Premier League - preview 14. kola

Premier League je nesmírně vrtkavou soutěží a do Vánoc zbývá ještě dosti času, i tak se ale už nyní neštítím zkonstatovat, že jednoznačně nejpříjemnějším překvapením podzimu bude Clarkeovo WBA. Ať už jde o soudržnost, práci papírově bezejmenné defenzívy či samotnou vizitku muže, který do letoška působil maximálně v roli asistenta - všechno spojené s Albionem bere dech. Výlet do Walesu může vše akorát potvrdit.

Vyvrátit asi těžko, neboť Liberty Stadium se samozřejmě nikterak samo nevykrádá. Každý si jistě vzpomene, jak vytrvale a s jakou grácií (dlouho trvalo, než se tu vůbec někdo trefil) odolávalo loni; letos to už sice není taková pohádka, nicméně pořád tu Labutě zůstávají poraženy všehovšudy jedinkrát ze sedmi pokusů. Že se tu hned čtyřikrát rodil remízový výsledek, to pro teď nechme stranou. Swansea zkrátka před domácím publikem málokdy padá k nohám soupeřů, a to je prostý fakt.

Přitom kdyby její kouzlo pro jednou zlomilo právě WBA, bylo by to několikanásobně větší překvapení. Tedy, samozřejmě, aktuálně jde o třetí nejsilnější tým soutěže, už čtyři kola bodující výhradně naplno...ovšem Swansea, to vždy bývala jiná káva. Loni Velšané Albion udolali jak doma, tak venku; a na vlastním stánku mu nepodlehli od konce druhé světové války! Zdá se tedy, že by Throstles onen nejlepší start do sezony (pokud bereme v úvahu právě úvodních 13 kol) od ročníku 1953-54 nemusel být na Liberty Stadium k ničemu.

Hned za tři čtvrtiny oné aktuální šňůry bez ztráty bodu WBA zčásti vděčí brankářské dvojce a Boaz Myhill si podle všeho pobyt mezi třemi tyčemi ještě notně prodlouží. Fosterova třísla zřejmě vyžadují další operaci. Větším problémem by každopádně mohla být případná absence stopera Jonase Olssona, který utrpěl menší zranění o víkendu.

Jako by nějaká chřipka zmítala kabinou Swansea. Zatímco Luke Moore se z nemoci právě vyvlékl, stejný neduh potkal jeho kolegu z útoku Dannyho Grahama, takže na hrotu opět bude figurovat buď Shechter, nebo Michu. Ještě více by Laudrup případně postrádal De Guzmána, jenž není úplně fit po víkendovém klání s Liverpoolem.

Před sezonou i krátce po jejím startu mohly být svorně odepisovány, nakonec ale celky Southamptonu a Norwiche jdou do vzájemného souboje na pozadí několika ryze pozitivních výsledků. Saints se naladili dvěma po sobě jdoucími výhrami a čerstvě i premiérovou nulou mezi smetánkou; Canaries už šest kol dodržují režim doma výhra-venku remíza.

Znají to oba moc dobře - těžké časy. Norwich ještě 19. října neměl na štítě jediný skalp, ba naopak sotva prodělal dva debakly. Pak se ale neskutečně odrazil proti Arsenalu a od té doby zůstává neporažen. Výsledkem je uspokojivá třináctá příčka; vedlejším produktem všehovšudy dvě inkasované branky v oněch šesti zápasech.

Soton naproti tomu udělal první výhru o měsíc dříve než jeho dnešní soupeř, avšak poté následovalo šest kol bez vítězství, hned čtyři porážky - a právě proto teď Adkinsova parta i přes parádní zlepšení může do příštího kola setrvat v sestupové zóně. Aby tomu zabránila, musela by zkompletovat triumvirát.

Oba celky se naposledy střetly ve třetí lize; a není tomu vskutku nikterak dávno, vždyť už tehdy proti sobě stanuly ikony současných výběrů - Rickie Lambert na jedné straně, Grant Holt na straně druhé. Koneckonců dříve poměrně tradiční účastníci Premier League pospolu opouštěli nejvyšší patro roku 2005 a pak také ruku v ruce spadli ještě o jedno poschodí níže. Teprve zpátky nahoru se Kanárci začali šplhat o jednu sezonu dříve než Saints.

Vzhledem k oněm dvěma výhrám se dá očekávat, že Nigel Adkins nebude sahat do osvědčené sestavy, jakkoliv se hraje náročné vložené kolo. Buď, jak buď, stav marodky každopádně zůstává neměnný - dále na ní trčí pouze Chaplow s Richardsonem.

