Anglická Premier League - preview 7. kola

Možná je předčasné označovat Pompey za jasného outsidera soutěže, avšak není to úplně bezpředmětné. Už dvacet šest let totiž nikdo neodstartoval do nové sezony tak špatně jako Portsmouth, který zároveň posouvá i svá vlastní minima. Modré krize se teď chystají využít v Evertonu.

Dobýt Fratton Park v poslední době není žádný kumšt. Povedlo se to třem týmům v řadě a čtyřem z posledních pěti. Navíc ono je celkem jedno, kde zrovna Pompey nastoupí, špatně zahrají prakticky všude. O tom svědčí i bilance sedmi prohraných zápasů po sobě (včetně loňského ročníku) a neuvěřitelných desíti porážek ze dvanácti pokusů. Neschopnost Portmouthu vsítit branku zase výborně dokumentuje statistika hovořící, že Hartovy ovečky vyšly střelecky naprázdno v devíti z minulých dvanácti utkání. Pompey se zkrátka nedaří na všech frontách a hraničilo by to s rouháním, kdybych pokračoval ve výčtu jejich neúspěchů. Stačí jen dodat, že na úvod sezony sedmkrát v řadě nikdo nebodoval od roku 1930, kdy Manchester United nezvládl hned dvanáct vstupních duelů.

Everton na domácí scéně mimo vlastní stadion ještě neuspěl, teď má tedy jedinečnou příležitost se takové psychické zátěže zbavit. Na druhou stranu poupravením pošramocené nálady se Toffees zabývají už delší dobu. A jde jim to skvěle. Na evropský debakl AEK Athény navázali na anglických jevištích drtivým vítězstvím nad Blackburnem, aby teď ve středu deklasovali i Hull v rámci Carling Cupu. To vše s výsledným skóre 11:0. Důležitou postavou uplynulých dní je Louis Saha, který dosud v dresu Evertonu nastřílel obdivuhodných 10 branek, přičemž nastoupil k pouhým třinácti zápasům. Pokud na hřiště vběhne i v sobotu, jakože se to očekává, odkroutí si tento zkušený Francouz dvoustý start v Premier League.

Od příchodu z Espanyolu marodil s podkolenní šlachou a teď by konečně mohl přes hlavu prvně přetáhnout modravý dres Portmouthu. Řeč je o někdejším liverpoolském bekovi Stevu Finnanovi. Aruna Dindane, jenž by přitom mohl být tím očekávaným balzámem na tragickou střeleckou potenci mužstva (hned při svém debutu proti Carlisle skóroval), však zřejmě s bolavým kolenem usedne pouze na tribunu.

Po Lucasi Neillovi nakonec sáhl Everton a služeb protřelého pravého beka hodlá využít již tuto sobotu. Problémem by mohla být jen jeho pochybná fyzická kondice. Ruský záložník Biljaletdinov nadále zůstává mimo hru, stejně jako Arteta, Jagielka či Neville.

Nadšení z pozdní Taylorovy trefy a tím pádem i šťastného bodu z utkání se Stokem brzy pominulo. V Boltonu si totiž dřív nebo později museli uvědomit, že ani na třetí pokus před domácím publikem netriumfovali. Revanš teď chystají oddaným fanouškům vystrojit na birminghamském St. Andrew’s Stadium.

Na tohle v Boltonu nejsou zvyklí. Jen nepříliš bytelný Fratton Park padl pod nátlakem Trotters, zbytek letošních zápasů buď ovládl soupeř, nebo nikdo. Navíc už je to šest utkání, co ochozy Reebok Stadium naposledy oslavovaly vítězství svého mužstva. Není divu, že věrní příznivci Wanderers takové období nesnášejí nejlépe a na zoufalé hráče začínají pískat. Atmosféru, která momentálně na bostonském stánku panuje, rozhodně neschvaluje manažer Boltonu Gary Megson, jenž dokonce takový faktor označuje za klíčový. Bez pořádné podpory v zádech defenziva Trotters jen těžko znovu nabude ztraceného sebevědomí (inkasovala šestkrát v posledních třech střetnutích) a bilance venkovních zápasů jen stěží zkrášlí. Přitom je to potřeba, vždyť Bolton mimo vlastní hřiště vyhrál pouze jedinkrát ze třinácti pokusů.

