Anglická Premier League - souhrn 5. kola

Góly: 60. Alejandro Faurlín (vl.), 61. Jermain Defoe - 33. Bobby Zamora

Ambiciózní Tottenham konečně začíná naplňovat své plány a po výhře na Madejski Stadium v Readingu dokázal opanovat také souboj s Queen's Park Rangers. Kohouti se tak posunují vzhůru, zatímco QPR zůstává na chvostu.

Svěřenci Marka Hughese prozatím na první tříbodový výsledek čekají, a tak se hned od první chvíle tlačili dopředu... Kieron Dyer, jenž musel již ve třetí minutě nahradit zraněného Josého Bosingwu se ihned po svém příchodu zapojil do hry, vybojoval roh, Granero posadil kulatý nesmysl přímo na hlavu Hilla, jeho tvrdou hlavičku však Friedel vytěsnil z prostoru branky! Americký veterán se musel mít na pozoru i nadále, mimo jiné, když likvidoval pohotový volej Hoiletta.

Kohouti ve druhé polovině prvního dějství už přesvědčivě drželi míč na svých kopačkách, avšak paradoxně udeřilo na druhé straně: Faurlín předstíral střelu, místo toho však balón expedoval na Zamoru, jenž už neměl problém ho z bezprostřední blízkosti dopravit na místo určení - 0:1.

André-Villas Boas proto neváhal a po změně stran poslal místo Gylfiho Sigurdssona do hry Stevena Caulkera, vyjma toho se změnilo i rozestavení na tradiční 4-4-2, kdy Jermain Defoe dostal do útoku parťáka v Clintu Dempseym. Právě bývalá opora Cottagers se následně postarala o první ránu Tottenhamu mezi tři tyče - dalekonosný pokus však na Júlio Césara nestačil. Po hodině hry se však domácí dočkali: Dembélé od rohového praporku našel Caulkera, jehož pokus si do branky srazil Faurlín - 1:1.

Tím to však nekončilo. Od vyrovnávací trefy neuběhlo ani devadesát sekund, když Vertonghen našel Balea, jenž sice napálil balón do břevna, od něj se však odrazil k Defoeovi, který si už poradil jako starý mazák - 2:1. Srovnat krok nicméně mohl v 76. minutě Hoilett, stopku mu však za minutu dvanáct vystavil, rovněž v defenzivě bezchybný, Vertonghen! Unavené hosty mohl poté hned dvakrát dorazit Defoe, to mu ovšem odepřel Hill.

Góly: 40. Joleon Lescott - 82. Laurent Koscielny

Ne tak strhující šlágr v porovnání s tím prvním se dnes odehrál na Etihad Stadium. Manchester City s Arsenalem tam jenom potvrdily, že společně na žádné gólové hody tradičně náladu nemívají. Další výsledek 1:0 (loni takto skončily všechny tři vzájemné souboje) potom až v poslední desetiminutovce odmítl navrátilec Koscielny.

Nebylo tomu tak poprvé - Arsenal dorazil na Etihad Stadium v dobré náladě, chtěl hrát pěkný fotbal, ukázat světu ty hordy sebevědomí, které od začátku sezony nastřádal. Po úvodních pozdravech - kdy na jedné straně z větší vzdálenosti pálil Cazorla a na druhé Agüero - se tak docela obratně chopil taktovky, aby soupeře celkem pravidelně zaskakoval vlastní pohotovostí. Jediným, kdo zdánlivou harmonii hostí poněkud kazil, byl Gervinho.

Právě on soustavně selhával v (před)finální fázi, jednou dokonce odmítl běžet sám na Harta, když si Ramseyho bravurní kolmici odkopl moc daleko před sebe. I jindy, když jej uvolnil Cazorla, nepřesvědčil. Nejlepší střeleckou pozici tak nakonec pro Podolského vypracoval dravý Jenkinson, jenž se prosmýkl kolem Lescotta a pak chladně dával pod sebe. Německý internacionál ovšem zacílil prachbídně.

