Anglická Premier League - preview 13. kola

Z uruguayského forvarda se pomalu stává fenomén Premier League. Nejenže si Luis Suárez zápas co zápas zajišťuje nenávist řad fanoušků, v posledních týdnech také nepřestává udivovat tím, jak fantastické výkony předvádí. Prakticky sám táhne Liverpool výše v tabulce a i proti Swansea bude hlavní porce práce na jeho bedrech.

Od Suárezova probuzení z Norwiche se Liverpool konečně krůček po krůčku zvedá, neprohrál už sedmkrát v řadě a především poslední dva výsledky se dají považovat za velký příslib do budoucna. Remíza na půdě Chelsea a vítězství 3:0 nad Wiganem, režírované kým jiným než Suárezem, dávají fanouškům Reds naději, že zas tak špatně to s jejich klubem nevypadá.

Jenže ani Swansea právě krizí příliš netrpí. Minulé kolo senzačně vyhrála díky brankám Michua a De Guzmana 2:1 v Newcastlu, o týden dříve pak svěřenci Michaela Laudrupa uhráli bod na půdě Southamptonu. Těšit může, stejně jako Liverpool, i remíza doma s Chelsea a to nejlepší, z čeho mohou čerpat, je vítězství 3:1 přímo z Liverpoolu v rámci Capitol One Cupu.

Když už jsem se významněji otřel o Luise Suáreze, nemůžu nezmínit ani aférku z posledních dnů, jež je s ním spojena. Ve své nové autobiografii uvedl stoper Swans Ashley Williams, "že Suárezovi nejraději vlepil", což samozřejmě nezůstalo bez odezvy. Nakonec se Williams "hroznému simulantovi", jak jej sám označil, omluvil a nezbývá než čekat, co přinese jejich souboj v neděli.

Laudrupovi se po zranění vrací Ki, k dispozici by měl být i Danny Graham, Ben Davies a Luke Moore. Liverpool pak čeká na stav Wisdoma, který si přinesl drobné zranění kolene z Evropské ligy. Po absenci právě z utkání proti Young Boys Bernu by pak v základní sestavě neměli chybět Allen, Johnson ani Enrique.

Vedle je ještě ve třetí lize. Vyhrál pro ně první trofej od roku 1976. Přivedl jim střelce Rickieho Lamberta, kolem něhož se utvořila až bájná pověst. Jsou to dva roky a kousek, co Alan Pardew po neshodách s předsedou opustil křeslo manažera Southamptonu, a teď svému bývalému zaměstnavateli vůbec poprvé čelí v roli lodivoda přeci jen o dost ambicióznějšího Newcastlu.

Paradoxně proti němu stojí muž, který má podle všeho s Nicolou Cortesem vřelý vztah, zároveň ale leckdo pomýšlí na jeho brzký vyhazov. Nigel Adkins je samozřejmě přímým nástupcem Alana Pardewa a zároveň zrovna tím člověkem, kterému Saints vděčí za návrat mezi smetánku. Jenže v elitním prostředí už to není takové. Soton na týden starou výhru nad QPR čekal dlouhých šest kol, mezitím až čtyřikrát prohrál, a tak i nyní - s osmi body - trčí v sestupové zóně. Adkinsovi se už nicméně dýchá snáze a Straky mu mohou ulevit ještě výrazněji.

A popravdě by to až taková senzace nebyla. Vždyť venku ještě letos ani jednou neslavily a na St. Mary’s za nejhorší konstelace hvězd mohou cestovat až bez deseti borců včetně klíčových postav, jakými jsou Hatem Ben Arfa, Yohan Cabaye či Fabricio Coloccini. Navíc jde znovu o klání po Evropské lize, která nejsou nikdy příjemná. Magpies ke všemu dnes v tomto směru vstupují do neznámých vod. Dosud totiž po mezinárodních povinnostech vždy alespoň účinkovali doma (dvě výhry, dvě prohry), tentokrát jsou ale nuceni k výjezdu. Na půdu, kde posledně stanuli v září 2004...

Trable pana Pardewa už byly nakousnuty. Zmíněný trojlístek tvořící osu stračího projevu je vskutku definitivně mimo hru a doplnit ho mohou Shola Ameobi, Obertan či Ryan Taylor (ten je stoprocentní). Solidní šanci alespoň mají Perch s Jonásem, v pořádku by měl být Papiss Cissé.

