Premier League - preview 16. kola

Newcastle se vyhnul ostudné páté porážce v řadě a za pomoci shůry posledně deklasoval Wigan, přesto zůstává až na 14. příčce; Fulham se pro změnu během dvou týdnů transformoval z nepříjemného soupeře na mančaft zcela bezzubý. V pondělní dohrávce se tedy potkávají docela dobře dva ligoví odpadlíci.

Jde o takřka neuvěřitelný paradox. Fulham byl pod Martinem Jolem vždy vnímán jako ofenzivní mužstvo, kterému nedělá problém nastřílet za jeden zápas klidně i tři branky. Ostatně jenom letos se na tuto hranici Cottagers stihli vyšplhat rovnou čtyřikrát.

Jenomže minule s Tottenhamem naopak třikrát inkasovali, zatímco sami vyšli vpředu naprázdno, a dnes se tedy mohou v klidu dostat na pět hodin střeleckého hladovění. Samozřejmě nebude náhodou, že zrovna ony tři kola vynechal Bryan Ruíz (a vynechá rovněž toto), nicméně Berbatov s Petrićem stále dávají dohromady papírově obávanou dvojku.

Také Newcastle se v koncovce trápí, tam to ale tolik nepřekvapuje. Tím spíš, když tato mizérie koreluje hned s několika absencemi. Hatem Ben Arfa i Yohan Cabaye vynechali ruku v ruce poslední čtyři kola a Magpies bez nich přišli k sobě teprve před týdnem, když díky penaltě, červené a one-man show Demby Ba zdrtilo Wigan. Veškeré zmíněné okolnosti samozřejmě naznačují, že mohlo jít dost dobře jen o výjimku, která milosrdně utnula onu stračí sérii čtyř zápasů bez bodu. I proto teď bude zajímavé sledovat, jak si Newcastle povede s navráceným Ben Arfou.

"Pokud byste přede mě postavili jednoho obránce a já si měl vybrat, kdo ho obejde, ukázal bych na Hatema. To je jeho velká přednost," vyzdvihl svého nejšikovnějšího svěřence manažer Alan Pardew. Ten jinak dále postrádá zmíněného Cabayeho a nemůže být spokojen ani s menšími problémy Santona, Ba či Tiotého, které celé trojici v minulých hodinách komplikovaly tréninkové jednotky.

V centru Londýna mohou zklamání z pokračující nedostupnosti Ruize vyvažovat návratem dříve suspendovaného stopera Hangelanda; jeho záskok Senderos totiž vskutku neuchvátil. Zároveň se Martin Jol také opět může těšit na představení mladého křídelníka Kačanikliće.

Ať si říká, kdo chce, co chce, loňská ligová bitva na Etihad Stadium de facto určila držitele mistrovského titulu - jakkoliv se významně rozhodovalo i později, respektive vůbec nejpozději. Tentokrát ani zdaleka o tolik nepůjde, nicméně šestibodový náskok na čele by United takhle před Vánoci jednoznačně bodnul...

Loňská derby byla provázena lehce velkohubými výroky Sira Alexe Fergusona ohledně "rivala bez historie" a podobně; tentokrát je atmosféra před velkým soubojem o průmyslové město poněkud jinačí, zdánlivě ne tak vyhrocená, spíše soustředěná.

K "malému bratříčkovi" United akorát přirovnal Citizens Ole Gunnar Solskjaer, tedy legenda Red Devils a momentálně lodivod Molde, zatímco lidé doopravdy zvnitřku dění spíše mlčí. A není úplně těžké odhadnout, na co se zrovna soustředí.

Skotského veterána budou trápit zejména dvě věci. Zaprvé defenzíva - pouze Tottenham z celé první dvanáctky inkasuje častěji (23) než United (21). Zadruhé (ne)schopnost otevírat skóre - ačkoliv ManUtd již teď sedmi zdárnými comebacky stanovilo rekord jediné sezony PL, stále jde o nervózní zkušenosti, které se navíc vždy nedaří uspokojivě sbírat (viz posledně Kluž, leč nic neřešící). A už jen statistika pravící, že červení coby první inkasovali v 15 z celkových 23 případů, zní jednoduše strašidelně.

