Souhrn Ligue 1 2008/2009 (2)

"Král je mrtev, ať žije král", jinak řečeno "Lyon neobhájil, novým mistrem je Bordeaux". Olympique Lyon po sedmi letech kralování přepustil francouzský trůn Bordeaux, navíc před sebe pustil ještě Marseille. Vedle Lyonu zažilo zklamání ještě několik týmů z horní poloviny tabulky, zcela jiný závěr si jistě představovali například v PSG...

1. Bordeaux
Mistrovský titul se po deseti letech stěhuje do Bordeaux. Od začátku sezóny bylo jasné, že tým z jihozápadu Francie bude patřit mezi "velkou čtyřku" bojující o královský trůn, avšak málokdo čekal, že bude na příčce nejvyšší. Dlouhou dobu se o první místo přetahoval Lyon s Marseille a fotbalisté Bordeaux byli na třetí pozici, avšak s minimální bodovou ztrátou. Jako zlomové datum lze stanovit 7. březen 2009, v ten den totiž Bordeaux naposledy v této sezóně prohrálo - výprask 3:0 dostalo na hřišti Toulouse. Poté však přišla šňůra 11 výher v řadě, která katapultovala svěřence trenéra Blanca na vrchol - rozjetý vlak Girondins Bordeaux nedokázali soupeři už zastavit.

Bordeaux má kvalitní, mentálně velmi silný tým, který táhne za jeden provaz. Přesto se dá najít pět důvodů, proč byl letošní král Francie lepší než jeho soupeři.

Trenér Laurent Blanc - 43letý bývalý obránce ukázal, že může být stejně vynikajícím trenérem, jako byl kdysi hráčem. V první sezóně na trenérské lavičce dokázal dovézt své svěřence na druhém místo tabulky, v té letošní už slavil mistrovský titul.

Yoann Gourcuff. Na adresu tohoto hráče bylo již napsáno mnoho, 22letý Francouz si podmanil fanoušky Bordeaux a hlavně v jarní části sezóny se stal tahounem mužstva. Za celou sezónu vstřelil dvanáct branek a nespočet dalších jich pro své spoluhráče připravil. To mu vyneslo i ocenění pro nejlepšího hráče Ligue 1. Následně se proměnilo i jeho hostování z AC Milán, na trvalý přestup a dá se tedy očekávat, že jeho hvězda bude zářit i v další sezóně. Gourcuff se nevyhnul ani srovnání s legendárním Zidanem - podle mnohých jsou jejich herní styly více než podobné. "Oba mají vytříbenou herní techniku a dokonalý přehled o dění na hřišti. Doufám, že si Yoann vytvoří svůj vlastní styl, ale chápu, že zastavit srovnávání se Zidanem je nemožné," nechal se slyšet trenér Blanc.

Domácí neporazitelnost. V letošní sezóně se nenašel nikdo, kdo by Bordeaux porazil před jejich publikem. To se nepovedla žádnému dalšímu mužstvu a dá se říci, že výsledky na domácích hřištích rozhodovaly o letošním mistrovi Francie. Bordeaux totiž doma získalo o devět bodů více než Lyon a dokonce o 12 více než Marseille.

Mentální síla mužstva. Zde bude stačit uvést jediný příklad - 21. prosinec 2008, utkání mezi Monakem a Bordeaux, 49. minuta, jednoznačný stav 3:0 pro domácí. Poté však na hřiště nastupuje Chamakh, sám střílí dva góly a nastartuje Bordeaux k senzačnímu vítězství 4:3. "Byl to zápas, který nejlépe vystihl letošní sezóny. Žádné utkání pro nás není nikdy ztraceno," řekl hrdina tohoto utkání Chamakh.

Schopnost zvládnout zranění hráčů. Bordeaux se potýkalo se zraněním důležitých hráčů, po větší část sezóny nebyla k dispozici zraněná trojice Jussie, Wendel a Cavenaghi. K nim se ještě přidal Fernando, který obdržel za urážku rozhodčího stop za čtyři utkání. Chybějící ostrostřelec Cavenaghi? Toho nahradil Chamakh, který vstřelil v letošní sezóně 13 branek - což je jeho osobní rekord. Zraněný Wendel na levé straně zálohy? Na jeho postu hrál více než dobře Sertic, 20letá vycházející hvězda Bordeaux.

