Anglická Premier League - souhrn 8. kola

Góly: 48. Demba Ba, 86. Shola Ameobi - 40. Rafael van der Vaart (pen.), 68. Jermain Defoe

Strhujícím utkáním se uzavřelo 8.kolo Premier League. Neporažený Newcastle hostil ve skvělé formě hrající Tottenham a vznikla z toho atraktivní konfrontace, jež nakonec skončila zaslouženou remízou 2:2. Skóre otevřel z penalty Rafael van der Vaart, vyrovnal Demba Ba, zbylé dvě branky vsítili Defoe a Ameobi. Magpies tak zůstávají stále bez jediné prohry na čtvrté příčce, Tottenham je šestý.

První nebezpečnější situaci měli na svědomí domácí, Ryan Taylor z pravé strany rozehrál standardní situaci, jenž zakroutil přízemní centr přímo na bránu a Friedel měl velké štěstí, že těsně před ním jeden z hráčů v černobílém minul. První poločas příliš šancí nenabídl, zvláště svěřenci Harryho Redknappa se nedokázali dostat k blízkosti Krulovy branky.

Až pět minut před koncem úvodního dějství se dočkali gólové příležitosti a museli jim k ní pomoci domácí. Cabaye ve středu hřiště přišel o míč a posléze už Adebayor pelášil mezi rozhozené stopery Magpies. Tožský forvard si pokopl míč kolem Stevena Taylora, jenž v souboji nechal nohu, o níž se Adebayor svalil na zem a následoval pokutový kop. Ten bezpečně proměnil Rafael van der Vaart a ustanovil poločasový výsledek 0:1.

Hned v úvodu druhé půle však bylo srovnáno. Gutierrez krásně pronikl mezi dvěma hráči na levém kraji vápna, poslal centr na zadní tyč, kde za brankovou čáru propasíroval míč Demba Ba - 1:1. Zanedlouho mohl znovu vést londýnský klub. Modrić jemným obloučkem uvolnil Adebayora, který pálil těsně mimo. Podobně si za pět minut vedl na druhé straně i Obertan.

Gólu se tak diváci dočkali až v 68. minutě. Parker našel na hranici vápna Defoa a anglický rychlík z otočky parádně vystřelil k tyči. Krul se natahoval marně - 1:2. Newcastle se snažil o vyrovnání a pět minut před koncem se dočkal. Cabaye přihrál do nepříliš výhodné pozice Ameobimu, ten se ovšem s míčem obratně otočil a levačkou jej napálil na zadní tyč mimo dosah Friedela - 2:2.

Kdo by čekal, že tím utkání skončí, mýlil se. V 88. minutě se ve vápně dostal ke střele Defoe, ale Krula podruhé nepřekonal. V nastaveném čase se pak za hlavu drželi i příznivci Newcastlu, tentokrát se ke střele z otočky přimotal stoper Coloccini, který pak bránu vůbec netrefil. Stav tak zůstal neměnný a oba celky se rozešly smírně.

Góly: 1. Robin van Persie, 83. Robin van Persie - 31. Sebastian Larsson

Kapitáni Arsenalu a české reprezentace režírovali další rozpačité, ale důležité vítězství londýnského celku. Po skvostném úvodu a nejlepší čtvrthodině v sezoně Gunners upadli do svého letošního standardu, soupeře nechali vyrovnat a druhý gól vstřelil až v poslední chvíli. Jinak než takovými výhrami se však ze srabu nejspíš hrabat nedá...

Start Kanonýrů byl vskutku skvostný. Už po 27 sekundách se koneckonců domácí radovali z nejrychlejšího gólu v letošní sezoně. Rosický jemným obloučkem vysunul Gervinha, ten podél hranice šestnáctky posunul míč k Persiemu a jeho ránu pravačkou zastavila až síť napnutá za Mignoletovými zády. Po tak povedené akci samozřejmě Arsenalu narostla křídla, zejména pak Robinu Van Persiemu. Ten hned ve 12. minutě předvedl parádu, která si říkala o gól sezony: míč v nelehké pozici přebral do otočky tak, že úplně odstavil Richardsona, a pak chytrým obloučkem z hranice velkého vápna divže nenapodobil legendární kousek Erica Cantony. Problém byl jen v tom, že se nakonec balon odrazil od tyče a ani dobíhající duo Walcott-Gervinho si s jeho dopravením do sítě nevědělo rady.

