naposledy tomu bylo v dubnu roku 1994. Liverpool pak zvítězil ve všech sedmi vzájemných soubojů s Magpies na domácí půdě. A co víc, všechny tyto výhry byly o dva a více branek. Alan Pardew je tak ve složité pozici, přesto má však na Liverpool dobré vzpomínky. Když v prosinci 2010 nastupoval na post manažera Newcastlu, debutoval proti Reds a vyhrál 3:1.

Liverpoolu bude opět scházet brankářská jednička Pepe Reina, který má problém se zadním stehenním svalem. Stejné zranění nepustí do utkání ani Glena Johnsona. To Newcastle může těšit fakt, že Demba Ba s největší pravděpodobností vyhraje souboj s bolavým lýtkem a bude k dispozici. Schází ovšem záložník Cheick Tiote, jenž si odpyká druhý ze tří trestných zápasů.

8:2. Když sečtete číslovky dávající dohromady tohle památné, zhruba rok staré skóre zápasu na Old Trafford, dostanete desítku - a právě v rámci desátého kola Arsenal chystá velkou odvetu. V týdnu se naladil na góly ještě bohatším thrillerem (7:5 porazil Reading), aby teď se ctí čelil mimo jiné Robinu Van Persiemu, jenž loni na drtivý debakl dohlížel z pozice kapitána Gunners.

Duely Arsenalu s Manchesterem United už v minulosti příznivcům Premier League nabízely hromadu nezapomenutelných okamžiků. Mezi nimi lze jmenovat třeba "božského" Wengera na tribuně, incident Martina Keowna s Ruudem Van Nistelrooyem či Wiltordův mistrovský úder. A samozřejmě loňskou demolici. Srpnové události si přitom okamžitě žádají další interesantní kapitolu - Van Persieho úprk k někdejšímu velkému rivalovi vyvolal v řadách fanoušků Kanonýrů mohutnou vlnu negativních emocí, která se dnes jistě znovu přihlásí o slovo.

Nevyhnutelné bučení a pískání na Nizozemcovu osobu od samého počátku by mohlo být efektivní v kombinací se zažitou nekoncentrací Red Devils v úvodech letošních domácích představení. United inkasovali ve druhé minutě z kopaček hráčů Spurs i Bragy, po třech minutách prohrávali s Fulhamem a po jedenácti také se Stokem. Ačkoliv nakonec tři z těchto duelů přeci jen strhli na svou stranu, pro Sira Alexe Fergusona to jistě musí být alarmující zjištění; jakkoliv Arsenal letos své zápasy nějakými časnými údery rozhodně nevyhrává.

Obecně jich koneckonců neopanoval tolik, kolik by si před výkopem sezony býval vysnil. Devět kol a všehovšudy čtyři triumfy zanechaly Gunners rovnou šest bodů za jejich dnešními soky, kteří spolu s městskými kolegy stále vytrvale doráží na vedoucí Chelsea. To je už vskutku pořádná ztráta, když uvážíte, v jak časné fázi ročníku se právě nacházíme. K tomu si připočtěte více než šestileté kanonýří čekání na plnohodnotný lup z Old Trafford a teoreticky by vám mohla vyjít nutná předzápasová deprese Londýňanů.

Jenže situace je spíše opačná. Arsenal rozhodně nebyl v dobré pohodě, když po půlce října prohrál s Norwichem i Schalke, aniž by jedinkrát skóroval. Nicméně od té doby Gunners zaznamenali dílčí, leč vitální úspěchy: za asistence navrátilců Wilsherea a Sagny těsně přemohli sousední QPR, aby poté v poháru dramaticky zvrátili hrubě nepříznivý stav 0:4. Jestliže ManUtd naproti tomu zažilo přestřelku s nešťastným vyústěním (4:5 padlo v prodloužení do klína Chelsea), dokonce by se na druhý pohled mohlo zdát, že do sobotního šlágru kráčí lépe naladěni hosté z hlavního města.

V jejich řadách se zřejmě opět objeví duo Sagna-Wilshere, na druhou stranu Wengera určitě nepotěšily další komplikace zdravotního stavu Oxlade-Chamberlaina či nové zranění Gervinha. V pořádku ke všemu stále není brankářská jednička Wojciech Szczesny.

