Premier League - preview 9. kola

Vzpomínáte na letošní duben? Jeden temperamentní Ital byl vhozen do víru Tyne-Wear Derby hned v rámci svého druhého vystoupení na lavičce Sunderlandu a vyplaval z něj s první výhrou na St. James Parku po předlouhých 12 letech. Navíc s čistým štítem, debaklem. A jeho premiéra? Stejně jako ta Poyetova skončila porážkou, leč ne tak krutou...

Tím temperamentním Italem samozřejmě nebyl nikdo jiný než Paolo Di Canio, kterého neméně energický Uruguayec nahradil kvůli jen o něco méně příznivé šňůře výsledků. Vysoká prohra se Swansea (0:4), která se odehrála již pod Poyetovým dohledem, byla již šestou v řadě; zato Di Canio sice navazoval na velmi dlouhou šňůru bez tříbodového úspěchu, ovšem mohl stavět alespoň na pár plichtách. To letošní Sunderland něco takového zažil jenom jednou jedinkrát, jinak se akorát hořce zklamává.

Nicméně jak se ukázalo už letos v dubnu, takové Tyne-Wear Derby dovede být parádním odrazovým můstkem k potřebným výsledkům. Na tehdejší drtivý skalp úhlavního nepřítele (3:0) Sunderland ihned navázalo cennou výhrou nad Evertonem a několika remízami, takže mu nevadil ani krutý debakl na půdě Aston Villy - v součtu se relativně v pohodě zachránil. Také tito Mackems, jakkoliv se nacházíme na konci teprve devátého kola, již musejí pomalu kalkulovat s prostým bojem o holé přežití. A tak by jim podobně emočně nabitý skalp dozajista bodnul.

Gus Poyet má být v bitvě s Newcastlem podobně klíčovým elementem jako loni Di Canio, o tom nemůže být sporu. Už jen fakt, že takto Pardew (doposledka v rámci duelů o severozápad neporažený!) čelí již čtvrtému různému manažerovi Sunderlandu, lodivodu Newcastlu pozici nijak neulehčuje - spíš naopak. Však Pardew konkrétně Poyetovi a jeho Brightonu padl ke kolenům v počátečních fázích dvou posledních ročníků FA Cupu!

Mimoto ačkoliv Latinoameričan Poyet strávil svou ostrovní hráčskou kariéru výhradně v Londýně a tu manažerskou pro jistotu ještě dále na jihu, charakter Tyne-Wear Derby si evidentně uvědomuje více než dobře. "Dovedu si představit, jak pro ně musí být těžké neustále přicházet na stadion, sledovat svůj tým a ne a ne se dočkat nějaké výhry. S tím se člověku smiřuje jen těžko. Ale tohle je derby. Zapomeňte na všechno, co se stalo předtím a co se stane poté. V tento den do toho pojďme společně a bez váhání podpírejme jeden druhého," burcoval v jednom z předzápasových rozhovorů Gus Poyet.

Ale dost už bylo o Sunderlandu, pojďme se ještě krátce věnovat také Strakám, u nichž situace rovněž není nikterak růžová. Newcastlu se tedy sice hlavně díky Rémymu zvedla ofenzíva, která se v předešlých pěti kolech vždy postarala alespoň o dvě vstřelené branky, a posledně obstála i s Ben Arfou v nezvyklé úloze hroťáka. Ovšem výměnou za to dosti trpí obranná složka. A to nejen ve smyslu, že v tom samém časovém intervalu zrcadlově vykázala průměr dvou inkasovaných gólů na zápas; ona si prochází také personální krizí.

Zdraví nyní nemusejí být Coloccini s Taylorem (ty ještě čeká posudek doktora) a po červené kartě z utkání s Liverpoolem na plac jistojistě nevyběhne jiný stoper Yanga-Mbiwa. Ve středu obrany má tedy místo předplacené Williamson; ovšem koho vedle něj? Že by nakonec opět nezkušeného Paula Dummetta, senzačního střelce do sítě Reds?