Jestliže Arsenal by se pořád hnal dopředu, Citizens představovali spíše jeho přesný opak. Zase jednou nestranného diváka nudili svou pasivitou a chabou souhrou v útočné třetině. Silva byl kupříkladu napravo vyloženě utopený, spolupráce mezi dvěma útočníky Agüerem a Džekem jednoduše skřípala. City tedy nakonec nemohlo skórovat jinak než ze standardky. Mannone prokázal svou nejistotu ve vzduchu, Podolski se nedohodl s Koscielnym - a Lescott otevřel ve 40. minutě skóre. Brzy na něj ke všemu mohl navázat Džeko, to už byl ale Mannone důrazně proti.

Po pauze tempo opadlo, Gunners se rázem vůbec neprosazovali, měli velké problémy se vůbec prokombinovat k vápnu soupeře; své si k tomu jistě řekl i taktický tah Manciniho, jenž o přestávce posílil střed pole Rodwellem. Naopak City rázem vypadalo lépe, Agüero se hned dvakrát ocitl v nebezpečné pozici, Javi García hlavičkoval po rohu přímo do Mannoneho. Nicméně zatímco se na trávník Etihad Stadium začínaly snášet hektolitry dešťové vody, fotbal nijak zvlášť nebavil.

Od fotbalistů Arsenalu to pak i v závěrečných pasážích byla hlavně přehlídka nepřesností a nedorozumění - zejména Gervinho s Ramseym se sobě navzájem neustále pletli pod nohy. Šance chyběly na obou stranách, za výjimečnou šlo mít akci vedenou Yayou Tourém, po němž Mannoneho prověřil Agüero. Případně Cazorlovu pěkně taženou ránu z hranice šestnáctky, pro kterou si doskočil Hart.

Ta už ale byla výjimečná i z jiného úhlu pohledu, neboť předcházela pozdnímu vyrovnání. Právě po následném rohu se totiž ve vápně ideálně zorientoval i prosadil Koscielny. Manchester City tedy ani na pátý pokus neudržel v lize čisté konto. Tří bodů se nicméně tak snadno vzdát nehodlal. Okamžitě se Kompanymu povedly krásné nůžky, které degradoval akorát senzační zákrok Mannone, a naopak Agüerovi vůbec nevyšla dorážka. V červeném dresu jednu další střelu totálně zpackal Gervinho.

Góly: 19. Demba Ba

Pokračující střelecká fazona Demby Ba zajistila Newcastlu důležité tři body proti bývalému manažerovi Chrisi Hughtonovi. Senegalec, o kterém se nyní píše spíše ve spojitosti s jeho možným odchodem, zaznamenal tři góly ve dvou zápasech. Dnes mu stačilo vytáhnout z arzenálu jediný.

Pro Kanárky to byl docela dobře frustrující zápas. Ve Sports Direct Areně totiž své svěřence rozhodně nezklamali, pokud šlo o mezihru, v koncovce jim ale zoufale scházel klid a přesnost. Takto vlastně Ba v 19. minutě otevíral skóre v barvách týmu, který doteď tahal za kratší konec provazu. V onom klíčovém momentě nicméně vykázal právě ten klid na duši, který protivníkům celou dobu chyběl. Několik díků směřuje k asistentovi Ben Arfovi, ty největší si ale zaslouží jeden citlivý dotyk Senegalce a následná gólová bomba.

Tahle situace mimo jiné dobře dokumentovala ofenzivní snažení Newcastlu. Byl to hlavně Ben Arfa, kdo svými výlety z hloubi pole dělal Strakám největší problémy. Vepředu pak měl hledat oba africké útočníky, jeden z nich se však viditelně trápil. Papiss Cissé stále čeká na svůj první zásah v sezoně a dnes přitom odmítl nejlepší možnou příležitost, jak se tohoto otravného balvanu zbavit - penaltu. Jeho projektil vlastně ani neohrozil prostor mezi třemi tyčemi, namířil si to hodně mimo.

V dresu Norwiche to byl zejména Garrido, kdo byl užitečný směrem dopředu. Právě on vytvořil dvě ucházející šance pro Hoolahana se Snodgrassem, oba borci však s jeho dodávkou naložili mizerně. Samotný závěr duelu opět patřil Strakám, za něž neproměnil sólový únik Ba.

