Anglická Premier League - preview 6. kola

Londýn letos vládne Anglii. Hned polovina týmů z hlavního města obsadila první desítku, Chelsea dokonce s tříbodovým náskokem celou Premier League vede. Jen ten šestý do party výbornou reputaci kazí. Queen's Park Rangers, sic byly jejich předsezónní ambice vysoké, udělal z pěti kol jen dva body a topí se na úplném dně. K tomu mají navíc nejhorší ofenzivu v lize.

Dobře, los k Západolondýňanům příliš milosrdný nebyl. Narazili už na Manchester City, Tottenham i Chelsea. Z tohoto smrtícího trojboje se dá považovat jeden získaný bod za příjemný standard, nicméně především první duel doma se Swansea nasměroval Rangers ke dnu dokonale. Z porážky 0:5 se dodnes nevzpamatovali, důkazem budiž i domácí prohra 2:3 s Readingu v ligovém poháru.

West Ham je na tom opačně. Po postupu do ligy předvádí velice sympatické výkony, doma v lize válí a drží pohodový střed tabulky. Poslední tři zápasy nicméně nezvládl na jedničku. Hammers gólově selhali na hřišti Norwiche a v minulém kole doma nevyhráli s "Fletcherovým" Sunderlandem. Korunku nepřesvědčivým výkonům nasadili v Capitol One Cupu, když doma selhali s Wiganem a prohráli 1:4.

Příliš vzájemných zápasů za sebou QPR s West Hamem nemají. Jen sedmapadesátkrát změřily své síly a výsledky jsou takřka vyrovnané. Když dnes domácí Hoops triumfují, bude to dvacet - dvacet. Od novodobé Premier League pak v této soutěži zápasili jen šestkrát a úspěšnější jsou tentokrát Rangers. Vyhráli z nich rovnou půlku, kdežto Hammers jen jedinkrát.

QPR má "navrch", i co se týče marodky. Mark Hughes postrádá hned čtyři obránce, kromě Antona Ferdinanda, Fabia a Armanda Traoreho se nedávno zranil i José Bosingwa. Naopak Adel Taarabt by se po zranění stehna mohl vrátit do hry. Za West Ham je "mimo provoz" Andy Carroll, což zřejmě zužitkuje k účasti v základní sestavě Mobido Maiga. Z marodky po nucené pauze způsobené zraněním kolene povstal Gary O’Neil.

Po hektickém sobotním programu si pro nás Premier League přichystala vyloženě odpočinkovou neděli. Ke kávě a štrůdlu poběží od pěti hodin West Midlands derby Aston Villa - West Bromwich Albion a víc nic. Velké věci se dají čekat od hostů z WBA, kteří spolu s Evertonem patří ke kometám úvodu sezony 2012/2013 a v případě vítězství se mohou dostat i přes oba kluby z Manchesteru na třetí místo.

West Bromu vyšel skvěle vstup do letošní Premier League. Po deklasování Liverpoolu se slavil cenný bod z White Hart Lane, čemuž následovalo další vítězství proti Evertonu. Lehký zádrhel přišel na hřišti Fulhamu, ale proti Readingu byla porážka na půdě Cottagers vykoupena třemi body z domácího prostředí. Dobrou formu deklaruje i statistika čistých kont, z minulých deseti mačů se jim to povedlo hned šestkrát.

To Aston Villa se nepřestala trápit. Vyhrála jen tři z posledních čtyřiadvaceti ligových zápasů a i tento ročník nezačala ideálně. Zatím sídlí na patnácté příčce s jedinou výhrou. Možnost lepších zítřků skýtá ligový pohár - vstup s Tranmere zvládli Villans na jedničku a skvěle si vedli i v pozici outsiderů. Na hřišti Manchesteru City nasázeli za sto dvacet minut čtyři branky a po prodloužení postoupili do osmifinále.

127letá historie vzájemných soubojů těchto rivalů prozatím přinesla více úsměvu na tváři příznivcům Aston Villy, která vyhrála 74x, zatímco Baggies pouze 52x. Remízou pak skončilo zbylých 32 klání. Poslední duely ale lépe vychází West Bromwichi, na konci minulého ročníku z toho byla remíza, předchozí dvě utkání pak vítězství. To z půdy Villans navíc mělo sladkou příchuť - bylo to poprvé za 32 let, kdy ve Villa Parku WBA triumovali.

