Premier League - preview 11. kola

Také na anglické fotbalové mapě bude neděle ve znamení hned dvou očekávaných soubojů - ten první bude k vidění na Etihad Stadium, kde Citizens poměří síly s Tottenhamem. Spurs mají domácí ekipě co vracet, naposledy zde dvakrát prohráli.

Modrý tým z Manchesteru zůstává v rámci PL jako poslední Mohykán bez porážky, zapsal si na svoje konto však hned čtyři nerozhodné výsledky, což ho nakonec řadí až za nenáviděného městského rivala. Na pohodě pak domácí ekipě jistojistě nepřidává ani situace v Lize mistrů, kde porážku na Ajaxu doplnila před vlastními fanoušky remíza, a do nadcházejícího utkání s Realem Madrid tak půjde City s pouhopouhými dvěma body na chvostu skupiny D. Šance na postup se tak blíží nule, načež média opětovně začala spekulovat o demisi Roberta Manciniho...

...ne zrovna idylické rozpoložení italského manažera vyvrcholilo minulý víkend při utkání v Upton parku, kde se favorit nemohl prosadit (nakonec duel branku nenabídl) a izolovaně sedící Mancini reagoval po svém: na řadu přišly nejen urážky na adresu sudích, ale dokonce i kameramanů (!), pocity zloby pak během úterního duelu doplnila frustrace, bezmoc a zřejmě i celková únava z blížící se další mediální masáže.

Přesto přese všechno ale nemusejí Citizens ještě zdaleka házet flintu do žita - klíčové bude úspěšně zvládnout nadcházející měsíc (po Tottenhamu se do Manchesteru vypraví ne zrovna přesvědčivě hrající Aston Villa a následně City poměří síly s Realem Madrid, vše pak uzavře výlet na Stamford Bridge a do Wiganu) - minimálně kralování Premier League během adventního času je tak stále otevřené!

Něco podobného však reálně ztrácí význam, pokud se Kohoutům podaří nachystat Citizens první domácí porážku od prosince 2010. Ostatně něčeho podobného jsou Londýňané jistě schopni - dva poslední výjezdy do svatostánku Man City sice nezvládli, avšak předtím si z devíti výletů hned sedmkrát odváželi tři body! Hodně bude záležet na tom, jestli se Hotspurs ukáží jako proti Wiganu anebo zavzpomínají na své poslední úspěšné venkovní zápasy (mezi nimi bychom našli i výhru na Old Trafford). Hosté tak mají skutečně co napravovat - porážku s Wiganem ještě více zastiňuje poslední utkání na Etihad Stadium - Balotelli tehdy rozhodl až ve čtvrté minutě nastavení!

David Silva může být po zranění stehenního svalu konečně připraven rozšířit ofenzivní možnosti domácího týmu, ovšem spíše až jako střídající hráč. Joleon Lescott a Maicon by měli být rovněž nachystáni, to se však jistě netýká trojice Richards - Milner - Rodwell.

Tottenhamu chybí zraněné kvarteto Benoít Assou-Ekotto, Younès Kaboul (oba koleno), Scott Parker (achillovka) a Moussa Dembélé (kyčel), naopak zpátky do základní sestavy by se měl, po problémech s lýtkovým svalem, vrátit Sandro. Od první minuty nejspíše bude hrát Emmanuel Adebayor, zatímco mezi tři tyče se po evropské lize vrátí velezkušený Brad Friedel.

Andy Carroll v neděli navleče již druhý různý dres oproti tomu, jehož barvy měl dle přání drtivé většiny sudiček oblékat navěky věků. Zatímco když proti Newcastlu nastoupil poprvé v základu Liverpoolu, byly čtyři dosavadní zásahy brány za naprosté minimum, dnes se může pochlubit nula soutěžními góly od téměř půl roku starého úderu do sítě Ukrajiny. "Nový Shearer", dnes s netradiční osmičkou na zádech, přitom proti starým známým mlýnům nepopluje sám...