To Gus Poyet by mohl stoperskou dvojici oživit čistě dobrovolně, kdyby se náhodou rozhodl riskovat a poprvé od ledna 2012 vpustil do soutěžního klání zkušeného Wese Browna. Zrovna před takto důležitým derby by asi nešlo o nejšťastnější tah, ale možné je všechno. Krom toho se do sestavy může vrátit Ki Sung-Yueng, který musel být odstaven pro střetnutí se svým kmenovým klubem ze Swansea.

Hráči Swansea před devíti dny konečně vyhráli domácí ligové utkání, když připravili hořký debut v Sunderlandu manažeru Poyetovi, který musel skousnout čtyřbrankový debakl. Dnes se tak můžou znovu pokusit prolomit více jak deset měsíců dlouhé čekání na dva tříbodové zisky po sobě.

Pokud věříte v ukončení této série, můžete s klidným svědomím vsadit na to, že se jim podaří udržet čisté konto. Právě bezchybná defenzíva pojí všechny tři dosavadní úspěchy v tomto ročníku. A stejný počin zopakovali dvakrát i ve skupině Evropské ligy. V zatím posledním klání poprvé přišli o výhru až proměněnou penaltou v nastaveném času, která určila konečný výsledek 1:1.

Takřka dokonalou obranou se ale při letošních výjezdech pyšní West Ham, který čtyřem domácím celkům dovolil jediný gól, a to z penalty. Naposledy pak překvapil londýnského kohoutího soka a třemi přesnými zásahy odvážel poprvé všechny body. Zdá se tedy, že se diváci gólových hodů nedočkají, šance jim ovšem dává historická statistika vzájemných soubojů, která za 44 soutěžních duelů vykazuje průměr tři a půl gólu na zápas.

Na Liberty Stadium navíc padlo za dosavadní čtyři ligová klání šestnáct branek, nejvíce z celé soutěže. Tento stadion ale Kladiváři v oblibě zrovna nemají. Svého nedělního soupeře vykradli pouze čtyřikrát z dvaadvaceti pokusů, s prázdnou odjížděli čtnáctkrát. Nejživější vzpomínky vyvolává loňský srpen a tři domácí zásahy, z nichž se o jeden postaral svým premiérovým gólem v dresu Swansea Michu.

Ten se skoro jistě objeví v základní sestavě i tentokrát a Michael Laudrup navíc může počítat s uzdraveným Pablem Hernandézem. Těžké rozhodování ho pak čeká ohledně Ashleyho Williamse, který by po pětitýdenním půstu mohl znovu posadit Amata. Na místo zraněného Daviese by stejně jako proti Kubani měl nastoupit Taylor.

Na druhé straně se pak řeší útočné řady. Carlton Cole nebude ani tentokrát fit a obdobně je na tom Andy Carroll, střelec vítězného gólu z posledního střetnutí těchto celků na Upton Parku. Na úplné výši ofenzívy se tak opět objeví Vaz Te, který se konečně ozval a v předešlých dvou kolech skóroval. Mimo zůstane také James Collins, Alou Diarra a George McCartney.

White Hart Lane přivítá v neděli Hull City, tým který odsud při svém posledním, dvouletém, působení v Premier League odjížděl se čtyřmi body a bez inkasovaného gólu. Tottenham tak má další motivaci, proč odčinit předešlá dvě domácí nepovedená vystoupení.

V minulých dvou ročnících se fanoušci Kohoutů dočkali domácího vítězství nejpozději na třetí pokus. Po remíze s Chelsea a překvapivé porážce od West Hamu tak očekávají samozřejmý úspěch. Vždyť i přes tyto nezdary nahráli jejich oblíbenci nejvíce bodů za prvních osm zápasů nové sezóny.