Dnes bude Stevu Clarkovi do třetice chybět ofenzivní tahoun Peter Odemwingie, který odpykává poslední část třízápasového trestu za červenou kartu. I dnes by ho měl nahradit kmenový hráč Chelsea Romelu Lukaku, se dvěma góly nejlepší střelec týmu. Otazníky visí nad obranným duem Liam Ridgewell, Goran Popov. Stoprocentní není stav ani u Jamese Morrisona, který možná do hry nenastoupí.

Aston Ville se po absenci v Capitol One Cupu způsobené zraněným kolenem vrací do hry Brett Holman. V utkání s Man City se naopak zranil Joe Bennett a nad jeho startem se stahují mračna. Určitě nenastoupí ani Stephen Ireland, jenž má zlomené zápěstí.

Tak trochu ve stínu doznívající aféry začne šesté kolo anglické Premier League. "Rasistický vyvrhel" John Terry byl FA potrestán čtyřzápasovou stopkou a pokutou dosahující téměř na čtvrt milionu liber. To celé přesto, že u soudu dostal nálepku "nevinný". Celá záležitost však nemá přímou souvislost s dnešním zápasem, jelikož kapitán Chelsea má dva týdny na odvolání a trest tak začne odtikávat zřejmě až po uplynutí této doby.

Jeho avizovaný poslední start před distancem - utkání ligového poháru s Wolves - tak tento statut ztratil. Chelsea ve třetím kole Capiton One Cupu svého druholigového soupeře naprosto znemožnila, naložila mu šest branek a nedovolila mu prakticky vůbec nic. Taky Arsenal se v poháru vyznamenal. O den později nastřílel stejnou porci branek, avšak s tím rozdílem, že proti Coventry City jednou inkasoval. Hozenou rukavici nicméně sebral s grácií.

Gunners tím zápasem taktéž navázali na značně zlepšené výkony, které se začínaly profilovat, dá se říci, začátkem září. Druhého vyhráli na Anfield Road 2:0, po reprezentační přestávce pak rozprášili zoufalý Southampton 6:1. Ostudou rozhodně není ani remíza 1:1 na hřišti obhájce titulu Manchesteru City. Tyto klání nejenže slibovaly pro Arsenal lepší zítřky, rovněž to paradoxně jediné ligové duely, v nichž Kanonýři inkasovali.

Tímto se dostávám k zajímavému faktu, pod Wengerem si totiž Severolondýňané nikdy nevedli směrem do defenzivy lépe. Jen v sezónách 1998/1999 a 2008/2009 obdrželi stejný počet dvou branek v úvodních pěti zápasech.

Když jsme u té historie, velice zajímavé je porovnání Arsenalu s výkony v minulém ročníku. Loni touto dobou se krčili na patnáctém místě se čtyřmi body a gólovým rozdílem mínus osm (!). Nutno podotknout, že se na tom největší měrou podílel debakl 2:8 s Manchesterem United.

Nechci tím nicméně vynášet letošní start Wengerových svěřenců do nebes. Přeci jen, z pěti utkání zvítězili jen dvakrát. Drží sice devítizápasovou šňůru ligové neporazitelnosti, avšak šestkrát z toho se o body dělili. Na vedoucí Chelsea nyní ztrácí čtyři body a ani případné vítězství Arsenal k současnému lídrovi nedotáhne.

Dalo by se říct, že Blues jsou na samé špici tak nějak "nechtěně". Výkony na ni nejspíš nepatří, ale i přesto se nedá s jistotou tvrdit, že by některý z celků pod nimi hrál o tolik lépe, aby si čelo výrazněji zasloužil. Čtyři vítězství, jediná remíza v derby na půdě Queens Park Rangers - z toho všeho plyne jednobodový náskok na druhý Manchester United.