Robin Van Persie loni v dresu Arsenalu zatížil konto brankáře United doma i venku; tentokrát je v docela odlišné pozici, avšak stále dobře naladěn. Při bilanci sedmi gólů v devíti ligových zápasech by bylo obřím překvapením, kdyby se teď neobjevil v základní sestavě. Zato Chris Smalling spolu s Kagawou, Jonesem či Vidićem mohou na podobnou jistotu dopředu zapomenout, ba ještě hůř - do průběhu prestižního utkání na 100 % nezasáhnou vůbec.

Pětice duelů nás čeká v nejfrekventovanější čas pro anglická klání, od čtyř hodin nastoupí deset celků, zřejmě nejzajímavější zápas bude nicméně k vidění ve Walesu. Do Swansea přijede Chelsea, vedoucí tým Premier League, jehož herní tvář ani zdaleka nepřipomíná toho loňského zanďoura, s nímž tak deptala celou fotbalovou Evropu. Trio Mata, Oscar, Hazard přináší úplně jinou dimenzi fotbalu.

Z defenzivního krále se stal král ofenzivní. Chelsea hraje nádherný fotbal, dává spoustu branek a nabízí až zvláštně kontrastní obrázek oproti minulé sezoně. Mladičká záloha šlape jako švýcarské hodinky, kde to ovšem skřípe, je útok. Fernando Torres je kapitola sama pro sebe, dobrým výkonům ze začátku sezony se navázání nedostalo a španělský forvard je nevyrovnaný až běda. Otázkou tak zůstává, zda Di Matteo nedá prostor raději Sturridgovi.

Los League Cupu a Premier League připravil pro Chelsea zajímavý dvojboj s Manchesterem United. První mač nabídl překrásnou hodinu hry, kterou pak utnul sudí Mark Clattenburg. Ve středu nicméně vyhrál fotbal, k vidění byla neuvěřitelná podívaná, v níž padlo devět gólů, a Blues zaslouženě vyřadili Rudé ďábly z ligového poháru. Teď se Londýňané pokusí odpovědět na nedělní křivdu i na prknech nejvyšší anglické soutěže.

Swansea se po obzvláště tragickém září pomalu zvedají, i když výkony z úvodu sezony nepředvádí ani omylem. Pro Velšany je však hlavní, že opět sbírají body, na začátku října uhráli alespoň jeden s Readingem, před dvěma týdny pak porazili Wigan. Ani proti obhájcům titulu Manchesteru City neodehráli špatný zápas a klidně mohli dosáhnout na remízu, nakonec ale podlehli 0:1. Velkou vzpruhou může být postup v ligovém poháru, v Liverpoolu porazila Swansea Reds 3:1.

V blízké historii se oba kluby střetly jen dvakrát - v loňské sezoně. Na Stamford Bridge vyhrála Chelsea jasně 4:1, naopak v Liberty Stadium vybojovala remízu až v nastaveném čase. Zajímavostí je fakt, že v obou utkáních Blues dohrávali o desíti mužích, v domácím klání byl vyloučen Torres, ve Walesu pak Ashley Cole. Bez zajímavosti rovněž není ani to, že v oslabení byla Chelsea proti Swans úspěšnější - při plném počtu hráčů činí skóre 2:1, bez jednoho vyloučeného pak 3:1.

V sobotu odpoledne bude naposledy chybět John Terry. Tři ze čtyř zápasů za údajné rasistické urážky si odpykal a na Liverpool tak již bude k dispozici. Po červených kartách z ligy a stopce v poháru se vrací dvojice Torres, Ivanović. Nejistý je ovšem start dvojice Juan Mata, David Luiz. Španěla trápí zadní stehenní sval, Brazilce pak kotník. V případě absence prvního z nich by zaskočili nejspíš Moses či Sturridge. Kudrnatého obránce by potom nahradil ve středu obrany Branislav Ivanović a na jeho místo na pravém beku by nastoupil Cesar Azpilicueta.

Swansea bude opět postrádat brankář Michel Vorm, stejný problém jako Luiz má pak stoper Ashley Williams, ale neměl by ho ze zápasu vyřadit. S otazníkem je i start Chica, který musel v Liverpoolu střídat a není stoprocentně fit.

