Premier League - preview 38. kola

Měl to být šlágr kola; napínavá bitva o udržení v přímém přenosu, pěkně na závěr sezony. Místo toho tu po dvouleté odmlce máme zase jednou poslední kolo, ve kterém se už nikdo zachraňovat nebude. "Great Escape" s pořadovým číslem 4 už zkrátka nevyšel.

Wigan měl v týdnu složitou úlohu: zapomenout na historický triumf v rámci FA Cupu a přivézt minimálně bod z Emirates Stadium. Po tom následně sahal celkem dlouho, ve finále ale s přehledem nedosáhl a po dlouhých sedmi letech se loučí s elitní soutěží. Tím pádem se navíc zachránila Aston Villa, už po jednadvacáté v řadě (leč pochopitelně notnou část téhle doby strávila daleko výše), která však pro udržení nejvyšší soutěže sama udělala poměrně dost. Pouhé tři prohry z posledních devíti kol teď birminghamským dává papírové naděje dokonce i na 11. příčku.

Ačkoliv oba celky potkaly docela odlišné osudy, v létě budou nejspíš řešit podobné starosti. Aston Ville se klidně může rozutéct celá ofenzivní vozba - o objev sezony, Christiana Bentekeho, má být zájem z Borussie Dortmund, ale i Tottenhamu či Arsenalu (předpokládejme); Liverpool se může motat kolem Weimanna; a na odchodu je nechtěný a drahý Darren Bent.

Wigan se potom logicky bude muset zaobírat touhou jedinců jako Maloney, McManaman, McCarthy, McArthur či Koné působit i nadále v elitní společnosti; navrch tu jsou stále Boyce, Beausejour či Figueroa, kteří dosud neprodloužili právě končící smlouvy - a o všechny by mohl stát bývalý manažer Latics Steve Bruce, jenž do Premier League akorát postoupil s Hullem.

Jeden z překvapivých tahounů Latics nedávného období, rodilý scouser Callum McManaman, zmešká finále sezony kvůli poškozeným vazům v kotníku. Naopak že se včas stihne zotavit levý křídelník Beausejour, to už exkluzivně potvrdil sám manažer Martinez.

Villans se budou muset obejít bez suspendovaného lídra útočného trojzubce Christiana Bentekeho, derniéru ve vínovém trikotu by si tudíž mohl odbýt Darren Bent. Pnutí ve stehenním svalu už zřejmě překonal Lowton a stejný problém podle všeho dál netrápí ani El Ahmadiho.

Symbolicky dva postoupivší druholigisté se nyní setkávají závěrem svých nováčkovských show, aby společně uplynulou sezonu zbilancovali. A bilancovat budou rozdílně. Zatímco West Ham třeba nebavil nezaujaté fanoušky fotbalem, ale zároveň se celkem pohodlně zachránil, Royals představují docela dobře opačný případ...

Je to vlastně ukázkově ironické. Loni si Royals s předstihem obdivuhodných tří týdnů zajistil postup do nejvyšší soutěže, aby z ní následně neformálně sestoupil ještě mnohem dříve. O sestupu Readingu nikdo nepochyboval opravdu drtivou většinu jara a na cestě za nevyhnutelným ke všemu vedení Royals vyhnalo oblíbeného manažera McDermotta, přičemž místo něj nabral Nigela Adkinse, bývalého lodivoda Southamptonu - čili dalšího toho času spíše klopýtajícího nováčka.

Naopak šéfové West Hamu mohli v nedávné době celkem v klidu prodloužit kontrakt Samu Allardyceovi o další dva roky - "Big Sam" totiž své letošní poslání splnil do puntíku. Však je ještě dost dobře možné, že Hammers skončí v top10, což by byl vůbec skvělý úspěch. Namísto porážení Royals se teď tedy Kladiváři mohou soustředit spíše na debaty o přetavení Carrollova hostování v permanentní angažmá. Třebaže WHU nastřílelo pouhé dvě branky v uplynulých pěti kolech, vytáhlý forvard finišuje sezonu na pozitivní vlně a jeho uvázání bude zcela jednoznačně v zájmu londýnského celku.

