Premier League - preview 23. kola

Oba loňské souboje dvou rivalů z kraje Midlands byly bez nadsázky ozdobou ligového programu - oba přitom skončily remízou 2:2 a v obou po poločase jeden z týmů (pokaždé jiný) vedl o dva góly. Obecně jde o nesmírně vyrovnanou konfrontaci, která se odvíjí už 129 let a momentálně čtyřikrát po sobě nepoznala vítěze. Dočkáme se dnes na pátý pokus?

Dost dobře bychom nemuseli, neboť oběma celkům je v tuto chvíli vyhrávání poněkud zcizené. Jediný tříbodový úspěch v osmi kolech registruje doma extrémně špatná Aston Villa (osm bodů z 11 představení); a West Brom je na tom ještě hůře. Jeho úporné přetlačení Newcastlu na Nový rok zůstává jediným jeho triumfem ve 12 ligových zápasech.

Rčení "jak na Nový rok, tak po celý rok" tedy v případě WBA rozhodně neplatí, stejně jako u rivalů. Také jim se totiž zadařilo v den hromadné výměny kalendářů, poté ovšem přišla jedna prohra ruku v ruce s jednou remízou a nyní se začíná odznova.

Přitom jen těžko říct, kdo z kormidelníků touží po nápravě urputněji. Pozice Paula Lamberta je už delší dobu zpochybňována a enormní tlak zažívá také teprve nedávno jmenovaný španělský manažer WBA Pepe Mel. Pro něho by zvládnuté derby znamenalo speciální úlevu, neboť by šlo zároveň o jeho premiérový zářez na lavičce aktuálně 15. celku tabulky.

Na hrotu Aston Villy se určitě opět představí znovuzrozený Christian Benteke, jenž po dlouhém hledání ztracené nitě dvakrát po sobě skóroval proti těžkým vahám (Arsenal, Liverpool), a rozhodně se třese i na konkurenční WBA. Vepředu jej ovšem dneska s velkou pravděpodobností nedoplní birminghamský rodák Gabriel Agbonlahor, jenž proti LFC přišel k úrazu chodidla. Příležitost by tudíž poprvé mohl dostat na hostování získaný Grant Holt.

Po prodělání otřesu mozku je zpátky Baker a podobné injekce se před výkopem tohoto derby dostává rovněž defenzivní složce kádru Throstles. Po zranění jsou připraveni naskočit stoper McAuley i bek Popov.

Hodně důležitý zápas pro vývoj ve spodní polovině tabulky bude k vidění na Stadium of Light, kde SAFC, který zůstává na samém chvostu, přivítá Potters, jenž po Novém roce pro změnu ještě nedokázali naplno bodovat.

Ambiciózní Mackems se od samého začátku sezóny pohybují mezi posledními třemi a na tomto faktu se ani přes viditelné zlepšení (deset bodů z posledních sedmi ligových zápasů) nic nemění. Největší pomyslnou "brzdou" jsou z domácího pohledu právě duely před vlastními fanoušky, kde se Sunderlandu vůbec nevede a z jedenácti pokusů vyhrál pouze dvakrát.

Jak už však bylo naznačeno, vyskakovat si nemohou ani na druhém konci barikády, Stoke od vítězství nad Aston Villou (2:1) čeká na tříbodový zápis již pět utkání, ze kterých dokázalo vydolovat pouhopouhý bodík za hubenou remízu s EFC. Manažera Marka Hughese a jeho svěřence, na rozdíl od domácích, netrápí bilance na Britannia Stadium, kde Potters zapsali celých 17 bodů (z celkových 22), ale zato na hřištích soupeřů patří hosté až na samé dno (pět bodů).

Po výhře ve FA Cupu nad Kidderminsterem by se do základní sestavy měli vrátit John O'Shea, Ki Sung-Yeung a Fabio Borini. To na opačném konci může nastoupit čerstvá akvizice Peter Odemwingie, který by měl patřičně rozhýbat nepříliš fungující ofenzivu Stoke. Trojice Huth - Wilkinson - Etherington poté zůstává stále dlouhodobě mezi absentéry.