Southampton v tomto ohledu s Newcastlem dokonale kontrastuje. Nigel Adkins bude mít k dispozici takřka plnou zbroj. Na marodce vinou zranění zůstávají akorát Richardson s Chaplowem, bez nichž se základní jedenáctka jistojistě obejde.

Sestupová forma. Villas-Boas se chopil kormidla, které těsně před ním opustil mezi fanoušky extrémně oblíbený Harry Redknapp, a i přes nevalný fotbal v úvodu alespoň sbíral cenné body. Teď jeho Tottenham registruje čtyři prohry v pěti ligových kolech, navíc si stále nedokázal zajistit postup ze skupiny Evropské ligy. Ve stínu vyhazovů dvou manažerů se tedy i Villas-Boas pomalu musí třást.

Pro mladého, stále se ještě učícího Portugalce je patrně vůbec nejhorší, že teď čelí soupeři, který je způsobilý a zvyklý trestat. West Ham si počíhal už na dva sousedy z hlavního města (Fulham a QPR), proti třetímu šel alespoň do vedení (Arsenal). Naopak Spurs si obecně ze všech londýnských klubů v derby počínají nejméně obratně, což potvrdili i před týdnem, když ošklivým rozdílem 2:5 padli se svým úhlavním rivalem z Emirates Stadium.

Aktuálně tři kola neporažení Kladiváři tedy mají jedinečnou příležitost, jak o jediném víkendu snad definitivně potvrdit své ambice, které prozatím směřují ještě výše než k 10. příčce. Momentálně je WHU sedmé, ovšem v případě triumfu na White Hart Lane by přeskočilo Arsenal i Everton, aby spočinulo na páté, pohárové příčce. To už po 13 kolech vpravdě zní vážně.

Na druhou stranu právě Hammers se mohou pochlubit patrně nejdrsnějším, tradičně nabitým prosincovým programem. Čekají je postupně ManUtd, Chelsea, Liverpool, West Brom, Everton a Arsenal; čili pět členů elitní šestky plus ambiciózní Reds. Ve finále by tedy Tottenham klidně mohl představovat jen jeden malý krůček. On sám, aktuálně na osmém fleku, bude chtít především utnout sérii tří porážek. Posledně když se dostal na numero čtyři (2004/05), prodloužil si nešťastnou sérii až na šest kol. To už by Boase hlavu jistě stálo...

Emmanuel Adebayor je dle svých čerstvých slov v Tottenhamu spokojen, nicméně po nechutném šlapáku na Cazorlu si teď tři zápasy celý spokojený tak akorát posedí na tribuně. Dembélé se proti Laziu po měsíci pauzírování opět vrátil na zelený pažit, dle svých slov si však bolavým bokem dál není úplně jist.

Matt Jarvis je zpátky k dispozici Samu Allardyceovi, což ovšem nelze říct o Yossim Benayounovi. Mimo dál zůstávají Collison i Vaz Te, takže West Ham ani tentokrát nenastoupí s ideální útočnou trojicí.

Hlavní událostí uplynulého týdne ve fotbalové Anglii byla jednoznačně změna manažera na lavičce londýnské Chelsea. Roberto Di Matteo, který dokázal za tři měsíce ve funkci více než většina trenérů na Stamford Bridge za celou dobu svého působení, byl nemilosrdně odvolán a rozmařilý majitel Roman Abramovič dosadil na jeho pozici nemilovaného Španěla Rafaela Beníteze.

I to, jak si někdejší kouč Liverpoolu s novou výzvou poradí, bude ostře sledovanou událostí šlágru 13. kola Premier League. Vyhazov Roberta Di Mattea byl o to zvláštnější, že Chelsea byla v Premier League třetí se ztrátou jen čtyř bodů na vedoucí Citizens. V neděli se tak ztráta na čelní celky mohla z pohledu Blues výrazně umazat.

Forma Chelsea je nicméně opravdu mizerná. Londýňané z posledních osmi zápasů prohráli rovnou polovinu a zvítězili pouze dvakrát. Nejvíce se mizérie projevila v lize, kde se během čtyř kol ztratil čtyřbodový náskok a naopak se nastřádala stejně velká ztráta. Kontroverzní porážka od Man United byla následována dvěma remízami a poslední Di Matteův duel v Premier League na lavičce Blues znamenal porážku s jeho bývalým týmem WBA.