Góly: 46. Steven Gerrard - 51. Rafael, 81. Robin van Persie (pen.)

Mimořádně emotivní podívaná se odehrála na Anfield Road - a to i na poměry tohoto pikantního derby. Liverpoolští fanoušci cítí křivdu, neboť Mark Halsey údajně tlačil po většinu času výrazně slabší Manchester United. A vskutku: oba rozhodující okamžiky, červenou kartu pro Shelveyho i vítěznou penaltu, provázely spekulace, nadávky či jiné výlevy...

O jeden speciální náboj přišlo ještě před výkopem první letošní derby o severozápad Anglie. Jedna z nejvýraznějších postav minulých měření sil, stoper Nemanja Vidić, se ještě nestihl kompletně doléčit, takže pro dnešek přenechal Evansovi místo v sestavě a Giggsovi kapitánskou pásku. Liverpool naproti tomu nastoupil v nezměněné sestavě oproti duelu se Sunderlandem.

Jestli nicméně Vidićovou absencí toto speciální klání ztratilo jednu z podstatných ingrediencí, vše pak v tomto směru každému vynahradila další krásná vzpomínka na oběti tragédie v Hillsborough. Sborově se zpívalo známé You’ll Never Walk Alone, došlo na velkolepé choreo natažené napříč celými ochozy, všemi tribunami a přidali se samozřejmě i fotbalisté Manchesteru, kteří na nástup došli oděni do souprav s uniformní číslovkou 96 (počet obětí) na zádech. Už tak výjimečné utkání nemohlo být nastartováno vhodněji.

Zejména tedy s ohledem na domácí hráče. Ti byli aktivnější, dravější - a to zcela okamžitě i jednoznačně. Rodgers navíc představil revoluční myšlenku - napravo pokaždé neschopného Boriniho posunul doleva výměnou za Sterlinga - a tahle změna týmu mohla prospět hned zkraje utkání. Suárez si porozuměl se Sterlingem a pak divže nenašel italského fotbalistu, schovaného za rozpačitým duem Rafael-Lindegaard.

První změnu skóre potom kdekdo připisoval pro změnu zajímavému signálu po rohovém kopu, na jehož konci stál Gerrard - nakonec se ale vlnila jen boční síťka. Další skvělou příležitost zazdil Borini se svým špatným prvním dotykem. Jinými slovy domácí rozjeli solidní válec, hlavně Evrova strana se nestíhala otáčet, Johnson nalevo taky lítal jako motorová myš. Ferguson ve 22. minutě jen kroutil hlavou - nad zdravotními problémy Ferdinanda i ustrašenou, nedůslednou hrou svých svěřenců.

Zápal hráčů MU někde chyběl, jinde přebýval - a takřka nikdy se nenacházel v rovnováze. Pořád to ale nic nebylo proti Shelveyho "přebytku" ve 39. minutě. Tehdy se známý neurvalec zase jednou neudržel, a to doopravdy v tom nejhorším možném okamžiku. Jak utržený ze řetězu naskočil do Evanse, pak si ještě otevřel pusu na Ferdinanda...a červené kartě se tak ani nemohl divit, jakkoliv opakované záběry postupně směřovaly emoce spíše do tváře sudímu Halseymu (ne naposledy).

Výtečně rozehraná partie poněkud zhořkla, v historii těchto soubojů daleko sporadičtěji trestaný Liverpool musel do desíti. Zbytek poločasu se nicméně dohrál za stávajícího rozpoložení, United se prozatím k žádné převaze nedostali. Ba ještě hůře, ani 15minutová pauza je nijak nesrovnala.

Naopak Gerrard okamžitě - po nějakých 40 vteřinách - uvnitř šestnáctky dokonale zužitkoval nešťastný odkop Scholese, když si jej zpracoval na hrudi a levačkou příkladně napálil míč k levé tyči. 1:0 - stejně jako posledně na Anfieldu otevírá skóre muž ze všech nejpovolanější, domácí kapitán a ikona.