V Premier League to není nic moc, jakkoliv známky zlepšení pozorovat jde. Oproti vlastním výkonům v rámci Capital One Cupu každopádně ligoví Kanárci sotva obstojí; vždyť se v týdnu poprvé za posledních 18 let prodrali do čtvrtfinále této soutěže, navrch v konfrontaci se silným Tottenhamem. Dokáže Norwich navázat nyní proti Stoke City?

Chrise Hughtona ještě čeká dlouhá cesta ke složení své fotbalové maturity, po úvodních rozpacích a třízápasové šňůře bez bodu to nicméně vypadá, že se jeho "nový" Norwich naladil na pozitivní notu. Šokoval Arsenal, aby si na osmý pokus dokráčel pro první skalp tohoto ročníku, a pak alespoň zremizoval utkání na Villa Parku. Přitom v součtu jen jednou inkasoval, což je vpravdě velký posun.

Pro Canaries to byla už čtvrtá plichta v sezoně, což však není nic proti výkazu Potters. Ti odstartovali sérií čtyř remízových výsledků a v součtu s koncovkou loňského ročníku se s protivníky rozešli smírně v 10 z 15 posledních případů. Pokud bych měl předpovědět výsledek nadcházejícího klání, po remíze dost možná také sáhnu, především se ale zaměřím na takzvaný "under".

Oba celky totiž mají solidní problémy se střílením gólů. Norwich od počátku sráží velká rozhazovačnost, a když už se našel spolehlivý střelec (stejně jako loni jde o Granta Holta), hned dvakrát pouze korigoval skóre duelů s giganty. Až na třetí pokus mu to proti Gunners vyšlo. Ve Stoke-on-Trent se zase určitou dobu mohli spolehnout na Petera Crouche, ovšem ten už tři kola po sobě mlčí a - světe, nediv se - dokonce dvakrát se za tuto dobu finišovalo za stavu 0:0.

Hughton počítá s tím, že by mohl mít zpátky při sobě Russella Martina, jakkoliv v létě příchozí pravý bek Steven Whittaker ve středu konečně startoval v soutěžním zápase za A-tým. Hostující útočník Harry Kane si počká až do Vánoc nebo přinejmenším jeden celý měsíc, zdá se.

Zlé jazyky nelhaly - Marc Wilson si zlomil lýtkovou kost a zhruba na tři měsíce musí na fotbal zapomenout. Jeho místo tedy zaujme Andy Wilkinson. Záložník Glenn Whelan vedle toho doléčil natažený zadní stehenní sval, přičemž Tony Pulis hodlá přeci jen dopřát startovní post Mattu Etheringtonovi. Jemu se zřejmě obětuje Kightly či Whitehead.

Honba za špičkou tabulky pokračuje. Tottenham sice před dvěma týdny ošklivě podlehl doma Chelsea, přesto ztrácí právě na obhájce trofeje pro vítěze Ligy mistrů "jen" pět bodů. Na čtvrtém místě tak má celé čelo před sebou na dohled a čeká na zaváhání jednoho ze tří favoritů. Samozřejmostí ale pro Kohouty zůstává povinnost naplno bodovat v každém utkání, natožpak doma s Wiganem.

Nicméně ten, kdo dobře Premier League zná a sleduje, ví, že právě v těchto utkáních má Tottenham čas od času obrovské potíže. Doslova pohromu pro laické sázkaře vždy znamenaly domácí utkání Spurs s Wolverhamptonem, Norwichem (letos doma 1:1) nebo právě s Wiganem. S Latics například před dvěma lety dokonce prohráli.

Cílem André Villas-Boase je tuto katastrofu z roku 2010 v žádném případě neopakovat, naopak, zkusit využít ne úplně snadného losu vedoucí trojice a přiblížit se na ještě kratší dostřel. United hrají s Arsenalem, City vyjíždí na nepříjemnou půdu West Hamu a Chelsea na svízelný výlet do chladného Walesu na půdu Swansea.

Wigan navíc nemá zrovna oslnivou formu, z posledních šesti zápasů hned čtyři prohrál a zvítězil jen poslední kolo s West Hamem. Tento zápas nabídl krásnou podívanou, gólů mohl padnout klidně dvojnásobek a i to je příslib pro pěknou podívanou na White Hart Lane.

Jejím aktérem určitě nebude Moussa Dembele, který stále nedokázal vyléčit zranění boku. Do hry se naopak může podívat Emmanuel Adebayor, jenž se zbavil nemoci a je kouči André Villas-Boasovi plně k dispozici. Ne tak Jake Livermore, nad jehož stavem visí otazník.

