Anglická Premier League - preview 14. kola

Úplně si to ještě nesedlo - to by mohli říkat oba manažeři či fanoušci obou klubů. Liverpool hlavně atmosféru na Anfield Road nedokáže pořádně ocenit, takže paradoxně posbíral víc bodů venku než před domácím publikem. Cottagers si pro změnu ještě zvyká na praktiky nového manažera Martina Jola.

Nizozemského stratéga si ještě z působení v Tottenhamu dobře pamatujeme coby muže vyznávajícího ofenzivní taktiku, nápaditou kombinační hru. To ne že by jeho nynějším svěřencům bylo cizí, vždyť mnohdy Fulham nastupuje s jediným čistě defenzivním záložníkem a třemi útočníky, přičemž mezihra málokdy vyloženě vázne. Horší je prodej těchto schopností na gólovém trhu. Uvážíme-li poslední čtyři zápasy Cottagers ve všech soutěžích, aktuálně mají průměr půl vstřelené branky na utkání. Výsledkem nejen tohoto momentálního rozpoložení jsou všehovšudy dvě výhry, 16. příčka a pouze dvoubodový náskok na právě sestupující Rovers.

Z minulých sedmi představení před slavnou tribunou The Kop vzešlo hned pět remíz - to je přesně ta mizerná domácí bilance Reds, o níž hovořím v prvním odstavci. Další znepokojivou statistiku pak nabízí třeba i sám Luis Suárez, jenž vychází střelecky naprázdno již měsíc a půl, přestože má na zápas pomalu tři dobré šance, nebo Stewart Downing s "kanadskou" bilancí 0+0. Jednoduše to není ono. Poslední dvě kola ovšem museli liverpoolským přilít sebedůvěru do žil. Nejprve výhra nad Chelsea, pak vitální remíza s vedoucím Manchesterem City; Reds stále budou nezpochybnitelnými favority. A tím spíš, když musí vycestovat ven - právě na Craven Cottage, kde naposledy úřadovali a zvítězili jasně 5:2.

Damienu Duffovi se opět ozvaly problémy s lýtkem, jeho start v pondělní dohrávce ale není dopředu vyloučen. Zcela stoprocentně zdrávy přitom nejsou ani další ofenzivní klenoty; Dembélé živí asi největší pravděpodobnost, zatímco Dempsey by se měl vrátit po chvilce marodění se stehnem.

Zrovna když se nadechl k několika slušivým výkonům, sestřelilo Lucase Leivu ošklivé zranění kolene, které jej vyřadí do konce právě probíhajícího ročníku. Kenny Dalglish tak i s přihlédnutím k absenci Gerrarda bude muset střed pole poněkud slepovat. Dost možná sáhne po nepříliš zkušeném Spearingovi.

Úvodní nedělní zápas se na sto procent promění v důstojný pietní akt. Nedávno zesnulý Gary Speed se netajil tím, že je pro něj Everton od chlapeckých let klubem číslo jedna, a také za něj koneckonců něco málo odkopal. V ponuré atmosféře se tedy jakoby mimoděk odehraje duel, v němž půjde v první řadě o upevnění pozice v klidném středu tabulky.

Toffees se už patrně zase začínají sbírat z klasické letargie, kterou si rok co rok zažívají na začátku sezony. Naposledy dvakrát zvládly zvítězit, takže se posunuly dokonce mezi první desítku a na bodovou hranici, kterou sdílejí s osmou Aston Villou. Chuť si ale minule napravoval i Stoke, jenž čtyřzápasový bodový půst utnul relativně přesvědčivou výhrou nad Blackburnem. V týdnu si navíc zajistil postup do další fáze Evropské ligy. Na druhou stranu je známo a donekonečna omíláno, že se zatím Potters nedokázali vypořádat s přechodem z mezinárodních kolbišť na ty domácí - dosud takovou změnu vždy následovala porážka, obvykle krutá.

Everton už sedmkrát po sobě na svém hřišti nepoznal ve Stoku přemožitele. Poslední prohru před vlastním publikem s tímto soupeřem datují Karamelky do roku 1981. Na druhou stranu letos na Nový rok, když se oba celky potkaly naposledy, Potters konečně po bezmála 30 letech oslavili nad Evertonem vítězství. Povede se jim nyní na tomto úspěchu vystavět další, poměrně dost potřebný?

