Premier League - preview 16. kola

"S dětmi nic nevyhrajete," zmiňoval se Alan Hansen, reportér BBC, při posledním domácím ligovém úspěchu Aston Villy proti Manchesteru United. Těmi dětmi měl na mysli tehdy dvacetiletého Garyho Nevilla, Nickyho Butta, Davida Beckhama a Paula Scholese. Na vítězné straně zase stáli pětadvacátníci Gareth Soutghate a Dwight Yorke.

Od té doby uplynulo dlouhých osmnáct let a Villans si během ní připsali pouhé dva další úspěchy. V roce 1999 postoupili přes Manchester v ligovém poháru, tou dobou zvaný Worthinghton Cup, a před čtyřmi lety a dvěma dny překvapil Alexe Fergusona jediný zásah Gabriela Agbonlahora na Old Trafford.

Tak toužené prolomení ubohé a marné bilance se zdálo blízko loňský listopad, kdy se Villans dostali k náskoku po dvou trefách Andyho Weimanna, aby v poslední půlhodince inkasovali třikrát. Vzpomněli tak na rok 2010, kdy se slepenými góly dostaly do stejného úniku v 76. minutě, aby za dalších devět minut bylo znovu srovnáno.

Aston Villa sice porážkou ve Fulhamu ztratila sérii bez prohry, že by se ale mohla prezentovat solidní formou, o tom se dá s úspěchem pochybovat. Za posledních devět kol hned v šesti nedokázala skórovat a čekání na Bentekeho probuzení se přehouplo na více než deset hodin.

Pokud by chtěl David Moyes kopírovat loňskou sezónu Rudých Ďáblů, musel by se svými svěřenci ve zbylých třiadvaceti kolech dvaadvacetkrát vyhrát a jednou remizovat. Dvě domácí porážky bez vstřeleného gólu, obsažené ve čtyřech zápasech bez vítězství, mohou v neděli "korunovat" vyrovnáním série tří proher ze zimy roku 2001. Fanouškům Manchesteru United tak rozhodně utrápená výhra nad Šachťarem jako náplast nestačí.

Mimoto se hvězdný útočník Robin van Persie neobjeví na soupisce v náročném prosincovém programu kvůli zraněnému stehennímu svalu. A na marodce je také Marouane Fellaini se zády a Michael Carrick s poraněnou achilovkou. V domácím dresu se neobjeví potrestaný Fabian Delph a pravděpodobně ani základní kámen defenzívy Villans, Ron Vlaar. Otazníky visí nad Antoniem Lunou a Liborem Kozákem.

Tyhle dva týmy se při vzájemných konfrontacích snad ani neumějí krotit. Ať se jim zrovna nedaří sebevíc (jako třeba letos na jaře), pokaždé se alespoň na čtyři vstřelené góly prostě vyšplhají. Posledních šest bitev Norwiche se Swansea vidělo 25 branek; dočkáme se tedy dalšího atraktivního pokračování?

Ačkoliv si na tom velšský klub stojí v tabulce o dva body lépe, ve větší pohodě vstupuje do tohoto měření sil Norwich. Ten si v předešlých pěti kolech připsal na konto tři nesmírně důležité výhry, které jej alespoň dočasně osvobodily od bezprostřední sestupové hrozby. Ta ale samo sebou není odvrácena napořád, proto je potřeba minimálně remízou potvrdit stále trvající neporazitelnost se Swans v rámci elitní soutěže.

Labutě letos měly, a na jaře ještě alespoň po nějaký čas dále budou mít, rozptýlení v podobě účasti v Evropské lize - a to se (stejně jako loni v případě Stoku) neblaze podepsalo na jejich ligové výkonnosti. Swansea sice zapracovalo na venkovních výsledcích a nyní na cestách stíhá již čtvrtý triumf v tomto ročníku (loni mimo Liberty Stadium slavilo celkem pětkrát), ovšem pouhá dvě vítězství z předcházejících sedmi kol Velšany bůhvíjakou dávkou optimismu nenaplňují.