Gunners nicméně pokračovali dál, byl to opět Persie a posléze rovněž Gervinho, kdo to z dobrých pozic zkoušeli. To vše za doprovodu neomylného dirigenta Rosického. Jenže s úderem 27. minuty se vše obrátilo naruby. Tehdy Szczesny nesmyslně vyběhl pro balon, který před ním logicky ukořistil Sessegnon, a Arsenal si mohl prvně uvědomit, že to pouhý trénink nebude. Hned vzápětí navíc Larsson senzačně rozehrál přímý kop, polský golman ze své výchozí pozice zkrátka nemohl doskočit a rázem bylo dokonce vyrovnáno. To už domácí z koně srazilo definitivně. Za dalších pět minut musel Szczesny čarovat proti Cattermoleově hlavičce z pouhých dvou metrů a v nastavení potom mířil nad bránu Colback.

Ani po přestávce to nebylo ono. Rosický sice dál vysílal jednu kolmici za druhou, ostatní ale soustavně neřešili situace tak, jak by měli. I přes soustavný tlak a požehnaně žlutých karet ukázaných do řad Sunderlandu měli Gunners poměrně daleko k další brance. Souhra vázla, křídla nefungovala. Až s příchodem invenčního Aršavina i aktivního Benayouna, jenž nahradil hráče zápasu Rosického, se věci daly do pohybu. Ještě předtím "malý Mozart" vyzval Van Persieho k nebezpečné střele na přední tyč, kterou s obtížemi vykopl Mignolet, už po jeho odchodu se zase Aršavin skrz tři hráče proháčkoval k zakončení bodlem, jež nešlo považovat za marné, ale ani úplně přesné. A tak si musel hlavní slovo vzít opět kapitán Van Persie - v 83. minutě si postavil míč ke standardní situaci (jinak dnešní slabině Arsenalu) a překrásně ho zakroutil na přední tyč.

Góly: 8. Chris Brunt, 76. Peter Odemwingie

Takzvané Black Country Derby divákům nabídlo jen takový malý předkrm pro nadcházející dva nedělní mače. Na půdě West Bromwiche se představil tvrdohlavý a bezradný Wolverhampton, který nakonec ani nenapnul síť. Baggies tak utržili důležité tři body do nepříznivě vypadající tabulky.

Oba manažeři udělali před zápasem zajímavé změny: Roy Hodgson v první řadě posadil Odemwingieho a vedle Longa tak od začátku působil Somen Tchoyi, jeho protějšek Mick McCarthy se pak kvůli zranění Fletchera vrátil k rozestavení s jedním klasickým útočníkem Doylem, podporovaným z křídla Jarvisem a Hammillem, jenž si odbyl svůj první letošní start v základu. Vůbec poprvé pak k ligovému utkání nastoupil nespokojený Milijaš.

A debut to pro oba borce bůhvíjak povedený nebyl - zvláště v druhé polovině prvního dějství se Hammill ani k balonu nedostal, přičemž i celý evergreen Wolves vypadal dosti zoufale a bezradně. Středem to nešlo, ten si WBA skvěle hlídalo, a tak Vlci mohli hrozit jen ze stran. Ani to se jim ovšem příliš nedařilo - za opravdu velkou šanci lze označit akorát Milijašovu střelu do nohou Fostera a následnou dorážku Doylea, kterou heroicky zablokoval Olsson. Například Jarvis jinak před pauzou vyslal do vápna hned osm centrů a ani z jednoho nic, ale opravdu vůbec nic, nevzešlo.

Abychom si rozuměli, West Brom určitě příkladně bránilo a soupeře za první dějství pomalu k ničemu nepustilo, to však na úkor vlastního útočení. Na druhou stranu, když už v osmé minutě Jones krásným pasem pod sebe našel do vápna vbíhajícího Brunta, jenž pod břevno nasměroval naprosto nechytatelný projektil, nebylo to ani tolik potřeba. Dál už akorát stačilo, aby třeba Mulumbu ranou z kroku a z 25 metrů nepříjemně poděsil Hennesseyho. Ten s sebou po své pravé ruce plácl dosti neohrabaně, ale přece efektivně. Brunt o sobě tudíž i po poločase mohl prohlašovat, že se bezprostředně podílel na rovné polovině všech ligových gólů svého týmu (k dnešnímu gólu připočtěte ještě dvě asistence).