Sobota po obědě by mohla napovědět, jak na tom oba celky jsou v širším měřítku. Arsenal už potvrdil svoji sílu proti City, ale Chelsea zatím na domácí scéně na opravdu silného protivníka nenarazila. Na evropských prknech pak vyhořela s Atleticem, načež remizovala 2:2 s Juventusem. Proti Gunners půjde nejen o cenné body, nýbrž i o respekt soupeřů a fanoušků.

Arsenal začne dávku pěti londýnských derby v sedmi zápasech i s Thomasem Vermaelenem, který se vrací po nemoci. Zranění kolene také pustilo ze svých spárů Frimponga. Naopak Jack Wilshere ještě do ostrého utkání nenaskočí. Chelsea pak nemá na marodce kromě Daniela Sturridge nikoho, zapojil se už i Marko Marin, jenž od konce přípravy absentoval. Jak jsem již zmínil, hrát bude i John Terry. Do sestavy se po neúčasti v Capitol One Cupu určitě vrátí i Eden Hazard, otazník visí nad tím, zda Di Matteo vyrukuje do velkého zápasu s ofenzivnější zálohou ve složení Mata - Oscar - Hazard, nebo s konzervativnější variantou Ramires - Mata - Hazard.

Kdo ale určitě nebude hrát (k Wengerovu upřímnému vydechnutí) je Didier Drogba. V létě uzavřel svoji anglickou misi a tím i ušetřil Arsenal dalších gólů. Kat Gunners, jak se mu po osmi letech na Ostrovech přezdívalo, dal totiž ve 14 zápasech 13 branek.

Můžete se třeba ohánět 11zápasovou šňůrou bez vítězství, jeden fakt - hrající Potters do karet - však železně odolává. Je jím bytelnost Britannia Stadium, které už letos odolalo nájezdům dvou velkoklubů, takže se před borci z Walesu těžko jen tak rozplyne.

Manchester City ani Arsenal tu letos nedokázaly naplno bodovat, Kanonýři dokonce ani nevstřelili jedinou branku. První prohru potom Pulisovi svěřenci registrovali teprve posledně, když pozdním gólem v kombinaci s minimem štěstí podlehli Chelsea, tedy dalšímu elitnímu sokovi. Na to, jak těžký los je uvedl do nového ročníku, si tedy Potters nevedou nikterak špatně; spíše opět potvrzují, že mají na to trápit i papírově silnější protivníky. Naproti tomu kdybychom - opět - brali v úvahu čistě povrchní fakta, zažívá Stoke nejhorší start do prvoligové sezony od roku 1973, a pokud by ani teď netriumfoval, vyrovná hned dva zlé rekordy.

Nicméně skutečnost, že Britannia Stadium nikdo nevyloupil od prvního únorového týdne, se teď doopravdy jeví být tou daleko podstatnější. Koneckonců také Aston Villa čekala celkem dlouho na první plnohodnotný zářez, pak hostila ve čtvrtém kole Swans a bum - zrodilo se poměrně hladké vítězství 2:0. Stejným rozdílem mimochodem Potters na vlastním stánku přemohli labutě vloni, ačkoliv jim tehdy čelil ještě Brendan Rodgers. Tentokrát to bude Michael Laudrup, který na první pohled dodal Swansea přesně to, co mu scházelo, a divže s ním nemířil za poháry - poměrně brzy ovšem jeho stroji došla šťáva, takže teď Velšané dvakrát v řadě neskórovali a už tři kola čekají na výhru.

Bez zajímavosti není, že právě tehdejší prohru Swansea na Britannia Stadium v rámci 26. kola můžeme mít za jedinou Vormovu absenci v základní jedenáctce celku z jihozápadu Walesu. Teď se tedy brankářská jednička může těšit na své první představení před notně specifickým publikem, navíc povzbuzena čerstvě podepsaným dlouholetým kontraktem. Právě čtyřletou smlouvu pro Nizozemce jakožto jednoho ze strůjců loňského úspěchu považuje Michael Laudrup za věc, o níž se nejen v příštím duelu budou moci jeho ovečky opřít.

