Anglická Premier League - preview 37. kola

Euforie v modré části Londýna těžko stihla utichnout a je tu repríza nedávno hraného finále FA Cupu. To zvládla Chelsea, která si zároveň o mnoho lépe stojí i v lize, kde má stejně tak větší motivaci. Víkendové výsledky ji totiž nepřímo opět uvrhly do boje o čtvrtou příčku; a teď je na čase se této šance chopit. Na druhé straně nejspíš Kenny Dalglish bude muset přesvědčovat vedení, že má smysl jej dál držet ve funkci.

Totiž navzdory účasti ve dvou pohárových finále a triumfu v tom dřívějším z nich nebudou Reds z Liverpoolu hodnotit uplynulý ročník vůbec pozitivně. V ligové tabulce se teď propadli dokonce až na devátou příčku, na sedmého městského rivala - jehož dotažení teď může být pro Gerrarda a spol. primární a možná jedinou motivací - ovšem stále ztrácejí přijatelné čtyři body. Aby nicméně opravdu byly tím stažitelným mankem, je třeba dnes nepotvrdit mizernou domácí formu.

Jestliže osamocený vítězný ostrůvek na Anfield Road v tomto kalendářním roce Reds vybudovali shodou okolností v konfrontaci s Evertonem (3:0, 13. březen), tohle je jistě další speciální příležitost vzepřít se všem možným nástrahám osudu. Každopádně pokud by se Liverpoolu tohle nepovedlo, stoprocentně vyrovná své ligové maximum v počtu domácích výher, stanovené těsně po druhé světové válce.

Di Matteova obrozená parta se každopádně, podobně jako ta liverpoolská, nemá moc o co opírat. Kromě skvělé nálady a výsledků Newcastlu s Tottenhamem, které mohou Blues v případě triumfu v této dohrávce posunout na rozdíl dvou bodů vůči strategické, čtvrté pozici. Pak by se, co se účasti v Lize mistrů týče, nemuseli Londýňané spoléhat jen na mnichovské finále téže soutěže. Ovšem výjezd na Anfield Road, jakkoliv je letos křehký, si modří asi těžko mohli vysnít coby součást závěrečné devatenáctiny probíhajícího ligového ročníku. Na cestách totiž posbírali jen sedm bodů z 24 nedávno možných a registrují jediný plnohodnotný úspěch dovezený z osmi minulých výjezdů.

"Doma bídný" versus "venku bídný" neslibuje bůhvíjakou podívanou. Zákony aktuální formy Liverpoolu nás nutí k predikci výhry Reds (poslední čtyři kola precizně střídají úspěchy s neúspěchy). Naopak zkušenosti z minulého roku naznačují možnost opětovné radosti Chelsea, neboť loni ManCity akorát po vyzvednutí trofeje pro vítěze FA Cupu deklasovalo v lize Stoke 3:0. Zkrátka na každý pád není lehké tipovat konečný stav zápasu. Nicméně vězte, že od února 2009 se mezi oběma soupeři v rámci Premier League narodily hned čtyři výsledky s podobou 2:0 (či 0:2; dvakrát ve prospěch LFC, dvakrát ve prospěch CFC) - možná tady bude tkvět tajemství sázkařského úspěchu.

Tenhle duel by patrně ani nepotřeboval tak speciální pozadí a okolnosti, jaké nyní pojímá za své, aby byl považován za výjimečný. Na kouzlu mu ale pro změnu může ubrat pravidelné šetření některých hráčů po namáhavém finále. Zejména u Di Mattea lze opět očekávat protočení Drogba-Torres, Meireles s Obi Mikelem se pak manažerovi omluvili kvůli drobným zraněním. Také stoperské duo Cahill-Luiz bude ještě odpočívat a spěšně kurýrovat své hamstringy, aby bylo v pořádku pro finále Champions League.

I na druhé straně se zřejmě bude šetřit, leč není konkrétně příliš na co. Nicméně Bellamy ani Gerrard dva takhle náročné zápasy hned po sobě těžko zvládnou, šanci v základu tak můžou dostat Kuyt se Shelveym. Jisté je zatím to, že místo "Stevieho G" rozhodně nezaujme ani Lucas ani Adam - oba jsou stoprocentně vyloučeni ze zbytku letošního programu.