Obě mužstva, která společně před dvěma a půl lety postoupila do Premier League, mají letos nehezké trápení se zdravím útočníků. Na jedné straně mezi marodkou a trávníkem neustále pendluje Bony Wilfried, přičemž neblahé patálie má za sebou také loni třígólový střelec proti Norwichi, Španěl Michu; na druhé straně barikády je to zase permanentně zraněný Van Wolfswinkel, jenž nenastoupil od konce října, a Gary Hooper, který pro změnu v invalidním stavu své angažmá na Carrow Road načal.

V tuhle chvíli je každopádně situace v obou táborech růžovější než kdy dřív. Michael Laudrup má k dispozici oba své elitní forvardy (a po dvou týdnech absence zřejmě i Rangela), zatímco se musí vypořádávat s jednozápasovým trestem (a lehkými zdravotními problémy návdavkem) španělského stopera Chika.

Chris Hughton by potom alespoň teoreticky mohl konečně využít Nizozemce Van Wolfswinkela. Daleko spíš ale opět vsadí na dvojici Hooper-Elmander, případně jen na prvně jmenovaného a systém 4-5-1. Na křídlech znovu nebudou moci figurovat obvyklí tahouni Robert Snodgrass a Anthony Pilkington.

Podzimní krize na White Hart Lane zažehnána, zdá se. Pět soutěžních zápasů bez porážky v řadě a snad už konečně rozstřílený Soldado (bezprostředně po hattricku v Evropské lize) představují solidní základy pro budování mnohem lepší vizitky před vlastním publikem v domácí soutěži; proti ovšem bude výrazně oslabený, leč stále silný Liverpool...

Spurs na White Hart Lane naplno bodovali všehovšudy jednou z pěti předešlých pokusů a právě to jim zatím brání v "povinném" vstupu do pohárové top5. Zrovna Reds se však zdají být do jisté míry ideálním soupeřem k odrazu za světlejšími zítřky. Zaprvé jsou momentálně bez tří klíčových postav (Sturridge, Gerrarda a Enriqueho) a zadruhé to na severu Londýna dlouhodobě neumí. Liverpoolští v sídle Tottenhamu padli již šestkrát po sobě a jejich březnový úspěch na Anfield Road obecně představuje slušnou anomálii, co se nedávné historie vzájemných soubojů s Kohouty týče.

Jako už tradičně nyní budou červení při snaze o nápravu hrozivé bilance usilovat spoléhat především na Luise Suáreze. Ten po chvilce tápání počínaje loňskou sezonou našel v městě Beatles nevídanou střeleckou vytrvalost, resp. konzistenci, a konkrétně letos vsítil úžasných 15 gólů při pouhých 10 startech. A pokud někdo předpovídal, že se zraněním Daniela Sturridge půjde jeho produkce dolů, taky je zatím úspěšně vyváděn z omylu: Hull se ještě nepovedl, v následujících dvou duelech se ovšem uruguayský snajpr trefil hned šestkrát.

Suárezových 29 gólů ve stejném počtu utkání za Liverpool je potom v ostrém kontrastu s ofenzivním výkazem Tottenhamu jako celku. Ten se sice nepatrně zvedl, když už třikrát v řadě zaznamenal alespoň dva góly, avšak průměr jedné trefy do černé na kolo pořád nebudí pražádný respekt. Otázkou teď je, zda po hattricku do sítě Anži vsadit na Soldada (jenž seděl v předešlých dvou ligových kláních), nebo zůstat věren vítězným sestavám z Craven Cottage a Stadium of Light, kde ofenzivní vozbě Spurs velel (bezgólový) Defoe.