Ve Stoke-on-Trent o minulém víkendu smutnili nad absencí marodného Charlieho Adama, zkušený skotský záložník teď už bude v pořádku. Hříšník Wilkinson naproti tomu ještě dva zápasy nikoliv, přičemž ve Swansea už hlásí nápravu dvou trestanců, Dyera s Chicem. Oba borci by se hned měli vrátit do základu, jakkoliv konkurenti Pablo Hernandéz i Ashley Williams své neduhy vyléčí včas. Jeden z postů stopera totiž opustí Tate, který minule chyboval donebevolajícím způsobem.

Dlouhou dobu to byla osoba manažera Steva Bruce, co Wigan se Sunderlandem neodmyslitelně spojovalo. Současný lodivod Hullu na těchto místech působil nepřetržitě od roku 2007 do konce listopadu 2011, kdy jeho anabázi u Black Cats technicky ukončilo shodou okolností právě utkání korespondující s tím dnešním. Sunderland tehdy doma přivítal Wigan a padl 1:2...

Pod O’Neillem už to na jaře bylo o něčem jiném. Black Cats vrátily soupeři porážku i s úroky, když jej na jeho půdě znemožnily čtyřmi brankami. To bylo ještě v době, kdy Sunderland ve velkém těžil z euforie kolem jmenování nového slovutného manažera. Pozdější obrázek Mackems už je poněkud vybledlý - jakkoliv Sunderland dál příliš neprohrává, namísto tří bodů se raději spokojuje s korálkem jediným. Letos dokonce remizoval na všechny čtyři pokusy, ačkoliv posledně vedl nad WHU až do 90. minuty; a 12 ligových kol bez výhry dnes můžeme mít za nejhorší O’Neillovu sekvenci v kariéře!

Jestliže Sunderland na sebe tedy upozorňuje jako nekorunovaný remízový král, kousek dál na severu země si stále hrají tu svou nenápadnou. Wigan má za sebou první výhru, první plichtu, kolem toho tři porážky a okamžitě se tak celkem logicky zabydlel ve druhé polovině tabulky; což opravdu nepřekvapí vůbec nikoho. Pořád nicméně - pokud by dnes Latics vůbec nebodovali - půjde o jejich nejhorší start do prvoligové sezony (když budeme brát v úvahu právě těch aktuálně odehraných šest zápasů). Na druhou stranu loni na tom v této fázi sezony byli jenom o bod lépe a podobně i dříve; zejména u Martinezova Wiganu je v plánu především silné jaro, respektive konec jara, nikoliv podzim.

Antolin Alcaraz se stále potýká s nataženými třísly, jež si přivezl z reprezentačního srazu. Chybět by pak mohl ještě s jiným Latinoameričanem, Franco Di Santo se totiž sotva stihl zapojit do řádného tréninkového cyklu. Jeho stav ještě bude zvážen těsně před výkopem.

Martin O’Neill naproti tomu musí důkladně prověřit připravenost marodícího Adama Johnsona, přičemž doufá, že bude mít k dispozici minimálně Carlose Cuellara, jehož dobře zná ze společného působení v Aston Ville. Třízápasový trest načíná Cattermole, dále zraněné je exmanchesterské duo Brown-Bardsley.

Jako nováček vždy v první řadě toužíte po co nejkratším čekání na premiérové vítězství. Letošní parta postoupivších celků se při plnění této základní mise poněkud rozešla. West Ham naplno bodoval ihned, Southampton se dočkal teprve minule a čekání Readingu dál trvá. Uspět nad Newcastlem - nic jiného teď na Madejski Stadium vskutku nepřipadá v úvahu.

První krůček jako by Royals učinili už v týdnu - při postupu přes QPR v Capital One Cupu okusili příchuť vítězství v rámci jakéhosi předkrmu. Newcastle vedený Alanem Pardewem, jenž svou manažerskou kariéru nakopával právě v Readingu, už má představovat hlavní chod.

Muž, který předevčírem podepsal nevídaně dlouhý kontrakt jak z říše NHL (na osm let), má přitom k městu na řece Temži ještě hutnější vazbu. Pardew tady totiž končil i svou aktivní hráčskou kariéru, v roce 2002 pro Reading vybojoval postup do druhé ligy a celkem tu strávil pěkných pět let.