Kromě toho slavili lehký postup v poháru přes Aston Villu po výhře 4:0 a v Evropské lize vévodí skupině bez ztráty kytičky a se skóre 7:0. I z těchto čísel je patrné, že kromě produktivní ofenzívy budou dnes zdvihat rukavici hozenou obránci Southamptonu. Momentálně třetí tým anglické nejvyšší ligy si včera připsal už šesté čisté konto a jediný, kdo jim může být roven, je zatím pětkrát úspěšný Tottenham.

Hull City má pro takový zápas ukázkovou průpravu. Při letošních čtyřech výjezdech zavítal vždy na stadion klubu, který se pohyboval v horní polovině tabulky. Nasbírané tři body za úspěšnou přestřelku na hřišti Newcastlu se tak u nováčka nedají považovat za špatný počin. Naopak až tragicky zní bilance opředená pavučinou z prvoligových let minulých. Je tomu už hrozivých sedmadvacet utkání, kdy Tygři jeli domů se třemi body.

Přitom se jako nováček na podzim 2008 rekrutoval jako obávaný dobyvatel. Po remíze v Blackburnu porazil Newcastle, Arsenal, Tottenham a West Bromwich. Zastavil je až budoucí šampión, Manchester United, který při gólových slavnostech vyhrál 4:3. Letos ale devátou příčku okupující Hull City patří se sedmi zásahy k nejméně úspěšným střelcům.

Steve Bruce prozatím využil sedmnáct hráčů, nejméně ze všech celků Premier League, dnes však svou šanci dostane například brankář Steve Harper. Allan McGregor si před třemi dny poranil stehenní sval a mezi tyče se vrátí nejdříve v prosinci. Na tři týdny je pak mimo hru útočník Danny Graham, který si v posledním kole poranil koleno. Sone Aluko a Robbie Brady pak nad svým startem věší otazníky, naopak Jake Livermore má ve své smlouvě o hostování jasně nařízeno, že se v tomto utkání neobjeví.

Jasný favorit pozdního nedělního odpoledne nebude mít ve své sestavě jména Danny Rose a Younes Kaboul. Paulinho, Andros Townsend a Kyle Walker se pak vrací z odpočinku, který jim Villas-Boas dopřál v Tiraspolu.

Šlágrem nedělního programu i celého devátého kola anglické ligy bude souboj mezi Chelsea a Manchesterem City. Oba penězi překypující celky včera musely sledovat, jak jejich konkurenti o nejvyšší pozice vítězili, a oba by dnes potřebovaly hrát na vítězství...

Domácí CFC po včerejším programu figuruje na páté pozici, v případě tříbodového zisku by se ale posunulo zpět na druhou pozici. Hosté ze severozápadu země na svého dnešního soupeře ztrácí pouhý jeden bod a jsou hned o příčku za ním.

Blues se po sérii špatných výsledků na přelomu srpna a září dostali do pohody a v tuto chvíli čekají sedm zápasů na přemožitele, čtyři poslední duely navíc všechny suverénně vyhráli. To platilo i v týdnu v rámci Ligy mistrů v Gelsenkirchenu, kde Chelsea dala domácímu Schalke lekci z produktivity a třígólovým vítězstvím se dostala do čela své základní skupiny.

V milionářské soutěži uspěl i Manchester City, který dokázal díky Agüerovi otočit skóre na půdě CSKA Moskva a v boji o druhé postupové místo za suverénním Bayernem drží všechny trumfy. Pellegriniho mužstvo uspělo i předtím v Premier League, kdy si připsalo tři body proti Evertonu i na hřišti West Hamu.

Pro dnešní duel musí chilský manažer hostí oželet stále zraněného Kompanyho stejně jako jeho potenciálního zástupce Demíchelise. Jeho protějšek José Mourinho by znovu měl ve stoperské dvojici upřednostnit Cahilla před Luizem a zatím jen na lavičce pravděpodobně zůstane uzdravený Ashley Cole.

