Premier League - preview 31. kola

Vzpomínky na Tottenham. Taková parafráze světoznámé knihy Karen Blixenové by klidně mohla být podtitulem pondělní dohrávky 31. kola anglické Premier League. Martin Jol, dnes manažer Fulhamu, a Harry Redknapp, lodivod QPR, by přeci nebýt jedné krátké anabáze Juandeho Ramose pokryli kompletní kohoutí osmiletku mezi roky 2004-2012. A to už je nějaká doba.

Pro Tottenham zároveň ta patrně nejsladší, minimálně v novodobých dějinách klubu, potažmo v historii Premier League jako takové. A to samé lze říct o obou dotyčných manažerech. Ti se sice nehnuli příliš daleko, když se momentálně nejčastěji nacházejí ve starém dobrém Londýně, ovšem k rozdávání úsměvů mají pod svými aktuálními zaměstnavateli docela daleko.

To platí především o Harrym Redknappovi, který se ve své kariéře už něco nazachraňoval a letos ho přirozeně nečeká nic jiného. Hoops v tuhle chvíli na záchranu ztrácejí nehezkých sedm bodů, přičemž oproti 17. Wiganu nemají ani zápas k dobru. Ačkoliv se tedy mohou opřít o dvě poměrně čerstvé vítězné zkušenosti, ta poslední neslavná (porážka na Aston Ville) si v kombinaci s výrazně zlepšenou formou Wiganu vybírá pěkně krutou daň. QPR zoufale potřebují zopakovat svůj prosincový triumf nad Cottagers, který mimochodem ztělesňoval první Redknappův plnohodnotný zářez v čele bohatého celku.

Zatímco Redknapp má starostí až nad hlavu, o Martinu Jolovi to platilo spíše dříve, když Fulham bez rozpaků zahazoval velmi solidní podzim. Teď už jsou Cottagers opět dobře naladěni, dokonce čtyřikrát v řadě neprohráli a uzavírají první desítku. V minulých čtyřech kolech navíc udrželi hned tři nuly, což zřejmě přimělo zkušeného stopera Hangelanda, aby navzdory očekáváním přeci jen prodloužil kontrakt, který mu měl vypršet již toto léto.

Norský zadák, jenž před dvěma týdny dohlédl také na kompletní vymazání obávané ofenzivní vozby několikrát zmíněného Tottenhamu, patří k dlouhodobým oporám - což se říkávalo také o Bobbym Zamorovi. Tenhle rodák z hlavního města už ale Craven Cottage opustil a nyní se na něj vrací právě s QPR. Martin Jol jej v předzápasovém rozhovoru označil za největší hrozbu soupeře; a věděl proč. Zamora se totiž otřepal ze zranění kotníku i horeček, které ho klátily v průběhu reprezentační přestávky, takže dnes bude Redknappovi plně k dispozici.

Vedle Zamory potom bude Harry Redknapp v souvislosti se základní sestavou uvažovat také o Adelu Taarabtovi, jinak ho už nic ani nikdo netrápí. Naopak Jol si stále nemůže být jistý Bryanem Ruizem, který si natáhl zadní stehenní sval v dresu Kostariky, a natuty může vyloučit start Mahamadoua Diarry.

Wigan, zdá se, opět startuje svoji jarní záchranářskou hysterii, a tak musí i Aston Villa, kromě zoufalé dvojice Reading - QPR další největší kandidát sestupu, opět získat nějaký bodík. Proti Liverpoolu k tomu má vhodnou příležitost, zatímco Villans mají slušnou formu a poslední dva zápasy vyhráli, Reds naopak po třízápasové vítězné sérii prohrál poměrně jasným způsobem v Southamptonu.

Reprezentační pauza tak přišla hrdému klubu vhod. Po suverénních výhrách nad Swansea a Wiganem, po nádherném vítězství nad Tottenhamem, v němž ještě vykřesali jakous takous naději na pohárovou Evropu, přišla pohroma. Bezmocný výkon a porážka 1:3 na jihu Anglie znamená další překážku v honbě za evropským cílem.

Ten má Aston Villa zcela odlišný - udržení. Březen byl pro ni v tomto ohledu zcela klíčový. Dva šestibodové zápasy s Readingem a Queen’s Park Rangers dopadly shodně výhrou Villans o jeden gól. Lambertovci tak žijí dále s poměrně velkou šancí na setrvání v soutěži.