Ani po 15minutovém osvěžení a debatě s manažerem se Wolves do kupy nedali. Dál útočili výsostně naivně a bez úspěchu. Jedinou změnou po přestávce tam bylo snazší prosazování se především domácího Tchoyie, ale i obecně celé ofenzivní vozby WBA. Přesto to byl v 65. minutě hostující kapitán Johnson, kdo se dostal k prvnímu nebezpečnému pokusu druhé části. Pro Doyleův centr se nad Olssona vyhoupl s neskutečným přehledem, tím spíš měl však záhy alespoň trefit prostor mezi třemi tyčemi.

Nicméně gól, to byla stále práce pro Baggies. Po dvou minutách pobytu na hřišti si tedy Odemwingie doběhl pro Scharnerovo přiťuknutí patou a levačkou zakroutil míč do vzdálenějšího růžku - 2:0. To už Throstles definitivně uklidnilo a Wolves potopilo. Sám nigerijský forvard navíc mohl přidat další trefu, kdyby po Morrisonově kolmici nezamířil na tribunu.

Góly: 31. Daniel Sturridge, 45. John Terry, 62. Ramires - 81. Apostolos Vellios

Chelsea zlomila prokletí zápasů s Evertonem a po přesvědčivém výkonu v pohodovém tempu svého neoblíbeného soupeře porazila 3:1. Skóre otevřel Daniel Sturridge, do poločasu ještě zvýšil hlavičkou John Terry a poslední trefu přidal Ramires. Za hosty kosmeticky upravoval Vellios. Svěřenci André Villas-Boase tak dokonale využili zaváhání Manchesteru United a stáhli náskok Red Devils na jediný bod. Na vedoucí Man City ztrácí stále body tři.

Zápasy mezi Chelsea a Evertonem jsou téměř vždy vyrovnanou záležitostí, vždyť z posledních devíti zápasů hned šest skončilo po 90 minutách remízou. Ani dnes se favorizovaná Chelsea v prvním poločase nedostala do kýženého tlaku a první příležitosti měli na svědomí hosté. Po deseti minutách musel po Sahově střele neposedný balon nadvakrát krotit Petr Čech.

Londýnští Blues si nevěděli rady s konsolidovanou obranou Evertonu, naopak museli náznaky šancí soupeře odvracet, jako tomu bylo ve 24. minutě, kdy Mikel perfektně pozičně připravil o míč na hranici malého vápna Fellainiho. Pak už se Chelsea přeci jen dostala více do "své" hry, dvě minuty po Belgičanově příležitosti ještě pálil z dálky Bosingwa nad, za dalších pět minutek už však fanoušci na Stamford Bridge slavili.

Mata geniálně našel do vápna nabíhajícího Ashleyho Cola, ten obtížnou přihrávku ze vzduchu obratem poslal na zadní tyč Sturridgovi, jemuž uklidit hlavou balon do poloodkryté branky nečinilo velký problém - 1:0. Po prvním gólu s Evertonem Chelsea tradičně ustoupila z ofenzivní snahy, stáhla blok o několik metrů dozadu a spíše než lepé akce nabízela náročným fanouškům chvilky nervozity.

Náplast v té nejkrásnější podobě přinesl až nastavený čas. Přímý kop z levé strany poslal Lampard ideálně do míst, kde se do výšin šrouboval kapitán John Terry, jehož neubránil ani dlouhán Fellaini - 2:0. Současně s rozehrávkou hostí pak rozhodčí i ukončil první dějství, které přineslo loňskému vicemistrovi pohodlný náskok.

Hned po dvaceti sekundách druhého poločasu zahrozil hostující Osman, jenž z 18 metrů trefil tyč. Nádhernou kombinaci středem hřiště před vápnem pak předvedla trojice Mata, Sturridge, Drogba, ale míč nakonec posledně jmenovaný přihrál do míst, kde stál pouze hráč v béžovém. Deset minut po svém prvním pokusu to pak znovu zkoušel Osman, tentokrát mířil nad.

