Anglická Premier League - preview 10. kola

Už i Newcastle zahodil svůj háv neporazitelnosti, co se všech soutěží napříč anglických struktur týče. V týdnu totiž v nervy drásajícím souboji ztroskotal na Blackburnu v osmifinále Carling Cupu. V lize na něj nicméně stále nikdo nevyzrál, což se pokusí změnit Stoke, který pro to má zrovna dokonalé předpoklady...

S Newcastlem se totiž v nejvyšší soutěži potkal dohromady čtyřikrát, a vždy ho minimálně o dva body dokázal obrat. Ve dvou posledních případech dokonce i zvítězil, takže ukořistil svůj první "double" nad tímto soupeřem od sezony 1970/71. Jenže to se teď zdá být vskutku vedlejší, z Newcastlu jde jednoduše strach. Už jen skutečnost, že takhle dlouho neporaženy vydržely Straky být naposledy v roce 1997, poukazuje na to, že jsme svědky čehosi historického. Magpies se tedy sice zatím potkaly s jediným opravdu těžkým a ambiciózním celkem - s Tottenhamem uhrály remízu 2:2 - a před sebou mají obzvlášť namáhavý listopad, kdy v rozmezí tří týdnů změří síly s oběma Manchestery a navrch i s Chelsea. Tím spíš teď Pardewova družina nebude chtít zaváhat.

Stoke se ovšem těžko vzdá bez boje. O tom, že tradičně ví jak na NUFC, už byla řeč. Potters ale budou mít i jinou motivaci: dokázat, že venku jsou opravdu jinačím týmem, a tedy že doma body neztrácí. Vždyť odtud také jen bod odvezlo MU a dokonce s prázdnou se vydali na cestu domů fotbalisté Liverpoolu. Celkově zatím v tomto ligovém ročníku Britannia Stadium nebylo dobyto a za celý kalendářní rok ho stihl vyloupit akorát Fulham. Na druhou stranu v týdnu tu postup do dalšího kola Carling Cupu vyválčila Dalglishova parta, takže těžko říct, jestli náhodou tímto kouzlo domácího stánku Potters nebylo odčarováno.

Steven Taylor by patrně měl do pondělní dohrávky naskočit, i když s maskou kvůli nedávno prodělané zlomenině nosu. Problémy s kolenem potom sužují Tiotého, také on by ale měl být v pořádku. Ameobiho ze hry vyřadil pochroumaný zadní stehenní sval.

Jonathan Woodgate se už v týdnu vrátil do sestavy Stoku pro pohárové utkání, takže by střetnutí s jeho bývalým klubem neměl zmeškat. Krom toho se blíží Higginbothamův návrat. Čistě negativní zprávou jsou pak další problémy Sidibého. Ten vynechal celý úvod sezony (v PL se neobjevil jak je rok dlouhý), a když užuž nabíral zápasovou praxi v rezervním týmu, přivodil si poměrně vážné zranění kolene.

Ani čtvrté z rovných dvaceti londýnských derby, které má letošní Premier League na programu, nezůstává pozadu oproti ostatní předchozím a slibuje řádné drama. QPR si totiž může brát příklad hned ze dvou událostí. Jednak ze sobotního thrilleru na Stamford Bridge, kde také papírově slabší zaskočil silnějšího, jednak ze svého vlastního týden starého představení proti Chelsea...

To přece Rangers přineslo první ligovou výhru nad slavnějším soupeřem za posledních 16 let. Jenže Warnockovi svěřenci mohou mít stejně tak na paměti rovněž svůj výbuch v duelu s dalšími Londýňany z Craven Cottage. Tenkrát z toho byl debakl 0:6, po němž QPR ani nebylo schopno přemoci poslední Blackburn. Proto určitě nebude na místě nechávat se unášet na vlnách euforie - tím spíš, pokud vezmeme v úvahu formu Spurs. Ti totiž budou v jediném nedělním střetnutí usilovat o prodloužení své neporazitelné série již na sedm zářezů. Celkově teď Redknappův ansámbl ani zdaleka nepřipomíná mužstvo, které na úvod sezony dvakrát téměř bez boje padlo pod nohy manchesterským klubům. Svůj podíl na této transformace zajisté má i nově příchozí duo Parker-Adebayor, vždyť od jejich první návštěvy White Hart Lane Kohouti ztratili jen dva korálky.