A stejně jako tenkrát, i dnes takto nabyté vedení Reds nakonec neudrželi. Dokonce hned v 52. minutě se překrásně prosadil netradiční střelec Rafael. Kagawa mu sklepl míč na levou stranu šestnáctky (z pohledu Reiny), odkud pravý bek United slabší levačkou dokonale zakroutil míč na vzdálenější tyč.

To však ještě Liverpool nikterak nepoložilo, spíš ho to ještě vyburcovalo natolik, aby si pro nenáviděného soka připravil dvě horké chvilky. Po hodině hry Lindegaard pozdě, ale přece (a o to spektakulárněji) reagoval na Suárezův levonohý pokus; o pět minut později ten samý Uruguayec dobře podržel balon, aby Suso opět protáhl dánského brankáře - tentokrát směrem nahoru, nikoliv do strany.

ManUtd bylo mezitím dál pozoruhodně bezzubé, i když opticky tlačilo čím dál víc. Potom ale stačil jeden jediný okamžik a vše, co se událo předtím, bylo rázem irelevantní. Jak už to obvykle bývá.

Agger se v 77. minutě na půlce střetl s Johnsonem (a pak musel na nosítka), přičemž Valencia mezitím pláchl o několik metrů až do vápna - to byl ten moment. Tam jej totiž Johnson sice dostihl, dle názoru sudího ho ale taky zároveň fauloval (Valencia ve skutečnosti padal dopředu), takže celému Anfieldu přivodil menší infarkt. Ten pak jenom umocnil šťastný Van Persie, jehož penaltu Reina jenom málem vyrazil.

V 83. minutě Johnson své zaváhání okamžitě mohl odčinit, když centrem překrásně našel hlavu Kellyho. Od ní se však mičuda odrazila pouze těsně vedle a víc už ze sebe liverpoolští nevymáčkli, ani za vydatné podpory The Kop i většiny stadionu. Za výkon jako celek Reds rozhodně zaslouží absolutorium, ovšem...

Góly: 90. Arouna Koné - 31. Hugo Rodallega, 68. Damien Duff

Sláva, Fulham triumfoval venku! Vpravdě ojedinělý kousek se ve Wiganu povedl Londýňanům, kteří se coby vítězové vraceli jen ze sedmi z 58 předcházejících výjezdů. Na DW Stadium dokonce Fulham málem udržel i čisté konto a své fanoušky tak potěšil nadmíru. Proti svému exzaměstnavateli se trefil Hugo Rodallega.

Vedle takto speciálního debutového zásahu kolumbijského forvarda bude mít dnešní duel na DW Stadium ještě jedno významné poznávací zranění: vtipný faul na rozhodčího Lee Proberta. Ten se ocitl uvnitř nepříjemných kleští ostrého dua Watson-Sidwell, aby si sám přerušil hru a nechal se dlouho ošetřovat. V žertu pak dokonce záložníkovi Wiganu ze země ukázal červenou kartu.

Teprve tento incident konečně nastartoval utkání, které dosud příliš zábavy nenabídlo. Od té doby už ale zejména Cottagers nelenili a cpali se před branku Latics. Velmi dobře klapala zejména spolupráce tandemu Rodallega-Berbatov, jenž byl podržen v základu navzdory zotavení Ruize s Petrićem. Nejprve Kolumbijec mířil do Al Habsiho za asistence Bulhara, pak si oba role prohodili, aby ani Berbatov neminul cíl. Ománský golman byl nicméně opět na svém místě.

Do třetice už to ovšem těmto borcům vyšlo. Berbatov krásně centroval a Rodallega už tentokrát neměl problém. Za úder do týlu svého bývalého týmu se potom sympaticky omluvil, ovšem to samotným hráčům Wiganu příliš nepomohlo. Spíš naopak - brzy zranění lýtkového svalu donutilo vystřídat Di Santa (autora poloviny dosavadního ligového přídělu atletů), takže Wigan vepředu zlobil ještě méně. Teprve chvíli před přestávkou se do balonu opřel Jordi Gomez, aby nastřelil dolejšek horní části brankové konstrukce. Fulham měl v tom okamžiku z pekla štěstí.