Osudy obou manažerů v příslušných klubech byly poněkud rozličné. Jestliže Alan Pardew bude ještě nějakou chvíli pamatován v první řadě coby manažer West Hamu, Sam Allardyce vůči Newcastlu cítí docela dobře křivdu. Nedostal příliš času se předvést a nakonec na St. James Parku skončil po nějakých osmi měsících práce. Jaký kontrast vůči jeho dnešnímu protějšku, který ve West Hamu vydržel tři roky a teď by na základě platné smlouvy měl u Strak trénovat dohromady přes deset let.

Pokud se v tomto ohledu oba muži rozcházejí, letos se prozatím spíše drží za ruce. West Ham sice prohrává i vyhrává častěji, ovšem v tabulce sedí hned vedle Newcastlu, konkrétně o bod před ním. Magpies si jistě moc dobře pamatují na svůj loňský raketový start, který letos pouze stínují, přesto na poháry v současnosti ztrácejí nadějné tři bodíky.

Obecně lze o tomto Newcastlu prohlásit, že navzdory problémům s neustále nedostupnými klíčovými obránci a všelijakým výkonům svým soupeřům prostě nepodléhá. Přemožitele doteď našel tak akorát ve věhlasných celcích Manchesteru United a Chelsea.

Alan Pardew zažívá menší déja-vu, když po relativně bezproblémovém minulém kole opětovně musí řešit problémy s rozpadnuvší zadní řadou. Stoper Fabrizio Coloccini (a rovněž Tioté) je v trestu, univerzál Perch se posledně zranil a zjevně také nebude moci nastoupit. Dobře to alespoň vypadá se Simpsonem, Cabayem a útočníkem Ba, který je dalším z vojáků jdoucích proti "svým".

Také Hammers mají své potíže se skládáním obranné čtyřky. Dva stopeři a shodou okolností i Jamesové, Collins s Tomkinsem, jedou s časem o závod a těsně před výkopem se ještě budou muset podrobit jakýmsi zátěžovým testům. Tutově mimo hru jsou přitom Taylor, Vaz Te a Collison; Demel může figurovat v sestavě po překonání problémů s kýlou.

Očekávaným vrcholem jedenáctého kola je bezpochyby tradiční střetnutí mezi londýnskou Chelsea a Liverpoolem. Zatímco Blues za sebou mají úspěšný rozjezd, tak celek z města Beatles se opět neskonale trápí a zatím nic nesvědčí o změně kursu.

Přes léto výrazně posílené CFC si zatím počíná takřka bezchybně a od prvního kola se drží na vrchu ligového pelotonu. Roberto Di Matteo se může spolehnout především na ofenzivní trojzubec Oscar - Mata - Hazard, který zdárně prodává svůj potenciál a soupeřům nahání doslova husí kůži. Vítězná mašina se však, jakoby s vypadnutím dvou důležitých koleček Terryho a Lamparda, začala postupně zadrhávat...

To platilo pro utkání s Man Utd, který si po napínavém a neméně diskutovaném souboji (domácí si houfně stěžovali na sudího Marka Clattenburga) odvezl z jihozápadu Londýna tři body, kterými se zároveň dostal před svého protivníka! Další ztrátu si potom domácí strana připsala hned vzápětí ve Walesu, kde nestačila na Swansea a před nedělním soubojem se tak nachází v jednoznačné pozici, kterou ještě umocnila výhra United ve Villa Parku.

Samostatnou kapitolou, která se však při utkání těchto dvou protivníků pokaždé vděčně otevře, je Fernando Torres - na jedné straně obrovský miláček fanoušků a především střelecká opora, jak má být (španělský reprezentant za Reds ve 142 zápasech zaznamenal úctyhodných 81 branek!). Ta se však s odchodem do Londýna začala rázem vytrácet a nyní už v modrém dresu běhá jen stín dříve obávaného kanonýra (statistika v CFC nabízí 56 zápasů a pouhých jedenáct branek, když za stejné období jich v Liverpoolu bylo 38) - nezastupitelnou roli však hrají na straně Španěla také zranění, která se množila hlavně při předchozím působení.