Do sestavy QPR se už mohou vrátit dva obránci, levý bek na hostování z Arsenalu jménem Armand Traoré a stoper Danny Gabbidon. Prvně jmenovaný měl potíže se stehenním svalem, jeho kolega se trápil s kolenem. Oba již ale naplno trénují a minimálně na lavičce figurovat budou schopni.

Také v druhém londýnském táboře se zaobírají situací jednoho zadáka - v případě Tottenhamu jde o Williama Gallase. Jeho lýtko bude ještě pečlivě prozkoumáno v den zápasu. A výsledek bude pro Redknappa velmi důležitý, neboť už takhle nemůže počítat s Dawsonem a Kingem, tedy dalšími středními obránci. Krom toho se do hry nezapojí Huddlestone, první start v sezoně ovšem vyhlíží Pienaar.

Za normálních okolností by šlo o běžný zápas, teď je na něj upřena pozornost téměř celých Britských ostrovů. Do konce sezony ještě zbývá odehrát 29 kol, přesto je na historický debakl Manchesteru United v městském derby obvykle nahlíženo jako na cosi fatálního. Proto bude důležité sledovat, jak si Red Devils povedou nyní, na půdě relativně oblíbeného soupeře.

Dlouhá, 37 zápasů trvající domácí neporazitelnost vzala za své. Ferguson utrpěl nejhorší porážku na Old Trafford za celé své 25leté působení u United. V Divadle snů se s pětigólovým rozdílem prohrálo poprvé od roku 1955. A co je ze všeho vůbec nejdůležitější - teď už MU na čelo ztrácí celých pět bodů. To vše navíc platí čerstvě až po ostře sledovaném derby s konkurenčními City. Fanoušci posledního mistra zkrátka byli připraveni hned o několik jistot, chcete-li třeba iluzí, najednou. Přitom ale šlo jen o jakési vyústění menšího herního útlumu, který také MU přinesl ve třech předchozích kolech hned dvě ztráty.

Před nadcházejícím kolem se nicméně Ďáblové musejí vážně obávat jen sami sebe. Everton prozatím nedal nikomu záminku, že bude letos schopný trápit týmy z elitní šestky. Tři těžké soupeře sice potkával v řadě za sebou, takže to možná není úplně relevantní, každopádně výsledné skóre 1:7 nezní příznivě. Po této sérii přišla pro Toffees vitální výhra nad Fulhamem, která je opět katapultovala do poměrně velké vzdálenosti od sestupové zóny. Teď pro změnu hurá na protivníka, jenž na Goodison Parku od ustavení Premier League padl všehovšudy třikrát. Od září 2007 odtud ale na druhou stranu výhru nepřivezl.

Phil Neville se určitě těšil na vzájemný souboj s týmem, kde se svým bratrem dříve působili a který ho pro velký fotbal vychoval. Kvůli menšímu zranění, které si odnesl ze středečního utkání Carling Cupu, by se ho však týkat nakonec nemuselo. Se zdravotními obtížemi se přitom potýká i Tim Cahill a v trestu bude pro tento duel Royston Drenthe.

V městě manšestru jako by bylo v módě být zdravý jenom tak napůl. Younga bolí palec, přesto by mohl nastoupit, úplně v pořádku potom není ani Rooney. I u něj se ale nedá čekat, že by v tak důležitém zápase zůstal na lavičce. Vidić s Cleverley se pak po zraněních objevili v pohárovém klání s Aldershotem, takže na víkend už budou patrně zcela zdrávi.

Derby mezi Chelsea a Arsenalem má vždycky svůj náboj, který neztratí ani ve chvíli, kdy se nehraje o ty nejvyšší pozice. Přesto je sobotní klání pro obě strany nesmírně důležité. Londýn se tak může těšit na skvělý fotbal...