Birmingham je na tom lépe, jako nováček se velké výzvy zrovna nezalekl. V minulém kole si těsně poradil s Hullem a také on má již na svém kontě skalp odevzdaného Portsmouthu. Co určitě bude Brums mrzet, je však časné vypadnutí z Ligového poháru, které v úterý obstaral Sunderland. Birmingham zatím prvoligovou scénu upoutal hlavně pozoruhodně úsporným skóre. Hned čtyři jeho duely skončily hubeným výsledkem 1:0 (dvě výhry, dvě prohry) a budeme-li teď hovořit jen o té trojce značící počet vstřelených gólů, neexistuje jediná branka City, která by se vtěsnala do úvodních 70 minut. Suma sumárum si diváctvo na St. Andrew’s tuto sezonu zařvalo "gól!" pouze dvakrát.

V Birminghamu se chystá slavnostní návrat Liama Ridgewella, který dlouhou dobu laboroval se zlomenou nohou. Toho by navíc mohli na hřiště doprovodit další navrátilci v čele s dvojkou veteránů, Carsleym a Carrem, či někdejším hráčem Arsenalu Sebastianem Larssonem.

Sean Davis, do něhož na Reebok Stadium vkládali obrovské naděje, dost možná vynechá zbytek tohoto ročníku kvůli nucené operaci kolene. Zato Ricardo Gardner už figuroval v úterním klání s West Hamem a přežil ho bez újmy na zdraví, takže v sobotu patrně nebude chybět.

Sedmé kolo nejvyšší anglické soutěže proti sobě svede Blackburn Rovers a Aston Villu, která po úvodním zaváhání chytila druhý dech a ještě neztratila ani bod. Rovers jsou zatím na poslední sestupové pozici. Obě mužstva ale mají k dobru ještě jeden zápas, jedná se o odložené druhé kolo.

Aston Villa sice do nového ročníku vstoupila prohrou s Wiganem, jenže od té doby dominuje a stoupá tabulkou. Čtyři vítězství v řadě a 12 bodů z prvních pěti zápasů sezony jí zajišťují nejlepší start od sezóny 98/99. Pokud by svěřenci Martina O'Neilla vyhráli i v sobotu, vyrovnali by svůj klubový rekord v počtu vyhraných zápasů v řadě.

Na výsledcích birminghamského mužstva se bezesporu podepsala výrazná aktivita na přestupovém trhu co se obrany týče. V posledních dnech totiž do Villa Parku zavítalo několik zvučných jmen, které obranou linii Villans zkvalitnili. Není náhodou, že Aston Villa již 287 minut neinkasovala. Ve formě je rovněž útočník Agbonlahor, který se trefil ve všech třech posledních zápasech.

Blackburn zažívá ještě horší start než loni, kdy manažerský post musel Paul Ince. Jeho nástupce Sam Allardyce sice Rovers vytáhl ze sestupových vod, ale po pěti zápasech nového ročníku do nich opět zabředává. Za vše mluví poslední prohra 3:0 s Evertonem, v níž hráči Blackburnu předvedl vskutku špatný výkon a ani jeden z nich by se nemohl divit, kdyby je Allardyce nechal proti Aston Ville sedět.

Jistotu absence má obránce Gael Givet, který si v onom zápase poranil koleno. Výsledkem bylo nominování teprve 17letého obránce Phila Jonese, který si již odbyl premiéru v zápase ligového poháru proti Nottinghamu Forest a stal se dokonce nejlepším hráčem zápasu. Allardyce plánuje proti Aston Ville opět nasadit McCarthyho, Reida a Emertona, kteří podali dobrý výkon v ligovém poháru. Na druhé straně by měli nastoupit bývalí 'Roveři' Brad Friedel a Steven Warnock.

Už tři zápasy čekají Brownovi svěřenci na vítězství, zatímco Liverpool zase stejný počet utkání dělí od poslední porážky. Propastný rozdíl mezi oběma celky lze dobře vyčíst i z jiných ukazatelů. Třeba rovnou z ligové tabulky, kde tato mužstva dělí rovných osm bodů, či z historie vzájemných soubojů.