Vedle konkrétně projevené loajality vedení musela Pardewa v týdnu potěšit ještě jedna věc, respektive událost: 10zápasový střelecký půst konečně protrhl Papiss Cissé, ačkoliv na svůj první letošní ligový zásah čeká stále. V poháru teď "jen" jedním gólem naředil konečnou výhru Manchesteru United (2:1). Ovšem vzhledem k tomu, že se správné fungování tandemu Ba-Cissé už dlouho jeví být trnem v manažerově patě, je toto pořád vítaným krokem kupředu; leč mírným.

Pokud by se nakonec právě proti Royals chytili oba Senegalci, docela klidně bychom se mohli dočkat řádné gólové nadílky. Reading už střelecky úřadoval i proti dvěma silným londýnským sokům (a teď v poháru přestřílel QPR), navíc minimálně tři branky nabídly až čtyři předešlé vzájemné souboje obou soupeřů. Na většinu z nich mají lepší vzpomínky Straky, které ovládly oba duely při svém postupovém tažení Championshipem.

Stále bez Tima Krula, Dannyho Simpsona a Fabrizia Colocciniho se bude muset obejít defenzíva Newcastlu, jakkoliv druhý jmenovaný už alespoň prodělal viditelný progres v rekonvalescenci, když se opět zapojil do plného tréninku. Naopak léčba argentinského stopera se neustále natahuje. Yohan Cabaye by ke všemu dle některých zvěstí neměl hrát pro bolest zubů.

Jason Roberts doufá, že by už proti Magpies mohl usednout alespoň na lavičku; také on si prochází vyčerpávající rehabilitací v jeho případě lýtkového svalu. Fyzické testy na poslední chvíli čekají také Kebeho.

Sto let je ukrutně dlouhá doba; pro Liverpool se však letos přesto ukázala být příliš krátká. Pět úvodních kol bez vítězství totiž můžeme mít za nejhorší start do sezony za více než jedno uplynulé století. Jakkoliv se Liverpool předvedl v pozitivním světle proti oběma Manchesterům, již na konci září si od nich udržuje odstup sedmi, respektive deseti bodů!

Zejména poslední klání s odvěkým rivalem bylo z pohledu Reds jednou velkou křivdou, o tom se koneckonců už leccos napsalo. Ovšem ať si jsou okolnosti tohoto derby, jaké jsou, vyznění zůstává stejné: Rodgersova revoluce zatím nenese takřka žádné ovoce. Kupříkladu ofenzíva není ani tak produktivní jako za Dalglishe - a to se o ní už tehdy neříkaly samé pěkné věci. Zrovna na Carrow Road v dubnu sice fungovala (Suárez se uvedl hattrickem), letos ale do pěti kol vměstnala pouhé čtyři přesné trefy. Sám Uruguayec je podepsán pod polovinou z nich.

Dnešní klání by se tak docela dobře mohlo nést ve znamení oboustranného střeleckého trápení - pokud si tedy zrovna obě strany neusmyslí, že své mizérie svorně protrhnou. Také Canaries totiž z minulých kol klidně mohli vytěžit více, než nakonec vytěžili (tři remízy). Rovněž loňský nováček, shodou okolností též vedený nedávno jmenovaným manažerem, stále ještě touží po svém premiérovém vítězství, přičemž vlastní vůbec nejimpotentnější útočnou vozbu celé soutěže (dva góly). Pokud by Hughtonovi svěřenci uspěli, oslaví první skalp věhlasného soka v 18 letech.

Anthony Pilkington i Sebastien Bassong mají dle slov Chrise Hughtona jen nepatrnou šanci zasáhnout do tohoto měření sil, přičemž mladý útočník Harry Kane v týdnu vypadl se zlomeným nártem rovnou na dva měsíce. Žádné pozitivní zprávy se tedy z norwichského klubového centra nelinou.

Podobně na tom je ale i Liverpool, který po nešťastném duelu s ManUtd doopravdy neregistroval jenom psychickou, ale i fyzickou újmu. Do poslední chvíle budou své neduhy kurýrovat Agger s Borinim (Ital má prý 50procentní šanci), v trestu je pochopitelně Shelvey a zle to vypadá s Kellym. Do toho všeho zhruba na tři týdny vypadl i záložní pravý bek Flanagan.