Ten slibuje nejen herní pojetí obou mužstev, ale také aktuální situace. Chelsea naposledy prohrála s Queen's Park Rangers a další zaváhání nebude chtít dopustit, Arsenal zase míní stavět na dvou domácích vítězstvích.

Loni se v největším londýnském derby pokaždé radoval domácí tým, zatímco na podzim vyhrála Chelsea 2:0, na přelomu roku před vlastním publikem zvítězil Arsenal. Pokud by se mělo pokračovat v takovém trendu, vyhraje v sobotu Chelsea, jenže ač půjde do zápasu jako mírný favorit, jisté tři body rozhodně nemá.

Arsenal se totiž po černém období v září a říjnu veze na vítězné koleji. Gunners vyhráli už čtyřikrát v řadě (dvakrát v PL, jednou v LM a jednou v Carling Cupu) a pomalu zapomínají na ostudu s Manchesterem United, prohru s Liverpoolem či výbuch v Ewood Parku.

Výraznou postavou, která táhne Arsenal z bídy, je kapitán Robin van Persie. Nizozemský útočník má na kontě šest přesných zásahů v posledních čtyřech duelech a bude největší hrozbou hostů i v sobotu po obědě.

Proti obrozenému Arsenalu stojí Chelsea, která v lize naposledy padla na Loftus Road. Překvapení přišlo především díky dvěma červeným kartám, které Bosingwa s Drogbou dostali už v prvním poločase. Je však třeba říci, že i v devíti lidech měli Blues navrch a QPR nakonec mohlo být rádo, že tři body ukopalo. Útěchou pak mohlo být alespoň středeční klání v Carling Cupu, kde Chelsea po velké bitvě (a dalším dohrávání v desíti) porazila po prodloužení neoblíbeného soupeře - Everton.

V sobotu bude Chelsea v útoku s největší pravděpodobností spoléhat na Fernanda Torrese. Tradiční kat Arsenalu, Didier Drogba, je v trestu, a tak André Villas-Boas bude doufat, že Torres po odpykání svého trestu předvede podobný výkon jako proti Genku v Lize mistrů. K dispozici už je také Ramires.

Bránění Torrese si může vzít na starost Thomas Vermaelen, který je již fit, ale jestli se v lize poprvé od srpna nastoupí, jisté není. Jistotu absence má jiný obránce Kieran Gibbs, o Carlu Jenkinsonovi se bude rozhodovat před zápasem.

Na první pohled se jedná o zápas jednoho mužstva, Manchester City má formu jako hrom a Wolverhampton by pro něj neměl být velkou překážkou. Mužstva se střetla už ve středu na Molineux v rámci Carling Cupu a i přesto, že vedoucí celek Premier League překopal oproti derby s United celou základní sestavu, rozstříleli soupeře 5:2.

Citizens mají skutečně formu, které se musí obávat každý tým na světě, 19 vstřelených gólů za poslední čtyři zápasy hovoří za vše. Vrcholem budiž výsledek městského derby z minulého kola, které Blues ovládli a zničili obhájce titulu na jeho stadionu 6:1.

"City momentálně vypadají opravdu fantasticky, být jejich fanouškem musí být v současnosti krásný pocit," poznamenal manažer Wolves Mick McCarthy. "Nebudu je obdivovat a vzhlížet k nim, ale je nutno říci, že hrají úplně jinou ligu než my i většina týmů Premier League. Pokusíme se předvést to nejlepší, co umíme a porazit je, přestože to bude nesmírně obtížné," dodal s tím, že si jeho hráči budou muset rozvzpomenout na domácí výhru 2:1, kterou vybojovali bez jednoho dne přesně před rokem.

Vlci prožívají frustrující období, po slibném vstupu do sezony už nevyhráli sedm ligových zápasů a pohybují se těsně nad propastí sestupu. Příslibem lepších časů může být domácí šťastná remíza se Swansea, kterou s nováčkem soutěže vybojovali díky úžasné dvouminutovce v samotném závěru zápasu.