Pro Tigers představují liverpoolští opravdu nestravitelné sousto, bez jakékoliv nadsázky. Dvacet osm střetnutí, ve všech soutěžích, a dosud žádný skalp tohoto slovutného soupeře. Nad tím už by se slušelo zamyslet, jakkoliv byl Hull blízko loni v prosinci, kdy na Anfieldu vedli dokonce 2:0, aby odtamtud nakonec vezli pouhý bod. Takováhle taktika ve stylu "namlsat a zklamat" je koneckonců pro Tygry přímo symbolická. Vloni přeci zkraje okupovali přední příčky tabulky, avšak jakmile pominulo nováčkovské kouzlo, bylo zle. Od konce té perfektní série (respektive později, po zmíněném vzájemném souboji) se odehrálo 27 zápasů a jen dva z nich strhl Hull na svou stranu. Vezmeme-li do opozice třeba zrovna Liverpool a jeho 18 výher za stejný časový interval, poznáváme, jak bídně na tom Tigers právě jsou. Tím spíš, že uprostřed tohoto týdne již okusili, jaké je to podlehnout klubu od řeky Mersey, když v rámci Ligového poháru hrubě nestačili na Everton.

Reds zvládli letos perfektně navázat na loňskou vizitku nejlépe mířícího týmu Premier League, když za těch šest zahajovacích klání stihli nastřádat úctyhodných šestnáct branek. K tomu ta porce střel, která každým zápasem letí na protivníkova brankáře, je vskutku obdivuhodná. Doteď liverpoolští vypálili mezi tři tyče celkem čtyřiasedmdesátkrát, což znamená, že soupeřovi brankáři dohromady zpovyráželi 58 projektilů! Dá se očekávat, že Benitezovy ovečky neponechají nic náhodě ani v sobotu. Vždyť zbytečné remízy právě s Hullem či Stokem je loni stály titul.

Anthony Gardner se konečně vrací poté, co musel rovný měsíc vydržet nekopat do balonu a poctivě léčit bolavé koleno. Čerstvě "podepsaný" špílmachr mužstva, Brazilec Geovanni, by neměl chybět v základní sestavě. Jeho opomenutí v nominaci na středeční zápas bylo poháněno pouze vidinou ušetření nějaké té energie.

Jen Italové Alberto Aquilani a Andrea Dossena vynechají sobotní duel. Prvně jmenovaný se zdravotními problémy již na Anfield Road přicestoval, jeho kolega si je naopak přivodil teprve nedávno, při pohárovém klání s Leedsem. Udělal si něco s třísly.

Po velkém drama v derby se City čeká na obhájce titulu z Manchesteru další těžký zápas. Z Britannia Stadium se tři body lehce nevozí.

Historické vzájemné zápasy jsou vcelku vyrovnané. Z devětaosmdesáti zápasů jich Potters vyhráli 26, hosté pak 32. Zásluhu na tom má především posledních deset zápasů, ze kterých osm vyhrál Manchester dokonce s čistým štítem, když totiž inkasoval, prohrál. To se naposledy stalo na Boxing Day roku 1986.

Oba týmy spojuje v jedné dlouhé sérii listopadový zápas s Arsenalem. Pro Stoke to byl poslední domácí zápas, ve kterém inkasovali, a přesto vyhráli. Manchester naopak naposledy skóroval na hřišti soupeře a neodvezl si ani bod. Zápas také může být tváří odlišných poločasů. Zatímco domácí dali ze svých pěti branek hned čtyři před přestávkou, Manchester nastřílel po přestávce více gólů než kdokoliv jiný.

Svěřenci manažera Pullise se střetli už se dvěma týmy z velké čtyřky. Zápasy v Liverpoolu a doma s Chelsea jsou také jedinými, ve kterých prohráli. Otazníky nad startem ve třetím utkání s elitou Premier League visí nad Beattiem, který si obnovil zranění kotníku a Fullerem, ten se zranil v pohárovém utkání s Blackpoolem. Na hřiště se pak nepodívá ani se zády laborující Faye a Sidibe, kterého nepustí koleno.

United bavili všechny diváky v derby s Manchesterem City. V nezapomenutelném zápase třikrát vedli, pokaždé však soupeř nejpozději do čtrnácti minut vyrovnal. Rozhodl tak až gól po avizovaném nastaveném čase, kdy po skvělé přihrávce Giggse střílel tváří v tvář Givenovi Owen. Byla to tak už třetí výhra o jediný gól z celkových pěti. Manažer Ferguson nemusí řešit žádné nové problémy s marodkou. Na té zůstávají Hargreaves, Obertan, Rafael, Van der Sar. K těm se přidá Fabio, který si odpyká trest na jeden zápas.

Tottenhamu výborný vstup do sezony překazily poslední dva zápasy s Manchesterem United a Chelsea. Vysoko v tabulce se překvapivě pohybuje i nováček z Burnley, a proto se dá na White Hart Lane očekávat interesantní duel.