Kór, když trio z Aston Villy - Darren Bent, Nathan Baker a Karim El Ahmadi - se vrací do kádru po zranění a Fabian Delph doplní tým po suspendaci. Naopak Ciaran Clark utrpěl na reprezentačním srazu zranění ramene a jeho stav bude ještě posuzován. Brett Holman v mezinárodní pauze pro změnu poranil svůj stehenní sval.

Brendan Rodgers doufá, že už mu bude k dispozici Pepe Reina, který měl být fit už na duel v Southamptonu. Stejná víra je vkládána ve zdravotní stav Jamieho Carraghera. Obejít se však bude muset bez Joe Allena, Fabia Boriniho a Martina Kellyho. Ani jeden z nich si do konce sezony nezahraje.

Nepomohou tak Liverpoolu porazit neoblíbeného soupeře. Vždyť v posledních čtyřech vzájemných zápasech Villans odešli bez bodu jen jednou - poslední duel mezi dnešními soupeři dokonce vyhráli svěřenci Paula Lamberta 3:1 na Anfield Road.

Po vypadnutí z Ligy mistrů se můžou Rudí ďáblové soustředit na domácí soutěže. Lize vládnou s luxusním náskokem na druhý Manchester City a další krok k titulu mohou udělat již nyní proti Sunderlandu. Ten se poslední týdny trápí, navíc je známo, že na United vůbec neumí.

Klub ze severu Anglie porazil nejúspěšnější tým britské historie jen jednou z třiadvaceti pokusů v Premier League. Tato výhra navíc zapadla už šestnáctiletým prachem. K této ojedinělé slávě přidali Black Cats ještě čtyři remízy - zbylých 18 klání vyhrál vedoucí tým ligy. Sunderland tak čeká nesmírně těžký duel.

Manchester United má v totiž v Premier League vynikající formu. Letošní anglický suverén vyhrál posledních šest zápasů a pět nejčerstvějších dokonce s čistým kontem. Svůj patnáctibodový náskok naposledy Red Devils přiživili v posledním kole proti Readingu. Hlavního kandidáta na sestup do Championship udolali díky gólu Wayna Rooneyho 1:0.

Co by ale za nejhubenější vítězství dali hráči Sunderlandu. Svěřenci Martina O’Neilla z minulých sedmi kol získali jen tři body za domácí remízy se Swansea, Fulhamem a Norwichem. Tato herní mizérie postavila Mackems do pozice, kdy na první sestupovou příčku mají náskok už jen čtyři body. Navíc Wigan, jež toto místo okupuje, má zápas k dobru.

Velkou starost do bojů o holé přežití navíc přidělala Sunderlandu zranění. Nejlepší střelec týmu Steven Fletcher totiž při reprezentační přestávce utrpěl zranění vazů v kotníku a do konce sezony je mimo hru. Stejně tak se do závěru ročníku nestihne dát ani kapitán Lee Cattermole. Hrát pak proti United nebude ani Carlos Cuellar, jehož trápí rovněž kotník. O’Neill doufá alespoň v dobrý stav Stephana Sessegnona, nad nímž visí otazník.

To Sir Alex Ferguson žádná nová zranění po tolik neoblíbené reprezentační pauze nezaznamenal. V tréninku pokračují i Paul Scholes, Phil Jones a Nani, kteří by tak již měli být skotskému kouči k dispozici. A to se bude zkušenému manažerovi hodit, v pondělí totiž bude jeho tým čelit v ostře očekávané odvetě čtvrtfinále FA Cupu londýnské Chelsea. Sestava tak pro ligové klání může nabýt několika změn oproti nejsilnější jedenáctce.

Reprezentační přestávka přišla v ten pravý čas pro Andrého Villas-Boase a celý jeho Tottenham. Po fantastické "Baleově" sedmizápasové sérii výher s jediným remízovým zádrhelem přišly tři porážky, z nichž především ta poslední, domácí ligová s Fulhamem způsobila Spurs velké šrámy na duši a velké problémy v boji o Ligu mistrů.

Jenže poté přišla pauza mezinárodních duelů a vše se zdá být ve starých kolejích. Aaron Lennon je zpátky, Gareth Bale dal za svou reprezentaci branku, stejně tak Jermain Defoe a skórovali i Clint Dempsey a Gylfi Sigurdsson. Že by na Tottenham přišlo jaro, které v našich končinách tak dlouho vyčkává na svůj návrat?