Manchester City - kromě toho, že v týdnu opět prohrál v Lize mistrů a na jaře kompletně může zapomenout na evropské pohárové boje - nemůže být spokojen s čerstvou, již druhou domácí ztrátou. Kvůli ní, konkrétně tedy remíze 1:1 s Evertonem, nyní na "pole position" ztrácí tři body a patrně bude čelit soupeři, který se po neděli v poklidu spokojí s udržením tohoto náskoku. Mimoto ještě musí Mancini přijít na to, jak se vypořádat s mizernou formou Yayi Tourého a s tím spojenou chabou dominancí ve středu pole; nebo jak si poradit s Waynem Rooneym, který v těchto derby mířil přesně již osmkrát.

Různá tvrzení, že muži z Eastlands nemají žádnou historii, jsou pochopitelně přehnaná. Zejména v 60. a 70. letech minulého století se bleděmodří svým červeným sousedům hladce vyrovnali. A právě z toho období, konkrétně rozmezí let 1969 a 1970, pochází poslední šňůra čtyř prvoligových vítězství ManCity nad ManUtd v řadě. Dnes tuto statistiku ani hypoteticky aktualizovat nemůžeme, nicméně i tři triumfy v řadě budou znamenat nejdelší takovou sérii od oné šťastné etapy.

Citizens půjdou hájit svou krátkodobou hegemonii i s klíčovým tvůrcem hry Davidem Silvou, který kvůli menšímu pnutí v zadním stehenním svalu raději vynechal středeční duel s Borussií Dortmund. O startech Milnera a Clichyho se rozhodne nějaký čas před výkopem, Rodwell bude mít i za nejpříznivější možné konstelace hvězd nárok maximálně na lavičku. Absence je jistá u dua krajních beků Kolarov-Richards.

Manchester United má jako už tradičně marodku podstatně nabitější než rival. Tom Cleverley ještě půjde pod rentgen, aby se vidělo, zda bude Fergusonovi k dispozici; naopak Anderson jakoukoliv šanci ztratil už dříve, skotský manažer mu prorokuje 3-4 týdny v péči lékařů. Mimo dvou středních záložníků zřejmě Ferguson nevyužije ani dva pravé křídelníky, zraněni jsou Nani s Valenciou. Vidić a Kagawa se zatím musejí spokojit pouze s tréninkovými jednotkami.

Server BBC připíchl na vršek svého klasického předzápasového preview fotku do vzduchu položeného Waynea Rooneyho. Evokovat má samozřejmě památné nůžky z února 2011 a poněkud jiného prostředí. Nicméně ať už jde o Etihad Stadium nebo Old Trafford, tato bitva nepochybně bude speciální a snad nám přinese další podobně nezapomenutelný zážitek. Doufat v to můžete sami v přímém přenosu od 14:30 našeho času, třeba u přenosu stanice Digi Sport. Na bezproblémový průběh zápasu dohlédne známý arbitr Martin Atkinson.

Kohouti dál bojují o Ligu mistrů. K tomu ale potřebují vyhrát důležitý zápas nad nevyzpytatelným Evertonem. Zatímco tradičnímu celku z Liverpoolu se v posledních zápasech nedaří dosáhnout na tři body, Tottenham je ve výborné formě.

Svěřenci manažera Davida Moyese v posledních zápasech hledají recept na tři body. Již osm zápasů v rámci Premier League pro Toffees znamenalo jen jeden bod, což liverpoolský celek řadí po bok Stoke City k neoficiálnímu postavení remízového krále letošní sezony. A ke změně tohoto stavu si Everton nevybral právě nejsnadnějšího soupeře - do Goodison Parku přijíždějí Kohouti z Londýna.

