Eurozápisník IV. aneb Chyba Dagerstaala Švédsko dva body

Blízko blizoučko byli Švédové labužnické pozici pro boj o postup do semifinále, takhle ale budou muset obhájci titulu v posledním utkání vyhrát a ještě doufat v přízeň výsledků v dalších zápasech. O triumf nad domácím Polskem přitom přišli až v nastaveném čase z pokutového kopu. Odpolední duel pak zchladil medailové ambice Slováků, Anglie na rozdíl od Švédska vedení 2:1 udržela...

Jak je už od roku 2012 naším pravidlem, EuroFotbal také pro tento turnaj připravuje pravidelné zápisníky s analytickými poznámkami našich redaktorů. Stejně jako před dvěma lety se za každým utkáním malého Eura ohlédneme ve třech bodech na zápas, přičemž v tabulce vypíchneme výrazné individuality.

Jedinou změnou je absence "hráče zápasu dle WhoScored.com", která je daná jednoduše tím, že statistický server tentokrát šampionát jednadvacítek nemapuje, tudíž nemáme kde čerpat nutnou inspiraci...





1) Slováci byli technicky lepší, ale takticky zápas nezvládli. Hapalovi svěřenci oplývali potřebnou kreativitou v ofenzivě, byli nápaditější, odvážnější a zcela bezpochyby obecně šikovnější než jejich soupeř. Na technickou finesu podobnou piruetce Bera po dvaceti minutách se Angličani nezmohli celý zápas. Největší rozdíl byl v přímočarosti a rychlosti přechodu do útoku. Zatímco Albion po překročení půlící čáry zpravidla setrvával v apatickém tempu, naši východní sousedé při postupu k šestnáctce neustále přidávali.

Ve vypočítávání kladů můžeme klidně pokračovat - narážečky, kličky, souboje jeden na jednoho (a úspěšné!), to všechno se ve hře Slováků dalo najít. Byli dokonce lepší i v anglickém házenkářském přehazování míče ze strany na stranu, když se jim v závěru nevedlo favorita překvapit rychlým přechodem do ofenzivy. V těchto chvílích pracovali na větší délce, dařilo se jim aktivněji bourat hráz ve vápně, tvořit tak prostory pro přihrávku a dostávat obranu soupeře pod tlak. Jednoduše donutili Angličany běhat a situaci jim trochu ztížit.

Zápas bohužel pro Slovensko nerozhodla ryzí kvalita na míči, nýbrž odolnost a stoprocentní koncentrace. Anglie sice odevzdala spíš podprůměrný výkon, její fotbalisté však byli špatní pořád stejně; a týkalo se to především ofenzivní části hry. Škriniar a spol. si naopak neodpustili pár blikanců, které výrazně zkušenější anglické mužstvo dokonale potrestalo.

Dobrá organizace hry platila na Anglii celý první poločas, s širokou ofenzivní letkou protivníka si Hapal poradil tak, že vedle obranné čtyřky stavěl při bránění ještě krajní záložníky. Jednou se ale do této šestky nestihl zasunout Rusnák a byla z toho šance Redmonda předcházející prvnímu gólu. Při něm zase v bránění standardky selhal Zreľák, no a chyba Škriniara před brankou vítěznou snad ani komentář nepotřebuje...

2) Klasická anglická nekreativita je už pověstná, ale pořád nás dokáže ještě překvapit. Proti Švédsku to bylo ryzí trápení, jedna střela na branku, absence kolmých přihrávek, nulový moment překvapení. Jenže včerejší zápas byl v prvním poločase ještě strašlivější. Borci v modrém nebyli schopni celých 38 minut vyprodukovat jednu jedinou (!) vertikální přihrávku v ofenzivní třetině - až pak Ward-Prowse obloučkem našel ve vápně Abrahama, který pro jistotu míč vůbec nezpracoval. Nehledě na to, že stál v ofsajdu.

Angličané prostě pořád pokračovali v nesmírně tupé a impotentní hře, kdy při přechodu na polovinu soupeře setrvávali na rychlostním stupni 2 (při nejlepším), neřkuli dokonce zpomalovali. A to je pochopitelně úplně špatně. Občas si sice pěkně narazili, ale protože byli zoufale pomalí, dokázali to provést jen proti již pečlivě zformované obraně Slováků a zase se zmohli jen na centr. Statičnost okolo šestnáctky byla do očí bijící.

