Premier League - preview 6. kola

V Premier League zůstává poslední neporažený celek. V pondělní dohrávce Everton přivítá Newcastle, před kterým stojí obtížný úkol. Kromě pětizápasové šňůrky bez prohry v probíhající sezoně totiž drží Toffees ještě jednu zajímavější sérii. V Goodison Parku už sedm utkání v řadě nedostali branku (3x 2:0, 3x 1:0 a 1x 1:0).

Naposledy to schytala Chelsea a na tuto výhru navázali svěřenci Roberta Martineze i minulý týden na hřišti West Hamu. Přímákový koncert Leightona Bainese, vítězný gól Romelua Lukaku při debutu, zkrátka idylka.

Newcastle naopak doma selhal. Dva góly Loica Rémyho vyšli vniveč, jelikož chvílemi až ostudná obrana Magpies dovolila nováčkovi z Hullu ještě o jednu branku více.

Na tohle zklamání musí Straky zapomenout a soustředit se na vylepšení vzájemné bilance, která pro ně není příliš dobře vyhlížející. Jediná výhra z posledních deseti výjezdů do Goodison Parku; dvě výhry z posledních devíti klání komplet.

Oba celky v týdnu svedly souboje v rámci Capital One Cupu, ovšem s rozdílným vyústěním. Zatímco Newcastle bez potíží přešel přes Leeds United, Everton se s ligovým pohárem loučí. Přestože na Craven Cottage dlouho vedl, nakonec do osmifinále postoupil domácí Fulham.

Po zápase s Leedsem by se do sestavy měli vrátit Yohan Cabaye, Haten Ben Arfa a Loic Rémy, kteří ve středu do duelu nezasáhli. Fit by mohli být taky stoper Steven Taylor a útočník Shola Ameobi. Naopak Jonas Gutierrez je stále mimo hru.

Ani Everton nemá k dispozici celý kádr, i když se mu marodka vyprazdňuje. Zdravý už je Darron Gibson, jenž by se tak mohl objevit v základní sestavě vedle Barkleyho a Barryho, jehož čeká jubilejní pětistý zápas v Premier League. Zraněný zůstává Alcaraz a pravděpodobně nenastoupí ani tri Koné, Osman, Pienaar.

Tenhle první nedělní zápas si zřejmě příliš nezaujatých diváků nenajde. Od návratu Norwiche mezi smetánku se mezi těmito soupeři narodily hned tři domácí výhry 1:0 a dnes by tomu vskutku nemuselo být jinak.

Stoke se tedy pod Markem Hughesem transformuje, to je třeba uznat hned na začátku, nicméně těžko to půjde (a ani nejde) tak hladce a rychle. Potters už stihli vyjít dvakrát střelecky naprázdno a nad jednu vstřelenou branku se vyšplhali akorát při domácím střetnutí s Crystal Palace. Na druhou stranu je třeba podotknout, že se již Hughesova parta potkala s Liverpoolem, ManCity a naposledy i vedoucím Arsenalem - jeho dosavadní výkaz tak třeba brát spíše s rezervou.

To situace Norwiche je na první i druhé uvážení alarmující. Chris Hughton v létě investoval hned 21 milionů liber do posílení gólové produkce, která Norwich tolik srážela během úspěšného loňského ročníku. A výsledkem jsou hned tři ostudné nuly na kontě plus osobní střelecké trápení Rickyho Van Wolfswinkela. Ten na druhou stranu - abychom byli féroví - od počátku čeká na svého áčkového parťáka Garyho Hoopera, s nímž se může vůbec poprvé spárovat teprve nyní. Poznáme tedy rozdíl?

Mohli bychom, neboť samotný Gary Hooper (zatímco si nizozemský forvard foukal nakopnutý palec) v týdnu řádil proti Watfordu a dvěma klíčovými zářezy posunul Kanárky do dalšího kola Capital One Cupu. Vedle Van Wolfswinkela se do sestavy zřejmě po kratší pauze vrátí také stoper Bassong.