Sam Allardyce si před výkopem závěrečného klání ročníku nemůže být jistý startem Jamese Tomkinse, Collins s Reidem ovšem když tak určitě budou připraveni naskočit - však spolu koneckonců odehráli valnou část sezony, aby si druhý jmenovaný ze stoperského tandemu došel pro fanouškovské ocenění hráče roku. Kromě dlouhodobě zraněného McCartneyho jinak budou Hammers kompletní.

Rovněž Nigel Adkins může, respektive on také s definitivou bude registrovat dva absentující borce. Jedním z nich je křídelník Jimmy Kébé, tím druhým forvard Jason Roberts.

Namísto Wiganu s Aston Villou nakonec sehrají nejsledovanější nedělní klání celky West Bromwiche a Manchesteru United. Ne snad že by jim tedy o něco šlo - Red Devils už na čele maximálně udělají dva rekordy a Baggies, kteří už tak stanovili své prvoligové bodové i výherní maximum, mohou leda tak prahnout po symbolické 50bodové hranici. Především, zejména a hlavně se ovšem s manažerskou kariérou loučí jedna z nejvýraznějších postav historie britského sportu...

Málokdo si to připouštěl - ať už před sezonou, nebo v jejím průběhu, kdy Man Utd bez větších rozpaků Premier League kralovalo od počátku do konce. Teď je to každopádně potvrzené: Sir Alex Ferguson před týdnem na Old Trafford pronesl emotivní rozlučkový projev, oslavil s hráči i fanoušky 13. ligový titul a po neděli se s definitivní platností uklidí z manažerské stolice, na níž sedával po dobu necelých 27 let.

Bylo by jen příjemným bonbonkem, kdyby nyní Fergusonova parta výhrou nad WBA znovu dosáhla 91bodové hranice, která dosud značí jejich maximum v rámci 38zápasové sezony a jíž pochopitelně dříve vytyčil právě skotský lodivod (1999/2000). Zároveň ještě United usilují o 29. vítězství v ročníku, což v éře Premier League rovněž nepamatují. Ale to jsou vskutku jen bezvýznamné milníky oproti faktu, že se loučí člověk s tak nabitým resumé nejen v křesle Man Utd, ale i skotského Aberdeenu, s nímž před angažmá u Red Devils nakrátko narušil hegemonii glasgowských mužstev a ve finále PVP přemohl slovutný Real Madrid.

Throstles budou při nedělním odpoledni uklizeni do ústraní, ale asi těžko to někomu z nich bude vadit. Derniéra Sira Alexe Fergusona koneckonců hýbe doopravdy celým světem a samotní Baggies za sebou mají pozitivní sezonu, kterou si už jednoduše nemohou pokazit. Již natuty skončí výše než na deváté příčce (aktuálně jsou osmí s dvoubodovým náskokem na Swansea), což značí jejich nejlepší umístění v elitní soutěži od sezony 1980-81. Nikoho tak nebude nějak zásadně štvát, pokud WBA na United nevyzraje ani na počtrnácté v rámci Premier League.

Ani podruhé za sebou se v základní jedenáctce Red Devils neobjeví řádně propírané jméno Waynea Rooneyho - tentokrát z ne tak kontroverzního důvodu; kritizovaný "Wazza", jenž formálně požádal o přestup, akorát chce být s manželkou Coleen při porodu druhého potomka. Rafael se potom na trávníku neukáže kvůli karetnímu trestu.

Steven Reid si sice z týden staré porážky s Norwichem (manažer Clarke onen výkon popsal jako nejstrašnější v sezoně) odnesl menší zranění, v sestavě Albionu by ale nakonec přeci jen nemusel scházet. Marc-Antoine Fortuné může hrát po vypršení banu.

Pořádně živo bude na závěr sezóny také na White Hart Lane, kde domácí Spurs budou na dálku soupeřit s nedalekým rivalem o vysněnou čtvrtou příčku a tím pádem šanci o postup do Champions League. Domácí se však kromě vlastního umění musejí spoléhat také na zaváhání AFC.

