Představení účastníků MS 2010 - Honduras

Honduras dle papírových předpokladů patří k největším outsiderům na turnaji, vždyť na velké mezinárodní scéně se objevil dosud jen jednou a to na světovém šampionátu před osmadvaceti lety. Tým kolem hvězdných Palaciose a Suaza ovšem hodlá minimálně pořádně zamotat skupinu H...

Historie

Není mnoho o čem psát. Do MS 1958 hraném ve Švédsku se do kvalifikace nepřihlásil. V roce 1978 se z kvalifikace odhlásil, na MS 1982 postoupil, v ostatních případech vypadl v jedné z fází vyřazovacích bojů CONCACAF, sdružující týmy ze Severní a Střední Ameriky, společně s Karibskou oblastí.

A tak se věnujme té jediné dosavadní účasti. Honduras vyhrál základní skupinu kvalifikace, s jedinou prohrou. Postoupil mezi posledních šest. Měl štěstí, celá kvalifikační skupina se hrála v hlavním městě země, Tegucigalpě. Nevídáno, neslýchano, ale v této části světa je všechno možné. Šestice týmů měla toto složení: Honduras, Salvador, Mexiko, Kanada, Haiti a Kuba. První tři dny se hrálo v poklidu, utkání skončila podle očekávání, favorité se nenechali zaskočit. Mexiko si poradilo s Kubou 4:0, Kanada porazila Salvador 1:0 a Honduras Haiti 4:0. Po třídenní přestávce přišly dvě senzace. Nejprve Haiti porazilo Kanadu 1:0 a o dvě hodiny později Salvador zdolal stejným poměrem Mexiko! Honduras hrál ve všech případech jako poslední, znal výsledky předešlých zápasů. Porazil Kubu 4:0 a fanoušci byli u vytržení.

Uvědomme si tehdejší politickou situaci v oblasti. Honduras se vrátil k takzvané demokracii v roce 1980, po letech vojenských režimů. Země byla pod vlivem USA, velvyslanectví této země v Tegucigalpě bylo největší na celém americkém kontinentu. Odtud, ale také z vojenské letecké základny Palmerola, 80 km severně od hlavního města, se připravovaly všechny plány proti sousedním zemím. Nikaragua již změnila Somozův režim za levicovou vládu Daniela Ortegy a byla podporována SSSR, v Salvadoru a Guatemale zuřily partizánské boje. Fotbalisté Kuby a Salvadoru byli vydáváni za odstrašující příklad, propaganda studené války dosahovala svého vrcholu. V případě Salvadoru se ještě jednalo o nevyřízené účty za stohodinovou fotbalovou válku v roce 1969. Mexiko se rovněž nemohlo cítit jako doma, protože v Hondurasu platí heslo: Porazit Mexiko a zemřít!

Překvapení nebrala konce. Týmy z Karibiku vyhlásily boj na život a smrt těm z pevniny, a tak nejdříve Kuba remizovala 0:0 se Salvadorem a později Haiti 1:1 s Mexikem. Druhý den nastoupil Honduras proti Kanadě a 38 tisíc diváků chystalo historicky první postupové oslavy. Domácí očekávání splnili a po výhře 2:1 měli na kontě 6 bodů. Na kalendáři byl datum 12. listopadu 1981.

15. listopadu a tradiční předzápasové odpoledne, Honduras samozřejmě hrál až o den později. Kuba poprvé vyhrála, získala dva body po výhře nad Haiti 2:0. Mexiko pokračovalo ve svých odstrašujících výkonech a remizovalo s Kanadou 1:1. Hondurasu k postupu stačil bod v souboji se Salvadorem a tomu podřídil taktiku. Domácí doslova ukopali bezbrankovou remízu. Ani Salvador ale nemusel smutnit, postup si vybojoval v posledním kole. Již slavící Honduras ještě remizoval s Mexikem.

Losování dopadlo hrůzostrašně. Domácí Španělsko, silná Jugoslávie, ostrovní Severní Irsko. Brzký návrat, nula bodů a pořádný příděl gólů. Tak zněla slova různých "odborníků". Když 15. června Maďarsko rozdrtilo Salvador 10:1, obavy dostoupily vrcholu. Na stadionu José Casanova ve Valencii čekalo Španělsko a 50 tisíc diváků. A těm úsměv na rtech zmrzl hned v 7. minutě. To si Zelaya zpracoval míč a prostřelil gólmana Arconadu. Honduras vedl 1:0. A výsledek udržel až do 66. minuty kdy vyrovnal López Ufarte. Nic víc se nestalo, senzace byla na světě.