Tým manažera Villase-Boase byl možná v začátcích ligy kritizován, poslední duely se mu ale daří vyhrávat a díky sérii čtyř vítězství je Tottenham čtvrtý. Do Ligy mistrů by rád postoupil přímo, takže jakákoli ztráta s týmy pod ním bude považována za neúspěch. Everton je sice pouhé tři příčky pod svým nedělním soupeřem, ale poslední forma nedopřává manažeru Moyesovi příliš mnoho klidného spánku.

"Některých remíz lituji, ale ještě nejsou Vánoce," říká Moyes a dodává: "Mnoho věcí se může změnit v jednom či dvou měsících. I když bych rád, tak nemůžeme být pořád nahoře. Ale samozřejmě bude jen dobře, když už v zápase získáme více bodů," uzavírá Moyes krátké zamyšlení nad stávající formou.

Proti Tottenhamu nebude moci spoléhat na Kevina Mirallase, Phila Nevilla a Victora Anichebeho. Také soupeř z Londýna ale postrádá několik důležitých hráčů. Mimo hru jsou pro tento víkend Gareth Bale, Scott Parker, Benoit Assou-Ekotto a Younes Kaboul.

Belgický obránce Jan Vertonghen si při slově Everton vzpomene na jedno jméno - tím je jeho reprezentační kolega, záložník Fellaini. A přestože Vertonghen ví, jak velkou hrozbou může vysoký záložník být, nepochybuje o výhře svého týmu.

"Fellaini patří mezi největší hvězdy Premier League," skládá svému reprezentačnímu záložníkovi poklonu. "Je opravdu těžké nastoupit proti němu, protože je výborný hlavičkář a navíc má velmi rychlé nohy. Pro nás to nebude nic jednoduchého. Ale pokud budeme hrát stejně dobře jako v posledních třech zápasech, pak můžeme porazit kohokoli," dodává sebevědomě mladý obránce.

Pro úplnost dodejme, že zatímco domácí Everton z posledních čtyř zápasů jednou prohrál a třikrát remizoval, hosté pod vedením Villase-Boase všechny vyhráli. Poslední vzájemný duel na tomto stadionu ale vyhrála družina manažera Moyese.

Ve West Hamu musí cítit velké zadostiučinění. Po výhře nad Chelsea se s patnácti odehranými zápasy usadili na osmé příčce, odkud jej sice na současné desáté odsunul bodující Arsenal a Stoke, ale i tak je to překrásná pozice oproti předloňsku. Tehdy v tuto dobu po šestnácti kolech seděli Hammers přilepení na posledním místě s dvanácti body.

Liverpool je dvanáctý s tříbodovou ztrátou na svého dnešního soupeře, čímž pádem jej při výhře díky lepšímu skóre přeskočí. Reds vykazují postupné zlepšování, když z posledních deseti zápasů prohráli jediný. Psychickou vzpruhou je pak postup do jarní fáze Evropské ligy, který si vybojovali ve čtvrtek v utkání s Udinese.

Co však naopak pro Brendana Rodgerse představuje velkou nepříjemnost a obavu, je absence jasně nejlepšího hráče týmu Luise Suáreze. Vykartovaný uruguayský ostrostřelec s deseti ligovými zásahy táhl Liverpool v celé probíhající sezoně a pro někdejšího trenéra Swansea bude velikým problémem jej nahradit. Zvlášť, když žádného dalšího útočníka v kádru nemá.

Liverpool má tak ideální příležitost dokázat, že se bez své hvězdy dokáže obejít. Tato skutečnost také znamená, že se na pozici hrotového hráče s největší pravděpodobností objeví rozený záložník Jonjo Shelvey.

Kromě zmíněné ztráty Luise Suáreze má Rodgers ještě další starosti. Kromě dlouhodobě zraněného Boriniho nemůže hrát ani Nuri Sahin, jenž si přivodil zranění právě proti Udinese. Naopak Steven Gerrard bude již k dispozici poté, co prodělal chřipku.