2. Marseille
Marseille zažilo jednu z nejlepších sezon za poslední roky. Na titul to ale opět nestačilo, "věčně druhý" tým skončil těsně pod titulem. Ten získalo Bordeaux, které uhrálo o tři body více než přístavní mužstvo.

Tým Erika Geretse si před sezonou vytyčil cíl přímého postupu do Ligy mistrů. V tom jim měla pomoci především největší letní posila. Záložník Hatem Ben Arfa se rozhodl opustit mistrovský Lyon, za 9.5 milionu eur ho pak překvapivě získal jeden z největších rivalů - Marseille. Ten na přestup získal finance díky prodeji nadějného křídelníka Samira Nasriho do Arsenalu. 21letý Francouz odešel do Anglie za 16 milionů eur. Jako velká posila se pak ještě ukázal obránce Hilton, který přišel z druholigového Lens, a brazilský útočník Brandao. Ten přišel v zimním přestupovém období ze Šachťaru Doněck.

Hned po prvním měsíci soutěže ale začali vlastníci klubu pomýšlet výš než pouze na Ligu mistrů. Tým totiž až na zaváhání s Rennes v prvním kole vyhrálo všechny zbývající duely a osamostatnilo se na prvním místě. Později se ale prvního místa ujal slavnější a v tomto ohledu zkušenější Lyon. OM se v těchto částích sezony pohyboval mezi čtvrtým a druhým místem a čekala na zaváhání obhájce titulu.

To přišlo v dubnu letošního roku. Olympique Lyon přestal vyhrávat a Marseille se v půlce aprílového měsíce opět dostala na druhé místo. Marseillští už viděli ligovou trofej ve svých rukách, v rozhodujícím zápase ale prohráli s Lyonem a nekompromisní Bordeaux, které drželo dlouhou sérii bez prohry, je odsunulo až na druhé místo. Nakonec i o tuto příčku museli bílí bojovat, dva poslední duely ale vyhráli a svůj start v Lize mistrů již mají jistý. Za propad formy v nejdůležitější části sezony by se dal vinit i trenér Erik Gerets, který ještě před koncem sezony ohlásil konec svého působení ve francouzském týmu. Na lavičce ho nedávno nahradil Didier Deschamps.

Ten jistě bude chtít vylepšit i reputaci Marseille v domácích pohárech. Zatímco v Coupe de la Ligue vypadl OM již ve třetím kole proti Sochaux, v Coupe de France se dostal "až" mezi 32 nejlepších. Tam ale narazil na Lyon, který byl opět nad jeho síly. V Lize mistrů tým skončil ve skupině, naštěstí se ale dostal ještě do Poháru UEFA; ve čtvrtfinále ale potkal pozdějšího vítěze trofeje Šachťar a pohárové dobrodružství tak bylo opět u konce...

Marseille svými výkony navázala na minulé sezony, kdy skončila ve Francii druhá, respektive třetí. Před dvěma roky jí k druhému místu stačilo pouze 64 bodů, nyní si za 38 zápasů připsala 77 bodů. Hned 42 jich získal tým mimo svůj stadion, což z něho dělá nejúspěšnější venkovní tým. Paradoxně hůř se týmu hrálo před domácími fanoušky. Před nimi ztratili hned 25 bodů. Špatná domácí forma byl možná rozhodující moment v boji o titul, domácí prohry s Lorientem, Nancy či Lyonem si tým útočící na titul v důležitých částech sezony rozhodně nemůže dovolit.

3. Lyon
Lyon letos jednoznačně patřil mezi největší zklamání francouzské ligy. Sedminásobný mistr Francie v řadě totiž nenavázal na skvělé výkony z posledních sezon a v posledních kolech si nechal mistrovskou trofej ukrást Bordeaux. Nakonec ho předběhla i Marseille, tým Clauda Puela tak skončil až na třetím místě a ještě bude muset bojovat o Ligu mistrů.