Po restartu se pak jelo podle podobného a zároveň odlišného scénáře jako před ním. Nejprve klidná pasáž, pak jedna velká šance Wiganu a nakonec dominance Fulhamu a poločasové skóre 1:1. Onu gigantickou příležitost měl na svědomí Arouna Koné, jenž zaváhal tváří v tvář Schwarzerovi. Což muselo být potrestáno; a také bylo. Střídající Ruiz nejprve sám zajímavě střílel z přímého kopu, aby pak zesměšnil kompletní obrannou linii Latics a nabídl gólovou radost Damienu Duffovi. Ten nepohrdl. Koného úprava skóre už přirozeně dorazila na scénu až příliš pozdě.

Góly: 90. Kevin Nolan - 9. Steven Fletcher

Ani napočtvrté se Sunderlandu nepodařilo vyhrát. Proti Swansea dvakrát vedli, proti Liverpoolu i dnes proti West Hamu šli rovněž do vedení, ale ani jednou jej neudrželi. Posila z Wolverhamptonu Steven Fletcher sice opět nezklamal, ale v závěru utkání vystřelil alespoň bod domácím Kevin Nolan.

Jak je důležité míti Fletchera. O tom se už potřetí přesvědčili v Sunderlandu. Dva góly dal skotský střelec při debutu, jeden přidal proti Liverpoolu a trefil se i ve třetím utkání v řadě. Po líném začátku utkání přišla znenadání desátá minuta a první branka. Centr Larssona jedním dotekem zužitkoval kanonýr hostí Steven Fletcher a jako vůbec první v sezoně prostřelil Jaaskilainena v Upton Parku - 0:1.

West Ham se s výsledkem nechtěl smířit a hodlal potvrdit pozici mírného favorita. Do poločasu se o to mohl dvakrát zasadit Carlton Cole, ale ani jednou si neporadil dokonale. Nejprve mu gól sebral včasným zákrokem Craig Gardner, o deset minut později pak v nadějné pozici mířil mimo. Vysoký útočník tmavé pleti měl šanci i v samém závěru poločasu, ale Mignoleta nakonec zachránil včas Bramble.

Druhá pětačtyřicetiminutovka začala podobně, jako skončila ta první. Kladiváři bušili do vrat Sunderlandu, ale nebyli s to vyprodukovat si žádnou solidní příležitost. Naopak druhý hřeb do rakve West Hamu mohli zasadit Mackems, to by však nemohl McClean v nejdůležitějším okamžiku po zadovce Larssona podklouznout.

Poslední čtvrthodina patřila jednoznačně domácím. Na jejím počátku si na centr skvěle naběhl James Collins, jenomže hlavičkoval pouze do břevna. Zasloužené vyrovnání přišlo až v nastavení. Maiga způsobil zpětným balonem do šestnáctky velký závar, ve kterém se nejlépe zorientoval Kevin Nolan, jenž už svou třetí domácí brankou prostřelil Mignoleta a vybojoval Hammers alespoň bod ze remízu 1:1.

Góly: 71. Romelu Lukaku

Pokud sobotní várka zápasů s výkopem o čtvrté hodině nebyla nikterak gólová, duel WBA-Reading klidně mohl představovat jejího vlajkonoše. Na The Hawthorns se statisticky častěji faulovalo, než střílelo, oba celky hrubě nedostály svému potenciálu. A výsledné skóre 1:0 je tedy příhodné.

West Bromwich už letos představil variace na rozestavení se třemi i dvěma útočníky; dnes potom Steve Clarke sáhl dokonce k systému s jediným hrotem Lukakuem, aby pro začátek posadil exkanonýra Readingu Shanea Longa.

A Baggies tyhle čachry vůbec neprospívaly. Domácí se očividně cítili být svázáni přítomností mohutného forvarda vepředu, takže veškerá distribuce směřovala právě na vytáhlého Belgičana - ať už horem, nebo dolem. Přitom se mimořádně kazilo, na obou stranách přechod do útoku postrádal moment překvapení i adekvátní rychlost.