Tomu se říká osudové klání. Nedělní výsledky vnukly duelu mezi Blackburnem a Wiganem ještě xkrát větší náboj, než jaký měl před víkendem - a to je samo o sobě co říct. Takhle v případě výhry Blackburnu může v posledním kole o záchranu teoreticky bojovat rovnou pětice týmů; v případě výhry Wiganu známe dalšího sestupujícího i dalšího přeživšího.

Ono tedy fakticky už téměř není možné Blackburn zachránit, to je potřeba si říct hned v úvodu. Do konce sezony určitě musí vyhrát oba zápasy, pokud možno co největším rozdílem (momentálně je rozdíl ve skóre jeho a 17. Wiganu osm gólů), přičemž něco takového zažil jedinkrát v minulých sedmi kolech (zbytek prohry) a příští víkend cestuje na Stamford Bridge. Mission impossible, podotknul by nejspíš Tom Cruise. Na druhou stranu alespoň ten jeden krok by Rovers mohl vyjít: Wigan má z Ewood Parku komplex, v životě tu nevyhrál a pět posledních výjezdů sem dokonce vůbec nezvládl, aby při všech těch porážkách pokaždé dvakrát inkasoval.

Jenže...bylo to právě také utnutí předlouhé série špatných výsledků s Manchesterem United, které už tak rozjetou motorku Martinezovy eskadry ještě popohnalo. Po téhle výhře se před Latics skláněli i další dva členové elitní pětky, Arsenal a Newcastle, takže je teď tradiční záchranář v opravdu závidění hodné pozici. Spolu s Aston Villou vypadá být z více než 80% zralý na úspěch - akorát že tady čistě kvůli formě a ne jen bodovému náskoku, jako tomu je u birminghamských zástupců. Bilance 5-2-2 od 11. března, to je zkrátka něco nevídaného.

Na DW Stadium se mezi těmito kohouty v nedávné době rodí pozoruhodné výsledky. Loni tam domácí zvítězili v bláznivé přestřelce 4:3, letos na podzim řádil Yakubu, když penaltou z osmé minuty nastavení zařídil alespoň remízu 3:3. Dalším gólovým hodům teď nic moc nenahrává, když Rovers vyšli v dubnu hned třikrát střelecky naprázdno. Ovšem kupříkladu Wigan se minule perfektně naladil - debakl Newcastlu v poměru 4:0 se nečekal a třeba bude tou pravou inspirací.

O jeden ze čtyř těchto zářezů se postaral i Argentinec Di Santo, který si z utkání zároveň odnesl bolest jednoho z lýtek. To už ho nicméně netrápí, stejně jako Stama hamstring. Blackburnu se naopak vrací Martin Olsson, aby se na levé straně opět spároval se svým bratrem. Jinak Hanley vypadl do konce ročníku a Orra čekají ještě fyzické zkoušky.

Jedenáctého května 1968 si ManCity v Newcastlu zajistil mistrovský titul, ten dosud poslední. Nyní, téměř přesně po 44 letech, se na to samé místo vrací, aby historii přiměl k opakování. Povede se mu to? Nebo udělá jen jeden významný předposlední krok? Či před sebe opět pustí ManUtd?

V minulých dnech se Manciniho parta i díky vyhranému derby dokonale vzepřela osudu, teď se o něco podobného pokusí také Newcastle. Zcela ve prospěch atraktivity tohoto nejsledovanějšího nedělního klání totiž hovořilo jeho senzační vyloupení Stamford Bridge. To opět Straky zanechalo jen bod za třetím Arsenalem a na stejné úrovni se čtvrtým Tottenhamem. Kromě mistrovské rovinky se tak bude hodně prášit i na téhle jen o něco podřadnější; o té záchranářské ani nemluvě.

Právě včas se Citizens vzpamatovali, to vskutku. Povstání odstartovali dvě demolice West Bromwiche a Norwiche, pokračovalo se zvládnutým výjezdem na Molineux, kde došlo k definitivní popravě Vlků, a nakonec Mancinimu vyšla rovněž konfrontace se Sirem Alexem Fergusonem. Ten zejména po taktické stránce nejsledovanější manchesterské derby posledních let docela jasně prohrál a teď už jeho tým nemá nic ve svých rukou. První krok je nyní na Citizens, kteří nedělní program nastartují dvě a půl hodiny před výkopem na Old Trafford. Tam už tedy budou moci brát v úvahu výsledek, který od 24. září 2005 nikdy nebyl k bleděmodrým zcela nepřívětivý.