Nečekaná komplikace se vyskytla na druhém konci barikády: Matthew Etherington si při autohavárce hnul s krkem a možná nebude moci naskočit. Pohárovou bolístku naopak nejspíš stihne včas doléčit Ireland, jenž spolu s Crouchem vystřílel Stoke postup přes Tranmere.

Neděle nabídne fajnšmekrům zabývajících se anglickou kopanou jen dvě utkání. V jednom z nich se utkají soupeři z opačných pólů tabulky - zoufale poslední Sunderland přivítá Liverpool, který v případě přesvědčivé výhry zaujme druhou pozici tabulky.

Mackems jsou ve velké krizi. Z pěti dosavadních kol vytěžili jeden jediný bod, což také odnesl vyhazovem manažer Paolo Di Canio. Místo něj se na nějaký čas chopil kormidla Kevin Ball. Ten již s týmem dokázal postoupit do osmifinále ligového poháru přes Peterborough a nyní ho čeká i boj o ligové body.

Jenže Liverpool po skvostném startu také ztrácí dech. Po třech kolech panovali celé Anglii, jenže pak přišla remíza se Swans, prohra doma se Southamptonem a také vyřazení z Capital One Cupu. Proti poslednímu Sunderlandu jde tak zároveň i o reparát a návrat na výsluní v Premier League. Pokud soupeře porazí o dvě branky, jdou na druhou příčku za Arsenal.

Nebudou to však mít snadné. Z posledních osmi klání proti Sunderlandu vyhráli jen tři - ze čtyř na Stadium of Lights jen jediné.

Dočasný hlavní kouč Sunderlandu Kevin Ball má k dispozici takřka kompletní kádr, s jednou jedinou výjimkou. Avšak ztrátou podstatnou - chybět bude Black Cats útočník Steven Fletcher.

Brendan Rodgers naproti tomu konečně může využít služeb Luise Suáreze i v Premier League. "Kanibal" si odpykal desetizápasový trest a je tak Liverpoolu k dispozici. Bohužel se to stejné nedá říci o Coutinhobi, Johnsonovi a Cissokhovi, kteří shodně okupují marodku a utkání budou pozorovat z tribuny. Stav Aggera musí ve vedení Reds ještě posoudit.

To nejlepší... na začátek. Hned v sobotu po obědě zažije šesté kolo Premier League svůj vrchol. Tottenham přivítá na své půdě Chelsea - nejenže půjde o jedno z vyhrocenějších londýnských derby, zároveň mohou diváci sledovat bitvu druhého se čtvrtým, a i když úvod sezony v žádném případě nemůže odkrýt karty v boji o titul, bezpochyby jde o "sixpoint" zápas.

Jestliže se v předchozích letech hovořilo ve slovenském hokeji o českém komplexu, stres, jež panoval v řadách Tottenhamu vůči Chelsea byl umocněn na druhou. Od roku 1990 se celky střetly 55x a Spurs slavili vítězství jen pětkrát. Co se čistě Premier League týče, je bilance ještě více do očí bijící - 42 pokusů a sympatické tři výhry. V novodobé historii je už nicméně statistika vzájemných střetů pro domácí pozitivnější: 14 zápasů - 3 výhry, 6 remíz a 5 porážek (ano, předchozích 28 duelů nezvítězili).

Co však může Tottenham naopak těšit, je perfektní defenziva. Severolondýňané inkasovali v úvodních pěti kolech jen jednou a mají tak nejlepší čísla z Premier League. Ba co víc, žádný celek z TOP pěti lig (čti Anglie, Španělsko, Německo, Itálie, Francie) je nepřekoná. Jen AS Řím má stejnou bilanci a další čtyři týmy o jeden gól horší - Inter, Southampton, Bayern a... Chelsea.