Zmíněný čtvrtý flek je ostatně pro Kohouty svým způsobem zakletý: celek ze severu Londýna se dlouho nemohl na vysokou metu propracovat, poté se to konečně pod vedením Harryho Redknappa povedlo (psala se sezóna 2009/2010 a Tottenham si zapsal do této chvíle rekordních sedmdesát bodů!), rok nato přišlo úspěšné vystoupení v milionářské soutěži, kde se ambiciózní družina propracovala až do čtvrtfinále (nad domácí síly byl madridský Real). Následující sezónu však vyfoukl kýženou pozici Arsenal a ještě o poznání větší křivdu cítili Spurs před rokem...

...místenka do předkola Ligy mistrů se severolondýnské ekipě před dotírajícími soupeři povedla uchránit, ovšem nakonec se slavit nemohlo - Chelsea sice zakončila ligovou sezónu až na šesté pozici, ale jakožto vítězi nejprestižnější evropské klubové soutěže jí připadla právě čtvrté příčka! Domácí navíc mají skvělou formu a za posledních 21 ligových mačů prohráli pouze dvakrát (tím se může chlubit pouze Man Utd).

To Mackems se zdaleka takovou bilancí pochlubit nemohou: SAFC dokázal z posledních čtrnácti vystoupení mezi anglickou elitou urvat pouze dvě vítězství (na hřišti Newcastlu a proti Evertonu), které shodně zaznamenal už nový manažer Paolo Di Canio. Horkokrevný Ital si ze svých oveček rozhodně nebere servítky a dokonce pohrozil zkrácením letní dovolené, pokud hráči duel neodehrají naplno.

Benoít Assou-Ekotto dokázal vykurýrovat poraněný kotník a je pro veledůležité utkání připraven nastoupit od první minuty. To se však netýká Sandra a dvojice beků Kaboul - Gallas.

Podpořit útočnou potenci Černých koček nebudou moci Stéphane Sessegnon a Craig Gardner, které shodně zastavil disciplinární trest. Třetí nejlepší střelec do party je poté s poraněným kotníkem vyřazený již od konce března (dohromady zaznamenali 24 ze 41 ligových branek SUFC!). Šanci by tak opětovně mohl dostat uzdravený Wickham. Proti svému kmenovému týmu nemůže hrát Danny Rose.

Bez emočního přídavku, ale pořád o něco se bude hrát na St. Mary’s. Jak domácí Southampton, tak hosté ze Stoke-on-Trent už jsou sice zachráněni, stále ale ještě mohou inkasovat dosti rozličné finanční bonusy. Oba celky se mohou jednou provždy usadit na 10. i 17. příčce, které rozděluje pěkně tučných pět milionů...

Zatímco QPR ani Readingu se výměna manažera v průběhu sezony nevyplatila, Soton na ní jednoznačně vydělal. Mauricio Pochettino nejenže Saints relativně v pohodě zachránil, on z nich mimoto udělal celkem spolehlivý stroj na body, který zvládne zabojovat doma i venku (vesměs srovnatelně) a z jehož fotbalu jde konečně respekt - rovněž s ohledem na příští ročník(y).

Ať už to každopádně Sotonu půjde dále jakkoliv, záchrana elitní soutěže po takhle otřesných úvodních deseti kolech (čtyři body, poslední příčka); to jest minimálně dobrý příslib. Většinou to přeci bývá tak, že nováčci buď od počátku jedou na sestup, nebo jdou kontinuálně dolů a mají slabší jara - Southampton je v tomto celkem výjimečným jevem.

Naopak záchrana Potters má jaksi smíšenou příchuť, která rozhodně nenabývá čistě sladkého charakteru. I pokud Stoke na jihu Anglie vyhraje (a že venku letos naplno bodoval všehovšudy dvakrát), dostane se na 44 bodů, což je pořád jeho absolutní minimum v rámci Premier League. Dříve to bylo dvakrát 45, jednou 46 a v sezoně 2009/2010 dokonce 47 korálků. Navíc zrovna na St. Mary’s borci z kraje Midlands obyčejně neslaví, respektive ještě nikdy neslavili - v Southamptonu totiž posledně triumfovali roku 1980, kdy ještě Saints sídlili na starém The Dell.

Poslední tři mítinky těchto mužstev registrovaly úchvatných 16 branek, takže se snad máme na co těšit, když už pořádně o nic nejde. Komplikací by pro nezaujatého diváka mohla být absence 14gólového Rickieho Lamberta (záda), ale i talentovaného levého beka Lukea Shawa (virus), jejichž zdravotní stavy budou zhodnoceny ještě těsně před výkopem. Ofenzíva Sotonu dříve už tak dost utrpěla, když byl suspendován Gaston Ramírez - s platností i pro toto klání.

