Anglická Premier League - souhrn 10. kola

Góly: 36. Peter Odemwingie, 60. Peter Odemwingie

One man show. Podobně jako včera odpoledne bylo utkání z hlavní části zápasem jednoho muže - a opět to nebyl Angličan, jimž je letos stadion Hawthorns zapovězen. Ač byl Luis Suárez dominantnější než dnes Peter Odemwingie, drobný Nigerijec sám zrežíroval pro svůj tým tři body. Vstřelil obě branky WBA a zajistil tak týmu z West Midlands umístění na pohárových příčkách. Southampton naopak zůstává stále na dně tabulky.

Před utkáním bylo ticho. Památce zesnulých Britů ve všech válečných konfliktech věnovali hráči i fanoušci obligátní "minutu", než hvizd hlavního sudího Marka Halseyho rozčísl mírumilovnou atmosféru a začal boj. Ten naopak odstartoval poměrně zostra a lépe pro domácí WBA. Po pár desítkách vteřin uháněl vstříc vápnu Shane Long, ale místo vhodnější střely zkoušel ještě přihrávat pod sebe... a nikoho nenašel.

Obrovskou šanci spálil ve dvacáté minutě Zoltan Gera, který stál úplně osamocený před malým vápnem, když k němu přilétla přízemní střela Odemwingieho. Záložník Baggies, ale nezareagoval ideálně a tečoval míč mimo branku. Náznak šance si vypracovali i hráči Southamptonu, když Adam Lallana utekl po levé straně do vápna a jeho tečovaný centr málem dostihl Rodriguez.

V rozmezí půl minuty to pak velmi zajiskřilo u obou branek. Hlavičku Lamberta lapil Foster ještě bez potíží, na druhé straně už se po střele Odemwingieho natahoval Gazzaniga marně. Naštěstí pro hosty šel Nigerijcův pokus zpoza vápna o centimetry vedle tyčky. Hbitý ostrostřelec se však přeci dočkal - za pět minut. Z osmnácti metrů napřáhl, otřel prudkou střelu o nešťastníka Yoshidu a míč skončil i přes snahu Gazzanigy v síti - 1:0.

Na rozdíl dvou branek pak mohli domácí zvýšit v poslední minutě první půle. Long se výborně protáhl do vápna, ale ztroskotal na bystrém brankáři Sotonu. Odražený míč pak vracel mezi tři tyče opět Odemwingie, jenže tentokrát blokující obránce vytlačil balon mimo ohrožení.

Dvě minuty po změně stran mohlo naopak udeřit u Fosterovy brány. Po zvláštním čelním biliáru se míč dostal k Lambertovi, ten dlouho neváhal a po ideálním zpracování střílel. Zasáhl však jen břevno. Saints ve druhém poločase výrazně soupeři zatápěli pod kotlem, přebírali otěže klání a byli nebezpečnější a nebezpečnější. Jenže úder do černého přišel opět od West Bromwiche.

Shane Long obdržel v šedesát minutě míč u levé lajny, narýsoval dokonalý centr přesně do náběhu Odemwingieho, jenž se zachoval jako správný šutér a nekompromisní hlavičkou zvýšil na 2:0. Tato událost do té doby agilního nováčka dost opařila a iniciativu převzali opět domácí.

Necelou čtvrthodinu před koncem si vzali slovo dva střídající hráči a stálo to za to. Lukaku díky své síle vybojoval zdánlivě ztracený míč v šestnáctce, odcentroval na druhou tyč a Chris Brunt se z voleje opřel do balonu. Křížnou ranou minul branku jen těsně. Do bezprostřední blízkosti Fostera se pak v nastaveném čase dostal Lallana, ale anglický brankář včasným výběhem a dobrým zákrokem zajistil pro Baggies ke třem bodům i čisté konto.

Góly: 67. Luis Suárez - 43. Yohan Cabaye

Liverpool si asi zasloužil tři body, ale ze souboje s Newcastlem si odváží jen jeden. Hlavní postavou utkání byl jednoznačně Luis Suárez, který dělal, co mohl, aby svému celku pomohl k vítězství. Nakonec v gól proměnil jen jednu situaci a Cabayeho branka ze závěru prvního poločasu tak stačila Magpies na bod.