Sam Allardyce pak nesmí využít služeb Andyho Carrolla, který je nejen zraněn, ale ani při stoprocentním zdravotním stavu by kvůli klauzuli ve smlouvě o hostování proti Liverpoolu nastoupit nemohl. Vaz Té, Collison a Diarra jsou stále zranění, Benayoun s McCartneym by se mohli po vyléčení šrámů do hry zapojit.

Zatímco na St. Mary’s změří síly letošní nováčci, ve Walesu se potkají ti dva úspěšnější loňští. A pro Norwich se Swansea přídomek "úspěšnější" zůstává platný i nadále, ba co víc - oba celky letos působí pomalu jako mužstva perfektně etablovaná v elitní společnosti. Koneckonců labutě atakují poháry, kanárci okupují klidný střed tabulky.

Pokud se doteď o Swans mluvilo přinejlepším jako o skryté hrozbě, která potajmu sbírá body, ale bude ráda za nějaké deváté místo, před týdnem se tato představa jaksi vypařila coby pára nad hrncem. Laudrupova eskadra si na Emirates Stadium vyšlápla na Arsenal, prodloužila tak svou sérii neporazitelnosti na sedm soutěžních zápasů a dostala se na dostřel páté pohárové příčky (schází jí do ní tři body). Jestliže o ní takto mluvíme osmého prosince, už to vskutku něco znamená. Hull, neHull.

Na druhou stranu Norwich, ačkoliv trčí ve vzdálenosti čtyř bodů od hochů z Liberty Stadium, živí ještě delší šňůru bez porážky - devítizápasovou. Také on do ní přitom může počítat i pohárové úspěchy, neboť stejně jako Laudrup, také Hughton povede své svěřence příští víkend do čtvrtfinálových bojů Capital One Cupu. Předtím si ještě Canaries musejí odbýt jednu příjemnou, leč složitou povinnost: rádi by konečně urvali venkovní skalp. Je sice obdivuhodné, že počínaje 20. říjnem Norwich doma železně boduje naplno a venku železně remizuje, ovšem proč nemířit ještě výše?

Ještě nějakou chvíli si zachytá Mark Bunn za žlutozelené; John Ruddy, jednička týmu, totiž před časem podstoupil operaci na stehnu a mimo hru bude další tři měsíce. Stoper Michael Turner se už v pondělí zapojí do plného tréninku, což však nutně znamená, že na Swansea ještě v pořádku nebude. Potom Hughtona leda potěší zpráva, že Bassongovy lehké obtíže včas vymizely.

Wayne Routledge nakonec zřejmě stihne doléčit bolavý kotník, což v kombinaci s absencí Pabla Hernandéze znamená setrvání kanonýra Michua na hrotu. Rovněž do labutí svatyně se coby vrchní ochránce postaví "druhořadý" brankář - dlouhodobě zraněného Vorma zatím excelentně zastupuje Tremmel.

Klíčové domácí utkání sezony? Známý komentátor BBC John Motson si to myslí; a příliš odporovat se vskutku nedá. Arsenal nutně potřebuje cítit půdu pod nohama alespoň před domácím publikem, kde přitom posledně totálně selhal se Swansea. Neúspěšný reparát si teď žádný z příznivců Gunners radši nepřipouští.

Jen tři výhry z minulých deseti vystoupení na Emirates Stadium; to je vpravdě otřesná vizitka, kór pro tým jako Arsenal, který si svého času na ne-li stoprocentní domácí formě zakládal. Tentokrát, nikoliv pouhou shodou okolností, to holt nejde a Wengerova parta zároveň zažívá vůbec nejhorší start do sezony.

