Anglická Premier League - preview 5. kola

Mnoho utkání může být považováno za největší anglické derby, ale pouze jediné z nich, ač paradoxně nejde striktně o derby, jím opravdu je. Říká se, že rivalita mezi Liverpoolem a Manchesterem United panuje už od dob stavby lodního kanálu z jednoho města do druhého. Někdo tvrdí, že jde o ekonomiku, někdo přihazuje muziku, většina lidí se ovšem stoprocentně shodne na tom, že hlavním ohniskem sporu je fotbal.

Vždy, když se tyto dva celky střetnou, jde o velkou anglickou klasiku. Atmosféra na stadionu, ať už jde o Anfield či Old Trafford je obrovsky napjatá, především z pohledu Liverpoolu jde o velmi důležitý souboj. Nezáleží tu na formě, na psychickém rozpoložení. Ve chvíli, kdy oba týmy vyběhnou na hrací plochu, všechno je zpátky na startu, na nule a vyhrát může kdokoli. Může to znít jako otřepané klišé, ale bůh je mi svědkem, že v tomto případě pravdivé.

Nedělní klání by mohlo tuto domněnku potvrdit. Liverpool jde do souboje z pozice outsidera, vždyť momentálně sídlí div ne na dně tabulky. Hůře jsou na tom už jen Reading a Queen's Park Rangers. Nicméně United na Anfield Road nevyhráli od roku 2007. V blízkosti Kop navíc prohráli čtyři z posledních pěti střetnutí.

Celková bilance však hovoří lépe pro United. Rudí ďáblové zvítězili 72x, zatímco Liverpool nasbíral triumfů o deset méně. O rivalitě může hovořit i historie, vždyť poprvé se kluby střetly už před 118 lety. Velké spory mezi fanoušky panují také v otázce počtu titulů. Bezpochyby se jedná o dva nejúspěšnější kluby historie, v současnosti však Reds za svým nesmiřitelným sokem značně zaostává. Vždyť Liverpool naposledy zvedl titul nad hlavu v roce 1990! Od té doby United slavili hned dvanáctkrát. Překonali tak i počet osmnácti zlatých medailí klubu z Merseyside, o jednu jedinou.

V letech 2007 až 2011 byl jednou z hlavních událostí severoanglického derby souboj Fernanda Torrese a Nemanji Vidiće. V tomto období vstřelil Torres během šesti klání tři branky. Španělský fotbalista už obléká dres Chelsea, ale jiný kanonýr má v tomto zápase na soupeře spadeno. Robin van Persie vsítil čtyři góly v posledních pěti vzájemných střetnutích s Reds. Co na tom, že za Arsenal. Srbský stoper pak proti Liverpoolu hned třikrát uviděl červenou kartu.

I proto nabádá Sir Alex Ferguson k disciplíně svého celku. V mysli mu určitě probíhá i incident Patrice Evry a Luise Suareze, kvůli němuž si uruguayský forvard odmítl v posledním vzájemném zápase s Francouzem podat ruce. "Na Anfieldu se nám často stává, že nedohrajeme v plném počtu. Tyto zápasy jsou vždycky šťavnaté, ale já věřím, že tentokrát červenou kartu žádný z našich hráčů neuvidí," nechal se před očekávaným mačem skotský manažer.

"Atmosféra je vždy výborná, přesně tohle si přeje zažít každý fotbalista. Logicky je to tím pádem i emotivní záležitost. Věřím, že se s tím dovedeme vypořádat." Navázal tím na dopis, který věnoval všem fanouškům United v návaznosti na nenávistné chorály na adresu Liverpoolu po duelu s Wiganem v souvislosti s tragédií v Hillsborough. "Naše rivalita s Liverpoolem je založená na touze skončit na špičce tabulky. V žádném případě se nejedná o lidskou nenávist," píše v něm.

Také Brendan Rodgers věří, že se klání odehraje v přátelském duchu, i když v tomto případě se jedná o velmi těžko splnitelné přání. "Doufám, že neděle proběhne v klidu. Už jen kvůli všem rodinám, kterých se to neštěstí týká. Je třeba udržet respekt a úctu k soupeři nejen na hrací ploše, ale i v ochozech a okolí stadionu," nabádá šéf Liverpoolu.