Pro nedělní výlet by Moyesova parta mohla být povzbuzena o návrat hned tří klíčových borců. Distin s Nevillem jsou připraveni vyztužit defenzivní složku mužstva, přičemž podobně laděný Rodwell by zároveň mohl překonat bolest naraženého žebra.

Andy Wilkinson, snad aby se neřeklo, marodí hned dvakrát najednou: trápí ho lýtko i koleno. Kvůli tomu vynechal duel s Kyjevem a je možné, že ani v tomto ligovém kole nenastoupí. Naopak Woodgate se vrátí zřejmě na sto procent.

Jenom šest měsíců zpátky se s týmem radoval z nejlepšího ligového umístění za poslední dekádu. Nyní - po svém konci v čele Sunderlandu - Steve Bruce přiznal, že jeho vztah s fanoušky dospěl k bodu mrazu. Proti Wolverhamptonu teď každopádně docela dobře rozložené mužstvo povede asistent Black.

A má velkou výhodu; jakožto výplň malinké mezery mezi Brucem a v sobotu jmenovaným O’Neillem půjde s hráči do boje s dalším mizerně se prezentujícím klubem. Také na této straně barikády se už vyskytují nespokojení fanoušci žádající McCarthyho hlavu. Ten sice tým dovedl k brilantnímu startu do sezony, tentýž soubor ale nyní z 11 zápasů vytěžil jenom pět bodů a trčí momentálně pouhý bod nad sestupovou zónou. Zezadu na něj totiž zatlačil Blackburn. Ve Wolverhamptonu se tak opět začínají obávat sestupu, jenom první tři kola snesla ona bezvadná měřítka. A to vše v době, kdy se rozjely práce na rozšíření Molineux Stadium; které se určitě budou tíže financovat v druhé lize.

Co zlomilo Stevu Bruceovi vaz? Dvě výhry v třinácti kolech, zoufalá střelecká impotence, naposledy šňůra čtyř utkání bez plného zisku a pouhých šest bodů nedávno vydolovaných z možných 24. Ve výsledku jeden krok od sestupové propasti. Jenom jednou jedinkrát letos vedl Sunderland pod Brucem v poločase (tehdy deklasoval Stoke) a od dubna se nikdy nestalo, že by dvakrát po sobě uhrál stejné výsledky. Pokud se tento trend má dodržet, určitě nebude Blackovo cameo na lavičce symbolizované prohrou.

Minulý víkend byl Wolverhampton bez dvou důležitých členů sestavy O’Hary a Hunta, těm ale stačilo si odpykat jednozápasový trest, takže jsou nyní svému manažerovi opět k dispozici. Naopak Karl Henry už posbíral pět žlutých kartonků, čili teď bude ono jedno utkání stát. Doyle se Stearmanem se pravděpodobně stihnou včas uzdravit.

Obránce Titus Bramble by snad mohl poprvé od září nastoupit. Klubem pozastavenou činnost kvůli obvinění ze sexuální delikvence a močení na veřejnosti přiživilo zranění kolene - obojí je však nyní pryč. Sebastian Larsson si nejspíš na konto připíše svůj 200. start v Premier League.

Kdo by před sezonou řekl, že tento souboj bude přímým utkáním o příčky zajišťující Ligu mistrů. Newcastle sice na Etihad Stadium neprodloužil už tak neuvěřitelnou šňůru neporazitelnosti, přesto však stojí v tabulce před Chelsea. Po třinácti kolech 26 bodů, tedy o jeden více než sobotní soupeř ze západního Londýna.

Chelsea se trápí. A to tak, že za éry Romana Abramoviče na tom ještě nikdy nebyla hůř. Počítaje všechny soutěže, Blues z posledních devíti utkání prohráli pět (!!!), což je mimochodem jen o jedenkrát méně, než v předloňské mistrovské sezoně v rámci celé Premier League. V základní hrací době pak vyhráli jen dvakrát a to proti nejhoršímu týmu tabulky Blackburnu a dalšímu ze skupiny "o udržení bojující" Wolverhamptonu.

Sobotním zápasem tak zcela jistě pro obě mužstva začíná naprosto klíčový měsíc. Svěřenci André Villas-Boase kromě šesti zápasů Premier League, z nichž tři sehrají proti týmům z elitní čtyřky, přivítají v rámci Ligy mistrů v přímém boji o postup Španělskou Valencii, přičemž kromě remízy 0:0 jim bude stačit pouze vítězství. Po selháních na domácí půdě (Arsenal 3:5, Liverpool 1:2 a 0:2) mají "Modří" co napravovat. A už mají na čase, trofej z Carling Cupu je fuč, v lize naději přinese jen a pouze šňůra výher počínaje tou s Magpies.