Ačkoliv loni Kanonýři ještě v půlce října seděli na neuspokojivé desáté příčce a nakonec finišovali třetí, tentokrát tu samou pozici drží ještě začátkem prosince. Což je jistě alarmující stav, který navozuje myšlenky na přetržení 13leté šňůry účastí v Lize mistrů. Dokonalou ironií se v souvislosti s tímto zdá být už dopředu fakt, že loni si Kanonýři místo v Champions League zarezervovali zrovna na The Hawthorns, v posledním kole sezony.

West Bromwich samozřejmě do milionářské soutěže v éře Premier League ještě nikdy nepronikl, momentálně jí však je paradoxně blíže. I přes úpadek brilantní formy a dvě prohry na přelomu listopadu a prosince si stále Baggies udržují alespoň pětibodový odstup od svého dnešního soka; a zároveň mu patří krásný pátý flek. Na rozdíl od Arsenalu tedy Throstles registrují svůj nejkvalitnější vstup do nového ročníku od kalendářního roku 1980.

Loni si WBA z Emirates Stadium vezlo třígólovou nadílku. Jenže to šlo ještě o Hodgsonův soubor; Stevea Clarkea veterán Wenger vůbec nezná, a tak by ani tradiční venkovní prokletí Baggies (stánek Arsenalu historicky vybrakovali sotva jednou) nemuselo tentokrát účinkovat. A že bychom se také dočkali jiné premiéry v rámci novodobé éry nejvyšší anglické soutěže? Zápasy mezi těmito celky v rámci Premier League ještě stále čekají na první červenou kartu, hattrick, potažmo bezbrankovou nudu.

Arsene Wenger má problémy s křídly. Oba ideální borci pro základní sestavu, Walcott s Podolskim, totiž marodí a sobotního klání se nezúčastní ani jako náhradníci. Mimo hru jsou také obránci Sagna s Koscielnym. Na druhé straně barikády neregistrují žádnou negativní novinu, na marodce z významných jmen zůstává jen brankář Foster. Odpočatý trojlístek Odemwingie-Brunt-Morrison by se měl vrátit do zahajovací jedenáctky.

Je to takové velmi ohrané klišé - dva celky mají problémy s potencí, a tak se do preview napíše, že se dá čekat bezbranková remíza a basta. Duel Aston Villy se Stoke City by do téhle škatulky jistojistě také zapadal, nicméně Potters jsou přes mizerný gólový příděl rozjetí a herní projev birminghamských je čím dál koukatelnější. Tak strašné by to tedy nakonec být nemuselo.

Tak jako tak, řeči čísel zkrátka musím učinit zadost. Kdyby Aston Villa se Stokem spojily dohromady své hromádky symbolizující počet vstřelených branek, dobrali bychom se číslu 26. A kdyby se sečetly zápasy, v nichž oba společníci doteď vystupovali, dostali bychom numero 30. Což tedy vskutku nevábí. Zároveň by bezbrankové remíze teoreticky mohla nahrávat nedávná minulost vzájemných soubojů. V sedmi minulých střetnutích došlo na pět plicht, z toho dvě hovořily řečí dvou nul.

Na tu veselejší notu můžeme zahrát s ohledem na formu obou mužstev. Případ Villans sice ještě není dvakrát vybroušený, nicméně třízápasová šnůra neporazitelnosti zní i vzhledem k předešlým výsledkům solidně. Potters stejně tak rozpačitý start vyměnili za ještě drastičtější zlepšení - jakkoliv od konce září nikdy nevyhráli vyšším než jednobrankovým rozdílem, pořád se jim tento skutek povedl hned čtyřikrát (shodou okolností čtyřikrát v minulých pěti kolech). Což je úctyhodná bilance, která také Pulisovu partu katapultovala na 9. příčku, dokonce před Arsenal.

Birminghamští na vlastním stánku tomuto sokovi nepodlehli už třináctkrát v řadě a o prodloužení této série budou opětovně usilovat bez N’Zogbii, který už se ovšem alespoň vrátil do tréninkového cyklu po šesti týdnech strávených na marodce, a nejspíš i bez kapitána Vlaara.

