Anglická Premier League - souhrn 29. kola

Góly: 35. Hugo Rodallega

Po tomhle kole si budou všichni angličtí novináři brát na paškál zejména Benitézovy ovečky, tím si můžeme být po tomto pondělním výkonu docela dobře jisti. Reds zase jednou svým fanouškům řádně znechutili večer, když průměrnému Wiganu nedali ani gól a nakonec mu pro jistotu raději podlehli. Smutným hrdinou zápasu se stal hostující Torres, který neproměnil hned čtyři slušné šance.

Na obnoveném trávníku DW Stadium se však zprvu favoritovi dýchalo vcelku volně. Torres se ihned uvedl pár pěknými náběhy a po jednom z rohů dokonce z voleje nastřelil tyčku. Poté už začal kousat i domácí Wigan. Obzvláště dotěrný byl Charles N’Zogbia, jenž soupeřovo pokutové území přímo bombardoval svými projektily od postranní čáry. A Liverpoolští se s protivníkovou zvyšující se agresivitou vypořádávali docela ztěžka - důkazem budiž tři žluté karty přiváté do jejich řad během krátkého časového intervalu. Další těžký úder do zátylku červených pak přišel s 35. minutou. Tehdy na zvláštní zpětný pas Kuyta vystartoval Boyce a pěkným centrem vnějším nártem našel podivně skórujícího Rodallegu.

Následovala pasáž s tápajícím Torresem v hlavní roli. Ten dvakrát zacílil nad břevno ve spolupráci se svým bývalým spoluhráčem z Atlétika Maxim Rodriguezem. V druhém poločase jinak liverpoolští měli míč častěji na svých kopačkách, ale strachovat o svůj štít se stále musel spíše jejich brankář. Za něj v jednu chvíli na brankové čáře pohotově zaskakoval Kyrgiakos, posléze pro změnu blahořečil Scharnerovi, že nedokázal usměrnit do sítě nepřesný pokus N’Zogbiy. V závěrečné čtvrthodině si ještě hlavní slovo vzal opět Torres. Ve své čtvrté možnosti pro změnu po sklepnutí Kuyta zamířil těsně mimo, aby pak frustrujícímu večeru dopsal tečku v podobě inkasované žluté karty.

Góly: 17. Mikel Arteta, 39. Mikel Arteta, 51. Richard García (vl.), 82. Landon Donovan, 86. Jack Rodwell - 32. Tom Cairney

O tom, v jak skvělé herní pohodě se momentálně nacházejí fotbalisté Evertonu, se mohl v jediném nedělním utkání přesvědčit Hull. Toho Karamelky na svém hřišti rozstřílely hned pěti brankami, přičemž příkladné "adieu" navíc zvládl vyřknout Landon Donovan.

Nedělní menu sice nabídlo jen jediný zápas, ale i ten sám zvládl žíznivce anglického fotbalu nakrmit do sytosti. Samotný první poločas tohoto duelu totiž přinesl prakticky všechno, co mohl natěšený divák očekávat. Na úvod si oba týmy vyměnily ostré pohledy - na jedné straně protrhl ofsajdovou past García a v kung-fu poloze jen taktak, že nepřekonal Howarda, na opačném konci hřiště zase Yakubu nastřelil zpoza šestnáctky tyčku. V hlavní roli však od samého začátku vystupoval spíše Mikel Arteta, když se hned dvakrát ocitl poměrně blízko gólu, a v nastaveném rytmu pokračoval i nadále. Když ho Yakubu z levé strany nádherně našel centrem na zadní tyč, neměl španělský navrátilec žádný problém se vstřelením své první letošní branky. Od té doby až do konce utkání hrál vlastně jen Everton. Ani ledabyle kopnutá penalta Yakubua a následný překrásný úder Cairneyho po přímém kopu Toffees nezastavily, spíš ještě více nakoply.

Arteta krátce poté přidal druhý zásah a tehdy Tigers vlastně definitivně odpadli. Jakoby symbolicky je v tu chvíli Karamelky vzorově rozebraly. Anichebe po pěkném běhu našel Pienaara, který ihned patičkou přikopl balon na osu a odtud Španěl při zemi přesně zacílil. Druhý poločas odstartoval z pohledu Hullu nejnešťastněji, jak mohl. Artetův vysoký centr totiž takřka na brankové čáře zťuknul do sítě hostující García. Tím své spoluhráče dokonale rozložil. Toffees území svého soupeře okamžitě začali drancovat četnými protiútoky, často protivníka přečíslovali klidně i ve stylu tři na jednoho a podobně. Kupříkladu Rodwellova střela ovšem byla zblokována a Yakubu pro změnu zamířil nad břevno.