Před třemi lety to bylo v podání Iana Hollowaye a jeho oveček o něčem jiném. Po osmi kolech se tetelil uprostřed tabulky se slušnými 10 body, skalpem Liverpoolu a lepším střeleckým výkazem, než jakým se pyšnily celky ManCity či Tottenhamu (toho času na prvních třech příčkách). Měl našlápnuto k neoficiálnímu titulu krále podzimu. To letos je po stejné porci zápasů bez práce...

O zcela pozitivní sezonu pro Blackpool tenkrát samozřejmě nešlo. Holloway zvládal překvapovat pouze na podzim, pak se jeho dravý ofenzivní styl přestal chytat a nakonec Tangerines ihned po postupu pádily zpět do Championshipu. Nicméně to jedno velké plus (spolu s individuálními výkony) tam zkrátka bylo a Hollowayovi ho už nikdo neodpáře.

To letos jako by se za sestupem směřovalo od samého počátku - s evidentně nedostačujícím kádrem a Hollowayem jakožto svým vlastním stínem. Však už po úvodní křivdě s Tottenhamem holohlavý manažer osvědčil své rétorické schopnosti, pustil si pusu na špacír a svou absencí pro dvě klání nováčkovi adaptaci zbytečně ztížil. Crystal Palace potom bez boje padl s ManUtd i Swansea a po návratu kontroverzního lodivoda na lavičku se už zvednout nedokázal.

Nyní proto hostí Arsenal - jednoho z nejobávanějších soupeřů vůbec - na pozadí pěti porážek v řadě, což přirozeně není žádná slast a vzhledem k tomu, že Norwich hostí 17. Cardiff, Eagles již teď klidně mohou na záchranu ztrácet pět, šest bodů. To by vskutku nebylo příjemné východisko. Naproti tomu Gunners mají na čem stavět úplně v pohodě.

Borussie je sice s menším štěstím připravila o 12zápasovou neporazitelnost v rámci všech soutěží, ovšem to konkrétně ligovou tvář Arsenalu nepoškodilo. Ta pořád patří lídrovi tabulky, který na cestách nepůsobí o nic hůře než doma; to spíš možná naopak. A navíc nezapomínejte - i sám Ramsey letos dohromady nastřílel víc branek než celé Crystal Palace. A samotným Kanonýrům to pak v lize pálí třikrát lépe než Eagles.

Keith Millen na lavičce londýnského nováčka zažije něco, čemu se běžně říká křest ohněm - alespoň ho ale nemusejí trápit žádné čerstvé zdravotní trable některého z jeho svěřenců. Naopak Yannick Bolasie se posledně po dlouhé rekonvalescenci konečně zařadil tam, kam patří (čili do základu), a určitě se odtamtud hned tak poroučet nebude.

Arsene Wenger proti Dortmundu postrádal otřeseného Flaminiho, kterému ale takové volno postačí k tomu, aby nyní mohl čelit Crystal Palace. V pořádku nakonec bude rovněž Wilshere, jenž pro menší zranění střídal právě v utkání s Borussií.

Na sousloví "existenční zápas" je ještě příliš brzy, nicméně faktem je, že klání Norwich-Cardiff se vyznačuje enormní důležitostí pro obě strany. Potkávají se totiž 18. a 17. celek tabulky, které podpírá akorát velemarné duo Sunderland-Crystal Palace. V menší výhodě bude domácí Norwich, jehož manažer je ale z pochopitelných důvodů pod větším tlakem fanoušků...

Christ Hughton v létě mohutně posiloval, to mu ale dosud nebylo moc platné. Leroy Fer se v záloze chytil skvěle a i proti silnému Arsenalu působil maximálně konkurence schopně, avšak Van Wolfswinkel s Hooperem akorát rotují na marodce a mezi sebou se prozatím dělí o jedinou vstřelenou branku, která přišla z dílny Nizozemce v samotném úvodu ročníku. Hughton se teď tedy logicky ocitá pod palbou sázkovek i novinářů, zároveň ale sám vyzývá ke krocení paniky. Loni se přeci Norwich umístil na 11. příčce (což bylo jeho nejvyšší umístění v průběhu 20 let), ačkoliv na tom po osmi kolech byl ještě o bod hůře než v tuhle chvíli.