Vedle Ramíreze zmeškají samotnou koncovku ročníku také dva další suspendovaní borci, obránce Danny Fox (Soton) a záložník Charlie Adam ze Stoku. Tony Pulis takto musí tím spíš doufat, že poprvé od konce dubna bude mít k dispozici Whelana, kterého stále pobolívají třísla.

Dopadlo to víceméně tak, jak si fanoušci Arsenalu přáli. Sice vyhrál i Tottenham, zároveň má ale Newcastle jistou záchranu - a Gunners proto v závěrečném kole mají vše ve svých rukou na hřišti soupeře, který ke konci ročníku už několikrát ukázal, že mu věci kolem mohou být docela dobře ukradené.

Straky v lednu posílilo množství frankofonních hráčů, za což se Pardewovi dostalo kritiky nejen okamžitě, ale i s odstupem. Po čase se totiž ukázalo, že Sissokovi a spol. na osudu nového zaměstnavatele až tak nezáleží, takže Magpies do měření sil s QPR - které je definitivně zachránilo - uhráli všehovšudy jednu výhru v sedmých kolech a mimoto inkasovali debakly od Man City, Sunderlandu (doma, od úhlavního rivala!) i Liverpoolu (doma, 0:6!).

Alan Pardew, jenž loňskou sezonu uzavřel coby oficiální manažer roku se sedmiletou smlouvou v kapse, byl tedy rázem jedním z adeptů na vyhazov. Ten teď sice nepřipadá v úvahu, nicméně ulevit si výhrou nad zvučným klubem, to by Pardew uvítal v každém případě. Ovšem Arsenal finišuje docela na výši. Devět kol nenachází přemožitele, jen dvakrát přitom remizoval. Minule si už i konečně dominantně smlsl na Wiganu, jakkoliv mu opět zabralo relativně dlouhou dobu dostat se do ráže.

Tak jako tak nicméně Gunners protrhli táhnoucí se střeleckou mizérii (v předešlých čtyřech utkáních vsítili třikrát!) a mohli by tak teoreticky být připraveni zopakovat si úchvatné prosincové vzájemné střetnutí se stejným sokem. Tenkrát kalendářní rok uzavřel 10gólový debakl 7:3; co potom uzavře celičkou sezonu?

Zatím těžko odhadovat, každopádně už teď je nad slunce jasné, že ročník alespoň na trávníku neuzavře ani jeden z brankářů Newcastlu Krul-Elliot. Prvně jmenovaný je zraněný, přičemž jeho záskok se před týdnem nechal vyloučit. Emotivní rozlučku s kariérou si tak odbude nesmírně populární Steve Harper.

Arsene Wenger bude mít po třech zápasech znovu k dispozici svého fakticky jediného hrotového útočníka Oliviera Girouda. Velmi nejistý je start Artety, povolán do akce tak možná bude muset být Jack Wilshere, jenž dohrává sezonu pod injekcemi.

Dvanáct měsíců zpátky to byli Roberto Mancini a Paul Lambert, kdo připravoval Man City s Norwichem na závěrečné kolo. Citizens na jeho konci slavně ukončili 44leté čekání na mistrovský titul, zatímco Canaries si zajistili nejvyšší umístění v elitní soutěži za posledních 18 let. Teď jsou oba lodivodové fuč a stejně tak i ryzí radost...

Konkrétně u Kanárků to asi nebude takový sešup. Každý čekal, že jejich druhý rok mezi smetánkou bude tím složitějším rokem zároveň. Odmítnout to mohla snad jen šňůra 10 zápasů bez porážky mezi říjnem a prosincem. Pomalu celé jaro se už pak ale Norwich dosti trápil a nakonec může být docela rád, že se o záchranu nebije až dodnes. Jejich nejvyšší výhra v ročníku (4:0 nad WBA) nicméně o minulém víkendu bohatě stačila.

