Premier League - preview 29. kola

Na konci měsíce by to bylo třicet let. Třicet dlouhých let od poslední výhry WBA proti Manchesteru United. Jenže loni v září poprvé pod novým koučem přivítali Red Devils soupeře na Old Trafford a hned z toho byla ostudná porážka.

Když David Moyes přebíral Manchester United, měl za sebou klub báječnou historii. Pod Alexem Fergusonem vyhráli Ďáblové 13 ligových titulů za 26 let. Jako mávnutím kouzelného proutku však hrdý klub tápe na všech frontách. V Premier League je až sedmý a ze sedmadvaceti zápasů nedokázal vyhrát ani polovinu.

Jeho souboj s West Bromwich Albionem tak bude vlastně nepříjemným kláním dvou manažerů, jejichž osudy se s každým dalším zápasem přibližují k temnému konci.

Pepe Mel převzal tým zbídačelý, na spodku tabulky a s vizí brzkého návratu do klidného středu. Jenže ani v jednom z šesti klání nedokázal zvítězit a připsal si jen čtyři body za stejný počet domácích remíz.

United na tom pochopitelně nejsou o moc lépe, když v předchozích osmi zápasech vyhráli jen třikrát - porazit dokázali jen nováčky Crystal Palace s Cardiffem a jeho velšského souseda Swansea. Poslední soutěžní zápas navíc totálně nezvládli a v řeckém Pireu prohráli v osmifinále Ligy mistrů 0:2.

Moyes má navíc velké problémy s defenzivou. Zranění jsou Jonny Evans i Rafael a to znamená jediné; vedle Patrice Evry se bude muset poskládat těžkopádná trojice Smalling - Ferdinand - Vidić. Po absenci v Champions League se ale vrací Juan Mata.

WBA musí nahradit zraněného pravého obránce Billyho Jonese, zatímco Nicolas Anelka zahajuje pětizápasový distanc za nevhodnou oslavu vstřelené branky. Z marodky by se nicméně měli vrátit Sessegnon s Yacobem.

Za celý víkend se sice odehraje jen pět zápasů Premier League, ale budou stát za to. V jednom z nich například změří síly dva suverénně nejhorší týmy mezi anglickou elitou - Cardiff přivítá Fulham.

Jakoby se předháněly v tom, kdo má v posledních týdnech horší výsledky. Kluby z úplného dna tabulky příliš bodů nesbírají, ale Cardiff s Fulhamem na nějaký vzestup myslet nemohou tuplem. Cottagers prohráli z posledních osmi zápasů hned šestkrát a ani jednou nezvítězili. To Velšané sice před měsícem porazili Norwich, ale z dalších osmi nejbližších klání už získali jen bod.

Úsměvné je i skóre obou celků v tomto období. Ve zmíněném období mají Londýňané skóre 7:20 a Cardiff dokonce 4:19. Bluebirds nepomohla ani změna trenéra, Ole Gunnar Solskjaer si s rozloženým celkem neví rady a trápí ho především koncovka. Vždyť z šesti zápasů pod jeho vedením se hráči trefili jen jednou (!).

Podobný impuls zkouší nyní i ve Fulhamu, kde zoufalého Meulensteena nahradil obávaný ras Felix Magath. Nový manažer si zatím úplně zle nevede. Při debutu proti WBA málem získal tři body, když jej o vítězství připravil až Matěj Vydra pár minut před koncem. S Chelsea pak vydržel hrát vyrovnanou partii první poločas, než ho ve druhém popravil hattrickem André Schürrle.

Reparát, který může brát zároveň jako pomstu za nepovedený vzájemný duel v září, má nyní proti Cardiffu. K dispozici nicméně nemá Damiena Duffa, Scotta Parkera a Fernanda Amorebietu - fit přitom není ani William Kvist. Naději na start ale vzkřísil Kostat Mitroglou, o jehož stavu se bude v Londýně ještě diskutovat.