Lyon chtěl stejně jako v minulé sezoně obhájit titul, do týmu tak přišlo hned několik nových tváří. Hned za tři hráče zaplatilo vedení Lyonu dvojcifernou částku v milionech eur. Nejdražší posilou byl 23letý křídelní záložník Ederson, který přišel z Nice. Mladý Brazilec svou cenu začal ukazovat až v pozdějších fázích sezony, kdy možná patřil k nejlepším hráčům Lyonu. Další velkou posilou byl Jean Makoun za 14 milionů eur, 26letý defenzivní záložník přišel z Lille. Dalším novým hráčem se stal César Delgado z klubu Cruz Azul, ten ale narozdíl od předchozích dvou hráčů nedokázal potvrdit pověst zabijáka a hráč za 11 milionů eur tak do zápasů nastupoval převážně z lavičky.

Přišel i brankář Hugo Lloris, mladý Francouz nahradil odcházejícího Grégoryho Coupeta, či obránce John Mensah. Ten přišel místo odcházejícího Sebastiana Squillaciho, do sestavy se ale neprosadil. Dále Lyon získal ještě obránce Jeana-Alaina Boumsonga. Z týmu naopak odešel odchovanec Loďc Rémy, český útočník Milan Baroš či Hatem Ben Arfa. Ten zamířil do konkurenční Marseille.

Lyon od prvních utkání ukazoval, že v domácí lize nemá momentálně konkurenci. Tým Clauda Puela se v pátém kole dostal do čela tabulky, kde vydržel neskutečných 25 kol. V průběhu soutěže si několikrát vytvořil veliký náskok a opět se zdálo, že francouzská liga bude pouze o druhém a třetím místě. V březnu se ale zázračná forma Les Gones začala vytrácet. Ze čtyř zápasů vyhráli jenom jednou, fanoušky si neusmířili ani v Coupe de France. Tam totiž v osmifinále podlehli Lille 3:2 a začalo se mluvit o herním i výsledkovém úpadku mistrovského týmu.

Krize vyvrcholila v dubnu, kdy na Olympique dotírala především Marseille. Ta se nakonec dočkala, Lyon totiž remizoval s Monakem a do čela tabulky se posunuli právě svěřenci Erika Geretse. Po remíze s knížecím klubem následovala prohra s PSG a konečný posun na třetí místo. Narozdíl od Lyonu totiž do této chvíle třetí Bordeaux nezaváhalo. Na bronzovém místě již nic nezměnil ani solidní květen, kdy obhájci titulu prohráli "pouze" jednou. Třetí místo a s ním spojenou kvalifikaci do Ligy mistrů bez problémů uhájili před Toulouse, které ze čtvrtého místa ztratilo sedm bodů. Na druhou stranu Lyon na druhou Marseille nakonec nestačil o bodů šest.

Les Gones nakonec nezabodovali ani v pohárech. Stejně jako v Coupe de France totiž vypadli z Coupe de la Ligue v osmifinále. V listopadu totiž nestačili na druholigové Méty, se kterými prohráli 1:3. Tým neoslnil ani v Trophée des Champions, v prvním soutěžním zápase sezony totiž na druhé Bordeaux z minulé sezony nestačil. Po penaltách prohrál 0:1. V Lize mistrů měl navíc Puelův výběr smůlu, když v osmifinále hrál proti pozdějšímu vítězi turnaje - Barceloně. Zatímco v prvním duelu byl Lyon v domácím prostředí lepší a doufal v zázrak a postup, druhý zápas na Nou Campu jasně ovládla Barca a postoupila. Lyon smetla 5:2.

Lyon se tak bude v létě připravovat především na osmý zisk titulu. Problémem by pak mohl být odchod kanonýra Benzemy, po němž touží především Manchester United a Inter Milán. Claude Puel ale slíbil, že v létě nebude nakupovat stejně jako před rokem. Dá se tak opět očekávat napínavý boj o titul.

4. Toulouse
Loni sotva zachráněno, nyní zpátky v pohárové Evropě. Konečné čtvrté místo Toulouse je možná největším překvapením Francouzské ligy. Málokdo totiž věřil, že kouč Alain Casanova dokáže hrát se svým týmem po celou dobu v popředí tabulky. Ale on všem expertům zavřel pusu. Z mladých hráčů sestavil urputně bojující a šlapající mašinu, jejímž nejdůležitějším šroubkem byl nejlepší střelec ligy Anré-Pierre Gignac. A díky skvělým výkonům si tak zahraje tenhle klub z jihu Francie nově vzniklou Evropskou ligu.