Doopravdy Magpies nepatří k týmům, které by ManCity nějak pravidelně obíraly o body. Desetizápasovou šňůru bez prohry z pohledu Citizens jen mírně znehodnocují pouhé dvě remízy! Poslední dva výsledky navíc měly stejnou a poměrně jednoznačnou podobu; 3:1. Problém by teď nicméně mohla představovat forma Strak. Ta je v horizontu osmi nedávných kol vůbec nejlepší v lize - na sedm výher a jednu prohru zkrátka nikdo nemá. Navíc neustále propíraná forma Papisse Cissého zkrátka zákonitě musí brát dech. Jen Micky Quinn a Kevin Phillips měli podobný, rekordní nástup do Premier League; 13 gólů ve 12 zápasech, jen zhodnoťte sami.

Ovšem pokud budeme obdivovat na jedné straně (kde se dají vyzdvihnout ještě Krul, Coloccini či Cabaye), i na té druhé je potřeba zmínit výrazné individuality, které se třeba dohromady postaraly o největší gólovou produkci z rohových kopů v rámci celé ligy (14). Silva vedle Téveze s Agüerem zase pookřál, to je alfa a omega nedávných debaklů. Zároveň ale Hart pokračuje ve sbírání čistých kont: má jich na kontě již šestnáct a neomylně si to za Zlatou rukavicí namířil právě nedávno, když tři jeho nuly provázely to čtyřnásobné vzedmutí. Samozřejmě jen on ale na takových úspěších zásluhu nemá, také je nutno vyzdvihnout perfektně fungující stoperskou dvojici Kompany-Lescott.

Když už se plynule přešlo k individuálním hodnocením, je třeba zmínit také absence. Ty třeba Citizens prakticky vůbec neterorizují. Pokud se stihne doléčit Hartova noha, na čemž pracuje doopravdy celý lékařský tým, na 99% Mancini sáhne ke stejné sestavě, jakou nasadil do derby. Podobně by na tom ale mohli být i domácí, neboť Tioté - jenž pro úraz hlavy nedohrál zápas s Chelsea - bude v pořádku. Zároveň po chvilkové pauze nejspíš projde fyzickými testy Simpson.

Nedělní šlágr si zapíská Howard Webb, jehož úvodní hvizd zazní ve 14:30 našeho času. Není bez zajímavosti, že v dosavadních 27 vlastních startech tento světoznámý sudí rozdal pouhé tři červené karty.

To, co se momentálně děje v Aston Ville, připomíná - s odpuštěním a prominutím - obyčejný bordel. Tři hráči ze základu či jeho pomezí se ocitli v opilecké rvačce, fanoušci už požadují manažerův vyhazov i skrz lokální deník Birmingham Mail a do toho všeho je v ohrožení i pozice samotného klubu. Ten půjde psychicky i fyzicky ohrožen do vyloženě záchranářského souboje, navíc proti znovu nastartovanému Tottenhamu.

Situace v Birminghamu opravdu v mnohém připomíná grotesku. Děním uvnitř i vně klubu. Ale i samotnými výsledky. Obvykle ambiciózní tým nyní už osm kol nevyhrál, navíc až neuvěřitelně často plichtí. Šestnáct remíz jej zanechává pouze jeden krok od vlastního maxima v rámci Premier League, jež datujeme pět let zpátky. Zároveň pokud se Villans chtějí vyvarovat konci s nejmenším počtem bodů v novodobé éře svého prvoligového působení, musejí bezpodmínečně zvítězit v obou zbývajících duelech.

Přitom hned ten první stupínek, nebo spíš stupeň, ční ohromně vysoko; a to i proto, že je potřeba ho udělat doma. A zde se nachází třetí rekordní dimenze letošních Villans. Pokud by doma opět nezvládli naplno bodovat, stanový také své klubové minimum v počtu vyhraných klání před zraky vlastních fanoušků (4). Přitom platná nejnižší hranice byla nastavena roku 1890, kdy birminghamští soupeřili pouze s 11 kluby. Ke všemu ani ten Tottenham není zrovna příjemným návštěvníkem: venku nedávno roznesl Bolton a na samotném Villa Parku prohrál jediný z posledních šesti zápasů.