Velmi nešťastně a především tedy předčasně skončilo pro brankáře Johna Ruddyho měření sil s bývalým zaměstnavatelem z Goodison Parku. Jednička Norwiche si následky ponese i přes vložené kolo, v pohotovosti opět bude muset být Mark Bunn. Mimoto se Hughton opět bude muset rozhodovat, zda již postaví donedávna zraněného Martina či zda díru po marodu Turnerovi znovu zalepí Bennettem.

Tři porážky v řadě, to nenaladí žádný tým. Zvláště pak ne celek, který je zraněními sužován tak, jak jimi v posledních týdnech trpí právě Newcastlu. Ale o tom až v dalších odstavcích. Hra Magpies se absolutně nedá srovnat s tím, co předváděli ve druhé polovině minulé sezony, a je možná na čase vrátit se zpátky na zem.

Newcastle ve všech soutěžích nevyhrál již šest zápasů v řadě. I přes dvě remízy v Evropské lize si však už postup do jarní vyřazovací části zajistil a zde tak pro ambiciózní celek nic "nehoří". O poznání horší je to v lize, kde si Pardewovi svěřenci připsali už třetí prohru v řadě. Před selhání v Southamptonu navíc neuhráli bod ani se Swansea a proti West Hamu - obě klání přitom odehráli před vlastním publikem.

To Stoke si v poslední době nemůže na výsledky stěžovat. Za posledních pět zápasů sice vstřelili hráči Tonyho Pulise pouhopouhé tři branky, jenže i tak to stačilo na dvě remízy a dvě nejtěsnější výhry. Tři body brali Potters jak proti Queen’s Park Rangers, tak minulé kolo proti dalšímu klubu ze západního Londýna - Fulhamu.

Co může být vzpruhou pro Newcastle, jsou nejčerstvější vzájemné zápasy. V minulém ročníku Premier League si Straky proti Stoke připsaly velmi vzácný "double" a v obou utkáních dokonce houževnatému celku nasázely po třech brankách. Na Britannia Stadium vyhrály 3:1, doma dokonce smetly Stoke třemi góly bez ztráty kytičky.

Jak už jsem zmínil v úvodu, Magpies trápí velké množství zraněných hráčů. Z těch nejdůležitějších jsou mimo hru stoper Steven Taylor a záložník Yohan Cabaye. Řízný bek je se stehenním svalem mimo hru alespoň do února, stejně jako francouzský špílmachr, jemuž operace třísla znemožní start rovněž do druhého měsíce roku 2013.

Naštěstí se vrací alespoň kapitán Fabricio Coloccini, jenž po stopce za červenou kartu po faulu na Suáreze konečně může hrát. Hatem Ben Arfa ale zřejmě opět zůstane pro zápas se Stoke na marodce. Potters pak budou postrádat dvojici hráčů, Michael Owen se teprve vrací do tréninkové zátěže a Andy Wilkinson stále laboruje s bolavými zády.

Osm zápasů. Tak dlouho trvá ligová neporazitelnosti svěřenců Brendana Rodgerse. Škoda jen, že většina z těchto utkání skončila pro Reds dělbou bodů, jinak by se Liverpool nacházel na úplně jiných příčkách než dnes.

Nápovědu, proč tomu tak je, nabízí pohled na liverpoolské střelce. Vezměme si jen právě tu osmizápasovou sérii bez porážky. Liverpool v těchto střetnutích nastřílel třináct branek a hned pod 11 se podepsal Luis Suárez. Uruguayský kanonýr osm gólů sám dal, na dva přihrál a k poslednímu mu dopomohl vlastním gólem Leighton Baines. A to nezapomeňme na regulérní gól právě proti Evertonu, který mu sudí nesprávně neuznali.

Suárez opravdu předvádí úžasné výkony, kterými táhne Liverpool pryč ze sestupem zavánějících pozic. Bohužel mu ani jeden ze spoluhráčů není schopen zdatně sekundovat a dá se tak s nadsázkou říci, že je na to v červeném týmu tak trochu sám. Sama o sobě pak hovoří střelecká statistika Reds. Po Suárezovi, nejlepším šutérovi Premier League, jsou dalším nejlepším střelcem Liverpoolu vlastní branky soupeřů.

Stejný počet gólů jako kontroverzní gólostroj z Jižní Ameriky v rámci ligy nastřílel ve všech soutěžích i Jermain Defoe. A právě na něj se při nucené absenci Adebayora bude upírat největší pozornost obránců z Anfield Road.