Man City naproti tomu v lize válí parádně. Jako jediní ještě neprohráli a posledních sedm zápasů zvládli prakticky bez ztráty kytičky. Ztratili v nich jen dva body za remízu s West Hamem a inkasovali pouhopouhé tři branky. Naposledy rozstříleli Aston Villu 5:0 a hlavní strůjci onoho vítězství, dvougóloví Tévez s Agüerem, by měli vést ofenzivní činnost Citizens i proti Chelsea.

Manchesteru City se však na Stamford Bridge příliš nedaří, vždyť z minulých sedmi zápasů tady hned šestkrát nezískali ani bodík. Jediná výhra z tohoto období se datuje na únor 2010, kdy tehdy rozloženou Chelsea Man City přestříleli 4:2. Chelsea nahrává i jakási specializace Beníteze na Man City, španělský manažer už s tímto týmem neprohrál desetkrát v řadě.

Nezaujatému fanouškovi by mohla přinést více chuti do sledování klání statistika, která hovoří o absenci remízy při střetu těchto dvou soupeřů už více než sedm a půl roku. K tomu navíc neschopnost Chelsea udržet čisté konto (sedmkrát v řadě), již zmíněná ofenzivní síla Citizens, myslím, že se máme na co těšit.

Rafael Benítez při svém debutu na lavičce Chelsea nebude mít k dispozici kapitána Johna Terryho, který v utkání s Liverpoolem musel být pro zranění střídán. Jeho koleno už se sice lepší, nastoupit ovšem nemůže. Stejně tak je nepravděpodobný start další legendy Blues Franka Lamparda. Ostře sledovaným mužem utkání bude určitě Fernando Torres, od něhož se pod Benítezem tak trošku očekává nějaké zázračně zlepšení jeho mizerné formy.

Také Manchester City se nemůže stoprocentně spolehnout na služby svého kapitána, Vincent Kompany by ovšem ku spokojenosti Roberta Manciniho měl být s největší pravděpodobností k dispozici. Hrát může i Gael Clichy a mezi zdravými je už i Mario Balotelli.

V týdnu se to na manažerských postech v Premier League pořádně zahýbalo. Rozmařilý majitel Chelsea Roman Abramovič bez milosti vyhodil strůjce historického vítězství v Lize mistrů Roberta Di Mattea, přestože byl v lize třetí. Místo něj nasadil do kabiny fanoušky nemilovaného Rafaela Beníteze. Ze židle spadl i Mark Hughes z Queen’s Park Rangers, jehož odchod se však dal očekávat.

Při tom všem může Martin O’Neill, lodivod Sunderlandu, děkovat všem svatým za výhru na hřišti Fulamu a Bredu Hangelandovi, že neudržel své dlouhé nohy na uzdě. Právě jeho červená karta v prvním poločase byla rozhodujícím momentem při vítězství Black Cats na Craven Cottage 3:1.

Jejich poslední výsledky totiž stály za starou belu a O’Neillova pozice nebyla úplně stabilní. V poháru a lize nevyhráli do té doby šest zápasů, hned čtyři prohráli a jen dvakrát nesvítila na po utkání na jejich kontě vstřelených branek nula. Minulý týden ale skórovali Mackems hned třikrát, poprvé tak dali více než dvě branky od březnové přestřelky na půdě Manchesteru City (3:3).

Když už jsme narazili na téma odvolávání trenérů, co do činění s tím má i West Bromwich Albion. Právě na Hawthorns odkoučoval svůj poslední ligový zápas za Chelsea Roberto Di Matteo, Baggies udolali Londýňany 2:1 a výrazně pomohli Benítezovi na jeho současný post. A ještě ke všemu, pokud v Sunderlandu vyhrají, mají velkou šanci se před Blues dostat na třetí místo tabulky.

Kromě fantastické formy má WBA podporu i z historie. Posledních pět zápasů se Sunderlandem neprohrál (W4, D1) a nastřílel mu v nich třináct gólů. S úsměvem také vzpomínají na nejčerstvější duel se sobotním soupeřem, jež skončil jasně 4:0.

West Bromwich bude potřetí za sebou postrádat Bena Fostera, který nechytá kvůli tříslům. Nicméně jeho náhradník Boaz Myhill si zatím vede výborně. Záložník Youssouf Mulumbu si nezahraje kvůli problému se zadním stehenním svalem, zatímco Gareth McAuley stejné zranění již vyléčil.