Jaká to změna oproti loňskému ročníku. V průběhu sezony 2011/2012 se Manchester City stal jasným favoritem na zisk titulu, ale ani po sérii 14 zápasů bez porážky, z nichž hned dvanáct vyhrál, si manažer Roberto Mancini netroufl mluvit o tom, že by mohl trofej získat. Ba naopak, když na to byl dotázán, tvrdil pravý opak.

Dnes je situace úplně naruby. Citizens se trápí, nevyhráli ve všech soutěžích už čtyřikrát v řadě a italský elegán velkohubě do novin prohlašuje, že jeho tým titul vyhraje. Přitom zrovna v současné době by se podobných řečí měl zřejmě zdržet. Remíza se Stoke City a Arsenalem, mezitím ukrutně bolestivá prohra s Realem Madrid a nakonec vypadnutí z ligového poháru po porážce 2:4 s Aston Villou. Sice po prodloužení, ale ani tak to pro jindy pevnou defenzivu City, a obzvláště doma, není vůbec dobrá vizitka.

Napravit pošramocenou reputace zkusí obhájce titulu na půdě letos silného Fulhamu. Kdo by řekl, že v době vzájemného zápasu bude londýnský tým nad City... Cottagers se výrazně zvedli po sérii třech porážek ve lize i ligovém poháru. Předminulé kolo deklasovali rozjetý West Brom a naposledy si poradili s Wiganem na jeho hřišti.

Velký podíl na tom měl Dimitar Berbatov, velká posila z Manchesteru United, jenže tentokrát nebude týmu k dispozici. Bulharský forvard se ve čtvrtek na tréninku zranil, jde údajně buď o problém se stehnem, nebo s bokem. Každopádně hrát nebude, což je pro Fulham obrovská ztráta. Nahradí ho buď Bryan Ruiz, nebo Mladen Petrić.

Stejně tak je mimo hru dvojice Kieran Richardson a Philippe Senderos. Oba dva se sice vrátili do tréninku, ale k zápasu připraveni nejsou. Podobně je na tom Micah Richards. Nezahraje si ani jeho spoluhrát Jack Rodwell, který laboruje s tříslem. Bolavé stehno naopak vykurýroval Samir Nasri, nicméně o základní sestavu se bude muset prát s letní posilou Scottem Sinclairem.

Nikdy to asi nebude úplně ideální. Everton do ligové sezony dlouho neodstartoval tak skvěle jako letos, vykoupit to však musel nyní v týdnu, když předčasně vypadl z Ligového poháru. Southampton je na tom přesně opačně.

I když tedy pochopitelně záleží, jak se na danou věc zrovna koukáte. Chtělo by se říct, že v lize bída, na druhou stranu sérii porážek Soton před měřením sil s Evertonem přeci jen utnout stihl a teď onu dominantní výhru nad Aston Villou může spolu s pohárovým postupem považovat za nejčerstvější vzpomínku. Navíc už se nováček potkal s kompletní loňskou smetánkou, alias top 3. Nakonec teď tedy na St. Mary’s budou spíše pozitivně naladěni než cokoliv jiného. Bezprostřední radost jim může kalit jedině opětovné zranění Jacka Corka, který si tak na ligový debut počká dalších několik týdnů.

Loni to byly dvě výhry ze sedmi úvodních kol, předloni dokonce dvouměsíční čekání na triumf; letos Toffees registrují 10 bodů z 15 možných, takže se prozatím nacházejí na skvostné třetí příčce. A tedy uvnitř elitní osmičky, kde finišují nepřetržitě už šest let - takřka pokaždé však hlavně díky příkladnému ukočírování nabitého prosincového programu a silnému jaru. Co s Karamelkami udělá toto vychýlení oproti rutině, je zatím ve hvězdách. Už jen triumf nad Swansea bez asistence Jelaviće s Gibsonem nicméně dává tušit jednu zásadní změnu: Everton do tohoto ročníku vstupuje s výrazně širším a obecně kvalitnějším, vyváženějším kádrem.