Utkání začalo poměrně zostra, v pěkné atmosféře už po třech minutách zahrozili domácí, střílený centr Gerrarda z přímého kopu však Krul vyboxoval. Na konci druhé desetiminutovky poprvé zahrozil Suárez, který nejprve sám vybojoval přímý kop a pak z něj poslal míč na bránu - bohužel pro domácí jen olízl boční síť. O minutku později to byl opět Suárez, kdo dostal dobrou kolmici od Susa a z úhlu donutil Krula k prvnímu většímu zákroku

Newcastle byl v prvním poločase pasivní, ale už jeho první příležitost skončila brankou. Hatem Ben Arfa si tři minuty před koncem úvodního dějství pohrál se dvěma obránci na boku šestnáctky, přenesl míč na druhou stranu vápna k Cabayemu a ten si poradil fantasticky. Po zpracování druhým dotekem napálil míč křížnou střelou na bránu a jeho projektil zastavila až síť - 0:1. Byl to zároveň první gól hráče Magpies na Anfieldu za posledních téměř osm let.

Druhá půle nabídla vzrušující okamžiky až krátce před šedesátou minutou. Suárez napřáhl ke střele z hranice vápna, jeho pokus na zadní tyč Krul konečky prstů vytáhl na roh. Za zhruba šedesát vteřin pak Uruguayec přihrál Sahinovi, jenž mířil na stejné místo, ale branku těsně minul.

Zhruba v půlce druhého poločasu Newcastle přišel o míč ve středu hřiště o míč, José Enrique nakopl míč vpřed na Suáreze a pak už to byla fotbalová báseň. Kontroverzní útočník geniálně zpracoval balon na rameno, v obrovské rychlosti obešel Krula a uklidil předmět sváru do branky - 1:1. Hlavní hrdina vyrovnávacího momentu se zaskvěl i o tři minuty později, když ve vápně obehrál Colocciniho, předložil mezi penaltu a malé vápně míč Shelveymu, jenže střídající záložník na něj nedosáhl ideálně a Krul tak slabou "střelu" mohl v klidu lapit.

Čtvrt hodiny před koncem byl Liverpool blízko otočení zápasu. Rychlý brejk rozběhl Suárez, přihrál ideálně volnému Sterlingovi, avšak mladičký křídelník se střelou příliš váhal a Steven Taylor jej skvělým blokem stačil zkřižovat. Anfield Road však hnala jasně lepší Liverpool za gólem a Reds svého soupeře tlačili. Akci Ben Arfy po chybě Enriqueho nakonec zachránil dobrým zákrokem Brad Jones, který zkrotil i střelu Sammy Ameobiho.

Akcie Liverpoolu výrazně zvýšil i moment z 84. minuty. Nervy na uzdě neudržel kapitán Newcastlu Fabrizio Coloccini, který ošklivě dohrál souboj s Luisem Suárezem a na nápovědu čárového byl poslán pod sprchy. Svěřenci Brendana Rodgerse nicméně přesilovku nevyužili, nejblíže brance byl dvakrát Jonjo Shelvey, který neuspěl ani se střelou z úhlu, ani s hlavičkou zblízka. Oba pokusy Tim Krul kryl a pojistil tak Strakám cenný bod. Tečovaný přímý kop Suáreze totiž podivuhodně orazítkoval jen břevno.

Góly: 66. Djibril Cissé - 16. Kaspars Gorkšs

Reading s QPR budou i po tomto kole nadále vězněni v sestupové zóně. Obě mužstva, která už jako jediná čekají na premiérový zářez v sezoně, se totiž rozešla smírně - a tak QPR marně pokračuje v rekonstrukci se čtyřmi body po 10 utkáních. Majitel klubu Tony Fernandes nicméně v zápasovém magazínu opětovně vyjádřil Hughesovi důvěru, ten se tedy i přes nejhorší start od roku 1968 zřejmě nemusí ničeho bát.

První poločas už na první pohled charakterizovaly dvě věci: nezměrná Taarabtova (střelecká) aktivita a efektivita Readingu. Ten fakticky za celý zápas Júlia Césara neprověřil, střílel maximálně do protihráčů či vedle, i přesto ale branky dosáhl. Naproti tomu Maročan do přestávky vypálil hned čtyřikrát (dvakrát mimo, dvakrát slabě do cílového prostoru), aby po přestávce jakoby návdavkem spálil dvě tutovky.