Pokud Villas-Boas může registrovat alespoň nějaký posun vpřed s ohledem na citlivý post hrotového útočníka, jednoznačně negativní vývoj lze pozorovat v zadní linii. Ne snad, že by Tottenham nějak extrémně často inkasoval, spíš jeho obranný val terorizují zranění. Mimo hru je teď na sto procent Jan Vertonghen (třebaže portugalský manažer trvá na tom, že nejde o nic vážného, a chystá se ho využít již v Southamptonu), a otazníky se vznáší nad zdravím Kaboula s Chiricheşem. Do základu se naopak znovu derou bek Rose a tvořivý záložník Eriksen; oba se již objevili na trávníku v průběhu duelu Evropské ligy.

Rovněž Liverpool zřejmě čekají v tomto ohledu dosti krušné Vánoce. Reds se v neděli sice mohou dotáhnout za vedoucí Arsenal na rozdíl pouhých dvou bodů, nicméně přesto budou náročný prosincový program vyhlížet s obavami. Kompletně ho totiž zmešká zmíněná trojice, která obvykle patří k tahounům mužstva. Na druhou stranu povzbudivě zní návrat Jordana Hendersona, jehož pohmožděný kotník se při čerstvé absenci Gerrarda umoudřil právě včas; a příjemné dilema řeší manažer Brendan Rodgers na stoperu, kam může znovu počítat s Aggerem, a zároveň se nemusí bát v sestavě podržet posledně famózního Mamadoua Sakha.

Tenhle zápas má na první pohled všechny potřebné atributy k tomu, aby v otázce pohlednosti ještě předčil už tak mimořádně atraktivní nedělní duel Arsenalu s Evertonem. Potkávají se přeci dvě momentálně zřejmě neobávanější ofenzivní mašiny a zároveň celky s nejlepším domácím, respektive venkovním výkazem...

Jenže chyba lávky. Minimálně historie minulých soubojů Manchesteru City a londýnského Arsenalu žádné přestřelce nenasvědčují. V posledních šesti bitvách těchto klubů jsme dohromady zaregistrovali všehovšudy sedm gólů (pět ve prospěch City!); dvakrát z předešlých sedmi čistě ligových případů se dokonce urodila bezbranková remíza.

Přitom kupříkladu do dva roky starého klání na Etihad Stadium (1:0) vcházela obě mužstva naladěna docela podobně jako letos: ManCity suverénně vévodilo statistice přesných úderů a Arsenal si užíval královské formy.

Ta tedy v týdnu utrpěla menší šrám, to však spíše jen psychologického a krátkodobého charakteru. Gunners se samozřejmě stále hřejí na čele tabulky Premier League (s pětibodovým náskokem), ovšem v Lize mistrů o takové privilegium kvůli prohře v Neapoli (0:2) na poslední chvíli přišli a mohou se tak při losu jarní vyřazovací části "těšit" na ty nejvyhlášenější evropské mančafty.

Stejný osud o něco více očekávaně potkává také ManCity, které v Mnichově sice slavně přemohlo Bayern (3:2), to však nikoliv rozdílem dostatečným pro to, aby jej také předskočilo v tabulce. Citizens přitom byli pole position blíže, než si býval sám manažer Mauricio Pellegrini uvědomoval. Stačilo jim už jen jednou skórovat.

Teď už nicméně musí chilský stratég znovu obracet plnou pozornost na domácí scénu, kde jeho Citizens mají hájit svou pověstnou pevnost jménem Etihad Stadium. Letos prozatím nedobytý, a to ani částečně. Domácí brankář zde inkasoval v sedmi kláních všehovšudy dvakrát; zatímco ofenzivní vozba se činila hned 29krát! Takhle produktivní byl v této pasáži ročníku naposledy Tottenham před více než půlstoletím (1962/63).

A svůj podíl na tom má také opětovně probuzený Kun Agüero, jenž po slabší uplynulé sezoně zase naplno září: již nyní svými 12 brankami vyrovnal svůj loňský ligový záznam, celkově se pak trefil 18krát. Před Arsenalem přitom speciálně - podobně jako Kompany či Yaya Touré - na Bayernu odpočíval. A dnes by mu mělo jít k duhu také znovuzapojení šikovného Španěla Silvy do ligového kolotoče.

