Představení účastníků MS 2010 - Řecko

Řeckou reprezentaci si všichni pamatujeme z ME 2004, kde výběr vedený Ottem Rehhagelem překvapil celou Evropu a získal zlato. Od té doby si ale připisuje jeden neúspěch za druhým a těžko odhadnout, zda Rehhagel ještě dokáže tým vybičovat k lepším výkonům. Bude pro něj světový šampionát v Jihoafrické republice tím posledním?

Historie

Jen v letech 1930 a 1950 se Řecko nezúčastnilo kvalifikace o postup na MS. Na OH startoval výběr již v roce 1920, ale federace vznikla až o 6 let později. 24. března 1934 se hrálo v Miláně utkání kvalifikace o postup na MS. Italové, ač pořadatelé, neměli postup zajištěn. Vyhráli 4:0 a Řekové se rozhodli, že k odvetě raději nenastoupí. Italové to přijali a darovali soupeři peníze na nákup domu, který se stal sídlem fotbalové federace (EPO).

O čtyři roky později vyhrálo Řecko první souboj o postup na MS (Palestina 4:1), ale pak zažilo nejvyšší prohru své historie, a to 1:11 s Maďarskem. Nedařilo se mu ani v boji o postup na mistrovství Evropy. V roce 1958 podlehli Francii (1:7 a 1:1) a o šest let později se raději ani nepřihlásilo. Rok 1970 mohl Řekům přinést první účast na MS, ale ve finále jim chyběl jeden bod na Rumunsko. A ME 1976, tak slavné pro Československo, Balkáncům rovněž uteklo jen o vlásek. Ve své skupině dvakrát remizovali s Německem, tehdy se mu u nás říkalo "západní", a to pak ve finále podlehlo na penalty právě našim.

Řekové se konečně dočkali roku 1980. Vyřadili postupně Maďarsko, Finsko a Sovětský svaz a postoupili do závěrečné fáze ME. Tam jim ale pšenka nekvetla a jediný bod získali v souboji s Němci, paradoxně pozdějšími mistry Evropy. Trenérem byl tenkrát Alketas Panagoulias, jemuž se o 14 let později povedlo dostat Řecko i na první MS pořádané USA. Ale ani tam se outsider příliš neohřál a jel ihned s pořádnou ostudou domů. Prohrál s Argentinou, Nigérií a Bulharskem, přičemž dostal deset gólů a nedal ani jeden.

Otto Rehhagel před startem ME v Portugalsku vykládal: "Do Portugalska jedeme hrát, ne na výlet. Chceme udělat něco velice důležitého pro reprezentaci země!" A podařilo se. S Řeckem nikdo nepočítal a ono vypálilo rybník všem favoritům. V základní skupině vyzrálo na Španělsko, ve čtvrtfinále poslalo domů Francii, v semifinále rozesmutnělo všechny české fanoušky a ve finále ukončilo zlatý sen Portugalska. Řecko se díky vynikající defenzivě dostalo až na fotbalový Olymp a pozicí trenéra Rehhagela neotřásl ani krach v kvalifikaci o postup na MS 2006 ani poslední místo ve skupině na minulém Euru.

Hvězda: Sotirios Kyrgiakos

Po Nikopolidisovi přebírá vlajku řeckého obranného valu vytáhlý stoper Sotirios Kyrgiakos. Bez sedmi čísel dvoumetrový zadák v této sezoně příjemně překvapil širokou anglickou obec a teď se dá očekávat, že za případným úspěchem potáhne i svou rodnou zemi. Tak zvanými Red and White Blogger’s byl dokonce zvolen nejzdařilejší posilou Liverpoolu v letošní sezoně, dříve se navíc stal oficiálním hráčem měsíce - tím ho za skvělé lednové výkony zvolili rovněž vlastní fanoušci. Zkrátka a dobře - přišel, viděl, zvítězil.

Tohle latinské heslo koneckonců na jeho osobu dobře sedí nejen s ohledem na tuto poslední štaci. Podmanil si totiž každé prostředí, kam během své bohaté kariéry zavítal. Dnes již 30letý velikán na dva roky uchvátil fanoušky Frankfurtu, s Rangers slavil během jediné sezony hnedka double a tím samým kouskem završil i své čtyřleté účinkování v domovském Panathinaikosu, pro jehož fanoušky doteď představuje doslova modlu. A to nesmíme zapomenout ani na roční epizodu v AEK Athény, kdy mu sice křížily plány zdravotní problémy, ale i přesto si zvládl upevnit pozici jednoho z nejlepších stoperů v zemi. Právě odtud potom za pouhé dva miliony liber putoval k řece Mersey. A tam - tam se řízný stoper i s jeho charakteristickým copem rozhodně neztratil, dokonce se nebál zastínit tradiční opory, jakými dřív byli Škrteľ či Carragher.