Gól Royals se zrodil poměrně brzy a takříkajíc z ničeho. V 16. minutě Morrison po rohu na druhý pokus přeci jen vykouzlil hlavičkovaný projektil, který přistál dokonce na břevně, a Gorkss už z dorážky dokázal to, co Morrison nikoliv. Jemná teč udělala z jeho střely horkou bramboru, která následně proklouzla škvírou mezi oběma Césarovýma rukama.

Jestliže Taarabtova snaha byla dnes krajně neúčinná, Granero coby exekutor přímých kopů na tom byl o něco lépe. Především si hned skrze svůj první takový pokus na McCarthym vynutil něco, co by Angličan z fleku pojmenoval jako "wondersave". Mladý brankář neuvěřitelným skokem do levé šibenice vytáhl na břevno vpravdě velmi zdařilý pokus španělského záložníka. QPR dlouho nebylo takhle blízko úderu.

Teprve počínaje 55. minutou QPR začalo pomalu tlačit a vrcholem zvýšené snahy mohla být penalta po lehkém stažení Mackieho, potažmo Hoilettův průnik z levé strany - ani jedno ale nedopadlo. A tak se Rangers dočkali až v 67. minutě, když Bosingwa s citem odcentroval na malé vápno, před Cissém se jen naprázdno proletěl jeden z obránců ve žlutém a dosud zbytečný Francouz si jedním dotykem s balonem hravě připravil gólovou pozici.

Royals se mezitím celkem slušně prosazovali po levé McAnuffově straně, jednu takovou akci zakončil Roberts jen do dobře postaveného Ferdinanda. Tempo zápasu bylo v tu chvíli v nejvyšším bodě odpoledne a za těchto okolností se skóre mělo znovu měnit minimálně v 84. minutě. Tehdy Zamora rozjel pěkný protiútok QPR, v jehož koncovce udělal Taarabt vlastně vše nejlíp, jak mohl; to jen McCarthy opět čaroval. Maročanův pokus bystře vykopl pravačkou.

Záhy už Taarabt raději sám od sebe minul, a když ani Cissé či Kébé v hektickém závěru se svou enormní snahou nepochodili, zápas si to pragmaticky vzato namířil za nejhorším možným výsledkem. Takto totiž rovnou obě strany prodloužily svou neschopnost vyhrát ligové utkání. QPR je přitom v o něco horší pozici, jelikož má o odehraný zápas více než jeho dnešní sok.

Góly: -

Měli šanci přeskočit Chelsea a držet se na dostřel prvnímu místu. Ale ve West Hamu Manchester City neuspěl, ba co víc, měl prohrát. V úvodu neuznal sudí Nolanovi regulérní branku a připravil tak Londýňany o vítězství. V utkání totiž další gól nepadl.

Inkriminovaná situace se udála už ve čtvrté minutě, kdy se kapitán Kladivářů Kevin Nolan gólově prosadil, jenže mu radost zhatil praporek čárového. Opakované záznamy však ukázaly, že chybně. Šance se pak střídaly na obou stranách, Jaaskelainena prozkoušeli Nasri, či Džeko po přihrávce Téveze. Finský gólman ale všechny pokusy výtečně kryl.

V permanenci byl ale i Joe Hart. Diamého rána ještě jeho svatyni přeletěla, ale Benayoun po centru Jarvise už mířil přesněji a anglická jednička musela zasahovat. Oddechnout si pak Hart musel po dvaceti minutách zápasu, kdy byl ve veliké šanci Carroll a jen těsně minul branku.

Druhé dějství nabralo na obrátkách zhruba po dvanácti minutách, kdy Benayoun nacentroval do vápna a Kevin Nolan hlavičkou těsně minul přední tyč. Po hodině hry to v Upton Parku zasvítilo. Gól sezony měl na kopačce Andy Carroll, jenž vystřihl dokonalé nůžky po skvělém náběhu a uvolnění levého beka McCartney, jenže při cestě do sítě míč odchýlil těsně vedle Clichy.