To Gunners si již takovou rotaci dovolit nemohli, a proto nastoupil rovněž sedmigólový střelec Giroud či jeden ze dvou nejlepších nahrávačů Premier League Mesut Özil (šest asistencí). Oba dva shodou okolností scházeli v základní sestavě Arsenalu, který v posledním vzájemném měření sil na Emirates Stadium podlehl ManCity 0:2. Utkání tehdy významně ovlivnila Koscielného červená karta již z 10. minuty.

Na každý pád teď tedy Londýňané mají bleděmodrým vskutku co oplácet. A většina fanoušků Arsenalu musí doufat, že se tak bude činit i s Bacarym Sagnou v zahajovací jedenáctce. Francouzský bek letos chytal druhý dech, dokud se nedávno nezranil a nevynechal dvě předešlá ligová střetnutí. Teď jeho zadní stehenní sval doktoři opět překontrolují těsně před výkopem, aby se přesvědčili, zdalipak znovu bude muset hrát Carl Jenkinson.

Se Sunderlandem to nakonec i deset dnů před Štědrým večerem vypadá pořád stejně bledě jako pár kol po začátku pod Paolem Di Caniem. Gusu Poyetovi sice nejde upřít jistý herní posun mužstva, nicméně výsledkově to je stále velká bída. Pětibodové manko na záchranu se nyní Black Cats budou pokoušet umazávat na Boleyn Ground...

Ani tam přitom nepanuje dobrá nálada, ba naopak. Táhnoucí se patálie s útočníky jakožto hrubě nedostatkovým zbožím znamenají čtyři porážky z pěti ligových klání a nejčerstvěji debakl 1:4 od Liverpoolu. Spolumajitel West Hamu David Gold proto v týdnu veřejně podpořil manažera Sama Allardyce, zároveň ale vyjádřil obavy, že letní sázka na jednu (Carrollovu) kartu nebyla z nejšťastnějších.

A to tedy vskutku nebyla. Vždyť Hammers vyšli střelecky naprázdno v neuvěřitelné polovině ligových utkání, pročež v tuhle chvíli "nesestupují" pouze díky lepšímu skóre oproti Fulhamu a Crystal Palace. Ale není to jen Carroll, zranění letos pronásledují i další opory. Mimo hru je teď například klíčový stoper Reid, křídelník pro základ Downing, druhý křídelník/hroťák pro základ Vaz Te a otazníková je trojice obránců Demel-Collins-Tomkins; doplněná o středopolaře Ravela Morrisona a pro jistotu nedisciplinovaného Nolana (načíná třízápasový trest). Vpravdě personální deficit.

Tím už tolik netrpí Sunderland, v jehož řadách by klidně mohlo dojít ke třem i více změnám (o základ mají bojovat přinejmenším Cattermole, Giaccherini a Borini), nicméně těch neduhů se u něj pořád najde ažaž. V první řadě je to venkovní forma: Mackems jsou dosud jediným mančaftem Premier League, který na cestách ještě nikdy nebodoval naplno (remízami se "zaskvěli" v Southamptonu a na Aston Ville). A gólová produkce? Na úrovni WHU. Venku dokonce Sunderland čeká na gól od měsíce srpna!

Od listopadu 1997 sbírá při hoštění Southamptonu úspěchy pouze Newcastle, který z deseti setkání devětkrát zvítězil a pouze v květnu 2001 remizoval, když devět minut před koncem skóroval za hosty Marian Pahars, současný trenér reprezentace Lotyšska.