Ten se při skládání ideální jedenáctky může spolehnout na všechny opory a co víc, odpočnuté. Při přestřelce v Bernu v rámci Evropské ligy prostřídal oproti předchozímu ligovému mači celou jedenáctku. Mimo jsou jen dlouhodoběji zranění Lucas s Joe Colem. Ani Sir Alex příliš nových vrásek na čele kvůli marodce. Zůstávají na ní opět obránci Chris Smalling, Phil Jones a útočník Wayne Rooney. Jen Ashley Young bude v nejbližších třech týdnech mimo hru.

Nechtěl se tím vůbec zaobírat, soustředí se prý jen na Norwich. Když Chris Hughton před časem opouštěl kormidlo Newcastlu, fanoušci pro něj divže neplakali. Také on sám se podle všeho přes nečekaný vyhazov úplně nepřenesl. Hughtonův návrat do Sports Direct Areny tedy rozhodně vnese na plac moře emocí; bude ale zároveň i úspěšný?

Lambertovi výjezd do Newcastlu loni příliš nesedl. Canaries sice podali zejména po pauze pozitivní výkon, výsledná prohra 0:1 ale těžko někoho mohla potěšit. Tím spíš, pokud jen natáhla kanárčí neschopnost na tomto kolbišti utržit všechny tři body. Od založení Premier League tu Norwich ani na jeden ze čtyř pokusů nevyhrál, rovnou třikrát potom pro jistotu padl. Kdo jiný by toto prokletí měl zlomit než právě Chris Hughton?

Dostane se mu vřelého přivítání, o tom nemůže být pochyb. Zcela dominantní jízdou Championshipem dovedl Hughton tradiční klub zpátky mezi smetánku, aby jej pak opouštěl ukotvený na pohodlném 11. místě. Málokdo to chápal; proti jeho odvolání se dokonce konaly protestní pochody či jiné akce. Teď však na nějakou nostalgii bude čas doopravdy jedině před výkopem. Pak bude 53letý manažer zuřivě nahánět první ligovou výhru v nové funkci, aby pocukroval ucházející sbírku tří po sobě jdoucích remíz a ideálně předznamenal blížící se složitý program (Liverpool, Chelsea, Arsenal).

Také pro Alana Pardewa bude následující mač poněkud speciálním; i když ze zcela jiného důvodu. Vrací se totiž zpátky na lavičku poté, co byl potrestán za incident s asistentem rozhodčího banem na dva zápasy. Z tribuny potom sledoval dvě notně utrápené, avšak přeci jen cenné remízy. Teď už Newcastle rozhodně bude chtít vyhrát a upotřebit by mohl kupříkladu i gól vstřelený v průběhu úvodního dějství - takový zářez totiž ještě letošní Straky na pažbě kupodivu nemají. Všech pět dosavadních branek si schovaly až pro druhé poločasy.

Vedle návratu samotného manažera registrují v Newcastlu ještě jeden vitální comeback, nebo by tedy alespoň měli. Cheick Tioté by se měl dát konečně do pořádku poté, co s bolavým lýtkem marodil nepřetržitě od prvního ligového kola. Po nemoci se také do akce vrací Papiss Cissé, jenž spolu s krajanem Dembou Ba v týdnu necestoval do Maritima.

Na druhé straně barikády si zatím nejsou jisti kolenem křídelníka Bennetta, zatímco o neuspokojivém a kritickém stavu Whittakerova kotníku se naopak ví moc dobře. Po překonání problémů s třísly je Hughtonovi k dispozici Pilkington.

Jindy by tento zápas patřil k tomu vůbec nejzajímavějšímu, co Premier League za celý víkend nabízí. Jenže dnes nepatří klání Tottenhamu s Queens Park Rangers, druhé londýnské derby letošní sezony, ani mezi TOP 2 v sledovanosti i jen v neděli. Když se zkrátka nachomýtnete k největšímu zápasu celé Anglie a k tomu se navíc hraje i mač Manchesteru City s Arsenalem, musíte se chtě nechtě schovat do druhé, respektive třetí řady...