To Sunderland může zpět do základní sestavy povolat univerzála Craiga Gardnera. Povoláním záložník letos nastupuje v červenobílém dresu hlavně na pravém kraji obrany a stejně tak by tomu mělo být i tentokrát. Hezkého jubilea se může dočkat Sebastian Larsson, jenž pravděpodobně odehraje svůj sto padesátý zápas v Premier League.

Fotbal občas umí být vskutku vrtošivý. Vezměte si, že když se Everton s Norwichem potkal loni v prosinci na Goodison Parku naposledy, jen elitní pětce to střílelo lépe než Kanárkům a naopak pouze sestupujícímu triu hůře než Toffees. Everton tehdy v tabulce spočíval až za šokujícím nováčkem. Dnes je situace opačná a poněkud přirozenější, chtělo by se říci.

Norwich spolu s dalšími sdílí úplné dno tabulky střelecké potence, naopak Everton platí za šestý nejproduktivnější soubor a zároveň uzavírá top5 - čili ční osm příček nad Canaries. Zatímco loni v prosinci jsem se v preview podivoval nad skutečností, že pouze střídající Vellios i v tak pokročilé fázi sezony stále platí za nejlepšího střelce Toffees, dnes už má Everton relativně spolehlivého hroťáka v Jelavićovi, přičemž do životní sezony, zdá se, nakročil rovněž gólový Fellaini.

Jenže ten bude v sobotu absentovat, což se ukazovalo být pro Karamelky solidní nepříjemností. V součtu s loňskem Belgičan nenaskočil do čtyř kol, přičemž jen jeden takový zápas Moyesovci ovládli (pomocí šťastného Anichebeho zásahu těsně před koncem).

Moyesova parta každopádně jinak vypadá být po herní stránce solidně seřízena - jen stále nesbírá tolik bodů, kolik by si představovala. Minule darovala Readingu vůbec první výhru v tomto ročníku, přičemž o něco dříve natáhla frustrující remízovou šňůru až na čtyři kola. Naproti tomu Norwich, vedle onoho nedostatku spojeného s neproduktivitou, boduje ve velmi uspokojivém rytmu.

Doma už třikrát v řadě zvítězil 1:0 (nejčerstvěji nad ManUtd), přičemž venku alespoň začal pravidelně bodovat. Ve finále zůstává pět kol neporažen, a pokud naváže na oba loňské výsledky se stejným soupeřem (1:1 a 2:2), nechá tuto sekvenci nerušeně pokračovat.

Vedle zmíněné suspendace Marouana Fellainiho si Moyes bude muset vystačit bez ještě jednoho člena obvyklé základní sestavy: Phil Neville je po operaci kolene, kterou podstoupil právě v den minulého utkání. Naopak Mirallas, Hibbert, ale také Gibson (zdánlivě donekonečna zraněný) by už měli být aktivní součástí týmu.

John Ruddy v Evertonu pouze lelkoval, v Norwichi je však neotřesitelnou jedničkou a dokonce odtud i nakoukl do reprezentace. Teď by měl bývalému zaměstnavateli čelit navzdory menším potížím s kolenem. Navrátilec Russell Martin by ihned mohl zastoupit marodícího Turnera.

Výsledková krize Queen’s Park Rangers už byla pro vedení klubu neúnosná, Mark Hughes se tak musel pakovat a než nejvyšší šéfové londýnského celku seženou náhradu, do utkání na stadionu Manchesteru United vyběhnou hráči pod vedením dvojice asistentů. Bowen a Niedzwiecki se na Old Trafford pokusí o zázrak, proti Red Devils nevyhráli již téměř deset let.

Posledních deset vzájemných utkání nabízelo vesměs vítězství United. Osmkrát se radovali svěřenci Alexe Fergusona a jen dvakrát se body dělily rovným dílem. Zajímavá jsou čísla i z dlouhodobější historie. Oba kluby se spolu střetly celkem padesátkrát a Queen’s Park Rangers vyhráli jen šestkrát.

Manchester United teď ztrácí jediný bod na lídra tabulky, užívá si i jistotu prvního místa ve skupině Ligy mistrů a má teď trošku klidu před náročným prosincovým programem elitní anglické soutěže. Utkání s Queen’s Park Rangers na domácím hřišti by nemělo být pro Rudé ďáby takovým problémem, zvláště když přihlédneme na situaci, v níž se Londýňané pohybují.