Důsledky potom byly nasnadě. Reading fakticky za celý poločas ani jednou nezahrozil, jakési zárodky nebezpečí vznikaly jedině po standardních situacích. Throstles pak právě z rohu trefili prostřednictvím Olssona tyčku, jinak to byla jen o něco menší tragédie. V předfinální fázi se jednou parádně vyvedla kombinace Morrisona s Gerou, prvně jmenovaný ovšem zakončovat zběsile mimo.

Stejný hráč pak ani neustál původní přečíslení 2 na 1, když místo střely hledal na zadní tyči příliš vysokým obloučkem Lukakua. Samotný Belgičan nakonec do přestávky vůbec nepokoušel střelecké štěstí; akorát se jednou o nadějnou palebnou pozici sám připravil nepříliš citlivým prvním dotykem s míčem.

Chuť si měl spravit až po více než hodině hry, do té doby se pokračovalo v nastaveném rytmu. Ofenzivní snažení WBA se dál opíralo o Morrisona, na druhé straně byla něčeho schopná jedině křidélka McAnuff s McClearym, případně levý bek Nicky Shorey jakožto exekutor standardních situací. Právě zmíněný Morrison si v 56. minutě na McCarthym vynutil jednoznačně nejtěžší zákrok večera, když mu velmi pěkně sedl volej kousek za hranou šestnáctky a brankářská dvojka se musela natahovat až úplně ke své pravé tyči.

Vzhledem k tomu, že Morrison doopravdy neměl konkurenci co do přínosu ofenzívě, bylo celkem divu, že právě on v 65. minutě vyrazil naproti střídajícímu Longovi. K výrazné škodě či újmě to však nakonec nebylo. Právě irský útočník svým sklepnutím zapříčinil jedinou branku utkání - Lukaku totiž prokázal obdivuhodný instinkt, jemně si za vápnem posunul míč doleva a pak při zemi propálil vše, co mu stálo v cestě.

Citlivé a smrtící řešení, z kterého se už Royals neoklepali. Jakkoliv Robson-Kanu určitě mohl proměnit v gól pěkný centr McClearyho. Na zadní tyči si odstoupil od svého strážce, aby zacílil nad břevno.

Góly: 58. Rickie Lambert, 63. Nathaniel Clyne, 72. Jason Puncheon, 90. Rickie Lambert (pen.) - 36. Darren Bent

Konečně! Nováček soutěže ve druhé půli zbombardoval Aston Villu a po výhře 4:1 si připisuje první tři body do tabulky. Krom toho se minimálně do zítřka dostal ze zóny sestupu. Southampton sice po brance Benta prohrával, ale v souboji hrozných obran nakonec soupeře z Birminghamu přestřílel. Lambert se prosadil dvakrát, Puncheon a Clyne přidali po jedné trefě.

První poločas nenabídl příliš mnoho šancí, natož pak gólových. Po deseti minutách zkoušel štěstí Lambert, ale pálil hodně nad, stejně špatně střílel i za čtyři minuty Davis. Southampton měl v úvodu utkání více ze hry, ale ani Ramirezova střela nebyla přesná.

O to větším překvapením pak byl první gól. Po chybě v rozehrávce se k centru z levé strany ofenzivní vozby Villans dostal Barry Bannan, který odcentroval do vápna, Darren Bent vyhrál hlavičku a měl dostatek času vyhlídnout si vhodný prostor pro zakončení po nepříliš povedené střele Irelanda. Anglický forvard měl při nedůsledném bránění domácích pozici snadnou - 0:1.

Druhé dějství začalo velkou dvojšancí Aston Villy. Už dvě minuty po obrátce se díky Bentekeho přihrávce do velké šance dostal Bent, avšak jeho pokus z úhlu vychytal Gazzaniga. Z následného roku se k hlavičce nachomýtl naopak Benteke a jen těsně minul branku. A o deset minut později toho mohl hořce litovat.

Ještě než odbyla hodina hry, Lallana se uvolnil na pravé straně hřiště a nacentroval před vápno na Lamberta. Nejlepší střelec Championship loňské sezony si poradil s obležením dvou obránců a tvrdou ranou propálil Guzana v brance Aston Villy - 1:1.