Toulouse předvádělo po celý rok stabilní výkony. Jeho nejlepší pasáží bylo období mezi začátkem ledna a polovinou února, kde získalo 13 z možných 15 bodů. Jenže závěr ligy byl hodně hektický. Tým přestával vyhrávat a jednu dobu se i zdálo, že s evropskými poháry bude amen. Velkou šancí, jak se do nich probojovat, tak mohlo být přes vítězství ve Francouzském poháru. Ve finále, kam se klub probojoval po 52 letech, na něj čekal "jen" druholigový Guingamp. Jenže že se nejedná pouze o přívlastek "jen", poznali fotbalisté Toulouse na hřišti. A v zápase nakonec podlehli papírovému outsiderovi 1:2.

Casanovovy hochy nečekala vůbec snadná práce. Zpackat tak dobře rozjetou sezónu nepostupem do Evropy by byla více než velká škoda. Ale i pět remíz z šesti posledních kol nakonec stačilo na opravdu hodně solidní čtvrtou pozici. Tu vedení ani nikdo určitě nečekal. A tak i přes nezískanou cennou trofej může být Toulouse s letošním ročníkem nadmíru spokojeno.

Ještě lepší pocit ze sezóny musí ovšem André-Pierre Gingac, člen ideální jedenáctky Ligue 1. Tenhle kanonýr, jenž v minulosti prakticky nic velkého nedokázal, nastřílel celkem 24 branek a za sebou nechal s obrovským odstupem všechny další střelce. Právem je o něj zájem v zahraničí. Za zmínku stojí i skvělé výkony dalších mladých talentovaných Francouzů Mohameda Fofany a Moussy Sissoka, kteří patřili k nejlepším na svých postech v lize.

5. Lille
Fotbalisté Lille byli po celou jarní část soutěže pasováni do role černého koně soutěže. Před zimní přestávkou bylo Lille na pátém místě se ztrátou šesti bodů na tehdy první Lyon a v jarní části sezóny se očekávalo, že zaútočí na nejvyšší příčky. Ozývaly se i hlasy, že Lille bude i kandidátem na mistrovský titul. Nakonec se tak nestalo a Lille míří do třetího předkola Evropské ligy na úkor PSG, které absolutně nezvládlo závěr soutěže. O bytí či nebytí v pohárové Evropě rozhodla jediná branka, o kterou mělo Lille lepší skóre než soupeř z hlavního města Francie.

Zajímavá změna se odehrála v tomto týdnu na pozici hlavního kouče. Rudi García se po 14 dnech od svého propuštění vrací zpět za trenérské kormidlo. Důvodem je úterní odchod generálního ředitele klubu Xaviera Thuilota, se kterým měl García neshody.

6. Paris SG
Představte si křivku výnosů prosperující firmy, která však nakonec během krátké chvíle zkrachuje. Jak snadno se dostat až na úplné dno a nemít vůbec nic, ukázkově předvedli fotbalisté ambiciózního klubu z hlavního města. Čtyři trofeje, tolik jich měl Paris Saint-Germain ve hře ještě před zimní pauzou, po které zůstal na hezkém čtvrtém místě.

Stačila jen zhoršující se forma a rázem přišlo vyřazení z Ligového poháru, následně z Národního poháru a posléze i z Poháru UEFA. A když se i v lize přestalo dařit a bylo jisté, že ani tam mužstvo neuspěje, muselo vedení trenérovi Le Guenovi, jenž u týmu po sezóně skončil, nastavit jinou laťku. Dostaň se s mužstvem do Ligy mistrů!

Vysněné milióny, sláva, sledovanost, ta ladně hrající znělka před začátkem utkání. To všechno nabízí kolosální soutěž nejlepších klubů Evropy, kam se Pařížané nepodívali již čtyři roky. Když se podařilo ukopat bod ze hřiště Lyonu ve 33. kole, každý doufal, že zisk třetí příčky PSG nemine. Především proto, že Olympique měl ve zbytku soutěže o hodně těžší los.