Právě debakl na Reebok Stadium (4:1) je spolu s domácí porážkou Blackburnu (2:0) symbolem kohoutího vzmáhání se. Sice Spurs jednoznačně hraje do karet papírově snadný los (jehož "potenciál" tedy také je naplňován) a Villa má být jeho součástí, ovšem to v téhle fázi sezony opravdu není podstatné. Důležité je hlavně to, že Tottenham opět mocně dotahuje konkurenční Arsenal a momentálně sedí jen bod za ním, na čtvrté příčce.

Harry Redknapp, specialista to na Aston Villu (už jedenáctkrát v řadě jí nepodlehl), v neděli bude moci počítat s Kylem Walkerem, přestože si nejlepší pravý bek sezony zlomil palec. V absolvování tohoto výletu mu pomůžou injekce proti bolesti. V pořádku vedle toho bude i Parker, jehož se netýkaly dvě minulá střetnutí kvůli problémům s achillovkou.

Na druhé straně si další zranění přivodil Darren Bent, aniž by se od březnového úrazu vrátil na trávník. Teď už má stoprocentní jistotu, že si do konce sezony nekopne, a i Euro je ve vážném ohrožení. Náplastí budiž McLeishovi alespoň návrat tvůrce hry Irelanda.

Povinnost, absolutní povinnost. Jestliže Mark Hughes v nedávném rozhovoru upozorňoval na špatný timing jmenování Roye Hodgsona manažerem Anglie, měl na mysli hlavně toto utkání. Trotters nutně potřebují v domácím prostředí zužitkovat možné slabší koncentrace dávno zachráněného WBA, pak by dost možná mohli mít právě nad QPR navrch.

Protože kdyby to takhle zůstalo - na stejné bodové hranici -, Bolton nebude mít šanci. Jeho skóre je podstatně horší a vzájemné zápasy se při závěrečném sčítání berou v úvahu až jako druhé. Přitom Wanderers k finálnímu duelu cestují na půdu Stoku, kterému sice o moc nepůjde, i tak ale můžete vzít jed na to, že na Britannii nic nevypustí. Jakkoliv to je pořád na pohled příjemnější výlet než ten, který prodělá QPR (Etihad Stadium), neutéci nyní londýnskému mančaftu by se úplně klidně mohlo Coyleově partě vymstít. Pokud si tedy některý zápas Boltonu zaslouží nálepku "duel sezony", a nemá to být dříve zpackané klání s Wiganem, vše jednoznačně ukazuje na tento nedělní.

Jinak je toho ale jednoznačného pramálo. Jednak domácí forma Trotters: právě zde padly QPR a Blackburn v březnu, čímž toho času Bolton získal kruciální výhodu; zároveň ale také na tomto místě domácí nezvítězili už třikrát po sobě. Jednak Hodgson. To je samotný velký otazník. Albion už těžko může spatřovat možnost posunout se tabulkou výše, tak akorát se nejspíš může křečovitě držet na senzační desáté příčce. A je právě nejisté, nakolik bude chtít současný manažer Anglie své ovečky motivovat. Kdyby se jednalo o jeho rozlučku s The Hawthorns, kde jej pochopitelně za skvěle odvedenou práci milují, asi by nebylo co řešit. Ale teď?

Ať už Albion půjde do tohoto měření sil naplno, nebo ne, rozhodně z toho budou vynecháni Gera s Reidem. O Morisonovi, který už dokončuje rekonvalescenci kolena, se Hodgson ještě rozhodne. To samé se na opačném konci barikády týká Reo-Cokera, kterého ještě čekají zátěžové testy. Ty podstupoval i před Tottenhamem a nakonec předčasně střídal, teď ho tedy Coyle možná bude šetřit. Pratley dál bojuje se záhadným virem.

Fulham i Sunderland končí sezonu zhruba na místech, kde se čekaly - a právě tam také s velkou pravděpodobností zůstanou až do napsání úplné tečky. Jediné, co by možná takové Black Cats rády změnily, je účinkování v druhé polovině tabulky, odkud se také ještě dá vybřednout. Fulham ještě teoreticky může myslet na sedmou příčku.

Oba kluby prodělaly v horizontu jednoho roku proces zvykání si na nového manažera. Oba v poněkud protichůdném směru. Fulham s ním samozřejmě šel pěkně od léta do nenačaté sezony, zatímco Martin O’Neill přicházel po Steveu Bruceovi, který Sunderland docela dobře zamotal do krize. Proto situace není srovnatelná; nicméně je zajímavé se podívat, jaký efekt oba manažeři měli a mají. Martin Jol se svými Cottagers ze začátku čekal dlouhých šest kol na první výhru, naopak jeho severoirský jmenovec tým okamžitě pozvedl a skrz pár obratů uklidnil s ohledem na zbytek sezony. Rozpor ale pokračuje i nyní.