Canaries si teď tedy v klidu mohou vychutnat prestižní výjezd na půdu již jistého vicemistra Anglie, který se utápí v depresích. Po dvou letech opět sezona bez trofeje, prohrané finále FA Cupu s podceňovaným Wiganem a bez větších okolků nezvládnutá jízda za obhajobou - na to všechno už před posledním víkendem doplatil druhý kouč "bohaté" éry City Roberto Mancini.

V čele s caretakerem Brianem Kiddem následně bleděmodří poměrně snadno zvítězili v Readingu a na pozitivní notě hodlají ročník zakončit také proti soupeři, s nímž obyčejně nesehrávají nešťastné, ba ani na góly chudé duely. Výhry 5:1, 6:1 a nejčerstvěji 4:3 snad hovoří samy za sebe...

Norwich City kráčí do finále ročníku 2012/13 s jediným dlouhodobým absentérem, a to Andrewem Surmanem (koleno). Chris Hughton mimoto na předzápasové tiskové konferenci vyloučil start Michaela Turnera, takže se dá očekávat, že Canaries budou pokračovat ve stejném složení, v jakém slavně udrželi ligu - čili i s Ryanem Bennettem na stoperu vedle oficiálního hráče sezony Sebastiena Bassonga.

V úterní dohrávce, způsobené účinkováním v FA Cupu, si menší zranění přivodili Kolo Touré s Kunem Agüerem, jejichž těla teď Kidd nemusí a zřejmě ani nebude přetěžovat. Další stopeři Kompany s Nastasićem byli stejně šetřeni po finále a do útoku se pravidelně dere Džeko. Zabaleta se vrací z trestu.

Osmatřicáté kolo Premier League s sebou přinese i jedno velké loučení ve městě Beatles, kde se po dlouhých šestnácti letech věrných služeb rozhodla dát Liverpoolu a vlastně celé kariéře sbohem klubová ikona Jamie Carragher. Skromný obránce na rukáv navlékne kapitánskou pásku.

Konec sezóny dává mimo jiné prostor k bilancování a hodnocení právě uplynulého ročníku a tato fakta budou jistojistě zajímat všechny liverpoolské fanoušky, jejichž oblíbený klub se vlastně za rok pod vedením manažera Brendana Rodgerse pořádně "nehnul z místa". Minulý sled osmatřiceti zápasů Reds zakončili na osmé příčce a s dvaapadesáti body na kontě - letos přišlo oboustranné vylepšení, ale na druhý pohled zůstane LFC bez pohárové účasti. Tuto sezónu se hrála díky úspěchu ve finále League Cupu (proti Cardiffu) alespoň méně prestižní Evropská liga.

Na druhém břehu naopak jednoznačně smutní... Velkolepé plány při postupu mezi smetánku vzaly brzo za své, Rangers se tuhle sezónu od začátku pohybují na úplném chvostu pelotonu, přičemž kýžený obrat k lepšímu nenastal ani po příchodu "spasitele" Harryho Redknappa, kterému nepomohlo ani plně využité zimní přestupové okno. QPR tak po Derby a Sunderlandu (jedna a tři) získalo nejméně výher (zatím čtyři).

Daniel Agger, Steven Gerrard a Luis Suárez, tak přesně tyhle hvězdy a opory budou u posledního zápasu svého kamaráda chybět. To se netýká Martina Škrtela, jenž vyléčil nemoc.

Velké problémy momentálně řeší hostující střelecká kometa (šest branek ve třinácti ligových kláních stačí na titul "nejlepšího klubového střelce") Loïc Rémy, který si ve středu od policie vyslechl obvinění ze znásilnění, i přesto však bude svému chlebodárci k dispozici. Tohle vyhlášení se ovšem netýká zraněné trojice Adel Taarabt, Shaun Wright-Phillips a Dudley Campbell.

We know what we are, we are champions of Europe! Tato slova zněla Londýnem ve středu v noci, když Branislav Ivanović zahalil na necelé dva týdny Starý kontinent do modré. Chelsea napravila zpackanou sezonu, v níž přišla o řadu trofejí až v samotném závěru soutěže, a odnesla si zlato alespoň z finále Evropské ligy. Stala se tak úplně prvním týmem v historii, který se honosí titulem vítěze Ligy mistrů i Evropské ligy zároveň.