Bylo by to záhodno, jelikož po Swansea čeká Kohouty vražedný trojboj s Evertonem, Chelsea a Manchesterem City. Tedy tři přímé souboje o kvalifikaci do Ligy mistrů. Proto je teď nutné, aby třemi body do této neklidné řeky vstoupili s čistou hlavou a měli vše ve svých rukou.

Zatímco Tottenham čeká do konce sezony osm finále, Swansea má vlastně po sezoně. Už před více než měsícem vyhráli finále League Cupu, kvalifikovali se tím do Evropské ligy a vzhledem k třináctibodovému náskoku na sestup a čtrnáctibodové ztrátě na kvalifikaci do Ligy mistrů už v Premier League bojují snad jen o prémie.

Po sedmi týdnech ze hry kvůli problému s kotníkem se možná do sestavy vrátí Chico Flores, naproti tomu Kemy Agustien kvůli stehnu nejspíš hrát nebude. Spurs se mohou těšit na návrat Aarona Lennona a Michaela Dawsona. I přes drobné zranění v repre pauze je v pořádku i Gareth Bale. Dočká se tak návratu do své domoviny.

Třebaže nepůjde o klasický "six-pointer", atmosféra na DW Stadium se v průběhu sobotního klání bude dát krájet - tím jsem si jistý. Wigan totiž načíná závěrečnou devítizápasovou jízdu (loni v tomto období uhrál sedm výher!), a činí tak na pozadí čerstvých skalpů Readingu i Newcastlu. Má jít o předzvěst další senzace nebo to tentokrát dopadne jinak?

Záležet bude mimo jiné na Norwichi. Ten sám nekráčí do tohoto střetnutí v naprosté pohodě, ačkoliv v přímém ohrožení sestupu není; a vzhledem k losu by ve zbytku sezony ani neměl být. Nicméně pro klid duše samozřejmě Kanárci budou chtít a potřebovat vyloupit nejlépe hnedka DW Stadium. Pravděpodobněji se však na první pohled jeví remíza, třeba ta 1:1. Právě takhle totiž skončilo jediné zdejší prvoligové měření sil těchto soupeřů; ale i to poslední druholigové (říjen 2003). Navíc samotní Canaries v nedávné době prostě nevyhrávají - během 13 kol stihli skalpovat akorát Everton, a to ještě doma.

O Wiganu nadále můžeme mluvit jako o celku, který sedí uvnitř sestupové zóny a který kupříkladu registruje nejhorší domácí vizitku mezi prvoligovými celky (spolu s QPR); speciálně v této fázi ročníku je ovšem nasnadě aktualizovat informace co možná nejčastěji. Proto je třeba dodat, že minule na DW Stadium padl Newcastle magickým Koného gólem z poslední minuty; popřípadě že za Latics stojí rovněž dva pozoruhodně dominantní pohárové výsledky - v rámci FA Cupu atleti nedávno hravě vyloupili Huddersfield i Goodison Park. Jinými slovy: z Martinezovy party jde zase ten specifický strach, kdy jednoduše nevíte, co od ní očekávat. Ostatně mezi všemi těmito úspěchy dokumentuje nadále přítomnou wiganskou nevyzpytatelnost snadný liverpoolský triumf na DW Stadium (4:0).

Možná je to jen kamufláž ušitá s ohledem na enormní tlak, jemuž je mladík McManaman po likvidačním zákroku na Haïdaru vystavován, každopádně teprve 21letý útočník údajně marodí s kotníkem a neví se, zda do tohoto střetnutí zasáhne. Po dlouhodobém zranění bude speciálně zvažován stav Antolina Alcaraze.

Norwich v minulém kole notně poznamenalo vyloučení brankáře Bunna - a následky si pochopitelně ponese také do duelu s Wiganem. Plnohodnotný debut v elitní soutěži si tedy odbude Lee Camp, neboť John Ruddy pořád není uspokojivě zdráv. To už ale lze říct aspoň o duu Tettey-Martin; Pilkington si na návrat počká až do příštího týdne.

West Brom nemůže zcela vážně pomýšlet na poháry; a naopak West Ham se přinejmenším prozatím nemusí nutně obávat o holou prvoligovou identitu. A tak si veřejnost vděčně hledá jiná témata k diskuzi. U Baggies je to cíl v podobě nejlepšího klubového umístění v dějinách Premier League; u Hammers definitivně odklepnuté stěhování na Olympijský stadion.