S úplným závěrem a příchodem loučícího se Donovana se pak zápas změnil v exhibici. Za pouhých dvacet minut se Američan, kterého 15. března očekávají zpátky za velkou louží, podílel hned na dvou brankách svého mužstva. Nejprve z pravé strany mířil křížem přesně ke vzdálenější tyčce a ocitl se v radostném náručí spoluhráče. Posléze nesobecky našel opět zprava volného Rodwella, který z první zařídil Donovanovi další "pochování".

Góly: 73. Paul Scholes

Paul Scholes vstřelil svůj stý gól v Premier League a především díky němu si veze Manchester United hubenou výhru z Molineux Stadium. Tři body mají navíc pro United velkou cenu, neboť se díky nim vrátili na první příčku tabulky.

Favorité se nemohli na hřišti Wolverhamtonu dlouho prosadit. Zahřmělo až osmnáct minut před koncem, kdy padl míč před zkušeného středpoloře, který s chladnou hlavou překonal do té doby skvělého Marcuse Hahnemanna.

Sir Alex Ferguson na lavičce tak může doufat, že i díky tomuto gólu prodlouží Scholes alespoň o rok svou smlouvu. Ta se totiž nyní blíží ke svému konci.

United se dlouho směrem vpřed trápili. Jediný, kdo znamenal alespoň nějaké nebezpečí pro branku Vlků, byl po dlouhou dobu Darron Gibson. Ten se do dobré příležitosti dostal po Naniho volném kopu, kdy však svou dělovkou jen orazítkoval spoluhráče Berbatova.

Byli to však hlavně domácí, kteří hrozili. Důkazem budiž šance Stephena Warda. Ten se dostal do skvělé pozice po krásné přihrávce Jarvise, ovšem zcela osamocen před van der Sarem nezamířil přesně a míč poslal jen do holandského veterána.

Tým okolo Scholese se dlouho nemohl prosadit, a tak poslal hostující stratég do hry Garyho Nevilla s jednoznačnými úkoly - podporovat co nejvíce ofenzivu. To se do značné míry dělo, své příležitosti však nedokázal využít nejdříve Evra a po něm ani Carrick.

Ve dvaasedmdesáté minutě to tak musel být veterán sám, kdo rozhodl. Jestliže se v posledních měsících objevovaly hlasy, že Scholes stárne, dal jim středopolař United jednoznačnou odpověď: "Do starého železa nepatřím!"

Když pak v samotném závěru Vokes nevyrovnal v jasné příležitosti, odvezl si Manchester tři body s příchutí prvního místa.

Góly: 34. Cesc Fàbregas, 60. Theo Walcott, 90. Andrej Aršavin - 50. David Nugent

Arsenal v domácím utkání přehrál Burnley a zvítězil 3:1. Hostující hráči by se však vůbec nemohli divit, kdyby prohráli daleko větším rozdílem. V roli vedoucího zednické čety se totiž v zápase ukázal Nicklas Bendtner.

Mladý útočník se v zápase dostal k nespočtu obrovských příležitostí, ovšem ani s jednou si poradit nedokázal. Do velké šance se ve 4. minutě dostal po krásném pasu do běhu právě on, avšak pod vyběhnuvším brankářem míč neprocpal. Hned o chvíli později pořádně zahrozil z hranice vápna Rosický, který se opřel do míče po rohovém kopu a jen těsně minul branku hostů.

I následující minuty nabídly perfektní fotbal, ve kterém především domácí využívali rychlých útoků v křídelních prostorech, odkud jejich záložníci distribuovali jeden centr za druhým. Ke konečnému zákazníkovi, tedy do branky Burnley, se jich však dostalo jen poskrovnu.

Hra běžela už více jak půl hodiny, Arsenal stále mohutně tlačil outsidera do obrany, ale kýžený úspěch v podobně vstřelené branky stále nepřicházel. Taktovku tak musel převzít Cesc Fabregas, který jako správný kapitán využil perfektního pasu od mladíka Walcotta, když zahrál na housličky vyběhnuvšímu brankáři hostí a otevřel skóre.

Španělský míčový kouzelník ale na hřišti nevydržel příliš dlouho, neboť jen chvíli po svém úspěchu odešel střídat kvůli blíže nespecifikovaným zdravotním problémům.