Odbyla hodina hry a Chelsea zabodla do Evertonu třetí hřeb. Drogba při přečíslení našel skvěle hrajícího Matu, Španěl zavezl míč téměř k brankové čáře a milimetrovou příhrou vybídl k další z těch jednodušších branek Ramirese. Brazilec nepohrdl a zvýšil na 3:0. Vzápětí bohužel po střetu s jedním ze soupeřů opustil hřiště kulhajíc podpíraný členem realizačního týmu.

Třetí tým Premier League se nikam nehnal, Everton k ničemu nepouštěl a sám držel míč spíše na jistotu. Deset minut před koncem se jim ale přílišná pasivita nevyplatila. Drenthe unikl po levé straně, nacentroval do vápna, kam si mezi stopery Chelsea naběhl střídající Apostolos Vellion, jenž prvním dotekem v utkání a po 18 vteřinách na hrací ploše rozvlnil síť - 3:1.

V devadesáté minutě mohl dát zápasu definitivní tečku Drogba, avšak ve vápně míč na hrudi nezpracoval ideálně a uskočil mu. Hned za minutu už složil v této disciplíně úspěšný reparát, když Lampardovi sklepl na hranici vápna Maloudův centr. 33letý záložník pak z první střílel po zemi doprostřed, kde stál připravený, Howard. Pak už diváci viděli jen neškodný centr Drentheho, minutové bago Chelsea a závěrečný hvizd. Domácí tak zaslouženě zvítězili 3:1.

Góly: 28. Mario Balotelli, 47. Adam Johnson, 52. Vincent Kompany, 71. James Milner - 65. Stephen Warnock

Manchester City i bez zraněného kanonýra Sergia Agüera dokázal jindy houževnatou Aston Villu naprosto přehrát a kromě jedné či dvou sitací ji ani k ničemu nepustit. Branky Balotteliho, Johnsona, Kompanyho a Milnera daly výsledky konečný stav 4:1. Za hosty korigoval obránce Warnock. Manciniho svěřenci tak jdou díky remíze městského rivala na půdě Liverpoolu osamoceni do čela Premier League.

Italský manažer do utkání překvapivě nenasadil ani jednoho z obvyklých tvůrců hry, David Silva se Samirem Nasrim zůstali na lavičce. Na průběhu hry to zpočátku mělo vliv, Citizens nespustili svou ofenzivní smršť a první příležitost tak po nevídané Lescottově chybě spálil po deseti minutách v samostatném úniku Agbolnahor. Další obrovská šance přišla po chvíli i na druhé straně, když se k míči zcela osamocen na hranici vápna dostal Balotelli a pálil těsně vedle. Trajektorii střely se ještě patičkou pokoušel změnit Milner, ale marně.

Pak už Man City začali v utkání dominovat, ve 24. minutě se dostal do příležitosti Yaya Touré, ale stejně jako o dvě minuty později Balotelli ztroskotali na skvělém Givenovi. Následný roh už však skončil radostí domácích hráčů i fanoušků. Johnson rozehrál standardní situaci, míč sklepl hrudí Richards a italský Super Mario krásnými nůžkami otevřel skóre - 1:0.

Aston Villa poté začala kousat, ve 32. minutě zdálky napřáhl Warnock a jeho rána Harta řádně zaměstnala. Za sedm minut pak po krásném centru právě Warnocka hlavičkoval nad Heskey. Branka ovšem ani na jedné straně nepadla a do kabin se tak odcházelo za nejtěsnějšího vedení Citizens.

Hosté se ze začátku druhé půle nejspíš ještě zapomněli v kabinách, jinak se totiž nedá vysvětlit fakt, že už po dvou minutách se za nepřipravenou obranu Villans v čele s krkolomně skákajícím Warnockem dostal Adam Johnson a pohodlně po zemi na zadní tyč zakončil kolem stojícího Givena - 2:0.

Ani druhá branka McLeishovy svěřence neprobrala a i nadále si počínali zcela odlišně než by si fanoušci birminghamského klubu přáli. Balotelli byl blízko gólu hned pět minut poté, Given ale stačil po jeho ráně skočit a vyrazil jej na roh. Z něj už však Citizens rozvlnili síť potřetí, na Johnsonův pěkný centr si naskočil kapitán domácích Kompany a bylo to 3:0.