Arsenal konečně ztratil a před Chelsea se naskytla jedinečná příležitost. Když porazí West Ham, dotáhne se na městského rivala bodově, když Hammers porazí o dva a více gólů, dokonce jej přeskočí. Kladiváři naopak touží opustit sestupové pozice. To se jim však podaří jen v případě bodového zisku.

Z posledních sedmi zápasů na Stamford Bridge se jim to ovšem povedlo jen jedinkrát - a to v prosinci roku 2008, kdy tehdy okradl Chelsea o důležité body Craig Bellamy. Blues tehdy zvládli jen vyrovnat díky Anelkovi, na zvrat se již nezmohli.

Poslední tři domácí klání ovšem zvládli na výbornou. West Ham porazili vždy o více než gól a něco podobného by rádi zopakovali i dnes. Formu na to rozhodně mají - v Premier League a FA Cupu vyhráli už sedmkrát v řadě, přičemž pětkrát při tom dokonce udrželi čisté konto.

Před týdnem si výtečně políčili na Manchester United, který hattrickem potupil Samuel Eto’o, o víkendu pak Chelsea postoupila do osmifinále anglického poháru přes Stoke City. To West Ham z posledních devíti duelech ve všech soutěžích hned sedmkrát prohrál a vše nasvědčuje tomu, že osmou porážku z deseti si připíše již dnes.

Obrana Hammers je totiž ve velmi bídném stavu. Ve zmíněných 9 zápasech dostala 28 gólů, přičemž třeba na hřišti Man City odjeli svěřenci Sama Allardyce s kanárem, a bůra jim dal i druholigový Nottingham Forest.

West Ham přivedl před pár dny dvě velmi zvučná jména na hostování. Nedá se však očekávat, že by Marco Borriello či Antonio Nocerino nastoupili už v základní sestavě. Z lavičky by se nicméně na hřiště podívat mohli. Do základu se po čtyřzápasovém trestu vrací kapitán Kevin Nolan, zatímco Joe Cole kvůli tříslu neuskuteční návrat na Stamford Bridge.

Ten ještě nezvládne ani Marco van Ginkel, jenž je s Fernandem Torresem jedinou absencí Mourinhova výběru. Start v základní sestavě vyhlíží Demba Ba, který by se proti někdejšímu zaměstnavateli rád vytáhl. O místo soupeří se Samuelem Eto’o. Fanoušci Blues ještě neuvidí novou posilu Mohameda Salaha, který dosud nedorazil na Ostrovy.

Tim Sherwood už na své krátké pouti Premier League zvládl těžké testy v podobě výjezdů na St. Mary’s a Old Trafford, to však není nic proti této domácí zkoušce. Na White Hart Lane totiž zajíždí nebývale suverénní Manchester City, a to bezesporu s úmyslem utnout dosud šestizápasovou Sherwoodovu šňůru bez prohry...

Pokud k tomu někdo má skvělé předpoklady, jsou to skutečně právě Citizens - o tom nemůže být nejmenšího sporu. Pellegriniho eskadra ve všech soutěžích nenašla přemožitele neskutečných 19 zápasů, přičemž se hned 17krát radovala z vítězství a v tomto časovém úseku rovnou 64krát slavila gól. Tahle velkolepá jízda anglického vicemistra se táhne od listopadu a shodou okolností od parádní demolice Tottenhamu (6:0), která z velké části přihrála džob nezkušenému Timu Sherwoodovi.

Teď by to na White Hart Lane mělo být o něčem jiném, a to nejen proto, že zde Tottenham tváří v tvář ManCity padl všehovšudy při jednom jediném z posledních deseti vystoupení. Spurs nyní vypadají být konsolidovanější a především hladovější v útoku. Na rozdíl od Boasovy vize nyní operují se dvěma hrotovými útočníky a mohou se opírat o ve výborné formě hrajícího Adebayora. Ten má být nyní tou nejsilnější municí vůči obávané ofenzivní vozbě City, která čítá mimo jiné Edina Džeka, jenž Tottenham jistě považuje za svého nejoblíbenějšího soka (skóroval proti němu pětkrát ve stejném počtu utkání).