Rychlý sled šancí pokračoval, Balotelli krásně uvolnil Téveze nahrávkou do vápna, Argentinec ještě kličkou ošálil Collinse, jenže následnou střelu poslal vysoko nad. Hned za tři minuty Tévez obešel obránce soupeře, nacentroval do vápna, kde se z druhé vlny zjevil Gareth Barry, který hrudí skvěle zpracoval, ale následně píchl míč špičkou v obrovské šanci vedle.

Poslední příležitost měl na svědomí opět obhájce titulu. Deset minut před koncem mohl skórovat střídající Sergio Agüero. Nejlepší střelec City loňské sezony dostal přihrávku na přední tyč, jenže jeho střelu Jaaskelainen skvěle zlikvidoval. Zápas tak skončil 0:0.

Góly: 88. Pablo Hernández - 61. Victor Moses

Tenhle zápas, to nebyla fotbalová Anglie. Přirovnat by se dal tak maximálně k typickému čaji o páté, který nabízí zhruba stejně vzrušení jako jsme si mohli užít díky utkání ve Swansea. Úplnou katastrofou byl první poločas, o němž se lépe nezmiňovat. Ve druhém už se hra zlepšila, Chelsea pokračovala v lehké převaze, ale nezvládnutý závěr utkání znamenal nakonec "jen" remízu 1:1.

Začátek duelu přitom vypadal slibně. Už po dvou minutách Swansea krásně zakombinovala na pravé straně, dostala se až do vápna, ale pohledná akce ztroskotala na finální přihrávce. Podobně dopadl u druhé brány Hazard, který sice prošel přes jednoho obránce Velšanů do šestnáctky, nicméně na dalším pohořel.

Deset minut poté se obě mužstva dostala už do větších náznaků šancí. Hazardův roh našel hlavu Torrese, ale Španěl trefil na zadní tyčce stojícího Brittona. Krátce nato pak Hernandez v brejku nacházel ve vápně Michua, jenž ovšem v pádu při snaze střílet míč jen odkopl mimo ohrožení branky Petra Čecha.

První velká šance přišla v šestadvacáté minutě. Fernando Torres přihrál do vápna Mosesovi, jenž z první z úhlu napálil míč na branku. Tremmel reflexivně střelu vyrazil a stihl sebrat i následnou dorážku hlavou od Torrese. A od tohoto momentu šlus. Nuda, bída, utrpení. Těch dvacet minut života fanouškům na stadionu ani nám u počítačů už nikdo nevrátí a poločasový hvizd byl čirým vysvobozením.

Druhá půle začala o trošku živěji a konečně se něco začalo dít. Čtyři minuty po přestávce se hezky uvolnil za vápnem Hazard a střelou k tyči protáhl Tremmela. Za pár desítek vteřin pak centr Torrese poslal hlavou nad Moses. Následující desetiminutovka připomínala opět tragédii první půle, ale pak přišel blesk. Hazardův přímák vytáhl Tremmel skvěle na roh, jenže z něj už Chelsea udeřila. Oscarův roh dopadl ideálně na hlavu Cahilla, jehož střelu ještě lehce tečoval rovněž hlavou Victor Moses a od něj a následně od tyčky už míč rozvlnil síť - 0:1.

Uběhlo dalších deset minut a trošku zatrnulo i fanouškům Blues, to když střílel De Guzman pod břevno a Čech musel vynaložit jakés takés úsilí, aby zabránil balon v cestě za jeho záda. Zapeklitou střelu po chvíli zkoušel střídající Dyer a český gólman se zapotil ještě víc. Zajímavý padající list raději "plácl" nad břevno na roh.

Pak se nad Liberty Stadium roztrhlo nebe, které kromě mohutného deště s kroupami přineslo Swansea nakonec i vyrovnávací gól. Tři minuty před koncem se k míči v šestnáctce dostal další Laudrupův žolík Shechter, přihrál pod sebe na Pabla Hernandeze a posila z Valencie prudkou ranou k tyči zařídil Velšanům bod za remízu 1:1.

Góly: 44. Bradley Johnson

Už čtyři kola vyhlíží Norwich dalšího přemožitele a momentálně sedí dobrých šest bodů vzdálen od prvního sestupujícího (ačkoliv Reading má dva zápasy k dobru). Canaries se dnes totiž povedlo stavět na trvalé neschopnosti soupeře vyhrát na cizím hřišti. Stoku se to nepovedlo od ledna letošního roku a dnes k něčemu takovému měl poměrně daleko.