Canaries navíc už teď mají za sebou těžké bitvy s Evertonem, Tottenhamem, Chelsea a Arsenalem, přičemž je brzy čeká ještě ManCity - trpělivost vedení by tedy byla na místě. Naopak Malky Mackay je zadobře s fanoušky, ovšem s thajským vlastníkem Cardiffu Vincentem Tanem má přinejlepším delikátní vztah. Po kontroverzním nahrazení chváleného šéfa skautingu Iaina Moodyho dokonce média psala o Mackayově nabídce rezignace. Tu tedy záhy sám manažer popřel, nicméně po zhroucení na Stamford Bridge a případném spadnutí do sestupové zóny bude jeho osud minimálně nakloněn.

Malky Mackay - a stejným případem jsou i čerstvě kritizovaný brankář David Marshall a naopak dlouhodoběji zklamávající Craig Bellamy - si v minulosti prošel také Norwichem, jehož dres oblékal na přelomu milénia po dobu šesti let.

O to víc nyní zřejmě bude chtít uspět a dopomáhat mu k tomu stále nebude drahá posila jménem Andreas Cornelius. Ta již začala trénovat, to je ale prozatím její maximum. Craig Noone potom nejenže ne a ne proniknout do áčka, on se teď navíc v zápase rezervního mužstva polámal.

Start Rickyho Van Wolfswinkela by byl v tuhle chvíli ještě příliš riskantní, a tak vepředu znovu očekávejme Garyho Hoopera. Levou stranu patrně opět budou obhospodařovávat Olsson s Pilkingtonem, ačkoliv na místo druhého jmenovaného se stále tlačí mladík Redmond.

Je to krásná shoda náhod. Zrovna o víkendu, kdy anglická Fotbalová asociace (FA) oslaví 150. výročí, je v plánu utkání s vůbec nejbohatší historií široko daleko. Aston Villa s Evertonem dohromady strávily v elitní soutěži 215 sezon a k dobru mohou přiložit celkem 16 mistrovských titulů. Jenže to je minulost - manažery Paula Lamberta a Roberta Martineze dnes jistě bude v první řadě zajímat hektická přítomnost...

Potažmo nejistá a nápravhodná budoucnost. To se týká především Aston Villy, jež bude proti Evertonu pokračovat ve zdánlivě nekončící honbě za sebejistotou před domácím publikem. Paul Lambert dosud oslavil dokonce více triumfů mimo Villa Park než v jeho útrobách, tam pak ze 48 možných bodů birminghamští v nedávné době posbírali všehovšudy 14. Toffees nyní ještě budou značně těžkým oříškem, už proti nim by se ale Villa ráda naladila na příští dva soupeře z kategorie těch povinných skalpů, Cardiff a Sunderland.

Everton zatím pod Robertem Martinezem při jeho premiérové sezoně naplňuje očekávání a s 15 body číhá těsně pod pohárovými příčkami. Ani Karamelky ale nejsou bez starostí: další vážně zranění se přihodilo záložníku Gibsonovi, na němž by přitom v Goodison Parku tak rádi stavěli, a zejména venkovní forma přes čtyři vítězství z předešlých pěti kol potřebuje vylepšit. Letošní výhra 3:2 na West Hamu je tou jedinou, kterou liverpoolská parta dovezla z 12 posledních cest vně město Beatles. Mizerná bilance, vskutku.