Také při sestavování jedenáctky na Soton přitom David Moyes bude operovat se značně zúženým kádrem. Sám už oficiálně potvrdil absence Gibsona (stehno) a Hibberta (lýtko), přičemž pochyby panují ohledně stavů Colemana, Naismithe a Anichebeho. Minimálně Jelavić by ale určitě měl být v pořádku.

Na druhé straně barikády mají momentálně strach o Mayuku s Leem, oba díly ofenzivní skládačky ovšem mají solidní šance na včasné uzdravení. Zambijec právě kvůli bolavému lokti vynechal úspěšné pohárové klání se Sheffieldem United.

Sobotní program Premier League slibuje dvě zajímavé "vytrčené" bitvy. Před tradičně nejhutnější várkou utkání hraných od čtvrté hodiny odpolední se uskuteční malé londýnské derby, poté přijde na řadu střetnutí Manchesteru United a Tottenhamu. Oba celky už letos své příznivce několikrát nepotěšily samotným výkonem, bodů nicméně posbíraly - řekněme - uspokojivé množství.

Red Devils kupříkladu posledně vyloženě spadla do klína výhra v lokálním derby s Liverpoolem (u potřetí museli letos otáčet skóre ve svůj prospěch), Spurs pro změnu horko těžko obraceli zápas se sousedy z Loftus Road. Nicméně ve výsledku jsou United stoprocentní od prvotního neúspěchu na Goodison Parku, zatímco Tottenham od prvního kola alespoň neprohrál. Dohromady pak tyto týmy nasbíraly pěkných 20 bodů a pospolu se vejdou do elitní osmičky, stejně jako svorně uspěly v týdnu v Capital One Cupu.

Na čem se už rozhodně neshodnou, jsou vzájemné zápasy, respektive jejich výsledky. Ty totiž tradičně nahrávají ManUtd: v FA Cupu se v relativně nedávné době potkaly dvakrát ve 4. kole - v obou případech šel dál slavnější ze dvojice; v rámci FA Cupu ďáblům klaplo čtvrtfinále 2009/10 i finále rok předtím; v lize Spurs naposledy slavili těsně po pádu železné opony, aby od té doby z 26 pokusů hned 22krát skláněli hlavy coby poražení.

Tuhle neuvěřitelnou nerovnováhu se teď bude pokoušet alespoň trochu dát do pořádku ze všech stran kritizovaný Boasův mančaft. Zejména ofenzivní složka týmu budí na papíře ohromný respekt, na place pak ovšem ve většině případů působí vyčpěle, staticky, prostě špatně. Pouze Defoe s bilancí 4+1 zatím může svým fanouškům dělat stoprocentní radost, ostatní spíše zůstávají za očekáváními; ať už hovořím o Baleovi, Lennonovi, Sigurdssonovi...nové posily Dembélé s Dempseym zatím samozřejmě nedostaly tolik prostoru.

Na druhé straně barikády se pro změnu v úvodu sezony nejčastěji snášela kritika na hlavu Waynea Rooneyho. Ten si po utržení ošklivého šrámu během utkání s Fulhamem nicméně odpočal a ve středu se v poháru vrátil ve své staré fazoně. Předvedl se v patrně nejlepší formě od měsíce května a Sir Alex Ferguson jeho vystoupení popsal doslova jako něco "velkolepého". Teď by se měl pihovatý forvard spárovat s Van Persiem a konečně zase táhnout United za kýženými body.

Z křídla by mu ovšem nemusel sekundovat Antonio Valencia, jehož pobolívá kotník, a koneckonců i start samotného Rooneyho ještě nelze plně potvrdit. Skotský veterán mezi manažery pořád může zpomalit fotbalistův návrat na trávníky, nešlo by se tomu asi příliš divit.

André Villas-Boas v týdnu šetřil opory jako Friedel, Bale či Defoe a pochopitelně se dá očekávat, že všechny nyní vrátí na soupisku. Kyle Naughton by pak druhého jmenovaného měl postrčit zpátky do záložní linie, oproti zápasu s QPR dnes totiž bude svému přímému nadřízenému k dispozici (na rozdíl od konkurenta Ekotta).