Vše se ale zpackalo následnou domácí prohrou s Rennes, proto byl klub smířen už jen s postupem do Evropské ligy. Jenže čelo tabulky bylo tak vyrovnané, že zisk jednoho bodu z posledních tří klání bylo prostě málo. Smůla, že ze tří celků mající stejný počet bodů byli Pařížané jen o jednu branku horší. Nemají nic. Ale můžou se zlobit jenom sami na sebe, vše měli před posledním utkáním s Monakem ve svých rukou.

Parkem princů pobíhalo mnoho osobností francouzského fotbalu - Jérome Rothen, Claude Makelele nebo Ludovic Giuly. Jenže v pařížském dresu se v nejlepším světle ukázali jiní štírci. Beninský kouzelník Stéphane Sessegnon byl vybrán do all-star sestavy Ligue 1, útočník Guillaume Hoarau i přes vleklé problémy se zraněními dokázal nasázet 17 branek. Možná, že kdyby v závěru sezóny tolik nechyběl, mohlo být v klubu veseleji. Jeho góly totiž opravdu citelně chyběly.

7. Rennes
Rennes zažilo podobnou sezonu jako před rokem. Tým ze severu Francie dlouho bojoval o evropské poháry, stejně jako v předešlém ročníku si ale neudržel stálou výkonnost a nakonec skončil na sedmém místě. Tři body za Evropskou ligou.

Tým Guye Lacombeho tak opět nedosáhl na svou celosezónní metu - kvalifikaci do evropských pohárů. Do nich se ale mohli červeno-černí kvalifikovat i jiným způsobem než konečným pátým místem v Ligue 1. Dostali se totiž až do finále Coupe de France, kde na ně čekal zdánlivě slabý soupeř - druholigový Guingamp. Přestože se favorité finálového klání brzy ujali vedení, druholigový soupeř se nevzdal a dvěma góly hrdiny Eduarda se kvalifikoval do nástupce Poháru UEFA, Evropské ligy.

Rennes ještě před sezonou přišlo o svého klíčového obránce či defenzivního záložníka Johna Mensaha. Ten odešel za 8.5 milionu eur do obhájce titulu z Lyonu. V týmu ho měli nahradit hned dva hráči. Z Fulhamu přišel jako volný hráč americký obránce Bocanegra, z konkurenčního Portsmouthu pak hostoval malijský bek Djimi Traoré. Ten se ale narozdíl od svého zámořského kolegy v týmu nedokázal prosadit a po sezoně se vrátil na Ostrovy. Největší posilou francouzského týmu měl ale jistě být Asamoah Gyan, který v lednu přišel z italského Udinese za 8 milionů eur. Přestože si 23letý útočník zahrál ve všech zápasech, obvykle plnil roli náhradníka a v 16 zápasech vstřelil jediný gól.

Tradičnímu prvoligovému týmu se vůbec nepovedl start do sezony. V prvním měsíci získali muži Guye Lacombeho pouze pět bodů, když si poradili jen s Lille. Během října a především listopadu už ale tým nakoukl do horní poloviny tabulky, kde zůstal až do konce soutěže. Nejlepší časy pak přišly ke konci podzimní části. Po šestnáctém kole se tým po výhře nad PSG dostal dokonce na druhé místo tabulky. Pohárovou Evropu držel tým i v jarní části, vše se ale zlomilo v únoru, kdy tým prohrál s posledním Le Havrem. Tým klesl až na sedmé místo. Z toho ztrácel na páté stále okolo tří bodů; několikrát se sice ještě pokusil zaútočit ze šestého místa, z toho ale opět brzy klesl na původní umístění. Poslední kaňkou na neúspěšné sezoně byl poslední zápas sezony, který doma jasně ovládla Marseille 4:0.

Čtvrtý tým ze sezony 2006/2007 tak opět doplatil na špatnou formu ze hřišť soupeřů. Zatímco v domácím prostředí prohráli Les Rouges et Noirs z 19 zápasů jen jednou, mimo Route de Lorient vyhráli pouze čtyřikrát a v pomyslné tabulce by tak skončili až na desátém místě. V nové sezoně povede Rennes nový trenér, Guy Lacombe se totiž upsal ambicióznímu Monaku. Na lavičce ho nahradí bývalý kouč Nice Frederic Antonetti.