Petera Crouche vyšlo měření sil s Newcastlem pěkně draho - přišel o pár zubů a dnes by měl nastoupit se speciální ochranou dutiny ústní. Tu naopak nebudou potřebovat Jerome s Owenem, kteří se vracejí po úrazech dolních končetin. Charlie Adam zůstane pro tento zápas na tribuně coby karetní hříšník.

Pospolu navrchu tabulky Championshipu, pospolu na spodku tabulky Premier League. Jako bratři v triku posledních osm měsíců působí Southampton s Readingem, aktuálně 18. a 19. nejlepší týmy soutěže. Totiž...nazvat je naopak druhými, respektive třetími nejhoršími celky v lize by bylo krutě nefér. Oba dnešní nováčci už letos divákům elitní soutěže párkrát zrak vypálili.

Měření sil právě postoupivších mančaftů bývají speciální hned v mnoha ohledech, tohle však nabízí ještě jednu zvláštní dimenzi. Totiž zatímco Adkinsův soubor, s výhodou tří bodů k dobru, může do tohoto souboje vložit doopravdy všechny své síly, neboť jej pak čeká předlouhá 14denní pauza, Royals budou znovu voláni do zbraně hned ve středu - k dohrávce srpnového duelu se Sunderlandem. Takto tedy vzniká kuriózní situace, kdy jak Reading, tak Soton o sobě mohou říci, že je po této sobotě nejdříve čeká bitva s Mackems.

Osud tomu navíc chtěl, aby zrovna Black Cats byly tím týmem, který je momentálně nejspíše na dostřel. Jestliže Royals i Saints usilují o vybřednutí ze sestupové bažiny, 17. Sunderland přirozeně představuje jejich nejbližší cíl. Kdo se k němu v sobotu přiblíží? Inu na St. Mary’s posledně senzačně jasně (3:1) zvítězil Reading, to však ještě v rámci svého úchvatného jarního vzestupu tabulkou Championshipu. V elitní společnosti je to zatím jiná písnička - McDermottova parta urvala všehovšudy jediné vítězství a už tři kola v řadě neboduje.

Reading se v létě pokusil ziskem Pavla Pogrebňaka rozdmýchat opět útočníkův potenciál, který se naplno ukazoval na jaře při angažmá ve Fulhamu; mimo Londýn však zatím ruského forvarda provází jedině smůla na zranění a mizerná forma. Tentokrát bude Pogrebňak mimo ze zdravotních důvodů, ačkoliv by patrně do základu nepronikl ani zdráv. Fit je po dlouhodobých potížích Guthrie, Kebe s Karacanem zůstávají na marodce.

Také na jihu Anglie mají své problémy. Gaston Ramirez strávil uplynulý týden v rodné Uruguayi, přesto se však vrátil zrovna včas a bude Adkinsovi k dispozici. Do sestavy by se dále teoreticky mohl vrátit Chaplow, kdežto Richardson na comeback připraven stále není.

Zřejmě nejhorší série za vlády Romana Abramoviče nyní kosí šance Chelsea na zisk ligového titulu. Už je to sedm utkání. Sedm zápasů bez jediného vítězství. Čtyři remízy a tři porážky, to je bilance, o níž se takřka rovným dílem postarali Roberto Di Matteo s Rafaelem Benítezem... s notnou podporou hráčů, kteří se poslední týdny poflakují na hřišti jako života zbavení. Až ve středu přišla konečně vzpruha...

Na Stamford Bridge přijel dánský trpaslík Nordsjaelland a odvezl si nepříjemný debakl 6:1. Jenže Chelsea byl zrovna tenhle úspěch úplně k ničemu. Šachtar totiž nedokázal porazit doma Juventus, a tak se obhájce ušatého poháru s milionářskou soutěží loučí. O to větší pozornost tak musí upírat na domácí soutěž.