Newcastle pak čeká po nesmírně těžkém trojboji zase lehčí los. Jak jsem zmínil výše, před dvěma týdny se pokusili vyloupit Eastlands, avšak rozjetému Manchesteru City dokázali dát jen jeden gól a prohráli 1:3. Za týden ovšem uhráli velmi cenný bod na půdě druhého klubu z Manchesteru. Teď po duelu s Chelsea konečně přijdou na řadu hratelnější soupeři, ačkoli Magpies ukázali, že letos se současným kádrem se nemusí bát vůbec nikoho.

Vrásky na čele Alana Pardewa určitě dělá absence doposud klíčového hráče Cheika Tioteho, jehož post zaujme zřejmě opět Danny Guthrie. Hrát nebude ani s tříslem laborující Marveaux, naopak fit je po stejném zranění Leon Best. Kvůli červené kartě ze zápase s Man United nenastoupí ani Guttierez. Chelsea postrádá dlouhodobě zraněného Michaela Essiena, po jednozápasové absenci se vrací kapitán John Terry.

Nakonec něco ze zajímavých čísel: Chelsea neprohrála s Newcastlem od května 2006, tři ze čtyř posledních ligových duelů v Premier League skončily remízou a jestli dají "Straky" Petru Čechovi gól, bude to jejich jubilejní stý v historii domácích zápasů proti Blues. Utkání se určitě ponese i v pochmurné náladě po sebevraždě Garyho Speeda z minulého týdne. Bývalý trenér velšského národku totiž za severoanglický klub odehrál během šesti let téměř tři stovky střetnutí.

Steve Bruce padl. Což mimo jiné logicky spustilo debatu v duchu "kdo bude následovat". Prosinec je pro manažery klasicky nejvratším měsícem, a právě do něj teď vstupuje i Blackburn s ostře kritizovaným Bruceovým jmenovcem Keanem. Ten by do Nového roku přežít neměl, čemuž možná položí základy i domácí klání s relativně klidným Swansea.

O víkendu to bude přesně rok, co Sam Allardyce ukořistil čtvrté vítězství v šesti zápasech, Rovers posunul až na desáté místo, a přesto byl po týdnu nečekaně o hlavu kratší. Tehdy šlo o první rázné rozhodnutí nových indických majitelů, kteří jako by se teď křečovitým hájením neoblíbeného kormidelníka snažili odmítavému publiku dokazovat, že udělali správě. Patrně neudělali: Kean sice začal svěže (tři výhry v pěti utkáních), od aktuálnosti této bilance už ale v řece Blakewater uplynulo mnoho hektolitrů vody - a v tomto intervalu Kean uhrál právě ten samý počet vítězství. Tři. Letos jediné, téměř dva a půl měsíce staré. V týdnu navíc jeho Rovers ztroskotali v Carling Cupu na druholigovém Cardiffu, takže se před Ewood Parkem nejspíš již potřetí v sezoně bude protestovat.

Ani ve Walesu se zrovna nejuchá. Smrt Garyho Speeda, legendy celé fotbalové krajiny, se staví do středu třízápasového čekání na výhru i na vstřelený gól. Nicméně bezbrankové remízy s Aston Villou a Liverpoolem patrně nelze považovat za neúspěchy, stejně jako těsnou domácí porážku od Manchesteru United. Swans navíc stále živí luxusní pětibodový odstup od prvního sestupujícího a s kolegy z druhé poloviny tabulky zatím nikdy neztratili všechny korálky (šest pokusů - tři vítězství, tři remízy). Horší je ona strašidelná ofenzivní bilance. Rodgersovi svěřenci vyšli střelecky naprázdno hned v sedmi z 13 případů, na gól nyní čekají rovných 270 minut.

Steve Kean obětoval postup do semifinále Ligového poháru kurýrování Salgada, Olssona i Samby. Stabilní trojlístek obranné linie teď bude připraven a měl by být základem očekávaného triumfu. Steven N’Zonzi, s přehledem nejtrestanější fotbalista soutěže a nyní dodatečně stižený za loket v obličeji Shawcrosse, si první část svého třízápasového distancu odpykal už v úterý.