Očekává se, že Roberto Mancini do ligy nasadí opět úplně jinou jedenáctku než proti stejnému týmu v týdnu v ligovém poháru, očekává se sestava podobná té z derby. Jediným hráčem na marodce je Owen Hargreaves, jehož trápí tentokrát lýtko. Wolverhampton se musí obejít bez Stevena Fletchera, Ronalda Zubara a Kevina Foleyho.

Norwich působí z nováčků nejlepším dojmem, pod manažerem Lambertem v Premier League výrazně pookřáli a z posledních pěti zápasů hned třikrát vyhráli. Zbylé dva zápasy navíc na hřištích Liverpoolu a Manchesteru United odehráli důstojnou roli, na Anfield Road vybojovali remízu 1:1, na Old Trafford pak nebýt žalostného zakončení ve vyložených šancích mohlo k dělbě bodů dojít rovněž.

Proti Blackburnu jsou Kanárci favority, Rovers doposud vyhráli jen jeden zápas, hned šestkrát pak odcházeli po závěrečném hvizdu poraženi. Není tak divu, že se s druhou nejhorší obranou v lize nachází na samém chvostu tabulky. Naopak v Carling Cupu Keanovi svěřenci válí. Ve středu postoupili dokonce do čtvrtfinále po strhujícím zápase s Newcastlem, který vyhráli 4:3 po prodloužení.

"Viděl jsem Norwich minulé kolo proti Liverpoolu a byli excelentní. Domácí se snažili otevřít hru a rozhodnout, ale nebyli schopni si nic vytvořit. Ve druhé půli měl Norwich dokonce více ze hry. Snaží se hrát fotbal, bude to velice těžký duel," nechal se slyšet manažer Blackburnu Steve Kean.

Lehké střetnutí neočekává ani lodivod Kanárků Paul Lambert. "Jestli si lidé myslí, že přijdeme a soupeře přejedeme, mýlí se, bude to extrémně těžký zápas - dost možná nejtěžší v sezoně. Abychom vyhráli, musíme předvést to nejlepší," ví Lambert.

Vzájemné zápasy vychází mnohem lépe Blackburnu, porazili nováčka i v Carling Cupu, v srpnu v Ewood Parku 3:1. Dalších šest vzájemných utkání pak Norwich neovládl ani jednou, třikrát se remizovalo, třikrát vyhráli Rovers. Domácí nebudou moci využít služeb Whitbreada, to Blackburn má marodku širší, nesmí hrát Grella, Nelsen, Salgado ani Dunn. K dispozici je naopak téměř jmenovec posledně jmenovaného Scott Dann.

Loni se Sunderlandu podařilo na Aston Ville získat takzvaný double, porazili ji doma i venku 1:0. I dnes se do role mírného favorita vtělili Black Cats a to především zoufalé formě, kterou Villans "nabrali" v posledních týdnech. Nedokázali se dát dohromady po debaklu s Manchesterem City a minulý týden prohráli i doma v rámci West Midlands derby s WBA 1:2.

"Projev hráčů na tréninku je úžasný, zlepšujeme se," říká přesto kouč Aston Villy Alex McLeish. "Každý zápas je nevyzpytatelný a i my budeme chtít Sunderland porazit. Člověk by řekl, že jsou ve špatném rozpoložení a oni pak porazí venku Bolton. Manchester United dal "osmičku" Arsenalu a před týdnem je přejedou Citizens. QPR porazí Chelsea. Může se stát úplně všechno, pokusíme se předvést to, co náš sobotní soupeř před týdnem," uvedl McLeish.