Jenže již zmíněných sedm klání bez jediné výhry je značnou čarou přes rozpočet. Chelsea vedla ligu o čtyři body. Po měsíci a půl absolutní mizérie již na první tým tabulky Manchester United ztrácí propastných deset bodů a jen zázrakem se drží na třetí příčce. Ovšem jen o skóre před Tottenhamem a West Bromwich Albionem.

Sunderland je ovšem to samé v bleděmodrém. V posledních sedmi střetnutích uhrál stejný počet bodů jako Blues, s tou výjimkou, že si připsal jednu výhru a mohl si tak dovolit (v porovnání s Londýňany) hned pět porážek. Nejčerstvější bodový zisk se datuje ke konci listopadu z domácího mače s QPR. Poslední duel skončil pro Mackems porážkou v krásném zápase v Norwichi.

Přímo hrozivě vyhlíží pro Black Cats bilance vzájemných utkání. Když se totiž zaměříme na minulých 15 zápasů, Chelsea z nich hned čtrnáctkrát odcházela s pocitem dobře odevzdané práce a s třemi body v zádech. O to více šokující bylo domácí klání z listopadu roku 2011, kdy na Stamford Bridge došlo k absolutnímu defenzivnímu kolapsu Blues a Sunderland si z kdysi nedobytné tvrze odvezlo pohodlnou výhru 3:0.

Co se týče absencí v kádru Chelsea, jde slovy o čtyři hráče. Již klasické zraněné trio Frank Lampard, John Terry, Daniel Sturridge doplnil ještě John Obi Mikel, jemuž FA vystavila třízápasovou stopku kvůli kauze s nařčením Marka Clattenburga z rasismu.

Sunderland postrádá Cattermola, nejistý je start Stevena Fletchera, který minulé kolo střídal v poločase pro bolavý kotník. John O’Shea naopak již trénuje a možná by mohl zasáhnout i do samotného zápasu.

O Harrym Redknappovi se dobře ví, že si užívá výzvy. Dokázal neskutečné věci s tehdy tápajícím Tottenhamem, k velkým úspěchům dovedl i takřka sestupující Portsmouth a nyní má pozici snad vůbec nejtěžší. Proč?

Vraťme se slovem k jeho někdejším záchranným misím. Když přebíral Portsmouth, měl na svém kontě deset bodů z patnácti utkání. Přesto jej zachránil. Tottenham v roce 2008 pak dokonce čupěl na spodku tabulky se dvěma body po osmi kláních.

Queen’s Park Rangers se však ujal v době, kdy měl tým ze třinácti zápasů dechberoucí čtyři body za stejný počet remíz a nyní z patnácti šest - tedy ještě o čtyři méně než u tehdy na sestup pasovaného Portsmouthu.

Nicméně se zdá, že léčba Redknappem Západolondýňanům poměrně prospívá. Od jeho nástupu ještě neprohráli... no, ale ani nevyhráli. QRP uhrál bod za remízu v Sunderlandu a stejný obnos si odnesl i z domácího klání s Aston Villou. Proto si dnes zkušený manažer jede do třetice všeho dobrého pro všechny body na půdu Wiganu.

Zvlášť když jsou na tom Latics tak, jak jsou. Posledních pět jejich zápasů vyresultovalo v zisk pouhých tří bodů za vítězství doma s Readingem. Jinak ovšem čtyři porážky, dvě nejčerstvější pak dokonce bez vstřelené branky.

Vzájemné zápasy z loňské sezony moc o převaze jednoho či druhého týmu nenapoví, aba celky zvítězily na své půdě shodně o dvě branky. Pro QPR nicméně může hrát fakt, že Wigan postrádá defenzivní duo Alcaraz-Ramis. Kromě toho jsou suspendováni Caldwell a Figueroa, což může Latics velmi rozhodit.

Queen’s Park Rangers nemohou stoprocentně spoléhat na služby Julia Cesara, který s tříslem půjde po drobnohled lékařů až před utkáním. Naopak stoprocentně fit už jsou Mbia i Diakité.