Na White Hart Lane to však nebude žádná legrace. Tottenham totiž neprohrál ve vzájemných střetnutích s Liverpoolem už čtyřikrát po sobě a hned tři utkání vyhrál. Co však Andrého Villas-Boase musí strašit, je ligová forma - až v neděli totiž Spurs přerušili třízápasovou šňůrku porážek a v miniderby porazili West Ham 3:1.

Tottenham se kromě ztraceného sebevědomí navrací i středopolař Sandro, který povstává z marodky a pro šlágr s Liverpoolem byl shledán zdravým. Suspendovaný je již zmíněný Adebayor, mimo hru pak Parker, Assou-Ekotto i Kaboul.

Stejně jako Sandro, i jeden hráč Reds se po zranění vrací do zátěže. Devatenáctiletý André Wisdom se dostal z problémů s kolenem, které ho vyřadily z víkendového programu. Do utkání se nicméně nezapojí Lucas Leiva. Brazilský záložník sice odehrál v pátek hodinu za rezervu, ale pro ostrý duel Premier League ještě připraven není.

Chelsea sice hraje ve středu s Fulhamem, ale fanoušci evropského šampiona stejně budou patrně ještě mnohem více řešit jejich nového manažera, tedy přesněji řečeno dočasného manažera. Rafa Benítez se okamžitě po svém příchodu stal nepřítelem číslo jedna a fanoušci mu to dali při jeho debutu proti Manchesteru City jasně najevo. Navíc v protestech chtějí pokračovat...

Pravděpodobně by se však měli nad svým chováním zamyslet, protože tím, že budou nenávistně pokřikovat na chlapíka stojícího u "jejich" střídačky toho příliš nevyřeší a navíc budou škodit jen a jen Chelsea. Ta by potřebovala po nedělní remíze s vedoucím Manchesterem City naplno bodovat, obzvlášť když se jí to v lize nepovedlo už pět zápasů v řadě. Také právě Rafa Benítez bude vítězství potřebovat. On by vůbec potřeboval nejlépe všechny zápasy, ve kterých Blues povede, protože jen tak má šanci, že si fanoušky nakloní na svou stranu.

Proti Fulhamu má vynikající příležitost tuto sérii načít. Západolondýnské derby je totiž oblíbeným mačem Chelsea, která v něm už šest a půl roku nepoznala hořkost porážky, a to se za tu dobu odehrálo už třináct duelů. Zápasy to ovšem byly vždy vyrovnané a jen třikrát si Blues odnesli vítězství o více než jeden gól. Poslední tři ligové duely s Fulhamem navíc skončily remízou. Když to ale vezmeme ještě více zeširoka, výhra Fulhamu před šesti lety na Craven Cottage byla dokonce jedinou za posledních 32 zápasů, v přepočtu na roky za zhruba 33 let.

Navíc také Cottagers se nacházejí v podobě tmavé sérii jako jejich středeční soupeř. V Premier League rovněž pětkrát v řadě nevyhráli a hrozí jim, že letos poprvé odejdou poraženi třikrát v řadě.

Chelsea sice bude bez svého kapitána Johna Terryho, Franka Lamparda a Daniela Sturridge, ale přesto bude favoritem. Na život bez Lamparda si Chelsea v posledních týdnech více než zvykla, jelikož je anglický záložník neustále mimo hru, a také s absencí Terryho mají na Stamford Bridge bohaté zkušenosti. Navíc se do hry nejspíš vrátí Gary Cahill, jenž kvůli nemoci o víkendu absentoval.

Také Fulham hlásí absenci v obraně a také jde o důležitou postavu. Na Chelsea kvůli trestu nenastoupí Brede Hangeland. Zranění ze hry vyřadí Alexe Kačanikliče, Bryana Ruize, Kierana Richardsona a Simona Daviese.

Při středečním večeru se mimo jiné střetnout dva z nejuznávanějších lodivodů historie Premier League; zároveň dva celky, které už několik let neotřesitelně patří do top 6. A jakoby návdavkem také dvě mužstva, z nichž jedno je ve vzájemných soubojích bez pochyby nadřazené tomu druhému. Že to nebývá zvykem? Inu, Arsenal si Everton vskutku oblíbil, to jest prostá skutečnost.