Jak řekl znalec birminghamského prostředí, Sunderland naopak po smolné porážce na Arsenalu zmobilizoval síly a v Boltonu vyhrál 2:0. Velkou událostí zápasu je návrat Darrena Benta na Stadium of Light. Manažer Mackems Steve Bruce se však raději soustředí na samotný zápas. "Důležité je koncentrovat se na vítězství proti Aston Ville," nabádá. "Je to důležité utkání, protože nás může dostat do první poloviny tabulky, což byl po čtvrtině sezony náš cíl. Aston Villa měla solidní vstup do sezony, ale teď se jí moc nedaří. Doufáme, že navážeme na loňské úspěchy a porazíme je znovu. Mají dobrý tým a dobré hráče, ale my také," dodal Bruce.

Strašit ho však může nepěkná domácí bilance, jež hovoří silou čísel - z posledních 11 domácích zápasů totiž Sunderland prohrál hned v osmi případech. Pomoci ji napravit nemůžou kvůli zranění dlouhodobí marodi Craig Gordon a Fraizer Campbell. Aston Villa pak stále postrádá "posilu" Jenase, jenž je v Midlands na hostování. Suspendován klubem je pak záložník Barry Bannan, který v týdnu zavinil autonehodu pod vlivem alkoholu.

V lize opravdu není moc týmů, které vzpruhu potřebují o něco málo akutněji než Bolton. Jenom před rokem Trotters měli v této fázi sezony dvakrát tolik bodů, seděli na osmé příčce a potajmu se hovořilo o pohárových ambicích. Dnes s dvěma výhrami a po těžkém losu obývají sestupovou zónu.

Navíc se čerstvě dočkali vyřazení z Carling Cupu, přestože se s nimi do dalšího kola na úkor Arsenalu asi stejně nepočítalo. Tak jako tak jde každopádně o vhodnou ilustraci současné situace Boltonu. Vždyť se Coyle v úterý ani z vedoucího gólu svého mužstva neradoval, jen dál bezradně seděl na lavičce. Jako třeba ve všech čtyřech zápasech s celky Big Four plus i během pátého s vedoucím Manchesterem City. S očekávaným koncem Sturridge, zraněními Leeho a Holdena či s patáliemi kolem přestupu Cahilla se zkrátka mladý manažer pořádně vypořádat nedokázal. Od semifinálového výbuchu v FA Cupu se Stokem Bolton ne náhodou vyhrál jenom třikrát z 15 pokusů a momentálně je dokonce nositelem nejděravější defenzívy v lize.

Pro Swansea byla před sezonou Premier League velkou neznámou, stejně jako je teď prvoligový souboj s Boltonem. Jenže pokud se před výkopem ročníku musela vypořádávat s všudypřítomným podceňováním, dnes se s ní musí naplno počítat. I přes aktuální okupaci nebezpečné 15. příčky Swans zaujali velkou kombinační zdatností (v průměru si mezi sebou Velšané za jeden ligový zápas nahrají vícekrát než mistr z Manchesteru) i skvělou domácí formou. Na Liberty Stadium dosud neinkasovali a odnesli si odtud osm bodů z celkových devíti. Teoreticky by jim tedy nemuselo dělat výrazné problémy utnutí soupeřovy devítizápasové série neporazitelnosti - co se vzájemných střetnutí těchto dvou mužstev týče.

Dedryck Boyata se minulý víkend sice delší dobu po špatném došlápnutí přemáhal, nakonec ale zranění kotníku podlehl, nechal se vystřídat a k dispozici teď svému přechodnému klubu nebude až šest týdnů. Mezitím, co se bude léčit pod dohledem doktorů Manchesteru City, jej patrně bude zastupovat Steinsson. Ricketts s Mearsem jsou totiž dlouhodobě zraněni.

To Brendan Rodgers podle všeho do podoby zahajovací jedenáctky nijak sahat nebude. Swansea sice naposledy nesmyslně ztratila vedení ve Wolverhamptonu, celkově ale podala velmi pěkný výkon. Navíc na marodku ke Caulkerovi a Agustienovi nikdo nově nepřibyl.

Jestli některý ze sobotních zápasů ani omylem neslibuje gólové hody, pak to musí být ten mezi Wiganem a Fulhamem. V posledních 12 měřeních sil těchto aktérů padlo dohromady jen 18 branek, nikdy v Premier League nešel žádný tým nad dva vstřelené góly, a nebýt jednoho záblesku Londýňanů, pyšní se letos oba týmy nejhorší ofenzívou v lize...