Svěřenci "Special One", portugalského mága či prostě jen Josého Mourinha, se v posledních týdnech docela trápili. Nezvládli Superpohár, tápali v lize a vrcholem bylo selhání při vstupu do Ligy mistrů. Až domácí zápas s Fulhamem navedl favorita na správnou cestu a vítězství s čistým kontem. To ostatně napodobili i v úterý.

Oba celky totiž v týdnu uspěly v ligovém poháru. Chelsea s notně kombinovanou sestavou (ačkoli i s náhradníky papírově kvalitnější než většina Premier League) vyhrála 2:0 na hřišti třetiligového Swindonu. Tottenham měl o krapet tlustší krajíc, nicméně na půdě Aston Villy si počínal ještě přesvědčivěji než městský rival. Vítězství 4:0 hovoří za vše.

Blues sice slavili postup do osmifinále, přesto jejich úsměvy křivil hořký záchvěv smutku. Marco van Ginkel v nevinném souboji zle překroutil své koleno, přetrhal si přední křížový vaz a jen stěží jej ještě v této sezoně uvidíme na hrací ploše. Zranil se i Ramires, jehož stav je nejistý, v pátek s týmem netrénoval a pravděpodobně uvolní místo spoluhráčům. V nominaci přesto figuruje.

André Villas-Boas naopak vítá z marodky se vracejícího Dannyho Rose, jenž tak patrně obsadí levý kraj obrany. Hůře je na tom anglický křídelník Aaron Lennon, jehož zraněné chodidlo bude předmětem diskuze ještě před utkáním. Mimo hru zůstává i Capoue.

Ještě na apríla to s Fulhamem vypadalo relativně růžově. Osm kol před koncem se Cottagers de facto zachránili a ještě klidně mohli zaútočit na další umístění v elitní desítce. Místo toho ročník zakončili na čiře negativní notě - a podobně navázali i úvodem letošní sezony. Dojem bude Martin Jol a jeho skvadra napravovat proti Cardiffu.

Nejen bodová mizérie, ale také neschopnost skórovat působila alarmujícím dojmem už právě během těch osmi závěrečných kol ročníku 2012/13. Jenže Martin Jol - paradoxně proslulý vizionář ofenzivní kopané, ne-li až moderní tváře tzv. totálního fotbalu - s touhle upomínkou v létě neudělal zhola nic a výsledkem je také nijaká změna. Cottagers jsou po pěti kolech součástí sestupující trojky, přičemž mají na kontě více bodů než vstřelených branek. Což přirozeně nemůže značit nic jiného než hotový průšvih.

Leccos by se ale nyní přeci jen mohlo změnit. Zaprvé Bryan Ruiz doléčuje další svůj zdravotní neduh a teoreticky by mohl ofenzivní vozbu Fulhamu podpořit již v tomto kole; zadruhé - a to hlavně - může obrat k lepším zítřkům indikovat také heroický postup Capital One Cupem skrze favorizovaný Everton, a shodou okolností za přispění tref dvou mužů, na něž se na Craven Cottage v oblasti gólové produkce spoléhá ze všeho nejvíce, Dimitara Berbatova a Darrena Benta.

Cardiff má přitom takřka totožné problémy jako Fulham. Nevyhrál tři kola v řadě, takže se mu vůbec nepodařilo navázat na obdivuhodný skalp ManCity, a jeho Achillovou patou je stejně tak střílení branek. Bluebirds vyšli naprázdno již třikrát (!) a stále čekají na první příspěvek od Bellamyho či drahé akvizice z Dánska, Andrease Corneliuse. Také pro Cardiff ale může být příslibem pohárová zkušenost (leč ústící ve vypadnutí), neboť se okamžitě střelecky chytil čerstvě příchozí Peter Odemwingie.

Za výše nastíněných okolností by snad nejeden vášnivý sázkař propadl pokušení "osolit" bezbrankovou remízu, nicméně na to pozor - ta se mezi těmito soupeři ještě nikdy nenarodila, a to se historie vzájemných soubojů těchto soků začala psát již roku 1920. A ze statistik ještě jedna perlička: když naposledy v Cardiffu oslavovali prvoligovou venkovní výhru, dělo se tak zrovna po výjezdu na Craven Cottage!