Stačí vzít v potaz posledních 10 ligových soubojů těchto celků. Třiadvacet bodů pro Arsenal, dva pro Everton - šílená nerovnováha. Navíc kdekdo si ještě teď vybaví onu potupu v úplně prvním kole sezony 2009/10; tehdejší prohra 0:6 zůstává tou nejhorší domácí v podání Karamelek od roku 1958.

Na druhou stranu opakování něčeho takového si teď těžko někdo může připouštět. Vždyť přihlížíme docela jinačímu podzimnímu Evertonu, než na jaký jsme bývali zvyklí. Toffees sice v poslední době raději remizují, než vyhrávají (poměr pět ku jedné od začátku října), na druhou stranu se stále drží na pohárových příčkách, ba dokonce před Arsenalem.

Ten naopak zkraje ročníku opětovně lámal rekordy - zase jednou byl tím nejchudším mančaftem Wengerovy éry, co se startů do nové sezony týče; stejně jako loni. Nakonec i přesto, že se o Gunners mluví jako o souboru v krizi a o Evertonu spíše jako o příjemně překvapujícím ansámblu, bodový rozdíl mezi oběma celky odpovídá jedničce; stejně jako odlišnost v postavení v tabulce. Kanonýři možná sice na cizích hřištích už tři kola čekají na plnohodnotný zářez, zrovna Goodison Park je každopádně stále tím ideálním místem, kde mizérii prolomit. Alespoň papírově.

Ztěžujícím prvkem by nicméně mohl být přehršel dobrých zpráv, které se z tábora Evertonu nezadržitelně valí. Z trestu venku je nejlepší střelec týmu Fellaini, v pořádku by měl být další tahoun Mirallas a po delší době zřejmě i Gibson, jenž se bude při absenci Nevillea jedině hodit.

Arsenal si zatím musí vystačit akorát s návratem Thea Walcotta, jehož tentokrát problematické rameno netrápilo dvakrát dlouho. Rosický už trénuje na nejvyšším možném stupni, Wenger si ho však ještě nějakou dobu pošetří; to samé lze říct i o Santosovi s Diabym.

Bývaly časy, kdy Red Devils pravidelně označovali Kladiváře za nejméně oblíbeného soka, klasické rivaly nepočítaje. Jenže to už je nějakých sedm, osm let, co West Ham na věhlasného soka vyzrál dokonce třikrát po sobě - teď je situace opačná. West Ham proti vicemistrovi čeká na bod už sedm ligových utkání v řadě.

Ba ještě hůř. Jestliže jsem v prvním odstavci zmínil jednu památnou šňůru, která mimochodem obsahuje i senzační výhru na Old Trafford v závěrečném kole ročníku 2006/07, jež tenkrát West Ham zachránila v nejvyšší soutěži; nebylo by fér, kdybych vynechal další sérii, kde tentokrát v roli hlavního klaďase vystupují ďáblové. Konkrétně mám na mysli šest po sobě jdoucích vzájemných střetnutí ve všech soutěžích, po dobu jichž se Hammers nedokázali ani jednou prosadit! Vskutku: od 29. října 2008 až do začátku dubna 2011 Londýňané nepřetržitě mlčeli.

Otázkou přitom je, zda WHU tentokrát může pomýšlet na nějaké ofenzivní zázraky. V defenzívě sice působí stabilně, koherentně (jakkoliv "trojka" od Tottenhamu dvakrát přívětivě nezní), avšak už pět kol nejde nad jednu vstřelenou branku na utkání - což tedy vskutku není nic moc. Jedině vítat ovšem Sam Allardyce může víkendový zlom v Carrollově potenci. Vlasatý útočník se konečně dočkal premiérového zásahu a Kladiváři doufají, že nyní dovede navázat i na Old Trafford, kde to oni sami historicky vůbec neumějí.

Impotenci Hammers se nelze moc divit vzhledem k tomu, že jim neustále rotují obě křídla. Jednou je zraněný Jarvis, podruhé Benayoun (dnešní případ) a stabilně na marodce dlí Vaz Te (rovněž dnešní případ). Jarvise tak patrně bude muset opět doplnit Maïga, neboť ani další muž pro krajní prostory, Jack Collison, nebude v pořádku.

Lídr tabulky se bude muset obejít bez svého dvorního dispečera Paula Scholese, který zůstane na tribuně coby trestanec; nahradit by ho měl Anderson. Dále se dá očekávat, že sotva uzdravený Fletcher nezvládne dva zápasy v pěti dnech, takže MU dost možná nastoupí s kompletně obměněným středem pole. Valencia má problémy s kyčlí a rovněž by mohl absentovat.