V minulém kole potkaly velšského nováčka dvě nepříjemné události. Zaprvé opora zadních řad, pravý bek Rangel, na měsíc vypadla kvůli zranění kotníku. Její roli tudíž převezme Jazz Richards. A zadruhé se včas do pořádku nestihl dát ani útočník Danny Graham, jenž od toho samého utkání marodí s achillovkou.

Jestliže před týdnem a dvěma stáli hráči zatím suverénního vládce Premier League soupeřům z kategorie těžkých, v sobotu Manchester City dostal na paškál zase jednoho z papírově jednodušších soků. Přesto ovšem Norwich neradno podceňovat, svěřenci Paula Lamberta se po postupu z Championship prezentují velice sympatickým dojmem, praktikují líbivý otevřený fotbal a slyší ze všech stran chválu. Právě to by se jim nicméně mohlo na Etihad Stadium stát osudným..

Manchester City připomíná válec, který nelze zastavit. V lize kromě dvou remíz jen vyhrává a co je pro soupeřovu obranu ještě více alarmující - jen Liverpool v minulé kole (1:1) dokázal proti němu dostat méně než 2 branky. Nevídaná ofenzivní síla Citizens se ale nepromítá v Lize mistrů, kde jsou blankytně modří borci na pokraji vypadnutí a k postupu potřebují za každou cenu porazit v posledním kole Bayern Mnichov.

S bavorským velkoklubem se navíc Manciniho hráči utkají už tuto středu, což ve spojení se středečním vítězným čtvrtfinále Carling Cupu na půdě Arsenalu (1:0) dává dohromady velice obtížný program. Gólem Agüera alespoň Man City postoupili do semifinále ligového poháru, kde jim za soupeře los vybral Liverpool.

Citizens navíc v týdnu výrazně pošetřili síly největších opor právě s výhledem na nastávající dny, takže o nějakém přetížení nemůže být řeč. Suspendaci si také proti Gunners odbyli Balotelli s Garethem Barrym, kteří tam budou schopni opět pomoci svému chlebodárci k dalším bodům. Neočekává se ale start Kolarova, ten si odnesl ze stejného utkání drobný šrám, kvůli němuž byl střídán.

Norwich nevyužije služeb Warda, stále pak čeká na stav Richieho De Laeta, jenž je v klubu na hostování z Manchesteru United. Vrací se naopak stoperské duo Ayala, Whitbread. Mohou tak pomoci vylepšit Canaries nevzhlednou statistiku posledních 25 vzájemných zápasů (17-6-2), což však bude při formě Citizens věc nesmírně těžká. V Manchesteru navíc naposledy vyhráli v srpnu 1989 - na Old Trafford.

Pokud zvolíte ten nejstručnější zápis, potkávají se tuto sobotu na Loftus Road dva celky, jejichž zkratky tvoří shodně tři písmena. Tím ale ve výčtu podobností obou stran určitě nekončíme. V tabulce je koneckonců dělí jediný bod, přičemž v posledních pěti kolech prodělaly zcela totožný vývoj.

Výhra, dvě prohry, výhra, prohra. Takový zápis lze uplatnit na pět minulých kol jak v případě WBA, tak QPR. Ony porážky přitom u obou byly spíše očekávané. Snad jen s Norwichem mohli Rangers určitě bodovat, Tottenham s Manchesterem City ovšem v této době skutečně představují nepřeklenutelné překážky. Podobně na tom byli i Baggies a jejich prohrané zápasy s Liverpoolem, Arsenalem a naposledy Tottenhamem. Zkrátka a dobře - obě mužstva se momentálně oklepávají z poměrně složitého období, respektive losu. A první vzájemné střetnutí od roku 1986 může kterékoliv z nich poslat do první desítky.

Rangers od WBA nejvýrazněji odlišují dosti specifické záležitosti, které nyní s klubem hýbají. V první řadě je to Fernandesem vyřčený plán stěhování se na jiný stadion. Více než stoleté malebné útočiště jménem Loftus Road sice má pověst hřiště, na němž se pravidelně dobře fandí, nikdo mu ale neodpáře zoufale malou kapacitu (18 tisíc), která hlavně pro účely Premier League nemůže být shledána dostačující. Dále pak konkrétně Neil Warnock v sídle QPR řešil problém s golmany a následně i s vedením ligy. Premier League mu totiž nedovolila využít možnosti "krizové hostovačky", přestože nemá k dispozici oba dva první brankáře.