Dynamiku, kreativitu i ambicióznost - to všechno postrádali Potters na ofenzivních výpadech, kterým kupodivu jen málokdy velel upozaděný Charlie Adam. Ten sice vynikal coby ojedinělý střelec, když jednou z necelých 25 metrů těsně minul a pak pálil přímo do Ruddyho náruče, avšak rozjíždět nějaké smysluplné akce, to se mu dvakrát nedařilo. Naproti tomu Norwich měl svého neohroženého kapitána ve Wesu Hoolahanovi, jenž byl ve středu takřka všeho zajímavého dění.

Právě irský záložník ještě během nezáživného úvodního dějství vybídl ke skórování svého krajana Pilkingtona, na něm si však ještě smlsl Begović. Ten byl krátký teprve na Johnsonově hlavičce po Snodgrassově centru z přímého kopu, k jehož nařízení dle hostů vůbec nemělo dojít. Nicméně stalo se a Stoke musel dotahovat; což mu tedy vůbec nešlo. Nějaké to nebezpečenství vlastně stvořil až v nervózním finále, například Walters ale selhal tváří v tvář gólmanovi Ruddymu.

Góly: 56. Ben Watson

Jeden z nejpřekvapivějších výsledků dosavadního průběhu ročníku se zrodil na White Hart Lane. Tottenham zde nejenže nedokázal vyzrát na defenzívu 15. týmu tabulky, on mu raději rovnou podlehl. Spurs tedy letos premiérově vyšli v lize střelecky naprázdno, zatímco Latics slaví druhou po sobě jdoucí výhru.

Spurs dnes zažili menší déja-vu. Jestliže před třemi lety na tomto hřišti stejného soka vyklepli 9:1, hned tu následující sezonu mu na vlastní půdě podlehli. Tehdy to byla v konečném součtu jejich jediná domácí porážka. Tentokrát už sice jde o druhé kohoutí selhání před svým publikem, dokonce v řadě, avšak to nic nemění na tom, že tento výsledek šokuje většinu divácké obce.

Přitom těžko někdo soudný může proti této bodové nadílce Wiganu něco namítat. Martinezovi svěřenci si sebou byli od počátku zcela jistí, přičemž skrze pronikavou kombinační hru a chytrý pohyb si ještě do přestávky stihli vytvořit tři solidní šance. Brad Friedel, dnes zaměstnanější brankář, musel dvakrát zasahovat proti Konému s Maloneym; Watson už posléze mířil nad břevno. Naproti tomu Vertonghenův zajímavý volej po napůl odvráceném rohu představoval jedinou významnější příležitost Tottenhamu v úvodní části.

Jen chvíli po změně stran bylo definitivně vymalováno. V 55. minutě Maloney divže nezkroutil svůj projektil od rohového praporku rovnou do sítě, ovšem i když sám drze nepochodil, Friedelova zaváhání promptně využil Watson. Poprvé v tomto kalendářním roce se tak v dresu Latics prosadil Angličan; a White Hart Lane upadlo do ticha.

Příště se probouzel už takřka výhradně k vyjádření negativních emocí; třeba při vysvlečení Adebayora a paralelním vystřídání Defoea. Publikum bylo logicky nepříjemně šokované, že Villas-Boas za této situace rotuje s útočníky stylem kus za kus. Přesto se, celkem přirozeně, Spurs zvedli, jakkoliv to dál nebyla žádná sláva. Bale ani dorážející Caulker nepochodili v největší dvojšanci, téměř kompletní zbytek domácí palby zablokovala obětavá těla stoperů Ramise a Caldwella.

Góly: 57. Gabriel Agbonlahor

Aston Villa ukončila devatenáctizápasovou mizérii s jediným vítězstvím na kontě, Gabriel Agbonlahor ukončil šňůru bez gólu trvající dokonce 28 utkání, zkrátka ideální sobotní odpoledne pro birminghamský klub. Sunderland opět potvrdil svou ofenzivní impotenci, když v osmi zápasech dal jen šest branek a dnes vyšel, stejně jako před týdnem, naprázdno.

Na severu Anglie by měli bít na poplach. Třikrát už letos Sunderland nedokázal vsítit branku, vyhrál zatím jen jednou a začíná se propadat k pásmu sestupu. Patří jim šestnáctá příčka, přičemž o místo horší Aston Villa už na Mackems ztrácí jen kvůli skóre. Villans naopak po postupu do čtvrtfinále League Cupu zažívá nesmírně plodný týden.

