Anglická Premier League - souhrn 9. kola

Góly: 44. Juan Mata, 53. Ramires - 4. David Luiz (vl.), 12. Robin van Persie, 75. Javier Hernández

Po deseti a půl letech Manchester United dobyl Stamford Bridge. Klíčová se ukázalá dvě časová pásma: výpadek Chelsea od čtvrté do dvanácté minuty, díky němuž se Red Devils dostali do dvougólového vedení, a pak období mezi 63. a 75. minutou. Vyloučení Ivanoviće bylo v pořádku, avšak Evans o Torrese zavadil, druhá žlutá tak přijít neměla a už vůbec neměl přijít gól z ofsajdu Chicharita...

O takovém startu do zápasu se Manchesteru United nemohlo ani snít. Stadion, který byl v tu dobu pro Rudé ďábly v Premier League už deset utkání prokletý, už po dvanácti minutách naprosto oněměl. První půle nabídla nádhernou podívanou. Truhle s šancemi se otevřela už ve čtvrté minutě. A Chelsea si u té příležitosti vypila kalich hořkosti až do dna. Rooney přihrál pod sebe Van Persiemu, jehož bomba sice trefila tyč, jenže balon se od ní odrazil do zad Davida Luize a pak si to namířil do branky - 0:1.

Za avizovaných osm minut dostali svěřenci Roberta Di Mattea druhou ránu do vazu a opět u toho byl Van Persiem. Valencia obdržel přihrávku do lajny od Rafaela, milimetrově našel nejlepšího střelce Premier League, jenž obratně z jednoho doteku zvýšil už na 2:0 pro United. A tím víceméně Red Devils pro první poločas skončili. S lehkou nadsázkou lze říci, že pak už hrála jen Chelsea a snížení na 1:2 ze závěru půle bylo více než zasloužené.

Po chvíli, kdy se Londýňané vzpamatovávali z šoku, ujali se jednoznačně otěží nejočekávanějšího klání víkendu. Od dvacáté minuty měla velkou převahu, která vyplynula v obrovský tlak. Ve čtyřiadvacáté minutě velice zaměstnal španělského brankáře David Luiz. Jeho přímý kop měl zajímavou trajektorii a De Gea si s ním poradil poměrně krkolomně. Chvíli nato pak Hazard hbitě obešel dva protihráče a jen těsně minul branku.

Po trošku volnější desetiminutovce rozjeli Blues modré peklo, které nakonec znamenalo alespoň snížení. Na jejím začátku byl blízko vlastní brance obránce United Evans, který po Mikelově centru ve snaze odkopnout míč trefil tyč. Z následného rohu to pak opět hořelo, když se oproti Cahillově hlavičce vyznamenal zákrokem na zemi De Gea. Španělský gólman musel zasahovat ještě proti hlavičce Torrese, jehož oslovil krásným centrem Mata.

Drobný záložník, který v posledních týdnech táhne Chelsea významným způsobem, se také zasloužil o snížení. Dvě minuty před koncem poločasu si Hazard na Rooneym vykoledoval standardku ze zhruba 18 metrů a Juan Mata fantastickým způsobem uklidil balon přesně k tyči - 1:2. Španělský Napoleon mohl dokonce vyrovnat, když po nezdařeném výkopu brankáře United dostal od Torrese přihrávku do samostatného úniku, avšak De Gea své zaváhání napravil skvělým zákrokem.

Závěr poločasu sliboval velké věci i do půle druhé a "obavy" se dokonale potvrdili. Tedy alespoň v jejím začátku. Chelsea stačilo sedm minut a přeměnila svou převahu ve vyrovnání. Hlavní roli si protentokrát napsal mladík Oscar. Brazilský záložník celou akci začal výborným před branku na Matu, který jej s vypětím všech sil zachytil a vrátil míč do nebezpečného prostoru. Našel opět Oscara, jenž narýsoval mezi penaltu a malé vápno další vysokou přihrávku, kterou už Ramires využil a hlavou srovnal na 2:2.