Marodka dělá čerstvě vrásky na čele také Royi Hodgsonovi. Tomu se totiž před týdnem do konce sezony zranil záložník Gera, který právě v den utkání s QPR podstoupí operaci. Nahradit by ho měl irský reprezentant Simon Cox. Dlouhodobě se pak zkušený manažer nemůže spolehnout na přítomnost obou elitních útočníků. Tentokrát je zcela zdráv Odemwingie, zatímco Longa dál trápí třísla.

Obavy hovořící o zlomenině se sice nepotvrdily, minimálně toto víkendové klání by ale Shaun Wright-Phillips mohl zmeškat. Naopak Joey Barton se určitě vrátí do sestavy poté, co mu vypršel trest, a druhým startem v sezoně si může být jistá i brankářská trojka z Česka, Radek Černý.

Těžko v Anglii najít tým s lepší formou, než má severolondýnský Tottenham Hotspur. Deset posledních ligových zápasů má dokonce černý kůň Premier League lepší bilanci než Manchester City a to už je co říct. Jen jedna remíza, jinak výhry a skóre 27:8, impozantní vzhledem k tomu, jak vyrovnanou ligou letos nejvyšší anglická soutěž je.

O to větším šokem pak byla porážka Spurs doma s PAOK Soluň v rámci Evropské ligy, která pořádně zamíchala karty v postupových nadějích skupiny A. Tottenham teď musí porazit Shamrock a doufat v to, že řecká Soluň si rovněž poradí s Kazaní - celkový součet výher obou zápasů pak musí činit rozdíl 6 (např.: 4:0 a 2:0). Nutno však dodat, že Harry Redknapp do Evropy posílá zcela rozdílnou jedenáctku než na domácí trávníky a je to znát.

V Premier League jsou "Kohouti" v posledních týdnech naprosto nezastavitelní, za což vděčí především ustálené ofenzivě, kterou vede zezadu duo Modrić - Parker, před nimi operující Van der Vaart, rychlí křídelníci Bale s Lennonem a konečně pořádný forvard Emmanuel Adebayor. Je však možné, že nizozemského podhrota či ofenzivního záložníka dnes nahradí, stejně jako minulý týden proti WBA, Jermain Defoe. Van der Vaartovo stehno, jehož zranění jej právě z utkání proti Baggies vyřadilo, zdá se být již v pořádku.

To Bolton zažívá zcela diametrální pocity. Bez Elmandera, Sturridge a zraněného Leeho Trotters tápou a oproti loňskému týmu, který se dlouho pohyboval v horních patrech tabulky, připomíná jen jeho stín. Jen devět bodů za tři výhry a deset porážek znamená sestupové 18. místo a prakticky jistotu bojů o udržení až do posledních kol, nestane-li se něco mimořádného.

Bolton už bude moci využít služeb letní posily Davida Ngoga a má tak k dispozici dalšího ofenzivního hráče vedle Klasniće a kapitána Kevina Daviese. Tomu to v posledních letech proti Tottenhamu pálí - 6 zápasů a stejný počet gólů mluví za vše. Zajímavostí také je, že ani jednou z posledních 15 vzájemných zápasů nevyhrál venkovní celek. Spurs pak stále postrádají chorvatského záložníka Niko Kranjćara, Michaela Dawsona a Toma Huddlestona.

Jestliže Arsenal v utkání s Fulhamem plnil roli výsostného favorita a popasoval se s ní jenom tak, že taktak vydřel bod; musí se mít i další sobotu na pozoru. Wigan se totiž směle řadí k dobře známé trojici totálních outsiderů, navíc doma v nedávné době věděl jak giganta potrápit.

Arsenal prožil svůj nejhorší vstup do sezony od roku 1974. Ten se ale poměrně záhy proměnil v pěknou a suverénní jízdu, která Londýňany vystřelila na příčky blízké těm pohárovým. Poslední remíza s Fulhamem, kterou vystřelil až pár minut před koncem Vermaelen, nicméně zasela semínka pochybnosti a Gunners možná opatrně srazila z výšin zpátky na zem. Přesto bezprostřední reakce Wengerových oveček, leč docela jinačích, byla příkladná: v pohárovém klání s ManCity povětšinou náhradníci ukazovali svým pravidelně hrajícím kolegům "jak se to dělá". Jejich nasazení bylo mnohdy ohromující, což by mělo být také základem očekávané demolice předposledních Latics.