Manchesterské čeká velmi namáhavých několik dnů, během nichž se hned dvakrát postaví Chelsea a jednou v rámci Ligy mistrů silné Barceloně. Na nějaké šetření nicméně nemůže mít Pellegrini myšlenky, rovněž Tottenham představuje složitou prověrku - podobně jako ji o víkendu představoval podceněný Watford, jenž na Etihad Stadium vedl v poločase 2:0, aby nakonec v rámci 4. kola FA Cupu velkému favoritovi podlehl 2:4. Právě tehdy si Blues museli uvědomit, že nejsou neohrozitelní; proto také před výkopem středečního klání vystoupil kapitán Kompany s tím, že "uspokojení je největším nepřítelem" tohoto ManCity.

Rovnou celých 90 minut odehráli proti Watfordu hvězdní Kun Agüero s Yayou Tourém a do základu se s nimi pochopitelně počítá i pro dnešní šlágr. Fit se po překonání problémů s ramenem zdá být rovněž kanonýr Negredo, jehož v poháru zastupoval Džeko. V pořádku je dále také Silva; mimo hru naopak zůstávají Nasri, Milner a Javi García.

Tim Sherwood ve středu nebude moci počítat s Androsem Townsendem (hamstring) ani další variantou pro křídelní prostory, Erikem Lamelou. Do tréninku se již zapojil kompletní trojlístek Vertonghen-Kaboul-Sandro, je však otázkou, zda je mladý manažer okamžitě riskne v tak těžkém souboji.

Obhájce v troskách. Manchester United se nachází v nebývalé krizi, za níž stojí vypadnutí z FA Cupu, ligového poháru a pád v Premier League až na ostudné sedmé místo. Návrat mezi elitu se pokusí zahájit v utkání se dvěma významnými milníky. Nováček z Cardiffu totiž přivede Ole Gunnar Solskjaer, proti němuž bude stát i rekordní posila United Juan Mata.

Pro fanoušky obou táborů to byl docela šok, když se přestup španělského špílmachra začal ukazovat v reálných barvách. Suma sumárum, 37 milionů liber v kase Chelsea a rekordní nákup Manchesteru United Juan Mata zase v kádru Red Devils. David Moyes si od transferu slibuje alespoň částečný hod záchranného kruhu kolem obhájcova pasu.

Ten totiž vyhořel i v poslední anglické soutěži, v níž ještě dýchal s vidinou vavřínu. Mnohými podceňovaný ligový pohár už má před sebou jen finále ve Wembley - ovšem bez účasti Man United. Dvojzápas s do té doby posledním týmem Premier League Sunderlandem došel překvapivě až k penaltám, kde svěřenci skotského kouče shořeli jak papír.

S touhou po nápravě a značnou nervozitou nyní před vlastními fanoušky nastoupí proti nováčkovi z Cardiffu. Pikantnosti duelu nahrává další fakt - Velšany totiž nově vede norský miláček ochozů Old Trafford Ole Gunnar Solskjaer.

Tomu se zatím v ligových kolbištích nevede dobře. Při debutu sice jeho tým zahrál dobře, ale doplatil na ubohou efektivitu a doma prohrál v klíčovém záchranářském duelu s West Hamem 0:2. Následovala očekávaná porážka na hřišti Manchesteru City a nyní by cokoli jiného než smutný hattrick bylo překvapením. Chuť si Bluebirds spravili alespoň v FA Cupu, kde po výhře 1:0 v Boltonu postoupili už do osmifinále. V něm se navíc utká doma s Wiganem, tudíž je postup mezi nejlepších osm zcela reálnou záležitostí.

V utkáních proti Manchesteru United se jim nicméně vůbec nedaří. Na poslední výhru Cardiffu ve vzájemných střetnutích musíme zapátrat v paměti až do listopadu roku 1960. Na podzim nicméně úspěšně soupeře obrali o body díky remíze 2:2.