Logika jasně ukazuje, že hosté moc šancí na tříbodový zisk neživí, avšak statistika mluví docela jinou řečí: Liverpool dokázal ropnými penězi napumpovaný celek porazit hned dvakrát ve třech z posledních čtyř sezón (!), přičemž ztratil pouze dva z posledních jedenácti ligových zápasů! I přesto se však současné rozložení sil jednoznačně klaní na domácí stranu - Reds tak trochu připomínají auto, kterému má být vyměněna kompletní karoserie a motor, načež Brendan Rodgers neustále dumá nad tím, jak generální opravu provést a začíná být čím dál více zřejmé, že to ještě nějakou dobu potrvá - to už však může mít pro tradiční celek nedozírné následky...

Ani jeden z týmů pak nemá zdaleka nic jistého na evropské scéně: Chelsea dokázala sice za minutu dvanáct udolat Šachtar Doněck, přesto se právě s ukrajinským velikánem a Juventusem ve zbývajících dvou kolech popere o postup. LFC naposledy podlehl na hřišti ruského bohatýra z Machačkaly, a do postupové matematiky tak stále mluví kompletní osazenstvo (ještě Udinese a švýcarské Young Boys).

Po čtyřzápasovém trestu, způsobeném rasistickými urážkami na adresu Antona Ferdinanda, se do základní sestavy Blues vrací kapitán John Terry. Připraven bude i Juan Mata a David Luiz, mimo hru pak zůstávají další dvě stálice Ashley Cole (stehenní sval) a Frank Lampard (lýtko).

Tváří v tvář proti svému bývalému zaměstnavateli se bude moci po svalovém zranění postavit Glen Johnson, stejný problém pak opustil i Pepe Reinu. Dlouhodobě pak schází Kelly, Lucas a Borini.

Už prakticky měsíc v kuse se v médiích debatuje o budoucnosti manažera Southamptonu Nigela Adkinse. Ten nejprve připustil nejistotu, v příštích dvou rozhovorech už ale hovořil klidně a odhodlaně, co se setrvání v čele aktuálně nejhůře postaveného celku Premier League týče. Přilepšit si může znovu na St. Mary’s v konfrontaci s loňským nováčkem ze Swansea.

Nigel Adkins, jenž Soton dovedl k dvěma po sobě jdoucím povýšením až do nejvyšší soutěže, má prozatím podporu vedení, ale také fanoušků, kteří i posledně na The Hawthorns provolávali manažerovo jméno. Přesto jejich trpělivost nemůže být nekonečná, a pochopitelně by jedině utrpěla další, již čtvrtou domácí porážkou.

Southampton sice zatím sbírá body právě jen před vlastním publikem, ovšem ty dá momentálně dohromady všehovšudy čtyři. Jen jeden tým se přitom dosud v rámci Premier League zachránil i s osmi porážkami po deseti kolech - tím nicméně nebyl nikdo jiný než Southampton sezóny 1993/94. Je vůbec možné repete?

Saints by v první řadě museli o několik úrovní zvednout svou defenzivní činnost, která zatím s 28 inkasovanými brankami na štítě dost zaostává i v porovnání s ligovým podprůměrem (QPR kapitulovalo 19krát). Právě s předposledními Rangers sehraje Southampton o příštím víkendu takzvaný "six-pointer", alias veledůležitý zápas dvou sousedů na dně tabulky, pročež je zajisté potřeba se předtím vítězně naladit.