Manciniho tým přesto neztratil chuť útočit, přibrzdil ji až střet ve vápně hostů, po níž došlo ke dlouhému ošetřování dvojice Given, Richards. Už bez anglického beka, jemuž šrám na hlavě nedovolil pokračovat ve hře, pak také letos poprvé doma inkasoval. Obrana nezachytila centr z pravé strany, který doputoval až k nohám Warnocka a levý obránce Aston Villy jej obratem nekompromisně o břevno poslal do brány - 3:1. To se psala 65. minuta.

Na odpověď se nečekalo dlouho, Už za šest minut totiž zatáhl balon po pravé straně aktivní Johnson, vrátil jej na Barryho, jenž na vápně našel volného Milnera. Ten se pak jen ideálně položil do střely a vymetl šibenici - 4:1. Given mohl jen nečinně a bezmocně přihlížet.

Za pár minut to mohlo být dokonce o čtyři góly, jenže Silva po přihrávce Johnsona v pozici, v níž se většinou nemýlí, selhal. V 84.minutě se Španěl dostal ještě do jedné šance, tentokrát trefil přízemní střelou přímo do rukou Givena. Domácí se pak již do ničeho netlačili, hosty k ničemu nepustili a výsledek tak zůstal od Milnerovy parády neměnný. Manchester City porazil Aston Villu 4:1.

Góly: 1. Anthony Pilkington, 10. Russell Martin, 64. Anthony Pilkington - 12. Danny Graham

Takový entuziasmus si od nováčků slibujeme! Žádný strach, žádné okolky. V nadstandardním tempu vydržely Norwich se Swansea hrát téměř plných 90 minut, divákům krom množství pohledných akcí a kombinací nabídly dohromady i čtyři góly. Fanouškům Norwiche pak výsledek 3:1 přinesl i vítěznou radost.

Žádný balon není ztracený, je tedy třeba bojovat do poslední chvíle - zhruba taková byla mantra nejen prvního poločasu premiérového nováčkovského střetnutí sezony. Právě zejména před přestávkou bylo i na poměry Premier League nasazení všech aktérů zcela výjimečné, oba celky hned po převzetí míče směřovaly své kroky k bráně soupeře. V nulovém brždění svých ofenzivních choutek se vyžíval zejména Norwich. Swansea alespoň občas umělo zklidnit hru, i ono se nicméně stále tlačilo dopředu. Výsledkem toho všeho, mimo jiné i fungující rotace hostujícího tria Sinclair-Dyer-Routledge a famózního výkonu domácího Pilkingtona, který příkladně doplňoval rváče Morisona, byl atraktivní duel vedený stylem nahoru-dolů.

Ačkoliv v prvním dějství padly všechny tři góly do prvních 12 minut, určitě se celá 45minutovka nedá shrnout tím, že se takto v úvodních pasážích událo rovněž vše důležité. Krom různých náznaků to například z úhlu dobře zkoušel jak Pilkington, tak Morison. Gólmani nicméně kapitulovali po střelách z docela jinačích pozic. Prvně to byl Pilkingtonův úder již po 48 sekundách, kdy hlavou pod sebe sklepával Morison a kolega z levého křídla bez přípravy procedil míč mezi nohami brankáře Vorma. Na tak brzkém úderu je mimochodem nejzajímavější skutečnost, že výhodu rozehrávky měli přitom hosté.

Ti do utkání celkově nevkročili tou správnou nohou. Hned poté, co Routledgeovi v sedmé minutě nesedla střela ze střední vzdálenosti, totiž domácím dovolili zdvojnásobit vedení. Tentokrát skrze špatně odbráněnou standardku, z níž se nakonec po centru Foxe prosadil obránce Russell Martin. Návrat do zápasu nicméně Swans příliš času nezabral: po nějakých 120 sekundách se zleva mezi dvěma obránci protáhl do vápna Sinclair a i vsedě potom dopravil míč ke kopačkám pohotově skórujícího Grahama.

O přestávce, jak už to ostatně po podobně rozjařených prvních poločasech bývá, manažeři své ovečky trošku zkrotili. Přesto se dál bylo na co dívat a z každého pohybu Allena, Dyera, Pilkingtona a jiných doslova čišelo nadšení. Ne tak z fanoušků velšského celku, kteří museli po hodině hry skousávat další ránu do týlu svých favoritů. Byl to přitom opět Pilkington, kdo prokázal v koncovce obdivuhodný cit, tentokrát po neméně jemné předávce od Johnsona z otočky nedal Vormovi už vůbec žádnou šanci. Stejně jako celému Swansea, které si už do konce utkání pořádnou šanci nevytvořilo. Ačkoliv závěr duelu opět provázela stará známá hektičnost.