Podobně nejistý je start křídelníka Wiganu Rya Miyaichiho, jehož zřejmě vyřadí ze sobotního utkání poraněné tříslo. Stejně tak nebudou Robertu Martinezovi k dispozici další dva hráči. Antolin Alcaraz absentuje rovněž kvůli tříslu, zatímco Albert Crusat má problém s kolenem.

Jen dvakrát z úvodních osmi kol Sunderland neremizoval. První čtyři duely skončili pro Black Cats smírně, a až pátý duel dokázali strhnout na svoji stranu. Týden poté pak poprvé i prohráli, ale od té doby zase jen remízy. Proti Aston Ville na svém stadionu už Mackems potřebují zvítězit, nejvíce bude zřejmě záležet na tom, jak se vyspí Steven Fletcher.

Ano, na individualitách většinou nezáleží. Nicméně v případě Sunderlandu se dá bez nadsázky říct, že se v ofenzivní části jedná o tým jediného muže. Ač v kádru Martina O’Neilla figurují hvězdy typu Sessegnona, McCleana, Seba Larssona nebo nově Adama Johnsona, všech pět branek, které celek ze severu Anglie vstřelil, měl na svědomí Steven Fletcher. Tu poslední si dal vlastním gólem Demba Ba.

Sobota bude zcela jistě pikantní záležitostí pro dalšího jednotlivce. Martin O’Neill, současný lodivod Sunderlandu, bude stát proti Aston Ville v barvách nynějšího zaměstnavatele teprve podruhé. Čtyři roky strávil v birminghamském klubu, než se v prosinci loňského roku upsal právě Černým kočkám. Jeho první návrat skončil bezbrankovou remízou, dnes by chtěl své staré známé jednoznačně porazit.

Aston Villa se jak obvykle trápí. Z posledních pěti zápasů získala jen dva body a ráchá se na hladině sestupových vod. Ze sedmnácté pozice hledí vzhůru, ale na hřišti Sunderlandu to na úspěch nevypadá. Zůstaneme u čísla pět, tolik posledních vzájemných střetů totiž Villans se sobotním soupeřem nezvládli zvítězit, ba co víc jen dvakrát jim vsítili branku.

Nicméně ani Sunderland neprožívá právě skvělé období. V součtu s loňskou sezonou vyhrál jen jeden (!) z minulých 16 zápasů a to už je skutečně na pováženou. Jedenáct z nich pak skončilo pro Mackems toliko populární plichtou. Ale abychom nehaněli jednookého mezi slepými, Aston Villa potřebovala na jedno vítězství dokonce z 19 klání...

Martin O’Neill nemá žádné čerstvé zranění, nejistý a dokonce nepravděpodobný je start Tituse Brambla. Více novinek přichází z tábora hostí, levý bek Joe Bennett se po jednozápasovém banu vrací do kádru, naopak Karim El Ahmadi si právě jeden duel za pět žlutých karet odkroutí nyní. Otazníky visí nad dvojicí Chris Herd, Ciaran Clark, oba trápí koleno.

Fulham se 14 body po devíti kolech - nejlepší start od sezony 2003/04. Everton se 16 body po devíti zápasech - nejlepší start za posledních šest let. Dva kluby s tradičně mnohem silnějšími jary se vypořádávají s příjemnou, avšak svým způsobem znepokojivou změnou. Oba jsou momentálně součástí elitní sedmičky a zejména pro Fulham existuje v podstatě jediný klíč k uchování tohoto privilegia i pro další kolo - opětovný triumf.

Cottagers na lecčems zapracovali; zatímco loni si úvodem sezony zvykali na Jolovo ryze ofenzivní pojetí hry, dnes už jsou s ním plně obeznámeni a i bez klíčového dua Dembélé-Dempsey v rámci možností řádí. Ovšem jeden háček přetrvává - a tím je bezpochyby venkovní forma. Fulham je teď mimo Craven Cottage na jednu stranu třikrát neporažen, na stranu druhou v roli hosta naplno bodoval všehovšudy jednou z pěti pokusů, přičemž nyní nezvládl dokonale výjezdy na půdu dvou aktuálně sestupujících nováčků. Proto je Jolově partě tak nějak automaticky uložena povinnost sbírat co nejvíc bodů na vlastním hřišti; tím spíš, pokud v závěsu číhají další dva 14bodové týmy.