Tottenham minulý zápas konečně vyhrál a André Villas-Boas mohl dát průtok svým emocím naplno. Nad vodou jej drží především Jermain Defoe, který pod portugalským koučem dostal na starost pozici hrotového útočníka číslo jedna a důvěru splácí vrchovatě. Readingu dal hned dvě branky, celkově tak má už tři a to je celá polovina ze všech gólů, které Spurs v této sezoně vstřelili.

Také dnes na něm bude ležet velká zodpovědnost. Akvizice z Manchesteru City, Emmanuel Adebayor, už sice patří Tottenhamu, ale ještě stále nenabral dostatečnou formu/kondici/cokoli, aby mohl držet prapor ofenzivy Severolondýňanů pevnou rukou.

Slovíčko "ještě" však mnohem více pasuje k soupeři zmíněného celku. Queen's Park Rangers prožili v létě obrovský přerod, přivedli kvantum posil, včetně dvou brankářů na pozici jedničky, čtyř obránců, a tak dál, a tak dál... A představte si, ze všech devíti "prázdninových" posil si proti Tottenhamu s největší pravděpodobností zahraje hned pět.

Zbytek navíc nebude v sestavě figurovat zřejmě jen kvůli zraněním. Stephane Mbia z Marseille i Fabio, jenž je na západě Londýna na hostování z Manchesteru United, by jinak v sestavě zřejmě byli. To se však nedá říci o Junioru Hoilettovi, který se nesešel s dobrou formou, přestože byl velkým příslibem a na Loftus Road si od něj slibovali hodně.

Když už jsme u marodky, pro zdravotní potíže nenastoupí ani Anton Ferdinand či Andy Johnson. Na straně Tottenhamu pak jde o již zmíněného "nedokonalého" Adebayora, Assou-Ekotta a Villas-Boas se modlí, aby se včas dala do kupy Kameruncova náhrada Kyle Naughton. Mimo je stále Scott Parker, do brány se pak zřejmě vrátí jednička Brad Friedel, i když jeden z nejlepších brankářů světa Hugo Lloris v týdnu udržel čisté konto proti Laziu.

Ve stínu toho největšího z největších, jak je derby Liverpoolu s ManUtd běžně titulováno, se dnes odehraje ještě jeden solidní šlágr. ManCity i Arsenal mohou s osmi body po čtyřech kolech směle pomýšlet na atak samotného piedestalu - a fanouškům teď vedle vlastních ambicí budou chtít dokázat také to, že spolu dokážou sehrát zábavnou, na góly bohatou partii.

1:0, 1:0, 0:0, 0:0 - pokud bychom vzali skóre pět posledních ligových střetnutí bleděmodrých s červenobílými, právě tahle řada by nás mimo jiné uhodila do nosu. Výsledek 3:0, poznamenaný brzkým vyloučením Boyaty, lze brát za zářnou výjimku. Tehdy alespoň jedna ze stran nechala promluvit svou dobře známou image ryze ofenzivního mančaftu. Byl to Arsenal; naproti tomu Citizens v oněch pěti kláních dohromady nastřádali...inu, jeden jediný zásah. Můžeme se tentokrát těšit na pořádnou jízdu?

Spíš těžko. Gunners už loni nastoupili cestu počítající s pevnou defenzivní složkou stejně jako s variabilním útokem; letos pak s povýšením Steva Boulda (legendárního zadáka) poskočili ještě o další level výše. Defenzivním tabulkám Premier League prozatím dominují s jediným inkasovaným gólem a třemi čistými konty. Minimálně z této strany se tedy nějaká divočina očekávat rozhodně nedá. Jedině snad, že by Citizens navázali na předešlé domácí úspěchy - v součtu s finišem loňské sezony totiž na Etihad Stadium nyní třikrát v řadě uštědřili soupeři "treble". Ve dvou případech přitom zvítězili o jediný gól.