Loni přijížděli Svatí na St. James Park se shodným počtem bodů jako měli domácí, navíc s vědomím, že podzimní zápas doma vyhráli a po devíti duelech nenechali Straky skórovat. Zápas nakonec skončil vítězstvím 4:2 pro Newcastle, v konečném zúčtování je však opět nedělil ani bod. V sobotu se vrátí na neoblíbenou půdu se ztrátou pouhých tří bodů.

Může za to především krasojízda svěřenců Alana Pardewa, která od listopadu počítá skalpy Chelsea, Norwiche a West Bromwiche z domácího prostředí a k tomu plné bodové zisky z nepříjemných cest na stadiony Tottenhamu a Manchesteru United. Jedinou kaňkou je hrubě nevydařený zápas ve Swansea. Mimochodem, o jeden z dvaceti dosavadních ligových gólů Newcastlu se postaral velšský obránce Paul Durmett, zbylých devatenáct má na svědomí parta šesti francouzských hráčů.

Southampton na druhé straně v posledních kolech ztratil dech, když tři ze čtyř porážek v lize zaznamenal v posledních čtyřech kolech. Až minulý víkend se před domácími fanoušky dělil o body s Manchesterem City. Tři minuty před poločasem vyrovnával Pablo Osvaldo a navázal tak na zásah zprostřed týdne proti Aston Ville, se kterou také srovnával krok, nicméně Delph unikátní ranou rozhodl o prohře lépe hrajících Svatých.

Právě na jeho současné formě bude zřejmě záležet, vždyť se tým Mauricia Pochettina za sedm výjezdů trefil pouze pětkrát a na poslední vydařenou krádež padá prach od září. Naopak při posledních třech návratech nevezl domů nic.

"Věříme, že má prostor ke zlepšení a nadále jít vpřed. Pořád zraje a stále musí tvrdě pracovat, aby mohl předvádět takové výkony každý týden," motivuje svého italského útočníka trenér hostů, který nebude postrádat žádné nové jméno, na marodce mu tak zůstává Victor Wanyama, Nathaniel Clyne, Daniel Fox a brankáři Kelvin Davis a Artur Boruc. Alan Pardew zase postrádá Yohana Cabayeho, který si odpyká trest za pět žlutých karet.

Nekonečný kolotoč Premier League přináší v sobotu dalších sedm utkání. Jeden z nich i do Goodison Parku, kde Everton přivítá Fulham. Domácí Toffees na své půdě ještě neprohrál, Fulham zase po šestí zápasech bez bodu porazil Aston Villu. O náboj je tedy postaráno.

Fulham evidentně pomohlo odvolání manažera Martina Jola. Holandský kouč neudržel svou pozici po páté porážce v řadě, která přišla na půdě West Hamu. Jeho nástupce René Meulensteen málem bodoval už při premiéře na pozici hlavního trenéra, ale skvělý závěr Tottenhamu nakonec Nizozemci debut zhořčil. Povedlo se až před týdnem doma s Aston Villou.

Jenže Everton bude nejspíš pro Cottagers příliš velký oříšek. Svěřenci Roberta Martineze neprohráli už osmkrát v řadě, přičemž na kopačkách Karamelek zanechaly svou krev Arsenal, Tottenham, Liverpool; Manchester United dokonce na Old Trafford Evertonu podlehl.

Jako poslední neporazil modrou armádu suverénní Arsenal, jenž dokonce nezvládl získat tři body na domácí půdě. Větší parádu nicméně Everton předvádí doma - v kalendářním roce 2013 je zde neporazitelný: jedenáctkrát vyhrál, pětkrát remizoval.

V Goodison Parku se nedaří ani Fulhamu - ten tam v ligovém utkání ještě nikdy nevyhrál, přičemž z pětadvaceti duelů jen čtyřikrát bodoval. Ve všech soutěžích dokonce na půdě Toffees prohrál dvacetkrát (!!!) v řadě.

K dispozici mají nicméně plný kádr. Darren Bent je už fit poté, co vyléčil zranění zadního stehenního svalu. Stejný problém trápil Amorebietu, jenž by taktéž mohl být fit. Everton se musí obejít bez jediného stabilního hráče ze základní sestavy, James McCarthy je vykartovaný.