V euforii hrající Chelsea chtěla víc a byla blízko blizoučko už za dvě minuty. Eden Hazard si na kraji vápna pohrál s Rooneym a následnou střelou k tyči donutil De Geu k pohotovému zákroku. Poté se hra přeci jen uklidnila a vyrovnala, po hodině hry pak přelila na druhou stranu. Ivanović zřejmě zavadil o nohu Younga ve chvíli, kdy anglický křídelník unikal sám na branku a po červené kartě musel opustit hrací plochu. Z následného přímého kopu pak Rooney těsně přestřelil Čechovu branku.

Ještě hůře bylo Chelsea za pět minut a Mark Clattenburg se vyznamenal znovu. Torres si pokopl míč kolem Evanse, ucítil kontakt, upadl a odměnou mu bylo druhá žlutá karta. Blues šli do devíti, United na koně a po sedmi minutách přišla další křivda. Jen těžko přehlédnutelný ofsajd Chicharita zůstal bez povšimnutí a kýžený třetí gól tak padl - 2:3.

Těžko popisovat závěrečnou čtvrthodinu, v níž se Chelsea zoufalým způsobem snažila něco s výsledkem udělat, v dvojnásobném oslabení už se zkrátka na nic nezmohla. I přes porážku zůstává na prvním místě Premier League s jednobodovým náskokem na duo z Manchesteru.

Góly: 35. Demba Ba, 90. Papiss Cissé - 55. Romelu Lukaku

West Bromwich Albion sice zažívá nejúspěšnější rozjezd sezóny od roku 1983, ale i přesto paradoxně stále čeká na premiérové vítězství na hřišti soupeře - nedočkal se ani v Newcastlu. Baggies přitom měli dostatek šancí, přesto odcházejí podruhé bez bodu.

Manažar Albionu Steve Clark musel naposledy skousnout hořkou pilulku od Man City, který dokázal dvěma brankami (obě si zapsal Edin Džeko), během posledních deseti minut, otočit nepříznivě se vyvíjející utkání - ani tato skutečnost však pro WBA neznamenala změnu ofenzivního rozpoložení, jež bylo na rozdíl od Strak alespoň trochu kreativní. Napomohl tomu i Lukaku, který možná překvapivě nahradil Longa.

Kmenový hráč londýnské Chelsea se však svému nadřízenému, za vloženou důvěru, odvděčil měrou vrchovatou. Belgický reprezentant byl pro obranu Magpies neustálou hrozbou a jen během úvodních pětačtyřiceti minut měl na kontě dvě stoprocentní příležitosti - Tim Krul byl ale pokaždé na svém místě!

Byly to ovšem Straky, kdo si po klidnějším rozjezdu utvořil převahu a spolupráce útočného dua Shola Ameobi - Demba Ba mohla přinést kýžené ovoce, druhý jmenovaný však hlavou nedokázal usměrnit mičudu do prostoru branky. Bývalá opora Hoffenheimu se však po půlhodině hry dočkala: Krulův dalekonosný výkop prodloužil hlavou Shola Ameobi a Ba už měl před sebou tu jednodušší část úkolu - 1:0.

Krátce po změně stran už se mohl Lukaku radovat, předchozí střelu už však tečoval z ofsajdové pozice, a tak nemohla být branka pochopitelně uznána. Hosté vydatně zlobili z rychlých protiútoků, avšak finální fáze se West Bromwichi předlouho nedařila dotáhnout do úspěšného konce. Podařilo se to až v 55. minutě: Gera poslal do pokutového území přesný centr, který už Lukaku prostě musel proměnit ve vyrovnávací zásah - 1:1.