Upton Park dneškem začne odčítat dny a zápasy do svého konce. Ne snad že by se nějak závratně blížil (WHU se na Olympijský stadion bude stěhovat až v srpnu 2016), nicméně minimálně toto utkání bude chtě nechtě zvláštní; po emocionální stránce. Fanoušci Kladiváři si poprvé - a pravděpodobně také na dlouhou dobu naposledy - uvědomí, že za pár let budou muset své bublifuky ponoukat k práci i jinde než na svém Boleyn Ground, hřišti otevřeném už roku 1904.

Zároveň přitom Hammers už teď musejí toužit po tom, aby tradiční kolbiště opouštěli stále jako prvoligový soubor, tudíž je třeba připomenout, že aktuálně na prvního sestupujícího živí pouze šestibodový náskok. To není moc, kór když si vezmete, že Kladiváři zvláště na jaře poněkud neradi vítězí; ovšem analytik BBC Mark Lawrenson tipuje, že budou West Hamu stačit dva další skalpy a zachrání se, čemuž lze s přimhouřením oka docela dobře věřit.

Na předměstí Birminghamu mají daleko příjemnější starosti. Jestliže totiž loni desátým místem stanovili své dosavadní maximum v rámci Premier League, momentálně jsou osmí a minimálně na sedmou příčku si ještě klidně Baggies mohou troufat. Throstles se už holt pod Hodgsonem, respektive Clarkem v Premier League definitivně etablovali, o čemž svědčí i skutečnost, že ještě před dvěma lety finišovali se 47 body na kontě. Tuhle metu teď přitom pokoří, i kdyby snad v závěrečných osmi kolech uhráli všehovšudy jednu výhru a žádnou remízu.

Začátek konce dlouhotrvajícího souznění s Upton Parkem symbolicky v dresu West Hamu nezmešká kapitán Kevin Nolan, jenž doléčil palec u nohy. V pořádku jsou také Joe Cole s Georgem McCartneym, naopak jiný symbol WHU posledních let, záložník Mark Noble, kvůli problematickému ramenu na východolondýnský pažit nevyběhne.

Reprezentační pauza občas pomůže tím, že natáhne prostor k rekonvalescenci, a jindy uškodí extra námahou a tedy i nějakým tím čerstvým zraněním. Steve Clarke v uplynulých dnech poznal obojí. V jednu chvíli se zděsil při zprávách o potížích Jamese Morrisona, jehož start je teď ohrožován nataženým zadním stehenním svalem; v jinou chvíli mohl pro změnu zkonstatovat připravenost Stevena Reida, který chyběl v předešlých dvou bitvách.

Nic snadného teď nečeká hráče Chelsea. V nadcházejících devíti dnech totiž musí nastoupit hned ke čtyřem zápasům. Začínají už tuto sobotu proti Southamptonu, v pondělí doma přivítají Manchester United v odvetě čtvrtfinále FA Cupu, ve čtvrtek na Stamford Bridge přiletí ruský Rubin Kazaň k boji o nejlepší čtyřku pro změnu v Evropské lize a ďábelský program zakončí znovu domácí duel příští neděli se Sunderlandem.

Proto je velkým rébusem, jak si s touto nahečmanou zápasovou nadílkou poradí dočasný manažer Chelsea Rafael Benítez. Do taháku tohoto čtyřzápasového programu se zřejmě staví utkání s Manchesterem United - pondělnímu šlágru tak zřejmě, co se síly sestavy týká, bude muset uzpůsobit právě dnešní klání.

Ale nemělo by jít o změny příliš velké, odpočnout by si zřejmě mohl Eden Hazard, který gólem v obou reprezentačních zápasech táhl Belgii za vítězstvími, či Ramires, který nebyl stoprocentně fit. Naopak Juan Mata téměř jistě nastoupí, jelikož ve dvou duelech Španělska odkopal všehovšudy 16 minut. Benítez by si navíc asi netroufl klíčového hráče Blues posadit - bez něj v základu totiž Chelsea vyhrála jen 20% zápasů. Do útoku si pak nejspíš stoupne Torres, jenž s reprezentací nebyl a je čerstvý. Demba Ba by tak mohl být šetřen na pondělí.

Ale to jsou jen spekulace, na samotné složení týmu si budeme muset počkat do sobotního odpoledne. V něm do zápasu vstoupí Chelsea proti Southamptonu, který je výrazně povzbuzen jasnou výhrou 3:1 nad Liverpoolem v posledním kole. Saint tím tak napodobili svůj výkon i výsledek ze začátku února proti favorizovanému Manchesteru City.