Právě onen dovětek, poukazující na nedávné poměrně divoké domácí výsledky, na druhou stranu prvotřídní zábavě plné branek spíše nahrává. Citizens totiž doopravdy směrem dozadu mají na čem pracovat. Nula zatím letos Hartovi uniká (dva roky po sobě jich teď přitom v součtu nastřádal nejvíce ze všech golmanů Premier League), posledně navíc obrana City totálně zkolabovala v Madridu. A když uvážíme, že bude čelit pěkně nastartovanému duu Gervinho-Podolski, možná bychom se nakonec měli na co těšit.

Co naopak ostře sledovanému utkání ubere na pikantnosti, určitě bude absence Samira Nasriho. Francouzský záložník si v týdnu natáhl zadní stehenní sval a nevypadá to, že by se měl dát včas dokupy, aby čelil svému bývalému zaměstnavateli, jehož fanouškovská základna mu dnes vskutku nerada tleská. Naopak útočníci Agüero s Balotellim už budou schopni přilít olej do ohně.

Na druhé straně se v týdnu oslavovaly dva návraty do plné zátěže, konkrétně šlo o dva talentované Angličany, Jacka Wilshera a Emmanuela Frimponga. Na obě naděje dnes ale samozřejmě bude ještě brzy, stejně jako na Rosického, Sagnu či brankáře Szczesného. Mezi třemi tyčemi by tím pádem měl pokračovat Mannone.

Jen čtyři celky loni dokázaly na Liberty Stadium uhrát vítězství - Moyesův Everton je jedním z nich. Jakoby návdavkem pak Toffees uspěli i před vlastním publikem (v obou případech neinkasovali), takže se de facto mohou považovat za specialisty na Rodgersovo Swansea. To je ovšem minulostí; Laudrupův výběr působí komplexnějším dojmem, jakkoliv minule poprvé prohrál.

Pokud Everton loni na jihu Walesu naplno bodoval, posledním pěti výletníkům se to nepovedlo. Swansea tak nadále zůstává stěží dobyvatelnou půdou - letos tam jasně prohrál West Ham, aby tu posléze alespoň remizoval etablovaný Sunderland. Pokud by teď snad labutě opět triumfovaly (již potřetí v tomto ročníku), dostaly by se poněkud předčasně na desetibodovou hranici. Ta by značila nejlepší start do prvoligového ročníku v dějinách klubu, který nejvyšší patro opouštěl přesně třicet sezon zpátky.

V součtu s koncovkou loňského ročníku se Everton může opírat o mimořádnou formu. Už jen vstup do nové sezony se mu oproti minulým zkušenostem vydařil nad očekávání. Také Toffees jsou zatím na sedmi bodech, z posledních 13 ligových zápasů pak vůbec nezvládli jen jediný. Pokud by pak hosté na Liberty Stadium vsítili alespoň tři branky, překlenuli by hranici sedmi tisíc vstřelených ligových gólů. Více než dvakrát ale Swans doma od návratu do elitní soutěže inkasovali pouze dvakrát - z kopaček fotbalistů Norwiche (třikrát) a Wolverhamptonu (čtyřikrát).

Předtím, než si Ashley Williams - přední stoper Swansea - zazávodí s protihráči, bude muset v přímém souboji skolit samotný čas. Stále jej totiž pobolívá kotník. Pro labutě by přitom absence zkušeného zadáka byla zvláště těžkou ranou, když už tak postrádají zraněného Bartleyho a suspendovaného Chica.

Everton pak dle očekávání bude mít problémy se skládáním útoku, respektive nebude moci nasadit svou jedničku pro hrotový post. Nikica Jelavić z Goodison Parku posledně odpajdal o berlích, takže teď přenechá místo okamžitě skórujícímu Anichebemu. Mimo něj by už měl na sto procent scházet akorát Gibson, Hibbert stále žije v solidní naději.

Loni si ještě Fulham zuřivě zvykal na Jolovy metody. V tuto chvíli ještě ani neměl na kontě vítězství, dočkal se až na sedmý pokus. Po roce se zdá, že už jsou Cottagers i bez Dempseyho s Dembélém připraveni odstartovat solidně. A potvrdit to mají proti Wiganu, jemuž se vstup do ročníku rovněž vydařil.