A Swansea nevypadá jako zcela nevhodný soupeř. Postavením v tabulce sice budí solidní respekt, nicméně za to vděčí zejména silnému startu. Kupříkladu ve venkovním prostředí labutě odstartovaly debaklem QPR (5:0), od té doby ale mimo Liberty Stadium nebodovaly, ba ani neskórovaly! To je pro Soton jistě klíčové a nadějné znamení.

Stejně jako návrat Jacka Corka, který reprezentoval Velkou Británii na Olympijských hrách, od té doby ale stihl prodělat dvě zranění a prozatím v utkání Premier League vůbec nefiguroval. Právě on, ve spolupráci s očištěným brankářem Borucem, by přitom klidně mohl významně přispět k potřebnému zkvalitnění defenzivní složky.

Chico Flores má pohmožděný sval a manažer Laudrup jeho start označil za "velmi nepravděpodobný". Garry Monk by tím pádem měl pokračovat ve středu obranné linie, kde si tedy odbude jubilejní 250. představení v dresu Swansea. Parťáku mu ale rozhodně nebude dělat Kyle Bartley, který je neustále mimo.

Wigan si obvykle schovává to nejlepší ze svého repertoáru na jaro - respektive na poslední čtvrtinu sezony, v níž stahuje zdánlivě neřešitelné manko na nesestupové pozice a nakonec se vždy zachrání. Letos je zatím na příjemné třinácté příčce s náskokem šesti bodů na místa, z níž se padá do Championship.

Nutno navíc dodat, že je to především díky formě z posledních dnů. Před dvěma týdny Wigan porazil v krásném zápase West Ham 2:1 doma, minulé kolo pak šokoval celou Anglii, když vyhrál na půdě favorizovaného Tottenhamu. V těchto dvou duelech nastřádali Latics více bodů než v úvodních osmi.

Jenže West Bromwich Albion zažívá vstup do sezony z říše snů. Nasbíral už 17 bodů a z krásného pátého místa shlíží na většinu tabulky. Má to ale menší háček, který by mohl dát větší šanci Wiganu. 15 bodů totiž WBA nasbíral doma, venku dokázal uhrát jen dvě remízy - s Tottenhamem a Aston Villou.

Baggies se navíc proti sobotnímu soupeři příliš nedaří, už čtyřikrát v řadě v utkáních s ním nevyhráli (D2, L2). Ve čtrnácti střetech navíc jen dvakrát udrželi čisté konto. Clarka navíc dost možná bude čelit velké nepříjemnosti, jelikož jeho brankářská jednička a jeden z hlavních strůjců letošních úspěchů, Ben Foster, má zdravotní potíže.

V poslední utkání WBA nebyl schopen kopat svoji silnější levou nohou a je dost možné, že kvůli tomuto problému proti Wiganu nenastoupí. Trápí ho bolavé tříslo. Z marodky se naopak vrací James Morrison. Wigan čeká na stav Jamese McArthura, zatímco Albert Crusat a Ryo Miyaichi jsou stále zranění.

Pěkné pohodlné vítězství. Něco takového současný Arsenal potřebuje doopravdy jako sůl. Naposledy v lize s přehledem porazil Southampton ještě v půlce září, od té doby železně střídá zápasy, ve kterých boduje, s těmi, z nich vychází zcela naprázdno. I Fulham, aktuálně čtyři kola neporažený, vypadá o něco stabilněji.

Po desátém kole běžně nastává čas bilancování - a Kanonýři při něm zažili poněkud hořké déja-vu. Také loni se v této fázi nacházeli na sedmé příčce, také loni do sezony odstartovali nejhůře ve Wengerově éře. Teď se celá situace opakuje, neboť Arsenal registruje ještě o jeden bod méně než loni po deseti kolech. Naproti tomu Fulham si před rokem zvykal na nového manažera a teď pod ním čerstvý ročník načal o poznání sebevědoměji - pokud loni v této chvíli seděl s devíti body na 15. fleku, tentokrát je ukázkově nalepený na svého dnešního soupeře.