Velmi si tak pomohli v boji o holé přežití v Premier League. Zvýšili svůj náskok na první sestupující Wigan na čtyři body, což ani tak při zápasu k dobru pro Latics není žádná sláva. Sotonu se nyní hodí každý bod a alespoň jeden by svěřenci Mauricia Pochettina velmi rádi získali právě proti Chelsea.

Blues však hráči Southamtonu neporazili už sedmkrát v řadě. Naposledy na Nový rok 2002, kdy Stamford Bridge musel snést drtivou porážku 2:4. I letos se na stadionu Chelsea děly velké věci. Londýňané vedli v poklidu 2:0, jenže nepochopitelný kolaps ve druhé půli znamenal konečnou remízu 2:2. O jedenáct dní dříve přitom při dvougólovém debutu Demby Ba rozdrtili loňští vítězové Ligy mistrů svého nejbližšího soupeře na jeho hřišti 5:1.

Jak již padlo o pár odstavců výše, Rafael Benítez musí počkat na zdravotní stav Ramirese, kromě něj visí otazník i nad Garym Cahillem. Domácí pak budou zvažovat, zda jsou dispozice tria Adam Lallana, Luke Shaw a Jos Hoovield dostatečné, aby k utkání mohli nastoupit.

Patnáct bodů už je příliš. Manchester City zřejmě již definitivně vzdává snahu o obhajobu titulu, kterou tak předává nenáviděnému městskému rivalovi. Místo honby za vysněným grálem se teď svěřenci Roberta Manciniho musí soustředit na udržení druhé, potažmo třetí příčky, jež zaručují přímou účast v Lize mistrů. Na Chelsea totiž mají náskok jen čtyř bodů, čtvrtý Tottenham jich ztrácí pět.

Poslední tři bodíky na United ztratili Citizens v minulém kole. Zatímco totiž Rudí ďáblové porazili doma Reading, Manchester City nezvládl vybojovat ani jediný na hřišti Evertonu. Po porážce 0:2 tak chtě nechtě musí své cíle převrátit a místo dohánění budou nyní čelit útokům "zespodu". První šance na odskočení od londýnských nájezdníků mají proti Newcastlu.

Tomu se v posledních týdnech daří jen na domácí půdě. Z šesti minulých duelů vyhráli rovnou polovinu - všechny domácí. Tři výjezdy na stadion soupeře pak dopadli vždy porážkou. A nic nenapovídá tomu, že by tomu mělo být proti Man City jinak. Proti Magpies hovoří snad úplně všechno.

Kromě bídné venkovní formy je to v zaprvé bilance vzájemných zápasů se sobotním soupeřem. Newcastle neporazil Manchester City už dvanáctkrát, desetkrát dokonce bleděmodrým podlehl. Hlavu navíc musel sklonit v posledních šesti případech.

V neposlední řadě pak svěřence Alana Pardewa zchvátila epidemie zranění. Defenzivní řady jsou v naprostém rozkladu - hrát nemůže Coloccini, Haidara, Santon, Debuchy ani Ryan Taylor. Na kraje obrany si tak stoupne Danny Simson a pravděpodobně také univerzální pěšák James Perch. Mimo hru je dále Krul, Ben Arfa a čerstvě také Cheik Tioté, který laboruje se zadním stehenním svalem.

Roberto Mancini pak zuří kvůli Vincentu Kompanymu. Kapitán Manchesteru City a belgický reprezentant téměř dva měsíce nehrál soutěžní zápas, když v tom přišla reprezentační pauza a stoperovo lýtko se dalo náhle do pořádku. Po odehraném zápase s Makedonií tak musí jeho stav posoudit lékaři. Po třízápasové absenci způsobené bolavým kolenem se vrací Sergio Agüero.

Ještě nedávno byl litován a oplakáván pro zbytečný vyhazov, tentokrát jde Nigel Adkins lepit místo po dalším nepříliš citlivě propuštěném manažerovi. Po Southamptonu tedy prošedivělý pán usedá za kormidlo dalšího nováčka z jižní části Anglie, aby se Reading pokusil nasměrovat za hotovým zázrakem v podobě záchrany.

První Adkinsova překážka bude z řady těch těžších, jednoznačně. Ačkoliv se kolem Arsenalu vyvinula jistá aura permanentního selhávání, je třeba nezapomínat, že mimo jakýchkoliv pohárů to v poslední době nebylo vůbec špatné - minimálně tedy výsledkově. Gunners dokonce minule zvládli přetěžký výjezd do Walesu a celkově zaznamenali jedinou ligovou porážku v sedmi kolech.