Dnes budou mít k dispozici i novou norskou posilu Jo Inge Bergeta, který přestoupil z Molde. Žádné nové šrámy Solskjaer neeviduje, naopak United se budou muset obejít bez Carricka a také bez kapitána Vidiće, který je stále suspendován. Hvězdná dvojice Rooney - Van Persie už trénuje a vyhlíží návrat do sestavy. Zda tomu bude již dnes, toť otazník.

Šeptanda okolo možného vyhazovu Chrise Hughtona byla konečně alespoň utlumena hubenou výhrou nad Hullem, která Norwich katapultovala do zdánlivě klidných vod - přesněji na 12. místo. Nicméně odpracováno Kanárci pochopitelně nemají; šestizápasová šňůra bez úspěchu je sice protržena, teď je ale ještě potřeba z tohoto záblesku učinit něco dlouhodobějšího.

Paradoxem je, že Chris Hughton pokračuje v cestě za vlastní spásou ihned zápasem proti týmu, kde si poměrně nedávno udělal manažerské jméno i mnoho přátel, mimo jiné mezi fanoušky. Do roku 2008 šlo možná ještě o muže, jehož hráčská kariéra i rodiště byly pevně spjaty s Londýnem a okolím, pak si ovšem Hughton vybudoval status velkého oblíbence severovýchodního Newcastlu. A ten jistě zůstane aktuálním bez ohledu na výsledek úterního klání na Carrow Road, kde Canaries inkriminovanému soupeři naposledy podlehli přesně před 20 lety.

Oba kohouti na sebe narazí notně odpočatí. Jak Norwich, tak Newcastle opustily FA Cup senzačně již ve třetím kole, tudíž přes víkend odpočívaly. Straky téhle mezery navíc využily k dobití baterií ve slunném arabském Abu Dhabi, to Kanárci se připravovali normálně doma - a zřejmě přitom dál pracovali na efektivitě při útočení.

Ta je zatím vpravdě mizerná, a to zcela konstantně; nedávno sice žlutozelenou bezradnost v koncovce zvládal pravidelněji vytrhávat Gary Hooper, ten však nyní čtyři utkání po sobě jenom mlčí. Najít se tedy urychleně musí někdo další, například konečně zdravý Van Wolfswinkel, jelikož skutečnost, že samotní Cabaye s Rémym vsítili letos stejné množství branek jako celý Norwich, musí příznivce Canaries vytrhávat ze snů.

Oba fanouškovské tábory koncem přestupního období netrpělivě očekávají rozuzlení případů Hoolahana z Norwiche, jehož žádost o přestup do Aston Villy byla klubem zamítnuta, a hostujícího Cabayeho, o kterého stojí PSG. Mimoto ale jistou pozornost váže také situace na marodkách.

Domácí se budou muset obejít bez Turnera s Howsonem, ale také bez Jonáse, jenž na Carrow Road nedávno přišel hostovat právě z NUFC. Magpies zůstávají bez kapitána Colocciniho, který laboruje s kolenem, či Bigirimany. Debuchymu vypršel třízápasový distanc.

Zrovna v ten samý den, kdy výkonný šéf Arsenalu Ivan Gazidis potvrdil, že Arsene Wenger v nejbližší době prodlouží smlouvu, představili Londýňané nového výrobce svých dresů. Přesně po 20 letech končí éra Nike a nastupuje Puma; naopak jiná éra pod Arsenem Wengerem má směle pokračovat...

A pokračovat Arsenal bude chtít rovněž v překvapivé honbě za titulem - stále první tým tabulky nyní zajíždí na jih Anglie do Southamptonu, kde jej čeká další z těch papírově těžších úkolů; a další z celé řady prověrek reálnosti potenciálu Gunners na triumf v Premier League. Na druhou stranu Saints už ani zdaleka nejsou tak "red hot", jako když v roli senzace a třetího nejlepšího celku soutěže na podzim cestovali na Emirates Stadium.