Rudí ďáblové se dívají na svého rivala s náskokem jednoho bodu a to chce přirozeně družina trenéra Manciniho změnit. Pokud ale chtějí hosté z Manchesteru pomýšlet na pozici lídra, musí bezpodmínečně vyhrát ve Wiganu.

Tým z modré poloviny Manchesteru sice v sezoně ještě neprohrál, ale ani tento fakt automaticky neznamená první příčku. Po pěti remízách náleží City až druhé místo za konkurentem o titul. Latics nastupují na domácí trávník povzbuzeni poslední výhrou, a tak se dá očekávat napínavý duel.

Číslovka "13" sice všeobecně nebývá považována za nejšťastnější, to ale neplatí pro Wigan. Domácí hráči ve třináctém kole totiž udolali hosty z Readingu a získali cenné tři body. Zápas to byl hodně vypjatý, rozhodujícího gólu jsme se dočkali až v nastaveném čase druhé půle, když svůj hattrick završil záložník Jordi Goméz. Na podobný kousek by Latics rádi navázali také tváří v tvář poslednímu šampionovi. Některé trenéry by takový souboj podnítil k větší defenzivě, to ale domácí manažer zásadně odmítá.

"Nejsem manažer, který by vždy žádal čisté konto. Mně jde o vítězství," říká sebevědomě Roberto Martinéz a dodává: "Pokud můžete vyhrát a je potřeba vstřelit tři góly, budu ještě radši."

"Vzhledem k velkému počtu šancí, které jsme si dokázali vytvořit, to vypadalo, že můžeme být před vápnem velmi nebezpeční. To ukazuje, že tým začíná pomalu chápat strategii, kterou se chceme na domácí půdě prezentovat. A hlavně proti týmům, které spoléhají na dobře zorganizovanou defenzivu," ukazuje Martinéz klíč k úspěchu.

"Chce to trochu trpělivosti, ale nemůžu nijak kritizovat naši hru. Je dobré vidět, že jsme soupeře zatlačili. Když najdete způsob jak svého soupeře přestřílet, tak to beru daleko radši než čisté konto v každém zápase," uzavírá manažer Latics.

Domácí tým má mnoho hráčů na marodce, do utkání nezasáhnou například Albert Crusat, Ben Watson, Rio Miyaichi, Antolin Alcaráz a s největší pravděpodobností ani obránce Ivan Ramis.

Poslední tiskovou konferenci vedl místo manažera Manciniho jeho asistent, bývalý anglický reprezentant David Platt. Někteří novináři spekulovali o tom, že Manciniho absence je způsobena osmačtyřicátými narozeninami, které právě italský stratég slavil, ale to jeho asistent okamžitě popřel.

"Ne, není to jeho narozeninami. Zápasy následují hrozně rychle, je třeba se dobře připravit," říká Platt. Zkušený člen Manciniho týmu také neopomněl zmínit velmi dobrou defenzívu svého týmu z utkání proti Chelsea, které skončilo bez branek. Platt vyzdvihl především výkon mladého stopera Nastasiće. Srbský talent přestoupil do Anglie až poslední hodiny před ukončením přestupního období v rámci obchodování s Fiorentinou a zatím se jeho nákup vyplácí.

"Tohle je pro něj pocta. První zápasy si musel zvykat na odlišný styl fotbalu, ale adaptoval se velice rychle," neskrývá Platt nadšení ze svého svěřence.

Mancinimu bude určitě chybět obránce Gael Clichy, Francouz má problémy s kotníkem. Kromě něj pravděpodobně do hry nezasáhnou ani Jack Rodwell s Micahem Richardsem. Dobrou zprávou je ale zdravotní stav kapitána Kompanyho, který zvládl bez větších potíží prestižní zápas s Blues. Zvládne zastavit i útočníky Latics?

Harry Redknapp se stává světoběžníkem mezi trenéry v anglické Premier League. Angažmá v Queen’s Park Rangers už je jeho pátou zastávkou a jeho cíl je jasný. Podobně, jako když přebíral Portsmouth či Tottenham, úkolem jeho honby je udržení. S Rangers to však bude mít dle svých slov zřejmě vůbec nejtěžší...

Klub ze západu Londýna je naprosto rozložený. Hvězdami či přinejmenším zvučnými jmény nabitý tým je v obrovské krizi, ze třinácti zápasů probíhající sezony uhrál jen čtyřikrát remízu, jinak chodí od porážky k porážce. Poslední tři utkání znamenaly nulový zisk a Redknapp chce s tímto otřesným stavem konečně něco udělat.