Po hodině hry úspěšného střelce nahradil, při tradiční rošádě, Shane Long a irský reprezentační útočník mohl krátce po svém příchodu, rovnou dvakrát, skóre definitivně překlopit, ale očekávaný úspěch neslavil. To ho následně mohlo mrzet hned dvojnásobně, neboť už v nastaveném čase střídající Sam Ameobi napřáhl a pohotový Cissé za pomoci jemného doteku rozhodl o tom, že se tři body nebudou stěhovat - 2:1.

Góly: 66. Jay Rodriguez - 15. Gareth Bale, 39. Clint Dempsey

V preview jsem předesílal, že kombinace rozpoložení defenzivní složky hry Southamptonu a ofenzivního potenciálu Tottenhamu může být pro domácí docela dobře smrtící. A nemýlil jsem se. Saints Londýňanům dovedli vzdorovat pouze čtvrthodinu, pak kapitulovali a ještě do přestávky nechali Spurs naplnit kvótu minimálně dvou vstřelených branek na zápas, kterou dodržují již šesté kolo v řadě.

Přitom nechybělo mnoho a stav se mohl poprvé měnit již po třech minutách. Tehdy dezorientovaný Yoshida zpětnou hlavičkou ošklivě zavařil Borucovi a Lennon se málem stal velmi šťastným střelcem. Privilegium načnutí soupeře tak nakonec spadlo do klína novopečenému otci Garethu Baleovi, který si zprava seběhl pro centr Huddlestone a hlavičkou prvně napnul síť za Polákovými zády. Záhy přirozeně neslavil, neboť se prosadil proti svému mateřskému klubu.

Soton měl dnes jediné štěstí v neštěstí: Defoe si střelecké kopačky protentokrát nechal doma. Několikrát se v nadějné pozici ustřelil, nejvýrazněji ve 28. minutě, když přepálil branku po pěkné výzvě Walkera. Kohouty to nicméně nemuselo mrzet, samozřejmě, jen si na druhý zásah počkali o něco déle, do 39. minuty. Tehdy se sice znovu nemohl radovat Defoe, ovšem jeho oblouček směřující do sítě Fonte odklonil pouze k neomylnému Dempseymu.

Southampton v úvodních osmi kolech inkasoval 24 branek, to je největší dávka od Wolves z roku 1963. Tottenham mu už ale více než dvě nenaložil, ba po přestávce místy sotva stíhal atakům outsidera. Ten sice teprve po restartu zaznamenal svou první střelu na Friedela, ta jej však nevídaně nakopla. Když pak Rodriguez v 66. minutě dokonce nadvakrát propasíroval míč za amerického brankáře, nebyl to ani takový šok.

Saints dokonce i zvládli na svém zásahu vybudovat jakýž taký tlak, ovšem Rodriguez z něj pálil mimo a Lambertův projektil zablokoval Gallas. Favorizovaní Spurs tak přeci jen svůj těsný náskok uhájili a konečně na pátý pokus vyloupili St. Mary’s.

Góly: 22. Leon Osman, 35. Steven Naismith - 14. Leighton Baines (vl.), 20. Luis Suárez

Mohlo jít o nejgólovější Merseyside derby tohoto tisíciletí, praporek asistenta ale opakování výsledku z dubna 2001 kategoricky odmítl. Luis Suárez se tím pádem ve čtvrté minutě nemohl radovat ze svého dnešního druhého zásahu a Brendan Rodgers se s bodem z úvodního výjezdu na Goodison Park řadí do společnosti Shanklyho, Paisleyho či Houlliera.

Nejrychleji za posledních sedm Merseyside derby se dnes otevíralo skóre. Konkrétně ve 14. minutě se José Enrique na levé straně utrhl Colemanovi, adresoval nízký centr před bránu, a třebaže jej nepřebral Bainesem zpacifikovaný Sterling, Suárez si poradil i v horší pozici - zpoza zadní tyče napálil míč do Bainesových nohou a mohl se jít provokativně radovat před Davida Moyese, jenž se před zápasem vyjadřoval na jeho adresu v souvislosti s "dlouhou historií filmování".