Právě tamější porážka Pochettinovy party vlastně dá se říci odstartovala sešup Southamptonu, jenž ale stále sídlí na relativně pěkné deváté příčce. Od oné listopadové prohry každopádně Saints zvítězili všehovšudy dvakrát z 10 pokusů a chytit se pořádně nemohli ani doma na St. Mary’s, kde bývali na startu nepřemožitelní.

Před West Bromwichem, na nějž Soton v půlce tohoto měsíce vyzrál nejtěsnějším možným rozdílem, totiž na samotný jih Britských ostrovů po sobě zavítaly výsostně ambiciózní celky ManCity, Tottenhamu a Chelsea. Z tohoto trojlístku těžkých testů také Southampton vytěžil jediný bod; a s podobným výsledkem se zřejmě spokojí i tváří v tvář Arsenalu.

Ten totiž na rozdíl od Sotonu příliš nepolevuje. Ve všech soutěžích, čili včetně pohárových postupů přes Tottenham a Coventry, Gunners neklopýtli již sedmkrát v řadě a nadále tak s mírným náskokem jednoho bodu hájí nejvyšší příčku. Činí tak hlavně za pomoci opětovně zpevněné defenzívy, která po ostudné "šestce" od Manchesteru City v následujících šesti ligových duelech soupeřům připustila všehovšudy dva góly.

Podíl na tom dozajista má návrat Laurenta Koscielného, jenž se zranil právě během debaklu na Etihad Stadium. Teď se proto Wenger ani nemusí tolik zaobírat tím, že se mu po zranění vrací třetí stoper Vermaelen; co už je spíše potřeba zdůraznit, je obnovená zdravotní způsobilost u tandemu středopolařů Ramsey-Arteta. Ta Kanonýrům přijde vhod tím spíš, pokud se včas nestihne zotavit Jack Wilshere (kotník).

Mauricio Pochettino má před startem střetnutí zařadit zpátky do sestavy gólmanskou jedničku Artura Boruce a střelce Richieho Lamberta, jenž shodou okolností stíhá jubilejní stý zásah v dresu Southamptonu. Vrátit by se mohl také Wanyama; Lovren s Ramírezem si však ještě budou muset počkat.

Kdo by to byl před sezonou řekl, že ve třiadvacátém kole Premier League mezi Swansea a Fulhamem půjde o čistý záchanářský boj. Londýňané mají na kontě 19 bodů a náskok bodu na sestup; Velšané jsou na tom jen o dvě čárky lépe.

Hlavní roli si pro sebe v zápase bude chtít opět napsat někdejší Sparťan Wilfried Bony, který v posledních pěti zápasech obstarat šest z celkových sedmi gólů Swansea. Bohužel, ani v jednom z třech utkání Premier League to svěřencům Michaela Laudrupa k bodům nestačilo.

Jeho branky byly platné jen v FA Cupu, kde nejprve vítězným gólem popravil na Old Trafford Manchester United, aby v sobotu dvěma trefami vyřadil i Birmingham. V poháru se s fousem daří i Fulhamu, který nadvakrát vyřadil Norwich a nyní bude mít stejnou příležitost doma s Sheffieldem United, na jehož půdě rovněž jen remizoval.

V lize však Cottagers drží velmi zajímavou šňůru, už osmnáctkrát v řadě totiž neremizovali. Ne snad, že by jim to mělo jít k duhu. Vinou absolutně nevyrovnané formy totiž ze zmíněných osmnácti prohráli hned třináct zápasů a není divu, že se pohybují v bezprostřední blízkosti sestupových vod.

Kolísavost výkonů hráčů Fulhamu je frustrující. Jednou doma snadno porazí Aston Villu, aby za necelý týden dostali od Evertonu čtyřku. Do očí bijící pak bylo období kolem Vánoc, kdy Whites vyhráli v Norwichi, načež od Hullu inkasovali kanára. Pak v klíčovém miniderby zdolali West Ham, jenže za čtyři dny doma prohráli se Sunderlandem 1:4.

V utkání proti Swansea mohou spoléhat na rovněž pozoruhodnou bilanci ze vzájemných zápasů. V posledních čtyřech zápasech totiž vyhrál vždy venkovní celek. Sice jím byli ve třech případech Velšané, nicméně i sebevědomý triumf 3:0 z Liberty Stadium z loňského května je pro Fulham příjemnou vzpomínkou na minulé klání v aréně Swans.