Ale zpět k bídě Sunderlandu. Ten si dnes nedokázal vytvořit ani nějaké větší množství šancí, i když jednou síť rozvlnil. Kdo jiný, než Stephen Fletcher, střelec 5 z 6 gólů týmu, hlavou překonal Guzana, jenže stál v postavení mimo hru. Pravidla, tentokrát nejspíš neprávem, obrala Black Cats o možnost skórovat při hlavičce O’Sheae, který trkl míč do ruky Bentekeho, ale píšťalka zůstala (stejně jako minulý týden proti Stoke a Huthově ruce) němá.

Další šanci si vytvořili Mackems díky DJ Campbellovi, který hlavičkoval těsně mimo. Neúspěšně skončila i nebezpečná střela Cattermola, takže Ville stačil jediný zásah. Ten přišel v sedmapadesáté minutě. Lowton odcentroval do vápna, Benteke hlavou sklepl na Agbonlahora a hbitý forvard uklidil míč do brány - 0:1. Poté ještě velkou šanci Weimanna vychytal Mignolet, ale to už příliš neřešilo.

Góly: 7. Tim Howard (vl.), 90. Steve Sidwell - 55. Marouane Fellaini, 72. Marouane Fellaini

Čtvrtá po sobě jdoucí remíza a tentokrát dokonce ještě hořčejší. Everton parádně obrátil vývoj zápasu na Craven Cottage, aby pak veškerou snahu zmuchlal a zahodil opětovným inkasováním v 90. minutě.

Toffees do utkání odstartovali pozitivně a zároveň negativně. I přes živější vstup do zápasu totiž poměrně brzy kapitulovali, když v 7. minutě při brilantně technicky zvládnutém přímém kopu Ruize lehce zaváhal Howard a míči, odraženému od tyčky, nešťastně nastavil svá záda. Tím mimochodem s trochou nadsázky Fulhamu udělal i neudělal radost, neboť jubilejní 500. trefa Londýňanů v Premier League připadá právě na vlastní gól.

V kontextu úvodní části nicméně Cottagers mohli být za tuto branku jedině rádi; na nic dalšího se totiž nezmohli, ba ani nejevili přílišnou snahu to změnit. V dresu Evertonu proto mohl dvakrát pálit Jagielka a nebezpečný ofenzivní výlet podniknout Coleman - jelikož směrem dozadu zkrátka měli naprosté minimum práce.

Naopak jejich protějšci Hangeland s Hughesem se zapotili řádně; a nutno podotknout, že s množstvím vysokých balonů do šestnáctky si úplně rady nevěděli. Takřka každý centr si našel svého Jelaviće nebo Fellainiho, to jen koncovka soustavně pokulhávala. Belgičan si takto jednu mičudu zbytečně zpracovával, namísto okamžité hlavičky, mezitímco jeho chorvatský parťák řadu finišů spíše uspěchal. Těsně před pauzou pak také nezužitkoval do nebe volající nesmysl Bairda, který mu doslova nahrál do složité, avšak pořád relativně slibné střelecké pozice.

Druhé dějství plynule navázalo na to první. Spíše ještě Everton povýšil své ofenzivní snažení za cenu pomalého zapomínání na zadní vrátka. Nicméně intenzivnější útočení se stihlo vyplatit, ještě dokud Fulham stihl zareagovat. Coleman si v 55. minutě napravo konečně porozuměl s Mirallasem a ten zpoza obranné linie Cottagers neomylně přihrával do druhé vlny sebejistému Fellainimu.

A Karamelky v nadšeném pádění dopředu veskrze pokračovaly, což málem ztrestalo duo Kačaniklić-Berbatov. Druhého jmenovaného musel bleskurychle vytrčenou pravou rukou odmítnout Howard. Vůbec nejpodstatnějším prvkem zápasu ale dnes byla vůle Toffees jít za vítězstvím, kterou ostatně nejlépe demonstroval sám rozstřílený Fellaini při svém druhém zásahu. On nejenže si citlivě zpracoval dalekonosný nákop Jagielky, on hlavně kompletně odstavil od míče svého strážce Hughese a pak duchapřítomně napálil balon přímo k pravé tyči.