Fulham z 12 možných bodů urval celou polovinu, což není úplně špatný výsledek. Navíc se okamžitě chytily nové tváře - jak Berbatov, tak Petrić při svém debutu vsítili takzvaný "brace", čili dva góly. Bulharský forvard navíc má na Latics velmi dobré vzpomínky, a čerstvé - loni je ještě v dresu ManUtd sestřelil rovnou hattrickem. Teď navíc může mít po ruce ještě jednoho vhodného parťáka, a sice Huga Rodallegu. Ten si udělal jméno právě ve službách Wiganu, na jehož stánek se teď vrací poprvé od změny barev.

Wigan naproti tomu zatím nedovedl vzdorovat velkým firmám (bez zářezu podlehl Chelsea i MU), v obou zbývajících duelech ovšem bodoval - a to byl nepochybně jeho výsostní cíl. Také atleti se přitom mohou těšit z jednoho ze svých střelců; Franco Di Santo loni neměl v týmu konkurenci i jen se sedmi trefami na kontě a letos zahájil ročník pěkně zhurta: dvěma údery. Pro ofenzivně tradičně slabý Wigan to může být vskutku vítaný příslib.

Fulham na DW Stadium nemá ve zvyku prohrávat, ve skutečnosti tu je neporažen šestkrát v řadě. Jeho venkovní forma je však už léta více než mizerná. Z 58 minulých výjezdů se s úsměvem na rtech Cottagers vraceli domů v ubohých sedmi případech a letos prozatím neudělali nic pro napravení této tristní bilance. Oba venkovní duely totiž prohráli.

Latics se krom čtyř bodů mohou před výkopem těšit také z útlé marodky - pouze Alcaraz svádí bitvu s chatrným stavem svého těla. Duel s ManUtd vynechal pro bolest v tříslech a hned to bylo znát, když Wigan utržil nehezké čtyři kousky. Teď jej čeká fyzická prověrka těsně před zahájením utkání.

Fulham naposledy rozstřílel WBA i bez svých dvou ofenzivních es Ruize a Petriće. Oba tito borci už jsou ale v pořádku, takže se s Berbatovem a Rodallegou poperou o místa v základu. V ideální kondici naproti tomu ještě není Senderos (ačkoliv už trénuje), který si tak posedí na tribuně vedle Diarry, Richardsona a Freie.

Toto utkání je přesným příkladem toho, jak se fotbal vyvíjí. Když se West Ham a Sunderland utkaly naposledy, tehdy se datoval květen roku 2011, vyhráli v Upton Parku jednoznačně Black Cats 3:0. Když ovšem porovnáme tehdejší základní sestavy, dnes se do úvodních jedenáctek z tehdejších výběrů dostanou zřejmě jen tři hráči. A všichni, brankář Mignolet, Colback i Sessegnon, oblékají dres Sunderlandu.

West Ham prodělal opravdu velký progres a zvláště v této sezoně Premier League je to obrovsky vidět. Doma jsou doposud ve všech soutěžích fenomenální a se sedmi body po čtyřech kolech drží krásnou osmou příčku. A dnes se mohou s čistým svědomím dostat na bednu.

Oba kluby z Manchesteru totiž hrají v neděli, stejně jako Arsenal a stačí tak zaváhání dvou z klubů Swansea, West Brom a Everton. Vzhledem k tomu, že první a třetí jmenovaní spolu dokonce hrají navzájem, je to poměrně pravděpodobná záležitost. Ale zpět od fantasií k faktům...

Zabrusme nyní třeba ke vzájemným zápasům. Sunderlandu se totiž na hřišti Hammers vůbec nedaří. Jak jsem již zmínil výše, vyhrál sice poslední střetnutí, nicméně z dalších čtyř odešel s hlavou značně svěšenou - třikrát navíc padl o dvě branky. Když k tomu přičteme fantastickou bilanci West Hamu, který prohrál jen dva z posledních 25 zápasů, musí být Mackems v pořádném strachu; a když ne, respekt musí panovat stoprocentně. Tím spíš, když Sunderland na ligovou výhru čeká už 11 zápasů.