Remízu uhrál Honduras i se Severním Irskem, znovu 1:1, tentokrát vyrovnával Laing. Španělé porazili Jugoslávii a měli tři body, Honduras a Severní Irsko po dvou, Jugoslávie jeden. Postupovaly první dva týmy, Honduras při remíze s Jugoslávií mohl snít o senzaci. Nikdo nepochyboval o výhře Španělska nad Severním Irskem a v tom případě by tři body v tabulce znamenaly účast v druhé fázi. Pískala to trojice sudích z Latinské Ameriky. Hlavní byl z Chile, na lajnách mávali Kostaričan a Argentinec. Výhoda? Ukázalo se, že ne...

Až do 87. minuty Honduras vzdoroval, bojoval. Pak ale přišla pohroma. Vyloučení obrovitého černého obránce Gilberta Yearwooda, následující penalta, kterou Petrovič proměnil. Po závěrečném hvizdu následovala směs hořkosti, bezmocnosti, zklamání. A slzavé honduraské údolí. Ani Jugoslávii výhra nakonec nepomohla. Severní Irsko porazilo Španělsko 1:0 a společně oba postoupili.

Hondurasané se vrátili domů jako národní hrdinové. Po 28 letech se nyní na MS vracejí. První zápas hrají s Chile. Sudí z této země písknul onu penaltu... Přijde odplata? Druhé utkání je proti Španělsku. Lze čekat opakování zázraku z Valencie? Nechme se překvapit!

Hvězda týmu: David Suazo

Mnozí podotknou, že Suazo není tím hráčem, jakým byl před odchodem do Interu Milán. Mají pravdu, ale hvězdou je právě on, byť například Wilson Palacios z londýnského Tottenhamu hraje v poslední době mnohem lépe.

Narodil se 5. listopadu 1979 v San Pedro Sula. Má tři sourozence, Nicoláse, Rubéna a Henryho, všichni hráli a hrají profesionálně fotbal. Nejstarší Nicolás druhým rokem vede ligový Espaňol. David začal v přípravce Olimpie Tegucigalpa a ve 14 letech začal hrát v nižších soutěžích. 18. dubna 1999 debutoval v barvách Olimpie v nejvyšší soutěži a hned dal gól. Nikdy ovšem nenastoupil jako hráč základní sestavy, odehrál 10 utkání a dal 4 branky.

Na doporučení svého bratrance, rovněž fotbalisty, Mayonora Suaza, se však dostal do národního týmu do 20 let. S ním si zahrál na MS dvacítek v Nigérii a tam na sebe upozornil. Známý uruguayský trenér Oscar Washington Tabárez jej doporučil prezidentovi Cagliari Massimu Cellinovi.

Od sezony 1999/2000 hájil Suazo barvy tohoto klubu. První branku v Serii A vsítil 8. května 2000 do sítě Piacenzy. Přišel sestup, ale Suazo zůstal věrný a zářil jako hvězda na nočním nebi. Za čtyři "druholigové" roky odehrál 112 utkání a dal v nich 40 branek. Dokázal v jediné sezoně dát 19 gólů, po návratu do Serie A pak skóroval 7x ve 22 zápasech, když při sytému 4-3-3 kryl na střídačce záda trojici Gianfranco Zola, Mauro Esposito a Antonio Langella.

O rok později se ale stal hrdinou celé Sardinie. Nastoupil do 37 zápasů, dal 23 gólů a překonal tím klubový rekord, který držel legendární Gigi Riva. Stal se kapitánem a lídrem týmu!

Nabídky na přestup do velkých evropských klubů na sebe nenechaly čekat. Ajax, Juventus, Manchester United, AC Milán, AS Řím, Inter Milán, Sevilla. Cena se pohybovala od 15 do 20 milionů eur. Massimo Cellino všem odpovídal jasným NE! V lednu roku 2007 byl v Itálii jmenován zahraničním fotbalistou roku, dělil se o první místo s Brazilcem Kaká. V únoru pak prezident Cagliari oznámil, že jej již nemůže dále udržet.