Jeden zajímavý podtext bude mít mimochodem toto historické klání: v jeho rámci se totiž střetnou dvě hvězdy současnosti i budoucnosti. Uzdravený Christian Benteke již s největší pravděpodobností bude připraven startovat v základu, když minule střídal a hru Villans okamžitě pozvedl, a od začátku se tedy nepostaví nikomu jinému než svému belgickému krajanovi Romelu Lukakuovi. Ten je momentálně ve skvostné formě, kterou charakterizují čtyři trefy na stejný počet ligových představení v dresu EFC. Společně tito dva snajpři dávají dohromady 33 přesných zásahů v rámci Premier League tohoto kalendářního roku; rozšíří dnes tuto bohatou sbírku?

Lukakuovi k tomu zřejmě od zahajovacího hvizdu bude pomáhat Steven Pienaar, jenž po zranění akorát střídal proti Hullu. S otazníkem je start stopera Heitingy, který ale na Belgičanovu hru takový vliv mít nebude. To naopak návrat protivníka Ciarana Clarka po nemoci může být do jisté míry rozhodujícím - právě odchovanec Villans by mohl mít Lukakua coby jeden ze stoperů na starosti.

Den se se dnem sešel a je tu další víkend. S ním se na anglické trávníky a televizní obrazovky na celém světě vrací nejkvalitnější ligová soutěž světa. Premier League nabízí v sobotu šest duelů, čtyři z nich v tradiční odpolední čas - a jedním z nejsledovanějších bude zápas třetího Liverpoolu s West Bromwich Albionem, který už téměř dva měsíce nenašel přemožitele.

Zdá se, že West Brom má v posledních letech velké štěstí na manažery. Roberto Di Matteo dělal dobrou práci, dokud jej u kormidla nevystřídal Roy Hodgson. Ten si u Baggies vysloužil za své úsilí povolání do reprezentace Albionu a po něm dosud nikoho k "lizu" nepustil Steve Clarke. Někdejší asistent manažera v Liverpoolu loni dovedl WBA na skvělé osmé místo a i letos po slabém začátku trápí všechny soupeře.

Pětkrát za sebou Baggies neprohráli, přičemž dokázali vyhrát na hřišti Manchesteru United a doma se skvělým Arsenale uhrát cennou remízu. Klíčem ke zlepšení byl, zdá se, nákup Stephana Sessegnona ze Sunderlandu, po jehož příchodu WBA dvakrát zvítězil a dvakrát remizoval. Skvělé výkony beninský reprezentant mohl korunovat vítězným gólem v posledním duelu se Stoke City, ale ve dvou gólových šancích selhal.

Liverpool může taktéž litovat posledního klání na hřišti Newcastlu United. Na Severu Anglie hlráli 50 minut v přesilovce, přesto nakonec snad ještě s potěchou přijali bod za remízu 2:2. Díky mohly směřovat opět na brilantní dvojici Sturridge - Suárez. První jmenovaný jeden gól dal, druhý pak u obou asistoval.

Proti WBA jim opět může krýt záda Brazilec Lucas, který minulé kolo na hřišti chyběl kvůli narození své dcery. Mimo hru jsou stále José Enrique a Philippe Coutinho. Baggie se musí obejít bez Scotta Sinclaira a brankáře Bena Fostera.

Liverpool je sice v utkání jasným papírovým favoritem, avšak minulost ukazuje, že tomu tak nemusí být ani zdaleka. West Brom totiž vyhrál čtyři z posledních pěti vzájemných střetnutí, včetně dvou nejbližších na Anfiel Road.

Nutnost. Jinak zkrátka důležitost vítězství Manchesteru United doma proti Stoke City nazvat nelze. Osmý tým Premier League ztrácí na čelo už hrozivých osm bodů a bez domácích výher proti celkům ze spodku tabulky nemůže přijít vysvobození.

United se trápí od úvodu sezony a lepší to není ani v posledních týdnech. Naposledy na Old Trafford jen remizoval s houževnatým Southamptonem. Lehké zlepšení, co se výsledku týče, přišlo ve středu v Lize mistrů, když opět doma porazili Real Sociedad 1:0 díky vlastní brance.