Ten se nyní netýká právě výše zmíněného Corneliuse, jehož trápí bolavý kotník. To jest ovšem jediná absence, se kterou musí Malky Mackay počítat. Naproti tomu Martin Jol může a nemusí mít k dispozici tradičně potřebné duo Hughes-Ruiz, zatímco natuty nevyužije brankáře Stekelenburga, obránce Briggse a záložníka Dejagaha.

Poslední dvě kola byla pro Crystal Palace hotovým peklem. Londýnský nováček přišel o svého dvanáctého muže v poli, za výroky na adresu rozhodčího Clattenburga dodatečně potrestaného energického manažera Iana Hollowaye - a podle toho to pak také vypadalo. S kontroverzním lodivodem na tribuně Eagles utrpěli dvě porážky, aniž by se významně vzpouzeli, a hned zkraje se zabydlují v sestupové zóně...

Fanoušci Crystal Palace samozřejmě po pěti kolech a absolvování těžkých bitev s Tottenhamem a ManUtd nemají hned všechny důvodu k tomu, aby propadali panice, ovšem zvyk je železná košile - a ten pokaždé, jakmile se během nováčkovské sezony spadne do "šedé zóny", velí k neklidu. Však Crystal Palace ihned po postupu mezi smetánku padalo roku 1995 i o deset let později, třebaže ho pokaždé od záchrany dělila pouhá jedna příčka (minule dokonce i pouhý jeden bod), a navrch také v květnu 1998, kdy už to bylo mnohem jednoznačnější (poslední s odstupem sedmi kroků).

Přinejmenším respekt teď tedy kompletní fanouškovská základna Eagles chová ke zbytku ročníku, i proto, že zatím Hollowayovy ovečky bodovaly akorát s jediným ještě horším klubem soutěže Sunderlandem. To Southampton výkonnostně naváže daleko spíš na Swansea, jakožto nejčerstvějšího lupiče - však je aktuálně sedmý a netají se pohárovými ambicemi. Ty však budou moci být naplněny maximálně pokud Soton značně vylepší svou domácí bilanci. V nedávné (a vlastně i dávné) době totiž mnohem raději boduje venku, přičemž na St. Mary’s triumf neoslavil od 30. března! Crystal Palace by teď mohl být ideálním startérem nových pořádků.

Nikterak malou výhodou Crystal Palace by mohla být neúčast v Capital One Cupu, z něhož Eagles vyletěli už ve druhém kole. Shodou okolností se jim stal osudný zrovna Bristol City, přes který v týdnu přešel Southampton. Na Mauriciovi Pochettinim teď každopádně není oslavovat, nýbrž primárně posoudit stav svěřenců, kteří do tohoto duelu zasáhli. Minimálně takový Gaston Ramirez například asi nebude schopný prověřit také Eagles, jakkoliv v poháru zářil. Ke konci se totiž z hrací plochy vynuceně odporoučel.

Ian Holloway nemůže před sobotním zápasem počítat s obráncem Delaneym, jehož dočasně vyřadil ze hry bolavý kotník, a mimo hru zůstávají také Bolasie s McCarthym. Dikgacoiovi vypršel karetní trest.

První sezona v klubu není pro žádného manažera snadná. V Premier League kór a v Manchesteru United tuplem. Když navíc přichází po někom, kdo ovlivnil britský a vůbec světový fotbal jako Sir Alex Ferguson, situace je nesmírně nezáviděníhodná.

Někdejší vůdce Evertonu zatím neoslňuje, pět kol a sedm bodů? Hůře na tom v této fázi Red Devils nebyli po dobu pěti let. Stejně tak jsou United známí tím, že bídné starty dokážou proměnit nakonec v jízdu za titulem. Jenže to byl u kormidla Ferguson...