Domácí budou nejspíš postrádat Craiga Noona a Andrewa Taylora, kteří propásli i zápas s Tottenhamem.

Dosavadní relativně uspokojivé stoupání Crystal Palace pod Tonym Pulisem, které se prozatím zastavilo na 16. příčce, bylo stoprocentně postavené na domácí formě. Od začátku kalendářního roku pouze Arsenal s Liverpoolem posbíraly na vlastním hřišti více bodů a Soton by teoreticky nemusel dělat takové problémy...

I když tedy skutečností je, že se to poslední dobou v Southamptonu poněkud převrací. Před týdnem Saints doma zcela jasně podlehli Liverpoolu a připsali si tak kulatou desátou ztrátu na vlastním trávníku; tam takhle neslavili vítězství už třikrát v řadě a předminule shodou okolností zrovna proti bývalému Pulisově celku ze Stoke-on-Trent. Přitom právě na St. Mary’s dřív Soton obvykle sbíral body jak na běžícím pásu; teď se ale může opřít spíš o venkovní formu, která v poslední době hovoří řečí sedmi bodů ze čtyř výjezdů.

Což mu dává naději - třeba i v kombinaci s tím, že samotné Crystal Palace má se Sotonem vysloveně otřesnou bilanci. Neskórovalo proti němu už 375 minut, když naposledy proti brankáři Saints uspěl v prosinci 2008 Paul Ifill v rámci druholigového střetnutí. Na podzim to pak byla rovněž poměrně jednostranná záležitost (2:0), a tak se nyní budou Eagles spoléhat zejména na domácí publikum, ale i osobu rodáka z jihu Anglie Tonyho Pulise.

Ten se nedávno pochvalně vyjádřil o plodné akademii Southamptonu; devátý tým tabulky ostatně v týdnu vypustil na reprezentační sraz Anglie hned dva odchovance (Lallanu se Shawem) a další dva své ofenzivní klenoty (Lamberta s Rodriguezem), přičemž si může pochvalovat, že se mu kompletní kvarteto vrátilo "nepoškozené". Z marodky se navíc právě včas vrací stoper Lovren.

Selhurst Park bude ještě před samotným výkopem dějištěm fyzických testů Marouana Chamakha, jenž si proti Swansea lehce natáhl zadní stehenní sval. Z reprezentačních povinností se pak museli vyvléci Dikgacoi, Delaney i Ledley - a všichni tři mají nad sebou před sobotním startem imaginární otazníky.

V sobotu bude na Carrow Road o atmosféru postaráno více než kdy jindy. Na stánku Norwiche totiž bude 26 tisíc věrných příznivců přispívat do sbírky na podporu "Mr. Norwiche" Duncana Forbese, jenž klubem z Norfolku v různých rolích žil neskutečných 33 let a nyní je stižen Alzheimerovou nemocí v domácí péči, připoután na lůžko.

I bez tohoto hlavního tématu dneška, překřtěného na "Duncan’s Day" (Duncanův den), by nicméně o pořádný náboj na Carrow Road nebylo nouze. Norwich totiž posledně venku opět lehce znehodnotil předešlý mimořádný úspěch (skalp Tottenhamu) - stejně jako se mu to povedlo s domácí remízou s ManCity - a po vysoké prohře s Aston Villou si dál nemůže být ničím jistý. Čtyři body náskoku na Sunderland se dvěma duely v kapse, to sotva uklidní.

Stoke na tom je pouze o dva korálky lépe, přesto by případnou výhrou dosáhl podobného efektu jako loni na jaře, když Canaries udolal těsným poměrem 1:0 a překonal magickou hranici 40 bodů, zatímco Norwich definitivně uvrhl do tuhého boje o holou záchranu. Jenže tehdy se psal 27. duben, který je ještě pořádně daleko; a taky se hrálo na Britannia Stadium.