Trenér: Otto Rehhagel

Ten už si toho prožil. Doteď ho můžeme považovat za jediného muže, který se účastnil tisícovky bundesligových zápasů nejen jako hráče, ale i coby trenér. Dodnes, už devět let, ho ale také můžeme nazývat koučem řecké reprezentace. Otto Torhagel (gólové krupobití), jak mu v Německu kdysi rádi přezdívali, sice Řeky naučil hrát kopanou docela jinak než své předchozí týmy. V duchu svého poslání v době aktivní kariéry - povolání řízného obránce. I přesto ho lze směle označit za jakéhosi "otce řeckého fotbalu".

Otto Rehhagel se jako hráč uplatnil především v rodném Německu. Hertha a 1. FC Kaiserslautern jsou týmy, jejichž dres oblékal v letech 1962 až 1974, na jejichž konci zároveň prvně přičichl k trenérskému řemeslu - v Offenbachu. Hned první rok s ním skončil na osmém místě, ale v prosinci 1975 vzal nohy na ramena a utekl před hrozbou sestupu. Následovaly štace v týmech jako Werder Brémy, Borussia Dortmund, Arminia Bielefeld či Fortuna Düsseldorf, se kterou roku 1980 dokonce vyhrává domácí pohár. Pak se na dlouhých 14 let Rehhagel vrací do Brém, tehdy druholigových. "Král Otto", jak se mu přezdívá, poté Werder nevytáhl jen do prvního podlaží. Třikrát vybojované druhé místo bylo totiž předehrou hned k několika významným trofejím. Za všechny jmenujme zlomový titul z roku 1987 či triumf v Poháru vítězů pohárů o pět let později.

Své trenérské putování po německých klubech zakončil v Kaiserslauternu. Ještě předtím si však střihl roční epizodku v Bayernu Mnichov, kde sice dovedl tým do finále Poháru UEFA, ale nezavděčil se vedení. Zpátky v místech, kde s fotbalem začínal, pokračoval ve výživě svého hutného renomé a později se dokonce pomstil Bayernu, když ho vystřídal na trůnu krále Bundesligy. Ne, zahrávat si s Králem Ottem je věru ošemetné. V roce 2001 nicméně Rehhagel poprvé odchází do zahraničí a stává se trenérem Řecka, v té době již bez šance na postup na blížící se MS. Porážka 1:5 od Finska nebyla právě příjemným startem, ale následující remíza 2:2 s Anglií dávala naději na změnu. A ta se taky dostavila. V podobě úspěšné kvalifikace na Euro 2004. Tam už Král Otto napsal hotovou pohádku a v Řecku mu k titulu "Král Otto" přidali další: Velký. Jenže první vyhrání opravdu z kapsy vyhání. Dokonce i takov ého mága, jakým je Rehhagel. Proto na minulém MS Řekové chyběli a následné Euro totálně "projeli", bez jakéhokoliv bodu a s jedním vstřeleným gólem na kontě. Otázkou tedy zůstává, zda Rehhagelovo kouzlo náhodou nepomíjí. Zdá se totiž, že kometa Řecka padá stejně rychle, jako stoupá schodek jeho státního rozpočtu.

Ideální sestava: Tzorvas - Seitaridis, Kyrgiakos, Moras, Torosidis - Katsouranis, Karagounis, Papadopoulos - Salpingidis, Samaras, Gekas

Kvalifikace

Řekové začali ve velkém stylu, laťku nastavili nejvýše, jak mohli. Přesto, nebo možná právě proto ve finále nezvládli své klíčové zápasy a museli se spokojit s pouhým druhým místem. Na úvodní jednoznačné výhry nad Lucemburskem, Lotyšskem a Moldavskem, které do kupy daly úctyhodné skóre 8:0, tedy Rehhagelovi svěřenci navázali prohrou se Švýcarskem a zaváháním v Izraeli. Třebaže v odvetě už Řecko Asijatům bodovat nedovolilo, vinou další prohry se Švýcary se jim první příčka začala nepříjemně vzdalovat. Definitivní krok k přímému postupu pak potomci Helvétů udělali v dalším kole díky senzační remíze Řeků na půdě Moldavska. Balkáncům už potom nepomohl ani slušný závěr ověnčený triumfy nad Lotyšskem a Lucemburskem. Skončili bod za Švýcary. Barážový dvojzápas s Ukrajinou pak z řeckého pohledu představoval urputnou taktickou bitvu. Rehhagelova skvadra, opět zatažena do hlubokého obranného bloku, totiž doma uhrála bezbrankovou remízu a venku vzápětí soupeře dorazila prostřednictvím jediného povedeného úprku Salpingidise.