Po výprasku v derby se City má Moyes první šanci na reparát. V cestě stojí West Bromwich Albion, který se o víkendu snad konečně vyhrabal z krize v úvodu sezony. Vítězství 3:0 bylo po dvou remízách a dvou prohrách vysvobozením, nicméně musíme vzít v potaz i to, že soupeřem byl Sunderland...

Vysvobození z menší krize může napomoci (nebo vlastně zcela jistě napomůže) návrat více než klíčového muže sestavy Robina van Persieho. Ten se krátce před derby zranil a patrně i kvůli jeho absenci nastal onen világoš. I přes neúčast v klání ligového poháru s Liverpoolem pak možná budou mezi zdravými i Tom Cleverley a Rafael, jenž v týdnu konečně nastoupil.

Baggies doufají v dobrý zdravotní stav útočného dua Victor Anichebe a Nicolas Anelka, které mělo shodně menší problém se svalem. Koňara nejspíš taktéž zahojil středopolař Claudio Yacob, naopak Chris Brunt opět zůstane jen na tribuně. Mimo hru je již tradičně i český útočník Matěj Vydra.

Nepomohou tak WBA udělat něco s bídnou bilancí proti obhájci titulu. United totiž s West Brom v novodobé Premier League ještě neprohráli - ze čtrnácti zápasů pak jen třikrát ztratili body. Poslední úspěch Baggies bude mít v březnu už třicáté narozeniny.

V sobotu je v Anglii na pořadu dne hned sedm klání Premier League. Po londýnském šlágru odbije tradiční čtvrtá hodina středoevropská a tehdy odstartuje i duel Hullu s West Hamem. Celky, které za sebou mají diametrálně odlišný zážitek z minulého kola a které shodně postoupily do osmifinále Capital One Cupu.

Hull City má velký důvod ke spokojenosti. Letošní sezona totiž zatím Tigers vychází perfektně. Prohráli jen dvakrát - a to na hřištích Chelsea a Manchesteru City, tedy na stadionech, kde je i bod něčím nesmírně vzácným. Vítězstvím naopak potěšili své fanoušky proti Norwichi, Newcastlu a i v ligovém poháru s Leytonem Orient a Huddersfieldem.

Vraťme se ale ještě k duelu v Newcastlu. Na St. James Parku se totiž urodil výsledek, který čekal málokdo. Byť Magpies dvakrát vedli, vždy vedení ztratili a čtvrt hodiny před koncem rozhodl krásným gólem (a svým vůbec prvním v Premier League) Sone Aluko.

West Ham je na tom v lize podobně, má jen o dva body méně a nachází se o tři pozice za Hullem. Minulý týden ale místo obratu naopak o výhru přišel. Dva přímé kopy z Bainesovy dílny zničily naděje Hammers na tři body a Lukakuův direkt nakonec i ten jediný. A tak Kladiváři zaměřují svoji pozornost na Hull, proti němuž budou chtít selhání napravit.

Mají k tomu ideální dispozice. Po suspendaci se vrací Mark Noble, po zranění Stewart Downing. Hrají pro ně i vzájemné zápasy - z posledních pěti vyhráli čtyři a ten zbylý skončil smírně. Předešlá výhra Hullu oslaví v říjnu již páté narozeniny.

Tigers budou na hřišti postrádat Jamese Chestera a Paula McShana. Naopak Maynor Figueroa se patrně vrátí do sestavy po absenci v duelu s Newcastlem.

Po fantastickém představení v derby s United je na řadě sestup na povrch zemský a další šichta za třemi body. Proti bude Aston Villa, zajímavě sestavený celek, který však postrádá aktuální formu. A to tak, že zoufale. Dá se dokonce říci, při vzatí všech zkušeností z letošní sezony, že stojí vše proti ní.

Absence klíčového útočníka, drtivá porážka v ligovém poháru doma s Tottenhamem a také fakt, že oba dosavadní domácí duely Premier League prohrála. Citizens navíc kromě debaklu s United uštědřili solidní výprask také Wiganu v rámci Capital One Cupu.