A přišla pěkná přestupová tahanice. Chce jej trenér Interu Roberto Mancini a dává za něj 9 miliónů eur a dva hráče k tomu. Domlouvá se smlouva, ale nespí ani soused ze stadionu, AC Milán, a uzavírá s ním smlouvu o pár hodin dříve. A došlo k vážné slovní přestřelce! Massimo Moratti prohlašuje, že Adriano Galliani vše spískal jako nechutnou odplatu, jelikož k něčemu podobnému došlo dříve v případě Zlatana Ibrahimoviče. Suazo se musel rozhodnout, a to hodně rychle. Hrát za rossoneri a podstoupit dvouměsíční zákaz startu, nebo podepsat nerazzurri, kterým na smlouvu kývl dříve. V nastalé situaci Cellino nechává rozhodnutí na Suazovi a ten přestupuje do Interu. Podepisuje na čtyři roky.

V přípravných zápasech se mu daří, dává první branky. Nastupuje v základu v prohraném utkání superpoháru s AS Řím (0:1). Sezónu 2007/08 končí s bilancí 27 zápasů, 8 gólů.

Pak ale přichází trenér José Mourinho a všichni považují za "tutovku" Suazův odchod na hostování. Mluví se o několika zájemcích, "vítězem" se nakonec stává Benfica. Poprvé v jejím dresu nastupuje 29. srpna 2008 v rámci Poháru UEFA. Soupeřem je italská Neapol. Suazo září, dává první gól, ale později končí na nosítkách. Několik týdnů je mimo hru, ale vrací se právě včas, aby začátkem listopadu dal gól číslo 5 000 v historii klubu. Následují dvě trefy za záda brankáře Marítima a vše vypadá nadějně. Přišla ovšem další dvě zranění a 24. března 2009 Suazo v Benfice končí, vrací se do Milána a podrobuje se operaci menisků.

Po uzdravení se hlásí do služeb svého klubu, ale Mourinho ho ignoruje. Dává mu příležitost pouze výjimečně, v Serii A 21 minut za 17 kol, v LM 50 minut, v italském poháru pak dalších 11 minut... Konečně 29. prosince odchází na další hostování. Tentokráte do Janova. Historie se opakuje, v přípravě dává gól, přidává další v lize, je zraněn, vrací se, další zranění...

V reprezentaci má Suazo odehráno 55 zápasů, dal 16 gólů. Hrál ve třech kvalifikacích, 2002, 2006 a 2010. Třetí pokus se vydařil, Honduras konečně postoupil. Ale o tom více v následujících odstavcích.

Trenér: Reynaldo Rueda

Kolumbijský trenér, který za zásluhy o rozvoj fotbalu a postup na MS 2010 obdržel dekretem Kongresu honduraskou národnost. Nedávno oslavil 53 narozeniny. Je profesionálním trenérem fotbalu, studoval na Univerzitě v Kolíně nad Rýnem. Je oficiálním instruktorem fotbalu, jmenovaným FIFA. Nikdy nehrál fotbal profesionálně, ale má za sebou celou řadu let v amatérských a univerzitních výběrech. V letech 1994 - 2002 trénoval několik kolumbijských klubů, ale bez výrazných úspěchů.

Po čtyřech měsících na lavičce Medelínu byl povolán k mládežnickému výběru Kolumbie. Postupně trénoval všechny kategorie, do 17, 20, 21 a 23 let. První tým země vedl od 18. února 2004 do konce následujícího roku, kdy byl po vyřazení Kolumbie z bojů na MS 2006 odvolán. Závěrem roku 2006 se v Miami sešel s prezidentem komise pro národní týmy Hondurasu José Rafaelem Ferrarim a podepsal čtyřletou smlouvu. Postup na MS 2010 znamená v jeho trenérské kariéře první velký úspěch.