Hrát navíc nebude dvojice opor. Posila z Manchesteru City Adam Johnson se nepříliš rychle kurýruje ze zranění stehna, stejný sval pak trápí i stopera Carlose Cuellara. Fyzičku pak stále nenabrali další obránci Wes Brown a Phil Bardsley. West Ham ještě pořád nebude moci využít služeb Andyho Carrolla, jenž sice trénuje, ale na ostrý zápas stále připraven není. Nahradí ho tak zřejmě opět Carlton Cole, možná je i varianta s letní posilou Mobidou Maigou. Kromě Carrolla pak schází kvůli zranění kolene Jack Collison.

Nikdy se nepotkaly v rámci smetánky; a teď jsou vedeny pány, kteří si v té samé společnosti odbývají premiéru coby manažeři. Přesto lze mít West Bromwich i Reading za tradiční kluby, které by se letos papírově ani neměly bát o holou kůži. Potvrzovat své smělé ambice nyní budou na The Hawthorns, kde Albion se svým dnešním soupeřem neprohrává ani neztrácí.

Konkrétně od prohry 0:1 v únoru 1988, ještě v rámci staré Division Two, se spolu oba celky na tomto určitém kolbišti střetly osmkrát - a hned sedmkrát se radovali Throstles. Vůbec poslední měření sil však dopadlo lépe pro Royals, neboť se hrálo na jejich půdě a ke všemu ani ne v lize. Loni v lednu tehdy ve třetím kole FA Cupu WBA potopil Shane Long, shodou okolností nyní ve službách Baggies.

Právě jeho fungující servis přitom Bromwich bude dnes potřebovat ze všeho nejvíce. Při suspendovaném Odemwingiem - to jednak - a dále také vzhledem k nedávné propustnosti obranné linie Readingu. Ačkoliv defenzíva Royals loni v Championshipu neměla konkurenci, síla Premier League je podle všeho dosti odlišná, drsnější. V minulých dvou kolech McDermottovy ovečky inkasovaly hned sedmkrát, přičemž Tottenham nezastavila ani ze zálohy povolaná dvojka jménem Alex McCarthy. Tři góly budiž zářným důkazem.

Stejnou porci branek nicméně posledně inkasovali také Throstles, jakkoliv většinu času strávili v oslabení, takže ani oni nemají svědomí úplně čisté. Doma by to však zase jednou mohla být odlišná písnička. Kromě toho, že Baggies na The Hawthorns živí solidní bilanci s příštím soupeřem, ani celkově tu moc neinkasují, ba ani neváhají. Ve skutečnosti tu kapitulovali jen při zájezdu favorizovaného Arsenalu na úplný závěr loňského ročníku, jinak se dokonale ubránili QPR, Aston Ville i oběma liverpoolským mužstvům letos.

Alex McCarthy sice bůhvíjak nezastoupil chybujícího Federiciho, místo mezi třemi tyčemi by si ovšem měl udržet - už jen kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům svého konkurenta. Návrat do sestavy pak stále odkládá křídelník Kebe, který marodí se zadním stehenním svalem.

Na druhé straně stejné potíže sužovaly Stevena Reida, ten by však boj s časem vyhrát přeci jen mohl; naopak Goran Popov takové štěstí zřejmě mít nebude. O Odemwingieho čerstvém trestu pak už byla řeč.

Fanoušci Southamptonu by nejraději zmáčkli tlačítko reset a začali celou sezonu od začátku. Nováček soutěže doposud nezískal ani jediný bod, zvláště pak debakl od Arsenalu 1:6 bolí. I když těžko říct, zda mnohem víc netrápí příznivce Svatých zpackané klání s Man United, proti němuž těsně před koncem vedli 2:1, ale Robin van Persie nakonec i díky nedůsledné defenzivě hostí otočil výsledek na 3:2 v neprospěch Sotonu.