A ve štiplavém reagování Suárez s chutí pokračoval. Ještě před koncem první dvacetiminutovky se na jeho strážení vykašlal jak Baines, tak Jagielka a uruguayský forvard hlavou usměrnil do sítě delikátní centr Gerrarda. Alespoň napodruhé nicméně Toffees zvládli zareagovat, když okamžitě parádní ránu zpoza vápna (osudově tečovanou Allenem) vykouzlil Osman. A očekáváné Merseyside derby bylo definitivně rozžehnuto...

Odpověď Karamelek totiž nemohla být odhodlanější, zanícenější. Everton spustil celoplošný presink a brzy mohl Fellaini spolu s Jelavićem dotáhnout solidní průjezd obranou LFC - nevyšel mu však první kontakt s mičudou. Na vyrovnání se přesto nečekalo dvakrát dlouho. Ve 35. minutě dostal Fellaini v cizím pokutovém území dostatek prostoru k centru na malé vápno, kde Naismith perfektně načasovaným náběhem zneužil nulového přehledu Enriqueho o dění kolem.

A jelo se dál... ještě do přestávky předvedl další krásný průnik Mirallas (tentokrát už musel Jones i zasahovat), přičemž jeho další sólo utnul pro změnu pohotový blok. Na druhé straně už jen v akrobatické poloze pokoušel štěstí Gerrard. Přesto - takhle gólový poločas jsme tu neměli od roku 1935! Jenže tehdy Liverpool vedl 4:0 a mířil za drtivou výhrou 6:0; k tomu měl dnes na míle daleko.

Na druhou stranu do vedení mohl jít docela klidně hned po přestávce. V 50. minutě si za obranu zaběhl Sterling, ovšem lobovaný finiš patrně i díky menší kaluži totálně zpackal - a Suárez se divže nevyvztekal z vlastní podoby. Na opačném konci hrací plochy byl nejblíže další gólové radosti Marouane Fellaini se svou hlavičkou po centru Colemana; a pak těsně vzápětí stejní dva borci divže nenachystali gól pro Jelaviće.

Stejně jako v úvodním dějství, také po přestávce hosté časem překvapivě začali vyklízet pole. O tom, že tu Reds dále chtěli spíše bránit bod než usilovat o tři, potom svědčilo i poslední Rodgersovo střídání. Manažer LFC raději hleděl stáhnout nejistého pravého beka Wisdoma, než aby oživil útočnou vozbu. Rovněž příští gólovou šanci tak měli na svědomí modří, tentokrát hlavou trestuhodně minul Jelavić po Bainesově standardce.

Na vskutku záživnou akci se obecně ke konci začalo poněkud zapomínat, do popředí už vystupovala hlavně notně vyostřená klasika od řeky Mersey - řádně se brousilo. Výjimku tvořily pokusy Gerrarda se Suárezem, do nichž se však obětavě a schopně vrhli Jagielka, respektive Baines.

Což by byla moc klidná koncovka pro tak speciální klání. A tak v poslední nastavené minutě Coates hlavou po standardce sklepl míč skórujícímu Suárezovi. Jen s jedním háčkem - asistent nesmyslně mával ofsajd. Stoupenci teorií o karmě a podobných věcích dostali do rukou další argument...

Góly: 61. Carlos Tévez

Ani v průběhu více než 100 minut drzí fotbalisté Swansea nenašli recept na brankáře Joea Harta, ačkoliv s loňským mistrem sehráli až na určité pasáže prakticky zcela vyrovnanou partii. V souvislosti s nejdelším zápasem v dosavadní historii soutěže si tak stačí pamatovat jediného střelce - Carlose Téveze.

Ve velkém stylu dnes od počátku pokračovalo City ve své pomistrovské kocovině. Celá Manciniho parta působila jako zpomalený film, nepomáhala si, hráči od sebe tradičně postávali na hony daleko a patrně sázeli na to, že Swans uspí. Jenže Velšané v žádném případě nehodlali zopakovat debakl, který utrpěli loni zkraje sezony coby nováčci, takže na favorita vyrukovali mimořádně zkoncentrovaní, pohybliví, soudržní.