Dnes však budou postrádat obránce Fernanda Amorebietu a Johna Arne Riiseho. Naopak Swansea bude mít pro utkání k dispozici hned tři navrátilce z marodky. Nathan Dyer, Jonathan de Guzmán a Jonjo Shelvey se shodně hlásí o slovo. Laudrup rovněž může využít novou posilu Davida N’Goga.

Příjemný pocit, pocit satisfakce, nejspíš zachvátí Tonyho Pulise před výkopem zápasu Crystal Palace-Hull. Právě proti Tigers totiž exmanažer Stoke City započal svou "mission impossible", aby vzápětí venku na KC Stadium dohlédl na teprve druhou letošní výhru svého nového zaměstnavatele. Teď už jsou Eagles mnohem dále, když samotné dno tabulky vyměnili za 16. příčku - a proti Hullu je tak lze mít za mírné favority.

Zdá se, jako by si docela dobře vyměnily role. Ještě v listopadu byl Crystal Palace totálně na odpis, zatímco Hull překvapoval sebevědomím počínáním zpět na prvoligové scéně. Teď už kouzlo Tigers, kteří třikrát v řadě nebodovali ani neskórovali, jaksi povadá - naopak Eagles se dvěma venkovními porážkami z minulých pěti kol stoupají vzhůru. V bezpečí samozřejmě zatím nejsou - na hladové sestupující trio mají náskok pouhých dvou bodů - nicméně o tom, že nastoupili cestu naděje, nemůže být nejmenších pochyb. A sobotní pohárový krach rukama fotbalistů z Wiganu může Crystal Palace v plnění jediného letošního úkolu vlastně jedině pomoci.

Eagles jsou na tom dokonce tak dobře, že po mohutném letní proudění hráčů tam a zpátky (Crystal Palace si nyní vydržuje vůbec největší množství hráčů z celé ligy) dosud v lednovém přestupním období ani jednou nezainvestovali. Podle bulvárních novinářů sice má jít o zdroj sporů mezi Tonym Pulisem a vedením, ovšem sám manažer zvěsti o vlastních úmyslech rezignovat rezolutně popřel. Prý hodlá dokončit rozdělanou práci.

Naopak Hull solidních vyhlídek a podzimních výkonů (přes jistý propad je stále jedenáctý) využil k nalákání dvou zvučných jmen, které mají jeden evidentní účel - oživit neproduktivní ofenzivní složku nováčka. O tom, že Tigers nedisponují pořádným hrotovým forvardem a musejí se v tomto směru spoléhat na dlouhodobě impotentního Dannyho Grahama, se ostatně vědělo prakticky od úvodního kola - a počínaje tímto kolem mají zřejmý neduh Tigers společně řešit Nikica Jelavić a Shane Long.

Oba bývalí útočníci Evertonu, respektive WBA, budou v sobotu připraveni navléct dresy nového zaměstnavatele a v základu se dost možná objeví oba naráz. Proti Norwichi si ještě musel vystačit sám chorvatský útočník (a Hull vyšel opět střelecky naprázdno), teď by jej měl doplnit také Long, pokud včas doléčí problematický kotník.

Na zápasovou zátěž naopak musí nejméně na šest týdnů zapomenout stoper James Chester a Steveu Bruceovi není k dispozici ani křídelník Aluko. Na druhém konci barikády stojí mezi absentéry čerstvě otřesený Parr a pravděpodobně i duo Dikgacoi-Thomas. Poslední dva jmenovaní se ještě těsně před výkopem podrobí fyzickým testům.

Dlouhá léta nebyla situace mezi takhle vyhrocená. Vzpomínkami se můžeme vrátit snad až do slavných "karamelových let" 1984 - 1987. Mezi dva tituly Evertonu v sezonách 84/85 a 86/87 se totiž vklínil další tuhý souboj o zlatý vavřín. V únoru 1986 Toffees v extrémě důležitém derby zvítězili, jenže osmibodový náskok na Liverpool neudrželi, o titul přišli a nakonec prohráli i v historicky prvním Merseyside finále FA Cupu.