"Nepotřebuji hráče, kteří po ztrátě míče rozhodí ruce do vzduchu a zůstanou stát. Chci jedenáct lidí, kteří budou schopni, kteří se neštítí dřiny a velkého úsilí. Pokud toho někteří hráči nebudou schopni, nevadí, postavím jiných jedenáct. Tenhle tým nenaplňuje svůj potenciál ani z části. Ale jen tvrdá práce nás posune vpřed," nechal se poměrně razantně slyšet Redknapp, pod jehož vedením zřejmě nebudou mít hvězdy na růžích ustláno.

Dnes půjde o zápas dvou trápících se týmů. V krizi je i Sunderland, který z posledních pěti zápasů ve všech soutěžích neprohrál jen jednou - a to se musel nechat hloupě vyloučit stoper Fulhamu Hangeland. Povzbuzeni vítězstvím 3:1 z Craven Cottage chtěli Mackems potvrdit svoji zlepšenou potenci doma s WBA. Povedlo se, dvě branky Black Cats vsítili, jenže inkasovali hned čtyřikrát.

Pro dobro Sunderlandu hovoří alespoň statistika vzájemných zápasů. V minulé sezoně to bylo vůbec poprvé, kdy se svěřenci Martina O’Neilla setkali s QPR na scéně Premier League a obě klání vyhráli. Stejně tak se stalo v Championship v ročníku 2006/07 a do pětice v řadě všeho dobrého zvítězili i v dubnu roku 2005.

Redknapp při svém debutu vítá zpět v akci dva důležité hráče. Pravý kraj obrany by měl po vyléčení nemoci obsadit José Bosingwa a do středu zálohy se navrátí kolenem soužený Park Ji-Sung. Sunderland naopak o dva hráče v utkání doma s West Bromwichem přišel. Zranili se John O’Shea a Lee Cattermole a ani jeden z nich si dnes nezahraje.

Aston Villa třízápasový maraton s elitními celky nakonec ustála se ctí. Pokud vysokou prohru s ManCity můžeme považovat za objektivní křivdu, zbylé dva protivníky birminghamští pořádně potrápili, až dokonce Arsenal i obrali o dva body. Teď jsou posíleni o manažera Lamberta a možná se dočkají i dalšího Bentova startu...

Paul Lambert, aby bylo faktům učiněno zadost, nesměl během zápasu s Arsenalem (0:0) na lavičku z důvodu svých nevybíravých komentářů na adresu rozhodčích, kteří vskutku značně ovlivnili průběh duelu s ManCity (0:5). Přesto se jistě bývalý lodivod Norwiche notně podílel na skládání základní sestavy a tedy i na další absenci Darrena Benta.

Ta nebyla úplně očekávaná, vždyť Villans teď vyšli střelecky naprázdno ve čtyřech z posledních sedmi ligových utkání, přičemž vlastní dělenou nejhorší ofenzívu soutěže. Přesto Lambert dál železně důvěřuje trojlístku Weimann-Agbonlahor-Benteke a odmítá dříve zraněného Benta stavět.

Navzdory úspěchu v podobě plichty se silnými Gunners upadla Aston Villa zpět do sestupové zóny; tím se však nikterak neodlišuje od svého dnešního soupeře. Reading totiž vinou pozdní bodové ztráty v klání s Wiganem klesl ještě pod birminghamské, takže se momentálně s devíti body a jedním zápasem k dobru hlásí o slovo z 19. příčky.

Brian McDermott si od příštích střetnutí slibuje "menší míru slitování" svých svěřenců; což jistě půjde ruku v ruce s požadavkem na zlepšení druhopoločasových výkonů (v tom jsou Royals v lize nejhorší, ačkoliv zrovna Villa jim pěkně dýchá na záda) či úkolem zlepšit defenzivní činnost zvláště po oné třígólové tržbě ve Wiganu.

Pro jistě napínavý souboj "o záchranu" možná Lambert nebude mít k dispozici svého stěžejního zadáka Rona Vlaara; kapitán týmu o víkendu nedokončil pro potíže s lýtkovým svalem. Na jeho místo si již brousí zuby Eric Lichaj.

Reading se znovu bude muset obejít bez Jimmyho Kebeho, jehož neopouští bolesti v tříslech, ale také bez trojlístku stálice mezi marody. McCarthy, Karacan i Guthrie již nicméně alespoň řádně trénují.