Góly: 16. Heidar Helguson - 25. Christopher Samba

Na Loftus Road se ani napočtvrté nedočkali výhry domácích. Queens Park Rangers sice první poločas ovládli a dostali se do vedení, ojedinělá šance Rovers však okamžitě skončila gólem, jež nakonec stál Londýňany body. Skóre otevřel Helguson, za hosty srovnával Samba. Blackburn se tak neodlepil z poslední příčky, QPR poskočili na pozici desátou.

Queens Park Rangers minulé kolo naprosto selhali ve Fulhamu a po porážce 6:0 měli před domácími fanoušky co napravovat. Úvod zápasu zachytili Warnockovi svěřenci parádně, od prvních minut měli více ze hry, centr Wright-Phillipse ani střela Faurlina z prvních minut nicméně ještě větší práci Robinsonovi v bráně Blackburnu nepřinesly.

To se změnilo po čtvrthodině hry. Po rohovém kopu a následném neúspěšném pokusu domácích se k míči nakonec dostal Helguson a technickou střelou krásně otevřel skóre - 1:0. Za pět minut mohl z dalšího rohu zvýšit kapitán Barton, ale tentokrát mířil těsně vedle. Blackburn v tu chvíli vypadal na ručník.

Jako blesk z čistého nebe proto přišla 24. minuta a vyrovnání Samby. Jak jinak než z rohu - na nějž si z kopačky Lowa zkušeně konžský stoper počkal a hlavou jej poslal do sítě - 1:1. Domácí se snažili strhnout vedení opět na svou stranu, po půlhodině hry pálil z dálky těsně vedle Wright-Phillips. Hra dostala dobrý spád, avšak k dalším větším akcím již nedošlo a poločas tak skončil vyrovnaným stavem.

Druhá půle nenabídla tak strhující tempo jako ta první a kromě několika náznaků se půl hodiny nebylo prakticky zvedat se ze sedadel. Až v 73.minutě a překvapivě šlo o obrovskou šanci Blackburnu. Útočník Robert dostal krásnou přihrávku do samostatného nájezdu, jenže při střele si počínal velmi špatně a vůbec netrefil branku.

Domácí se do potřebného tlaku dostali až v závěrečných minutách, ale nepočítaje převahu v držení míče a nepřesnou střelu Wrighta-Phillipse, nepřipravili si žádnou solidní příležitost. Samotný závěr zápasu přeci jen přinesl vzruch na obou stranách, skóre se přesto neměnilo. Jak Helguson na jedné, tak Olsson a Samba na druhé straně mířili buď nad nebo do brankáře, a tak se oba celky rozešli smírně 1:1.

Góly: 80. Jonathan Walters, 87. Rory Delap

Stoke doma opět předvedl svou velkou sílu a po nepříliš strhujícím průběhu utkání dvěma góly vybojovali cenné tři body. Trefy Walterse a Roryho Delapa zajistili Potters vítězství 2:0 a posun na příjemnou sedmou pozici. Fulham nenavázal na vysokou výhru v derby a po porážce zůstal dvanáctý.

Podle očekávání nešlo o přestřelku podobné té z minulého kola na půdě Fulhamu, kde Cottagers rozprášili QPR 6:0, přesto měli proti Stoke v úvodu utkání více ze hry. Poločas se obešel bez výraznějších střeleckých pokusů a větší šance se diváci na Britannia Stadium dočkali až v závěru prvního poločasu, kdy po pěkné narážečce na hranici vápna střílel vedle Etherington.

Za další dvě minuty na druhé straně zahrozil nebezpečnou hlavičkou Zamora, ale největší příležitost přišla až v nastaveném čase. Po další pěkné narážečce se totiž tváří v tvář Schwarzerovi dostal dlouhán Crouch, ale zhruba z pěti metrů fatálně minul branku. První pětačtyřicetiminutovka tak skončila očekávanou remízou 0:0.