V úterý večer spolu dva liverpoolské celky o titul ani pohár válčit nebudou, přesto je ve hře strašně moc. Reds jsou s 43 body na čtvrtém místě, zatímco Everton sídlí na šesté pozici s jednobodovou ztrátou. Spolu s Tottenhamem (5.; 43b.) svádí sveřepý trojboj o poslední pozici zajišťující účast v kýžené Lize mistrů.

V ní se Everton ukázal naposledy v sezoně 2005/06. Rok předtím tehdy po dlouhých sedmnácti letech uhájil vysněné čtvrté místo, jenže hned v první kvalifikační fázi podlehl pozdějšímu semifinalistovi Villarealu dvakrát 1:2 a pakoval se ještě dříve, než se stačil dosytosti ohřát. A Liverpool? Vítěz z roku 2005 a finalista 2007 ochutnal Ligu mistrů naposledy v sezoně 2009/10, kdy ještě k tomu vypadl už v základní skupině.

Motivace je tak z obou stran ohromná. Do jiné dimenze ji navíc staví samozřejmá městská rivalita, jež z každého Merseyside derby činí kulturní událost v Anglii číslo jedna. Pro oba celky je navíc zajištění čtvrtého místa vlastně povinnost. Obzvlášť Liverpool už letos zkrátka musí, jinak s největší pravděpodobností přijde o fenomenálního Suáreze, ztratí šanci přivést zvučné posily a zachytit se unikající anglické elity.

Letos se jí Reds úspěšně drží. Štědrý den oslavili v Liverpoolu dokonce na prvním místě a i když pak prohráli jak s Manchesterem City, tak i s Chelsea, stále jsou špičce na dostřel. Především díky zmíněnému Luisu Suárezovi, jenž je s dvaadvaceti góly suverénně nejlepším střelcem Premier League. Naposledy však vyšel naprázdno a svěřenci Brendana Rodgerse doma s Aston Villou jen remizovali 2:2.

Ani Everton nenavázal na povedené výkony z minulých týdnů a na hřišti West Bromwiche Albion nechal body po remíze 1:1. Chuť si spravili alespoň v FA Cupu, kde si postup do osmifinále zajistili drtivou výhrou 4:0 na hřišti třetiligového Stevenage. Mezi nejlepších šestnáct se prokousal i Liverpool, jenž zdolal druholigový Bournemouth.

Postup Toffees byl však nepříjemně vykoupen. Ve snaze o obranný zákrok si totiž Bryan Oviedo nešťastně zlomil holenní i lýtkovou kost v levé noze. Kostarický reprezentant kvůli tomu nejspíš přijde i o mistrovství světa, byť jeho start zcela vyloučen není. Mimo hru je také Ross Barkley, velké otazníky visí i nad starty Colemana a Pienaara. Toho by mohl nahradit dvougólový sobotní střelec Steven Naismith.

Ani Liverpool nemá k dispozici zdaleka kompletní kádr. Marodka Reds je v současnosti velice variabilní - leží na ní obránci José Enrique, Daniel Agger a nově také Glen Johnson. Otazník visí i nad startem Mamadou Sakha. Fit je naopak Jon Flanagan. Další starost má Rodgers ve středové řadě, kam nemůže postavit Lucase, jenž s kolenem promarodí několik měsíců, a patrně ani Allena, který utrpěl menší zranění v tréninku a jeho start je velmi nejistý.

I bez nich však ostře sledovaný zápas dvou liverpoolských rivalů neztratí náboj. Skončí duel i počtvrté v řadě remízou? Navážou hráči na poslední šestigólovou přestřelku z Goodison Parku? Umlčí druhá nejlepší obrana ligy nezastavitelného Suáreze? To vše se dozvíme již v úterý ve 21:00. Utkání odřídí zkušený sudí Martin Atkinson a přímým přenosem jen vysílá stanice Slovak Sport 2.