Ideální sestava: Noel Valladares - Sergio Mendoza, Osman Chávez, Maynor Figueroa, Emilio Izaguirre - Hendry Thomas, Wilson Palacios, Amado Guevara, Julio César de León - David Suazo - Carlos Pavón

Kvalifikace

Boje o postup na MS 2010 zahájil Honduras v první fázi s Portorikem. Povinný postup oslavil, doma vyhrál 4:0 ale remízou 2:2 z odvety se chlubit nikdo nebude. Druhá fáze byla o poznání těžší, los poslal Honduras do opravdové skupiny "smrti". Favorizované Mexiko, nebezpečná Jamajka, silná a nevyzpytatelná Kanada. Zatímco v dalších dvou skupinách bylo o postupujících rozhodnuto snad ještě před zahajovacím hvizdem prvního zápasu, tady se očekával boj!

Start měl Honduras těžký, jel si pro porážku na stadion Azteca. Podlehl sice jen 1:2, ale tato prohra mrzela. Vedl, ale domácí dvěma slepenými góly otočili. Další cesta vedla do Kanady a v Montrealu bylo všechno naruby. Tady se domácí dostali rychle do vedení, a byl to Honduras, kdo po přestávce rychle otočil, dvěma góly se o to postaral mladičký Ramón Núňez.

Mexiko hrálo své první tři zápasy na domácí půdě a málem na tento nediplomatický tah doplatilo. Samozřejmě, že po výhře nad Hondurasem si poradilo také s Jamajkou, 3:0, a Kanadou, 2:1, ale na TRI čekala tři těžká utkání na hřištích soupeřů. Honduras skončil první kolo výhrou nad Jamajkou 2:0, když se o branky podělili Ramón Núňez a Amado Guevara z penalty. Tabulka mluvila jasnou řečí: Mexiko 9, Honduras 6, Kanada 1, Jamajka 1.

Ale začaly se dít věci. Honduras přivítal doma Kanadu, vyhrál 3:1, objevili se tři zcela noví střelci: Walter Martínez, Carlos Costly a Hendry Thomas. Za hosty na 1:1 vyrovnával nám dobře známý Andrew Hainault. A jelikož Mexiko prohrálo na Jamajce 0:1 do čela tabulky se propracoval Honduras. V následujícím kole šlo o mnoho. Honduras jel na Jamajku s vědomím, že výhra mu zajistí postup. Utkání Kanada - Mexiko se hrálo o pár hodin dříve a skončilo 2:2. Jamajka se ovšem nenechala jen tak vyřadit z bojů o postup a vyhrála 1:0.

Před posledním kolem mělo Mexiko postup jistý, 10 bodů a lepší poměr vzájemných zápasů s Jamajkou, to stačilo. Ta končila doma s Kanadou a po výhře 3:0 se dostala také na bodovou desítku. Honduras měl bodů 9 a s Mexikem musel minimálně remizovat. Kolik pravdivých, ověřených a jinak tutových zpráv se před utkáním objevilo! Skutečnost byla jasná: Honduras vyhrál 1:0, vlastence si dal Ricardo Osorio, a s 12 body skupinu vyhrál. Povídalo se, že Mexiko si tým, který ho doprovodí do další fáze, vybralo samo...

Na cestě stála poslední překážka, poslední kvalifikační fáze zvaná hexagonal. Šest týmů, tři postupují, čtvrtý ještě do baráže. To vlastně znamenalo, že těch překážek bude celkem deset... A hůř to snad ani začít nemohlo. Po nijakém výkonu prohra 0:2 na umělé trávě stadionu Ricardo Saprissa. Kostarika byla ve všem mnohem lepší. Jelo se na ostrov, soupeřem byl Trinidad a Tobago a veterán Carlos Pavón vrátil pobledlým honduraským krasavicím barvu do jejich snědých tváří. Radost trvala do 90 minuty kdy domácí vyrovnali. Další chyba brankáře, po míči šel a nešel, a ten se propadnul až do brány.

Pesimismus nebral konce, ze šesti možných bodů jen jeden a ještě k tomu do San Pedro Sula přijíždí Mexiko, a to dvakrát za sebou porazit nedokážeme. 30 tisíc hlasů hnalo svůj tým do útoku od první vteřiny. V modrobílé záplavě se zelenobíločervená mexická trojbarva ztratila. Byla to noc Karlů! Costly vše načal v 17. minutě, Pavón nahlodal ve 43. a znovu Costly dorazil v 79. minutě. Nikomu nevadila penalta o 2 minuty později. Výsledek 3:1 a znovu se začalo snít o postupu. Ve všech porodnicích Hondurasu se tuto noc a následující den rodili jen Carlosové.