Na hrací ploše nebudou nejnebezpečnější hráči obou týmů. Manchester City nemůže využít služeb Sergia Agüera který má řadu drobných šrámů a manažer Citizens Pellegrini netouží riskovat jeho delší absenci. Krom toho je navíc mimo i další opora bleděmodrých David Silva.

Ještě větší problém má pak kouč Lambert v domácím táboře, jelikož zhruba na měsíc ztratil již zmíněného Christiana Bentekeho. Ač všichni chceme věřit formě Libora Kozáka, dost možná budeme svědky menšího počtu branek než v nejsilnějších sestavách.

Vyrovnané podívané nahrává taky bilance z posledních let. Od srpna 2008 nevstřelil ani jeden z týmů ve vzájemném zápase více než jeden gól (1:1, 1:0, 0:1, 0:1). Úspěšnějším týmem všehovšudy je pak jednoznačně Manchester City - v rámci Premier League vyhrál 15 z posledních 21 klání a hned čtyři nejčerstvější v řadě.

Patrně nejžhavějším týmem v Anglii je dnes londýnský Arsenal a stvrdit by to měl také ve Walesu, kde na něj čeká vyřazením z Ligového poháru jenom lehce poznamenané Swansea. To jinak poslední tři kola pouští slušnou hrůzu a přičteme-li k jeho ligovým výkonům také šokující debakl Valencie v EL, můžeme očekávat prozatím zdaleka nejostřejší výjezd Kanonýrů v této sezoně...

...a tedy i solidní prověrku jejich neuvěřitelné venkovní jízdy, která se už teď rovná rekordu. Gunners mohou své maximum natáhnout již na 12 po sobě jdoucích soutěžních utkání bez prohry mimo vlastní hřiště a určitě tak také budou chtít činit - však jejich dlouholetý duchovní vůdce a manažer Arsene Wenger v úterý oslaví již své 17. výročí v čele Arsenalu. Ten je teď navíc na čele se stejným počtem bodů, jakým se honosí jeho úhlavní rival z White Hart Lane; a i to je jistě motivace k tomu neklopýtnout.

Gunners může alespoň lehce povzbudit první letošní zkušenost z Liberty Stadium (březnová výhra 2:0), potažmo i samotná domácí bilance labutí. Ty nyní zkompletují pozoruhodný hattrick domácích vystoupení úvodem nového ročníku, neboť se také napotřetí střetnou se zástupem takzvané Big Four, přičemž stále čekají na plnohodnotný zářez. Přímou úměrou by se k němu ovšem nyní dopracovat mohly: po debaklu od ManUtd přišla divoká remíza s Liverpoolem, teď by tedy správně měla na řadu přijít velká sláva podobná té lednové z roku 2012. Tehdy Swans triumfovali 3:2.

Fanoušci Arsenalu by v těchto dnech jistě měli několik důvodů k nespoutané euforii, jenže tu umně krotí tradičně nabitá marodka. Tu nyní neomylně obývají opory jako Cazorla, Podolski, Walcott či Rosický, který má zřejmě jako jediný alespoň nějakou šanci startovat v úterý proti Neapoli. Dále Wengerovi nejsou k dispozici ani Oxlade-Chamberlain, Diaby a Sanogo; Flamini s Ramseym pokud nastoupí, tak přinejmenším nakřáplí.

Stejně jako Wenger, který k tomu byl - jak vidno - z velké části dotlačen, také Michael Laudrup v týdnu využil poháru k pošetření sil některých prominentních tváří svého mužstva. Čerství jsou tedy Rangel, Chico, Dyer a Michu; naopak Bony odehrál celý zápas, aby ke konci pouze mírnil i tak drtivou porážku. Ani prodloužená pauza jinak k zotavení nebude stačit Pablu Hernandézovi, Williams zřejmě bude moci nastoupit jen taktak.