Nepříliš záživná podívaná z větší části prvního poločasu pokračovala i v té druhé a pořádné vzrušení fanouškům způsobila až 67.minuta. Tehdy se do šance dostal Delap, jenže trefil jen tyčku Schwarzerovy brány. V následných minutách byla hra velmi rozkouskovaná, vždyť za čtvrt hodiny vytáhl rozhodčí hned šest žlutých karet. Branky padaly až v závěru.

Nejprve se po přihrávce Etheringtona dostal ke střele Jonathan Walters a tentokrát australskému brankáři v brance Fulhamu konstrukce nepomohla - 1:0. Tři minuty před koncem pak ještě na 2:0 přidával hlavou autový specialista Rory Delap. Stoke díky skvělé desetiminutovce porazil Fulham o dva góly.

Góly: 40. Momo Diamé - 4. Nigel Reo-Coker, 45. David N'Gog, 90. Chris Eagles

Šest porážek v řadě je zapomenuto! Bolton konečně dokázal navázat na poslední výhru z úvodního ligového kola, když vyraboval stánek Wiganu. Ten má takto spolu s Blackburnem a WBA nejméně bodů z celé soutěže, přičemž se sám zrovna protržené sérii Trotters nebezpečně blíží.

Zbývá už jenom jeden zápas. A nutno jedním dechem dodat, že pokud by ovšem příště na Newcastlu Wigan zopakoval dnešní výkon, těžko by dopadl stejně. Jeho projev totiž nebyl "o dva góly" horší než ten soupeřův, to ani náhodou. Boltonu ovšem velmi pomohl skvostný vstup do utkání, který symbolizoval do Reo-Cokerovým hrudníkem do sítě sklepnutý Eaglesův centr a pak také nepříjemná střela asistujícího fotbalisty, s níž už si ovšem ománský golman Al-Habsi poradil. Takto dostali Wanderers utkání s přehledem pod kontrolu, Wigan si dlouho předlouho ani střelecký pokus nebyl s to připravit, zatímco hosté pod patronátem Eaglese neustále hrozili. V 21. minutě to byl například Kevin Davies, kdo si dobře připravil pozici uvnitř šestnáctky a pak znovu protáhl bezchybného brankáře.

Tak nějak symbolicky potom měl Jaaskelainen pořádnou práci až s rohovým kopem, který se sám stáčel rovnou do sítě a finský golman musel na poslední chvíli zasahovat konečky prstů. Také vyrovnávací branka Wiganu se pak zrodila víceméně z ničeho nic. To když ve 40. minutě napřáhl zpoza šestnáctky Diamé a pěkně zakroutil svůj projektil k tyči. To Latics možná mělo probrat, ale diváci si nějaké jejich dominance každopádně nestihli užít - ještě v nastavení úvodního dějství zblízka hladce skóroval N’Gog poté, co ho bezpečně našel Davies.

Do druhého poločasu z čisté logiky vstoupili aktivněji domácí, jejichž manažer také už o přestávce reagoval na nepříznivý vývoj zápasu a obránce Gohouriho stáhl na úkor uzdraveného útočníka Rodallegy. Ten se ihned uvedl solidní šancí, proti vyrovnání byl nicméně pozorný Jaaskelainen. I v příštích minutách Wigan vesměs kontroloval běh utkání, to však z relativního odstupu a výhradně sterilně. Pořádný zájem na konstantním útočení měl z domácího mužstva snad jen Victor Moses, který také v 83. minutě takovým stříleným centrem orazítkoval brankovou konstrukci soupeřovy svatyně.

O chvíli dříve přitom obvykle jistý penaltový exekutor Kevin Davies letos již podruhé zklamal, když si vylámal zuby na božích reflexech Al-Habsiho. To nicméně ve finálním součtu Trotters neuškodilo - ke všemu v 91. minutě završil své vlivné představení Chris Eagles spektakulárním gólem poté, co obešel dva protihráče.

Góly: 68. Steven Gerrard - 81. Javier Hernández

Mohl to být pohádkový návrat Stevena Gerrarda. Místo toho po prvním letošním derby o severozápad musí v Liverpoolu převládat hořké zklamání: jenom v poslední desetiminutovce Reds mohli skórovat hned pětkrát a celkově měli to štěstí, že proti nim MU předvedlo snad nejslabší výkon v sezoně...