Za necelý týden se hrálo další kolo a Honduras jel do USA. Carlos Costly se rozpomněl na slavnou noc ze San Pedro Sula a již v 5. minutě zahájil její pokračování. V té chvíli 99% lidí v Hondurasu se již vidělo v Jižní Africe bojovat o medaile. Ale Američané nejsou žádní nazdárkové a zápas dokázali vyhrát 2:1. Poslední utkání prvního kola vidělo znovu San Pedro Sula. Salvador se porazit musel a to za každou cenu. Skončilo to 1:0, bylo to vítězství upocené a gól dal Carlos. Pro změnu Pavón.

Po polovině kvalifikace vedla suveréně Kostarika, která prohrála jen v Mexiku a měla 12 bodů. USA na druhém místě s 10 body, Honduras byl třetí se ziskem 7 bodů. Čekal se útok spícího Mexika.

Vedoucí Kostarika si přijela pro 3 body, ale diplomatický boj zuřil dávno před utkáním. To se totiž hrálo pár týdnů po vojenském puči a svržení prezidenta Zelayi a hosté se "báli" do takového zmatku přijet. FIFA ovšem rozhodla jinak, CONCACAF to potvrdil a hrát se muselo. Honduras zase protestoval proti rozhodčímu z Mexika. No dělo se toho víc než dost. Sudí nejprve uznal branku Hondurasu, ale po dobrých 2 minutách ji zase odvolal za údajný faul na brankáře. Tím ovšem domácí jen zdravě nabudil a ti se rozjeli k dlouho nevídanému koncertu. Costly, Pavón, Valladares a znovu Costly, výprask 4:0. Tabulka se začala vyrovnávat a do Hondurasu si přijel pro nakládačku další tým, Trinidad a Tobago. Dostal také čtyřku (dvakrát Pavón, Guevara a, konečně, David Suazo), jeden gól dal.

Honduras a USA po 13, Mexiko a Kostarika po 12 bodech. Drama začalo vrcholit. Honduras jel do Mexika a hrál jasně na remízu. Ani se moc na polovinu soupeře netlačil. Taktika mu vydržela do 74. minuty kdy sudí odpískal penaltu a starý lišák Cauhtemoc Blanco ji proměnil.

Chyběla poslední dvě kola, Kostarika se z prvního místa propadla na čtvrté, USA a Mexiko se podle očekávání usadili na čele, Honduras se bál baráže. A čekalo se na Američany. Měli šanci zajistit si postup ještě před posledním utkáním. První poločas byl takticky nudný, čekalo se na chybu soupeře. Kostarika a Mexiko v souběžně hraných zápasech vysoko vedli, Honduras musel do útoku. A hned ve druhé minutě po přestávce se to povedlo. Julio León a 1:0. Fotbalisté USA však zapnuli na vyšší obrátky a Conor Casey dvěma góly dostal svůj tým do vedení. A když Landon Donovan přidal třetí branku, v Hondurasu zhaslo slunce, měsíc, hvězdy a dokonce i pouliční osvětlení. To na stadionu ovšem fungovalo a tak znovu "Rambo" León vykřesal jiskřičku naděje. Do konce chybělo 12 minut a k vyrovnání jeden gól. Na kopečkách ho měl Carlos Pavón. Nedal penaltu...

Poslední kolo a drama jak se patří. Postupující USA hrají poslední zápas doma s Kostarikou a ve 24. minutě prohrávají 0:2. Honduras při tomto výsledku jde do baráže a nic mu není platná ani branka Carlose Pavóna, která znamená vedení 1:0 v Salvadoru. Michael Bradley snižuje na 1:2, zápas Salvador - Honduras končí 0:1, v Americe se nastavuje 5 minut. Hráči Hondurasu polehávají na trávníku a přemýšlí, kde udělali chybu. Minimálně 15 tisíc fanoušků v hledišti je z Hondurasu a všichni poslouchají přímou reportáž z utkaní USA - Kostarika. Končí pátá minuta nastavení a nad Cuscatlánem se vznáší řev. Ano, opravdu to jde! Jonathan Bornstein hlavou vyrovnal a pozval Honduras na společnou cestu do Jižní Afriky. Po 28 letech...