Stále však má o co hrát. Na třetím místě tabulky Premier League má sice k dispozici dvoubodový náskok na čtvrtý Arsenal, jenže přímý postup do Ligy mistrů je přeci jenom lepší než "jen" kvalifikace. A tak Chelsea musí pro jistotu "bronzu" porazit Everton. V případě prohry musí spoléhat na zaváhání Gunners v Newcastlu a když dojde k remíze, bude záležet i na výši eventuelního vítězství červenobílých. Když Chelsea získá bod a Arsenal všechny tři, přičemž zvítězí o gól a zároveň dnes vsítí o dva více než Blues (např.: Chelsea 0:0, Arsenal 2:1), dojde k absolutní shodě - bodů, skóre i vstřelených branek - a rozhodnout bude muset play-off duel ve Villa Parku 26. května.

Motivaci tak má zřejmě větší londýnský klub. Everton mu však v žádném případě nedá zadarmo ani metr hřiště. Končící trenér David Moyes by navíc rád uzavřel svoji jedenáctou sezonu u Karamelek výhrou, která by znamenala navýšila počet bodů Toffees na rekordních 66 - více v historii novodobé Premier League Everton nikdy nezískal.

Utkání se však ponese zcela v duchu loučení. Na obou stranách dojde k úplně posledním minutám (u některých končících) na trávníku v dresu svého klubu. Chelsea po sezoně s největší pravděpodobností opustí brankáři Hilário, Ross Turnbull, Yossi Benayoun, Florent Malouda a především Paulo Ferreira. Portugalský obránce je po Lampardovi a Terrym nejdéle sloužícím fotbalistou u Blues společně s Petrem Čechem. Dá se tak očekávat, že se na hřiště podívá, ne-li v základní sestavě.

Everton bude dnes naposledy koučovat již zmíněný manažer David Moyes, jenž po odchodu Sira Alexe Fergusona do důchodu míří na horkou lavičku Red Devils. S Toffees se rozloučí i další legenda, končí kapitán Phil Neville, jemuž ovšem labutí píseň na zeleném pažitu nedovolí bolavé koleno. Jinak bude moci loučící se Skot využít to nejsilnější, co jeho kádr nabízí.

I na lavičce Chelsea bude svůj úplně poslední (pokud tedy nedojde ke scénáři s play-off zápasem o třetí místo) utkání řídit odcházející manažer. Rafael Benítez, přes velkou nepřízeň fanoušků získal alespoň minimální sympatie a loučí se s grácií. Na hřiště však nepostaví kapitána Johna Terryho, kterého stále trápí kotník, ani suspendovaného Ramirese. Mohl by se nicméně vrátit John Obi Mikel, jenž již svůj šrám vyléčil, Oriol Romeu nebo Marko Marin.

Dva naprosté extrémy na sebe narazí na waleské půdě, a zatímco Swansea může ještě vylepšit už tak historicky nejúspěšnější sezónu mezi elitní společností, Chalupáři se potřetí do vrchní poloviny jistojistě neprocpou.

Osmé místo na ligové scéně a vyhraný League Cup, tak přesně tohle označení může po konci sezóny platit pro skromný domácí tým, který od předloňského postupu do Premier League nepřestává udivovat... Minulý ročník se Swansea pod vedením manažera Brendana Rodgerse nečekaně podívalo až na jedenáctou příčku a tuto metu nyní pod stejně ambiciózním Michaelem Laudrupem ještě vylepšilo, přičemž už jistá je pro nedávného zelenáče první polovina tabulky!

Londýnský tým vykazuje o poznání smutnější rozpoložení a koneckonců se ani není čemu divit. FFC se po nadějném rozjezdu potýkalo s výpadky formy a momentálně hosté čekají na tříbodovou dotaci už sedm utkání (na body pak pět)! Dlouhodobě stárnoucí mužstvo tak prodělá další omlazující řez (deseti hráčům končí smlouvy nebo hostování) a k tomu se neustále spekuluje o konci samotného Martina Jola.

Těsnou porážku z Old Trafford se pokusí odčinit totožná základní sestava a připraveni tak stále nebudou Michael Vorm a Ki Sung-Yueng. Z druhého tábora nemůže hrát distancovaný Steve Sidwell (čtyři zápasy) a hrát stále nemůže také zkušená trojice Diarra, Davies a Dejagah.