Čtyři body z dvanácti utkání Premier League není právě ideální stav a ztráta pěti bodů na záchranu zrovna tak. Doslova hrozivá je pak jejich bilance z posledních devíti soutěžních utkání, včetně zápasu Capital One Cupu. Devět utkání - sedm porážek. A těžko se dá očekávat, že by se situace zlepšila po duelu v Divadle snů.

Tím spíše, když dvojici "caretakerů" schází klíčový útočník Bobby Zamora, který po operaci nebude k dispozici asi tři měsíce. Naopak Sir Alex Ferguson má opačné starosti, opět se mu uzdravil Chris Smalling. Nemusí ho tak trápit absence Johnyho Evanse. Ten se sice již vrátil do tréninku, ale hrát nemůže.

Kapitola sama pro sebe je pak Wayne Rooney. Anglický forvard nejenže nepředváděl právě ideální výkony, ale také se zranil. Jeho kotník je však podle všeho již v pořádku, a tak by se měl ukázat proti QPR v základní sestavě vedle Robina van Persieho. Jak nepostradatelný pro loňského vicemistra stále je, se ukázalo před týdnem během prohry s Norwichem.

Fulham je veden jedním z klasiků ofenzivní kopané Martinem Jolem, pouze Manchester United letos stihl nastřílet více branek než on, a přesto bych se odvážil doporučit sázkařům "under". V zápasech Stoku s Cottagers totiž historicky příliš branek nepadá, na Britannii obecně už vůbec ne - soupeři tu vyhořeli třikrát v řadě.

Tony Pulis má z Fulhamu možná až nezdravý respekt. Je sice fakt, že Cottagers zlepšili venkovní formu (na cestách neprohráli čtyřikrát po sobě), nicméně manažer Stoke City v předzápasovém rozhovoru prakticky dopředu avizoval defenzivní taktiku, přičemž Berbatova již teď označil za "nejlepší posilu léta". Právě Bulhar na minulých dvou výjezdech uzavíral skóre a zajišťoval pokaždé divoké remízy v poměru 3:3. Podobnému výsledku jsme se přitom v kraji Midlands přiblížili jen v lednu 2010, kdy tu Fulham padl s výsledným skóre 2:3.

Jinak spíše platí, že se oba celky při vzájemných konfrontacích zastřelují. Stoke dohromady v oněch osmi zápasech Premier League nastřádal všehovšudy osm zářezů, přičemž Fulham vyšel střelecky naprázdno hned ve čtyřech případech. Sobotní duel by docela dobře mohla rozhodnout jedna speciální konfrontace: Crouch versus nová stoperská dvojice hostí. Vytáhlý forvard sice čeká na úder již šest kol, nicméně absence suspendovaného Hangelanda by Cottagers mohla až osudově rozházet - kór zaměříme-li se nejen na hru, ale i standardky.

Také Tony Pulis registruje možný problém se skládáním defenzivní linie, záda totiž dále zrazují Andyho Wilkinsona. Střed pole by potom zřejmě uvítal vyztužení v podobě návratu hříšníka Whiteheada. Michael Owen stále není připraven zasednout alespoň na lavičku náhradníků.

Jak už bylo naznačeno, Brede Hangeland načíná třízápasový odpočinek na tribuně poté, co neopatrně vystartoval po Cattermoleovi. Vedle Aarona Hughese se tak znovu postaví Švýcar Senderos. Další významné absence představuje trojlístek Ruiz-Kačaniklić-Richardson, který svorně trápí problémy se zadním stehenním svalem. Vracejí se Diarra a Baird.

Už je to více než sedm let. Osmého května 2005 Wigan Athletic udolal Reading, prvně ve své historii postoupil do nejvyšší soutěže a v jednu chvíli tak zahájil i dokončil jednu z nejpamátnějších transformací provinčního klubu ve stabilně prvoligový. Od té doby pokaždé, když se oba celky na DW Stadium potkají, jde o jaksi speciální duel. A dnešek nebude výjimkou.

Třeba už jen kvůli osobě Jasona Robertse. Jeho 21 gólů bylo stěžejních pro tehdejší tažení Latics za postupem; britský rodák s pár starty za grenadskou reprezentaci dokonce skóroval i v tom jednom zvláštním zápase. Dnes však coby 34letý veterán patří do kádru Readingu, za který také v poslední době pravidelně nastupuje v základu. Byl rovněž u prvního skalpu, jehož se Royals dočkali teprve na 11. pokus, aby se konečně vynořili ze sestupových vod. Doufejme, že se nebudu mýlit, když předpovím vřelé přivítání jeho osoby.