Spurs vstoupili do sezony čtyřmi vítězstvími v řadě a potvrzovali své předsezónní ambice. Jenže pak přišli dva 'zápasy pravdy', v nichž Tottenham dostal pořádnou lekci. Jednalo se o souboje s Chelsea a Manchesterem United, tedy celky, se kterými chtěl Tottenham letos soupeřit. Jenže Rudí Ďáblové vybrakovali White Hart Lane třemi brankami a stejný gólový příděl si Kohouti odvezli i ze Stamford Bridge. Aktuálně je tedy Tottenham šestý s 12 body, přičemž stejný počet bodů mají ještě čtyři týmy.

Po dvou hořkých prohrách si budou chtít svěřenci manažera Harryho Redknappa spravit chuť v zápase s Burnley, nováčkem, který všechny překvapil svými úvodními výkony. Clarets všichni před sezonou odepisovali, jenže ovečky Owena Coylea dokázali v prvních šesti zápasech třikrát vyhrát a pohybují se ve středu tabulky. Nutno připomenout, že si připsali i cenný skalp Manchesteru United a také fakt, že všechny body jsou z domácího prostředí.

Právě domácí půda by měla být tou největší zbraní každého nováčka a u Burnley to zatím platí dokonale. Na Turf Moor už letos padli Everton, Manchester United i Sunderland. Naopak venku jsou Clarets špatní, respektive vedle žádného bodu si zatím nepřipsali ani jediný gól.

Harry Redknapp však ale nechce svého soupeře podcenit a před sobotním výkopem bude mít plno práce s tím, jak složí základní sestavu, zejména útok. V pohárovém zápase s Prestonem se totiž hattrickem blýskl Peter Crouch, před nímž doposud dostávali šanci Jermaine Defoe a Robbie Keane. Není ale vyloučeno, že proti Burnley jednoho z nich Crouch nahradí. Do obranné řady by se měl vrátit Sebastien Bassong a v brance by měl Cudiciniho vystřídat Gomes.

Clarets nebudou moci delší dobu počítat s dvojicí Martin Paterson, Chris McCann, oba mají vážnější zranění kolene. Owen Coyle alespoň doufá v návrat brankáře Briana Jensena.

Chelsea v rámci sedmého kola přijíždí potvrdit svoji suverenitu na DW Stadium, kde jí čeká Wigan. Tomu se zatím příliš nedaří a má právě tolik bodů, kolik odehrál zápasů - tedy šest, což aktuálně stačí na 15. pozici.

Londýnské mužstvo začalo sezonu ve velkém stylu, když ještě neprohrálo a vyrovnalo svůj klubový rekord co se počtu neprohraných zápasů v řadě týče. Chelsea vévodí domácí soutěži se stoprocentní bilancí šesti výher a skóre 15:3, po jednom vítězství si již připsala také v Lize mistrů a ligovém poháru.

V minulém zápase Blues jasně přehráli ambiciózní Tottenham, čímž se Carlo Ancelotti zapsal na Stamford Bridge do historických análů, protože vyhrát ve všech šesti úvodních kolech se ještě nikomu před ním na lavičce Chelsea nepodařilo. Nyní 'modrým' zbývají jen dvě další vítězství od vyrovnání rekordu Arsenalu v počtu za sebou jdoucích výher v řadě z roku 2002.

Zastavit se bude Chelsea snažit Wigan, avšak přiznejme si, jeho šance na úspěch jsou pramalé. Vždyť v dosavadních šesti kolech jen dvakrát bodoval a neoplývá nijak oslnivou formou, která by byla na tým formátu Chelsea potřeba. S tými Big Four navíc mají Latics otřesnou bilanci, ve 34 zápasech totiž nedokázali ani jednoho člena porazit. Statistiku stihli potvrdit už i letos, když v zápasech s Arsenalem a Manchesterem United inkasovali dohromady devět branek.

Dobrou zprávou pro manažera domácích Roberta Martineze je alespoň fakt, že k dispozici má kompletní kádr, takže je z čeho vybírat. Nicméně hrát nebude moci Scott Sinclair, který je v klubu na hostování právě z Chelsea a nastoupit nemůže. V táboře hostí zavládla v posledních dnech spokojenost, protože nejen, že vyšetření Didiera Drogby neprokázalo žádné zranění, ale zároveň se po dlouhých zraněních do hry vrátili Joe Cole a Jurij Žirkov. Oba se již ukázali v zápase Carling Cupu a v sobotu budou připraveni na lavičce náhradníků.