Důsledky byly - pro nezasvěceného diváka bohužel - nepříliš atraktivní. Zápas se zvrhl v bitvu o střed pole, která na fanouška dlouho nedbala a nenabízela tedy žádné šance. Tévez s Agüerem si dokonce jednu takovou nevypracovali ani za pomoci soupeřova obřího nedorozumění v rozehrávce. První řekněme propagační střelu potom vypustil Tévez až ve 38. minutě; skórovat ale do přestávky mělo spíše Swansea.

Michu totiž v jednu chvíli pláchl dezorientované obraně, jež se zcela nesmyslně hlásila o ofsajd, avšak následně si vůbec nezvládl poradit s včasným výběhem Joea Harta. Tak jako tak, na Citizens se přirozeně při pochodu vstříc šatnám hlasitě bučelo a pískalo...

Mancini proto během 15minutové seance s hráči vymyslel razantní řešení: namísto levého záložníka Kolarova poslal do hry třetího útočníka, Maria Balotelliho. A tato změna hnedka mohla nést sladké ovoce. Na Nasriho kolmici si krásně naběhl právě Balotelli, pak ale přetáhl kličku Vormovi a už nezakončil. V tu chvíli se nicméně konečně začal probouzet i řídce zaplněný Etihad Stadium.

Ten se opět ozval jen chvíli poté, když se dožadoval penalty za údajné stažení Balotelliho; naproti tomu docela dobře oněměl, když se k nadějné hlavičce prodral Michu - Hart na místě pohotově zasáhl. Teprve až když uběhla hodina hry, šlo si emoce publika konečně spojit i s nějakou gólovou situací. To když z dálky napřáhl Tévez a svou parabolu překrásně umístil k pravé tyčce Vormovy svatyně. Pro Swans to byla rovnou dvojitá rána, neboť nizozemský brankář si při marné snaze udělal něco s třísly a musel ihned střídat.

To se záhy týkalo na druhé straně také Micaha Richardse, jenž pro změnu z ničeho nic začal kulhat na pravé koleno. Zápas, z něhož opět vymizely významnější gólové příležitosti (ba vůbec nějaké), se tak změnil spíše v přehlídku lazarů. Nosítka se ve finále na plac dostaly třikrát častěji než gólová radost, na tom nic nezměnilo ani 12minutové nastavení, během něhož ještě nepřesně pálil Balotelli.

Góly: 8. Iván Ramis, 47. James McArthur - 90+2. James Tomkins

Nadprůměrný fotbal se hrál dnes odpoledne ve Wiganu. Na JJB přijel West Ham a potvrdil svou nezcela ideální venkovní formu. Zápas se nicméně hrál ve velmi fotbalové atmosféře a Wigan díky výbornému výkonu a zvládnutých úvodů obou poločasů zvítězil 2:0.

První polovina se odehrála ve vysokém tempu, k vidění bylo několik gólových šancí a dokonce na obou stranách. Už ta první skončila nádherným gólem, Beasejour rozehrál rohový kop dokonale do míst, kam si naběhl Ramis a nechytatelnou volejí otevřel skóre - 1:0. Hrálo se opravdu nahoru - dolů, nebezpečně střílel McCarthy, ale Jaaskilainen tentokrát skokem míč vyrazil.

Poté se taktovky ujal na chvíli West Ham, začalo to Nolanovou slabou střelou zpoza vápna. Velká šance nicméně přišla po půlhodině hry, když Jarvis centroval do vápna domácích, Benayoun na míč těsně nedosáhl a tím dost možná ještě ztížil pozici Al-Habsimu, který přesto brilantně zasáhl.