Co se ne až tak speciálních faktů týče, je třeba zkonstatovat, že se potkávají ti chudší stoupenci Premier League - což ostatně málokoho překvapí. Vždyť Wigan velmi tradičně lepí slabý podzim silnou koncovkou, a také tentokrát bude co vyspravovat. Atleti stále čekají na teprve druhé domácí vítězství, teď navíc dvakrát po sobě prohráli a v případě dalšího neúspěchu před sebe pustí i Reading, který - jak už bylo řečeno - teprve před týdnem oslavil premiérový skalp v tomto nováčkovském ročníku. Mimoto nasbíral hned šest remíz, a tak je od konce září přemožen všehovšudy jedinkrát.

V rámci čtyř dosavadních klání Premier League mezi těmito soupeři nikdy neslavila venkovní strana a Royals se toto menší prokletí budou pokoušet zlomit nadále bez trojlístku Guthrie-Karacan-McCarthy. Oba záložníci i brankářská jednička nicméně už alespoň trénují, na rozdíl od jiného maroda Kebeho ovšem aktuálně nemají žádnou šanci na včasné zotavení.

Jestliže Readingu scházejí tři poměrně důležití členové soupisky, pořád to nejsou žádné problémy oproti těm, které trápí Roberta Martineze. Španělský kormidelník se bude muset obejít bez Watsona, Caldwella, McArthura, Crusata i Alcaraze, navíc o minulém víkendu meškali ještě Miyaichi s Di Santem, takže rovněž jejich případné starty jsou v ohrožení.

Bezprostředně po dalším slavném triumfu poměrem 5:2 v severolondýnském derby se na té šťastnější straně začalo vtipkovat. Že už souboje s Tottenhamem bude Arsenal vždy vyhrávat jen takovým způsobem; že tu vlastně Spurs jsou jen proto, aby čas od času Kanonýrům zvedali náladu. A vskutku: Wengerův soubor do minulé soboty nepříjemně tápal, pak si ale hned zajistil postup do osmifinále Ligy mistrů a vypadá být rázem v pohodě.

K tomu přispívají i příznivé události pátečního odpoledne. Tehdy Arsenal oznámil prodloužení spolupráce s Fly Emirates, které jej v tabulce dresového sponzoringu postavilo hned za první Manchester United, nejštědřeji obdarovávaný mančaft na světě. Navrch obchodní ředitel londýnského klubu Tom Fox očekává, že klub rovněž v blízké době překročí hranici 100 milionů liber ročních příjmů na reklamách či jiných komerčních záležitostech. Mužstvo, které ještě několik let bude splácet dluh za výstavbu moderního stánku, tak registruje solidní prostor k prosperování.

A nabízí ho zřejmě i Aston Villa, se kterou má samotný Arsene Wenger mimořádně pozitivní zkušenosti. Z celkového počtu 32 měření sil nezvládl pouhé tři a dnes se nezdá být pravděpodobné, že by měl přidat čtvrtý neúspěch. A to především proto, že se Villans ocitají na konci drsné třízápasové sekvence, během níž už stihli čelit oběma manchesterským klubům.

Zatímco s United se rvali srdnatě a - jako už tradičně - s nimi prohospodařili prvopoločasový náskok (kdybychom počítali jen úvodní dějství, byli by teď birminghamští pátí!), Citizens po křivdě podlehli zcela jasně. Dá se tedy předpokládat, že do souboje s Arsenalem půjde Aston Villa ještě notně psychicky nahlodána.

Na druhou stranu z marodky k Paulu Lambertovi doléhají alespoň dvě pozitivní zprávy. Darren Bent po třízápasové absenci s bolavým kotníkem bude připraven a stejně tak se stihl zotavit Lichaj. Ovšem Bennett, N’Zogbia, Herd a Dunne jsou stále mimo.

Na opačném konci barikády nepustí Walcotta do zápasu opětovně namožené rameno; a André Santos se ještě musí zbavit břišních obtíží, aby vůbec mohl konkurovat Vermaelenovi v boji o základ. A nejen jemu - v pořádku už je totiž také Gibbs, spolu s Gervinhem.