Ať se stane v příštích dvou kolech cokoliv, nizozemský manažer se zkušenostmi z Tottenhamu bude svou premiérovou sezonu u Fulhamu hodnotit jednoznačně kladně. Mužstvo pod ním nakonec začalo šlapat, zejména co se ofenzívy týče, Pogrebňaka lze mít za obzvláště povedený zimní přestup, Dempsey a vlastně i Dembélé pod ním prožili dosud životní sezony. I sama koncovka ročníku se navíc Londýňanům daří dle představ. Čtyři výhry v minulých šesti kolech - to je hlavní důvod toho, že ještě Fulham může řádně prohnat i sedmý Everton.

Zato Martinu O’Neillovi se pozdější vývoj angažmá nebude pozdávat a nejspíš do letní přípravy půjde s mnoha návrhy na změnu. Jeho tým za onu citovanou dobu, během níž se Fulham vyšvihl, zaznamenal neuvěřitelný počet pěti remíz, k tomu ani jednu výhru. Okamžitě s tímto kolem tedy klidně může padnout na 14. příčku a nejspíš by se nikdo pořádně nedivil. Black Cats totiž v minulých třech kolech ztrácely body s mnohem slabšími soupeři, než jsou Cottagers. Obzvlášť nad domácími plichtami s Boltonem a Wolverhamptonem zůstával rozum stát.

Pro svůj 150. zápas na lavičce některého z celků Premier League nemůže Martin Jol počítat se službami útočníka Andyho Johnsona. Zároveň by ale hlavně nemusel moci sloužit ani on sám: v týdnu jej sužovala infekce v oblasti hrudníku, takže je jeho "start" značně nejistý.

Na druhé straně se pro změnu mohutné otazníky vznášejí nad včasným zotavením dua O’Shea-Bendtner, zcela zdráv není ani stoper Titus Bramble, jenž letos prakticky nic neodkopal. Zpět z trestu je ale záložník Gardner.

Stejně jako na 18. Bolton, v opravdu těsném závěsu a bez bodové ztráty, čeká i na QPR domácí utkání s týmem, který je k poražení; a který se zároveň za nastalé situace porazit musí. V případě Rangers je tahle povinnost umocněna okolnostmi, neboť k poslednímu kolu cestují na Etihad Stadium, kde se ještě nejspíš bude bojovat o titul, a tudíž se s bodovým ziskem počítat nedá...

A zkušenosti říkají, že by QPR mělo do konce ročníku rozhodně uhrát tři body. Totiž takhle železné pravidlo tu v téhle sezoně, mám dojem, nikdy nebylo: Bolton od 10. března naprosto pravidelně dodržuje rovnici venku = prohra, doma = výhra. Na Loftus Road tedy vedle Swansea padli i velikáni Tottenham, Arsenal a Liverpool; naopak při cestě ven se Rangers skláněli i před Sunderlandem (jeho jediná výhra v šesti kolech) nebo Boltonem. Bez zajímavosti nicméně není, že poslední plnohodnotnou, tříbodovou kořist z cizího prostředí Londýňané dovezli právě ze hřiště Stoku. Ten si přitom hýčká podobnou vizitku jako QPR: doma to jde, venku vůbec ne.

Tam si nyní Potters "užívají" na osmizápasové vlně bez triumfu, navíc i celkově jim dělá velké problémy naplno bodovat. V devíti kolech to teď dokázali jednou jedinkrát. Při omezeném počtu remízových výsledků, jichž se účastnili Rangers (pouze sedm), se potom opravdu nabízí nevyhnutelné východisko: prohra a rozehnání snu o vydolování maximálního počtu bodů během jedné sezony Premier League. K vyrovnání předloňské bilance je potřeba jednou remizovat a jednou vyhrát, k překonání logicky být stoprocentní, což je zřejmě nemyslitelné úplně.

Taarabt je zpátky coby (snad) napravený hříšník a Rangers, kteří v poslední době sbírali červené karty jak na běžícím páse, určitě budou chtít za touto neprofesionální epizodou udělat tlustou čáru. V takové fázi sezony už každé oslabení bolí dvojnásob, o čemž se možná Hughes přesvědčí v případě Diakitého, který sotva stíhá vyklepat z těla zrádný virus.