Jenže druhý poločas už začal zase gólem Wiganu. Neuplynuly ani dvě minuty, když po kombinaci McCarthyho s Beasejourem sklepl Maloney míč McArthurovi a ten překonal Jaaskilainena podruhé - 2:1. Nicméně pak úroveň zápasu trošku upadla a dá se říci, že krásný fotbal se dostal ke slovu až v samém závěru duelu.

V poslední minutě James Tomkins orazítkoval břevno, když do něj poslal míč po Jarvisově centru. Až v nastaveném čase Tomkins kosmeticky upravil skóre na konečných 2:1. Nolan vyslal patičkou do vápna McCartneyho, ten nacentroval před branku a obránce Hammers alespoň částečně utišil bolest svého týmu.

Góly: -

Čekal někdo snad jiný výsledek? Remízoví králové, Stoke City a Sunderland spolu svedli vyrovnaný souboj a rozešli se, jak jinak, dělbou bodů. Hostům možná trošku uškodil rozhodčí, který ruku Hutha ve vápně neposoudil jako penaltu. Domácí pak měli šance i v nastaveném čase.

Úvodní zajímavou akci měl na svědomí McClean, jehož puklici ze strany musel Begović krotit v rukavicích. Větší šanci si nicméně jako první vytvořili hráči Stoke City, po přímém kopu se vytvořil před Mignoletem velký závar, jehož málem využil Shawcross, jenže belgický brankář nakonec svou svatyni uhájil.

Za Sunderland lehce zahrozil Larsson, jehož standardka z velké dálky prolétla tečovaná těsně kolem tyče. To bylo z první půle ze zajímavějších záležitostí vše, na další vzruch si fanoušci museli počkat až do osmapadesáté minuty, kdy také z dálky vystřelil Adam Johnson a o kousek minul břevno.

Po sedmdesáti minutách pak udělal z Cattermola školáčka Walters, nasadil mu jesličky, čímž pronikl do vápna a mohl tak servírovat míč Adamovi. Skotský záložník nicméně při zakončení podivně zakopl a k Mignoletovi tak došla vysoká nerazantní střela.

Klíčový okamžik utkání přišel čtvrthodiny před koncem základní hrací doby. Sessegnon využil zaváhání Camerona u postraní čáry, dostal se k šestnáctce, kde předal Fletcherovi. Nejlepší a jediný střelec Black Cats vypálil a jeho ránu zastavila ruka Hutha - sudí Halsey ale pokutový kop neodpískal.

A už se dostáváme k závěru utkání. V dlouhém osmiminutovém nastavení nejprve hlavičkoval provinilec zpřed dvou desítek minut Robert Huth a Mignolet musel skvěle zasahovat. Za minutu pak přišel další útok domácích. Etherington po dlouhém úprku vyslal do vápna Croucha, jemuž míč vypíchl zpod nohou pohotový Mignolet. Jenže k balonu se dostal Kightly, který ale následně střílel vedle.

Góly: 26. Mikele Leigertwood, 85. Garath McCleary, 90. Hal Robson-Kanu - 61. Bryan Ruiz, 77. Chris Baird, 88. Dimitar Berbatov

Kdyby se vyhlašovala hvězda mezi zápasy, cenu za sobotu by v Premier League rozhodně získal mač mezi Readingem a Fulhamem. To, co nabídl tento duel ve svém závěru a vůbec celé druhé půli, to bralo dech. Cottagers se dvakrát viděli se třemi body, dvakrát ale o vítězství přišli a musí si tak porci rozdělit s nováčkem soutěže.

Už po pěti minutách se domácí řítili na branku soupeře, ale tehdy ještě Pogrebnjak minul branku. Přesně za dvacet minut už ale Reading fantastickým způsobem rozvlnil síť. McAnuff prošel po délce velkého vápna, předal před jeho hranici Mikelu Leigertwoodovi a ten překrásnou ranou vymetl šibenici Schwarzerovy branky - 1:0.