Ještě radostněji bylo v Southamptonu o pět minut později. Do role hrdiny se vtělil Nathaniel Clyne, který neprve předal míč na lajně Lambertovi, načež se dal do běhu. Vyhlídl si skulinku v obraně Villans, vběhl do ní přesně v ten okamžik, kdy Ramirez přijal příhru od střelce první branky a posunul míč Clynovi. Obránce si pak ve stoprocentní šanci poradil na výbornou - 2:1.

Definitivní rozhodnutí přinesl zhruba 20 minut před koncem Jason Puncheon. Rychlý brejk vedl Ricky Lambert, ve vápně našel Puncheona, jenž si pohrál se zoufale bránícím obráncem a vzápětí přesně zakončil - 3:1. Saint to však bylo málo a v nastavení přidali čtvrtý zářez. Guzan fauloval ve vápně Mayuku a hvězda utkání Ricky Lambert pokutový kop nekompromisně proměnil - 4:1.

Góly: 85. Ashley Cole

Velké štěstí. Chelsea nepředvedla dobrý výkon, ale nakonec to na výhru stačilo. V ofenzivě to ovšem bylo statické, plné nepřesností (především v první půli) a šance veškeré žádné. Stoke City se bránilo poctivě a možná si za svou důslednost bod zasloužilo, Chelsea ale pět minut před koncem zachránil Ashley Cole.

Blues k pohlednému představení nepomohla ani vysněná ofenzivní trojice Mata, Oscar, Hazard, které kryla záda dvojice Ramires - Mikel. Lampard naskočil jen na deset minut, Terry zhruba na dvě plus nastavení. Chelsea sice měla výrazně více ze hry, ale v předfinální, natožpak finální fázi to byla bída a utrpení.

Už po sedmi minutách hlavičkoval Torres nad po Matově rohu. Velkou šancí mohli odpovědět hosté, jenže Walters po přímém kopu Whelana trefil jen břevno Čechovy branky. Chelsea chtěla něco vymyslet, ale narážela na poctivě bránícího soupeře, s čímž se nedokázala vypořádat. Kvantum střel bylo zblokovaných, a když už Mata krásným obloučkem oslovil Torrese, španělský forvard po dobrém zpracování netrefil míč.

Po rychlém brejku pak zakončoval dnes nepříliš viditelný Hazard, ovšem (nebo snad přihrávka?) se mu absolutně nepovedla. V závěru první půle to byl opět Walters, kdo měl na hlavě vedoucí branku. Chelsea tentokrát nezachránila branková konstrukce, ale brankář Petr Čech, jemuž vypomohl následným odkopem Cahill.

Nejaktivnějším hráčem v modrém byl ve druhé půli jednoznačně Oscar. Pokoušel se i o střelbu, ale na své představení proti Juventusu si nerozvzpomněl. Nejdříve byl proti Begović, pak brazilský mladík bránu ani netrefil. Paradoxně nejblíže gólu byl Etherington, který po sklepnutí Jonese střílel uvnitř vápna těsně vedle.

Nakonec se ale Chelsea přeci jen dočkala. Pět minut před koncem předvedl vedoucí celek Premier League krásnou akci, Ivanović po kombinaci přihrál do vápna Matovi, ten patičkou posunul na hranici malého pokutového území Ashleymu Colovi a levý bek obloučkem přes Begoviće vystřelil Londýňanům tři body - 1:0.

Góly: 22. Victor Anichebe, 43. Kevin Mirallas, 82. Marouane Fellaini

Loni kouzlo Liberty Stadium trvalo podstatně déle. Letos je zrušeno již na třetí pokus, a to navrch zcela radikálním způsobem. Everton svého velšského protivníka naprosto zničil, a tak v součtu s loňskými duely registruje s tímto soupeřem vpravdě pozitivní skóre 8:0.

Takhle slabé domácí Swansea vidí člověk snad jen jednou za život. Velšané nastoupili bez odhodlání poklonit se nejen fanouškům, ale třeba i nedávno zesnulému bývalému předsedovi klubu Malcolmu Struelovi. Neukázali pražádnou sílu, ani bazální herní úkony pravidelně nezvládali, čtvrtý stoper Tate potom podal vyloženě katastrofální výkon. Výsledkem bylo poločasové skóre 0:2, kterému se těžko někdo mohl pořádně divit.