Minule ještě navzdory předpokladům chytal Asmir Begović, v neděli už ale Pulis opravdu dostojí slibu, že před Eurem nechá rozchytat Thomase Sorensena. Možná i proto, že Hodgson bude mít v době zápasu Stoku dost svých starostí, by se pak zase dalo uvažovat o šetření Petera Crouche a šanci pro Jeromeho. Ten si v týdnu stěžoval na nedostatek příležitostí a od manažera se mu dostalo chápavé reakce. V nejistotě zatím krom vlasatého útočníka žije rovněž trio Wilkinson-Pennant-Delap; to však z rozdílných, a sice zdravotních důvodů.

Ještě čtvrtého února se fanoušci Wolverhamptonu vraceli ze západního Londýna s úsměvy na tvářích: byli přítomni první výhře svých miláčků v deseti zápasech, která měla za následek výpad ze sestupové zóny. Téměř na den přesně o tři měsíce později jsou Vlci po katastrofální sérii proher bez šance na záchranu a v duelu s Evertonem se i jen ta čest bude zachraňovat horko těžko.

Právě ty tři měsíce jsou Wolves bez vítězství a se třemi body k dobru (doma od prvního prosincového týdne), to jen tak na okraj. A později i bez McCarthyho, to naopak do popředí. Právě unáhlený vyhazov dlouholetého manažera středozemského klubu se ukázal být rozhodujícím determinantem tak brzkého sestupu. Maximem jeho nástupce Terryho Connora byly právě ty tři remízy, které se narodily teprve v nedávných kolech. Možná právě ony pak budou příslibem ne úplně ostudného konce sezony; ovšem zájezd Evertonu slibuje něco docela jiného.

Zaprvé by si Toffees mohli den po finále FA Cupu rozpomenout, jak blízko mu byli oni sami. Zadruhé už sedm kol nepoznali přemožitele, čtyřikrát za tu dobu vyhráli a jsou nadšení z bytí před městským rivalem - čili obecně v pohodě. A konečně zatřetí jim v plném bodovém zisku nebrání ani nějaký záhadný komplex z příštího soka: pětkrát po sobě s ním totiž neprohráli a vyšlo jim podzimní i poslední venkovní střetnutí s Wolves.

Kdybych měl postihnout důležitost těchto faktorů, první se jeví být nejnicotnějším. A zejména asi vidina finiše před Liverpoolem v závěrečných kolech žene Karamelky. Těm přitom bude stačit právě nedělní triumf a prohra Reds v repríze finále nejstaršího poháru v Evropě - dohrávaném souboji s Chelsea.

Toffees ovšem mohou do tohoto klání jít bez Rodwella i Anichebeho, který si poranil třísla minulý víkend. Naopak vitálním povzbuzením by případně bylo včasné zotavení vlivného levého beka Leightona Bainese.

Terry Connor naproti tomu doufá v ideální zdravotní stav stopera Bassonga, bez něhož posledně Vlci inkasovali hned čtyřikrát. Matt Jarvis si v inkriminovaném duelu se Swansea mírně pohmoždil třísla, to mu však těžko zabrání v opětovném jmenování do základní sestavy.

Nálada na Old Trafford asi bude dlouho na vážkách. Hodně bude záviset na ManCity, které na United uvalí buď krajně nepříjemný, nebo povzbudivě příjemný tlak. Pak Red Devils rozehrají svůj zápas se Swansea, v němž musejí na každý pád zvítězit. O tom se pak dá pochybovat asi jen stěží, mít jediné vítězství i po pěti kolech, navíc v takové fázi - to bych nechtěl vidět fanoušky obhájce titulu.

O co se doma opřít? Manchester United tak jako tak bude pod drobnohledem, což vzhledem k nedávnému osmibodovému náskoku na čele opravdu není nic, co by mužstvu mělo svědčit. Přesto právě hlad například Waynea Rooneyho, který se většinu duelu s rivalem topil sám na hrotu, může být rozhodující. Přece jen střelecká forma minimálně na Old Trafford MU neopouští; stále totiž platí, že v minulých dvou představeních tu nastřílelo čtyři branky, tedy osm dohromady. Na to bude potřeba navázat tím spíš, že Swansea venku střelecky neoslňovala posledně (dva góly na třech nedávných výjezdech) ani celkově (jen Stoke s Fulhamem na cizích hřištích pálí sporadičtěji), takže by tak kvalitnímu soupeři těžko byla schopna adekvátně vzdorovat.