Skóre se do poločasu nezměnilo, a tak mohli hráči Burnley tiše doufat, že se jim naděje na zisk bodů podaří držet co nejdéle. Přestože hosté byli na své polovině mačkáni a chvílemi nestíhali perfektní kombinaci soupeřů, občas se jim povedlo přejít do rychlého protiútoku a pozlobit obra v červeném.

Hned po začátku druhého poločasu se opět "ukázal" Bendtner, který dnes prostě neměl den. Ve 48.minutě se dostal po rohovém kopu k odraženému míči, který však ve čtvrté stoprocentní příležitosti znovu nedokázal usměrnit mezi 3 tyče.

Pak však přišla černá chvilka domácích. Almunia vykopl, míč se na půli odrazil k jenomu z hostjících zadáků, který perfektní dlouhou přihrávkou mezi dva stopery Gunners prošel až k nabíhajícímu Davidu Nugentovi. Ten si poradil s vyběhnuvším brankářem a perfektně umístěnou ranou vyrovnal.

Arsenal nenechal své fanoušky trpět příliš dlouho. Nejdříve se neprosadil Bendtner, a tak přišla 59. minuta a s ní i Walcott. Mladý forvard si stáhl míč z křídla do středu hřiště a z hranice vápna krásnou střelou poslal svůj tým znovu do vedení.

Poslední lekce Bendtnerova zedničení byla k vidění po více než hodině hry. Ve stoprocentní šanci netrefil míč stoprocentně a po prudkém pasu ze strany jen těsně minul pravou tyč.

V samotném závěru se ještě prosadil střídající Aršavin a uklidnil tak fanoušky, kteří i přes spoustu neproměněných příležitostí nepískali ani na svůj tým, ani na vystřídavšího Bendtnera.

Góly: 87. Alessandro Diamanti - 10. Kevin Davies, 16. Jack Wilshere

West Ham padl na svém hřišti s Boltonem, který během čtvrthodiny zmrazil Upton Park dvěma góly. I když se v samotném závěru trefil Diamanti, na vstřelení vyrovnávacího gólu už nezbyl Kladivářům čas.

Všechny předzápasové statistiky prorokovaly vítězství domácích. Vždyť Bolton nevyhrál na cizích hřištích přes sedm měsíců. I poslední gól vstřelený do domácí branky pamatuje už ledacos. Konkrétně téměř sedm hodin hry.

Avšak hostující hráči ukázali, kterak jsou papírové předpoklady vrtkavou záležitostí. Během šestnácti minut totiž dokázali dvakrát skórovat a doslova tak šokovali celý stadion.

První gól vsítil už v desáté minutě Kevin Davies, když si dokázal naskočit na přihrávku Leeho a v hlavičkovém souboji přetlačil obránce Fauberta.

Tím však neschopnost obrany Kladivářů poradit si s útočnným duem Boltonu nekončila. Jen o šest minut později totiž Cohen srazil míč až k Wilsherovi, který zblízka akrobaticky prostřelil brankáře Greena podruhé a stal se tak nejmladším střelecem Premier League v této sezóně.

Jestliže se hra West Hamu v obranné fázi dala považovat za velmi špatnou, pak útočení šlo domácím na jedničku. Například dva volné kopy Itala Diamantiho stojí za zmínku.

Velkou šanci měl již zmíněný hráč o další chvíli později. Po faulu na Radoslava Kováče zahrával italský záložník další standardní situaci a protáhl brankáře Jaaskelainena, který si však se střelou poradil se stejnou bravurou, s jakou v následujícím momentu lapil míč před Francem.

V největší šanci dosavadního průběhu se ocitl Carlton Cole. Perfektním sprintem si doběhl na pas Parkera a objevil se sám před brankářem, avšak míč si příliš dlouho připravoval. Dal tak čas hostujícímu Rickettsovi, aby jeho následnou střelu zblokoval.

Ve druhé půli přišla pro Bolton velká nepříjemnost. Tamir Cohen totiž během devíti minut nasbíral dvě žluté karty a musel se jít předčasně osprchovat.

Domácí se ale dokázali prosadit až ve strhujícím závěru, kdy se prosadil Diamanti, když krásnou střelou překonal do té doby výtečného a bezchybného Jaaskelainena. V zoufalém závěru se snažil ještě Diamanti o vyrovnání, avšak svým nepřímým kopem trefil jen zeď.

Pro Bolton mají tyto tři body cenu zlata. Díky nim se ještě více vzdálil sestupovým příčkám a dokázal se v tabulce dostat právě přes West Ham.