Nic jiného než tři body neexistuje. Chelsea má v prosinci ďábelský nabitý program, ale ani jeden ze zápasů se nemůže dovolit vypustit. K sobotnímu utkání Premier League jí na Stamford Bridge přijede nováček Crystal Palace, který se v posledních týdnech nadechuje k solidní formě.

Outsiderovi malého londýnského derby evidentně prospěl odchod Iana Hollowaye. Za jeho působení získali Eagles v osmi utkáních jen tři body, v dalších sedmi hned deset. V minulých pěti duelech prohráli jen jednou a hned třikrát slavili vítězství. Po Tony Pulisem (který zatím odkoučoval tři zápasy) Crystal Palace vzkvétá a proti Chelsea zaútočí na vítězný hattrick.

Kdyby se mu to podařilo, byl by to nicméně obrovský šok. V první řadě José Mourinho v Premier League nikdy doma neprohrál, v druhé řadě portugalský stratég nikdy v Premier League prohrál v prosinci jen jedinkrát a navíc... je to prostě Chelsea. Nebo spíše "naproti tomu"?

Blues putují letošním ročníkem dost rozpačitým způsobem. Dobrý výkon střídá naprostá mizérie a takhle to pokračuje týden po týdnu. Krizi zažívá hlavně obranná fáze - z dvou posledních ligových zápasů dostali hned šest gólů. Proti Sunderlandu to ještě stačilo (výhra 4:3), na půdě Stoke před týdnem ale už nezískali ani bod.

Z čtyřiadvaceti zápasů ve všech soutěžích prohrál Mourinho už šest. Pro srovnání, stejný počet loni nezvládl Rafael Benitez za utkání třiatřicet. Přesto je většinou fanoušků Portugalec milován. Ani on ale nemůže být se svou bilancí spokojený - v lize získal z 15 zápasů 30 bodů, což je nejméně od sezony 2001/02, kdy vedl Uniao de Leiria.

Chelsea nicméně může psychicky těžit z dobré historie vzájemných zápasů - z posledních osmi utkání Premier League Crystal Palace šestkrát porazila a dvakrát remizovala. Na Stamford Bridge navíc soupeři nepodlehla jedenáctkrát v řadě. Naposledy v březnu 1982.

K utkání nebude připuštěn stoper Gary Cahill, který má problém se stehnem. Palace pak musí posoudit stav Deana Moxeyho, jenž laboruje se zadním stehenním svalem. Naopak křídelník Bolasie se po suspendaci vrací.

West Bromwich s Cardiffem prožily před týdnem srovnatelně depresivní víkend. Oba prohrály 0:2 a oba pro jistotu s kolegy z chvostu tabulky. Tím pádem jak Throstles, tak Bluebirds čekají na plnohodnotnou bodovou výslužku už pět kol v řadě a po této sobotě se tak teoreticky mohou propadnout až do sestupového pásma...

U Cardiffu za to může absence jakýchsi "šedivých" bodů - jakkoliv nevýrazných remíz a výher, které by prostě jen prospívaly tabulkovému postavení. Takhle se sice Bluebirds mohou chlubit čtyřmi korálky ze soubojů s oběma manchesterskými celky a vyhraným jihovelšským derby se Swansea, což jsou úspěchy jako trám, ovšem mimoto vrchem přidávají už jen 7 bodů z 24 možných.

O téhle neschopnosti Cardiffu prát se s nikterak speciálními soupeři vypovídá také fakt, že se mu vůbec nedaří proti mužstvům z dolní poloviny tabulky - šest bodů ze sedmi takových zápasů vskutku nepředstavuje chvályhodnou vizitku.