To jsou snad všechno výmluvné argumenty. Tím zábleskem mimochodem myslím debakl QPR se skóre 6:0, který ovšem značí jediné vítězství Fulhamu v tomto ročníku a od něhož zároveň Jolovi svěřenci čekají na bod. Sice jenom dvě kola, jasné domácí selhání s Evertonem i zpackaný výjezd do Stoke-on-Trent se ale mezi "nevyhnutelné" porážky těžko řadí. Pořád to je každopádně nic proti (ne)formě Wiganu. Ten nebodoval už šestkrát v řadě a zatím skutečně nebudí dojem, že to i tentokrát dotáhne k senzační záchraně. Nejhorší útok - pouhých šest vstřelených branek - spolu se čtvrtou nejpropustnější defenzívou dávají dohromady vskutku děsivou bilanci. Tím spíš, pokud se Latics nedaří chytnout ani v utkáních s kolegy z druhé poloviny tabulky: z posledních čtyř pokusů z toho byl akorát jeden bod. Letos už takto atleti padli s Boltonem.

Fulham, který na Wiganu nevyhrál od roku 1992 a v 11 minulých případech, na neoblíbený stánek zajíždí patrně bez dvou kvalitních stoperů. Zatímco Senderos ještě má určitou šanci, Aarona Hughese stejný problém se stehenním svalem vyřadil s ohledem na toto klání definitivně. Mimo hru potom zůstávají i Davies s Orlandem Sá.

V severozápadním regionu během týden bedlivě pozorovali vývoj rekonvalescence nejlepšího střelce týmu Di Santa a klíčového středního záložníka McCarthyho. Oba byli nuceni vynechat duel s Newcastlem - a hned z toho nebyla ani jedna vstřelená branka. V sobotu už ale podle všeho připraveni budou.

Jen jednou z posledních třinácti zápasů West Bromwich proti Liverpoolu neprohrál. Jen v jednom z nich dokázal skórovat. A je to právě ten nejčerstvější, kdy Baggies prolomili nepříznivou bilanci a díky dvěma proměněným penaltám Chrise Brunta získali na vlastním stadionu cenný liverpoolský skalp. Jinak jsou to ovšem výhry Reds bez obdržené branky. Od 1:0 až třeba k šesti.

Pokutové kopy jsou teď, a nejen díky historickému zápisku Brunta z letošního dubna. WBA jsou ze značky penalty obdivuhodně neúspěšní. Hned šest "desítek" z posledních 10 totiž nedokázali proměnit. Naposledy dokonce v minulém kole proti Aston Ville. I přesto urvali z Villa Parku nesmírně cennou výhru 2:1, navázali na zlepšení formy a odskočili od míst zajišťující účast v Championship.

Liverpool se netají tím, že by konečně rád zvedl nad hlavu nějakou trofej. Klidně i tu nejméně hodnotnou, z Carling Cupu. Také proto Kenny Dalglish nasadil do osmifinále proti Stoke několik důležitých opor, včetně Luise Suareze, který dvěma góly rozhodl o výhře 2:1 a postupu mezi nejlepších osm.

Reds letos trápí nezcela pevná defenziva. Jen dvakrát dokázali ve všech soutěžích udržet čisté konto a to ještě proti celkům, které dohrávali o deseti. Zajímavá je také statistika nastřelení brankové konstrukce, kterou s počtem devíti "tref" vedou právě Dalglishovi svěřenci. WBA má naopak největší počet ofsajdů v lize.

Roy Hodgson bude proti svému bývalému klubu postrádat zraněného střelce Shana Longa, který si pochroumal koleno proti Aston Ville. Po boku Petera Odemwingieho tak nastoupí jeden z dvojice Tchoyi, Cox. Naopak Liverpool se může těšit na návrat Stevena Gerrarda a Glena Johnsona, kteří v týdnu absentovali.