Fulham se do šancí dostal v poslední desetiminutovce první půle. Nejprve hlavičkoval Rodallega do brankáře, krátce před přestávkou pak Duff střílel tvrdě, ale nepřesně. Po hodině hry už ale Jolovi svěřenci vyrovnali. Bryan Ruiz si narazil s Duffem a úchvatnou ranou vyrovnal nejen stav hry, ale i údiv z gólu, jež nastal po brance Leigertwooda - 1:1.

Obrat byl dokonán po rohovém kopu Ruize čtvrt hodiny před koncem. Na jeho centr si naskočil Baird a bylo to 1:2. Reading se přesto nevzdal a v osmdesáté páté minutě srovnal. Roberts dostal nehlídán přihrávku do vápna, nechtěně ji místo pro sebe zpracoval McClearymu a ten bez rozmyšlení napálil míč do sítě - 2:2.

O to větší euforie v početném sektoru fanoušků hostí pak nastala dvě minuty před koncem. Diarra před vápnem předal míč Sidwellovi, který v šestnáctce našel trestuhodně volného Dimitara Berbatova a bulharský útočník je v zakončení klinický. Jeden krok směrem do středu hřiště a nechytatelná střela na zadní tyč - 2:3. Jenže body se nakonec přeci jen dělily. V poslední minutě zápasu došlo po přímém kopu z boku vápna k velkému ohni ve vápně Fulhamu a nejlépe se zorientoval Robson-Kanu, který zařídil pohotovým doklepnutím remízu 3:3.

Góly: 84. Mikel Arteta

Další infarktový zápas mají za sebou fotbalisté a fanoušci Arsenalu. Co je pro ně ale momentálně ze všeho nejdůležitější, je opětovné vítězství a přerušení frustrující série bez gólu. O to se postaral záložník Arteta.

Jakoby nic překlenul Arsenal v průběhu úvodního dějství 200minutovou hranici bez vstřelené branky. I přes vitální návraty Sagny s Wilsherem to bylo znovu fádní, bez pohybu, bez řádné myšlenky. Do přestávky se Gunners museli spokojit výhradně s polovičními, nedotaženými šancemi.

Jestliže horizontálně by to šlo, vertikálně dvakrát ne (co do kombinace) - tam se zvládal prosazovat právě a jedině Wilshere, jenž také koncem poločasu svým průnikem zčásti připravil nadějnou palebnou pozici pro Santose. Levý bek Arsenalu nicméně demonstroval, že pravačka opravdu není jeho silnější nohou. Do té doby akorát Ramsey podivnou hlavičkou orazítkoval břevno, pak se dvakrát při pokusech domácích rozpakoval Júlio César a Giroud se raději omezoval jen a pouze na rány z nevýhodných pozic, lépe řečeno těžkých úhlů.

Po pauze se i čím dál unavenější Wilshere začal vytrácet, takže spíše než přímí aktéři začal do popředí vystupovat na obě strany přeúzkostlivý sudí Taylor. Abnormálně kouskovaná hra pak už vůbec nebavila, Gunners se i přes 70procentní převahu ve statistice držení míče neprosazovali.

Optické zlepšení nastalo až s příchodem ostrých křídel, Gervinha a Walcotta - právě druhý jmenovaný v 77. minutě parádně hledal Girouda, a i když Francouz nedoskočil, zprostředka vápna se posléze rozhodně měl prosadit Cazorla. Koncovku ovšem uspěchal a nepochopitelně přestřelil.

Domácím bylo fakticky ulehčeno těsně před začátkem závěrečné desetiminutovky, když MBia vleže zlostně švihl nohou po Vermaelenovi a okamžitě uviděl červenou kartu. Arsenal z přesilovky ihned vytěžil dva zajímavé závary, přičemž během obou heroicky zasahoval Júlio César. Avšak zatímco v prvním případě to stačilo, v tom druhém ještě stihl úspěšně navázat Arteta (leč za tiché asistence odpočívajícího praporku asistenta, zjevně šlo o ofsajdovou situaci).