Arsenal je prozatím nejrozporuplnějším celkem letošní Premier League. Sic platí za nejlépe střílející mužstvo soutěže, nedávné porážky od obou manchesterských klubů jej odsunuli až na sedmou příčku. Teď Kanonýry čeká menší londýnské derby s Fulhamem.

Cottagers v minulé sezony nadělali Arsenalu tolik vrásek jako málokdo, kupříkladu vlastně jako nikdo z celé slavné Big Four. Jen Aston Villa totiž dokázala věhlasné Gunners obrat o pět potencionálních bodů, když je napoprvé porazila a pak s nimi remizovala. V porovnání s loňským ročníkem teď ovšem vídáme, alespoň co se statistik týče, zcela odlišný Fulham. Třeba loni Cottagers v poločase prohrávali dohromady pouze pětkrát, již teď však mají takové zkušenosti ze čtyř utkání. To na hřišti se moc změn neudálo. Doménou Fulhamu je i nadále defenziva, která dosud inkasovala jen sedmkrát, což je na čtrnáctý celek tabulky opravdu obdivuhodná vizitka. Vždyť i takový Liverpool dovolil svým sokům více branek. Na druhou stranu si Cottagers příliš nevyhoví vepředu - čtyři góly z pěti zápasů, to je vůbec druhé nejmenší číslo.

Bylo by odvážné tvrdit, že se Arsenal opět naladil na vítěznou vlnu. Jeden vydařený duel totiž v řeči Kanonýrů nemusí znamenat zhola nic. Jen čas tedy ukáže, zda byla drtivá porážka Wiganu jen nahodilým souzněním arsenalských duší, nebo půjde o dlouhodobý jev. Nicméně především na cestách to letos není to pravé ořechové. Naposledy Gunners mimo Emirates Stadium dvakrát prohráli a kdyby se jim nepovedlo bodovat ani v sobotu, takřka na chlup by se opakovala situace z listopadu 2006, kdy šňůru tří venkovních porážek uzavíral právě Fulham.

Když se to tak vezme, Arsenal může počáteční nejistotu znovu svádět na smůlu, která se mu i letos ráda lepí na paty. Pomineme-li pět strefených břeven, jádro pudla bychom mohli hledat i na marodce, kde ještě donedávna úřadovalo sedmero fotbalistů. Dva z nich, ofenzivní klenoty jménem Aršavin a Walcott, se však vracejí, přičemž ani start brankáře Almunii nelze zcela vyloučit. Zato s Nasrim, Denilsonem či Djourouem Wenger nemůže počítat ani omylem.

Roy Hodgson v týdnu ušetřil kompletní jedenáctku, jež vyběhla k poslednímu ligovému střetnutí s Wolverhamptonem (1:2), ale není úplně jisté, zda bude mít jeho důvěru i o tomto víkendu. Jediné, co můžeme už teď označit za jisté, je absence Fina Kallia.

Bývalý manažer Sunderlandu Mick McCarthy povede své Wolves do těžkého utkání na Wearside. Black Cats si totiž po propadáku v Burnley chtějí své fanoušky udobřit čtvrtou domácí výhrou v řadě.

Se Sunderlandem si ironicky zahrál osud. Nejprve v týdnu vyřadil z Carling Cupu Birmingham, v neděli dostal Wolverhampton a los čtvrtého kola Ligového poháru mu přiřkl na domácí stánek další tým z Midlands - tentokrát Aston Villu. Mackems se účinkování v letošním Carling Cupu daří, díky přesvědčivým výkonům s Norwichem a již zmiňovaným Birminghamem se dostali mezi posledních šestnáct týmů soutěže. To hosté takové štěstí neměli - mladá družina Sira Alexe Fergusona totiž tým i v deseti porazila 1:0.

A tým Micka McCarthyho bude mít co napravovat nejen kvůli nedávné prohře, ale také kvůli hrozivé bilanci se severským týmem - naposledy totiž Vlci dokázali v souboji kočkovitých šelem s Černými kočkami zvítězit v roce 1993. Jenomže právě Mic Mac, jemuž tak přezdívá Red&White Army, se bude muset obejít bez několika hráčů, starty Iweluma (noha), Stearmana (kotník), Surmana (koleno) a Warda (koleno) jsou vyloučené, navíc by v základní sestavě neměli nastoupit Kightly, Ebanks-Blake, Foley a Craddock, neboť se teprve nedávno vyléčili ze svých zraněních a proti Red Devils v týdnu odehráli celé utkání. "Těším se na vřelé přijetí od fanoušků Sunderlandu, máme hodně zraněných, ale jedeme si pro výhru," prohlásil sebevědomě irský manažer.