Také fanoušci Toffees se přirozeně dělí na ty, kteří raději upité sklenky charakterizují jako poloprázdné, a naopak na ty, kteří je mají za poloplné. První skupina kroutí hlavou nad třemi po sobě jdoucími remízami; ta druhá připomíná průběžné (a skvostné) páté místo nebo šestizápasovou šňůru bez padnutí. Na základě zběžného empirického výzkumu byste nicméně mohli předpokládat, že po tomto víkendu první grupa řádně zchudne na své členské základně. Everton má totiž s Fulhamem parádní bilanci, když jej ze šesti minulých pokusů v rámci všech soutěží přemohl hned v pěti případech.

Ať už očekáváte ten či onen výsledek, celkem logicky byste si měli být jisti pořádnou várkou vstřelených branek; oba mančafty se totiž zatím prezentují coby relativně produktivní. Ostatně jen jedno letošní ligové klání zahrnující fotbalisty Fulhamu nevidělo alespoň tři branky (posledně tu máme šestigólový thriller na Madejski Stadium). A třebaže Toffees jsou v tomto směru lehce úspornější, žádná z jejich nedávných remíz nebyla bezbranková (tři ze čtyř dokonce byly čtyřbrankového charakteru) a obě výhry z aktuálního "neporazitelného období" čítaly rovnou tři zásahy úspěšnější strany.

Martin Jol je před tímto víkendem oproštěn od jakýchkoliv nových starostí s čerstvě zraněnými borci; ba naopak vítá zpět Chrise Bairda. Dva staří známí marodi, Tavares s Daviesem, jsou nicméně stále out. Na druhé straně barikády Moyes nadále nemůže počítat s Gibsonem, ovšem zároveň je optimistický ohledně menších Mirallasových problémů s kotníkem.

Obhájce titulu a nováček soutěže. Kočka a myš? Ale kdeže... Manchester City dnes večer přijede na půdu West Hamu United s těžkým úkolem, dokázat to, co se v letošní sezoně podařilo jen jednomu týmu. Před měsícem dobyl Upton Park Arsenal, dnes se o podobný počin pokusí svěřenci Roberta Manciniho.

A rozpoložení jejich myslí by se dal hodnotit veskrze pozitivně. Citizens vyhráli v Premier League už čtyřikrát v řadě a na takřka jubilejní "pětku" mají nakročeno poměrně slušným způsobem. Nicméně na hřišti West Hamu jim to v poslední době moc nejde, minulé čtyři zápasy znamenaly pro favorita jen jedno vítězství.

Hammers mají rozhodně o motivaci postaráno. Minulý týden prohráli v atraktivním utkání na hřišti Wiganu 1:2, přičemž alespoň na bod dosáhnout mohli. I přes porážku ale stále živí vidinu na nejlepší start v Premier League, respektive na jeho vyrovnání. V sezoně 1999/00 získali v prvních deseti kolech 17 bodů a když dnes zvítězí, budou mít na svém kontě stejný počet bodů.

Favoritem je ovšem určitě hostující celek. Kromě nesporné hráčské kvality a solidní formy může nováčka strašit i fakt, že Manchester City neprohrál v lize už patnáctkrát v řadě. A přitom už měl kolikrát namále. Před čtrnácti dny proti West Bromwich Albionu kupříkladu ještě deset minut před koncem prohrával, jenže pak naskočil Edin Džeko a dvěma góly strhl tři body na stranu City.

Dnes by ale bosenský forvard měl začít opět jen na lavičce. Předpokládá se totiž, že Mancini upřednostní argentinskou útočnou dvojici Carlos Tévez, Sergio Agüero. Stejně jako oni by měl hrát konečně i Pablo Zabaleta, jenž vyléčil zranění zadního stehenního svalu právě včas - jak Micah Richards, tak Maicon jsou mimo hru.

K dispozici jsou naopak Javi Garcia a James Milner. První jmenovaný doteď laboroval pro změnu s předním stehenním svalem, anglický záložník se pak vrací po jednozápasové stopce za červenou kartu. Ve West Hamu nic nového pod sluncem není, Sam Allardyce stále postrádá kvarteto "raněných" - Guy Demel, Matthew Taylor, Ricardo Vaz Té a Jack Collison.