A Gunners byli rázem očividně na koni, při chuti. Dvěma nelehkými zákroky se ještě musel blýsknout Júlio César proti střelám Ramseyho a Cazorly. Na druhou stranu namlsaný Arsenal zároveň sotva zvládal myslet i na zadní vrátka a hodně vyděšený byl především při výletě Mackieho, jenž si ve vápně dokonce obhodil Vermaelena a pak marně hledal mezeru mezi Mannoneho nohama.

Góly: 27. Christian Benteke - 79. Michael Turner

První Lambertova zkouška se "svým" Norwichem vyznívá neutrálně, v duchu remízového výsledku. A spokojenější s ním nakonec paradoxně bude spíše domácí Aston Villa, která téměř celý druhý poločas hrála o desíti a zejména v závěrečné 20minutovce se bránila místy až drtivému tlaku Kanárků.

Střelecký koncert z loňské sezony se dnes těžko mohl opakovat. Ačkoliv oboje zadní linie v úvodu naznačily svůj nervózní potenciál, útočné vozby měly daleko k hladovým, nelítostným vlkodlakům. Letos zatím koneckonců platí za nejméně potentní. Každopádně první střelu měl tedy na svědomí Holman, zato první vážnější šanci soupeř - konkrétně Holt pěkně prostrčil míč Hoolahanovi za obranný val, a toho vychytal Guzan akorát perfektně vytrčenou levou nohou, respektive její špičkou.

Zrovna ve chvíli, kdy to užuž vypadalo, že ofenzíva Norwiche nachází fungující klíč k obraně Aston Villy, jí pak poněkud klasicky podtrhla nohy vlastní defenzíva - dva zadáci ve žlutém se ve 27. minutě ne a ne od sebe odtrhnout, a tak Holmanovi vlastně explicitně ukázali, kam že to má zleva nacentrovat. Přirozeně ke zcela volnému Bentekemu, který zakončil naprosto bezchybně.

Aston Villa ovšem na nabyté vedení nedokázala vhodně navázat, spokojila se s poklidnou, ba pasivní hrou. Přesto jí žádné velké nebezpečí nehrozilo, Norwich totiž daleko spíše bojoval sám se sebou než se soupeřem. A tak po přestávce hrozila raději Aston Villa. Uběhla sotva minuta z druhého dějství a hned zajímavě hlavičkoval Benteke.

Komplikace nicméně přišly hned s 52. minutou. Když se hokejovým nedovoleným bráněním provinil Joe Bennett, uviděl již druhou žlutou kartu a v nejméně vhodný okamžik tak svůj tým nadobro oslabil. A Canaries to rázem začalo lépe šlapat. V 64. minutě si například Hoolahan ideálně narazil s Pilkingtonem, pak jej ale už podruhé v utkání odmítl včasným zmenšením střeleckého úhlu Guzan. Jinak se Kanárci omezovali především na hromadu centrovaných míčů, s nimiž si Villans neotřesitelně věděli rady.

Vůbec nejblíže vyrovnání se Norwich ocitl v 77. minutě. Tehdy Holt prokázal neobyčejnou obratnost při zbavení se svého strážce a započnutí sólového úniku, jeho koncovku už každopádně loňský nejlepší střelec Canaries neustál. Pokusil se o jesličky, což Guzan dopředu přečetl. Když už nic jiného, Holt tím alespoň odšpuntoval regulérní tlak hostí, který si už definitivně vyžádal gól. Hoolahan svým chytrým centrem olízl vršek Turnerovy hlavy a míč zaplul přesně k zadní tyči - 79. minuta, 1:1.

Další úder už byl jaksi nad síly Kanárků. Ofenzivní tažení se již sotva dařilo rozjíždět, natož dotahovat k pořádným finišům. To až v druhé minutě nastavení propadl zajímavý balon k Ryanu Bennettovi, pravý bek nicméně bez přípravy pálil tuze nepřesně - koncovku ostatně ani nemá v popisu práce.