Ti ovšem v minulých dvou střetnutích na DW Stadium dovolili favoritovi naložit na týmový autobus pouhý jeden bodík. Vloni tu do své sítě zamířil Squillaci (právě vlastní góly jsou mimochodem letošním trademarkem Arsenalu), rok předtím pro změnu atleti v heroickém závěru otočili stav utkání z 0:2 na 3:2. Tak se každopádně vždy dělo tehdy, když byl Wigan přeci jen v lepším rozpoložení než nyní, když se s ním od samého počátku otevřeně počítá na sestup. Martinezova parta už sice zapomněla na osmizápasovou poraženeckou šňůru, čtyři body z posledních šesti kol ale taky nelze zrovna nepokrytě oslavovat.

Arsenalu se pro tento zápas krčí na marodce staré známé duo Diaby-Rosický. S českým záložníkem se táhne zranění už od reprezentačního srazu, Francouze pro změnu tahá hamstring. Jenkinson se Sagnou ještě minimálně tři týdny budou společnými silami nutit Wengera k nouzovým řešením; Djourou se ovšem na pravém beku v nedávné době jeví být jistým.

Ve Wiganu se v otázce absencí řeší hlavně defenzíva. Emmerson Boyce by se snad mohl zapojit do akce po dvou zmeškaných kolech, Antolina Alcaraze ale ještě naposledy odradí od startu trest za plivnutí na Stearmana.

Jako by se Villans v zápasech s Manchesterem United řídili vlastními přikázáními. Jedno zní: doma neskóruješ! Druhé například: Ďábly neporazíš! Tento rozkaz Aston Villa za posledních 15 let porušila jednou jedinkrát, a to vyčerpala už 29 pokusů. Dnes to přitom vypadá, že by se v sobotu na zaběhlých pořádcích nemělo nic měnit.

Posledním, kdo na Villa Parku rozvlnil síť za zády brankáře Manchesteru United, byl Dwight Yorke. Ještě v době, kdy fotbalově rostl - a před přestupem právě k Red Devils, kde měl teprve prožít vrcholná léta své kariéry. Letos to přitom v útoku není žádná báseň. Aston Villa dohromady jen třikrát zvládla nastřílet víc branek než inkasovat, pouze dvakrát se dostala na hranici tří gólů a posledně dvakrát vyšla střelecky naprázdno. McLeish si zkrátka z konkurenčního Birminghamu přivedl s sebou i proslulé čistě defenzivní vyznání, jímž zatím celkem úspěšně ubíjí veškerý ofenzivní potenciál mužstva. Což mu zrovna neprospívá: Villans jsou sice na krásném osmém místě, to však coby remízoví králové, takže na sedmý Arsenal již ztrácejí docela dobře propastných sedm bodů.

Manchester United byl v nedávné minulosti kritizován za všudypřítomnou profesuru, nedostatek pohybu, invence, nemastné neslané výkony, neproduktivitu. Co mu však nelze dál vyčítat, je počínání v obraně - což by zrovna pro tenhle duel mohlo být rozhodující. Red Devils od Newcastlu inkasovali po více než 330 minutách; ke všemu se tak stalo z penalty, jejich nepřekonatelnost z otevřené hry se tak protáhne až do utkání s poněkud impotentním soupeřem.

V tomto směru lze připomenout ještě jednu zajímavou skutečnost. Alex McLeish byl před 30 lety stavebním kamenem defenzivní linie Fergusonova Aberdeenu. Po odvolání Steva Bruce a za dlouhodobější absence Marka Hughese v Premier League jej proto zná ze současných manažerů patrně nejlépe. Skotského veterána by to ale nemělo trápit. Se svými někdejšími svěřenci - dnes lodivody - má mimořádně pozitivní bilanci. Naposledy na něj vyzrál "Sparky" ještě se svým Blackburnem v únoru 2006.

Alexi McLeishovi se vrací pod ruku kapitán Stiljan Petrov, který kvůli problémům se zadním stehenním svalem vynechal předešlé střetnutí se Swansea. Jinak nikdo z adeptů základu nechybí. Spíše se pozornost zaměřuje na zdravého Emila Heskeyho, jenž by tedy na 99% měl odkopat svůj 500. zápas v Premier League. Této mety by potom dosáhl jako teprve šestý fotbalista.

Pro dvojčata Rafaela a Fabia skončilo pohárové utkání s Crystal Palace předčasně - a oba se tedy do sobotního snažení o prodloužení kratší série neporazitelnosti nezapojí. To samé lze říct i o Berbatovovi, který v tomtéž duelu rovněž střídal nezdravě brzy; jeho pro změnu nepustí na trávník bolavý kotník.