Cottagers jsou tak papírově ve větší pohodě, ovšem to nesmíme zapomínat na jejich komplex z domácího stánku Kanonýrů. Borci ze samého srdce Londýna si nevěděli rady, ani když měli svého času putovávat mírně na jihozápad do Woolwiche, ani nyní v severní části metropole. Loni tu sice uhráli bod, jenže to šlo o jediný z celkových čtyř zde posbíraných korálků. Na výhru tady potom Fulham čeká celých 108 let.

Na druhou stranu zrovna Martin Jol by mohl být oním receptem. Nejenže tu byl loni docela blízko (Vermaelen domácí zachraňoval až osm minut před koncem), on hlavně už v roli manažera Tottenhamu na Wengera celkem uměl. Což tedy sice úplně nevyčteme z bodového výkazu nizozemského kormidelníka, neboť ten je pořád relativně suchý (loňský triumf n Craven Cottage byl ve skutečnosti jeho premiérovým nad francouzským "Profesorem"), spíše hra jeho týmů obecně Wengerově Arsenalu nesedí. Vzpomeňte třeba na remízu 1:1 na Highbury z roku 2006; tehdy Henry rovněž vyrovnával až v závěrečných pasážích.

Arsenal ještě nedávno vítal Jacka Wilsherea po 18 měsících zpátky do základní sestavy, teď se s ním znovu loučí; i když jen na jeden zápas. Ten mladý záložník prostojí kvůli vyloučení v minulém duelu s ManUtd. Naopak Wojciech Szczesny dělá v posledních dnech svým nadřízeným jenom radost, když se snad konečně blíží jeho návrat. Ramseyho s Oxlade-Chamberlainem ještě čekají fyzické testy.

Naproti tomu Fulham zváží stav Mahamadoua Diarry, který laboruje s kolenem a podle Martina Jola nemá větší než 50procentní šanci na včasné zotavení. Na marodce kromě něj zůstává už akorát spolehlivý "držák" Simon Davies.

Norwich musí svému příštímu sokovi moc dobře rozumět. Před rokem jako nováček sice překvapoval od samého začátku, výměnou za to se ale pěkně trápil letos. Teď už vypadá být pod novým manažerem Hughtonem srovnaný a tři kola neporažený, nicméně na první výhru pořád čekal do osmého kola. V případě Royals toto odkládání stále trvá...

Reading určitě není příkladem nějakého otloukánka, tím je spíše Southampton, o to více frustrující ale jeho současná pozice je. McDermottova parta zremizovala už pět zápasů, dohromady ale z vedoucích pozic rozházela hned 11 bodů. S nimi by momentálně v tabulce předčila dokonce i Arsenal, se kterým před pár dny sehrála nezapomenutelné pohárové klání (po prodloužení prohrála 5:7). Například v duelu se Swansea Royals prohospodařili poločasové vedení 0:2 a o minulém víkendu potom nedovedl do vítězného konce ani veledůležitý souboj s tabulkovým sousedem z Loftus Road.

V čem Norwich Readingu musí dobře rozumět, není jen letošní čekání na první vítězství, ale i neschopnost udržet čisté konto. S tou se Canaries potýkali fakticky celou nováčkovskou sezonu, avšak pod opatrnějším vedením Chrise Hughtona Ruddy neinkasoval hned dvakrát v posledních třech obodovaných kolech.

Oba celky se v rámci nejvyšší soutěže potkávají vůbec poprvé v historii, jejich souboje v nižších ligách či pohárech ale mají bohatou minulost. V postupové sezoně Kanárků se potom obě mužstva na Madejski Stadium rozešla smírně v divokém poměru 3:3. Grant Holt byl tehdy vyloučen těsně před pauzou, takže po restartu Royals dohnali dvoubrankovou ztrátu. Podobný průběh dnes asi není úplně vyloučen, i když zejména Norwich nepatří k pravidelně slavícím mužstvům. Naopak ho letos dosti sráží chabá střelecká produktivita, či spíše efektivita.