To Carrow Road je pro Kanárky v nedávné době příjemnou jistotou bodového zisku - naposledy zde všechny body ztratili v posledním utkání roku 2013, navíc v konfrontaci se silným ManUtd. Na vlastní půdě pak dokonce Canaries už čtyřikrát v řadě neinkasovali, což i s přihlédnutím k faktu, že jen pětice anglických ligových týmů (z celkového počtu 92) na cizích hřištích nahromadilo méně gólů než Potters, nestaví Hughesovy svěřence do nadějné výchozí pozice. Ostatně hrát to pouze na venkovní výsledky, Stoke momentálně se šesti body sestupuje.

Také co se marodky týče, jsou vyhlídky Norwiche spíše růžové. Jediné významnější absence v kádru Norwiche tak představují záložník Fer a stoper Turner. Naopak Ricky van Wolfswinkel má velkou šanci, že se jeho koleno umoudří právě včas; a v pořádku by měl být také Snodgrass, jehož trápí zápěstí. Yobo s Olssonem potom vynechali krátkou reprezentační přestávku, to však hlavně proto, aby na Ostrovech v klidu doléčili menší zdravotní neduhy před výkopem klíčového ligového klání.

Do toho rozhodně nezasáhne Charlie Adam, loni na jaře střelec vítězné branky Stoku proti Norwichi, jenž započíná třízápasový dodatečný trest za násilnosti na hřišti. Poměrně špatně to vypadá také s Markem Arnautovićem, který si v průběhu repre pauzy natáhl zadní stehenní sval a nejspíš bude chybět. A jen o něco lépe na tom je Odemwingie.

Pod pojmem Londýnské derby si fanoušci anglického fotbalu představí především klání Tottenhamu s Arsenalem. Rovněž duel Kohoutů s Chelsea ovšem poutá velkou pozornost i rivalitu a to především díky vypjaté historii mezi fanoušky obou táborů. Tentokrát půjde také o preference celků v boji o titul, respektive pohárovou Evropu.

Blues poslední týdny válejí a sbírají výhru za výhrou. Díky skvělé formě neprohráli už třináctkrát v řadě a deset zápasů z této šňůry dokázali zvítězit. Doma je navíc Chelsea nejlepší v celé lize, když ztratila jen po remízách s West Bromwichem a West Hamem.

Uspěla i v posledních dvou kláních, kdy nejprve porazila na Stamford Bridge Everton a v minulém kole vyplenila v městském derby Fulham.

Tottenham se také nepotýká s žádnou krizí. Z posledních deseti zápasů vyhrál hned sedm; navíc se pyšní naopak nejlepší bilancí z hřišť soupeřů. Ze 14 utkání vyhrál devět z nich a jako jediný tým v anglické elitě má průměr více než 2 body na duel.

Chelsea se proti Tottenhamu v poslední době daří. V lize s ním neprohrála už sedmkrát v řadě a tuze ráda vzpomíná na semifinále FA Cupu z roku 2012. Tehdy Blues rozstříleli rivala 5:1 a udělali důležitý krok k celkovému triumfu. Doma pak Chelsea neprohrála už 26 zápasů po sobě - 16x vyhrála a 10x remizovala.

Tentokrát však musí brát všechny tři body. Náskok na druhý Liverpool je sice už čtyřbodový, ale Man City na čtvrté příčce má dva (po víkendu už tři) zápasy k dobru a při jejich vyhrání jde před Londýňany.

Těm by měl pomoci i jejich nejlepší hráč Eden Hazard, byť v týdnu utrpěl menší zranění v reprezentačním klání za Belgii. V útoku by měl po pauze nastoupit Samuel Eto’o, o němž José Mourinho prohlásil, že na Stamford Bridge hraje výborně, zatímco venku je pouze svým stínem. Zranění jsou ale Ashley Cole a David Luiz.

Portugalcův protějšek Tim Sherwood se patrně bude muset obejít bez záložníka Christiana Eriksena, jenž má potíže se zády. Otazník visí také nad trojicí Kyle Walker, Younes Kaboul a Zeki Fryers, ale jen první jmenovaný má šanci do utkání zasáhnout.