Vždyť jen do tří minut si Vorm třikrát sáhl na míč. Napoprvé nebyl vůbec přesvědčivý, pak se dvakrát dobře přesunul do cesty Mirallasových projektilů. A v podobném duchu, tom zcela jednostranném, se pokračovalo ještě minimálně dalších 17 minut. Do nich se mohla vejít jedna červená karta pro Williamse, jenž ale proti Anichebemu zasahoval doopravdy spíše jako předposlední hráč; především však za tu dobu Toffees stihli prvně zúročit svou jasnou převahu. Nedůrazu dua Tate-Williams využil Fellaini, aby rukou postrčil míč na malé vápno skórujícímu Anichebemu.

Ačkoliv neregulérní cestou, dosáhlo se tedy toho, o co očividně usilovaly oba celky. Z velšské strany to totiž bylo neustálé čekání na gól - i na ten druhý. Jakkoliv se hra za stavu 0:1 přeci jen lehce srovnala a Swans ve 34. minutě konečně předvedli pořádnou ofenzivní akci (kterou neuspokojivě vyřešil Hernandéz), Mirallasově zásahu se vzápětí nikdo nemohl divit.

Už jen proto, že stopeři Swansea nevyvinuli pražádné úsilí mu v něm zabránit - poté, co Belgičana ani omylem nevystavili do ofsajdu, pozorovali jeho dvojitou snahu s notným odstupem, z hranice šestnáctky, vestoje. Mirallas si takto hladce doběhl ránu odraženou od břevna, aby vsítil svůj první ligový gól v dresu Evertonu a zároveň jubilejní sedmitisící svého nového zaměstnavatele. Liverpoolský tým se stal teprve sedmým anglickým celkem, který tento milník pokořil.

A zároveň vypadal, že v poklidu míří za dalším dobytím Liberty Stadium. Tohoto přesvědčení jej domácí přeci jen začali zbavovat alespoň koncem poločasu, když Ki zajímavě kroutil míč na vzdálenější tyč, Michu hlavičkoval po standardce nad bránu a Rangel hned dvakrát selhal u levé tyče Howardovy branky - jednou pálil do Američana, podruhé byl vůbec rád, že míč trefil.

Pokud tedy labutě končili úvodní část na pozitivní vlně, po pauze se jim zprvu povedlo slušně navázat. Michu si hned v 50. minutě vylámal zuby na Howardovi, který spektakulárním zákrokem odrazil také další atak Ki Sung-Yuenga. Američan každopádně nebyl jediným, kdo se okamžitě po restartu musel činit.

Vorma nejprve po dalším komediálním vystoupení stopera Tatea zachraňovalo břevno při pumelici Mirallase, pak už sám zblízka zasahoval proti nepochopitelně nebráněnému Anichebemu. Strhující návrat do akce, vskutku. A to i včetně vyloženě hloupého vyloučení Dyera, který stihl dvě zbytečné žluté kartonky nastřádat i za svůj 12minutový pobyt na place.

Tato červená karta načas tempo parádního zápasu zpomalila, v 66. minutě se ovšem neváhal znovu připomenout neúnavný tandem Fellaini-Anichebe. Prvně jmenovaný tehdy v krkolomném skluzu nedokázal usměrnit do sítě nabídku před odkrytou klec. A stejný muž, jehož fandové z Walesu celé odpoledne nazývali "oslem", se pak málem radoval i při své hlavičce po rohu - na čáře tehdy musel zasahovat Britton.

Pro Everton už nicméně žádný problém, Swansea dávno bylo po všech stránkách odepsané. A pokud ještě v tu chvíli někdo nepovažoval utkání za neformálně ukončené, přesvědčit jej musel Bainesův centr a Fellainiho gólová hlavička z 82. minuty.

Swans tím pádem v lize dvakrát po sobě neskórovali, proti Evertonu pak rovnou třikrát. Změnit se to do konce zápasu pokusil už jen De Guzmán, jenž z přímého kopu parádní pumelicí orazítkoval břevno Howardovy svatyně.