Ani obecně to u Velšanů, kteří prodělávají zhruba podobnou kocovinu (avšak omluvitelnou) jako jiný překvapující nováček z Norwiche, není s formou nikterak slavné. Dvě remízy z 35. a následujícího kola jsou akorát součástí sedmizápasové sekvence s jediným vítězným ostrůvkem. Menší útěchou možná pro Labutě může být pohled z odlišného úhlu: pak by mohly být už tři utkání v řadě neporaženy. Ani to by ale na papíře Swans zkrátka nemělo pomoci. United jim koneckonců na podzim přichystali první domácí porážku - což byl tenkrát opravdový úspěch, pokud si vzpomínáte. Mohli by tak být výjimkou mezi celky z elitní desítky, které obvykle s Velšany mívají větší problémy než opačný pól tabulky. Swansea papírově silnější soupeře porazila šestkrát, zatímco ty údajně slabší pětkrát.

Kromě psychické a hlavně bodové újmy utrpělo ManUtd v derby i jednu fyzickou: Danny Welbeck si v souboji s de Jongem poranil kotník a tohle klání určitě vynechá. Jonny Evans je dále také mimo hru. Lindegaard je prvně od ledna Fergusonovi opět k dispozici, rotace na tak citlivém postu se teď nicméně očekávat nedá.

Jeden z produktů mládežnické akademie Red Devils, Alan Tate, teoreticky bude moci nastoupit proti svému vychovateli, vzhledem k čerstvému návratu do tréninku to však není pravděpodobné. Problémy s kondicí asi případně bude mít i Rangel, pokud mu vůbec doktoři povolí startovat.

Ještě necelé tři sezony na lavičce Arsenalu a Arsene Wenger dosáhne milníku všech milníků - tisícovky zápasů v ostrovní kariéře. Teď dosahuje na hranici 900, kterou jistě stejně tak bude chtít oslavit vítězstvím. Tím spíš, když si teď už Kanonýři v žádném případě nemohou další zaváhání dovolit.

Své si už totiž vybrali v nedávné době. Teď tři kola čekají na výhru, čehož dravě využil Tottenham a dotáhl se na rozdíl jediného bodu. Přitom důležitost obsazení třetí příčky - raději než té čtvrté - tu už byla vypočítávána několikrát. Ve zkratce tedy shrnu: v případě úspěchu Chelsea ve finále LM se s velkou pravděpodobností do milionářské soutěže kvalifikují jen tři nejlepší anglické celky; plus Blues pochopitelně.

Proto bude mimořádně na místě potvrdit dobré zkušenosti s Norwichem: osmizápasovou neporazitelnost a šňůru čtyř vítězství. To podzimní se nicméně nerodilo hladce, Van Persie musel svým dvojzásahem složitě otáčet. Dnes bude mimochodem stíhat Henryho ligové maximum (30 gólů), pro jehož vyrovnání mu bude stačit do konce ročníku zaznamenat právě ony dvě trefy.

Dnes nicméně Kanárci nevypadají jako sebranka odhodlaných chlapíků. Spíše je dost možné, že sezonu završí na vlně pěti proher. Po výletu na Emirates Stadium se ještě doma střetnou s Aston Villou, které dost možná ještě půjde "o kejhák". Teď navíc třikrát v řadě nezvládli konkurovat ani jednomu ze soupeřů, jakkoliv dva z nich byli opravdu prvotřídní (respektive Suárez byl). Skóre 1:11 z této pasáže sezony je pak vysloveně strašidelné. Zdá se, že bude potřeba pomoci shůry, aby si Canaries rozpomněli na první den soutěže s názvem Premier League - tehdy poprvé a naposledy vyloupili stánek Arsenalu, když po přestávce ve velkém stylu umazali dvoubrankové manko, aby nakonec vyhráli 4:2.

Oba celky mají těsně před koncem sezony poměrně rozsáhlé marodky. Arsenal už dávno přišel pro zbytek ročníku o Artetu, Wilshera i Mertesackera; později se k nim přidal i Walcott. Na druhé straně je pro změnu zraněními více postižena obranná řada, jako už letos tradičně. Takže opět scházejí Tierney s Ayalou. Na hrot by se po chvilce odpočinku mohl vrátit Holt.