Fellaini nakonec sám mohl bez debat rozhodnout, hned dvakrát. Nejprve ho vyslal kupředu Osman a on za pomoci Hangelanda nastřelil vzdálenější tyč; u té potom dorážel zkroucený Naismith, jehož pro změnu zavrhnul dobře postavený Baird. Podruhé tito dva jmenovaní borci zpříma zaspolupracovali a Fellainiho volej divže nebyl gólový. S parádním zákrokem se vytasil Schwarzer, který záhy vychytal rovněž Naismithe v přečíslení 3 na 2.

A Schwarzerova práce nakonec nešla vniveč. Fulham se totiž v 90. minutě přeci jen zmohl na poněkud šokující a nezasloužené vyrovnání. Centr z pravé strany sice promáchl Berbatov, za ním se už ale nemýlil Sidwell. Moyes po závěrečném hvizdu opět musel kroutit hlavou.

Góly: 3. Robin van Persie, 67. Patrice Evra - 90. Santi Cazorla

Nejhorších úvodních deset kol Wengerovy éry. Primát loňské sezony odpálkovala dnešní, již šestá ztráta Arsenalu, který momentálně na svého přemožitele (a tedy i čelo tabulky) ztrácí celých devět bodů. V utkání těchto dvou týmů opětovně úřadoval Van Persie, tentokrát samozřejmě ve prospěch United.

Jestliže jsem v preview poukazoval na špatné starty Red Devils do domácích střetnutí, dnešek tuto hypotézu rychle zavrhl. Už ve třetí minutě současný kapitán Arsenalu Thomas Vermaelen ukázkově namazal svému předchůdci Robinu Van Persiemu a ten se vcukuletu nemýlil ani svou slabší pravačkou. Pro fanoušky londýnského celku potom mohlo být jen minimální útěchou, že Nizozemec odmítl gól řádně oslavit.

A to nejen proto, že zkrátka od začátku prohrávali, ale i z hlediska dlouhodobějšího. Gunners totiž v příštích minutách působili velmi zakřiknutě, až odevzdaně. Kombinovali bez účelu, lacině ztráceli balony. Navrch jakkoliv se United vepředu dokupy moc nezdrželi, jejich přechod do útoku býval po každé ztrátě bleskový a poměrně často účinný. Slabší nohu takto zajímavě pokoušel i Rooney; a to ve chvíli, kdy byla obranná linie Arsenalu ne naposledy ohromně zmatená a nezformovaná, takže vzápětí ještě nechala na bránu hlavičkovat Van Persieho.

Rovněž střelecká bilance hovořila neúprosně. Arsenal de Geu do přestávky neotestoval ani jednou jedinkrát, zatímco domácí mimo jmenované registrovali ještě jednu solidní příležitosti Van Persieho. Vylepšit Manchesteru tuto statistiku měl těsně před pauzou Wayne Rooney, když si zase jednou rovnal míč na penaltový puntík. Cazorla si nešikovně kryl obličej a Dean jeho blok posoudil jako nedovolený; ovšem Rooney senzačně selhal i po své oblíbené levačce. Branku vůbec netrefil.

To mělo Arsenal s platností od změny stran konečně nakopnout, jenže tak se rozhodně nestalo. Také druhé dějství načal Vermaelen obrovskou hrubkou, přičemž jedinou solidní možností k vyrovnání pohrdl v 54. minutě Giroud, ačkoliv v takovém úhlu nemohl trefit nic moc víc než tyčku. United byli přeci jen efektivnější. Na Van Persiem si sice ještě brzy smlsl Mannone se svým perfektním reflexem, avšak po následném rohu Mertesacker podskočil hezký centr Rooneyho a Evra na malém vápně vykonal poctivou robotu.

A pokud v tomto okamžiku nebylo technicky rozhodnuto, druhá žlutá karta pro přemotivovaného Wilsherea už mluvila jasnou řečí. Do konce zápasu se hrál spíše mariáš než fotbal. Anderson nicméně stihl přidat třetí zářez z ofsajdu a na druhé straně Cazorla doopravdy v poslední třetině pěkně zakroutil mičudu do levé šibenice de Geovy branky, aby svému krajanovi alespoň odčaroval čisté konto.