Jenže ještě mnohem hůře jsou na tom svěřenci Marka Hughese. Stoke neprohrál už pětkrát v řadě a vybojoval jen dva body za stejný počet remíz. Nebýt povedeného vstupu do sezony, ležel by nyní na dně vedle zoufalého Sunderlandu a Crystalu Palace.

Potters trápí hlavně střelecká potence. Už třikrát v řadě nevsítili ani gól, v posledních pěti duelů pak skórovali jen jedinkrát, a to ještě díky sváteční trefě obránce Camerona na Emirates Stadium. Celkově dal Stoke nejméně branek z celé ligy a ani jednu z nich nezařídil útočník (kromě Camerona další obránce Shawcross a záložníci Adam s Pennantem).

Manchesteru United by se mohl opřít také o fantastickou vzájemnou bilanci z historie. Z posledních jedenácti ligových duelů dovolili Red Devils červenobílým jen jediný bod za remízu 1:1 ze září 2011. Poslední vítězství Stoke je pak staré už téměř 29 let. Ještě suverénnější jsou United na Old Trafford, kde soupeře porazili devětkrát v řadě, přičemž mu nasázeli 26 gólů.

Přesně polovina střelecké party Potters má zdravotní trable, starty Camerona s Shawcrossem jsou v ohrožení. Pravého beka trápí lýtko, stoper a kapitán Hughesovy party pak v týdnu netrénoval kvůli nemoci. United se pak těší na návrat Van Persieho, fit by měli být i stopeři Ferdinand s Vidićem.

Ve Fulhamu to začíná klapat. V úvodních šesti kolech se Cottagers zmohli jen na jedinou výhru nad zoufalým Sunderlandem při openeru, v následujících pěti pak získali jen bod za domácí remízu s West Bromwich Albion. Když se však křeslo Martina Jola po domácí porážce s Cardiffem začalo povážlivě naklánět, jeho hráči jej zachránili. Výhry nad Stoke City a především na půdě Crystal Palace vlilo Západolondýňanům novou krev do žil.

Tyto dvě výhry Whites potřebovali jako sůl. Pondělní drtivá výhra nad Eagles pak dala Jolovým svěřencům i střelecké sebevědomí. Otrávené fanoušky uchvátil hlavně dechberoucí vyrovnávací gól Patjima Kasamiho, který velmi pravděpodobně zaujme místo v posezónním bilančním videu Skysports.

Zda to však bude stačit na další venkovní triumf, tentokrát na hřišti překvapení sezony Southamptonu. Velmi stěží. Saints těží především z famózní práce defenzivy v čele se znovuzrozeným Arturem Borućem v bráně. Osm soupeřů dokázalo Pochettiniho svěřencům dát jen tři góly, čímž z nich udělali druhý nejlépe bránící tým v Evropě. Z top soutěží je na tom lépe jen fenomenální AS Řím.

Posledně Southampton připravil o body Manchester United na Old Trafford, když trápící se velkoklub donutili ke smutku v samotném závěru utkání. Hlavičkující Lovren otřel svůj pokus o nohu Lallany a Saints mohli slavit pátý zápas bez porážky v řadě, v nichž inkasovali jen jeden gól.

Vzhledem k neprostupné defenzivě domácích by mohl zápas skončit klidně 0:0. Pokračoval by tak trend posledních vzájemných klání - 3:3, 2:2, 1:1. Přestože však Southampton porazil Fulham naposledy před 11 lety, zůstává favoritem.

Otazník visí nad záložníkem Stevenem Davisem, který v týdnu utrpěl menší zranění při tréninku. Rozhodování má před sebou manažer Saints i v útoku, totiž zda kapitána Lamberta vrátí do sestavy, či snad ponechá složení Rodriguez - Osvaldo. Fulham se bude muset obejít bez Hangelanda, nejistý je pak start Bryana Ruize.