Jaksi po špičkách se tedy vrátili na pohárové příčky, aby v případě dnešní výhry - s níž se potichu počítá - doběhli čtvrtý Tottenham na rozdíl jediného bodu. Jinými slovy to připomíná vesměs každoroční klasiku...nadějní Spurs se hroutí, zatímco zatracovaní Kanonýři navzdory neutuchající kritice opatrně stoupají vzhůru.

Naopak Reading, ten nikam nestoupá. Vlastně si můžete vybrat, čeho se nyní více děsí. Jestli je to pět neúspěšných kol v řadě; blížící se nutnost pohostit celky Liverpoolu a Manchesteru City v kombinaci s nejhorším venkovním výkazem ze všech prvoligových mančaftů (jeden bod v průměru připadá na tři výjezdy); nebo třeba samotná bilance s nejbližším soupeřem. Arsenalu totiž Royals podlehli ve všech z 11 případů, přičemž letos si od něj nechali ve dvou vzájemných střetnutích nasázet hned 12 branek.

Reading si před výletem na Emirates Stadium vskutku nemůže dělat moc nadějí, ačkoliv posledně velmi srdnatě zabojoval na Old Trafford. Jednou z mála povzbuzujících okolností nicméně může být řada absencí ve středu favorita. Walcott s Wilsherem jsou najisto odstaveni mimo hru a jejich anglickou partu marodů by mohl doplnit také Gibbs, jehož trápí virus. Na starou známou marodku se pak vrací také Diaby.

Naproti tomu Reading musí vnímat jedině pozitivně návrat dříve suspendovaného Pogrebňaka. Kromě útoku by se pak mohl personální obměny dočkat také prostor mezi třemi tyčemi; ten nedávno vyplňovala až brankářská trojka (Stuart Taylor), teď si na něj ale čerstvě brousí zuby Alex McCarthy. Talentovaný golman si kvůli operaci ramene nezachytal dlouhé čtyři měsíce.

Tento zápas je pro oba manažery naprosto rozdílný. Pro domácí Everton je vítězství naprostou povinností. Tedy pokud chtějí pomýšlet na pohárovou Evropu, potažmo přímo na Ligu mistrů. Stoke City by naopak výhrou na hřišti velkého favorita udělal velké a dost nečekané terno.

Když už padla zmínka o kvalifikaci do nejprestižnější klubové soutěže světa, je pravdou, že Toffees k ní nemají vůbec daleko. Na Arsenal, který je pátý, ztrácí jen jeden bod, čtvrtý Tottenham pak sice o pět bodů odskočil, nicméně má odehraný o zápas víc. Úspěšnou dohrávkou by se tak Everton dostal do přímého souboje o vysněnou metu.

Kdyby David Moyes dostal v srpnu nabídku, že bude v současné době na pozici, v níž se nachází, jistě by ji bral všemi deseti. Everton je klubem, který podzim prospí, zatímco na jaře má formu jako hrom. Tuto sezonu hlavně díky báječné formě Marouana Fellainiho zvládl na výbornou a teď tak má před sebou obrovskou šanci dosáhnout na cílovou stanici. To naposled dokázal v sezoně 2004/05, jenže pak hned v předkole ztroskotal na pozdějším semifinalistovi Villarealu.

Jarní Everton by s Potters neměl mít na vlastní půdě příliš problémů. Stoke navíc trpí špatnou formou. Z posledních čtyř zápasů získal z možných dvanácti jen jeden bod. Jenže nic není tak horké, jak se to uvaří. Svěřenci Tonyho Pulise drží "Karamelky" na uzdě už dva roky a pět měsíců, během nichž dvakrát s Evertonem remizovali a dvakrát jej porazili. Jednou dokonce v Goodison Parku.

Moyes navíc bude postrádat již zmíněného Marouana Fellainiho kvůli suspendaci. Ze stejného důvodu nebude hrát ani další opora Steven Pienaar. Lýtko vyřadí ze hry Tonyho Hibberta, naopak Phil Jagielka a brankář Tim Howard by se po třízápasové absenci měli vrátit do sestavy.

Distanc se v tomto duelu dotkne i Stoke City, ale naštěstí pro hosty pozitivně. Po třízápasové stopce se vrátí na stoperskou pozici Robert Huth. S tímto comebackem má Pulis k dispozici kompletní kádr.