Reading pro změnu letos trápí nestálé obsazení postu brankářské jedničky, na němž rotuje duo McCarthy-Federici. Prvně jmenovaný se sice v nedávné době mezi třemi tyčemi dobře zabydlel, teď má však mírné problémy s ramenem, takže před sebe opět musí pustit bývalou pevnou jedničku. Mimo McCarthyho nemůže McDermott počítat také s Karacanem a Guthriem, dvěma potenciálně klíčovými středními záložníky.

Russell Martin se svými bolavými zády už posledně uvažoval o startu, nakonec se ale ještě šetřil - teď už by mu to mohlo vyjít. A to i přesto, že mu místo v základu zřejmě neuvolní tandem Garrido-Turner, který přišel k úrazu zrovna před týdnem, ale nejspíš se svorně stihne uzdravit.

489 minut. Tak dlouho už žádný střelec Sunderlandu nemohl slavit vstřelenou branku. Čtyřikrát po sobě už vyšli Mackems naprázdno v lize a neprosadili se dokonce ani v ligovém poháru, když Middlesbrough podlehli na domácím hřišti 0:1.

Forma Black Cats je opravdu zoufalá. Naposledy vstřelili branku 29. září v duelu s Wiganem, což byl také mimochodem jediný zápas, v němž zvítězili. Od té doby jedinému týmovému střelci Stevenu Fletcherovi zvlhl střelný prach a jediný zápis si tak Sunderland připsal v derby s Newcastlem, kdy si musel dát Demba Ba vlastní gól, aby vůbec svěřenci Martina O’Neilla mohli slavit.

Ofenzivní esa přitom Sunderland má, Larrson, McClean, Sessegnon, Johnson či Fletcher, na tom se minimálně pohodový střed tabulky uhrát dá. Jenže opory týmu střílí slepými. Larsson skóroval jen jednou z posledních 27 ligových zápasů, Sessegnon v 21 kláních dokonce ani jednou, McClean prožívá jakýsi syndrom druhé sezony a Johnson ještě rozhodně neprokázal svůj potenciál. Jediným, kdo držel Mackems nad vodou, byl Steven Fletcher, jenže i jemu to nemůže střílet věčně.

To Everton prožívá skvělé chvíle. Tradičně jarní mužstvo letos nevídaně zabralo i na podzim, předvádí dobrý fotbal a hoví si na fantastickém čtvrtém místě. Probral se konečně i Marouane Fellaini, jenž po skvělém začátku sezony poněkud zvadl, ale minulý duel na hřišti Fulhamu zařídil dvěma góly alespoň remízu 2:2.

V sobotu si Toffees určitě půjdou pro vítězství, vždyť se Sunderlandem neprohráli už sedmnáctkrát v řadě (W12, D5). A aby nebylo pro červenobílé těch nepříjemných zvěstí málo, nedokázali v oněch 17 zápasech hned desetkrát skórovat.

Pozitivní možná není ani zdravotní stav některých hráčů O’Neillova kádru, jelikož severoirský manažer odmítl jmenovat zraněné, pouze prohodil, že pár jeho svěřenců má problémy. To Moyes tak skoupý na slovo nebyl, hrát nebudou Hibbert ani Anichebe, kteří jsou zranění, nenastoupí ani Gibson, jehož bolavé stehno ještě není stoprocentně fit. Otazník visí ještě nad Jamesem McFaddenem, kterého trápí zadní stehenní sval.

Div, že je Mark Hughes ještě vůbec trenérem Queen‘s Park Rangers. Celek ze západu Londýna má ambice minimálně na klidný střed tabulky, odpovídá tomu také i síla hráčského kádru. Jenže výsledky jsou zatím příšerné. Deset zápasů a ani jedna jediná výhra - jen čtyři body za stejný počet remíz.