Nejhorší je, že tenhle systém nekonečných centrů byl snad i záměr. Anglie při útočení tvořila v záloze diamant a Redmond se posunul do útoku, aby vznikaly prostory na křídlech pro krajní obránce. Ti pak měli posílat míče do šestnáctky jako v páčky v Pinballu. Korunou na tom všem byla nominace Johna Swifta do role špílmachra a snad i nejvýše postaveného ze záložní řady. Hráč Readingu však (s výjimkou jedné povedené přihrávky) převzal spíš roli stigmatizovaného britského fotbalisty - atleta nekopu...

Kromě individuálních kvalit Nathana Redmonda tak zachránil favorizovaný tým až výpadek soupeřovy koncentrace. Během chvíle každopádně Angličané využili dvou mezer, dvakrát poslali směr brána Slováků vertikální pas - a jak to najednou šlo. Tohle by pro hvězdami z Premier League nabitý celek měla být mantra, které se ve zbytku utkání musí držet.

3) Albionu pomohlo i odvážné Boothroydovo střídání. Ne snad že by Mason Holgate odehrál v prvním poločase na pravé obraně špatnou partii - i když nutno podotknout, že právě on nebyl při gólu Chriena včas na první tyči. Šéf anglické jednadvacítky však musel do sestavy sáhnout a tenhle překvapivý tah mu vyšel na jedničku. Do jisté míry tak anuloval svůj přehmat s Johnem Swiftem v základní sestavě.

Křídelník Jacob Murphy totiž na kraji defenzivní linie neselhal, v obranné fázi naopak (s výjimkou úplného závěru) docela dominoval a se svým sokem - ať už to byl Mihalík nebo Haraslín - snadno držel krok. Dokázal proto zároveň využívat svých předností a podnikat po pravé straně ofenzivní výpady a posílat do šestnáctky kvalitnější centry než Holgate. Však taky jeden takový vedl k vyrovnávacímu gólu Anglie.

(mu)





1) Zdá se, že největším nepřítelem Poláků je brzké vedení. Stejně jako v duelu se Slováky i tentokrát do utkání vstoupili přímo fantasticky a po parádním průniku Kownackiho poprvé rozvlnil síť Moneta.

Vůbec v prvních dvaceti minutách to vypadalo na jednoznačnou záležitost - hráči Švédska totiž ztráceli v přechodové fázi jeden balón za druhým a svého soka tím vyslali do několika nadějně vypadajících brejků. Poláci však druhý zásah nepřidali a od té doby jako když utne. Na hřišti začala dominovat švédská parta, která dvěma zásahy těsně před půlí otočila vývoj střetnutí.

Zklamáním byla i reakce domácího celku v druhé půli - Poláky tedy nemůžeme obvinit z toho, že by se snad nesnažili, navzdory tomu jejich hře až zoufalým způsobem chyběla větší nápaditost. Dlouho si nebyli schopni vypracovat souvislejší tlak či se dostat do vážnější šance, a tak se vesměs omezili na centry a pády v pokutovém území, což jim nakonec díky hlouposti stopera Dagerstaala zachránilo alespoň jeden bod.

2) Švédové se až překvapivě snadno prosazovali středem pole. Drtivá většina těch opravdu nadějných příležitostí přišla buď po chybě středních obránců domácího celku (například uprostřed první půle, kdy se oba srazili a nechali tak Strandberga střílet z nebezpečné pozice), anebo po oku lahodící kombinaci na pár doteků.

Za tyto problémy částečně mohla i defenzivní organizace polského výběru - ta totiž velmi nápadně připomínala defenzivní strukturu Atlétika Madrid. Konkrétně tedy v tom, že si krajní obránci ponechávali větší rozestup od stopera, aby mohli rychleji napadat krajního záložníka soupeře na své straně. Do vzniklého prostoru mezi bekem a středním obráncem se pak měl zatahovat krajní záložník, což se ovšem ne vždy stalo - kvůli tomu pak občas měli Švédové na své kombinace více prostoru, než by bylo zdrávo.

3) Rozhodčí Slavko Vinčić předvedl skutečně brilantní výkon. Neměl to přitom vůbec snadné, jelikož se chvilkami zdálo, že se v aréně v Lublinu pořádají letecké dny. Hráči v pokutových územích skutečně padali jak švestky, hlavní rozhodčí měl ale velmi přesné oko a nenechal se opít rohlíkem. S chirurgickou přesností odhalil simulace pánů Strandberga, Cibickiho i Linettyho a všechny po zásluze ocenil žlutým kartónkem. A když přišlo na lámání chleba, nebál se odpískat penaltu v nastaveném čase. Pravda, ta sice Švédy pobouřila, ovšem spílat mohou tak maximálně svému stoperovi za to, že jednoho z polských útočníků tak hloupě přidržel.

(vs)