Hlavním diskuzním tématem po zveřejnění zahajovacích jedenáctek obou mužstev měl být první plnohodnotný start Stevena Gerrarda od březnového zranění. A také chvíli byl. Dokud na Twitter neunikla senzační sestava Manchesteru. Bez Rooneyho, Vidiće, Andersona i Naniho - naopak s Jonesem na štítu a celkově hlavně pracantským středem pole. Z toho šlo celkem bez problémů odečíst, že Ferguson přijel na Anfield zejména strážit nulu, minimálně tedy v první půli. A to se mu dařilo bez větších zmatků.

Ty totiž naopak provázely liverpoolskou rozehrávku. Respektive tu byly samé iracionální nákopy na totálně nepodporovaného Suáreze (což tedy opakovalo i MU s Welbeckem, ale od něj se to dalo čekat), vysloveně špatný kazivec Downing nebo nepříliš rozehraný Gerrard. Ten přesto zvládl vyprodukovat dva slibné centry, což šlo ve světle prvního poločasu brát za nadpozemský úkaz. Jinak se totiž diváci pobavili jen nad dvěma šancemi - po jedné na každé straně.

Nejprve v 16. minutě Young na levé straně rozeběhl Evru, jeho jemně podebraný balon přeletěl i nezodpovědné bratry v triku Enriqueho se Škrtelem a dopadl přímo na Jonesovu hlavu, která jej ovšem trestuhodně nasměrovala akorát do boční sítě. Na druhé straně deset minut před pauzou Adam ustál klíčový souboj u půlící čáry, díky čemuž se dostal až ke střele z jeho oblíbené pozice pár metrů za šestnáctkou. Ta přestože byla zablokovaná, nakonec přeci jen vyústila v obrovskou šanci - míč totiž mohl přebrat Suárez, ještě trošku zamotal hlavu Evansovi a pak z dlouhé nohy zacílil přímo do de Gey.

Po přestávce už to ovšem ManUtd nestačilo. Liverpool zařadil vyšší stupeň, předvedl se jako mnohem čilejší protivník a to hned hosté přestávali stíhat. Obrannou ulitu hlavně často a relativně snadno nabourával Suárez, přestože z toho ne a ne nic podstatného vzejít. Vše se změnilo, až když se zrovna Ferguson odhodlal k představení Naniho a ustoupení od defenzivní taktiky. Ještě než ovšem stihl vystřídat (a to hned sáhl i po Rooneym, ačkoliv to původně neměl hned v plánu) přišel sebevědomý průnik Adama, nafilmovaný pád a Gerrardova šikovně zahraná standardní situace. K jejímu úspěchu sice notně přispěl Giggs svým nepochopitelným vystoupením ze zdi, přesto nelze jinak než domácího kapitána za řešení pochválit.

Ferguson tedy reagoval vypuštěním Rooneyho i Naniho, ani to ale United dvakrát nepomohlo. V 75. minutě se potom uchýlil k úplnému risku, když Jonese nahradil Hernandézem, a to se teprve doopravdy povedlo. Už dřív si MU vypracovalo drtivou převahu na balonu, pořádně ji ale nevědělo jak využít. Nakonec se mu to také povedlo poněkud kostrbatým způsobem, když roh protečoval na zadní tyč Welbeck a tam Chicharita marně stíhal Škrtel - 1:1.

Ani to nicméně nebylo vše. Zápas se konečně, alespoň na těch závěrečných deset minut rozjel na plné obrátky, leč jedním směrem. Liverpool okamžitě kontroval překrásným centrem Downinga, po němž Kuytovi zabránilo ve skórování jen včasné přemístění de Gey. Nebo dobře zahraným rohem, rozpačitým brankářovým zásahem do centru a zablokovanou střelou zpoza vzdálenější tyče. Či Hendersonovým lišáckým dalekonosným pokusem, po němž se nakonec s úspěchem vrhnul de Gea, následovanou nepřesnou hlavičkou stejného hráče z ideálního postavení. A divokou hlavičkovanou zakončenou Škrtelovou stejně tak divokou koncovkou nad bránu - přestože se rozhodně dalo z této pozice skórovat.

Zkrátka a dobře Manchester United z pohledu Liverpoolu rozhodně neměl po dnešku zůstat neporaženou stranou. V závěru se musel klepat takovým způsobem, že by i osiku ztrapnil...