Už při tomto výčtu je zřejmé, že svěřenci Nigele Adkinse neměli zrovna snadný los. Kromě Gunners a Red Devils totiž narazili i na obhájce titulu Man City. Jen domácí prohra s Wiganem se dá považovat za neúspěch. Ale když už tak už, právě takovéto zápasy musí Southampton zvládat, pokud pomýšlí na udržení v elitní soutěži.

To Aston Villa pod novým šéfem Paulem Lambertem z Norwiche konečně zvítězila. A že se načekala. V minulém ročníku nevyhrála desetkrát v řadě, letos si musela počkat do čtvrtého kola. Proti Swansea se to však překvapivě povedlo. Kometa letošní sezony začíná vyhasínat a jasně to bylo vidět právě proti zpravidla trápícím se Villans.

Ti se nebudou muset na hřišti Southamptonu řešit žádné absence, Lambert má spíše příjemné staroti, jako například, zda postaví do základní sestavy mladou posilu Bentekeho, nebo vsadí na osvědčeného Weimanna. Fit už jsou také Chris Herd a Fabian Delph.

To Svatí to mají o poznání složitější. Stoper Jos Hoovield musí věřit všem svatým, že překoná zranění lýtka, zatímco Jack Cork, který doposud neodehrál ani minutu je konečně fit. O slovo se nicméně hlásí i dvojice posil. Gaston Ramirez a Maya Yoshida naskočili do klání s Arsenalem z lavičky a nyní čekají na šanci od začátku.

Od doby, co do Stoke City naposledy do Premier League postoupil, vede si nadmíru dobře. Ve své první sezoně skončil i přes sestupové předpoklady na skvělém dvanáctém místě a o rok později, v ročníku tradičně pro nováčky nejtěžším, obsadili dokonce příčku jedenáctou. Platí navíc za jednoho z nejnepříjemnějších soupeřů celé ligy. Není divu, letos ani jednou neprohrál a to se musel střetnout i s obhájcem Manchesterem City nebo Arsenalem.

K informaci o neporazitelnosti Potters však nutno dodat i fakt, že dosud ani jednou nevyhráli. Na hřišti Chelsea by ovšem rozhodně další remízu brali, ačkoli proti Blues rozhodně není vyloučen ani plný bodový zisk. Se schopností Stoku při standardních situacích bude mít čerstvý vítěz Ligy mistrů značné potíže.

Nemá navíc ani žádnou úchvatnou formu. Už třikrát za sebou nevyhrál, alarmující je především porážka 1:4 s Atleticem Madrid v evropském superpoháru. Ve středu s Juventusem při vstupu do Champions League sice dlouho Chelsea vedla, ale deset minut před koncem zápasu Stará dáma vyrovnala a body se tedy rozdělili rovným dílem.

Dvougólový hrdina utkání Oscar navíc utrpěl lehké zranění kotníku, které by jej sice nemělo vyřadit z klání proti Stoke, nicméně do základu se nejspíš nepodívá. Vůbec nebude hrát Daniel Sturridge, jenž laboruje se zadním stehenním svalem. Jinak má Roberto Di Matteo k dispozici plný kádr, včetně Marko Marina, který je konečně fit.

Může tak alespoň částečně zasáhnout do utkání svého týmu se soupeřem, s nímž má v posledních letech zajímavou bilanci. Poslední vzájemný zápas byl mimochodem debut Di Mattea na lavičce CFC. Díky Drogbovi ho doma vyhrál 1:0. Na Stamford Bridge se proti Potters vůbec daří, v posledních pěti kláních inkasovala Chelsea jen jeden gól a dala hned čtrnáct. Památné jsou především dva zápasy. Vítězství 7:0 a Kalouův hattrick v mistrovské sezoně a vítězství v posledních minutách 2:1 ještě za Scolariho.

Dnes bude obvykle houževnatému klubu scházet obránce Andy Wilkinson, který si začne odpykávat třízápasový trest. Zaskočit by za něj měl Ryan Shotton. Méně pravděpodobná je pak varianta s Huthem na pravém beku a Upsonem na stoperu. Po zranění se naopak vrací záložník Jamie Ness.