Není proto divu, že je Hughesovo odvolání na spadnutí, zvlášť v týmu, jakým je QPR. Rangers potřebují tři body za vítězství jako sůl, jenže na hřišti Stoke City to má těžké i Chelsea či kluby z Manchesteru, natož pak předposlední tým tabulky.

QPR nicméně může těžit z minulé sezony, kdy Potters dvakrát porazilo. Takřka přesně před rokem, s rozdílem osmi dnů, vyhráli Londýňané na Britannia Stadium 3:2. Velice paradoxní je pohled na základní sestavu hostů, z ní totiž dnes nastoupí možná dva, maximálně tři hráči. A tento kolotoč v kádru je dost pravděpodobně hlavním důvodem, proč to "Jezdcům" takhle nešlape.

Vraťme se ale k historii. Poslední tři vzájemné zápasy vyhráli hráči QPR, Stoke pak z minulých 15 domácích klání zvítězili jen šestkrát a hned sedmkrát odešli proti Queen’s poražení. Pulisovi svěřenci mají letos hodně společného se Sunderlandem. Nejenže s nimi remizovali, mají i stejný počet remíz (šest) a problémy se střílením gólů. Jen osm jich dali v deseti zápasech, doma pak pouze tři a všechny dal Crouch. Zde zase podobnost s Mackems, u nichž je ale Fletcher jediným střelcem i celkově.

Potters budou chybět jistojistě tři hráči. Michael Owen má problémy se zadním stehenním svalem a na marodce doplní Marca Wilsona, jenž má zlomenou nohu. Mimo hru je i Rory Delap. QPR bude čekat na stav Park Ji-Sunga, který minulý víkend nehrál kvůli bolavému kolenu. M’Bia pak zůstává v distancu, zatímco Fabio a Andy Johnson mají zdravotní potíže a taktéž si nezahrají.

Před zápasem se bude ve Villa Parku vzdávat hold památce padlých v britských válečných konfliktech. V konfliktech mezi Aston Villou a Manchesterem United je klub z Birminghamu poražený až příliš často. Na Old Trafford vyhrál jen jednou z posledních 33 klání a doma neporazili nejúspěšnější anglický celek novodobé historie od sezony 1995/96.

I proto by byl takřka zázrak, kdyby se domácím podařilo uhrát s Red Devils nějaké body. Vždyť z jedenácti posledních zápasů před domácími fanoušky hned osmkrát se svěřenci Alexe Fergusona prohráli a ve stejném počtu utkání dokonce nedali ani branku.

Na druhou stranu, když se podíváme na úplně nejčerstvější mače ve Villa Parku, z minulých čtyř zde United vyhráli jen jednou. V současnosti ale válí, poráží jednoho soupeře za druhým a je suverénní v obou hlavních soutěžích.

V Lize mistrů Manchester United jako vůbec jediný nasbíral plný počet bodů z úvodních čtyř duelů, Premier League opanuje s bodovým náskokem na Chelsea, jediným zádrhelem je neúspěch v osmifinále League Cupu, kde právě s Chelsea prohrál po nádherné přestřelce 4:5.

Vzpruhou může pro Aston Villu být výhra z posledního kola Premier League. V utkání, kde se se Sunderlandem přetahovala, kdo je horší, nakonec "prohrála" a odvezla si vítězství 1:0. Dalším pozitivem je, že si v utkání odbyl svůj trest Karim El Ahmadi a bude tak k dispozici. Naopak obránce Eric Lichaj nakumuloval svých pět žlutých právě na tento zápas.

Mimo hru jsou kromě něj i Joe Bennett, Enda Stevens a Darren Bent. United budou nově postrádat křídelníka Naniho, který si ve středu v Braze poranil zadní stehenní sval. Drobný otazníček visí nad Johny Evansem, zatímco trojice Phil Jones, Nemanja Vidić a Shinji Kagawa jeu na marodce stále.