West Brom je na tom zhruba stejně, ba spíš ještě hůře. Bluebirds jsou koneckonců nováčky a jejich tápání se poprvé po 50 letech v elitní soutěži dalo očekávat; naopak WBA mělo jednoznačně útočit na top10 a místo toho už potřetí za sebou nedokázalo bodovat, aby si připsalo všehovšudy jednu výhru z minulých devíti vystoupení v rámci nejvyšší domácí soutěže. To je bída, na kterou by Steve Clarke, loni úspěšně debutující manažer, klidně brzy mohl dojet.

Situaci má o to těžší, že mu do postele ulehl marodný Victor Anichebe a Nicolas Anelka se teprve vrací do zápasového tempa po šesti měsících strávených na marodce s poraněnými třísly. V zápasech Albionu letos obecně padá málo gólů (dvanáct v 15 utkáních) a těžko říct, zda nyní samotný Shane Long za podpory náladového Sessegnona a povadlého Amalfitana něco zásadního změní.

Do obranné čtveřice West Bromwiche se jinak znovu zapojí Jonas Olsson, jenž posledně pykal za pět nastřádaných žlutých karet, a jednoho absentéra vítají zpět také v Cardiffu - lýtko již nepobolívá levého beka Andrewa Taylora. Po úrazu kolene by mohl být zdráv také Bellamy a spolu s ním by se do základu mohli drát také Odemwingie s konečně zotaveným Corneliusem.

Tahle konfrontace při sobotním večeru asi jen těžko naláká zástupy nezaujatých fanoušků. Hull se Stokem sice v nedávné době uhrály pár uklidňujících výsledků, že by však jejich zápasy patřily k obecně nejvyhledávanějším, to se říct určitě nedá.

Minimálně u Hullu - po včerejšku (navzdory mohutným protestům příznivců) již oficiálně Hullu Tigers, nikoliv City - je to přitom docela škoda. Oranžovočerným totiž opětovná adaptace na prvoligový fotbal nezabrala příliš dlouho, pročež Hull nedávno obral o body jak Swansea, tak ještě vyhlášenější Liverpool. Doma pak dokonce Tigers patří do elitní osmičky, celkově si na 12. příčce hýčkají solidní pětibodový náskok na sestupové pásmo.

Stoke číhá jen o stupínek níže, a to přesto, že si zatím na život pod Markem Hughesem stále jaksi zvyká. Výsledkem jsou značně nevyrovnané výkony a nepravidelný přísun bodů. Dobře to dokládají také předešlá čtyři vystoupení Potters: výbuch na Evertonu a domácí bezbranková nuda s Cardiffem byly před týdnem po jiné výhře nad Sunderlandem dokonale vyváženy (ba převáženy) šokujícím skalpem Chelsea.

Proti ní v 90. minutě heroicky skóroval kmenový hráč Liverpoolu Oussama Assaidi a uvrhl Britannia Stadium do letos nepoznané euforie. Jenže to je ono - Britannia Stadium. U Stoke City je to dlouhodobě jen a pouze o něm; a nic nezměnil ani Mark Hughes (jenž měl ostatně na cestách problémy i s ManCity). Jeho jedna výhra ze sedmi výjezdů a sedm venkovních gólů akorát ideálně navazuje na loňský strašidelný výkaz Tonyho Pulise, a sice dvě vítězství se 13 trefami.

Ofenzivní produkci Potters dnes nijak nepovzbudí křídelník Matthew Etherington, který už sice trénuje, na zápas to však v jeho případě zatím není. Mark Hughes se proto raději zaobírá možný ojedinělým výpadkem Asmira Begoviće, jenž si v tréninku natáhl stehenní sval, a s "menší pravděpodobností" by tak mohl poprvé od května 2012 pustit mezi tři tyče zapomenutého Dána Sorensena.

Steve Bruce na druhé straně nezaznamenává žádné novinky týkající se kádru. Na marodce setrvávají Aluko s Quinnem, jinak má exsunderlandský manažer k dispozici kompletní soupisku.