8. Auxerre
Dalo by se s nadsázkou říci, že Auxerre bylo nejlepším celkem z průměrných. Nikdy nebojovalo o čelo tabulky ani o evropské poháry, ovšem zisk 55 bodů a osmá pozice je velice solidním výsledkem. I proto, že třeba ještě na začátku jarní sezóny se nacházelo těsně nad hlubinou sestupující propasti. Od té doby však Auxerre šlapalo na jedničku. Stoupající tendenci výkonů odnesly i někteří favoriti jako třeba Lille, PSG nebo Lyon.

Nemastné, neslané a nenápadné Auxerre upoutalo pozornost především v závěru ligy. Z posledních sedmi kol zvítězilo hned v šesti zápasech za sebou a najednou neohrožené Nice o svou osmou pozici přišlo. Za největší překvapení se dají považovat výhry z Parku princů a Stade Gerland, slavných domovských stánku PSG a Lyonu.

I mužstvo kouče Jeana Fernandeze našlo ve svých řadách ostrostřelce. Stal se jím Polák Ireneusz Jeleň, jenž se se svými 14 trefami zařadil na čtvrté místo nejlepších střelců, o které se dělí s Bastosem z Lille. Přitom na konci října si zlomil klíční kost, která ho vyřadila na tři měsíce. Jenže ke svým brankám potřeboval výrazně pomoc záložníka Thomase Kahlenberga. A ten po sezóně odešel do Wolfsburgu. Uvidí se až časem, jak se bude Jeleňovi dařit vlnit sítě i bez něj.

9. Nice
Nice si oproti loňské sezóně o jednu příčku pohoršilo a skončilo na devátém místě tabulky. Mužstvo výrazně doplatilo na ztrátu formy v druhé polovině soutěže, protože úvod letošního ročníku Ligue 1 se fotbalistům Nice více než povedl.

Vrchol přišel v 16. kole, kdy se tým vyšplhal až na třetí příčku tabulky a patřil tak k největším překvapením ligy. Poté však přišel útlum, který svěřenci kouče Antonettiho už nedokázali do konce soutěže překonat a po nevyrovnaných výkonech skončili ve středu tabulky. Možná i to je jedním z důvodů, proč se právě trenér Antonetti rozhodl u týmu nepokračovat a po sezóně u mužstva skončil. Jeho nástupcem v roli hlavního kouče byl jmenován Didier Olle-Nicole.

10. Lorient
Klubu s jedním z nejmenším rozpočtů v lize se náramně povedl podzim, díky němuž si vytvořil takový náskok, že po zbytek sezóny hrál v klidném středu tabulky a nakonec zopakoval loňské umístění. Lorient, jenž hraje v Ligue 1 více než důstojnou roli od svého postupu do nejvyšší soutěži již tři roky, získal celkem patnáct remíz. "Lépe" už na tom bylo z tohoto pohledu jenom Rennes. I skóre 47:47 vybízí k tomu, že desátá pozice byla prostě Bretaňanům přisouzena.

Lorient rovněž sehrál jeden z nejdramatičtějších a nejnapínavějších zápasů z celé letošní sezóny. Onen slavný obrat se konal na hřišti Marseille 15. listopadu. Ještě čtvrthodiny před koncem vedl Olympique poklidu 2:0, ale během jedenácti minut dokázali hosté stav otočit a odvezli si nakonec všechny body. Dalšími cennými výsledky je třeba uhraná remíza z půdy druhého Lyonu nebo čtvrtého Toulouse.

Co se však Les Merlus nepovedlo, bylo účinkování v domácích pohárech. Ve Francouzském poháru sotva prolezli do osmifinále, v Ligovém poháru dokonce vypadli hned ve svém prvním zápase. Tým možná trochu postrádal větší osobnost, přesto se v něm našel dvouciferný střelec Gameiro, jenž však většinu dobrých zápasů odehrál v první polovině sezóny.