Steve Bruce na lavičce domácího týmu bude mít asi opět velké starosti s postem levého obránce - zraněními proklínaného Georga McCartneyho opět trápí vazy, díky čemuž by na jeho místě měl zaskočit Kieran Richardson. Bývalý obránce West Hamu se ale prý na start cítí. Kromě něj ještě laborují brankář Fülop a defenzivní štít Cattermole, oba trápí kotník.

Přesvědčivé výkony nepodávala hlavně stoperská dvojce 130letého klubu. Steve Bruce dlouho hledal její optimální složení a zdá se, že jej našel - John Mensah a Paulo Da Silva proti Birminghamu odehráli celé utkání a jsou připraveni i do dnešního zápasu. "Uvidíme, jaké bude rozhodnutí manažera, já jej respektuji. Ale začátek to byl skvělý," řekl Da Silva, jenž nemohl do zápasového rytmu naskočit dříve kvůli potížím s nevydáním pracovního povolení. "Ještě musím zapracovat na angličtině," přiznal.

Zajímavé bude sledovat také souboj dvou skvělých střelců: Darrena Benta a Kevina Doyla. Oba totiž před sezonou změnili svá působiště a zdá se, že to byla změna povedená. Bent (pokud počítáme i loňskou sezonu v Tottenhamu) vstřelil za posledních osm vystoupení v Premier League sedm gólů, zatímco Kevin Doyle dal sedm ze svých osmi posledních gólů v PL hlavou. Může se navíc spolehnout na týmovou práci, neboť pět gólů jeho týmu v této sezoně vstřelilo pět různých střelců. To Bent se zase může spolehnout na svou přesnou mušku, ze sedmi pokusů mu pět skončilo v brance.

Bezchybný start Citizens do nové sezony inkasoval o minulém hracím víkendu první trhlinku, v týdnu si však modří spravili chuť postupem v Carling Cupu skrz Fulham. Nyní čelí jinému londýnskému celku, West Hamu, kterému doma nepodlehli od dubna 2003.

Na trpkou prohru s úhlavním rivalem reagoval Sheikh Mansour po svém. Od Shinawatry odkoupil i zbývajících deset procent akcií, aby se tak stal naprosto neohroženým vlastníkem klubu. Klubu, který na svém hřišti nezaváhal v pěti po sobě jdoucích zápasech a který zatím v tomto ročníku o přestávce nikdy oproti svému sokovi nezaostával (stejně tak i West Ham). Na City of Manchester Stadium se v nedávné době netrpělivě čekalo na verdikt lokální policie, jež měla za úkol posoudit, nakolik brutální byl Bellamyho pěstní atak fanouška United. Ku prospěchu Citizens v pondělí velšský reprezentant bude moci nastoupit a případně i potvrdit pověst popravčího svých bývalých zaměstnavatelů. Do jejich řad se strefil již šestkrát během třinácti utkání.

První vyhrání z kapsy vyhání - na žádného z účastníků Premier League toto pořekadlo nepasuje lépe než na Kladiváře. Od vítězství nad Wolverhamptonem totiž Zolovi svěřenci čekají na další triumf, přičemž maximem pro ně zůstává bezbranková remíza s Blackburnem. Aby toho nebylo málo, v rámci Ligového poháru Hammers okamžitě ztroskotali na Boltonu. V řadách West Hamu to teď tedy pořádně vře. "Tuším, že se stáváme arogantními, myslíme si, že jsme něco víc, než jsme ve skutečnosti," opřel se do vlastních spoluhráčů brankář Robert Green. A Kladiváři by se nyní měli opravdu raději probrat. Vždyť takhle špatně si začátkem sezony vedli naposledy před sedmi lety, přičemž tehdy v květnu následujícího roku putovali o patro níž.

Důvěru manažera Marka Hughese vést ofenzivu mužstva by měl znovu dostat tandem Bellamy-Tevéz, neboť ani Adebayor ani Santa Cruz ještě do hry nemohou naskočit. Také Robinho s Kompanym ještě musí být trpělivý. Stephen Ireland si teď ve středu přivodil menší zdravotní problémy, a tak se nad jeho startem vznáší otazník.

Gianfranco Zola nemá moc na výběr. Patrně bude muset opět vsadit na neúspěšnou jedenáctku z úterního pohárového klání. To proto, že se jak Upson, tak Collison nezbavili potíží s lýtkem, přičemž Jimenéz neustále polehává s bolavými třísly.